Hiroto x Kamijo - Pojďme se vsadit. - část 4.

(apartmán)

Kamijo

Nepatrně pozvedne obočí nad jeho návrhem, když dojde na další focení. Hiro už se nejspíš moc nehlídá, jinak by mu něco podobného vůbec neříkal. Stačil ho za tu chvilku už částečně poznat, aby si byl jistý. Nepochybuje o tom, že ráno přijde nějaká ta poznámka a možná mu nakonec opravdu uteče. Stejně tak si je jistý, že nalákat ho znova nebude až takový problém. Na moment se opře bradou vedle jeho přirození a pozoruje jemné linie tváře před sebou, jakoby nad jeho návrhem opravdu přemýšlel. Nemusí, jen ho malinko škádlí.

"Hm, vlastně nezní vůbec špatně. Ale viděl bych to na pár záběrů i se stativem, byla by přece škoda ochudit tě o podobnu zkušenost." Odmlčí se na vteřinu a sjede rty po celé délce jeho chlouby.

"Takové malé, soukromé album a jistě nebude poslední." Ledová modř dostane vřelejší nádech, ale svého místečka mezi jeho stehny se nehodlá jen tak vzdát. Musí se upřímně zasmát. Hiro vypadá roztomile, když se diví kam až se dostal. Očividně si toho ani nevšiml a tím mu dává najevo, že už mu v tuhle chvíli propadl. Jen tak dál.

"Řekněme, že si tu dělám malý soukromý piknik a vlastně se mi odtud moc nechce. Je tu tolik míst, kde jsem ještě nebyl." Pohladí ho konečky prstů po vnější straně stehna a znovu se skloní k jeho špičce, aby jí věnoval několik dlouhých polibků, kdy si neodpustí ani podráždit ho svým jazykem. Je zvědavý, kdo z nich vydrží déle.

"Moc ti to sluší, když se na mě takto díváš. Budeš to dělat častěji, když ti některé chvilky budu rád připomínat?" Provokuje ho tónem svého hlasu a ještě chvíli si vychutnává jen letmé doteky, než ho vezme mezi své rty a rozehraje mnohem dráždivější hru. Je vidět, že nikam nespěchá a moc dobře ví, kolik času na všechno mají. Svírá jeho boky pevně, aby mu příliš neutíkal. Sklenku má odloženou na zemi vedle postele. Asi po ní znovu sáhne později, ale teď potřebuje obě ruce, aby ho dráždil jen tím, že se nebude moci příliš hýbat. V jedné nestřežené chvilce, kdy Hiro oči zavře, navlhčí své prsty v ústech a pak se zase věnuje jeho chloubě, kterou po celé délce pohladí jazykem a pak už ho začne pravidelném rytmu přivádět k šílenství. Druhou ruku zatím nechával položenou, vyčkává na tu správnou chvíli, než se ho poprvé dotkne mezi polovičkami. Je si jistý, že ho tím poprvé vyvede z míry a o to víc se snaží svými rty. Musí na to přestat myslet, jinak se o moc dál nedostanou, ne na poprvé. Postupně ho hladí v těch místech a sleduje pečlivě každou reakci, aby věděl, kdy se má odvážit mnohem dál. Teď prostě nesmí nic zkazit, příliš mu na to záleží. +To bylo rychlé.+ Uvědomí si v duchu, ale dál nad tím přemýšlí. Jednou to nejspíš m přijít muselo a o to víc se bude snažit, aby to jen tak neskončilo. Hiro se nakonec zblázní z jeho pozornosti.

"Kdepak jsou tvé poznámky? Musím říct, že mi chybí." Otře si zlehka rty o jeho stehno. To už se volně pohybuje prstem v jeho nitru a hledá konkrétní bod, který mu v odpovědi zabrání. Jeho koutky už dávají najevo, že na ten okamžik přesně čeká a tuší, co bude následovat. Počká si na propnutí Hirotova těla a v tu samou chvíli jeho chloubu znovu uvězní mezi svými rty a jemně ho jimi stiskne. Schválně se snaží oddálit jeho vrchol, aby ho před jeho dosažením pořádně připravil na sebe samého. Pak si společně užijí ten druhý…No, nejspíš jich v tuhle noc bude o něco více.

