Taiji x Shinya - To to listí, už mi to nedávej. - část 1.

(svatyně)

Shinya

Shina jeho rozpoložení ještě chvíli nepřešlo. Když ale viděl, jak Aki zuří, bylo mu jeho lidí vlastně líto. Nedokáže si uvědomit, jestli na něj opravdu sahali víc, než museli, ale příjemné to nebylo. Nikdy to příjemné nebylo a on v tu chvíli spadl z jiné dimenze krasohledu prudce na zem. Držel se vlastně od chvíle, kdy přišel sem a jednou to muselo přijít. Chtěl se Akimu omluvit, protože nebyl dost silný, ale nakonec se zvládl jen schovat do jeho náruče a hledět malinko mimo před sebe. U toho skoro křečovitě svíral látku jeho kimona. Modlil se ve své hlavě, aby se už nic takového neopakovalo. Prostě to jeho povaha nedokázala snést. Zvládl Akimu jen odkývat, že půjde, s kým uzná za vhodné. V nitru tajně doufal, že Taijiho potká, i když to nebylo příliš pravděpodobné v tuhle hodinu. Ještě už spí a on bude ve svatyni sám. I tak v ní je spousta vzpomínek, které si chce vybavit. Tam to půjde mnohem snadněji. Možná by se mohl zkusit pomodlit, i když pořád neví, jak na to. Tai ale říkal, že na tom nezáleží. Možná by mu mohl nechat vzkaz, něco neurčitého, ale aby to přesně vystihlo to, jak na něj myslí. Bude to obtížné něco vymyslet, ale jistě to zvládne. V okamžiku, kdy Aki vyslovil svůj příkaz, se svět na chvíli zastavil. Mohl si vybrat kohokoliv z paláce, ale vybral si právě kněze. Najednou se mu v očích rozhoří vděčnost a neskutečná náklonnost. Snad si nedomyslí, proč to tak je, ale skrývat to Shin neumí. Ještě než Tai přijde a tuší, že se bude muset s Akim rozloučit, přijde na děkovná slova a místo úklony se vytáhne a políbí ho na tvář. Pak samozřejmě zrudne, malinko se uculí. Jeho nožky jsou pořád stejně roztřesené a tvář pobledlá, stejně jako oči mírně zarudlé. Vypadá však mnohem líp a o kousíček jistěji, než když ho přivedli zpátky. Ještě se naposledy ohlédne po Akim a mírně se pousměje, než se víc přitiskne k Taijimu. Tak, aby ho nebylo vidět, už konečky prstů svírá jeho svršek a zarytě hledí do země. Až teď si uvědomuje, jak musí vypadat. Byl by radši, kdyby se na něj mohl pořádně připravit, jenže kolik možností bude mít? Vlastně díky Akimu by mohl být ve svatyni mnohem častěji.

"Gomen." Pípne tichounce, aby ho neslyšel nikdo jiný. Tak nějak mu přijde, že v paláci mají i stěny uši a radši si bere Akiho slova k srdci. Radši ani nezvedá hlavu, aby nikdo neviděl, jak rád za Taijiho přítomnost je. Naštěstí se ovládl a nepadl mu do náruče rovnou, to by byl pěkný průšvih. Cupitá vedle něj zatím beze slova, jen pozvedne hlavu a s mírným úsměvem se podívá na noční nebe. Je to nádhera. Ve volné ruce svírá krasohled, aniž by si to vlastně uvědomil, ale jak mu to dojde, podívá se na něj a mírně se pousměje. Těší se hlavě na to, až ho Taijimu ukáže. Nikdy ho nenapadlo, že mu bude tolik smutno po přítomnosti někoho, koho znal sotva…Hodinu? Možná dvě. Jakmile překročí práh svatyně a je téměř jisté, že už je nikdo neuvidí, prostě ho pustí a bez váhání mu padne do náruče a přitiskne se k němu. S Akim to bylo krásné, ale pořád má v hlavě to, co se dělo potom. V Taijiho náruči to víc opadne, než by si vůbec přál doufat.

