Taiji x Shinya - To to listí, už mi to nedávej. - část 2.

(svatyně)

Shinya

Zavrtí jen zlehka hlavou, aby svá slova o pití potvrdil. Kde on by se dostal k alkoholu? První se toho bál a pak neměl příležitost. Prostě ji propásl, ale to se mu stávalo často díky tomu, jak moc se styděl. A teď? Klečí tu natisknutý na Taijiho a navrhuje mu věci, na které by dřív ani nepomyslel. Co se to s ním stalo? A je to vůbec špatně? Měl by konečně přijmout fakt, proč tu je a stejně to neumí. Teď existuje jen tahle svatyně a Taiji v jeho blízkosti. Zrudne a skloní oči, když mu připomene, co mu tehdy říkal. Pořád mu to přijde neskutečné, že by tak někomu mohl připadat. On? Kluk, který ještě donedávna brouzdal pole a pracoval do rána do večera. Nosí drahá kimona, dostal i nějaké šperky a učí se nalévá čaj, chodit, jakoby plul na obláčku a uklánět tak elegantně, jakoby nic jednoduššího na světě nebylo.

"Pro tebe bych jím byl rád." Broukne celkem odvážně, ale pořád se na něj bojí podívat. Ruka si žije vlastním životem a v klíně se přece jen zastaví. Doopravdy to udělal? Přemáhá nutkání vypísknout a utéct, ale pokud to udělá, už se to nikdy nemusí opakovat. Netušil, co ho čeká zítra. Tady byl každý den, každá hodina nejistá. Další šanci už nechce propásnout, to prostě nedovolí. Když očka zvedne, v očích mu zazáří odhodlání, ale trochu připitomělý úsměv jeho rty neopouští, kdyby se viděl, asi se někam schová. Překvapeně zamrká, když se Tai začne zvedat a bere ho sebou. První ho napadne, že to opravdu přehnal a vede ho zpátky. Nemíří však k harému, ale kolem svatyně. Ví, kam jdou, už tam přece byl a v jeho očkách je vidět radost, že jeho domeček uvidí podruhé. V prvním okamžiku mu nedojde, co by se tam mohlo dít, teď je jeho pozornost zase trochu někde jinde. Zastaví se uvnitř a počká, až se Tai otočí čelem k němu. Chvíli kouká do země, než začne očka pomalu zvedat a u toho se zase culí.

"Kruci písek, asi z tebe omdlím..." Uchechtne se tiše, protože to jak vypadá, ho asi nikdy nepřestane ohromovat. Má oči jen pro něj od první chvíle. Taijiho povaha, která ho dokáže rozesmát, ať je mu sebehůř je něco navíc. V hlavě si udržuje jeho tichý sten, který mu unikl při jeho doteku v klíně a ukládá si, že to bylo dobře. Nereagoval by tak, kdyby nebylo, no ne? Nejistě udělá krok blíž k němu a pak konečně pustí jeho dlaň. Zvedne ty své, aby jimi přes prsa zaplul pod látku kabátu až na ramena a pomalu ho nechá sklouznout po Taijiho pažích.

"Prostě se chvilku nehýbej." Poprosí ho měkce a odváží se ho krátce líbnout kousek od koutku rtů.

"Chci ti vrátit všechno, co jsi pro mě stihl za tak krátkou dobu udělat." Šeptá mu tiše a jeho dech už se malinko prohlubuje. Je to nervozitou, ale taky vzrušením, protože on ví, co se chytá udělat.

"Myslím, že ani netušíš, jak moc." Kousne se do rtu, když jeho dlaně začnou klouzat po hrudníku a zastaví se až na vázání yukaty. Chvíli si s ním jen hraje, než přidřepne, aby si půjčil jeho kabát a vložil si ho pod kolena. Kdyby měl kimono špinavé na kolenou…To by mu asi jen tak neprošlo. Snad to Taijimu nebude vadit, ale nic lepšího nevymyslel. Lehce klesne na kolena s dlaněmi zlehka položenými na jeho bocích a pomalu vzhlédne s nejistým výrazem v očích.

