Taiji x Shinya - To to listí, už mi to nedávej. - část 4.

(Taijiho domek)

Shinya

Musí se zasmát do futonu, když mu Tai odsouhlasí, že odměna bude. Nechce nic jiného, než samé odměny od něj a udělá proto úplně všechno. Kdyby mu řekl, ať oběhne palác bez oblečení ani nemrkne a udělá to, jen aby se mu dostalo něčeho podobného. Tai s ním dělá neskutečné věci, které spalují jeho tělo zevnitř a navenek ho rosí kapkami potu. Nevydrží na místě, musí sebou šít, jak jen to jde a zároveň vychází pozadí vstříc Taijiho dráždění a vzápětí zase ruce v jeho klíně. Neví, co první, asi se brzo zblázní. Několikrát pěstí bouchne do futonu, což vydá jen tlumený zvuk. Je toho prostě příliš a stejně si přeje, aby to nikdy neskončilo. I kdyby měl u toho vypustit duši….

"Tai-koi." Zajede si dlaní znovu do vlasů, než se trochu poposune, vystaví mu víc své pozadí, jak leží na části horní poloviny těla a s hlavou vytočenou stranou. Uvolní si tak ruku, o kterou se celou dobu opíral a snaží se dosáhnout do Taijiho vlasů. Už je úplně mimo sebe a kdyby se mu to podařilo, bude ho tisknou víc k sobě. Zmučeně si zasténá, jakmile Tai pustí jeho klín, protože je té slasti najednou o trochu míň.

"No ták..." Pobízí ho dál, ale vzápětí je umlčen jeho jazykem, který je snad úplně všude. Připadá mu to tak.

"Přeju, hrozně si to přeju." Podaří se mu trhaně dostat z hrdla a přijde další zasténání. Vlastně už s tím nepřestává a bude se hodně divit, pokud ho někdo neuslyší až to paláce. Plynule už se pohybuje boky, aby Taie nasměroval na místa, kde je to ještě o kousíček lepší a v tu chvíli je skoro na svém vrcholu. Ten se vzápětí oddálí, když to místo opustí. Hraje si Tai s ním nebo si to dělá Shin sám? To vůbec netuší, ale přemýšlet nad tím v tuhle chvíli nedokáže. Barvy jsou zapomenuty, motýlci taky a jemu před očima jen tančí hvězdičky v černočerné tmě. Nic navíc neexistuje, jen oni dva.

"Už tě moc potřebuju cítit v sobě. Proč to neuděláš?" Nedokáže už vydržet ani vteřinu. Čím víc Taiji zrychluje, tím je jeho touha větší. Tohle mu prostě nestačí, když ví, jaké to je, jakmile je někdo uvnitř něj. Plácne dlaní do fotonů a zlehka pohodí hlavou, aby dostal přilepené prameny z tváře.

"Copak ty nevíš, jaké to uvnitř mě bude?" Jeho slova jsou protkaná sténáním a je jasně slyšet, jak moc rychle dýchá.

"Chci tě hrozně moc cítit, nikoho jiného, jenom tebe. Nechci odtud odejít po svých." Provokuje Taijiho podstatu. Však on z něj vnímá jeho nespoutanost a zrovna teď ji chce opravdu vidět. No vidět ji asi neuvidí, ale věří tomu, že ji dost dobře pocítí. Nechce nic jiného, nepotřebuje jednání v rukavičkách, ne když je v tomto rozpoložení. Sám objevuje stránku, o které ani netušil, že ji má. Miluje doteky, ale pokud se dostane dost daleko…Vytřeští oči před sebe, jakmile si uvědomí, že by si klidně snesl i další plácnutí a ne jedno. Je mu dokonale vydaný na milost a vůbec mu to nevadí, právě naopak. Svěřuje se do jeho rukou, je si jistý, že nic špatného nepřijde. Někdo ho musí kontrolovat, když to on sám nedokáže. Znovu vytočí tvář do strany a snaží se na něj dohlédnout. Už nezavírá očka, porušuje to, co mu Tai řekl, ale nejde to jinak.

"Budu zlobit, jestli to neuděláš." Začne s úplně jinou taktikou.