"Už mi konečně budeš věřit?" Ozvou se jeho další slova se smyslným podtónem. Jakmile je Hiro dostatečně uvolněný, začne se pomalu posouvat po jeho těle nahoru. Cestou se natáhne pro sklenku, dopřeje si doušek, jehož část mu vzápětí věnuje při smyslném polibku. Vychutnává si jeho rty, olíbává koutky a boky se začne zlehka pohybovat proti jeho klínu. Nakonec obrátí sklenku nad jeho krk a pak ji odloží stranou, aby se mohl zapřít o obě předloktí a pořádně si vychutnat i jeho šíji, kterou teď zdobí jemné rudé potůčky.

"Ani to víno nedokáže přebít to, jak moc sladký jsi, Hiro-chan. Pořád doufám, že budeš nakonec jenom můj." Pošeptá mu do ouška, když nedostane až k němu, krátce uvězní jeho lalůček mezi svými rty a pohladí ho jazykem.

"Zasténej jen pro mě." Špitne mu. Přesune váhu jen na levé předloktí a pravou rukou ho vezme zlehka za stehno, aby ho víc zvedl podél svých boků. Těmi už se pohne mnohem přímočařeji a natlačí se špičkou, proti jeho vchodu.

Hiroto

Menší piknik… dlouze vydechne skrz pootevřené rty a položí hlavu do polštářů. Moc dobře ví, co tím myslí a najednou už nechce utíkat. Celé jeho tělo se neskutečně těší, jakmile si konečně připustil fakt, že to bude stejně příjemné jako se ženou a rozechvěle očekává první kontakt s Kamijovými rty, který bude výrazně odvážnější, než dosud. Mírně cukne svalem na stehnu, když se ho tam Kami dotkne a pak sebou trhne celý, když jeho jazyk narazí do Hirotovi špičky a trochu si s ní pohraje. Hirotovy rty opustí nový povzdech a víc sevře látku povlečení mezi prsty, aby nějak vyventiloval všechno, co to s ním dělá. 

"Asi ano..." Odpoví nejdřív omámeně, než mu to plně dojde. 