"Vytáhli tě z postele." Zamumlá s trochu plačtivě a přesto šťastně. Ano, s ním by si ten domek vážně dokázal představit. Někde dál odtud, ale…Bylo by mu smutno. Die by mu určitě chyběl.

"Prostě mě chvíli nepouštěj." Zamumlá podruhé a schová obličej do jeho ramene. Přál by si tak zůstat napořád, ale ví, že to není reálné.

Taiji

Cítí uvnitř sebe silné rozčarování, které se odráží i v jeho očích. Stráže jim uhýbají z cesty a nikdo se neptá. Je to neobvyklé, že konkubínu odvádí zrovna on, ale je kněz. On má imunitu asi úplně na všechno. Není pitomý, ví, proč byl Shinya u Akiho v tuto hodinu a co má tím pádem za sebou a stejně vlastně nedovede žárlit. Je mu z toho spíš podivně smutno a tím spíš, když vidí, v jakém stavu Shinya od prince jde. Zároveň ale viděl, jak se k Akimu Shinya důvěřivě tiskne a jakou měl starost i princ, takže si dovede dát dohromady, co za to nejspíš mohlo. Když si vzpomene, jak před ním ten malý pokušitel stál nahý a jiskřilo mu v očích a jak ho vzala takováto prohlídka, nejde mu to vůbec dohromady. Je opravdu velmi křehký a tamto mělo být jenom a jenom pro něj. Shinyův dárek knězi, kterému z toho od té doby mohla bouchnout hlava. Zdálo se mu o něm, snil o něm, viděl ho v každé pitomé kytičce v okolí svatyně a nikdy o tom nemohl nikomu říct. Ani Rickovi ne a ten byl teď taky pryč. Někdy mu připadalo, že se blíží divné časy. Klid před bouří, možná před válkou. Akiho nečekalo jednoduché období, nikoho z nich. Teď ale tyto myšlenky neměly v jeho hlavě prostor. Vnímá, jak Shinya silně svírá látku jeho rukávu tak, aby to nikdo neviděl a sám nemluví, ani se na něj nedívá celou cestu až ke svatyni. Jenom ho podpírá a jistí. Z oken paláce se mohl kdokoliv dívat po celý čas. Nikdo je ale nezastavil, ani venku ne. Nevede ho k sobě, ale opravdu přímo do svatyně. Princ říkal, že se chce modlit a on se domnívá, že by to po tom zážitku opravdu chtít mohl. Dovede ho až k tichému oltáři. Je to vteřinka, kdy se mu Shinya prosmýkne pod rukama a rovnou ho pevně obejme. Taijiho ruce jako na povel vystřelí a sevře ho v pevném objetí nazpět. Zaboří nos do jeho pramenů a málem z toho umře na místě, s jakou razancí na něj udeří vzpomínky na jejich jediné ukradené odpoledne. Slušelo mu to zmoklému, od bláta, v jeho věcech, v jeho skromném pokojíku… Pousměje se jeho prvním slovům a povolí jednu ruku, aby ho mohl pohladit po tváři a podívat se do jeho velkých očí. 

"Vytáhli a když mi řekli kam a pro koho mám jít, měl jsem opravdový strach." Hrozně moc se chce zeptat, co se stalo a zároveň se obává, že je to Shinyovo soukromí, do kterého mu prostě nic není. Nemůže se vyptávat na to, co se dělo s princem, prostě nemůže. Když ho Shinya požádá, aby ho chvíli nepouštěl, vydrží s ním stát ještě několik dlouhých minut. Nakonec ho zvolna pustí a v tichosti přejde k oltáři, aby tu zapálil vonné svíčky. Nebyly tu žádné lucerny, proudilo sem jenom světlo měsíce a díky němu tu bylo vidět dostatečně, i když byla tma. 

"Pojď sem." Přivolá ho k sobě tiše a společně s ním si klekne před oltář. 