"Někdo mě bude muset srovnat." Broukne roztouženě a pak to prostě neovládne. Sáhne vlastní rukou do svého klína, sevře sám sebe o něco silněji a dopřeje si několik pohybů. Nedokončí to, protože se po nich zastaví a snaží se to rozdýchat. Už to prostě nejde a stejně to zopakuje. Tohle trápení si vyloženě užívá.

"Ještě jednou." Prozradí mu, co má v plánu a opravdu se pohne ve svém klíně znovu. Tentokrát jen jednou, kdyby to udělal víckrát, prostě exploduje. Nechce přestat a ani nechce vyvrcholit. Zvláštní kombinace, která ho schopně připravuje o rozum.

Taiji

Vlastně doufal v podobně vypjatou reakci, ale nikdy by si nepomyslel, že jí je Shinya schopný. Na chvíli se usměje, něž se vrátí ke své činnosti a žene ho dál k hranicím příčetnosti. On to věděl, že to tam je a dostal to ven rychleji, než by ho kdy napadlo. 

"Klidně si ještě bouchni, je to sexy." Provokuje ho. Shin možná ani neví, že to dělá. 

"Postel je nejspíš jediné místo, kde si do něčeho praštíš, tak ať to stojí za to." Shinya se kroutí jako koi kapříci v okrasném jezírku, začíná ho prosit a když se začne přetáčet, aby na něj dosáhl, má už Taiji vážně co dělat, aby ho nějak udržel na místě. Stejně se tomu jenom tiše směje a trápí ho, co to jde. Přijdou nové prosby, které Taijimu pletou hlavu, jsou vlastně trochu vulgární a neskutečně sexy. Proč? Sám neví, asi se úplně zbláznil, jinak by to měli už tak pětkrát za sebou, jenže on mu chce dopřát zážitek, který nedostane z hlavy ani na smrtelné posteli. Shinya se začíná trochu vztekat a on se mu vůbec nediví. Sám neví, co by dělal, kdyby si ho někdo vzal takhle do parády a prostě ho odmítal pustit cokoliv udělat nebo pustit na vrchol. Shinyova slova ale působí, protože jakmile si byť jediný jeho mozkový závit začne představovat, jaké by to uvnitř něj mohlo být, začne se sám cítit jako vteřinu před orgasmem a už to nejde dál protahovat. Kruci… 

"Nevím, ještě jsem tam nebyl." Poškádlí ho. A jak to jednou bude vědět, urazí si hlavu o džber u studny pokaždé, když s ním nebude moci být. Takže pořád. Třeba bude myslet alespoň na vteřinu na něco jiného. Nadzvedne se a zmučeně protočí očima, když se Shin dožaduje takové akce, že si ani nesedne. Kde se to bere, to netuší, ale jinak to nechce. Die je hajzl a má nos na poklady. Určitě tušil, co je za touhle andělskou tvářičkou. Shinya je jeho terno, to se mu musí nechat. Shinya mu začne vyhrožovat a Taiji všeho nechá. Zvedne oči a podívá se do těch jeho. Na několik vteřin mezi nimi nastane klid, aby oba popadli dech. 

"Ohoho..." Zapitvoří se na něj jako by mu nevěřil ani slovo, ale jenom ho ještě víc popichuje. Za chvíli je ale svědkem toho, jak si Shinya sahá do klína a v očích se mu blýskne. Vyřídil tím jenom sám sebe, ale v Taijim to rozhodně zvedne vlnu neovladatelné touhy a v tuto chvíli už žádné brzdy neexistují, i kdyby nad nimi stál sám císař. Už se pomalu narovnává, ale Shinya je tak vyřízený, že si ho ani nevšiml a už to dělá znovu. Popadne ho za ruku a když mu ji vytáhne od klína pryč, rovnou ho přes ni plácne. 

"A dost." Zavelí přísně a ne úplně něžně ho vytáhne z lehu proti sobě do kleku. Jeho oči jsou ale pořád stejně hravé a napovídají, že tohle nemyslí vážně. Sám dosedne na paty a smýkne jím proti sobě. Oběma rukama mu pomůže obkročmo na vlastní klín a musí se podívat maličko nahoru, aby se mu podíval do očí. 

"Nemyslíš si, že se budeš pořád jenom válet v polštářích, že ne? Když máš tolik energie, abys tolik zlobil, tak si to pěkně oddři." Foukne mu do tváře, až mu rozvíří ofinku, ale pak se zasměje a pevně ho obejme, aby ho k sobě mohl přitisknout a políbit ho. Pak oběma rukama začne klouzat po Shinově těle dolů, až jimi zakotví na malém zadku, který pevně sevře. 