"Udělal bych pro tebe cokoliv." Vypadne z něj dřív, než se stačí zarazit a mírně se pousměje. Už se mu nechce pitomě se chechtat, ale listí mu dává pořád dostatek odvahy, aby to alespoň zkusil. Elegantním pohybem prstů rozváže yukatu a nechají její lemy samovolně se rozestoupit. Pomalu očima klesne až do Taijiho klína a přiblíží se k němu tváří. Věnuje mu pár polibků na podbřišek a odvážně se posunuje o dost níž. Asi by si ho prohlížel déle, ale má strach, že to pak nedokončí, jak dostane strach. Láká ho to si aspoň sáhnout a tak to hned udělá, pohladí ho zlehka konečky prstů po celé délce a přivře spokojeně víčka nad jeho jemností. To už je jen kousek od toho, aby se naklonil blíž a věnuje mu několik nesmělých polibků po celé délce. Když s tím skončí, podívá se na něj zpoza závoje řas a odhaduje, jestli zatím nic nepokazil.

Taiji

Proklouznou dovnitř do domku a Tai za nimi zavře a pro jistotou zastrčí závoru. Kdyby ho někdo zase hledal, jen tak mu nevpadne do dveří a nepřekvapí ho, ale bude muset volat zvenčí. Jeden nikdy nemohl tušit, jestli Shinyu začne někdo postrádat nebo ne a jedna nemilá návštěva Die mu vážně stačila. Ten si teď asi v harému lebedí, že je Shinya tak dlouho pryč a místo toho… Pobaveně vyprskne do dlaně, když mu to dojde. Jak rád by viděl jeho výraz, kdyby býval zjistil, jak to bylo doopravdy. Pak už si ale všechnu jeho pozornost ukradne Shinya před ním. Stojí totiž čelem k němu a nepostupuje dál. Zaraženě hledí do jeho tváře, na to, jak zvedá oči a pak z něj vypadne ta hláška. Tai to nevydrží a hlasitě se rozesměje, i když ten kompliment příjemně zahýbe jeho vnitřnostmi. 

"Jednu věc ti bohové nadělili špatně. Hodně blbě vidíš." Jinak si nedovede vysvětlit, že při všech krasavcích z harému a elegantních mužích, kteří se po paláci pohybují, se otáčí za jedním ztřeštěným a vlastně ne moc hezkým knězem. Nebrání mu, když se ho Shinya dotkne a chce mu svléknout kabát, jenom moc nerozumí tomu jeho požadavku. Stejně se ale nezeptá a stojí jako zařezaný. Jen se už zase nemůže vynadívat na jeho tvář. Jeho dech se zachvěje, když se Shin ještě přiblíží a líbne ho na koutek. V kombinaci s jeho slovy je to něco, co ho v tichu a soukromí jeho vlastního bezpečného domova nejspíš odešle do kolen. Fakt, že tu společně stojí, je přímo snový. Možná si jen zakouřil víc, než si myslel a nic z toho se ve skutečnosti neděje, ale tím spíš toho nikdy nenechá a vážně moc se nechce vzbudit. Moc dobře vnímá změnu v Shinyově hlase a nejradši by mu řekl, že ložnice je po schodech nahoru, když mu to chce tolik vracet, ale Shinya má očividně vlastní plány. Klesne očima za jeho ručkou, která si provokativně pohrává s páskem, ale co přijde vzápětí, to by si vážně nevymyslel. Udiveně sleduje Shinyu, jak si podkládá kolena a kleká a v ten samý okamžik má pocit, že se jeho nervová zakončení zblázní jenom z představ, jaké by to mohlo být. Tuší moc dobře, kam tohle celé míří, ale kruci… tady za dveřmi? To je to listí… nemůže se rozhodnout, jestli ho to baví nebo mu ho příště vážně nedá. Nadechne se a podrží dech v plicích, zatímco na něj zírá stále udiveněji. Jeho klín si dávno dělá, co chce a pod tou tenkou látkou je to hodně vidět. Shinyova tichá slova ho málem přinutí omdlít. Už jen fakt, že mu to říká někdo jako on, k tomu ten pohled a očekávání, které skoro bolí, to je hodně silná kombinace. Málem by mu odpověděl Já taky, ale on se přece neváže! Dělá si, co chce, souloží, s kým chce… A nejspíš ho miluje. Po jednom setkání. Konkubínu favoritku. Prima, den by nemohl být lepší. Látka se tak nějak nečekaně rozestoupí od sebe a odhalí celé jeho překvapivě dobře stavěné, i když štíhlé tělo. Tai se nejspíš nestyděl vůbec nikdy v životě a nestane se to ani teď, ale stejně se donutí vydechnout a pak zase zapomene nádech. To proto, že se Shinyovy rty přiblíží až moc a k tomu fakt, že se na něj dívá… moc toho v životě asi neviděl, před chvílí byl u prince a Taijimu nutně musí vířit hlavou srovnávací myšlenky. Jaký je asi Aki? Líbil se Shinyovi? A co si myslí teď? Kruci a od kdy si nevěří a je takhle nervózní? Shinya jde z ložnice do ložnice a zdá se, že to nevadí vůbec nikomu. No, hlavně, když to nevadí jemu, protože Taiji rozhodně není schopný říct dost. Prostě nikdy. Silně se zachvěje, když ho Shinya pohladí a ještě tím napne jeho vzrušení. Z dlouhým povzdechem se opře zády o vrata a zakloní hlavu. Musí na chvíli zavřít oči, protože se mu točí hlava a listím to asi nebude. +Naučím tě kouřit, co chceš...+ Projde mu hlavou. Vychutná si jeho nesmělé polibky a když se na něj podívá znovu, Shin se dívá nahoru do jeho očí. 