"Mluvíš o tom, jako bychom se dnes neviděli naposled..." Možná je teď nejlepší chvíle na to, aby začal vyzvídat, co přesně tímhle vším Kamijo sleduje. Hiroto neočekává vůbec nic, proč by taky měl? Lidi si povyrazili jenom tak a pak zůstali přáteli nebo taky ne. Nebo to prostě zkusili a čas ukázal, co to ještě může přinést. Jenže to není poprvé, co o nich dvou Kamijo mluví, jako by spolu snad měli začít chodit a vídat se pravidelně minimálně v posteli. Nedočká se přesně té odpovědi, kterou očekával. Kami se rozhodne vzít věci pevněji do svých rukou a ehm rtů taky a začne mu předvádět, jak moc se s těmi holkami spletl. Asi je to tím, že je muž a tak moc dobře ví, co si může dovolit a kde co funguje a kde naopak ne, protože tohle je něco, co Hiro doopravdy nikdy nepoznal a stupňuje se to. Nejdřív tomu zvládá celkem statečně vzdorovat. Drží svůj hlas na uzdě a unikají mu jenom tiché povzdechy. Pak už musí upírat pohled na jeden fixní bod na stropě, aby se udržel a jak mu extáze pomalu leze po těle a oplétá jej úplně celé, nechá víčka konečně klesnout a přestává si vládnout. Musí pokrčit obě nohy, aby mohl dát kolena víc od sebe a potěšeně zjistí, že je to ještě lepší. Začíná mít snahy utíkat mu boky, tahat ho za vlasy a za ramena a všelijak mu ukazovat, kde ho zrovna chce mít a Kamijo se nechce dát, protože sám ví, že mu umí ukázat ještě něco dalšího. Je to k zbláznění a on má k zbláznění dlouhou výdrž. Pohyb jeho prstů k jeho rtům vůbec nepostřehl, zato dotek na neznámých a zakázaných místech ano. Víčka se znovu prudce otevřou a potlačí touhu mu vynadat, že tohle si nedomluvili, ale to není pravda. Nic o tom, že zůstane jenom u orálního sexu, tu nepadlo, spíš naopak. A dokonce to ani nebolelo, ani nic jiného, jen to znásobilo jeho prožitek v klíně, který je mimochodem neskutečný, takže se k němu v myšlenkách zase vrátí. Kamijo toho nenechá a začne ho v těch místech dráždit pravidelně. Nejdřív mu trochu uhýbá, ale rychle přichází na to, že to dělat nemusí a že když se uvolní, všechno, co cítí, se ještě znásobí. V duchu si musí pořád dokola opakovat, že s tím přece souhlasil a on nikdy neutíká! Jakmile ho ucítí uvnitř, intuitivně se stáhne a zabrání mu v dalším postupu. Na čele mu naskočí vráska, která značí, že nemá daleko od toho, aby řekl dost. Kami ho svou otázkou trochu vyvede z míry, ale než nahodí motory svého mozku, aby mu mohl něco odpovědět, ucítí uvnitř sebe explozi něčeho nevídaného. Prudce sebou trhne proti němu, hlasitě zasténá a skoro vyčítavě se podívá na strop. Jak kdyby tohle nebylo fér, protože po tom musí povolit prostě úplně každý. Prudce trhne hlavou do strany, když znovu ucítí Kamijovy horké rty po celé délce, ale trvá to jen tak dlouho, aby mu zabránil v nedalekém vrcholu. Kami se začne přesouvat přímo nad něho a dá mu několik vteřin na to, aby všechno rozdýchal. Najednou se cítí trochu divně, když už ho tam dole nic nedráždí, ale zároveň se mu svírá žaludek při myšlence na to, za co chce prsty vyměnit. Už teď? Teď hned? Najednou má velké, skoro koulouščí oči, když se konečně může podívat do těch jeho. No tak dobře, má docela maličkatý strach.

"Já..." Co mu má k sakru odpovědět? Už zase toho moc nestihne, protože Kamijo přitiskne svoje rty na jeho a předá mu trochu vína. Přijde mu vhod, nějak má z toho všeho vzdychání sucho v krku. Připadá si jím naprosto převálcovaný, nezmůže se na žádný odpor a to je u něj vzácné. Ucítí přímočarý pohyb proti vlastním bokům, posune ruce na Kamijovy boky a uvědomí si, že se jej až doteď skoro nedotýkal, jako by to snad bylo něco zakázaného. Na hrdle ucítí nové potůčky z vína a posléze i Kamijovy rty a sám nechá konečně dlaně, aby přirozeně klouzaly po těle, které se mu tu tak ochotně nabízí. Konečně vypne i poslední zákoutí svojí mysli a zjistí, že se mu moc líbí, co cítí pod rukama a že mu to k celkovému prožitku vlastně hrozně chybělo. Konečně najde sám sebe, vrátí se mu jeho odvaha a dopřeje i Kamijovi několik příjemných doteků a pohlazení. Teprve teď dostane odpověď na svou otázku. Jenom jeho… Kamijo ho s tím dokonale vykolejí, ale konečně sám od sebe najde jeho rty a pustí se do nich s vlastní vášnivostí. Jeho přání mu teď už ochotně splní a dá si opravdu záležet, aby to zasténání bylo procítěné a upřímné. Posune vlastní stehna kousek výš a otře se o sametovou pokožku svého milence. Začíná být nedočkavý, ale to, co chce, přijde vzápětí.

