Taiji x Shinya - To to listí, už mi to nedávej. - část 3.

(Taijiho domek)

Shinya

Nakrčí jemně obočí, když poslouchá Taijiho slova. Neví, jestli se má usmívat nebo odmítavě vrtět hlavou. To patří k té smrti. V očích se mu zalesknou slzy. Znají se tak málo, ale stejně si od svého odchodu odsud nepřeje slyšet nic jiného. I kdyby čekal celý život, tohle by stálo za to. I kdyby měl kvůli tomu umřít, nebojí se. Není čeho, zjistil totiž jaké to je, být šťastný. Tiskne se na Taijiho tělo jediné co zvládne, je dlouze vydechnout a s koutky nahoru zaboří tvář do jeho ramene. Mne rty o sebe, aby se všemi těmi krásnými pocity nerozbrečel. Nechce brečet a stejně tomu skoro nejde poručit. Nedokáže ze sebe vypravit ani slovo. Mírně se od něj odtáhne a s jikrami v očích jen přikývne. Chtěl by mu toho tolik říct, ale nejde to. Má pocit, že se mu nedostává vzduch do plic a stejně tak by snad dokázal létat. Byl by jako ti motýli v zahradách paláce. Konečně se doopravdy cítí tak, jak mu Taiji celou dobu říká, že vypadá. Najednou mu jeho odhalenost nevadí, prostě se nechá vzít za ruku a následuje ho do jeho ložnice, kde už jednou byl. Nechá Taijiho chystat futony, když přejde k oknu a vyhlédne ven. Dlaněmi si svírá své paže a částečně jimi kryje svou hruď. Krátce se zasměje.

"Abych odsud byl schopný vůbec odejít." Prohodí tiše a pomalu se otočí čelem k němu. Sáhne zlehka na svá ramena a nechá všechny vrstvy kimona jemně sklouznout k zemi.

"Tai-chan." Osloví ho rozechvělým hlasem.

"Nebude to tvoje vina, nic z toho." Zavrtí zlehka hlavou, než proplete ruce před tělem v trochu nejistém gestu.

"Tvoje vina je jen to, že jsem opravdu šťastný." Kousne se rtu, ale hodlá pokračovat. Musí to nutně vědět, kdyby se třeba zítra stalo cokoliv. Tady jeden opravdu neví.

"I kdyby mě zítra popravili, jen za to, co jsi před chvíli řekl, by to stálo. Slyšel jsem dost pohádek a snil o tom, že možná….Že se něco podobného někdy opravdu stává. Tolik jsem si přál, abych něco podobného jednou zažil. A teď se to děje a já…" Nadechne se znovu a pomalu zamíří jeho směrem. Zlehka pozvedne ruku k jeho tváři, pohladí ho a přejede prsty po jeho rtech. Mírně se nakloní, aby se mohl dotknout rty jeho hrudi, pak si o ni opře čelo.

"I kdyby mě zítra popravili, zůstanu s tebou. Věřím tomu, opravdu. Kdo jiný by mi měl být blíž, než právě ty. Dával bych na tebe pozor. Nechal vítr sfoukávat svíčky, na které jsi zapomněl, aby se ti nikdy nic nestalo." Vzhlédne s naprosto upřímným a vlastně zamilovaným úsměvem.

"Moje duše zůstane s tebou napořád, prostě to vím." Odmlčí se na chvilku a povytáhne bradu výš, aby ho mohl políbit. U toho pohladí jeho prsa a vyjede dlaněmi na ramena, aby ho připravil o poslední kousek látky.

"Ale teď ti chci patřit úplně celý." Zašeptá mu do rtů a konečně se mu pořádně podívá do očí.

"Víš, jak jsem se tě ptal, jestli když se za něco hodně modlí, jestli budou tvé prosby vyslyšeny?" Mírně se pousměje a pomalu protáhne paže podél jeho krku a prsty jedné zapluje do neposedných pramenů, kterými se začne jemně probírat.

"Přál jsem si tebe a splnilo se mi to." Políbí ho znovu, tentokrát ale jeho rty nepustí. Udělá krok zpátky k futonům a pokrývkám a začne ho pomalu stahovat na sebe, jak se začne pokládat.

