Ricko x Aki - Nevypadáš zrovna nadšeně, že mě vidíš. - část 4.

(Rickův byt)

Ricko

Hrozně se mu líbí, když si Aki opře hlavu o jeho rameno, aby si tak byli co nejblíž. Vydechuje do pokožky jeho krku s nosem zabořeným do jeho vlasů, tiskne ho k sobě a nechává ho dráždit vlastní klín. Jejich pohyby jsou okamžitě sjednoceny, aniž by nad tím museli přemýšlet a Rickovy dlaně putují po Akiho bříšku, snažíc se hrnout látku s sebou, aby mu příliš nepřekážela. Znovu zalituje, že ho nemůže mít svlečeného celého, ale to se teď nedá nic dělat. Musí se přinutit přestat si hrát a dovést je oba ihned k vrcholu. Přesto sklouzne přes jeho podbřišek až do jeho klína, který jemně stiskne v dlani a pak ho začne něžně zpracovávat. Zavzdychá si do jeho ouška, když mu Aki prozradí, že na něj neustále všude myslí. Potřebuje taková ujištění často. Ne proto, že by mu nevěřil nebo o tom nějak pochyboval, ani kvůli lechtání ega, ale prostě proto, že mu to dodává energii do žil a kyslík do plic. To vědomí, že někdo tak dokonalý jako Aki doopravdy myslí jenom na něj… Přikývne na jeho pobídku, i když ji Aki nemůže vidět a pustí jeho klín, aby si mohl naslinit prsty. Druhou rukou ho pořád přidržuje za bok. Zamíří rovnou mezi jeho polovičky a překvapí ho, když mu ani bez gelu nedá tolik práce, aby Akiho uvolnil. Je to jenom další důkaz toho, jak moc se jeden na druhého těší, ať už jsou zrovna kdekoliv. Už ví, jak se tam dostat něžně a bez průtahů, kde Aki reaguje víc a kam raději nemá sahat vůbec a teď toho okamžitě využívá. Očima pořád kontroluje všechny jeho reakce, i když nemůže vidět na jeho tvář a má pocit, že se sám zblázní už jenom z toho, co dělají teď. Tiše se zasměje jeho dalším slovům, ale musí s nimi souhlasit. Kdykoliv jenom půjde okolo schodiště do podzemky, bude mít tohle už navždy před očima. 

"Chci s tebou dělat víc šílených věcí. Zažít všechno, co jenom půjde. Až budeme jednou v důchodu, chci, abychom měli na co vzpomínat a mohli říct Ano, tohle byl dobrý život a užili jsme si všechno. I ty šílené věci, nad kterými se budeme pod fousy usmívat, protože většina lidí okolo nás to nikdy nezkusí." Šeptá udýchaně do jeho ouška. Aki vychází jeho prstům vstříc a brzy už to nejde dál. Opatrně je vymění za vlastní chloubu a plynule vklouzne do jeho nitra. Okamžitě si tiše zasténá do jeho ouška a sám musí na několik okamžiků zaklonit hlavu, jak se mu před očima roztančí hvězdičky. Je to neuvěřitelné a adrenalin tomu dodává nečekané kouzlo. Nedá jim žádný čas navíc, nesmí, takže se jeho boky plynule rozpohybují proti Akiho pozadí a tempo se začne velmi rychle zvyšovat. Zachytí to Akiho ohlédnutí, ale především ten neskutečný úsměv, který mu věnuje, než stočí tvář zase dopředu. Zapomene z něj dýchat a chvíli se snad ani nehýbá, i když to není pravda a to jeho hlavě ani nemusí docházet, co že mu to vlastně řekl. Chce ho cítit tak jako ještě nikdy? Pro pána, co to znamená? Nejradši by si dal tak moc záležet a nemůže! Musí to být rychle a on nechce být necitlivý a surový. Stejně ještě přidá, ale pro sebe vrtí hlavou. Jeho něžný kvítek vytasil všechny svoje zbraně a dal mu najevo, že není z cukru. Může být život ještě nádhernější? 

