(Dračí doupě)
Reita, Zyean, Shinya, Tora, Ju-ken, Miyavi
Zye by se nejradši rozesmál, ale Dieho pohled mu v tom zabrání. Dívá se na něj příliš dlouho a kdyby měl o malinko víc odvahy nebo si spíš připouštěl, že by mu mohl právě teď ublížit, asi se zavrtá do země. Ale na to jeho povaha není příliš stavěná. Jeho otec je Hide, on se jen tak ničeho nelekne."Tak to vypadá, že tam nakonec budeme pobíhat nazí všichni, to budou titulky v novinách." Neodpustí si poznámku a nakloní se k Rickovi, aby si mohli vyměnit nějaké poznámky. Zye se zarazí jakmile dojde na Shina, který se tváří, že je neslyší a ani tu není. Stejně loupne očima po nich a jen nevině pokrčí rameny.
"Mám pláže rád." V očkách se mu blýskne a zaplete prsty do sebe ve svém klíně. Zye upře svůj pohled tentokrát na Shinyu. Ne, že by nebyl hezký, o tom žádná a kouká se na něj rád, ale…Jak to jen říct…Na volavky on nikdy nebyl, ale kdyby se trochu snažil, nejspíš se mu neubrání. Trhne sebou, když ho málem trefí kousek jídla, před kterým tak tak uhne a nakonec ho i chytí, i když zůstane tak napůl viset na židli, který se drží jen na zadních nohách, přesto na zemi neskončí. Co se rovnováhy týká, je na tom dost dobře a je to znát. Místo toho, aby padl do rozpaků, se jen uchechtne a kousne si se spokojeným výrazem.
"Je to vážně skvělý."
"Pustíme se do jídla." Pobídne je klidným hlasem Rei. Umí dost dobře blbnout s nimi, ale dneska tady bude asi z rodiny nejvzornější, až se sám diví.
Ju si povzdechnutí prohlédne Kaiovu tvář a i kuchyni. Už na něm dost dobře pozná, kdy se něco děje. Ale to je asi tak jediný tvor na zemi, tedy ještě u Boogieho. Zná je oba dost dobře.
"Je opravdu dobré?" Zeptá se ho starostlivě mu svírajíc ramena, než ho líbne do vlasů.
"Myslím, že přiberu tak deset kilo, než to všechno spořádám." Pozvedne nad tím nepatrně obočí a radši ho z té kuchyně vytáhne, aby tady nezůstal do večera. Podaří se mu oba nacpat do auta a když přijíždějí, pozná samozřejmě ty, kteří přijeli před nimi.
"No, tak to máme o zábavu postaráno. Vidím to na ohňostroj, salvu z arsenálu a možná i nějakou pěknou bombu." Prohodí Ju na adresu Miyaviho a míří dál do zahrady. Miyavi očima projede celý stůl a zastaví se jako první u Mirai, který mu vyběhne vstříc.
"Jak se má moje holčička?" Prohodí vřele, když ji přitiskne k sobě a zvedne pár čísel nad zem. Pak střelí očima Diemu, jak kdyby si pořád nebyl jistý, jestli ho bere na milost nebo ne. Má sto chutí vytáhnout samopal, když ho vidí příliš blízko, ale to na každého, nic osobního v tom není. Možná.
"Mám pro tebe dárek, ale to až doma." Pošeptá jí, pohladí po tváři a nechá ji, aby se přivítala i se Sugizem. Sám se chvíli věnuje Hidemu, Reitovi a klukům, protože se chvíli přece jen neviděli. Shinya stojí opodál a tváří se, že tu není.
"Nedávno mě někdo sledoval, měl jsem pocit, že už jsem ho někde viděl. Su ho našel, je to policajt." Krátce stočí oči na Shinyu a pološíleně nepousměje.
"Tak mě napadlo, jestli na něj neposlat holubičku. Ať ukáže, co umí." Jeho výraz se záměrně změní na hladový a je vidět, že Shin ho ještě dobře nezná. Na chvíli sklopí hlavu a když ji zvedne vloží si sousto mezi rty a pak si nenuceně oblízne bříška prstů.
"Hm, v autě je to trochu nepohodlné, ale..." Tváře mu zrudnout, i když oči říkají úplně něco jiného. Policajti vždycky znamenali motely a auta s tím už má taky pár zkušeností. Zye se na jeho gestu chvíli zarazí a asi ho i polilo horko. A to by jeden řekl, že uteče, když se na něj někdo jen podívá.
"Shin už se zdá se těší." Protočí Rei pobaveně očima. Konečně můžou pořádně začít se snídaní, když se všichni přivítají i s Kaiem a Ju-kenem. Tedy až potom, co si se svým přítele Rei chvíli vymění několik vět a přátelských vtípků. Vydrží jim to dostatečně dlouho, než všichni dojí a začnou se hromadně zvedat, aby se mohli přemístit do zahrady.
