Hiroto x Kamijo - Pojďme se vsadit. - část 3.

(apartmán)

Hiroto

"Nepotřebuju se na to odmítání soustředit." Zamračí se na něj, ale jak si to uvědomí, nejradši by se zaběhl podívat do zrcadla, jestli náhodou nějaké vrásky nemá. Co si budou povídat, na jeho vzhledu mu hodně záleželo. Stejně si ale začne představovat, co mu tu Kamijo vypráví. Vlastně by si klidně zkusil stát někde modelem pro podobnou malbu. Když ví, že jde o profesionální přístup, moc se nestydí. Má docela hodně odvážných fotek, kdy se procházel skoro nahý před celým štábem. To se o všech umělcích říct nedalo, někteří chodili zakrytí až po bradu za všech okolností. Druhá věc ale byla, že by tam nestál sám. Nechat se takto malovat je jedna věc. Nechat se malovat s někým je další. Nechat se malovat s mužem je už… je na tom dost co vysvětlovat a nechat se malovat s Kamijem je… V tu chvíli si uvědomí, že si pomyslel o příčetnost a naprosto vyděsí sám sebe. Líbí se mu. Ten chlap se mu prostě líbí. Připadá mu neskutečně sexy a ví, že by se mu musel bránit a trpět u toho. Nebylo by mu to jedno. Krucinál! Měl by odtud okamžitě vypadnout. Mimoděk těkne očima za sebe ke dveřím. Vrátí pohled směrem k němu a rozhodí rukama. 

"Já? Když neumí můj model svou práci pořádně, najdu si jiný objekt." Nezůstane mu vážně nic dlužný a protočí očima s tichým smíchem. Prý stupňování vzrušení… No jasně, úplně hoří! Kamijovy kalhoty spadnou k jeho kotníkům a Hiroto pořídí několik nových snímků. Tohle prádlo mu sluší. Co ale nečeká je fakt, že se vydá přímo k němu. Hned se zamračí a na prázdno otevře pusu, aby mu řekl, že měl zůstat stát u toho okna. Neříkal před tím, že on je fotograf a scéna je na něm? Jenže to už se Kamijovy prsty dotýkají jeho tváře. 

"Já nejsem..." +Napnutý...+ Chce mu znovu odporovat, ale pravdou je, že je. Není to zrovna uvolňující a odpočinková aktivita, když je tu s ním a jeho podvědomí se mu pořád brání. A k tomu ruka, která klesá po jeho prsou dolů. Asi se spoléhal na hranice, které má ale jenom on sám, když si myslel, že to Kamijo neudělá. Ale udělal. Však ho taky Hiroto hecoval. Najednou sebou mírně cukne a zachvěje se po celém těle, když ucítí dotek mezi nohama a není jen tak letmý. Kami tam svou ruku nechá, zatímco mu Hiroto skoro vykolejeně hledí do očí a naprosto zapomene na foťák ve svých rukou. Dostaví se částečná erekce, které se nejde bránit a Kamijo ji ještě podpoří tím stiskem. K tomu lichotky a ano, kdyby si to měl přiznat, považuje se za pohledného a nestydí se za to. Když je Kami takhle blízko, musí se dívat docela nahoru. Necítí se ale kvůli tomu nijak malý. Tímhle komplexem netrpí. Kamijo se začne zase vzdalovat a ano, v tuto chvíli už je pánem situace on, zatímco Hiroto nestačí ani mrkat. Sleduje ho, jak hříšně a neskutečně sexy klesá podél okenních tabulek, jenom aby byl vzápětí svědkem toho, jak se jemná látka prádla přehoupne přes měkkou, ale pevnou pokožku jeho klína. Bezostyšně ukáže všechno, tak jak Hiroto chtěl a při tom je ten kus oblečení na jeho stehnech neskutečně dráždivý. Kruci… Někdo tady přitopil. Hiroto na prázdno polkne a ošije se, když cítí pot za vlastním krkem, ale konečně pohne rukama a přiblíží fotoaparát před oko. Na tohle se později bude muset kouknout ještě tak třicetkrát. Kruci už asi po sté. 