"Aki-chan..." Vydechne horoucně za jeho zády a přitiskne rty na jeho krk. Snaží se olíbat každičký kousek pokožky ramen a šíje, na který jenom dosáhne, jednou dlaní stále jistí jeho boky a druhou už má opět v jeho klíně a ví, že sám už to dlouho nevydrží. Z obou stran ho nutí, aby dosáhl na svůj vrchol s nejvyšší rychlostí a především intenzitou, jakou oba zažili. Tohle je opravdový, destruktivní uragán, žádná vichřice. Nejspíš se mu budou třást nohy, až odsud půjde. Chce mu to říct, aby se zasmáli, ale nemůže popadnout dech. Všechno hoří, hlavně kyslík.

Aki

Kdyby ho Ricko na chvilku nechal přemýšlet, možná by si vzpomněl, že by to při takové rychlosti mohlo být nepříjemné. Nepostřehne ani náznak něčeho podobného. Ricko ho dost dobře zná i za těch pár dní a ví, kam doslova sáhnout, aby si celou nezbytnou i když trochu uspěchanou přípravu užil. Několikrát se přistihne, že se omámeně usmívá, když přijde na místečko, které je o něco citlivější. Nese ho na křídlech vášně mimo tuhle realitu a uvolnění je něco, co sám už ani neovládá. Nemusí se vůbec snažit a pouští ho dál, jak kdyby byli doma v posteli a dopřávali si o něco pomalejší tempo. Možná za to může i místo, ale Ricka přítomnost má rozhodně největší vliv. Vychází mu pozadím vstříc, když je to jen trochu možné, vychutnává si naplno jeho prsty a skoro zmučeně zasténá, jakmile o ně přijde. Najednou se nemůže rozhodnout, co bude lepší. Samozřejmě, že to ví, ale ten pocit prázdna, je momentálně nesnesitelný. S každým Rickovým slovem se usmívá ještě víc a nechává víčka klesnout. Nechce zapomenout ani na jediné z nich a vážně si dokáže představit, že spolu budou tak dlouho. Ne, nic jiného si nepřeje.

"A u toho pořádat závody na kolečkovém křesle." Prohodí trhaným hlasem snaží se víc zapřít proti stěně, aby se mohl víc natisknout na Rickovo tělo. Je čím dál hlasitější a nejvíc, když ucítí uvnitř sebe jeho v celé délce.

"Nic jiného si nepřeju, tak už mě nikdy nepouštěj." Sám si dovolí zabrousit do vod slibů. Je toho schopný, nedokáže si představit, že by bez něj byl den. Samozřejmě, oba mají své sny, ale může být klidně na tour, když bude mít Aki pocit, že je tu pořád pro něj i když třeba jen v hlavě. Ani jeden nejspíš netuší, jaké to bude a stejně to chce alespoň vyzkoušet. A že oba budou jezdit na tour! Podvědomě vnímá, jak se mu třesou kolena, když se tempo stane skoro neúnosným. Teď už má pocit, že nutně musí přehlušit i celé metro. Nebo se mu to jenom zdá? Jeho boky už automaticky tancují ve stejném rytmu proti Rickovým přírazům, dopřávajíc si tak větší slast. Ne, tohle nejde vydržet dlouho a sám se diví, že už není u konce, když dojde i na Rickovu dlaň v jeho klíně.

"Ricko-koi, neskutečně moc tě miluju." Dokáže ze sebe vyrazit jako poslední, zavrátí hlavu pod dotekem Rickových rtů a v ten okamžik dosáhne svého vrcholu. Je to jak výlet do nebes, kde ještě chvíli pluje na jejich soukromém obláčku. Ne není tam sám a ta bouře, kterou společně rozpoutali, postupně odplouvá pryč a nahrazuje ji příjemný pocit uvolnění, až se mu zlehka podlomí kolena. Ani si neuvědomí, že jeho tělo pracuje za něj a přijde i několik stahů jeho nitra, kolem rickovy chlouby, které doprovázejí doznívající orgasmus. Z posledních sil se opře čelem o stěnu před sebou krátce se rozesměje.