Kamijo

"Nemám v plánu tě dneska vidět naposledy." Oznámí mu úplně klidně. Tedy už se jeho hlas trochu prohlubuje díky vzrušení, ale je vidět, že se nebojí něco podobného vylovit nahlas. Vždycky si šel za tím, co chce a teď to nehodlá měnit. První si myslel, že to bude povyražení pro oba, ale nějak od toho upustil. Možná za to mohly obavy, že by třeba přijít nemusel a teď, když je tady….Nechce ho vůbec pouštět a to by ani nejspíš nemuseli být v posteli. Je toho tolik, co by si rád užil a je mu jasné, že na to nebude stačit jediná noc. Může mu toho tolik ukázat, jen musí Hiro chtít. Násilím nikoho lámat nebude. Rozkoší a touhou klidně, a když se mu o něm bude později zdát…Nic lepšího by nevymyslel. Zarazí se na chvíli, když na něj Hiro upře takový pohled, že by vydržel vedle něj jen ležet a nemuselo by se stát nic. Co když má opravdu takové obavy? Měl by dál pokračovat nebo radši zpomalit. Ta druhá možnost se mu příliš nelíbí, protože už ho v klíně tlačí vzrušení, které rozhodně nechce být zapomenuto. Je příliš krásný a sexy, tomu nejde jen tak odolávat. Odloží sklenku vína na noční stolek a pak se k němu vrátí. Dlaní pohladí linii jeho těla a zamíří zase nahoru, aby dopřál několik doteků i jeho tváři.

"Hiro-chan, pokud to nechceš, stačí říct. Nemusí se nutně stát všechno v tento večer. Možná ti tím dokážu, že nestojím jen o jedinou noc." Prohodí naprosto vážně a jeho oči zasvítí hřejivě.

"Já jsem ochotný si počkat." Ujistí ho, že by se opravdu nic nestalo.

"Pokud se ti to ale líbí." Odmlčí se, aby srovnal svá slova v hlavě

"Prostě mi věř. Slibuju, že budu něžný a líbit se ti to bude." Víc už ani říct nestačí, protože Hiro se pustí do vlastního průzkumu. Musí pod jeho dlaněmi spokojeně zavřít oči, aby si je pořádně vychutnal. Jak není jisté, že by se to stát mohlo, stupňuje to jeho touhu na maximum. Doteky jsou mnohem intenzivnější a na pár okamžiků mu skoro zapomíná polibky oplácet. Přizpůsobí se mu vzápětí a stupňuje vášnivost na nejvyšší možnou míru. Hirotovo tělo mu napovídá, že lepší odpověď by dostat nemohl. Ne, nebude čekat na jeho rozhodnutí, jeho objekt touhy už se rozhodl. Ukáže mu, jaké je to dostat se na nejvyšší příčku a vylétnout k oblakům. Kamijovy boky už se rozběhnou v pravidelném rytmu, aby jej vydráždil ještě víc a jakmile ucítí Hirotova stehna dost vysoko, už nehodlá čekat. Zapře se víc za pravou paži, levou ho vezme zlehka pod kolenem a nasměruje svou chloubu vstříc jeho nitru. Teď rozhodně zpomalí a dobývá se dovnitř pomalu a něžně. Skloní se pro jeho rty, aby pokračoval ve vášnivých polibcích a dal mu zapomenout na to, co se děje dole. Nakonec pustí i jeho nožku a s dalšími milimetry už dráždí i jeho chloubu.

"Hiro-chan." Zapřede tiše a roztouženě do jeho rtů, než si popotáhne ten spodní a jemně ho sevře mezi zuby. To už je v jeho nitru úplně celý. Svírá mezi prsty povlečení a nutí se být trpělivý. Musí chvíli počkat, aby mu neublížil. Ještě malou chviličku a dostanou oba svou odměnu. No, on už jí v podstatě má, když otevře oči, prostě ji vidí. Podívá se mu zpříma do očí, když dojde na první pomalý pohyb proti Hirotovu nitru. Není to přímočaré, spíš mírně krouží, aby našel všechny správné body a dal mu zapomenout na jakýkoliv nepříjemný pocit. Jakmile uvidí patřičnou reakci, vrátí se k oněm místům, aby je podráždil mnohem víc. Tohle je taky umění, jejich malý soukromý koncert.