"Moje sténání…?" Zopakuje po něm. Jsou tady kvůli focení. Ještě nevyfotil vůbec nic. Prý odložit foťák… I tentokrát si myslel, že dál to nezajde, ale Kamijo si před ním vážně sáhne do klína a těžko popsat, jak se při tom Hiroto cítí. Kdyby měl alespoň pocit, že se dívá na porno, jenže tohle nebylo vůbec laciné… bylo to doopravdy něco vzrušujícího a… ano krásného. Pokusí se ještě párkrát zmáčknout spoušť, ale začíná ho přemáhat touha spatřit jeho výraz, kdyby šel sám s košilí dolů. Přece se to nikdy nikdo nedozví… a on mu vážně věří. Byl tak moc naštvaný na kluky ve Francii a teď… To je tak příšerné dilema! Bude si připadat jako pokrytec! Jenže jeho tělo Kamijovi palčivě odpovídá. Jakmile mu Kamijo podsune myšlenku, že ta místa zná, má najednou pocit, že se ta ruka dotýká přímo jeho klína. Vážně to cítí na vlastní kůži. Přestává vědět z které do které. Kombinace jeho vzhledu, výrazů a nestoudnosti a neskutečného hlasu je něco, co musí nutně sbalit i sochu na náměstí a Kamijo to ví. Byl si jistý, že ho dostane a Hiroto má chuť odejít znovu už jenom kvůli tomu. Nebo ho jinak překvapit. V momentě, kdy se podívá na to, jak svírá sám sebe, se rozhodne. Pořídí poslední snímky a odloží foťák. 

"Otoč se." Udělá gesto ukazováčkem kolem dokola. Není to kvůli studu, ale spíš další atmosféře. V odrazu skla bude vidět všechno, ale špatně. Prostor pro fantazii. Jakmile je jeho přání splněno, mírně zakloní hlavu a začne rozepínat vlastní košili. Daří se mu udržet sebevědomý výraz a je vážně zvědavý, co bude Kamijo dělat. Nespěchá a nakonec ji nechá sklouznout z ramen. Kamijo ho trápil a on mu to teď vrátí. Jako vždycky všechno. +Můžeš mi říkat třeba bumerang.+ Pomyslí si pobaveně, když jeho ruce sklouznou na poklopec a svlékají kalhoty výrazně dravěji. Vystoupí z nich, odkopne je stranou a s povytaženým obočím zahákne prst za lem prádla. 

"Vůbec jsem nestihl dezert..." Prohodí skoro nezúčastněně, když sjede dolů i poslední kousek látky a on vykročí ke stolku jako by nic. Jako by tohle byl onsen a nic víc. Sehne se pro sklenku, ochutná skvělé víno a zacpe si pusu třešní v čokoládě. 

"Hmmm..." Olízne si prsty.

Kamijo

Ne, opravdu si nemyslel, že by se něco podobného dneska stalo. Jakmile si ale Kami něco usmyslí a zakotví na nějakém cíli, jen těžko se ho pouští a udělá proto úplně všechno. Teď se to jen potvrzuje. Pozoruje Hirota a čeká, když přijde ten správný přerod, který mu naznačí, že míří tím správným směrem. Klidně to sám dotáhne do konce, jen aby ho pořádně podusil ve vlastní šťávě a pak si klidně můžou dát druhé kolo. Ne, nesmí ani na vteřinu pochybovat, že e to nestane. Jak kdyby to Hiro mohl vycítit a pak prostě utéct. Zachytí a pohled ke dveřím, který se mu vůbec nelíbí a v hlavě ho vážně prosí, aby to nedělal. Ne, že by mu pak dal pokoj, ale…Prostě se to stane dneska a hotovo.

"Hai, tvé sténání, těším se na něj." Podporuje dál atmosféru, kterou začal. Musí, jak mu malinko povolí, bude konec. Hiro je vážně divoké zvířátko. Nesmí utahovat moc a zároveň ho nemůže pustit, jinak už ho nikdy neuvidí. Jeho malé zvířátko, které bude zlehka krotit. Ta představa je dokonalá. Dojde na pár dalších pohybů a teď už přijde i první Kamijův sten. Je to příjemné, je to dráždivé, když ho u toho někdo pozoruje a ne, že ne. Pro jeho sebevědomí to má dost pozitivních účinků a stupňuje to jeho touhu na maximum.