"Myslím, že už nevytáhneme paty z domu. Už jen pro tu myšlenku, že by to kdekoliv jinde mohlo být podobné." Podaří se mu ze sebe dostat a u toho se několikrát odmlčí a prudce nadechne, jak nedokáže do plic dostat dostatek kyslíků. Ještě několik dlouhých sekund takto vydrží, než se začne malinko narovnávat a s krátkým povzdechem nechá ricka opustit jeho nitro. ne, tohle nebyl vůbec příjemný pocit a ještě si podobný užije, až...No dobře, teď by sprchu vážně potřeboval a není to jen kvůli orosené kůži. Možná bude zapotřebí trochu doplnit obsah jeho tašky. Protočí se mezi Rickovými pažemi, aby se mu mohl podívat do tváře a vzít jí do dlaní. Ty kalhoty na zemi chvíli počkají.

"Jsi ten nejlepší, komu jsem mohl být hozený na krk." Uchechtne se tiše, než ho krátce líbne na špičku nosu.

"Ale Miláčku, dlužíš mi kalhoty a nejspíš i prádlo. Výběr toho prádla bych mohl nechat na tobě." V očích se mu zablýská a ještě asi tak dvě minuty a už se odsud jen tak nedostanou.

Ricko

+Nepustím.+ Slíbí mu alespoň v duchu, protože mluvit už není schopný. Svými steny se snaží konkurovat Akiho hlasu, ale i přes svoje pěvecké nadání to teď nedokáže. Aki si to neskutečně užívá, je to vážně hodně slyšet a on tlumí sám sebe už jenom proto, aby mu neuniklo nic z jeho hlasu. Střídavě si opírá čelo o jeho rameno a tiskne víčka k sobě, aby se vzápětí narovnal a nechal hlavu padnout dozadu. Drží ho pevně za boky a při jednom z polibků na šíji se mu od Akiho dostane neskutečného vyznání. Nestihne na něj nic říct, protože vzápětí ve své dlani ucítí jeho vrchol. Uši má plné jeho hlasu a srdce plné jeho slov, která s ním vibrují v pravidelných a neskutečně šťastných vlnách. Těžko popsat, proč ho to teď tolik zasáhlo, když si to řekli už tolikrát, to asi ta chvíle a tón hlasu, jaký Aki použil. Snaží se svůj vlastní vrchol ještě trochu protahovat, ale jakmile se kolem něj Akiho nitro několikrát stáhne, už toho není schopný a naplní ho svou konečně uspokojenou touhou. Několikrát polkne na prázdno, aby dostal do krku nějakou vlhkost a mohl vůbec promluvit. 

"Máš strach, že ti padne do oka kde jaké místo a pak nás zavřou?" Zasměje se společně s ním, zatímco se mu hrudník splašeně zvedá nahoru a dolů. Ještě sem nikdo nepřišel, ale nebyli schopní se kontrolovat a možná to bylo hodně slyšet. Možná sem už někdo míří nebo ty divné zvuky někdo udá, nemohli si být jistí, takže teď žádné protahování. Musí nutně opustit Akiho hřejivé nitro a nemá po ruce ani kapesníčky, které by mu mohl podat. Jeho ruka na tom není o moc líp, ale prostě si ji otře o zadek kalhot, které si natáhne, pěkně pod tričkem a tou mikinou, co si dá zas kolem pasu. Tam mu ten flek bude už jedno, dokud se doma nepřevlékne. Ještě od něj neudělal ani krok, ale zrovna zapíná svůj poklopec, když se k němu Aki otočí čelem. Ty čertovské ohníčky v jeho očích nezmizely ani po tomhle všem. 

"Díky, lepší kompliment jsem neslyšel. Snad to konečně dojde i Tetsuyovi." Zasměje se a pak povytáhne obočí. 