"Projeď se tak volně, jak jenom chceš." Začne mu opatrně pomáhat na vlastní klín.

Shinya

Už byl asi vteřinu od toho, aby vážně dosáhl svého vrcholu. Nejspíš by mu stačila jen polovina pohybu ve svém klíně a prostě by to dotáhl do konce a sám. Nikdy by ho nenapadlo, že je něčeho podobného schopný, ale Tai ho obratně připravuje o všechny zábrany a doluje z jeho nitra tajnou stránkou, kterou nikdy nikdo neviděl. Nejspíš ani neuvidí, protože…Ne, tohle s nikým jiným nezažije, o tom je přesvědčený. Unikne mu nespokojené zasténání, jakmile dostane po ruce, ale velmi rychle se změní v slastné. Tohle se mu taky nepříčilo, spíš naopak. Jemně se zachvěje, jakmile ho Tai přísně napomene a sám zjistit, že tohle jednání mu taky není proti srsti, ne od něj. Později ze sebe bude zmatený, ale teď k tomu nemá příležitost. Několikrát zamrká, jakmile přijde o pevné místečko na futonu a ocitne se nahoře a pak na Taijiho klíně. Vůbec neví, jak se mu to povedlo, když cítí, že má problém i zvednout ruku, ale jak je tam, hned mu protáhne paže kolem krku a zaboří prsty do jeho vlasů. Tváře mu hoří, v očích taky a hrudník se mu zvedá tak prudce, že se brzo asi rozsype, ale na tom nezáleží.

"Myslím." Popíchne ho ještě víc a v očích už není stud ani špetka strachu, jen cílená, trochu nejistá provokace. Sám neví, kolik si může dovolit, ale zatím to očividně není příliš. Koutky mu poskakují nahoru, jak se chce tvářit vážně, ale nedaří se mu to. Líbí se mu to, hrozně se mu to líbí a rozhodně nechce přestávat, i když má pocit, že už je na pokraji sil. Vydržel už hodně a tohle chce zvládnout a nemá v plánu se připravit o nic, co budou dělat dál.

"Tohle je spíš odměna a ne trest. Jestli budou jenom takové, budu zlobit dál." Pošeptá mu, když se rty přiblíží k jeho oušku. Skousne si ret a nakonec přece jen přejede jazykem po jeho lalůčku, který nakonec vsaje mezi rty. Vzdychne si, když přijde další pobídka, ze které se mu zatmí před očima. Už barvy vážně nechce, stačí mu jen tma a smysly vybičované na maximum.

"No když myslíš." Pokrčí rameny, nevině se na něj uculí a pak se k němu víc přitiskne. Nechá se navést na správná místa, aby mohl začít pomalu dosedat. Jakmile jsou tak ve čtvrtce, pustí jeho prameny, přesune ruce na ty jeho a oddálí je od svého zadku. Podívá se mu zpříma do očí.

"Co si vychováš, to máš." Zakloní mírně hlavu a prudce na něj dosedne úplně. Jeho hlas protne místnost úplně jinak než doteď a omámeně se usmívajíc se opře čelem o jeho rameno. Má pocit, že už dech nepopadne, ale klidně by to hned udělal podruhé. Jeho tělo se nebrání, chce víc, hlava taky ne a on začíná tušit, co potřebuje k tomu, aby byl úplně vyřízený a šťastný. Tohle rozhodně není romantika, ale je to zatraceně dobré a on se vážně naučí klít, teď by se to hodilo. Vrátí prsty do jeho pramenů, aby se mohl předloktími částečně zapírat o Taijiho ramena a pak si nedočkavě vezme jeho rty. Pořád to neumí tak dravě, ale rozhodně je v jeho polibcích cítit všechna jeho nedočkavost, touha a spalující vášeň. Bez dalšího otálení se rozběhne boky proti Taijiho, první jen v pomalých krouženích, než dojde na mnohem přímočařejší pohyb. Žene se k vrcholu, který mu byl tak dlouho odepírán a rozhodně to nemá nic společného s něžností, kterou by u něj kde kdo čekal. Nevnímá pálení svalů na stehnech a asi se tak týden nebude moc vůbec zvednout z postele. Později si bude lámat hlavu s tím, jak to komu vysvětlí, ale teď je mu to jedno. Sevře Taijiho prameny silněji a od výkřiku, jakmile dojde na vrchol, ho zachrání jen Taijiho rty, ve kterých se doslova utopí. Kdyby to neudělal, slyšela by ho celá provincie. Umře, ale ne díky popravě, ale na absolutní vyčerpaná z naprosto skvělého sexu. Tedy pro něj byl úplně neskutečný a je si jistý, že téhle vichřici by se nedokázalo vyrovnat nic. Ne, tohle není chvilka, kterou by zvládli utajit za bílého dne někde za rohem. Na to budou muset snad utéct do lesů nebo použít Tajiho listí, aby to bylo každému jedno.