"Jde ti to skvěle." Řekne trochu přidušeně. 

"Momentálně mě trochu mučíš, možná se vrátím do puberty a stihnu to tak pětkrát, než se dostaneme dál, ale pokračuj, je to fakt skvělý..." Praští zase zátylkem o dveře. Kruci, jemu snad stačí jen fakt, že je tady s ním a dýchá stejný vzduch.

Shinya

V Shinově tváři je pořád vidět hodně nejistoty. Na nic podobného nikdy ani nemyslel a teď by to měl být on, kdo to bude mít všechno v rukou. No možná spíš v jiných částech těla. Je to zvláštní pocit, ale není nepříjemný. Jemně ho šimrá v podbřišku, když pozoruje Taijiho tvář, jak na něj shlíží a pak zaklání hlavu a povzdechne si. Už jen tomu vyžene koutky nahoru a v očích má hravější, modré plamínky, které naznačují, že možná nebude takový andílek, jak by se na první pohled mohlo zdát. Přidá i konečky prstů, kterými ho pohladí po celé délce chlouby a zlehka ji sevře, aby si opravdu zapamatoval každý milimetr. Oči se vydávají na podobný průzkum a vůbec mu nedochází, že by tím mohl Taijiho malinko trápit. Malinko se zarazí, jakmile Tai promluví, ale říká samé hezké věci, které ho v jeho rozhodnutí jen podporují.

"Tak pětkrát." Broukne tiše krátkým zasmáním, při kterém si přikryje dlaní rty.

"Budu tady klečet, jak dlouho si jen budeš přát." Řekne mu ještě, než se zase plně věnuje jeho klínu. Sklouzne prsty ke kořenu jeho chlouby a pak políbí špičku, aby sám zjistil, že to není vůbec nic, nad čím by se pozastavil. Kdyby to byl kdokoliv jiný, prostě to neudělá, rozhodně ne sám od sebe, jenže když vidí Taijiho reakci, vypadá čím dál spokojeněji. Snad bude i jeho společnost.

"Dokud se ti to bude opravdu líbit." Neodpustí si promluvit znova. Tváře už mu svítí jasnou červení, a je to částečně studem a taky trochu horkem. Látka Shinova kimona kryje opravdu hodně a teď i to, že je už jen z tohoto vzrušený. Vždycky uměl sám sebe odsunout trochu stranou, dělá to znova. Konečně se odhodlá úplně a nechá Taijiho chloubu zmizet ve svých rtech. První jen kousíček a opatrně se ho dotkne i špičkou jazyka, než se ho s jistou zvědavostí pokusí dostat co nejdál. Nechá víčka klesnout, aby přepral trochu nepříjemným pocitů a reflex, který tím probouzí, stejně pokračuje, dokud to na něj není příliš. Začne se tváří mírně oddalovat, volnou rukou hladí Taijiho stehno a mapuje i to. Skoro to vypadá, že neví, kam svou pozornost upřít jako první. Nechá Taijiho chloubu ze svých úst vyklouznout úplně, s tichým zachichotáním oblízne celou jeho špičku a pak klín zasype hromadou drobných polibků.