"Splň mi i moje poslední přání, víc už chtít opravdu nebudu." Vydechne roztouženě. Tai je příliš blízko, aby se dokázal ovládat. Dokonce i jeho tělo si to myslí a zlehka se prohne proti, aby snad oběma způsobil, co nejvíce příjemných pocitů.

"Nezáleží, co se stane za hodinu. Hlavní je to, že tě miluju a že jsme tu teď spolu." Trochu vyděšeně se mu podívá do tváře, když mu dojde, co právě řekl, ale je to pravda.

"Teď začneš křičet a rychle utíkat, že jo?" Zeptá se ho s tichým pobavením a trochu rozverným výrazem. Už jen po tom, co mu před chvíli řekl, jak se nikdy nechtěl vázat. Opravdu by dokázal něco takového změnit? On?

Taiji

Pořád tomu nerozumí. Když se rozhlédne kolem sebe, vidí úplně obyčejný, ba trochu chudý domek, který toho nenabízí mnoho. Shinya pocházel z chudých poměrů, neměl nic a odsud se dostal do naprostého blahobytu. Jeden by si myslel, že už se k chudobě nikdy nebude chtít ani přiblížit a udělá všechno proto, aby si udržel nový život. Sám přece až příliš dobře věděl, jak to chutná. Ale on ne… i s laskavým princem za zády se pořád ohlíží po knězi a jeho skromném životě. Tedy… mohl by být i mnohem skromnější, to zase ano. 

"Kéž bys nemusel..." Prohodí upřímně a už se ani nediví tomu, co tady pronáší. Ani si pořádně nevšiml, kdy přesně Shinya rozvázal všechny ty složité tkanice, ale najednou se dívá na jeho nahé tělo a už zase nedýchá. Už ho jednou viděl, ale bylo to neskutečně málo a od té doby se jenom domníval, že si každý tah pamatuje dostatečně. Zdálo se to tak, ale rozhodně si bude muset sáhnout a ne jednou. Nebude to tvoje vina… Zazní mu v uších Shinyův hlas, ale kdyby se něco stalo, nikdy by takhle přemýšlet nedokázal. Ano, je šťastný, že nakonec dovede udělat upřímně šťastného i někoho jiného, ale zároveň by si to vyčítal ještě po několik životů. Co je víc, pár šťastných dní a smrt nebo klidný a bohatý život bez úplného naplnění? Je si jistý, že každý by si vybral něco jiného. Možná by na tohle téma mohl složit haiku. Bude velkolepá. Možná by mohl uspořádat klání v jejím skládání a přednášení. 

"Přivádíš mě na samé vznešené myšlenky." Prohodí, i když Shin netuší, co se mu prohání hlavou. 

"Pak, že kouření listí škodí." Hned to přisoudí ještě něčemu jinému a pobaveně se usměje, ale Shin s vyznáním ještě neskončil. Nepopraví tě… naznačí neslyšně rty a zavrtí hlavou. To se prostě nestane. Aki to nedovolí. Opravdu ve svého prince tolik věří a ví, že není sám. Kdo by mohl setnout něco tak krásného a proč? Kvůli lásce? Neměl by za to být spíš ctěn? Možná si jen omlouvá vlastní prohřešky, to mu šlo vždycky dobře. Krade, co není jeho. Shinyu ale vlastní jenom Shinya sám a tím je to vyřešeno. 

"Nevíš, co povídáš. Moc lidí by mě za pohádkového neoznačilo." Uculí se. Shinya dojde až k němu a on ho znovu něžně přijme do své náruče. Zaboří nos do jeho vlasů, zatímco poslouchá jeho šeptání a najednou je to i on, komu se v očích objeví slzy. Asi je to dojetí. Jediný, kdo s ním kdy mluvil takhle hezky, byla jeho máma, i přes všechny rošťárny, které se natropil. Cítí, že je to všechno pravda. 