"Nebo snad máš místa, která nikdo jiný nezná?" Ptá se ho svůdně, nespouští z něj jindy ledově modrý pohled. Teď v něm tančí roztoužené plameny.

"Ukaž mi je." Nařídí mu v podstatě měkce. Obočí mu jde zlehka nahoru, stejně jako pravý koutek, když Hiro odloží foťák. Jsou jen dvě možnosti, co se může stát a on tu, kdy odchází, hned v hlavě zavrhne. Na chvíli přestane s drážděním sebe samotného a musí se upřímně pousmát. Tohle začíná vypadat zajímavě, ale ať si jeho zvířátko nemyslí, že se mu snad dá. To nehrozí. Přesto se začne pomalu zvedat.

"Tvé přání…" Nedořekne a celkem poslušně udělá čelem vzad a rovnou vyhledá jeho odraz v okně. Nejde vidět příliš dobře, ale dost na to, aby si zbytek mohl domyslet. +Jestli mi utečeš.+ Varuje ho rovnou. Nejspíš ho doběhne ještě u dveří, tam otočí on jeho a prostě mu ty pitomosti dostane z hlavy a ten způsob se mu nakonec líbit bude. Přistihne se, že nedýchá, jakmile se Hiro začne svlékat. Ten hrudník už viděl a nutně ho potřebuje pořádně prozkoumat. Začíná opravdu obdivovat své sebeovládání, tohle už je i na něj příliš.

"Rád vidím, že jsi dost kreativní. Vzrušuje mě to. Budeš takový pořád?" Ozve se jeho sametový hlas. Sám se dlaní zapře o okno a vrátí ruku do svého klína, aby podpořil to, co vidí. Prostě tomu nešlo odolat. Koutky mu stoupají stále výš, když nezůstane jen u košile, ale dojde i na kalhoty a prádlo. Několikrát si dlouze vydechne, jak je toho na něj nejednou příliš, ale dost bylo hraní. Tedy, spíš je na řadě on. Pomalu se otočí čelem k němu a sjede očima velmi pomalu celou jeho postavu. Zachytí ho zrovna ve chvíli, kdy se sklání a je...Dokonalý, nic menšího by nesnesl. Každý kousíček Hirotova těla přitahuje jeho pozornost a nejen jeho očí.

"Trpělivost se vyplácí." Nakloní hlavu k rameni, než pomalu vykročí jeho směrem. Jakmile je u něj, pozvedne ruku a dotkne se konečky prstů jeho šíje a sklouzne přes rameno až na paži v jemném pohlazení.

"Tak to bych ti celý dezert i s vínem měl vynahradit. Slíbil jsem ti luxusní večeři a obojí k ní patří." Zavrní svůdně s dalším dlouhým nádechem. Sáhne po jeho pasu a přitáhne si ho na své tělo.

"Už se tomu nebraň, když jsem se tolik snažil, užijeme si to oba. Věř mi." Šeptne do jeho rtů, které si smyslně ukradne na pár dlouhých okamžiků pro sebe. U toho jemně ovine prsty klem Hirotovy sklenky a připraví ho o ni. 

"Na tvůj názor se tě zeptám až ráno, hmm." Usměje se znovu, na jeho vkus skoro obyčejně a začne pomalu zvedat sklenku a společně s tím pohybem i naklánět.

"Skvělé víno, nádherná kůže…a drzý jazyk. Doufám, že si tvoje poznámky užiju po celou dobu." Nakloní sklenku o něco víc, aby první kapky rudé tekutiny dopadly na Hirotův hrudník.

"Tohle servírování je něco pro mě, ani toho koberce není škoda. Zaplatím cokoliv." Poslední slova šeptá a je jasné, že nemyslí jen ten koberec. Pak se mírně odtáhne a skloní se k rudým cestičkám, aby je mohl do poslední kapky slíbat. Nevyhýbá se ani bradavkám, kterým věnuje mnohem delší pozornost. Dlaň mezitím sklouzne z jeho beder na bok v dalším letmém pohlazení a pak zase zpátky dozadu, aby ho pohladil po jeho pevném pozadí.

"Kdyby tohle někdo viděl…" Ozve se jeho hlas, když si dává maličkaté přestávky v hýčkání.