"Moje oči jsou naprosto v pořádku. Někdy ti řeknu, co všechno na tobě vidím, možná ti to spíš napíšu." Nezapomněl vůbec nic z jeho slov a dá mu to teď najevo. Kdyby mu to později měl říct, asi se hanbou propadne, proto to psaní. Podívá se znovu nahoru, když ho vezme za obě stehna a nechá rty znovu pohltit Taijiho přirození, tentokrát stejně hluboko jako poprvé možná ještě o kousíček dál. Když se opravdu soustředí, dokáže potlačit reflex a čím víc to zkouší, tím si je jistější, že to zvládne ještě o kousíček dál. Očkama opatrně pozoruje každou Taijiho reakci a s rozverným zablýsknutím hlavu mírně oddálí, aby se znovu přiblížil o hodně prudčeji. Málem to nezvládne a rozkašle se. Do koutků mu vyhrnou slzy, ale stejně by se nejradši usmíval, kdyby to šlo. Potrápí Taijiho ještě několika podobnými pohyby a pak přijdou na řadu zase polibky. Není si jistý, jak to jeho milenec dlouho vydrží a tak už ho nepustí se zajetí svých rtů. O něco víc zaboří konečky prstů do jeho kůže na stehnech a začne ho přijímat mezi své rty s rychlejší pravidelností. Někdy jen kousek, jindy opravdu hluboko a nepřestane, dokud neucítí, že má najednou ústa plná. Na to, že je to poprvé vydrží dlouho s plnými ústy v jeho blízkosti, ale nakonec se musí oddálit. Část z Taijiho touhy mu stéká po koutku, ale jakmile zjistí, že to není vůbec špatná chuť, vyraší mu růžky a prostě to zkusí polknout. Dosedne zlehka na paty a dlaněmi položenými na svých stehnech a znovu vzhlédne.

"Teď jsi ještě krásnější." Prohodí se zasněným výrazem ve tváři.

Taiji

Po zádech mu přeběhne zvláštní mrazení, když po něm Shinya zopakuje tu číslovku. Opravdu ho tu chce trápit, dokud si nesáhne na vrchol pětkrát? To snad ani nejde nebo ano? A kde se to v něm bere? 

"Shin-chan..." Splyne mu ze rtů tiše, když mu Shin slíbí, že tu bude tak dlouho, jak jen chce. Jak kdyby on byl nějaký pán, který si zaslouží jeho služby. Konečky prstů se dotkne jeho tváře a pohladí ji po bradě. +Neměl bys klečet vůbec před nikým.+ Proběhne mu hlavou. Někdo by ho měl zajistit a hýčkat si ho. Kdyby ho mohl mít on, nikdy by mu nemohl nabídnout život, jaký by mohl někdo z paláce. Vždycky mu vyhovovalo, jak žije. Do teď. Všechny ostatní myšlenky mu Shinya definitivně smaže z hlavy, když ho přijme mezi svoje rty. Pevně se opře zády o vrata, aby měl nějakou stabilitu a je mu úplně jedno, že ho do nich tlačí ta závora. Ruce má opřené o dřevo a ještě několik dlouhých chvil se ho nedováží pustit, aby náhodou neskončil na zemi, jak silně to s ním lomcuje. Nejspíš po tomhle zapomene i mluvit, natož aby si pamatoval modlitby nebo jak se třeba drží hůlky při jídle. Jeho hlas se dlouho neudrží uvnitř jeho hrdla, i když není nijak hlasitý. Přesto pravidelně vzdychá a lapá po dechu podle toho, jak se ho Shinya zrovna dotýká. Žádné nepříjemné pocity jako třeba nežádoucí dráždění zoubky se nedostaví a Taiji by snad i zapochyboval, že tohle Shinya vážně dělá poprvé, jenom má pocit, že ho zná a tak ví, že skutečně ano. Byla to blbost, nezná ho vůbec, ale stejně mu to tak připadalo. +Kdyby někdo přišel na to, jak jsi šikovný, už bych tě nemusel nikdy vidět. Šupal bys rovnou do císařského města.+ Napadne ho trochu zděšeně. Snad ho Aki nikdy nikomu nedá, kromě něj samotného. Už takhle bude mít Taiji co dělat, aby to nějak přežil. Shinyova ruka na stehně je velmi příjemná a on to hned ocení sérií povzdechů, aby ho ujistil, že všechno dělá dobře. Když vyklouzne z jeho úst, konečně se podívá dolů do jeho tváře a vrchol se nebezpečně přiblíží. Shinya jako by to tušil a dá mu několik chvil, aby to rozdýchal. 