"Shin-chan, já vážně moc doufám, že umřu dřív než ty a za hodně dlouho. Ne, že bych tě tu chtěl nechávat samotného..." On to prostě musí zlehčovat, ale věří, že Shin ví, jak to myslí. Na hrudi ho polechtají Shinyovy prsty, aby ho vzápětí připravily o poslední kousek oblečení. Teď už jim nic nepřekáží ani jednomu. V žaludku se mu mu cosi zachvěje, když mu Shinya řekne, že mu chce patřit. Sladké řeči nepřestávají, dokonale mu pletou hlavu a to, že byl Shinya před chvílí s Akim, je dokonale zapomenuto. Poslechne jeho vábení a aniž by ho přestal líbat, následuje ho k futonu, na který docela obratně klesnou. Sklání se nad ním, zatímco váhu drží na předloktí pravé ruky. Levou obtahuje črty jeho tváře a dech se mu zachvěje, když mu Shinya řekne, že ho miluje. Vlastně je to vzájemné, už to přece nějakou chvíli ví. Jeho ustaraným slůvkům se musí znovu zasmát. Hraně udělá jakési tiché ááá, jako že už utíká, ale pak zase zvážní. 

"Taky tě miluju." Řekne někomu úplně poprvé v životě a dokonce to ani moc nebolí. Nepřišel o svobodu, ani nezestárl o tisíc let, spíš naopak. Je to zvláštní a osvobozující pocit. Potěšeně se usměje a skloní se pro nový polibek. Zavzdychá do jeho rtů, když ucítí jeho boky.

Shinya

"Jednou třeba nebudu muset." Broukne měkce, když už mu na fotonu kouká do tváře. Právě si dal další cíl, za co se bude modlit. Samozřejmě k tomu přidá modlitbu za ostatní, to by jinak nebyl on. Jenže jeho přání se zase malinko pozměnilo. Taijiho náklonnost nejspíš dostal darem a bude si ho vážit a ctít, dokud mu to realita dovolí. Jenže tenhle sen by nemusel jen tak končit, pořád má o čem snít. Usmívá se nad každou jeho poznámkou a bude si je hlavě přehrávat i když nebude s ním. Pro lepší náladu, proto aby to celé vydržel a nezbláznil se z faktu, že spolu budou moci být víc, jak ukradené chvilky. Asi je malinko sobecký, když jich chce co nejvíc? Konečky prstů ho pohladí zlehka tváři a natáhne se trochu pro další polibek. Pak si prohlédne celou jeho tvář.

"Pro mě pohádkový jsi. Otočil jsi mé dny v něco mnohem lepšího. Směju se s tebou, mám pocit, že opravdu žiju." Pošeptá mu skoro do rtů, než se rozesměje, a vezme ho pevněji za rameny.

"Nikam." Prohodí. Kdokoliv by to nejspíš řekl jako rozkaz, ale od něj to pořád spíš zní jako prosba. Opravdu nechce, aby mu nikam utíkal. Nepočítá s tím, že by přišlo vyznání, ale Tai…Ne, asi ho nepřestane překvapovat. Opravdu byl přesvědčený o tom, že si na jeho vyznání bude muset počkat. Spodní ret se mu zlehka zachvěje, jak ho jeho slova zasáhnou plnou silou a modré oči se rozzáří láskou. Vybídne mu své rty a tiskne se k němu, jak kdyby je nikdy nemělo nic rozdělit. V tento okamžik tomu opravdu věří. Bude s ním pořád minimálně ve své mysli a je to jeho maják v bouři harému, kde jeden neví, co ho čeká za rohem. Už si zažil pár věcí a nebýt Die, tak už tady možná opravdu není. Má strážného anděla, i když ten by se mu vysmál, kdyby mu to někdy řekl. Vlastně jich asi bude víc a ten nejvyšší je právě s ním.