Tora už si dává asi tak pátou cigaretu, když ho v síti něco vyruší. Jemné brnění na zápěstí pocházející z nenápadného náramku. Tohle je Zyeanova hračka, stejně jako technika, která je všude. Tora si nestál za tím, že všechno zvládne i bez toho, vlastně mu tím dost usnadnil hlídání celého sídla. Věděl o každém, kdo se kde hne. Tenhle pohyb byl navíc a šel z jeho domu. Síla vibrací i jejich tempo mu přesně říká, kde se nachází. Jen se pobaveně uchechtne a vypadá to, jako by to byl vtip v jeho vlastní hlavě. Krátce zvedne očí ke stříšce nad ním a nechá klidně ostří, aby přeřízlo síť, v tu chvíli už se tam nedívá. Ozve se rána, jak dopadne na všechny čtyři, ale cigáro pořád hoří. Pomalu se narovná do stoje, krátce si potáhne a vyjde před dům, než pomalu vzhlédne ke střeše. Nikoho nevidí, ale to ho vůbec nepřekvapuje. Ví, že je pořád tam.
"Hm, takhle se chovají hosté?" Prohodí nahlas, aby ho bylo dobře slyšet. Mohl by to být kdokoliv jiný, ale s tím jak nenápadně se dostal na střechu…ne, nevšiml by si ho nebýt Zyeanova kouzlení. Je jen jediný člověk, který by tu měl být a který by to dokázal.
"Jen jsi zapomněl, že tohle je dračí hnízdo a je tu jeden skvělý hacker." Potáhne si znovu a nepřestává očima skenovat střechu, stejně se musí krátce uchechtnout.
"Tak už polez dolů, Boo-chan." Není to přímo příkaz.
"Pak možná upustím od myšlenky, že by za ten tvůj vtípek měl přijít trest." Vyhrožuje mu, ale v jeho hlase je patrné pobavení. Být to kdokoliv jiný, asi by od toho neupustil, ale ten kluk má kuráž a na to on vždycky slyšel. Může být ale rád, že to nikdo neviděl.
Celé procesí uzavírá Kai s Ju-kenem. Ten ho vezme kolem ramen a po očku se rozhlíží, kde zmizel Boo. Jeho hledat úplně nemělo smysl a stejně mu to nedalo. Kdyby mohl, zavře je doma oba, aby se jim nic nestalo a stejně je hrdý na to, jakého syna mají. Nakonec se všichni zastaví kousek od pomníků vedle sebe, jakoby mezi nimi nebyl rozdíl. Miyavi svírá v jedné ruce Sugizovu dlaň a v druhé drobnou ruku Mirai.
"Přijde mi to neskutečně dávno přitom to z hlavy člověk nedostane." Prohodí tichým hlasem a podívá se na ty dva vedle sebe.
"Dali život za něco, co za to stojí. A taky za naši zemi." Ozve se hlas Reity, který kouká kamsi před sebe do dáli. On sám to celé má pořád v živé paměti.
"Dokud o nich kolují legendy, nikdy nezemřou. Dokud je někdo, kdo je bude šířit dál, zůstanou tu napořád." Je to tentokrát Zye, kdo promluví, aniž by mu došlo, že něco podobného vyslovil, ale jeho pusa byla vždycky rychlejší. Trochu překvapeně zvedne hlavu, když se na něj několik párů očí otočí. Setká se s očima Reity, který jen kývne hlavou na souhlas. Shin se zdráhal jít s nimi, ale nakonec dostal i on svolení, aby tu byl. Vypadá, že se brzo neudrží slzy v koutcích. Nebyl u ničeho z toho a stejně slyšel tolik příběhů, že ho to pokaždé dostane. Je to prostě hrozně romantické. Překvapeně s sebou trhne, když mu kolem ramen přistane Zyeanova paže a podá mu kapesník.
"Tolik tě to vzalo?" Zeptá se starostlivě šeptem a Hide a ostatní ho snad neuslyší. Shin se na něj krátce podívá, ale vděčně se k němu přitulí, to mu vždycky šlo skvěle. Za chvíli se k nim postupně začnou přidávat další. Je to jako každý rok a hodně z přítomných bere tuto chvíli jako tradici.