"Tai-koi." Ozve se po několika dlouhých minutách, k tomu se přidá zalapání po dechu.

"Patřím ti a vždycky budu…Jestli tohle přežiju." Zasměje se tiše a tulí se k němu, jako by byl polštářek na spaní. Nechává víčka zavřená a hrozí, že za pět vteřin asi upadne do kómatu.

Taiji

"Tak myslíš..." Zopakuje po něm s neurčitostí v hlase, která by mohla znamenat cokoliv. Už má ale Shinyovy prsty ve vlasech a je to neskutečně příjemný pocit. Na klíně ho příjemně tíží jeho váha a on si ho může prohlížet tak dlouho, jak jenom chce. Mezi prsty jemně mne jeho pozadí a býval by si přál, aby si na to všechno alespoň rozsvítil lampu, ale světlo měsíce taky ukazuje dost a jak klouže po Shinyově neskutečně bledé pokožce, dělá tuhle chvíli ještě kouzelnější. 

"Vypadáš vážně jako nadpřirozená bytost." Řekne mu tiše a zasměje se, když mu Shinya řekne, že tohle je odměna. 

"To je dobře. Pro mě taky." Souhlasí s ním a tiše zapřede, když Shinya potrápí jeho lalůček. Pak už se ale jeho malá múza odhodlá k vlastní iniciativě a on brzy ucítí tlak proti svojí špičce. Připadá mu to neskutečné. Bylo by i tak, protože nikdo není jako on a Taiji k němu cítí vřelou náklonnost, ale stejně má pocit, že v užším prostoru nikdy nebyl. Má pocit, že se asi udusí, jak mu dech vázne v hrdle, pomalu zaklání hlavu s každým dalším kouskem, o který je Shinya dál a pak tiše vykřikne společně s ním, když Shin ten poslední kousek překoná s prudkostí, která Taijiho málem vystřelí do vesmíru. Stejně tak prudce a silně sevřel jeho boky, do kterých mu snad málem udělal deset dírek od prstů a sám musí pohodit hlavou a prudce zamrkat, aby viděl taky něco jiného, než bílá světýlka. 

"Kruci..." Zandává si a na prázdno polkne, ale přemůže pocit náhlého vyvrcholení a konečně najde Shinyovy oči. Chce se ho zeptat, jestli si neublížil, ale Shinya mu nedá šanci. 