"Je to tady hrozný kříženec klasického shintoismu a novějšího budhismu. Pravděpodobně to neuvidíš nikde jinde v zemi. Docela to ke mně jde, co? Chtěl ses umět modlit. Jestli k tomu prvnímu, tak stačí naslouchat duchům předků téhle země. Jestli k tomu druhému, souvisí s tím takový vtipný taneček a mytí rukou v ledové vodě..." Nechce se mu vstávat, i když by to Shinyu možná rozveselilo. 

"Někdy si říkám, že mě kami hrozně potrestají za to, jaký jsem kněz a že si z toho dělám legraci." Úmyslně odvádí řeč od Shinyova prožitku. Tak dobře, teď, když ho má vedle sebe, začíná na Akiho asi žárlit. Asi hodně… 

"Kouříš?" Obrátí k němu svou tvář. Ne, on to prostě nevydrží. 

"Nemyslím profesionálně..." Dodá nemístně, ale je to kruci konkubína. Začíná se do toho vedle něj zamotávat. Plácá kraviny jako každý chlap před krásnou blondýnou a u toho hledá v záhybech kabátce smotané listí. Za chvíli už si připaluje o vonnou svíčku z oltáře. 

"To jsi jako neviděl..."

Shinya

Taijiho obětí je něco, co vyloženě potřeboval. Už to skoro vypadá, že se pořádně uklidnil a ten zážitek je někde daleko za ním. Kdyby to byla jen část noci s Akim, rozhodně mu to neudělá žádné vrásky. Jeho pán byl úžasný, vlastně si lepší začátek nemohl přát, ale stejně mu srdíčko radost poskočí, když ho Tai obejme nazpátek. Někdo by mohl říct, že za to může odloučení, Shin si začíná být jistý, že by ho to jen tak nepřešlo, i kdyby se viděli pořád. Musí mu to být nutně vidět na očích, když se Tai odtáhne a on k němu na něj dost odvážně vzhlédne.

"Byl na mě moc hodný. Myslím, že jsem měl velké štěstí." Pokusí se částečně rozptýlit Taijiho strach.

"To jen…ta prohlídka." Nakonec vyklopí i důvod, proč se tak rozklepal a co ho pěkně srazilo na kolena. Teď to spíš vypadá, že už je v pořádku. Není, ale cítí se mnohem lépe. Rozzáří se víc, když Tai zapálí svíčky. Je to kouzelné a on těká očima z jedné na druhou. Asi by mohl strávit hodiny pozorováním plamínku, to je jak s těmi motýli. Odtrhne od nich pohled, jakmile Tai promluví. To už klečí vedle něj a trochu nervózně svírá látku kimona. Moc by se chtěl vrátit k němu do náruče, ale říct si o to neumí. Ano, chtěl se umět modlit a taky na to krátce přikývne, ale jeho hlava už lítá úplně v jiných představách a asi zase zrudne, když se zatoulá až do jeho pokojíčku. Neměl by po chvilce s princem myslet na něco podobného, jenže jeho hlava si dělá, co chce a nutně musí přemýšlet, jaké by to bylo s Taijim. Je jen rád, že mu nevidí do hlavy, asi by se hodně divil. Sklopí očka, když si to celé uvědomí.

"Sluší ti to tady." Složí mu upřímný kompliment. +Slušelo by ti to kdekoliv.+ Doplní si v myšlenkách. Ano, je z něj úplně vyřízený. 

"Možná by ocenili tvůj přístup. Myslím, že bys tím pomohl hodně lidem." Ano, je o tom přesvědčený. A jiní by za to Taijiho odsoudili. To je jak s tím názorem na prince. Asi není možné se zavděčit všem.

"Mě se to líbí." Broukne tiše a upře očka na oltář před sebou.

"Myslíš, že když něco opravdu hluboce chceš, že ti to splní?" Zeptá se najednou zamyšleně.

"Pro ně by to třeba byla drobnost, ale pro mě…" Nedokončí svou větu a prudce se po něm ohlédne. V rozpacích je pořád, stejně se zasměje.