"Tai-chan." Šeptne roztouženým hlasem, když se mírně odtáhne, aby se mohl nadechnout a hrudník se mu zvedá o poznání rychleji. Podaří se mu protáhnout dlaně pod jeho pažemi a zlehka, velmi opatrně se dotkne jeho lopatek. Není to hned, než se pomalu rozběhnou o hebké kůži a tím pohybem si do hlavy vtiskává Taijiho tělo. S každým dalším místečkem mu víčka samovolně klesají a nožky jsou výš. Pak je opatrně zahákne za ty Taijiho a přitiskne ho k sobě, aby si dopřál víc pocitů, které si tím pohybem způsobí. Aniž by si to uvědomil, drobné dlaně mu sklouznou na Taijiho zadek když mu to dojde, malinko zrudne a nevinně se uculí.

"Jak se mi to jen mohlo stát?" Zavrtí se pod ním se snad i roztomilým výrazem ve tváři, ale oči mu hravě jiskří.

"Ale páni, dolů je asi jen tak nedám." Kousne se do rtu, když víc své prstíky sevře a místnost naplní jeho dlouhý povzdech.

"Asi po tobě budu pak chtít, aby ses otočil. Sice se budu hrozně stydět, ale vidět bych to chtěl." Úplně zapomíná na svůj stud i strach z toho, co přijde snad za chvíli. Ne, nebojí se toho, moc se na všechno, co s ním zažije, těší. Díky tomu se konečně přestává schovávat za rudými tvářemi a nesmělým výrazem. Pořád tam je, jen teď už převládá touha a chuť si to celé náležité užít. Jako by to bylo naposledy…Nebude, už si vtlouká do hlavy, že nebude, ale jen pro jistotu. Mírně se povytáhne, aby ho rty mohl pohladit po oušku, dokonce si dovolí uvěznit jeho lalůček mezi svými rty a pak mu do něj zlehka vydechne.

"Moc potřebuju tvoje doteky, úplně všude." Hranice právě padla a už se nedokáže víc hlídat. Nemusí, to ví, ale i tak tomu hned nedokázal poručit. Teď padají všechny jeho zábrany a souhlasí s ním i boky, které se zlehka pohybují do stran a dráždí je oba.

Taiji

Ano, jednou. Asi tak za třináct let, až ho propustí ze služeb v harému, ale třeba jim to vydrží do té doby a doopravdy se to splní, když z toho jeden nebo druhý nezešílí mnohem dřív. Nedá svoje myšlenky najevo, jen se konejšivě usměje, jako by s ním souhlasil a jeho oči hřejí jako dvě krbová kamínka. Koutky se mu zvednou do něčeho mnohem spokojenějšího, když mu Shinya řekne, že s ním má pocit, že doopravdy žije. 

"Přesně takhle chci na lidi kolem působit. Chci, abys měl pocit, že vedle mě skutečně něco prožíváš, ne jenom existuješ a zdobíš komnaty. I kdybys nemusel, vím, že ti toho stejně nemůžu ukázat moc, nemám žádné domy v různých městech ani koně a peníze na cesty, ale stejně… Byl jsi někdy v pořádné hospodě? Začíná mít roupy tě tam tajně vzít. Tady tě převléct a pod rouškou noci vzít někam, kde se baví normální lidé, tančí se a pije. Třeba by na to vážně nikdo nepřišel." Ano, udělal by to hned, kdyby Shinya chtěl. Už teď riskují životy, tak v čem by to bylo jiné? Žít… ne přežívat. Pak už ale o mnoho víc svých plánů nestihne, protože Shinya se k němu po jeho vyznání skoro zoufale přitiskne a jejich rty splynou v novém polibku. Z jeho očí i z celého těla sálá láska a zaplavuje Taijiho. Ukazuje mu, jaké to je, objímá ho svou přítomností a mění celý jeho pohled na život. Klesne opatrně na jeho tělo společně s tím, jak si ho Shinya přitahuje k sobě. Jeho sevření je pevné, ale při tom jemné, jako by se Taijiho skoro ani nedotýkal. Když se poprvé otře o jeho klín vlastním, má pocit, že nepřežije další vteřinu, aniž by došel svého vrcholu, ale je to jenom zdání. Musí toho udělat ještě hodně, než si to dovolí a Shin mu v tom před chvílí naštěstí pomohl. Jeho výdrž tak snad bude dostatečná, aby ho dostal nahoru jako prvního. Shinyovy dlaně sklouznou až na citlivou pokožku jeho pozadí a donutí ho k dalšímu povzdechu. Snad by si ani nevšiml, jak na rozpacích z toho Shinya je, tolik přirozené mu to připadá. Na chvíli přestane trápit jeho rty, podívá se do jeho očí a usměje se. 