"Učíš se zatraceně rychle, Die musí mít radost. Já jí mám taky." Pochválí ho a v duchu za tu výchovu pochválí i sebe. Co se tady bude dít, až se Shinya doopravdy otrká, to neví. Ale neskutečně se na to těší. Spojí svoje rty se Shinyovými a nechá svoje ruce vyrazit na důkladný průzkum po jeho těle. Po každém záhybu měkké pokožky a každé oblince jeho kostí. Nespěchá, ale není ani pomalý a přehnaně něžný. Jsou místa, kde se chce zdržet mnohem déle a všechno je prodchnuté vášnivou důkladností. Má pocit, že mu vlastní jazyk nacpe vážně až do krku, ale nutně potřebuje znát každý jeho koutek a cítí, že jeho protějšek to má úplně stejně. Nechává víčka zavřená, užívá si ho každou buňkou svého těla a každým kousek pokožky, kterým se o něj může otřít a jejich hlasy se proplétají v jeden. Shinya začne tempo brzy zvyšovat a on ho musí přestat líbat, aby stačili dýchat. Všechno se rychle stává pořád divočejším a za okamžik už jenom zvládá držet jeho boky, aby ho udržel na místě a neodpadli společně někam do peřin. Ono se to nezdá, ale namáhavé je to i pro něj, když pomáhá jeho bokům. Má pocit, že nedokáže už ani dýchat. Nechápe, jak se oba můžou držet tak dlouho, chtěl mu alespoň sáhnout do klína, ale ví, že tím by všechno skončilo a tak ho nechává, dokud se oba neprojedou po nebi nad jejich hlavami. Ten závěr, to byl vážně úprk. Nezřízený a živelný sex, žádné něžné milování s někým, kdo ještě nic nepoznal. Nejradši by se rozesmál, protože tohle je vážně ujeté. I přes to, jaký je, mu bohové poslali tohle malé tornádo, které má právě na klíně, aby byl jeho život ještě dokonalejší a spokojenější. Asi byl v tom minulém světec nebo co. Ví, že Shinyova slova už nepatří žádnému osudovému strachu z popravy, teď jde o tenhle závod, když jim oběma asi prasknou srdce i plíce. Po tváři mu lije pot, cítí ho i na zádech, ale ve tváři mu jiskří rozjařeně klukovský úsměv, když se na něj konečně znovu podívá skrz potůčky potu v očích. 

"Sluší ti to." Složí kompliment jeho uspokojené tváři a ještě naposled ho musí plácnout po tom dokonalém zadku. Jak sebou Shinya trhne, způsobí mdloby málem i sobě, protože je ještě pořád uvnitř něj. Shin má ale mazlivou a tak se s ním prostě opatrně sesune na futon, aniž by ho musel pustit z pevného sevření a konečně si pořádně vydechne. 

"Možná ti obarvím vlasy a řeknu, že Shinya umřel a tohle je nový učeň…" Vážně by ho tak moc chtěl tady.

Shinya

"Asi jsem objevil něco, co mi jde samo." Prohodí Shin rozverně a udýchaně. Je opravdu vděčný, když se společně svalí na futony. Nechá víčka klesnout a před očima má jen Taijiho výraz při společném vrcholu. Ne, ten z hlavy už nikdy nedostane a moc si přeje, aby nebyl poslední, ale kdo ví… Nechce mít černé myšlenky a na tváři si pořád drží jemný úsměv. Tiskne se k němu, aby mezi nimi nebyl ani milimetr místa. Tvář zabořenou kamsi do jeho hrudi a spokojeně vdechuje jeho vůni, která celým aktem ještě zesílila. Voní mu neskutečně, láká ho k sobě znovu a znovu.

"Ale jen s tebou." Dodá po chvilce, aby bylo jasné, jak to myslel. Jemně se otře lícem o jeho kůži a několikrát ho na to místo políbí. Svými polibky pomalu stoupá nahoru, dokud se nedostane až na hranu čelisti. Tam se zastaví, sklouzne po ní konečky prstů a u toho mu upřeně kouká do očí.

"Tobě to taky moc sluší. Nikdy mi nikdo nepřipadal krásnější. Pokaždé když budu v zahradě pozorovat motýli, uvidím ji. Pokaždé, když zavřu víčka, budeš tam se mnou. Už napořád." Zlehka se pousměje a procítěně ho políbí. Svírá se mu u toho hrdlo, protože čas, který jim byl dán, se krátí. Nechce od něj ani za nic, ale bude muset. Kdyby teď neodešel, už by se další chvilky rozhodně nedočkali.

"Jednou budeme společně, vážně tomu věřím. Víš, že moje přání se plní." V očích mu zasvítí důvěrou v jeho vlastní slova. Pak se krátce zasměje a sklopí očka.

"A co všechny bys mě učil?" Šeptne s hravým podtónem.

"Budeš mi to šeptat při modlitbách." Kousne se do rtu, když pomalu vzhlédne, malinko se uculí, pak mu položí bříška prstů na rty.

"Až zase přijdu. Nechám si to jako překvapení a jsem zvědavý, co si na mě vymyslíš." Slibuje mu a dává tím sobě jistotu, že se to stane. Nemůže to být jinak, přece by nebesa nedovolila, aby svůj slib porušil. Na chvíli se ještě uvelebí na jeho hruď a beze slova pozoruje noční oblohu. Přemlouvá se k tomu, aby vstal, ale nejde to. Nakonec se přece jen odhodlá a začne se pomalu zvedat.