"Ne, vlastně ani jedno." Vyjde z jeho rtů spontánně a hned si přikryje dlaní ústa. Tohle asi neměl říkat.

"Nechej toho." Plácne ho zlehka dlaní, protože za to může Taiji. I minule s ním byl mnohem uvolněnější, než s kýmkoliv jiným. Teda…Po dnešním večeru, už bylo trochu sporné to říct. Je možné mít za sebou tak krásný zážitek a stejně myslet na někoho jiného? Pořád je z toho hodně zmatený.

"Samozřejmě, že neviděl." Zasměje se znovu a nevinně se uculí. Taijimu sluší i to listí a začíná mít pocit, že mu podle něj bude slušet úplně cokoliv. Je v koncích. Konečky prstů pohladí krasohled a pak ho pozvedne.

"Dostal jsem tohle. Je tam spousta barev, viděl jsem v něm motýly a květiny, co rostou v zahradě. Podívej." Pootočí se k němu, pozvedne se na kolena a chce mu ho dát před oči. Jenže místo toho mu kouká do tváře, kterou občas zahalí dým z listí. Konečky prstů pohladí jeho vzdálenou tvář a zlehka ho donutí natočit hlavu jeho směrem.

"Bylo mi hrozně smutno. Řekl jsem si o to, abych tu mohl trávit víc času." Nejistě si promne rty o sebe a pak to prostě nevydrží, nakloní se blíž a zlehka se dotkne rty těch jeho. Jen po nich pomaličku přejde, jakoby se bál udělat něco víc. Nechá víčka pomalu klesnout a opatrně pohne rty v něžné políbení. Není si jistý, co by se mohlo dít, nevěří si tolik, aby byl přesvědčený o tom, že ho Tai neodstrčí. Hrozně se toho bojí a pak by asi pár nocí opravdu probrečel. Tak nějak by se mu zhroutily sny, které asi nikdy nebudou skutečností, ale on je k životu prostě potřebuje.

Taiji

Mělo by ho uklidňovat, že se Aki k Shinyovi choval slušně, ale nějak to najednou nefunguje. Jako kdyby se někde uvnitř bál, že si to princ se Senou rozmyslí a uvědomí si, že by Shinya mohl být lepší a že si ho chce nechat blíž u sebe. Nemohl by s tím dělat vůbec nic. Kdyby byli někde na vesnici, prostě by mu dal přes ústa, ale takhle? Mohl mu tak maximálně podržet vějíř. Protočí očima sám nad sebou tak, aby to Shinya neviděl. 

"Už je to za tebou a nikdy víc to zjišťovat nebudou." Ujistí ho, když ho má vedle sebe a věnuje mu přesvědčený a povzbudivý úsměv. Nejradši by ho znovu pevně obejmul, ale bojí se, že pak s ním leda práskne o podlahu a nezachová se o moc líp. Ano, chtěl by ho. Stačí mu ale jen vzpomínka na to, jak Shinya vypadal, když si pro něj přišel a jímá ho pocit, který nelze vůbec popsat. Něco mezi bezmocí, agresí, touhou jít si někam zabrečet za něj a nechat palác lehnout popelem… Asi je ještě pořád v pubertě, když to s ním takhle mává. Vřele se na něj usměje, když mu Shinya složí kompliment a sám se zadívá do plamenů svíček, když si snaží představit, jak vesničanům překládá svůj inovativní postoj k nové víře, kterou by tím nejspíš založil. Ne, radši ne. Už se nadělal vylomenin až dost. Nad jeho novou otázkou se musí zamyslet. 

"Říká se, že ano. Že vesmír nikdy nepracuje proti nám, i když si to myslíme. Jenom to musíme pochopit a přijmout. Jenže na světě je tolik svinstva, že se tomu těžko přizpůsobuje." Řekne popravdě. Nechce mu kazit iluze, jenže spravedlnost neexistovala. Asi by před ním měl mluvit slušněji, ale… nikdy nebyl zrovna vzor ctností. Jeho poznámce o kouření se Shinya naštěstí zasměje a on se jím nechá plácnout. Jen hraně trochu uhne, zatímco se směje společně s ním. 