"Nevím, ale zapomínat se můžeš klidně neustále." Pobídne ho. 

"Shin-chan, tady je dovoleno úplně všechno. Neexistuje nic, co bys mohl udělat špatně, hm? A rozhodně neexistuje nic, co bychom nemohli zkusit." V očích mu zaplane trochu drzosti a opravdu hodně zkušeností. Jeho další poznámce se musí rozesmát. 

"Já se klidně otočím, ale víš jistě, že si se mnou pak budeš vědět rady?" Zavrní najednou mnohem nadrženěji. Nebyl to úplně jeho styl, ale klidně by mu to dovolil, kdyby hodně chtěl. Vždyť si Shinya v harému nikdy nic podobného nezkusí, jen aby poslušně držel… otřesná představa, která mu znovu zvedá tlak jinak, než by teď měla. Shin se vážně osmělí a pošeptá mu do ouška, jak moc ho potřebuje. Zní to neskutečně hříšně a okamžitě to vystřelí míru jeho vzrušení do závratných výšin. 

"Podobná přání plním vážně rád." Vydechne trochu ochraptěle. Několik vteřin se zapřemýšlí nad tím, co s ním asi mohl dělat Aki. Co on ví, jaký je v posteli? To poslední, co chce, je aby se mu v něčem blížil… Má ho rád, ale… jen dokud nejde o Shinyu. Trochu se vymaní ze Shinyova sevření a narovná se, když dosedne na paty. 

"Zapomeň na romantiku." Řekne mu se zlobivým odleskem v očích, vezme ho za boky a bleskově ho otočí obličejem dolů. Plácne ho přes zadek, protože tomu prostě nejde odolat a na chvilku ho zalehne a teď je to on, kdo se přiblíží rty k jeho oušku. 

"Zavři oči." Pošeptá mu, pohne se párkrát boky proti lákavým polovičkám a pak se zase vzdálí. Udělá si místo mezi jeho kotníky, dotkne se jich z vnitřní strany, nejdřív jen na levé noze a pak začne dlaní vyjíždět vzhůru. 

"Máš je zavřené?" Ujistí se, když je nad kolenem a jakmile je málem až příliš vysoko, zatlačí na vnitřní stranu Shinyových stehen, aby dal nožku dál od sebe. O moc dál. Úplně to samé pak udělá i s jeho druhou nožkou. 

"Neotevírej je." Pošeptá znovu, rychle se skloní a najde si pohodlné místo v nově vzniklém prostoru a olízne rýhu jeho pozadí. Pak vsune obě ruce pod jeho bříško a nadzvedne si ho tak, aby se Shin oddálil klínem od futonu a zároveň se mu víc vystavil. Takhle si ho hodlá nechat. Aby se prsty dostal všude a zároveň i jazykem. 

"Možná se i něčeho drž." Hravě ho kousne do levé půlky a začne si hrát.

Shinya

Shinovi zazáří očka, když dojde na hospodu. Nadšeně přikývne, protože by samozřejmě moc chtěl. Má strach, pokud by je někdo přistihl, nevyjdou z toho ani jeden. Jenže svá předchozí slova myslel opravdu vážně. Opravdu chce poznávat svět a to jde z harému těžko. Na opravdový strach přijde až ve chvíli, kdy do té hospody opravdu půjdou.

"Nebyl, nikdy jsem v žádné nebyl, ale rád bych šel." Odsouhlasí mu to rovnou. Je to nebezpečné, ale teď se mu na podobné věci nedaří myslet, teď by mu odkýval opravdu všechno. Koutky se mu zvednou, jakmile mu Tai řekne, že tady může všechno. Podvědomě to vnímá a možná proto je tolik uvolněný, ale stejně tomu nedokáže úplně uvěřit. On, aby mohl udělat naprosto cokoliv? 