"Pomůžeš mi obléknout se?" Požádá ho měkce, když zlehka prohrábne Taijiho neposedné prameny.

"Víš, že už musím jít. Noc bohužel není nekonečná." Povzdechne si a vstane, aniž by si uvědomil, jak moc si ho Tai může prohlédnout. Dojde mu to chvilku na to. Jeho tváře zrudnou, ale stejně se několikrát otočí namístě s tichým smíchem. Tak nějak by to vypadalo, kdyby zůstal na poli a po večerech by se společně scházeli. Tak to jednou bude vypadat, až budou mít svůj vlastní domek. Koutky se mu pozvednou.

"A já ti příště prozradím, co se mi právě prohnalo hlavou." Přidá i další slib. Trvá to dlouho, než se mu podaří dostatečně obléknout. Musí Taijimu občas poradit, aby byl zase ustrojený a mohl se vrátit do harému. Kráčí vedle Taijiho s hlavou sklopenou v ruce krasohled, po očku ho pozoruje a pořád se snaží si držet radostný výraz. Jde to snadno, když si před očima přehrává jejich chvilku. Sem tam jakoby nechtěně zavadí o Taijiho dlaň. Poslední doteky, které si může užít. Jakmile dojdou až ke dveřím, už na něj čeká správce, aby se ujistil, že dorazil v pořádku. Za dveřmi čeká i jeho doprovod.

"Arigato Tai-san, za modlitby a doprovod." Ukloní se mu a dovolí si mu zlehka stisknout předloktí, po kterém následně sklouzne prsty. Naposledy se mu nenápadně podívá do očí, zlehka pousměje a zmizí za dveřmi. Tam na něj všechno dopadne. Je bez něj asi vteřinu a už je mu smutno. Jak jen tohle vydrží. Cupitá poslušně se svým doprovodem až do Dieho komnat.

"Die-san?" Pípne tiše, aby ho náhodou nevzbudil, jestli už spí. Nevěří tomu, že by na něj po jeho první noci s princem nepočkal. Jemně se zachvěje, jakmile si vzpomene na prohlídku, kterou musel absolvovat a už je mu zase do pláče. Má obavy, že se mu o tom nakonec bude zdát, ale snad to předčí sen, který ho vrátí do svatyně. +Dobrou noc Tai-koi.+ Popřeje mu ještě v duchu a snaží se usmívat. Jde to samo, když myslí na něj.

Taiji, Die

Znovu se tiše zasměje do jeho vlasů. Ta roztomilá poznámka na konci byla moc milá, ale zároveň mu musí dát za pravdu, že tohle mu rozhodně samo jde.  "Kdybys chtěl, mohl bys trumfnout Senu. Jsem rád, že nechceš." Rozesměje se znovu. Senovi by asi slezly vlasy, kdyby ho teď slyšel a Die by mu možná naopak hodil další měšec. Nechává si olíbávat hrudník i krk a na oplátku ho jemně šimrá po zádech. Jednu ruku si dá pod hlavu, překříží kotníky a začne mít chuť na nové cigáro. Mimoděk se rozhlédne, kde jsou jeho věci, třeba by tam ještě něco našel, ale jeho pozornost si ukradne znovu Shinya a jeho romantická slova. To přece nemůže zabít listím, ani on ne! Vřele se usměje, když shlíží dolů do jeho očí a láskyplně mu zajede dlaní do vlasů. 

"Nikdy bych si nepomyslel, že ze mě bude kytička. Asi je hodně zelená a má hodně typické lístky, ale… proč ne." +A taky vůni...+ Snad by se tomu i znovu rozesmál. 

"Shin-chan, obávám se, že nic tak romantického nevymyslím, ale můžu ti slíbit, že si kvůli tobě zítra ani nenazuju sandály… Nevím, jestli budu mít před očima tvoje oči nebo něco jiného, asi se to bude během dne dost měnit, ale budeš to ty, to mi věř." Vtipkuje s ním, ale už na něj leze divná nálada z toho, že ho bude muset vracet a snaží se jí nějak přeprat. Asi to má úroveň školáka, ale lepší už nebude. 