"Prádlo nepotřebuješ, zdržuje nás." Pokrčí nenuceně rameny a klekne si do podřepu. Provokativně se podívá nahoru a ano, nejradši by to udělal, ale už to prostě nejde. Místo všeho vezme do dlaní lemy Akiho kalhot a natáhne mu je opatrně nahoru. Rychle je zapne, trochu ho upraví a vezme za ruku. Ještě se sehne pro batoh a vede ho zpět ke dveřím. Odemkne, protáhnou se ven a okamžitě se připojí mezi proud lidí, mířící z metra. Nic… nikdo je nezastaví a za chvíli už jsou nahoře na ulici, ne moc daleko od domova. Venku se Ricko rozesměje a nic nedbá ani na časté pohledy okolí, protože se tu za ruku vedou dva kluci. Vůbec mu to nedošlo, ale teď už ho pouštět nechce. Ten kousek už snad dojdou bez skandálu a po tom, co se právě stalo… ne, prostě ho nepustí. Stejně by ale lhal, kdyby měl tvrdit, že mu srdce netlouklo jako o závod z obav z přistižení. 

"Mimochodem… taky tě hrozně moc miluju." Řekne mu konečně to, co chtěl už na místě činu a podívá se na jeho profil. V kapse batohu mu pípne telefon. Jenom tak z paranoie se na něj radši podívá a maličko zbledne. Mobil zase schová a málem to vezme o kandelábr, jak nedává pozor. V hlavě už mu jede kolotoč myšlenek a ani za nic si nechce připustit, že by mohlo jít do tuhého. Nesmysl, něco vymyslí.

Aki

"S tebou?" Prohlédne si rysy tváře naproti sobě.

"Mám obavy, že je mi úplně jedno, kde jsme." Podívá se na něj naprosto zamilovanýma očima a sám se ani nemá k tomu, aby se oblékal. Není schopný prostě vnímat okolí kolem sebe, ani fakt, že může kdykoliv, kdokoliv přijít.

"Jen do vězení se mi vážně nechce. Určitě bychom nedostali stejnou celu." Zasměje se tiše a skoro roztomile. Nejradši by se k Rickovi přitulil, ale to si musí nechat na doma a to je zase hrozně daleko. Zasměje se podruhé, jakmile dojde na Tetsuyu. Asi mu to v záchvatu své nově objevené odvahy někdy řekne. Nebo taky ne, radši. Rád by se ještě něčeho dožil. Oči mu klesají společně s tím, jak jde dolů Ricko a musí nutně zadržet dech. Ten pohled na něj, jak je taky nízko a velmi blízko jistým partiím mu způsobuje, že je zase skoro v půlce cesty za slávou.

"Uhm, podobné věci nedělej mezi lidmi, prosím." Uchechtne se tiše a tváří schovanou v dlaních. Ne, tohle z hlavy jen tak nedostane.

"Nechceš tam ještě chvíli zůstat?" Dobírá si ho malinko a následuje ne moc nadšený povzdech, když ucítí látku na svém těle. Je najednou hrozně omezující. Jeden by začal chodit nahý pořád. Málem by protočil oči nad svými myšlenkami. Prohrábne si dlaní vlasy a to samé udělá Rickovi, když míří ke dveřím a ven z no teď už jejich oblíbené chodbičky. Rozhlédne se opatrně kolem, ale nic….Nikdo si jich prostě nevšímá.

"Příště můžu být klidně hlasitější." Neodpustí si poznámku tak, aby ho slyšel jen Ricko. Pak ale přijde vyznání a automaticky sevře jeho dlaň víc. Ani jeho nenapadne, že by se ho měl třeba pustit. 

"Myslím, že mi to budeš šeptat celý večer. Krásně se to poslouchá." Věnuje mu jeden ze svých nejlepších úsměvů a připadá si, že kráčí po obláčku a ne po ulici, kde je míjí jeden chlápek v kvádru za druhým. Všichni mu bez obtíží splývají. Zaujme ho až pípnutí telefonu a vůbec se mu nelíbí jaký výraz Ricko najednou má. Zatím se neptá, ale je rozhodnutý si na něj doma došlápnout, protože je mu jasné, že se něco děje. Samozřejmě, že chce okamžitě vědět co a může mu zkusit něco namluvit, je si jistý, že to bezpečně pozná! Za pár dalších kroků, už se tulí spokojeně k jeho paži a nepustí ho, dokud za nimi neklapnou dveře od Rickova bytu. Odloží tašku na malou poličku a vydá se do jejich jediného pokoje. Tam se otočí na patě s pažemi založenými na hrudi a pozvedne obočí. Aniž by tušil, že to umí, vypadá malinko nebezpečně.