"Myslel jsem, že jsi profesionál." Rozhodně toho nenechá. Stočí oči na krasohled, který mu Shinya ukazuje. Nezná tu věcičku a rád by se podíval a zároveň je to dárek od konkurence a v něm se zvedne vlna pyšného odporu. Ještě se usmívá, ale dívá se stranou a přemlouvá sám sebe, aby se nechoval jako malý kluk. To už Shinya klečí naproti němu a bere ho za tvář. Poslušně ji otočí, zatímco vyfukuje obláček voňavého dýmu a podívá se mu zblízka do očí. To rozhodně neměl dělat a k tomu Shinyova slova, když mu otevřeně řekne, že se mu po něm stýskalo a chtěl sem přijít. A to ho jako Aki pustil? Nikdy o Taijim nic neslyšel? Mimoděk mu klesne brada, protože tohle prostě upřímně nečekal. Ani po tom jejich minulém sedánku ne. Je to trochu jako zakázané rande a on už teď ví, že za chvíli udělá nějakou hroznou pitomost. Ucítí Shinyovy opatrné rty na svých a nechá ruku s listím klesnout, zatímco tou druhou ho obejme v pase a přitiskne k sobě. Oplácí mu polibek trochu odvážněji a celým jeho nitrem rezonuje příjemná tréma a pocit naplnění, když ho má u sebe. Shinya byl před chvílí… ale to je přece úplně jedno, kde byl. Teď je tady. Vesmír funguje??? Líbá ho dlouho, něžně, skoro rozverně. Prostě si užívá každý milimetr jeho rtů a v jejich poznávání rozhodně nikam nespěchá. Když se konečně mírně odtáhne, rovnou si potáhne a u toho se mu pořád dívá do očí. Pak mu to smotané cigáro jemně vloží mezi rty a v očích mu zajiskří. 

"Zkus to." Ano, vážně ho navádí. Má to účinky, podobně jako konopí, jen slabší a nejspíš to je návykové, kdo ví, on už to ani nevnímá.

Shinya

Zlehka ho plácne podruhé, když toho Tai nenechá. Stejně se musí pořád usmívat nebo pochechtávat. Mohl by podobné poznámky poslouchat snad celou věčnost a neměl by jich dost. Nikdy nikoho podobného nepotkal a moc by ho chtěl pořádně poznat. Je mu v jeho blízkosti hrozně dobře a ví, že když bude bez něj, zase mu bude hrozně smutno. Jeho společnost je prostě silně návyková stejně jako polibky, které mu Tai začne hned vracet. Nechá se klidně přitisknout k němu a tiše si povzdechne do jeho rtů. S Akim mu to chvíli trvalo, než jeho tělo začalo nějakým způsobem reagovat, s Taijimu v podstatě stačí jen pohled a vnitřnosti mu dělají salta. Teď, když si ho tak tiskne, už se celý chvěje. Dlaně mu sklouznou na jeho ramena, která jemně sevře a ani za nich se mu nechce jeho blízkost opouštět. Měl by se stydět za to, co tu provádí. Stydí se, ale stejně by s chutí pokračoval dál. Je to Taiji, kdo jejich polibek ukončí a jemu na pár vteřin spadnou koutky dolů. Skoro by sám sebe neuhlídal a naklonil se pro další polibek, ale před rty se mu ocitne Taijiho listí. Těkne z něj do jeho tváře a pak zase zpátky.

"Ty víš, jaký jsem profesionál." Tiše se zasměje, když má konečně možnost zareagovat na jeho předešlou poznámku a nejradši by ho plácl znovu. Asi jen čistě pro pocit, že se dotkl. Hlavou mu nutně proběhne myšlenka na to, že by si mohl zkusit tu druhou variantu. Rudne už jen z té představy, ale stejně ho úplně neopustí, jen by se asi musel opít, aby to byl on, kde udělá první krok. Málem se okamžitě zadusí, když si poprvé potáhne. Hned si cigaretu vytáhne ze rtů, vrazí mu ji zpátky a rozkašle se na celé kolo. Do očí mu z toho vběhnout slzy ale místo toho, aby mu vynadal, se kašlavě rozesměje.