Mirai, Ricko, Hide, Sugizo, Kai, Boogie, Die
Cestou do zahrady je kolem Miyaviho hotové pozdvižení. Poskakují okolo něj obě dvojčata, protože svého strýce nade všechno milují, i Mirai samotná a chvílemi není poznat, kdo z nic ho zrovna tahá za ruku. Die jde taktně za nimi a mlčí, ale rozhodně nezahálí, když se dívá na všechno kolem a ukládá si to do paměti. Konec konců, tohle bylo dědictví jeho paní. Podle něj tady žila špatná rodina a jednou by měli oni. Hide s Reitou a Sugizem mezitím probírají to, co Miy nakousl v domě, totiž policistu, který ho údajně už delší dobu sleduje. Nebylo to zase tolik neobvyklé, vzhledem k tomu, že Miyavi se držel celé roky zavřený doma a teď zase řádil. Nejspíš se ho báli a nařídili jeho dohled, protože věděli, že nad ním na nějakou dobu všichni ztratili kontrolu. Miyavi se zatím do ničeho nenamočil, ale nikdo z nich nemínil dopustit, aby zase neděj bože skončil ve vězení a ještě na tak dlouhou dobu. "Není to zase tak špatný nápad." Řekne souhlasně Hide a stočí krátce oči na Shinyu, který je teď asi neposlouchá. Obyčejně by to asi neudělal, sledoval je kde kdo každou chvíli, ale pokud šlo o Miyaviho, obětoval by hodně. Nechtěl ztratit dalšího bratra, to se prostě nestane. Půjde do hrobu před ním, ať to stojí, co to stojí. Chyba… Shinya poslouchal a okamžitě to okomentoval po svém. Hide občas musel přemýšlet nad tím, co jsou jenom řečičky a co ne, protože podle jeho odpovědí už souložil asi tak s polovinou Tokya a momentálně randí s polovinou jeho domu. Všichni se zasmějí Reitově poznámce, ale nakonec stanou před pomníkem a nastane zvláštní ticho.
V každém to vyvolává jeho soukromou sérii emocí. Nemohou začít, někdo tady totiž chybí. Hide se rozhlédne kolem sebe, ale zatím knězi pokyn nedá.
"Jestli do pěti minut nepřijde, nasekám mu na zadek, i když jsi tady, Tygře..." Řekne Hide Ju-kenovi. Kai stiskne rty. Jestli se Boo někde zapomněl, bude to trochu ostuda, snad to Drak nevezme jako projev neúcty. Přitočí se k Zyeanovi s Rickem.
"Kde je!" Sykne na ně.
"Jděte pro něj." Kdo jiný by měl vědět, kde Boo je, než jeho kumpáni? Su mezitím tiše přikývne na Miyaviho slova. Mirai má tak stažené hrdlo, že ani nic říct nedovede. Hledí na pomník, ale před očima má oči obou svých otců. Vidí ten den, kdy potkala Uruhu v zahradě.
"Utíkal odsud v dámském kimonu a málem jsem s ním chtěla chodit." Has se jí zlomí a schová tvář do dlaní, když se tiše rozpláče. Sugizo polkne smích a radši se otočí bokem. Ne, není to směšné, ale někdy je lepší vzpomínat prostě v dobrém.
"Ano." Vzlykne znovu Mirai do Miyaviho ramene, protože už mu visí kolem krku. Za jejich zemi. Jinak by nastala válka gangů, kterou by odneslo mnoho nevinných lidí. Byli to hrdinové, ale už teď si připadá teatrální. Die si prohlíží růžové květy na keři opodál, ale pohne očima za Zyeanem, když promluví jako kniha. V podstatě má pravdu, jen ho to u kluka jako on překvapí. Hide ho zrovna hrdě poplácává po rameni. Ricko se nejistě rozhlíží kolem, očividně hledá Boogieho. Kai nervózně přešlapuje a drtí ret mezi zuby. Nechce nic říkat, nechce vzpomínat, má Aoiho oči před těma svýma celý den a v uších mu zní každé slovo, které mu tehdy šeptal Inoran, když spolu umírali. +Znovu už ne...+ Promne tvář rychle v dlaních. Někdy si přijde zralý na psychiatra a něco na uklidnění. Kdysi nebyl žádný mafián, jen obyčejný kluk a dobrák navrch a teď se to projevuje.
Mezitím u Torova domku Boo tiše cupitá za komín a dává si dobrý pozor, aby ho nebylo vidět. Myslel si, že si Tora parádně nabije, ale on se otočil břichem dolů jako pravá kočka a klidně se postavil. Jeden by si myslel, že je těžkopádnější a chyba lávky. Poznal ho, ono to asi nebylo tak těžké a navíc neměl Boo ani ponětí o existenci náramku. +Jen počkej!+ Láteří v duchu nad Zyeanem. To si říká kamarád a tohle mu neřekl!
"Jsi tady host mnohem víc, než já!" Ozve se ze svého místa, ale ještě se mu neukáže. Boo byl člen rodiny, ale co věděl on, Tora zatím ne. Jeho otcové byli bratři Draků, i když podnikali za sebe.