"Na postel zatím ani nemysli a na koupelnu taky ne." Podívá se oběma směry. On by tu koupelnu taky potřeboval, ale teď ho momentálně mnohem víc pálí zpráva, která mu přišla a ten výraz, jaký přitom měl.

"Chci vědět, co se děje." Stojí si trochu umanutě na svém. Tohle Ricko ještě nezná, ale…teď si to asi užije.

"Nic neříkej, pokud to byl...byla…No prostě někdo jiný." Napadne ho něco podobného, protože Ricko je vážně krásný a jeden by se něčemu podobnému ani nedivil. Nakrčí nepatrně obočí, protože si myslí, že to nic podobného nebude, snad ne po tom, co si řekli a co se dneska dělo. Pak jeho výraz trochu změkne a rozplete paže, aby je nechal zhoupnout podél těla.

"Ať je to co je to, už jsme na to přece dva." Trochu jimi rozhodí od těla a mírně se pousměje.

"Jestli jsem dneska říkal, že s tebou zvládnu všechno, společně to platí dvojnásob ne?" Pozvedne nepatrně obočí, než k němu přejde, zatahá ho za látku svršku a upře na něj kolouščí pohled. Cíleně.

"Tak už mi o tom řekni." Naléhá na něj měkce.

Ricko

Ještě se zouvá, když Aki zaujme ten svůj postoj a jakmile k němu zvedne oči, skoro se ho lekne. 

"Zapomněl jsem nakoupit?" Vypadne z něj jako první s povytaženým obočím, ale Aki hned uvede na pravou míru, co tímhle myslí a Ricko si nepatrně povzdechne. Popojde do nitra pokoje a odhodí batoh k nohám stolku. Vlastně neřekl, že si všiml jeho výrazu nad telefonem, ale co by to bylo jiného. Překvapí ho, když si Aki jako první pomyslí, že by mu mohl psát nějaký objekt jeho dřívější touhy. 

"To by byl dneska vážně gól, co?" Začne se řehnit, ale hned toho radši nechá a mírně rozhodí rukama. To se prostě po Tamakim nabízelo. Když Aki prohlásí, že jsou teď na problémy dva, uvnitř něj to píchne. Jasně, on svou nezodpovědností něco naseká a Aki to bude řešit. To by se musel hanbou propadnout. Zatím po něm jenom loupne očkem, zatímco u linky hledá skleničky a napouští do nich vodu. Oba mají žízeň a on potřebuje zaměstnat ruce. Aki se nevzdá, dojde až k němu a přinutí ho, aby se zastavil na místě a už se tomu nevyhýbal. Ricko si znovu povzdechne, opře se zadkem o linku a jeho si za boky přitáhne k sobě. Nechá ruce kolem jeho pasu a podívá se mu do očí. 

"Chtěl jsem ti to dneska říct už asi třikrát, ale nějak se vždycky stalo něco jiného… nejdřív jsem to odsunul na později, pak ta naše chvilka… Jde o to, že když jsme se poznali, chtěl jsem se ti tak moc věnovat, že jsem párkrát nedošel do práce." Chvíli mlčí a hledí do jeho očí. 

"Tak dobře, nebyl jsem tam od té doby ani jednou. Když nezkouším, měl jsem tě plnou hlavu a chtěl si užít každou minutu. Chvíli mi to procházelo a pak mi začali vyhrožovat, že mě vyhodí. No a dneska… po tom všem, co se stalo, jsem si řekl, že ten jeden den už se nemůže nic stát." Ani se nepokouší tvářit nevinně. 

"Přišla mi smska, že už nemám chodit." Vtáhne rty v trochu provinilém výrazu a oči sklopí. 

"Už se ani nenamáhali zvednout telefon, takže jsem je asi dost naštval. Ani by to tak nevadilo, seženu jiné místo, jen… mám trochu strach o nájem. To brzo, co?" Znovu se zasměje, ale nezní to moc vesele. 

"Teď...po tom všem, co se dnes stalo a co jsme si řekli… se cítím vážně jako kretén." Zvedne oči pro změnu někam nad jeho hlavu. 