"Co je tohle za šílenost?" Podaří se mu vydolovat až po chvíli a u toho se vlastně opírá o Taijiho hruď.

"Jak to můžeš kouřit?" Zeptá se ho a konečně se mu podaří trochu popadnout dech. Přijde ale další věc a to je jemné motání hlavy, které…Vlastně je to celkem příjemné, je to, jak kdyby plul na loďce, jak se to všechno zhoupne.

"Teď si nejsem jistý, jestli nebude bezpečnější ta druhá možnost." Vypadne z něj, aniž by si to uvědomil. Dojde mu to vzápětí a už se zase červená.

"Ukaž." Vytrhne mu listí, aby sto zkusil podruhé. Tentokrát je opatrnější a podaří se mu potáhnout si. Rozkašle se podruhé, jen tentokrát mnohem méně, ale stejně mu to nechutná.

"Tohle asi není nic pro mě." Zavrtí nad tím hlavou a už se zase nevinně usmívá.

"Čím mě ještě chceš kazit?" Zeptá se ho spontánně a ještě jednou očkama těkne na cigaretu. Ne, tohle už znovu zkoušet nebude.

"Ještě jsem ani nepil, nekleju a…" Zarazí se, protože to poslední má už za sebou. Hned na to zrudne zase a odvrátí hlavu stranou. Jak ale na látky v listí zvyklý není, začínají se mu pomalu dostávat do hlavy. Jeho ramena se jemně třesou, jak se snaží nesmát.

"Já už vážně radši nic neřeknu." Rozesměje se znovu. Kousne se do rtu, když se na něj znovu podívá. Chtěl by ho políbit, najednou má nějak moc odvahy, ale místo toho mu přistane v náruči s pažemi kolem jeho krku.

"Tai-chan." Ozve se jeho tichý, měkký hlásek, když se mu upřeně podívá do očí.

"Jsem jen obyčejný kluk a stejně na mě koukáš, jak kdybych..." Odmlčí se, protože to neumí správně popsat a pak se rozesměje znovu. Nejde to ovládat a mimoděk si vzpomene, jak ho nutil, aby si ho prohlížel nahého. To bylo odvahy.

"Vlastně jsi byl první ty a já bych byl rád, kdybys byl první i v jiných věcech. Dovolíš mi to?" V očkách mu hravě zasvítí a stejně už se zase pochechtává.

"To to listí, už mi to nedávej." Malinko ho napomene, ale má to něco do sebe, protože už je mnohem odvážnější. Věnuje mu krátký polibek a v tu samou chvíli začne jedna jeho dlaň klesat z ramena středem jeho hrudi.

"Měl jsi být první úplně ve všem, ale…" Nedořekne to a nechá dlaň sklouznout až do jeho klína. Vypadá hodně nejistě, když mu kouká do očí a pořád čeká, kdy přijde odmítavá reakce.

Taiji

Rozverně se usmívá a ruku s listím neskloní. Ano, on ví, že to Shinya nejspíš nikdy nezkoušel, možná ani dneska ne, za to sám má zkušeností na rozdávání. To mu ale říkat nikdo nemusí. Pozoruje Shinyovy rty, jak se obemykají kolem cigára a ví, co bude nejspíš následovat, ale stejně se musí shovívavě rozesmát. Jemně ho plácá do zad a nechává ho, aby svou první zkušenost trochu vstřebal. Je to se všemi stejné. Pozoruje jeho tvář, neuhne z ní pohledem ani na vteřinku jako by mu snad mohlo něco utéct a to ani po celý čas Shinyova kašlání. Však mu nezaskočilo, za chvíli to přejde a Taiji se celou tu dobu může kochat. Vidí jen jeho krásu, ne obličeje, které při tom kašli dělá. Zasměje se, když se konečně usměje i Shin a zeptá se ho, co to je. 