"Uhmm..." Dostane ze sebe trochu pitomě, ale opravdu moc by chtěl poslouchat, jaký v jeho očích je. Konečně zvedne jednu dlaň, aby ji mohl zabořit do jeho vlasů a rovnat je sem a tam, nic víc. Nijak na něj netlačí, ani neomezuje jeho volnost. Nejspíš by ho tím jenom vyděsil, ale on nechce. Chce vědět, jaký je sám od sebe. Přestávka je ten tam, on ucítí obě jeho ruce na stehnech a vzápětí zmizí v horoucím pekle snad úplně celý. Jeho hlas protne noc a on zalituje, že neprší jako minule. Ještě, že tudy nechodí ani stráže a kde kdo ví, že tady se dělo ledacos i normálně. Nikdy nic neprožíval tak silně jako právě tohle a je to proto, že jsou v tom city. Krucinál… kdyby tušil, jaké to s nimi je, snad by se těm láskám tolik nebránil. Tohle bude muset říct Rickovi. Shinya zachází pořád dál a on by přísahal, že špičkou ucítil zadní stranu jeho hrdla. A nic, profesionální výkon pořád pokračuje, když Shinya začne měnit tempo a doslova ho slastně týrá. Druhou dlaň rychle přehmátne na jeho rameno a ani si neuvědomuje, jak se mu po tváři procházejí všechny pocity a slast, kterou teď dostává. Je to příliš krásné, než aby to vydržel ještě chvíli. Nechce skončit, brání se tomu, co to jenom jde, ale podobným prožitkům není schopný poručit a tak ho stačí jenom varovat naléhavým pohledem do tváře a silnějším stiskem. Pak už konečně dojde toužebně očekávaného uvolnění, které přinutí jeho nohy, aby se rozechvěly. Znovu se honem chytí závory za svými zády a trochu pitomě se usmívá, zatímco má oči zavřené a do poslední vteřinky si užívá všechno, co se s jeho tělem právě děje. Tiše se rozesměje, když se ozve Shinův hlásek, který ho označí za krásného, ale přiměje se oči otevřít. Sesune se dolů k němu, jen to vůbec není elegantní a podívá se mu do očí. Je trochu udýchaný. Pak po něm hrábne rukama a přitáhne si ho do pevného objetí. 

"Nikdy jsem nic lepšího nezažil." Pošeptá do jeho vlasů. Mohl by dodat, že toho fakt zažil hodně, ale… to teď Shin asi poslouchat nechce.

Shinya

Musí se znovu pousmát a koutky mu jen tak neklesnou dolů. Jen ten výraz by stál za opravdu všechno, kdyby dnešní večer byl hrozný. Nebyl, tedy až na jedinou zkušenost. Stejně má pocit, že i když byl Aki úžasný, Taijimu se nikdo nevyrovná. Měl a má ho pořád plnou hlavu. Dostal se do ní hodně rychle a ven se mu očividně nechce. Shin se tomu ani nebrání. Neskutečně příjemný pocit uvnitř něj a každou minutkou roste. Co bude dělat, až půjde odsud, to vážně netuší. Zatím mají pro sebe ukradený zbytek noci a on je jen rád, že svou prosbu před Akim vyslovil. Trochu se lekne, jakmile Tai začne klesat k němu, ruce však z jeho stehen nesundá. Jemně jimi přejíždí nahoru a dolů. Nechce se ani za nic toho doteku vzdávat, jsou pro něj návykové.

"Ani nevíš, jak rád to slyším. Jen musím opravdu hodně trénovat." V očích se mu pobaveně blýskne a ten naivní, vyděšený Shin se odsouvá někam trochu jinam. Zase jím bude, až tento okamžik pomine, ale to je snad daleko.