"Neutečeš před davy ani na druhé straně planety." Složí mu bez váhání kompliment.

Hiroto

Samozřejmě, že má místa, která nikdo jiný nezná, vypadá snad, že by tohle někdy někomu dovolil? Nemá ani ponětí, jaké by to mohlo být, i když podle ostatních kluků z kapely a velkého Many a velkého Gackta asi skvělé, jinak by si vzpomněli, že existuje něco jako ženské pokolení. Jak do toho jeden spadne, už očividně není cesta zpátky. Ne, ne, ne měl by odtud rychle zmizet. Prý Ukaž mi je… Uchechtne se a podívá se na něj ve chvíli, kdy je už Kamijo čelem k oknu a hladově se na něj dívá. To pozná i přes odraz ve skle. Projede jím zvláštní zachvění, ale stejně se mu podaří uhnout očima jakoby nic a natáhnout se pro další třešeň. Pousměje se jeho komplimentu a znovu k němu obrátí oči. Prostě je zvyklý se na lidi dívat, když s nimi mluví. 

"Já doufám. Nudný bych být nechtěl a navíc jsem si myslel, že mám docela fantazii." Navrhuje přece to zboží… Ví, co tam Kamijo dělá, prostě to slyší, i když je to sotva postřehnutelné a vážně se pere sám se sebou, aby mu z toho nezčervenaly tváře jako kolečka na semaforu. Netrvá to dlouho a Kamijův hlas zazní podruhé, aby mu sdělil, že trpělivost se vyplácí. To už jde přímo k němu a Hirův žaludek udělá kotrmelec. Tomu se nejde vůbec bránit. O dvě vteřiny později už cítí jeho prsty na citlivém krku a naskočí mu husí kůže vážně až na zadku, jak mu sjíždějí po paži dolů. Je malý krok od toho, aby neovládl vlastní klín a nepochybuje o tom, že za chvíli se na něj Kamijo dosyta vynadívá. Chce dělat drahoty ještě chvíli, ale vůbec nečeká, že si ho Kamijo za pas přitáhne k sobě a to až tak na těsno, že rázem cítí jeho pevný klín málem až v žaludku. Je to hrozně divný pocit. Celý se napne a podívá se mu do očí, ale mimoděk už opírá obě dlaně o jeho paže a dýchá o něco rychleji a mělčeji. Kdyby to bylo hnusné, prostě by to nezvládl, odstrčil by ho a s omluvou odešel. Zatím to neudělal a ano, pořád se tím děsí, ale zkouší sám sebe přemluvit, aby z toho nebyl pořád tak vyjukaný jak kdyby šlo o život. Kamijo mu znovu nahlas říká v podstatě to samé, co jemu běží hlavou a on se snaží trochu uvolnit, ale jde to těžko. Nechá ho, aby ho políbil, zavře oči a prostě se nechá vtáhnout do hlubin smyslnosti. Potřebuje trochu zapomenout na svůj obvyklý způsob přemýšlení. Nechá si jemně sebrat skleničku a polibek přeruší až ve chvíli, kdy chce Kamijo promluvit. Až ráno… 

"Dobře." Slyší říkat sám sebe a tím souhlasí se vším. Prostě se mu odevzdává do rukou. Ani nemrká, když se při tom dívá do jeho očí a trhne sebou až ve chvíli, kdy jeho hrudník smočí vylité víno. Klesne k těm místům pohledem. Už zase… jen bez košile. Nadechne se a protočí očima, ale to je asi to jediné, co stihne, než se mu do pokožky propálí Kamijovy rty. Málem by mu vážně rovnou něco řekl, ale když kvůli němu Kamijovi není líto peněz, docela při tom komplimentu zkrotne. Ještě, že se ho drží, protože jakmile Kamiho jazyk potrápí citlivé bradavky, skrz sevřenou čelist mu unikne první povzdech, spíš sten. To bylo hodně rychlé, ale není ze železa. Je mladý kluk se žhavým tělem, které si chce užívat. Přijde nová pochvala, zatímco se Hiroto trochu zamlženýma očima dívá někam do neznáma nad Kamiho hlavou. 