"Dej tomu chviličku a pochopíš sám." Broukne něžně. Trvá to jen malou chvíli. Vidí, jak se mu rozjedou zorničky a jak se začne tak trochu jinak usmívat. Nad jeho poznámkou kmitne obočím. 

"Nechceš, abych ti podobné nápady rozmlouval, že ne? Nejspíš to nehrozí dřív, než budu mít minutu před smrtí. Možná bych u toho radši umřel." Přizná se mu bez okolků. Stihne si taky potáhnout, než mu to Shinya odvážně vytrhne z ruky a on ho s novým tichým smíchem nechává. Jde mu to už mnohem lépe. Nic na to neřekne, když Shin prohlásí, že to není pro něj. To si na začátku myslí kde kdo. Rozhodně by ho ale k ničemu nenutil. Koutky mu jdou zase nahoru, když dojde na ničení jeho dobrých mravů, ale Shin si dovede odpovědět sám. 

"Klení by ti neslušelo. Možná něco roztomilého. Třeba… kruci písek." Culí se pobaveně a v očích mu jiskří. 

"Nikdy jsi nepil?" Zopakuje po něm. Není nic snazšího, ale v kombinaci s tím listím raději opatrně. Moc dobře ví, co mělo následovat za tím a, ale taktně to celé přejde. Už kvůli sobě musí, protože se v něm zvedá další vlna žárlivosti. Je to ale poprvé, kdy uhne pohledem a zase si sám potáhne. Shinya se tomu směje a on mu jeho dobrou náladu rozhodně nekazí. Vůbec nečeká, že se mu Shin vzápětí pověsí kolem krku. Honem ho sevře dlaněmi v pase a upře oči do jeho. Tak tak, že cigáro udrží mezi prsty tak, aby nepodpálil ani jeho kimono, ani tuhle dřevěnou svatyni. Mnich, který podpálil vlastní svatyni pochybným listím, to by byly drby ještě o tři generace později. Rozhodně by originálně vstoupil do dějin. Tón, jakým Shin řekl jeho jméno, mu způsobuje chvění. 

"Ty nejsi ani trochu obyčejný." Řekne upřímně. Myslel by si to, i kdyby na sobě neměl ty drahé věci. Možná ne na první pohled, ale stačilo by ho maličko poznat a věděl by hned. Nikdo se nechová a nemluví jako on a jeho vzhled je jenom třešnička na tom všem. 

"Jsi ztělesnění kami, už jsem ti to říkal." Shin znovu začne o té své dnešní zkušenosti. Způsobí mu tím řadu rozporuplných pocitů. Na jednu stranu něžných a vřelých, protože by býval chtěl, aby to bylo jinak a na druhou smutných, že mu ho někdo ukradl a že to tak být nemohlo. Kouše se to vážně hořce. Na krátko zase skloní oči, aby si to v nich Shin nemohl přečíst, ale když se ho zeptá, jestli mu to dovolí, zase je zvedne. Ucítí Shinyův dotek na prsou a ručku, která pomalu sjíždí dolů přes jeho lehký noční úbor. Čeká, že se za chvíli zastaví, ale ono se to nestane a on překvapeně vydechne. Ten zvuk se smísí s tichým stenem a jen drobný dotek odpálí jeho v nitru ohňostroj. Přijde o hlavu, to ví už několik dní, ale nedovede tomu zabránit. Nechce… Nechá ho, ať si sáhne, sám se to snaží vstřebat a tak mu mezi rty ještě jednou strčí to cigáro. Jen ať si pěkně potáhne. Pak ho típne o mísu s popelem a vonnými tyčinkami a nechá tak. Ráno to nesmí zapomenout uklidit! 

"Pojď." Pošeptá mu tiše, vezme ho za ruku a vytáhne na nohy. Vykročí s ním ven ze svatyně a po obvodu směrem k domečku. Neví, co chce dělat, jakmile ho bude mít doma a nedej bože v ložnici, neudrží se, ale… prostě tam jdou.