"Budeme." Přikývne na jeho slova. Je o dost větší realista, než je Shinya, ale zároveň je dost lehkovážný na to, aby si myslel, že se mu to může splnit. Je přece dítě štěstěny. Jeho se nikdo oženit nepokusí. 

"Samé nepřístojnosti, Shin-chan… je toho hodně, co jsi nezažil a taky hodně, co se prý nedělá. S Rickem ty hranice úspěšně bouráme a hodil by se nám ještě někdo do party." Znovu se na něj usměje. 

"Nah..." Mlaskne jazykem o horní patro a krátce se podívá do strany, ale culí se. Už teď si dovede představit, jak vedle sebe klečí před oltářem, všichni si myslí, že šeptají mantru a místo toho si budou vyměňovat prasárničky, po kterých Taiji skočí po hlavě do studánky na posvátné očištění před vstupem do svatyně. Ach jo… 

"Hrozně se těším." Přizná mu s povzdechem. 

"Doufám, že to bude brzo." Řekne mu upřímně. Překvapí ho, když ho Shinya požádá, aby mu pomohl s oblékáním, ale má pravdu. Neměli by to protahovat. Myslel si, že si sednou k oknu, ještě si zakouří a vyrazí nad ránem, ale bylo by to podezřelé… především Akimu. Promne si tvář dlaní a přikývne, ale v jeho očích se usadí něco nešťastného. Snaží se před ním vypadat pořád stejně vyrovnaně a nad věcí, ale nemůže obelhat sám sebe, prostě to nejde. Pomáhá mu do složitého oděvu snad půl hodiny v kuse, občas to se smíchem musí zase celé rozvázat a začít jinak a hrozí Shinyovi, že ty věci bude jedině znovu shazovat, ale nakonec je hotovo i toto. Vypadá zase nádherně a neobyčejně a jeho by měl hřát pocit, že je jeho, jenže je to těžké, když spolu nemůžou být. Za ruku ho provede domem, ale před ním ho musí pustit a jdou vedle sebe jako by si byli cizí. Je mu z toho hořko, ale nesmí. Musí myslet na všechno, co si slíbili. Pro jistotou spolu ani moc nemluví, kdyby je i uprostřed noci mohl někdo zaslechnout a jakmile jsou v harému, dopadne na něj realita v plné tíži. Když se na něj naposled podívá, Shinya je zase někdo, vážený klenot a favorit prince a on jenom jeho sluha. V očích má vepsané rozloučení i všechnu lásku, ale jen se mu ukloní a otočí se k odchodu. Ohlédnout se nemohou ani jeden. Jakmile je dost daleko, po tváři se mu sveze první slza. Poprvé od té doby co si v osmi letech hrozně rozbil kolena. Máma mu tenkrát ještě vrazila pár facek, aby nedělal opičárny. Shinya už je v rukou Die… a ten nespí. Na sobě má sice jenom polorozhalenou yukatu a vlasy volně povlávají na ramenou, ale v jeho očích je očekávání a taky trochu obav. Ano, doopravdy. Sehnal si ho a poslal ho tam vědomě, ale sám nikdy nezapomene, když tam sám byl… tehdy s jiným princem. 

"Tak co? Byl spokojený?" Zajímá se hned, ale rozpřáhne náruč, aby ho do ní přijal a pevně ho k sobě přitiskne. Pohladí ho po vlasech a vede k posteli. Teď jsou to pro změnu jeho ruce, které ho obratně svlékají. 

"Splnil jsi všechno, co jsem od tebe chtěl." Šeptá mu tiše. 

"Teď jsi favorit a nejspíš nás zachráníš oba." Jeho ruce pracují rychle. 

"Vím, že je to těžké, ale už nejsi nikdo, Shin-chan." Popadne ho za bradu a zvedne ji nahoru. 

"Jsi dospělý a jsi někdo. Už víš, jak to chodí. Dám ti, co budeš chtít." Slibuje mu. Jeho malý poklad. 

"Pojď." Už nahého ho vede za sebou do postele. 

"Můžeš spát do oběda a dělat, co chceš. Zítra k tobě nikdo nesmí, jen já. Žádná práce, zničil by sis ruce. Na všechno dohlédnu, neboj se." Zaleze si s ním do postele a nechá si ho v náručí. 

"Klidně plač..." Pošeptá mu upřímně do ticha noci. Ví, jaké to všechno je…