"Nejsi tam… první drzost… a ke mně taky žádná úcta… Hide-san tě nic nenaučil?" Tón jeho hlasu není přísný ani povýšený, je spíš hravý. Vždycky byl takový, takové malé tygře. Nakonec se rozhodne přece jenom slézt. Přece se ho nebude bát. Elegantním krokem se projde kolem komínu po vrcholu střechy, udělá ještě elegantnější stojku, která přejde do hvězdy a obratně se spustí k zemi. Není to rychlé, spíš vážně neslyšné. Obejde roh domu a postaví se mu tváří v tvář. S dlouhými černými vlasy si jemně pohrává vítr, zatímco neuhýbá zvláštním očím.
"Trest pro mě?" Pozvedne obočí.
"Asi bys měl být rád ty, že tě neslyšeli..." Zejména Ju-ken, ale Boo tu neměl ledajaké postavení a hierarchie byla v Yakuze posvátná. Tora byl zabiják, který dokázal mnohem víc, než on, ale… ještě nebyl rodina a Boo ano. Boogie se nakonec usměje.
"Můžeš mě doprovodit zpátky." Nenuceně pokrčí rameny a vykročí směrem k pomníku, kde nad ním už z dálky Ricko protáčí očima.
"Tak dělejte, už to začalo a vy si dáváte rande v zahradách." Šeptá tak, že se skoro všichni otočí. Naštěstí to mantru kněze nepřeruší. Hide musí v duchu počítat do sta, aby je neroztrhl, ale… vlastně je to příjemné vytržení z truchlení. Je toho hodně, co se jim všem honí hlavou, co by kdo chtěl říct, ale povětšinou zůstávají v soukromí svých myšlenek. Nakonec knězi poděkují, pak se rozloučí se všemi, kdo chtěli přijít a obřad je oficiálně ukončen. Přijde i chvilka pro každého, kdo tu chce být chvíli o samotě. Mirai asi nejdéle a k tomu navštíví i hrob své matky. Trvá to vážně dlouho, než se převléknou ze slavnostních úborů a vydají ke svým vozům, aby vyrazili na pláž. Hide cítí zvláštní úlevu, jako by si popovídal s jejich duchy, ujistil se, že se mají dobře a že jsou klidní. Teď ještě hrob Aoiho a Inorana. Tam se ale obvykle cítí jinak. Jaksi… svobodněji. Možná je to tou pláží, čerstvým větrem a slaným vzduchem, ale možná je to proto, že jejich láska nakonec byla taková. Nikým nesvázaná.
"Svázal jsem tě, Rei-chan?" Broukne zadumaně v autě a v jeho hlase je cítit lítost. Dívá se někam do klína, když myslí na to, jak ho kdysi vyhodil… jak mu ubližoval… Je to vysvobození, když z auta vystoupí. Usměje se směrem k místu, kde je na mořském dně vrak. Mají s sebou plno věcí, od malého grilu a kopy jídla a pití po míč a deky a ano… někteří mají plavky. Někteří se koupou v mikině, tak jako Hide, který odmítá sundat cokoliv z toho, co má na sobě, i kdyby se měl uvařit. Jemu ale většinou teplo není. Najde flašku s něčím ostřejším, rovnou ji otevře a rovnou si pořádně přihne, než se s Reitou vydají na pláž.
Kai s Ju-kenem se drží opodál spolu, vedou se za ruce a něco si tiše povídají a dvojčata za chvíli proletí okolo a hážou po sobě frisbee. Die s Mirai přijedou za chvíli, protože to berou ještě přes onen obchod s plavkami. Boo zůstává skoro jako poslední u jejich auta a na odvrácené straně dveří ze sebe souká upnuté černé oblečení, aby na sebe mohl dostat vlastní plavky. Nesnášel, když je musel nosit pod oblečením, takže si je neoblékal předem. Na chvíli jsou vidět jeho boxerky, které jsou také černé a přesto, že jsou objektivně pánské, nohavičky lemuje drobná černá krajka. Prostě má na podobné pitominky a mašličky slabost a v téhle společnosti to rozhodně nikdo vidět nemusí. Balancuje na jedné noze a snaží se přes kotník dostat úzkou nohavici kalhot. Za chvíli si naprosto neelegantně nabije nos a odře kolena a bude všem pro smích. Pan Nikdy odnikud nepadám bude Pan odřené kolínko. Ach jo…
Reita, Zyean, Shinya, Tora, Ju-ken, Miyavi
Zye jen pokrčí rameny, protože on Boogieho rozhodně dneska neviděl a začíná tušit, že by mohl být problém. Ju-ken se taky rozhlíží kolem, ale spíš mu dělá starost Kai, který už od rána nevypadá dobře. Ví, že si to nese pořád v sobě, on byl proti podobným pocitům víc obrněný, vlastně většinou spíš jako pařez. Bez váhání ho vezme kolem pasu a víc přitiskne k sobě s krátkým polibkem do vlasů. Krátce střelí pohledem k Hidemu a ušklíbne se."Nasekám mu sám a zabavím mu všechny hračky." Myslí samozřejmě zbraně, které mu kdy pořídili ale stejně ví, že rychle vyměkne, jakmile Boo nasadí svůj pohled. On to prostě uměl a v tomhle byl otec na baterky. Asi ve stylu, dneska žádný trénink, jeden pohled…No dobře, trest začne platit tak za sto let. Málem by si povzdechl sám nad sebou.