"Vložil jsi ve mně důvěru. Vybral sis mě místo jeho a já… rovnou vymyslím tohle. Místo, abych se o nás postaral." +Vůbec mu neříkej, že to není poprvé!+ Jenže to šlo jenom o jeho zadek a při nejhorším přespal ve zkušebně nebo u kluků, ale teď tady má ještě někoho. Vítej, zodpovědnosti. 

"Aki-chan, tohle za mě nemůžeš dávat do pořádku a už vůbec za mě nebudeš dělat navíc. Já si dám studenou sprchu, proberu se z tvé omračující přítomnosti a zamakám přísahám. Jenom..." V jeho očích se objeví nefalšovaný strach, když se zase konečně podívá do těch jeho. 

"Jenom si nemysli, že mi nemůžeš věřit nebo..." Kruci… Zamrká a stočí oči do strany. On má vážně opravdický strach, že si o něm Aki pomyslí něco špatného nebo nedej bože odejde. 

"Není nad skvělý první dojem..." Ohodnotí sám sebe a kousne se do rtu. 

"Jdu hned na internet a něco shánět, jo? Zavolá klukům, jestli o něčem nevědí. Neboj, na ulici spát nebudeš." Vezme jeho tvář do dlaní a políbí ho, než se protáhne kolem něj a sehne se pro batoh, kde hledá telefon. Má ho pořád v kapse. 

"Maximálně u Hyda." Dodá. 

"Ne, to byl vtip!" Zamává honem rukama, zajede si dlaní do vlasů a protočí očima. +Teď vtipy nedělej, jasný?!+

Aki

Aki nevypadá, že by se tomu chtěl moc smát, ale Rickův smích ho nakonec přece jen nakazí. Tomu prostě nejde vzdorovat. Stejně tak rychle se ale uklidní, protože je vidět, že by se tomu Ricko nejradši vyhnul a o to méně se mu to líbí. Snad to nebude nic tak hrozného. Nakloní hlavu na stranu, ale zatím nic neříká. Klidně se na něj natiskne a maluje si prsty roztodivné tvary do jeho hrudi. Uši má ale nastražené, aby mu neuniklo ani slovíčko. Ricka to očividně trápí a on by tomu rád přišel na kloub. Snad to bude něco, s čím mu může pomoct. Obočí mu stoupá nahoru a očima vyhledá ty jeho, když začne mluvit o práci. Je pravda, že se o ní moc nebavili, nějak na to nebyl čas.

"Nebyl jsi tam ani jednou?" Ujistí se ještě, kdyby se náhodou přeslechl. Nakrčí nešťastně obočí, když dojde i na vyhazov. Přebere si to ale úplně jinak, než to má nejspíš Ricko v hlavě. Totiž, že za to může on sám. Nějak ho nenapadlo se starat o to, jak a kdy pracuje. Prostě ho to nenapadlo. Podívá se znovu kamsi mezi ně a svírá látku Rickova svršku o něco víc.

"Je to i moje chyba." Dojde nakonec na to, co si myslí.

"Vůbec jsem se nestaral, jestli kvůli mně neodkládáš jiné věci. Byl jsem tak rád, když jsme byli spolu, že mě to ani nenapadlo." Pokrčí zlehka rameny.

"Nejsi kretén, to bych musel být taky a…" Odmlčí se, než vzhlédne.

"Ricko-chan, vlastně jsem lepší vyznání neslyšel. Spal bys klidně pod mostem, jenom abys mohl být se mnou?" Ano, asi reaguje úplně jinak, než by se dalo očekávat, ale on byl většinou spíš optimista. Není to přece poslední práce na světě. Navíc si to může dovolit, protože má takové malé tajemství, které mu nechce říct hned. Možná ho malinko testuje. Vyposlechne si jeho další slova a jemně nad nimi vrtí hlavou.

"Nemyslím si, že ti nemůžu věřit. Je to možná naivní, ale myslím, že tě znám. Jsi to nejlepší, co mě mohlo potkat a takový malý problém můj názor rozhodně nezmění." Nechce to zlehčovat, nebyla to jednoduchá situace, když on sám zatím práci nemá, ale…Sáhne zlehka po jeho tváři a otočí ji k sobě, aby se na něj musel podívat.