"V tom případě toho máme ještě hrozně moc před sebou, nezkoušel jsem skoro vůbec nic." Jindy by to bylo jen prosté oznámení, jenže jeho výraz napovídá, že je to spíš pobídka, aby mu Tai ukázal všechno, na co právě pomyslí. Zarazí se uprostřed zkoumání Taijiho těla a vytřeští na něj oči. To, co mu právě naznačil…Asi by se propadl studem do země, jen když na to pomyslí. Copak by mohl něco podobného udělat? On? Silně mu zrudnou tváře, než se podívá do Taijiho očí a zkoumá jeho výraz, jestli si z něj dělá legraci. Zlehka ho plácne do ramene a krátce se zasměje.

"Nech toho. Bylo by to spíš k smíchu." Zavrtí malinko hlavou. Být uvězněný pod jeho tělem je to, co opravdu chce. Rozhodně ne obráceně. Už už by se začal zase ztrácet v touze, kterou mu způsobují doteky a slova o plnění přání. +Ano, já vím, že ano.+ Pomyslí si a jeho tělo ještě malinko přitopí. Čeká hodně, ale ne to, že se Tai posadí na paty a ještě to o romantice… Je vidět, že neví, co si o tom má myslet, ale….Spíš ho to vzrušuje víc, než aby se bránil. Věří mu hodně, jinak by tady už nebyl. Asi by mu utekl a nejspíš by se ani nestačil obléct.

"Po-počkej." Zakoktá se a než se naděje leží na břiše a snaží se přes rameno podívat na Taijiho. Jeho vzrušení je v tu chvíli snad stonásobné. Tohle se mu líbí? Je z toho ještě víc zmatený a zároveň chce, aby pokračoval. Dostane se mu dokonce plácnutí, po kterém zmučeně vydechne do futonu, kam zaboří tvář. Nechce mu vynadat, kdyby mohl promluvit, asi mu řekne, aby klidně přidal. Děsí tím sám sebe a vzápětí už pomalu zavírá oči.

"Mám je zavřené. Dostanu odměnu?" Neuhlídá svůj jazyk a radši znovu zaboří tvář, aby na něj nebylo vidět. Ještě by řekl něco, za co by se později propadl hanbou. Stejně neovládne své tělo a zavrtí se, dávajíc tak víc na odiv svůj zadek. Nožky jdou od sebe a jemu vůbec nedochází, co by mohlo přijít. Slastně se kroutí, pod každým Taijiho dotekem a ložnici sem tam protne jeho zasténání. Stačilo by mu pár takových doteků, aby vyvrcholil.

"Tai-chan." Zasténá opravdu hlasitě, jakmile dojde na přesný důvod, proč se měl otočit. Stačí první dotek vlhkého jazyka přímo v těch místech. Zatne konečky prstů do látky pod sebou a pohne se pozadím proti Taijiho jazyku, aby si užil ještě víc slastných pocitů, které ho zaplavují.

"Nechci se držet, chci létat." Ozve se Shinův znatelně udýchaný hlásek a o to víc tiskne víčka k sobě, aby jeho přání splnil. Stejně se nedokáže ovládnout, aby se mu víc nenabízel.

"Prosím…" Zasténá znovu a musí se odmlčet, aby popadl dech. Jestli dokáže být závislý na dotecích, tohle bude asi hraničit s úplnou posedlostí. Místo odmítavých slov, které možná Tai řekl a z jeho rtů, vyjde úplně něco jiného. Prsty pravé dlaně zaboří do vlastních vlasů, jakoby tím mohl ventilovat všechny pocity a pevněji prameny sevře. Je to neskutečné, jen aby to jen tak nepřestalo a zároveň má pocit, že už víc prostě nevydrží. Tělo mu ale našeptává něco jiného. Podvědomí se brání příchozímu vrcholu a dává mu další drahocenné vteřiny navíc. 

"Prosím, ještě." Zašeptá do ticha a jeho vzrušený podtón napovídá, jak moc po tom touží.