Miyavi tiskne Mirai k sobě a odvrátí tvář, když začne vzpomínat. Je vidět, že tahle rána se nikdy nezahojí a on sám má před očima úplně jiné vzpomínky. Tehdy v ložnici nedaleko…Už se s tím naučil bojovat, ale pořád to jde těžko.
"Uru by sbalil úplně kohokoliv, ale málokdo ho dostal." Musí se pousmát, protože mu před očima vyvstane zpomalený záběr na jeho hrdé a časté pohození hlavou. Královna.
Tora ještě chvíli kouká nahoru, jednu paži založenou na hrudi a druhou se o ni opírá loktem. Nakloní hlavu na stranu, když Boo začne se svými drzostmi. Trvá to jen chvíli, než se rozesměje.
"Neměl bys být u pomníku náhodou taky." Narazí ho to, že mu právě dřepěl za komínem.
"Navíc je vidět, že tu mám práci, když lezeš, kam nemáš." Díky Boogieho tónu nemá zase tolik obavy, že by na jeho trest opravdu přišlo. Měl trochu problémy s disciplínou, ale to se s ním táhlo už odmalička. Uznale sleduje jeho pohyb po střeše a pak i elegantní sestup dolů. Ten kluk má rozhodně styl a jeho pohyb…Ne tohle není tygr…ten byl mnohem těžkopádnější. Musí si ho dlouze prohlédnout, když stane naproti němu a v jeho očích je něco hladovějšího. Možná si opravdu vyhlédl svou kořist a už se zase tolik nebrání odjezdu na pláž.
"To bych nejspíš měl." Pokrčí pobaveně rameny a mírně se k němu nakloní.
"Ale tobě bych se možná ani nebránil, záleží, co by tvůj trest obsahoval." Prohodí hlubokým hlasem, než se zase narovná a kývne.
"Bude to nejlepší, kdo ví, kam bys vlezl za chvíli a já mám v domě poházené spodky a tak." Mávne nad tím rukou, než se společně s ním vydá do zahrady. Kousek od pomníků přece jen típne cigáro a tváři se, že tu stojí už chvíli. Jeho očím neujde Shinya a to, jak se tulí k Zyeanovi. Vadí mu to? Nejspíš ne, toho Andílka zná, je mu jasné, že bez něčí blízkosti prostě trpí. +Příšerné prokletí.+ Baví se nad tím v duchu a po očku pozoruje Boogieho. Je to lepší, než poslouchat kněze.
"Rande?" Zareaguje Zye nechápavě a pak střelí pohledem k těm dvěma. Prohlédne si Toru pak Boogieho a málem vyprskne smíchy. Ne, to určitě ne. Z každého asi trochu opadne tíživá atmosféra, když se vydají k autům. Shin přecupitá k Torovi, něco mu pošeptá a pak zmizí v domě. Ostatní už se usazují do auta. Rei chvíli přemýšlel, že by po sto letech oprášil motorku a ukázal dráčatům, jak to vypadá, když někdo práskne do koní, ale nakonec ho odradí Hideho výraz. Má na něj radar už hezkou řádku let. Pro něj samotného je asi mnohem horší výlet na pláž, než obřad u pomníků v zahradě. Pro něj byl Aoi a Ino mnohem bližší, možná pro ty události, které se staly. Ještě teď by dokázal spočítat kulky, které vystřelily ten den, kdy Aoiho vysvobodili. A pak taky to, co se dělo v haciendě. Musí pozvednout pravý koutek. Stejně si pořád myslí, že to za to stálo a osud prostě chtěl, aby se k Hidemu vrátil. Překvapeně se ohlédne, když přijdou slova jeho muže a musí se mírně pousmát. Vezme ho za ruku a tváří se zamyšleně.
"Hm, málem se ti to povedlo tehdy v Itálii, ale nebyl jsi dost rychlý." Zavtipkuje jako první, ale pak trochu zvážní. Sáhne po jeho tváři, aby se na něj Hide musel podívat.
"Ne, Hide-chan. Je to právě naopak. Díky tobě jsem se znovu narodil. Potřeboval jsem dračí plamen, abych konečně začal pořádně žít. Arigato za tu chvíli, kdy jsem se poprvé dotkl Draka." Přitáhne si ho ke krátkému polibku.