"Bylo to hrozně…" Odmlčí se na chvilku a uvelebí se spokojeně v jeho náruči. Nechá víčka klesnout a před očima mu běží představy, že tohle je jejich domek a on nikam odcházet nebude. Je to bláhové na něco podobného vůbec myslet, to už ví, jen tomu nedokáže poručit. Jeho snění v tuhle chvíli nemá konce a každou noc si to jistě připomene.

"Líbilo se mi to." Kousne se do rtu a opatrně se podívá do Taijiho tváře, teď je zase trochu plachý, protože netuší, jak se na něj bude Tai po tom prohlášení dívat. Bude se mu to líbit nebo vůbec? Klesne očkama ke svým dlaním, které svírají látku jeho yukaty a nakonec se znovu odváží, aby bříšky mapoval jeho hrudník.

"Ta zem je hrozně studená." Broukne starostlivě, když dokončí svou pouť až na oblíbená místa na stehně.

"Budeš nemocný." Pokračuje dál, než znovu vzhlédne, podívá se mu krátce do očí, než ho líbne na rty.

"Tento večer se začíná měnit na ten, kdy se plní přání." Hlesne tiše, než se začne zvedat na nohy a pak natáhne drobnou dlaň jeho směrem.

"Já bych ještě jedno měl. Asi už bude moc velké, ale jediný, kdo mi ho může splnit, jsi ty." Podívá se na něj s nádechem odhodlání v očích. Pokud jeho dlaň přijme, pomůže mu vstát a pak od něj o krok ustoupí. Nejsi vůbec jistý, co jeho tělo ještě dnes večer vydrží. Taky ale neví, kdy se jim podobná chvilka poštěstí. Asi by si to vyčítal hodně dlouho, kdyby to neudělal a pak by zjistil, že ani možnost mít nebude.

"Tai-san." Začne pomalu hledat každou šňůrku, která mu pomůže zbavit se jeho kimona.

"Chci být jen tvůj. Tak moc, jak jen to půjde." Jeho hlas se podbarví náznakem touhy, který ho obejme, jenom to vysloví. Tváře mu už zase hoří, ale tentokrát se přemluví, aby se nedíval do země. Chce vidět každou změnu Taijiho očích, která se odehraje. Musí nutně vědět, že to má alespoň trochu podobně. Asi by se mu dal, kdyby to pro Taijiho nemělo takovou váhu. Tolik k němu cítí, že by mu to vůbec nevadilo. Klidně by na něj čekal, dokud by si na něj nevzpomněl a nevyhledal jeho přítomnost. Tedy neukázal se tu, až Shin přijde.

"Tedy…" Zarazí se uprostřed pohybu a po tváři mu proběhne náznak nejistoty a křehkosti.

"Pokud mě budeš chtít, alespoň na jediný večer." Dodá rychle, aby si třeba nemyslel, že po něm chce, kami ví co.

"Víš, minule jsem si tvou ložnici moc neprohlédl. Říkal jsi, že dřív tam byla postel?" Nadhodí, jestli si to dobře pamatuje.

"Nepotřebuju postel." Krátce a trochu trhaně se nadechne, když další kousek látky povolí.

"Potřebuju jen tebe." Nechá svého svlékání a přistoupí k němu zpátky. Pomalu s lehkým pohlazením protáhne paže kolem jeho krku a natiskne se celým tělem na to jeho. Shinovy rty opustí tiché povzdech, jak vzrušení, začíná být neúnosné.

"Opravdu moc tě potřebuju." Vydechne skoro zoufale do jeho ouška a celé jeho drobné tělo se zachvěje. Ne, podobný pocit ještě nezažil, i když se zatím pro něj v podstatě nic nedělo. Chce mnohem víc, ale neumí si o to říct, ne tak napřímo.

Taiji

Trochu vyprskne smíchy, ale hned toho nechá a v očích mu zajiskří. 

"Nebránil bych ti, kdybys… mohl být tady..." Řekne. Nechce mu připomínat jeho návrat do harému. Nechce ho připomínat ani jednomu z nich. Pohladí ho po tváři a na chvíli si jeho bradičku podrží mezi prsty, když mu Shin řekne, že se mu to líbilo. V očích mu pořád vesele jiskří. Tohle chce samozřejmě slyšet každý chlap. Pro pána může tam dole trávit celé hodiny. Taiji sice asi umře na přemíru extáze, ale lepší smrt by si asi nevymyslel. Shinya mu připomene, kde jsou a on pomalu přikývne. Má pravdu. Riskuje tady, že mu tak akorát nastydne, je tak křehký. Neměl by ho nechat sedět na místě, kde nejsou ani tatami. Legrační je, že Shinya má starost o totéž u něj a on se zase zasměje. Povolí svoje objetí a nechá ho vstát. Ze svého místa ho provází očima. 