"Budeš mi zpívat?" Vyzve ho sametovým, touhou podbarveným hlasem a pohne se znovu.

"Moc rád bych viděl tvé nejlepší vystoupení." Pobízí ho dál, aby mu ze sebe samého ukázal mnohem víc. Chce opravdu moc vidět, co jen tak někdo odhalit nedokáže. Vždycky měl slabost pro něco speciálního a to podle něj splňuje ve všech detailech jeho milenec. Pomalu se znovu skloní a aniž by se přestal pohybovat, vychutná si jeho kůži na klíční kosti. 

"Každý kousíček z tebe stojí za obdiv. Myslím si to už nějakou dobu." Prozradí mu na sebe neplánovaně, ale vlastně mu to nevadí. Třeba tím, že mu to řekne, získá chtěné body k dobru a zlepší tím cestu k vytouženému vrcholu.

Hiroto

Teď, ve chvíli, kdy už je připravený nejspíš úplně na všechno, vezme najednou Kamijo zpátečku a začne ho ubezpečovat, že ještě existuje záchranná brzda. Mohou toho nechat nebo se prostě jenom mazlit a i tak si mohou příště vyjít. Nemyslí si o něm, že by chtěl prchat, nedostál své pověsti nebo si najednou začal vymýšlet, aby na něj udělal dojem. Jeho podvědomí cítí, že to říká proto, že by mu na něm mohlo doopravdy záležet. Zvedne oči k těm jeho a dlouze se do nich podívá. Kamijo mluví dál a říká mu, jak moc by mu chtěl dokázat, že by mezi nimi mohlo být víc a on si to konečně začne pořádně připouštět. Kruci, ten muž nad ním je jedním z nejkrásnějších v Japonsku a možná i na světě, má neskutečný styl a vlastně by si mohli být hodně podobní a vzhledem k jeho kariéře nebude chtít udělat žádný neuvážený krok, který by popudil veřejnost. Nějak by to mohli zvládat tajit? Jejich branže byla plná odstrašujících případů včetně nedávné sebevraždy mladého herce, kterého společnost doslova uštvala za jeho přiznání o orientaci, ale členové jeho kapely do toho taky šli. Jestli se má něco stát, zvýšili všechny šance o sto procent už oni. Je to docela ironie… Celý život jsou idoly žen a dívek a ani jeden z nich s žádnou z nich neskončí, jenomže to by v hudebním průmyslu stejně neskončili a být do smrti sami? To je tohle přece lepší. Tím si odpoví na všechny spory ve své hlavě a konečně se upřímně usměje. 

"Nechci, abys toho nechával, Kami-koi." Broukne se vší smyslností, které je schopen a v očích mu zahoří něco zlobivého, co jasně značí, že se uvažování v jeho hlavě změnilo. 