"Na podobné věci už nikdy nemysli." Napomene ho bez váhání, ale to už auto zastaví a on společně s ním vystoupí. Trvá to chvíli, než jsou dráčata v pohybu. Nikdy dlouho na jednom místě nevydrželi. Zye je rozhodně rychlý a nedělá mu problém frisbee chytit i ve vzduchu. Hází ho schválně tak, aby se Ricko v nejlepším případě vyválel v písku. Ricko ho ale taky nešetří.
Miyavi už ze sebe stáhl dávno všechno oblečení a prostě do toho moře vběhl. Potřebuje se minimálně utopit, aby se zase dostal do svého normální šílenství. Vyděšené výkřiky a lapaní po dechu těch, které míjí, nevnímá.
Tora se Shinem dorazí o něco později s hlasitým rachotem motoru Camara, trochu se zdrželi. Shin je venku jako první a nese si sebou velkou tašku a hned vyhlíží očima nějaký hezký velký deštník. No přece se neopálí. Uvelebí se spokojeně na deku na sobě bílé volné a velmi lehké kalhoty a k tomu světle béžovou, skoro bílou košili. V ruce knížku, která vyšla po Aoiho a Inoranově smrti a stejně mu oči, schované za slunečními brýlemi utíkají k dráčatům. Co by se nekoukl, sluší jim to. Tora zas tolik z auta nespěchá a chvíli zpoza volantu sleduje, co tam Boo nacvičuje. Dojde mu to vzápětí a musí se upřímně zasmát. Nevydrží ale sedět dlouho a pokusí se obejít auto tak, aby ho Boo hned neviděl. Kolem něj už se zase vznáší dým z cigarety. Když vidí, že Boo balancuje, postaví se před něj, klekne a s pohledem upřeným do jeho tváře ho vezme za tu nožku a tak trochu opře o auto.
"K doprovodu přidám ještě přátelskou výpomoc." Dobírá si ho a sklouzne očima na krajku u jeho prádla. Musí se o něco víc nadechnout nosem, protože tohle je…A ještě oblíbená barva.
"Tohle je trochu škoda schovávat." Jednou rukou svírá jeho lýtko a druhou velmi pomalu dostává štíhlou nožku z kalhot.
"Co když mi to bude chvíli trvat?" Provokuje ho a pomalu už asi po páté stoupá očima od kotníků, zasekne se u prádla a pak pokračuje až k jeho tváři.
Ju vede Kaie podél moře a tiskne ho k sobě.
"Víš, ať nad tím přemýšlím kolik jen let chci. Stejně bych si podobný konec přál. Ne tak brzy, ale společně." Líbne ho do vlasů a pak ho zaujme jedna z lodí opodál.
"Co se zkusit zeptat a udělat si krátký výlet? Prostě jen sedět na palubě a nic nedělat." Navrhne mu a doufá, že by se mu to líbilo. Možná, že dneska by ho mohl vzít na motorku a někam na večeři, prostě mu zlepšit náladu.
Zye jen koutkem oka zahlédne, že Mir s Diem už jsou tady. Nestíhá vůbec nic a tak tak mine Reitu, když chytá další hod daleký od Ricka.
"Mě jen tak nedostaneš." Křikne po něm se smíchem a hodí mu frisbee zpátky. Nehledí moc kolem sebe a je to tak i když sedí u počítače, prostě vypíná svět kolem. Při dalším hodu jen tak tak mine přicházející Mirai.
"Gomen, tenhle let nezastavím." Směje se a u toho stíhá omluvu, jenže Diemu už se nevyhne. V půl otočce se mu v podstatě pověsí kolem krku a narazí dost prudce do jeho hrudi. Jestli tohle ustojí, tak mu snad něco koupí.
"Uhm." Vypadne z něj trochu zadýchaně, dokud mu nezačne docházet, v čí náruči skončil. Pomalu očima vystoupá nahoru a dojde na jeho široký maskující úsměv, kterým obstojně zakrývá rozpaky. Myslí si to, i když jeho tváře malinko zrudnou.
"Přišel jsem zkontrolovat ty plavky." Vypadne z něj jako první místo omluvy a Shin opodál se tiše zasměje.
"Ale tak, ať to vidíme všichni." Pípne s nevinným výrazem ze své deky.
"Uhm pardon a díky za chycení, teď už to asi zvládnu sám." Jeho podvědomí se z té náruče nechce, ale měl by, dokud to ještě dokáže svést na otřes z toho, že někde vůbec přistál.