"Tohle jsme maličko podcenili, ale není to nic, co by se nedalo zvládnout. Pracovat musím i já." Usměje se a snaží se mu to něžně vysvětlit.

"Oba máme svůj sen a oba se budeme muset otáčet, ale pak máme taky možnost si to pořádně zpříjemnit. Víš, jak se na mě budeš těšit, než oba přijdeme z práce?" Blýskne se mu v očích.

"Doufám, že budu minimálně dalších deset let hrozně unavený." Úsměv se mu ještě rozšíří. Už se vidí, jak běží domů, jen aby mohli být spolu a to spaní…Jak dlouho vydrží nespat? Nechá se na chvíli omámit polibkem, dokud o Ricka nepřijde.

"Počkej přece." Pokusí se ho zastavit, ale je to marné. Sleduje ho zamilovanýma očima, jak se snaží všechno zařídit hned. Asi je to na něm, aby ho trochu usměrňoval, jinak vážně dlouho nepřežijí.

"Hm a co si první dát něco dobrého k jídlu a pak si zalezeme do postele a něco vybere pro nás oba?" Pomalu přejde k němu a zaloví mu v kapse, aby telefon vytáhl. S mírně pozvednutým obočím se nakonec rozesměje.

"Ricko-chan, jsi hrozně roztomilý." Ano, malinko se mu směje, ale to snad může.

"Budeme tu bydlet spolu a později si pořídíme něco většího." Mrkne na něj, než ho líbne na špičku nosu. Sám přejde pomalu ke kufru a něco tam hledá.

"Do týdne budeme mít oba práci." Dá jim s klidem ultimátum.

"A do první výplaty…." Otočí se k němu s obálkou v ruce.

"Tohle vystačí na nájem na první měsíc a možná i něco k jídlu. Budu muset chodit bez prádla, ale to nějak vydržím ne?" Uchechtne se.

"Dostal jsem to od našich, abych neotravoval Hyda. Sám sem nechtěl dlouho, teď otravuju tebe, tak se to vlastně hodí. Nájem jako nájem ne? Navíc je pravděpodobné, že jsi mi tím, co jsi řekl v metru, zachránil kariéru. Takže na oplátku…Musel bych si ji najít i tak, přece bych nezůstal Hydovi na krku pořád." Pokusí se mu to vysvětlit po svém. Pokrčí rameny, zůstávajíc stát uprostřed pokoje.

"Jaký jsem?" Uculí se jako nevinná holčička. No co, trochu si popohnat sebevědomí, to nikdy není na škodu, bude ho potřebovat.

"Možná by to bylo na odměnu teď a pak nějaký pěkný malinkatý dáreček." Nenápadně na něj vyplázne špičku jazyka.

"Samozřejmě k tomu patří nošení na rukou a podobně." Teď už vtipkuje on sám.

"A zlobit se na tebe budu třeba jindy."

Ricko

Chvíli mu to trvá, než mu dojde, kde telefon je. Přestane prohledávat kapsy batohu a sáhne do té na zadku. V ten samý okamžik si vzpomene, že by měl kalhoty svléct a hodit vyprat, ale teď musí zařídit jiné věci. Narovná se a podívá se Akimu do očí, aby zavrtěl hlavou na potvrzení vlastních slov. Ani jednou. Jenže Aki začne brát vinu na sebe a to doopravdy nečekal. Nakrčí jemně obočí a pak prudce potřese hlavou. 

"Ne, to rozhodně ne. To je moje zodpovědnost." Řekne rozhodně. 

"Proč by ses ty měl starat, jestli já něco odkládám? Copak je tvou povinností kontrolovat můj rozvrh?" Rozhodí rukama. Bylo to od něj moc hezké, že ho nechce přizabít a místo toho se ho v té vině snaží nenechat samotného, ale takhle to nešlo. 