"A jestli si to ráno rozmyslím, zase mi to vyžeň z hlavy. Nějak důrazně, jsem hodně paličatý." Dá mu svolení prakticky k čemukoliv a vezme jeho tvář do dlaní, aby si ji sám přitáhl na svoje rty. V prvním okamžiku si pod vlivem pravidelných pohybů ani nevšimne, že se Kamijo dostává dál, to přijde o chvilku později. Na zátylku se mu postaví chloupky do pozoru a snaží se o tom příliš nepřemýšlet a jenom se uvolnit. Jde to těžko. Je to zvláštní a jiné a ještě pořád se v něm trochu perou staré návyky, ale zároveň se mu po těle začínají plazit první šlahouny slastných pocitů a jakmile Kami začne dráždit svým břichem i jeho klín, přijde o veškeré uvažování. Ložnici protne jeho trochu zmučený sten, stehna jdou ještě dál od sebe, až už to snad ani nejde a postupně ho přijme úplně celého. Už teď se mu na čele perlí pot a musí prudce, rychle oddechovat, ale žádná bolest ani nepříjemné pocity už neexistují a on si konečně začne spontánně užívat Kamiho blízkost pod vlastníma rukama a váhu jeho těla na svém. Kamijův hlas ho skoro překvapí. On je schopný formulovat nějaké věty? Hiroto nejspíš ne a k tomu si uvědomí, jak hlasitý asi před chvílí byl. Doopravdy se trochu začervená a najde jeho oči, ale steny v jeho krku moc dlouho nezůstanou. No, co mu má na tohle říct? Zatíná prsty do jeho paží a doufá, že není z cukru. Holku už by asi trochu pocuchal, jenže tohle nejde moc dlouho snést. Buď je v tomhle druhu sexu něco speciálního, co kluci objevili nebo je Kamijo po čertech dobrý milenec. Něco mu říká, že především to druhé. Nakonec to bude on, kdo z té postele nebude chtít vylézt a bude hrabat prstíčkem při každé příležitosti, aby spolu někde něco tajně měli… 

"Vážně? "Vyrazí ze sebe to jediné, co svede a v duchu se za to pochválí. On po něm už nějakou dobu kouká? 

"Proč jsi mě neoslovil už dřív? Nemohl jsi vědět, že na ten večírek přijdu." Najednou je zvědavý až hrůza.

Kamijo

Musí se spokojeně usmát, když mu Hiro potvrdí, že toho nemá nechávat. Přesně tady ho chtěl mít. Neubrání se ale pozvednutí obočí, když mu začne nabízet, že mu to má kdyžtak ráno důrazně vymlouvat. V očích mu smyslně zahoří, než se skloní k jeho oušku.

"Dobře, přivážu tě k posteli a budu tě hezky mučit, dokud si to zase nerozmyslíš." Slíbí mu šeptem bez váhání. Očividně ho nesmí nechat ani na chvilku vydechnout, jinak začne vymýšlet pitomosti. Sám už sobě příliš nevládne. Pohybuje se opatrně a pomalu, aby mu neublížil a zároveň ho přiměl hlasitěji sténat. Jakmile si je jistý, že mu jeho přírazy budou jen příjemné, vymění své kroužení za mnohem přímočařejší pohyb, který značí, jak moc si přeje dojít až na vrchol. Položí se víc na předloktí, aby mohl svým břichem víc dráždit jeho chloubu a pohladí konečky prstů zrudlé tváře. Je rád, že něco podobného může vidět a jen doufá, že podobné rozpaky si nechá jen a jen pro něj. Teď už snad může být trochu sobecký. No možná trochu víc. Koutek se mu pozvedne, když Hiro začne být zvědavý. Asi si za to může sám, když o tom začal mluvit zrovna teď, ale nejspíše na čase jít s pravdou ven.

"Hm, ano pozoruju tě už nějakou chvíli." Přizná se mu mezi jednotlivými povzdechy. Prudce se nadechne, jakmile začíná být vrchol příliš blízko, než začne protahovat paži pod jeho pasem a za pár okamžiků už sám leží na zádech, tisknouc Hirota k sobě. Jen ať mu ukáže, jak umí zlobit, když nepořádně rozjede. Na to se opravdu těší. Sám si tak dává trochu prostoru, aby vrchol posunul kousek dál. Jenže nechce skončit.