Taiji

To má Shin tedy zatracenou pravdu, že toho mají ještě hodně před sebou. Asi tak na miliardu podobných dostaveníček. Teď má ale poněkud plnou pusu na to, aby mu to řekl. On si rozhodně nemyslí, že by byl Shinya k smíchu, ale očividně to není to, co bude vyhledávat a on je s tím naprosto spokojený. Samozřejmě viděl, jak ho tím zaskočil, stejně jako pochopil, že teď Shinya možná objevuje svou třináctou komnatu. To je dobře. Uměl být něžný, ale zároveň byl od přírody divoké krve. Nedovedl by být celé dny romantický jako princ, když se tu prochází se Senou. Potřeboval adrenalin a divokou jízdu. Shin možná na první pohled vypadal, že s ním krok neudrží, ale něco dřímalo pod povrchem a on to dneska rozhodně dostane ven. Tady se ukáže, jestli si budou doopravdy rozumět i v posteli a jestli ano, tak už je vážně nerozdělí ani smrt. Kdyby se museli přemlouvat nebo přetvařovat, nakonec by je to zabilo, ale kdyby jeli na stejné vlně… Taiji se nemůže dočkat, až to zjistí a Shinyova slova o odměně jsou docela zlobivá. 

"To víš, že ano… takovou, že si o ni budeš říkat pokaždé." Myslí tím pozornost, kterou mu právě obratně dopřává. Podobné věci nedělá poprvé a snaží se vytěžit co nejvíc ze svých zkušeností. Co bylo dobré a mělo odezvu a co bylo naopak úplně mimo. Trapasy z nevědomosti už má za sebou a dovede se jim tak vyhnout. Společně s tím se snaží poznat i Shinyovo tělo a reakce, jeho osobní preference. Shinya naštěstí zůstává stydlivý jen v některých věcech. Jakmile dojde na to, že by mu mohl hlasem napovědět, vůbec jím nešetří a Taiji ho dovede následovat. Je to pro něj příjemné, protože mu to mnohé usnadňuje. A Shinya si to díky tomu taky užije. Nejhorší byli takoví, co si neuměli říct vůbec o nic a nikam navést, čekali, že protějšek má křišťálovou kouli a všechno trefí a ještě to celé oddře. Musí se zasmát nad svými myšlenkami, zatímco si užívá i Shinyovo nitro a zatímco ho jednou rukou přidržuje nad futonem, tou druhou si opatrně pohrává i s jeho klínem. Jeden aby na každou z těch věcí použil jinou hemisféru, není to vůbec jednoduché, takže se teď soustředí víc na činnost vzadu, ale stejně ho nepřestane trápit ani na jedné frontě. Podle toho, jak začíná bojovat s tím, aby ho jednou rukou vůbec udržel ví, že dělá všechno správně a Shin se začíná blížit jisté hranici. I tak to vydržel překvapivě dlouho a ne, rozhodně tu zásluhu nepřisoudí jedné úlevě s Akim!!! A už dost, nechce na něj teď myslet. Shinya ho právě prosí, aby s tím nepřestával, on mu to s radostí plní a uši má plné jeho sténání. Koutkem oka postřehne pohyb jeho ruky, tahá se za vlasy a vypadá u toho neskutečně sexy. Možná by ho později mohl zatahat sám, až budou v nejlepším. +Ty nejsi z cukru...+ Pomyslí si, i když by tomu před tím vůbec nevěřil. Tenhle andílek má rozhodně skryté růžky. Sice má slabost pro motýlky, ale taky pro pěknou akci. 

"Jak si přeješ..." Pošeptá do horoucí pokožky jeho poloviček, když si Shin říká o co nejdelší protahování a pustí jeho klín. Tím mu dá ještě několik vteřin. Jednou dlaní ho víc podrží za boky a druhou ručku vymění za svůj jazyk. Jde to až příliš snadno, jak se mu ho už podařilo uvolnit a navlhčit. Svoje ústa i tak používá k olíbávání míst bezprostředně okolo, zrychluje tempo i přidává prsty a sám dýchá, jako by to snad prováděl sobě. Za chvíli to nevydrží, šílí jenom z pohledu na něj. Teď by snad poslal do háje i prince, kdyby se tu objevil osobně. Prostě nemá čas. Na nic.