Mirai, Ricko, Hide, Sugizo, Kai, Boogie, Die
Podobnou odpověď mohl Hide od Reity čekat, ale konečně mu zvedne koutky rtů nahoru. Ve vzpomínkách se k tom italskému dni vrátí taky a pokývá hlavou. "Škoda..." Zamumlá. Pouta by Reitovi slušely. Je to jedna z mála věcí, kterou nikdy nezkoušeli. Pak mu ale Rei řekne něco, co z něj částečně sejme všechnu tíhu a pohled jeho očí je nekonečně zamilovaný. Nic na to neřekne, ale ví, že jejich emoce jsou vzájemné a dobře čitelné. Pouze víc sevře dlaň ve své, než vystoupí. Ještě chvíli setrvávají u auta, zatímco pozorují ostatní, jak se vydávají na pláž a jak si kluci hází.
"Připravím gril." Chopí se obvyklé Kaiovy činnosti. Ten dnes ale vypadá snad bídněji, než za všechny ty roky před tím, jsou s Ju-kenem stranou a možná mají v plánu odejít úplně. Byl by rád, kdyby s nimi chvíli zůstali, ale chápe to. A někdo tu zvěř nakrmit musí.
"Už se nemůžu dočkat, až si budu hrát s ohněm. Dám vám tam hodně chilli." Řekne. Ricko má mezitím co dělat, aby svého hyperaktivního bratra trochu uhnal a nevyšel z toho s ostudou. Zye byl prostě příliš mrštný. Modrý drak nikdy nemohl trumfnout opici, to prostě nešlo, ale natře mu to v jiných disciplínách.
"Jé hele!" Křikne, zastaví se a namíří prst na Miyaviho zadek, než zmizí ve vlnách a to neměl dělat. Do spánku ho udeří frisbbe, až si kecne do písku.
"No počkej!" Hrozí Zyeanovi odvetou a ta se mu vážně povede, protože za chvíli se málem válí taky. Jen ne na zemi, ale cizinci v náručí. Ricko se zastaví a rozpačitě se podrbe ve vlasech.
"Já ti pomůžu, tati!" Křikne najednou za sebe a letí ke grilu, aby v tom Zyeana nechal plácat samotného. Die automaticky stiskne Zyeanova nadloktí, když se mu ocitne v náručí a oba dva na něj s Mirai chvíli zaskočeně hledí. Pak se Mirai hlasitě rozesměje a potřese hlavou.
"Zvykneš si." Poplácá Die po rameni a odejde od nich směrem k Shinyovi, aby se natáhla na jeho deku k němu. Na sobě má elegantní celkové plavky s pěkně vykrojenými zády, velké sluneční brýle a velký slaměný klobouk a ani ona se nechce moc opálit v duchu ideálu japonské krásy.
"Koho budu pozorovat já?" Posteskne si Shinyovi, protože na rozdíl od něj, jsou tady všichni součástí její rodiny a hledět na ně v jiném duchu by bylo minimálně divné. Zaloví v kabelce a vytáhne odtud kompaktní dalekohled. Zacílí jím směrem k promenádě poměrně daleko od nich. Je to až příliš pro tohle rozlišení a postavy lidí nejsou dobře rozeznatelné.
"Říkal jsi, že sleduje Miyaviho? Ale Miy-san je tady s námi… tak kde jsi?" Mumlá pro sebe. Ani neví, jak by ten policista měl vypadat, ale někdy bývali legračně nápadní. Možná to ani neříkal Shinya, ale měl ho nalákat on a jí se to spojilo. Die konečně pomalu pustí Zyeanovy ruce, když si je dostatečně jistý, že se to mládě udrží na nohou a pak se pousměje. Jeho oči jsou ale nevypočitatelné. Zapluje dlaní mezi vlasy, se kterými si divoce pohrává vítr. Na sobě má elegantně střižené šortky rudé barvy a přes rameno černý ručník.
"Jak vidíš, jsou na místě." Klesne očima provokativně dolů ke svému klínu a na rozdíl od Zyeana rozpaky necítí ani trochu. Na jeho zádech se pyšní rozsáhlé tetování majestátního a hrdého lva.
Samozřejmě dobře namazané padesátkou faktorem půl hodiny předem! Die posune svoje oči na Shinyu opodál, který si tolik říká o divadlo a pak se mu na rtech blýskne úsměv, který značí, že jeho není radno ani provokovat, ani podceňovat. Přejde k jeho a Miraině dece, stoupne si k nim více méně zády a prostě ty plavky stáhne. Neukazuje sice úplně všechno, ale rozhodně dost. Zavěsí je na kličku, kterou se slunečník upravuje.