"Nejsem moc zvyklý na to, že moje problémy už nejsou jenom moje. Nikdy jsem s nikým nebydlel." Prozradí na sebe. Nikdy s nikým neměl tak vážný vztah, o jaký stojí s Akim a jeho doma byl dost soukromý prostor, když nepočítal kluky z kapely. Daleko raději se infiltroval do ložnic svých objektů touhy. Znovu rezolutně zavrtí hlavou, když se Aki taky nazve kreténem. To rozhodně ne, takhle to brát prostě nemohl. Pousměje se, když si z toho vytáhne to o spaní pod mostem. 

"Ty trdlo, pod mostem klidně spát můžu, ale to neznamená, že tě tam chci vzít s sebou, chápeš?" Žmoulá v dlani telefon a nechápe, jak je možné, že mu nebe poslalo zrovna Akiho. 

"Měl bys být na mě mnohem tvrdší." Dodá. Zasloužil by si pořádného sprďáka. 

"Takový malý problém!" Zopakuje po něm důrazně, jako by nad tím právě spráskl rukama, ale stejně je to krásné, co mu Aki říká. Byl z lepší rodiny, to se hned poznalo a stejně si zatím ani trošičku na nic nepostěžoval. Ano, i on měl pocit, že ho zná celou věčnost, že i za tu krátkou dobu může dobře odhadnout jeho povahu, ale stejně… Aki v něj vložil opravdu veškerou důvěru. Kde kdo by si nad nimi zaťukal na čelo. Když ho Aki dojde, nechá ho, aby ho vzal za tvář a dál poslouchá jeho konejšivá slova. Ano, podcenili, ale možná má pravdu, že se svět nezboří? Že to byl prostě jeden malý úlet. Teď mu dokáže, že už se to víckrát nestane a začne se chovat taky trochu jako dospělý. Do hlavy se mu začnou vkrádat představy, které mu podsouvá Aki a zvedají mu koutky nahoru. 

"Nevím, jak tu práci vůbec přežiju. Potřebuju něco, kde se nemusí myslet na víc, než jsou nádechy a výdechy… nejspíš půjdu uklízet shinkanzen, prý dost platí." Zauvažuje. Těžce si povzdechne a odloží telefon na stůl. 

"Máš pravdu. Máš ve všem úplnou pravdu." Přinutí se zatáhnout ruční brzdu svému věčně rozjetému chování. S chladnou hlavou půjde všechno lépe. Nejdřív se tak pětkrát pomilují, vysprchují, nají, pak usnou, pak zkoušky, za týden jim dojde, že nic nemají… ne, ne, ne! Tak znovu! Jeden sex, jídlo, sprcha a hledání práce!!! K sakru… Začervená se, když ho Aki označí za roztomilého. Kéž by pro něj byl. Už se zase culí. Vůbec si neumí představit, kde by vzali na něco většího a Aki je na to asi dost zvyklý. +Tak to bude chtít tak pět brigád.+ Napadne ho, ale všechno mu odkývá. Pro něj bude klidně dřít. Pozoruje ho, jak jde cosi hledat do kufru a když uvidí obálku a přijde i vysvětlení, málem ho už vážně klepne. "Aki-chan, tohle ne, to jsou tvoje peníze, měl by sis za ně koupit tak maximálně něco na sebe, já..." Jak má přežít fakt, že se vykašlal na práci a Aki teď za něj platí? Uhne pohledem do strany. Cítí se vážně jako ten kretén, že tohle způsobil, ale… přestane se bránit. Místo toho si slíbí, že ho z vydělaných peněz někam vezme nebo mu něco pořídí. Možná parádní kytaru. To by bylo přesně pro něj. 

"Ten nejúžasnější pod sluncem." Řekne nakonec a zvedne ho kolem pasu do vzduchu. Ještě v té poloze ho pořádně políbí a spadne mu obrovský kámen ze srdce. Miluje ho s každou vteřinou čím dál tím víc. 

"Už trénuju." Dodá na to nošení na rukou a odmítá ho pustit. Nese ho rovnou ke koupelně. 

"Ale někdy bych chtěl zažít, jak se zlobíš, chvíli z tebe šel strach." Dobírá si ho, než se za nimi zaklapnou dveře… Mají toho před sebou hodně. Sprchu, jídlo, pětkrát se milovat… no dobře, jen jednou a hledat práci…