"Neběhám jen tak pro nic za nic..." Řekne, jako by s ničím jiným ani nepočítal, ale stejně je to hezké slyšet. Komu by to nepohladilo ego?

Kamijo

"Tu tvou fantazii si rád užiji." Odtuší Kamijo tichým hlasem, když se přinutí na chvíli odtrhnout od Hirotovy pokožky. Jde to těžce, čekal na ni na jeho vkus příliš dlouho. Nebyl na to zvyklý a o to víc jej dráždí, aby si pořádně užil. Co když si to Hiroto ráno rozmyslí? Teď mu to nehodlá dovolit, ale jeden vážně netuší, co se mu v té jeho hlavě zrodí, až se na to vyspí. +Nenecháš ho spát.+ Je s tím ve své hlavě hned hotový a vlastně je to dost dobrý plán. Když oba skončí až ráno, pochybuje, že se mu bude zdát vůbec něco a že by byl schopný přemýšlet. Nezbývá mu nic jiného, než si to na něj pěkně naplánovat. Ne, že by svému vzhledu a osobnosti nevěřil, ale Hiroto není z těch, kdo by ho nedokázal poslat do patřičných míst. Asi by ho to mělo začít děsit, ale zatím se podobný pocit vůbec nedostavil.

"Jsem rád, že mi tentokrát neodporuješ. Tvoje poznámky a připomínky si vyslechnu po tom." Broukne ještě, než se zase vrátí k trápení jeho bradavek. Tam to očividně působí, protože se k jeho uším dostane sten, který pohladí jeho uši.

"Zapamatuj si každou chvilku, aby sis měl co připomínat, až se mi zase budeš bránit." Popíchne ho ještě maličko, než se konečně narovná. Ani na vteřinu ho nepustí ze svého objetí a tentokrát je to on, kdo si krátce povzdechne, když jsou zase tak blízko.

"Zítra nemusíš běhat, dáme si mnohem lepší trénink." Mrkne na něj, než si znovu užije jeho rty. Věnuje mu smyslné polibky, hraje si s jeho rty, ochutnává je, jak kdyby to byl ten nejlepší dezert, který kdy v životě dostal. Nepřestane ani ve chvíli, kdy sáhne ještě po lahvi, která cinkne o sklenku, jež svírá pořád v ruce a začne ho svým tělem tlačit ke dveřím do ložnice.

"Mám rád pohodlí, ale to ty taky." Mohl ho klidně opřít o to okno a dopřát mu výhled, ale ten bude mít i z postele. Ne, dneska to nebude žádná rychlovka. Potřebuje, aby to byl nejlepší zážitek a k tomu se postel skvěle hodí. Okno využije třeba před odchodem, kdy budou spěchat.

"Stěžoval sis, že jsi nestihl dezert. Dáme si ho společně." Svádí ho tónem svého hlasu, když dojdou konečně k posteli. Teprve teď jeho pas pustí a stáhne i svou paži, aby ho konečky prstů mohl pohladit po hrudníku. Míří pomalu nahoru až na jeho rameno a zlehka zatlačí, aby se usadil. Očima těkne ke svému klínu, který je v celkem ideální úrovni. Skloní se, aby rty dosáhl jeho k jeho uchu a smyslně vydechne.

"Ne, tohle si necháme na příště, abys měl čím mě trápit." Klidně mu to naplánuje a je vidět, že si opravdu věří. Volnou dlaní jej pohladí po stehnu a sáhne mu znovu do klína, tentokrát ho jemně sevře a užije si dosyta sametovou kůži.

"Proti podobné starosti protestovat nebudeš, že ne?" Neodpustí si ještě menší poznámku, než ho znovu políbí a nutí ho svým vlastním tělem, aby se posouval po posteli dál.

"Jen zavři oči." Nařídí mu měkce.

"Prostě se soustřeď jen na ostatní smysly." Počká si, jestli to udělá nebo ne. Svůj plán uskuteční i tak, ale…Ne, bude o stejně dobré za jakýchkoliv podmínek. Pomalu dosedne na paty mezi jeho nohama a začne nalévat víno do sklenky, víc jak do poloviny. Pak se přesune víc nad něj, zapře se dlaní vedle jeho hrudníku a nechá slabý vodopád, aby potřísnil bledou kůži. Ten kontrast je neskutečný.