"Jen někdy si na ty nejlepší věci musíš prostě počkat." Dostane ze sebe už trochu přerývavě. Pevně vezme jeho štíhlé boky do svých dlaní a pohne jimi v plynulejším pohybu, který není tak rychlý jako tempo, které nastolil před tím, ale ani nemá v plánu ho nechat vychladnout. Pomáhá mu ve společné jízdě a očima pořád pozoruje jeho tvář. Je fascinující sledovat ho, jak si to nakonec užívá. Myslel si, že ho to bude stát daleko víc přemlouvání. Vzdá svůj boj se sebou samým, když se začne pomalu zvedat k němu, aby si víc užil jeho kůže na té své. Stáhne dlaně z jeho boků na zápěstí, které promne mezi prsty a pak začne vyjíždět až ke krku a tváři, kterou zlehka vezme do svých dlaní.

"Jsi jako růže. Potřeboval jsem tě nechat pořádně rozvinout, abych si mohl užít, co jíní ne." Vpije se do jeho rtů v dalších vášnivých polibcích a tentokrát ho vezme za pozadí, aby se vrátili k vášnivější jízdě i v těchto partiích. Jakmile ví, že už sám není daleko od vrcholu, věnuje se víc Hirotově klínu, aby ho dostal dřív nebo byli minimálně společně. Místnost se zahalí do lehkého přítmí, které způsobují tlumená světla nastavená na určitou hodinu. Kami to nezměnil, jak kdyby podvědomě tušil, že jim to přesně vyjde. Jakmile sám vyvrcholí s Hirotovým šeptaným jménem na rtech, svalí se společně s ním do peřin a světla v tu chvíli zhasnou úplně. Jediné, co jim zůstane, je odraz neonů na stropě z ulice pod nimi. Chvíli jen klidně oddechuje s Hirotem na hrudi, než se natáhne po sklence, ve které pořád ještě trochu vína zbylo. Měl by si spíš jít pro vodu, ale on nikdy nedbal na to, co by měl.

"Slíbil jsem ti královskou noc, doufám, že zatím zvládám své sliby plnit." Není to otázka spíš jen maličkaté popíchnutí, když mu nabízí skleničku.

"Podívej." Kývne hlavou směrem k oknu, z postele je na něj dobře vidět, stejně jako obrys hory v dáli. Díky osvětleným ulicím vypadá snad ještě mnohem lépe, než obvykle.

"Ještě je na mě, abych ti ukázal romantiku ve Francii. Kdy máš volno?" Snad to bude brzy a když jen má sto chutí si postavit hlavu a elegantně mu ho zařídit.

Hiroto

Ať už ta odpověď znamenala cokoliv, dál už nad ní ani jeden nedovedou přemýšlet. Hiroto se musí smířit s tím, že to tak je. Kami se rozhodl risknout svoje štěstí v clubu, když k tomu byla šance. Možná se obával oslovit ho jenom tak, když se nikdy před tím neviděli. Nemohl si být jistý, že k této příležitosti dojde, ale ono došlo. Možná je jeho odpověď opravdu klíčem ke všemu – prostě jenom být trpělivý. Nebo skočit po příležitosti, když jde okolo? Teď už je to jedno, teď už se našli a už jsou spolu. Ucítí tah za svůj pas, na okamžik ho to trochu vyvede z míry, ale pak už hledí dolů, do Kamijovy překrásné tváře, změněné slastí, zatímco se k němu tiskne celým tělem. Nechápe, jak se jim to v tomto spojení povedlo, aniž by si něco udělali, ale jeho koutky vyskočí nahoru, když zjistí, že se mu tu líbí a sklon je mnohem lepší. Pomaličku se narovná v zádech a opře dlaně o jeho prsa. Po pár pohybech získá mnohem větší jistotu a začne dlaněmi s roztaženými prsty kreslit kruhy po jeho hrudi, zatímco se sám boky opře do dlouhých, neskutečně hlubokých pohybů proti němu. Tempo tím trochu sníží, ale musí. Myslel si, že si na vrchol sáhne už ve chvíli, kdy začínali, ale povedlo se mu to všechno ustát a teď už to nejde příliš oddalovat. Najednou prostě nechce skončit, jako by si jeho hlava odmítala připustit, že tohle přece nemusí být naposledy, že mají na sebe celou dlouhou noc a možná i život, když budou chtít a budou dost opatrní. Je to vyčerpávající i s jeho fyzickou kondicí, ale Kamijo se mu rozhodne pomoct a Hiro má pocit, že se mu jeho dlaně propalují skrz pokožku až na kosti. Cítí, že už toho nemůže víc snést, když se k němu Kami zvedne a přitiskne. Zvolna protáhne paže okolo jeho krku a okusuje si svůj spodní ret, aby to ještě vydržel alespoň malou chvíli. Podívá se planoucím sytě hnědým pohledem do toho ledově modrého a poslední Kamijova slova jsou už příliš. Zvrátí hlavu dozadu mezi lopatky a s dlouhým zasténáním se projde mezi hvězdami v Kamijově dokonalé společnosti. Ví, jak moc Kamijo svoje růže miluje a jak silný je to pro něj příměr, když mu tohle říká a doopravdy ho to zahřálo u srdce. Jeho milenec musel být jen malou chviličku po něm, protože si uvnitř sebe uvědomí nezvyklou horkost, kterou nikdy dřív necítil. Moc dobře ví, co to je. Pomalu se zase narovná a konečně dovolí svým stehnům, aby povolila. Zůstává na něm sedět, dokud společně neklesnou do postele a Hiroto si konečně vydechne. Musí chvíli ležet prostě jenom tak a postupně si uvědomovat prožitek. Jeho tělo je zaplavené endorfíny a je dokonale spokojený a šťastný. 