"Takhle by ti měl klečet u nohou úplně každý." Řekne nejdřív. Pak ale nakloní hlavu k rameni a znovu se rozesměje. 

"Jaký je to pocit, můj pane?" Škádlí ho trochu, ale vloží svou dlaň do jeho a taky pomalu vstane. Rovnou ho trochu převýší a ani ho nenapadne dávat lemy svého rozhaleného oděvu k sobě. Musí ho zase pustit, protože Shinya se od něj o krůček vzdálí a jakmile se jeho ruce pohnou směrem k tajným šňůrkám kimona, zadrží dech. Tohle už jednou viděl, ví, co chce udělat a nejspíš umře na místě jenom z té vzpomínky. Už zase zapomíná, jak se dýchá a k tomu Shinyova slova. Musí několikrát zamrkat a v hrdle dusí zmučené zasténání. Na chvíli uhne očima do strany, ale hned je zase vrátí, aby mu něco neuteklo. Tohle, co teď dělají, je zakázané. Oba by je popravili. Promne si dlaní bradu a pousměje se, ale zároveň se mu snad i hrnou slzy do očí. To proto, jak neskutečně zní z jeho úst podobná slova. A to nemá ani ponětí o tom, co se Shinyovi honí hlavou. Že by to pro něj udělal, i kdyby pro Taijiho nic neznamenal a ten ho chtěl jenom využít. 

"Pokud tě budu chtít?" Zopakuje po něm a zavrtí skoro nešťastně hlavou. 

"Shin-chan, kdybys tušil..." Možná je na čase zkusit dát dohromady pár smysluplných vět. 

"Kdybys mě trochu znal, věděl, jak jsem žil..." Mluví tiše. 

"Užívat si život plnými doušky, vyzkoušet, co jenom jde a kolik jde… holky, kluci… ale nic vážného, víš, jen žádné závazky. Pak ses objevil ty… od té doby jsem nikde nebyl, i když jsem to dřív nemohl vydržet ani jediný den. Nikde neexistovala záruka, že tě ještě kdy uvidím, natož, abych se tě mohl dotknout a stejně jsem nebyl schopný myslet na nikoho jiného. A ty se mě zeptáš, jestli tě budu chtít? Jediné, proč bych mohl říct ne, je… že mám strach o tvůj život. Kdyby tohle někdo zjistil, bude to jenom moje vina, víš?" Najednou má chuť ho celého zabalit a odvést rovnou do harému. 

"Nesnesl bych vědomí, že jsem tě zabil, protože neudržím ruce pryč, to prostě nejde." Nejspíš by tady strašil jako bludná duše bez nároku na další reinkarnaci tak deset tisíc let. Jenže Shin si dál vede svou a za chvíli už se tiskne na jeho tělo. V tu chvíli se tohle odhodlání zhroutí jako domeček z karet. Okamžitě ho k sobě přitiskne, co to jenom jde a trochu divoce ho políbí. Jeho zoufalý hlas, který mu šeptá, že ho potřebuje, chvějící se tělo… copak by ho teď mohl poslat pryč? Byl tak mladý a neužil si vůbec nic. Tohle neskončí dobře, ale… 

"Tak pojď." Pošeptá s novým úsměvem a vede ho za sebou ke schodům nahoru. Tenhle výstup už taky znají a je to Tai, kdo se málem přerazí o lemy rozvázané yukaty. Jakmile jsou nahoře, musí odklidit pár věcí stranou a otevře vestavěnou skříň, ukrývající futon. Už zase se u toho rozverně culí, když ho obratně vybalí na rohože a připraví tak, aby se na něj dalo lehnout. Není zase tak obyčejný, pokrývky jsou nadýchané a plněné peřím. Přece jen není z chudé rodiny. 

"Postel bychom stejně rozvrzali." Odmávne to rukou a pak mu podá ty svoje, aby se vrátil k němu.