"Hlídej." Řekne Shinyovi a pružně vykročí pískem rovnou k moři, aby do něj po vzoru Miyaviho a Sugiza zaplul šipkou prostě jenom tak. Takové koupání je stejně nejlepší. Mezitím je Boo už poslední u aut. Viděl parkovat Mirai, ale prošli kolem s Die, aniž by si ho všimli. Vážně se lekne, když se před ním najednou objeví Tora. Myslel si, že je se Shinyou. Teď přijde odplata za houpací síť? Vykolejeně klesne očima společně s tím, jak si Tora kleká a nechá svou nožku v jeho dlaních. Je to hrozně zvláštní. Jak žádosti o ruku z filmů nebo navlékání podvazků a kde jaké další nesmysly. Z velkých pánských rukou ho brní celé tělo, ale opře se o auto a nevytrhne se mu.
"K doprovodu?" Zopakuje po něm a samozřejmě, že si všimne toho pohledu. I kdyby ne, Tora to stejně okomentuje a jeho tváře pokryje jemná červeň.
"Ty taky nechodíš jenom tak." Prohodí. Dobře, měl říct v prádle… Po Boogieho tváři se rozlije jemný úsměv. Líbí se mu? Jenže všichni v okolí vědí, že má pletky se Shinyou.
"Nejsem tvůj typ." Pošeptá a položí svléknutou nohu na asfalt, aby mu mohl podat druhou. Žádné blond vlasy, záliba v pečení ani nevinné vzezření. No dobře, to poslední možná sedí. Nakonec je bez kalhot a…
"Tak můžeš jít, už na tebe čeká. Nebo se určitě otoč." Řekne mu. Je stydlivý a svlékat se před kýmkoliv příliš nedovede. Veřejným lázním se zásadně vyhýbá. Kus odtud po pláži se Kai vede s Ju-kenem za ruku. Nemá o Boogieho strach. Byl tady s rodinou a navíc byl dospělý a dávno se o sebe uměl postarat tak, jak se jim ani nesnilo.
"Chtěl bys, aby někdo z nás skončil prošpikovaný jako moje ražniči?" Ví moc dobře, jak to Ju myslel, ale nějak si nedovede odpustit tu kousavost. Povzdechne si.
"Promiň. Vím, jaký život jsem si vybral a nechci, aby to vypadalo, že toho lituju." Zastaví se, sevře jeho dlaň a zakloní hlavu, aby se mu mohl podívat do očí.
"Už toho nechám." Šeptne.
"Myslíš, že to Hidemu nebude vadit?" Ohlédne se krátce přes rameno k místu, kde Hide s Reitou chystají občerstvení. Odpovědět si ale dovede sám a nakonec přikývne a odejde spolu s Ju-kenem dál po pláži až do přístavu, kde si pronajmou loďku, aby mohli zbytek dne strávit spolu a o samotě. U grilu je už všechno jídlo skoro nachystané, zatímco si Hide spokojeně povídá s Reitou, pokuřuje a pije pivo.
"Vidíš to tetování?" Kývne bradou, jakmile je vidět na Dieho záda. Čekal na tenhle moment od okamžiku, kdy ho spatřil u stolu poprvé.
"Tím se potvrzuje, že to není jen tak někdo. Nikdy jsem o něm neslyšel." Zavrtí hlavou, ale při jeho paranoie je to jen další střípek skládačky do obrázku Mirai, která kolem sebe začala shromažďovat lidi, na které tady v okolí nikdo nic neměl. Byl to chytrý krok.
"Podle rozsahu to vážně není žádný nováček. Bude zdaleka a na Hokkaido nevypadá. Nejspíš poprosím Zye, aby se mu večer na mašině podíval trochu na zoubek." Ani netuší, jak rád by si jeho syn mohl podobné informace chtít hledat.
"Kde jsi byl v noci?" Zeptá se měkce na další věc, na kterou myslel od snídaně, protože Rei na něj tak významně mrkal. Určitě to má spojitost s Torou. Kde vůbec zase je? A Boogie?
"Odcházejí." Kývne bradou podruhé, tentokrát za Ju-kenem a Kaiem. Škoda… ale chápe.
Miy a Su zase dováděli v moři a očividně si čistili hlavu po svém. Oni sami se později projdou směrem k vraku a budou u něj nějakou dobu, zatímco děti pošlou dávno domů. Pak se večer projedou na Reitově teď už černé motorce a spát půjdou až zítra. Jak se na slušnou oslavu patří. Ricko po nich celou dobu pokukuje, pomáhá a poslouchá, ale dávno si zvykl, že před ním tátové nemají tajnosti. Podle něj počítali s tím, že je jako starší z dvojčat prvním v pořadí na Hideho místo, pokud si se Zyem nerozdělí město na půl. Někdy měl ale pocit, že jeho bráchovi vyhovovalo spíš místo, kde mohl útočit ze zálohy, než čelní linie a nekonečné diplomatické tahanice s bossy. Ricko by chtěl, aby vládli spolu, bez něj přece sám nic nezvládne, o tom nemá pochyb.
Žádné komentáře:
Okomentovat