"Ono je zhasnuto?" Ozve se z ničeho nic do tmy a jasně tím dá najevo, jak moc byl až dosud mimo a že teprve teď začal zase přemýšlet i něčím jiným, než jenom klínem. No páni? Pootočí tvář a rovnou ji tváří jemně opře o Kamijovu paži. Jeho tělo sálá jako topení, nepotřebuje ani přikrývku. Jenom si najednou jasně uvědomuje všechny zvuky z ulice i přes to, jak vysoko jsou. Jeho oči přivyknou tmě, sáhne po nabízené sklence a trochu se napije. Teď to přijde vhod. Přetočí se na bok a opře si bradu o jeho prsa, aby se mohl podívat na Fuji-san v dálce. V noci vypadá její obrys majestátní a hrozivý. Líbí se mu to. Ráno bude zase něžná a vznešená, dokud ji nezahalí smog města… 

"Plníš ji beze zbytku." Odpoví mu tiše, ale… 

"Nechce se ti doufám spát?" Stočí na něj najednou jiskřivý pohled plný života, který jasně hlásá, že míní dohnat alespoň polovinu toho, co do dneška zanedbával. 

"Kdybych náhodou usnul, na ten východ mě vzbuď." Dodá, než se začne rozhlížet, kde je ten fotoaparát.

O několik týdnů později si společně sedají do letadla a Hiroto má zapíchnutý nos do prospektu o Francii a Toulouse. Kamijo se zrovna vybavuje se stevardem ve francouzštině, čemuž rozumí tak jedině Bonjur. To volno si udělali hned, jak to bylo možné. Konec konců musel ještě osobně vynadat klukům a Show taky. Ten společně s Gacktem sedí několik míst od nich a je to dobře, jinak by na sebe pořád něco pokřikovali a komentovali, kdo si kdy o koho opřel ruku… To ráno v hotelu vstali skutečně na východ slunce a později se vypravili na horu samotnou. Vyjeli autem na nejvyšší možné odpočívadlo a ještě se kus prošli pěšky a tam si udělali malý piknik. Bez turistů to byl příjemný zážitek. Měli tu i koně, ale k tomu si odvahu nedodali. Říkalo se, že Fuji-san je posvátná a kde jinde začít svůj šťastný vztah, než tady? 

"Víš, Kami-koi… Myslím, že štěstí začíná s tebou..." Broukne přes hranu sklenky s výborným červeným vínem, než na něj stočí svoje spokojené oči a láskyplně se usměje.