"Mohl bych to pozorovat hodiny." Neuvědomí si, že to vyslovil nahlas. Víno zanechává rudou cestičku až téměř do Hirotova klína, skončí těsně u kořene jeho chlouby. Pak odloží sklenku a začne rty u jamky pod krkem. Tam se zdrží, dává mu pocítit svůj vlastní jazyk, než mučivě pomalu začne posouvat níž. Zlehka drcne i do obou bradavek, neulpěly nějaké ty kapičky. Zastaví se až na konci cesty, to už napůl leží mezi jeho nohama, paže protáhlé pod nimi. Jistá si ho pevným stiskem na bocích, aby mu příliš neutíkal. Dravýma očima ho pozoruje po celou tu dobu.

Hiroto

Musí se tomu pousmát. Jistě, jistě, připraví mu jich klidně celou náruč, jen si sám přestává být jistý, že všechny budou kousavé podle jeho obvyklého stylu. Má vážně strach, že to bude dobré a co si potom počne. Jenže už je prostě pozdě. Na to měl myslet před tím, než sem vůbec přišel. Přece věděl, co Kamijo chce, o co se bude snažit. Mohl tomu udělat jednoznačnou přítrž a stejně neudělal. Kamijo ještě pořád přemýšlí nad tím samým, protože pronese něco hodně sebevědomého. 

"Tseh..." Dostane ze sebe, ale to je všechno, protože pak už musí drtit čelist o sebe, aby mu okamžitě neunikl další sten. Stejně prsty svírá jeho paže výrazně silněji a to ho tak jako tak prozradí. Kamijo se zase narovná a rovnou mu udělá návrh se společným ránem. Odpovědět mu nestihne, protože se mu do úst probojuje jeho jazyk a začne v nich páchat neskutečné věci. Nikdy ho nikdo nelíbal podobným způsobem, asi to prostě neuměli. Jestli je to něco, co jde trénovat, tak má podezření, že to Kamijo dělal minimálně polovinu života. Tu druhou asi prozpíval. Motá se mu z něj hlava, snaží se mu to všechno co nejobratněji vracet a stejně cítí, jak padá do jeho osidel. Byl to sebevědomý prevít, příliš jistý sám sebou a nejspíš mu to vyjde zas. Bylo to k vzteku a zároveň mu jeho tělo začalo říkat, že by si to vážně rádo užilo a pomalu vypíná jeho hlavu, knoflík za knoflíkem. Blik, blik, blik… Všude tma a jen obří displej s Kamijovým obličejem. A teď už u jinými částmi těla. Chvíli to trvá, než ucítí tlak jeho těla proti svému a udělá první poslušný krůček dozadu. Po jeho slovech není pochyb o tom, kam s ním chce jít. Zvedne oči k těm jeho, býval by se otočil a došel tam normálně, ale Kamijo ho očividně nechce propouštět ze svého smyslného zajetí a daří se mu to. Kdo ví, jak se jim to podaří, že se u toho cestou nepřerazí a pořád to vypadá docela elegantně. Tedy… Hiroto si to myslí. Poslechne tlak jeho dlaní a dosedne do měkkých podušek. Kamijo je proti němu vysoký a teď musí hlavu zaklánět ještě výš. A ne, ten výhled mu neušel, musel by být úplně slepý. Mimoděk k němu kmitne očima, ale příliš by se červenal, takže je zvedne zase nahoru, aby si zachoval nějakou tu pomyslnou smyslnost. Je to poprvé od puberty, co se necítí příliš jistě. A to je proti jiným klukům docela milovník, protože o to přišel vážně brzo. Kamijo se k němu začne sklánět a za chvíli ho na tváři polechtají jeho vlasy. Samozřejmě, že to nemůže nechat jenom tak a udělá Hirotovi návrh, kterým si není ale vůbec jistý. Tohle nikdy nezkoušel, sám sobě tam ústy opravdu nedosáhne a všechno ostatní bylo dodneška tabu… kruci… Na stehnu ho polechtá Kamijův dotek a už se nezastaví, dokud ho nesevře v klíně. Prudce se nadechne, ale po těle se okamžitě rozlijí neskutečně příjemné pocity a na chvíli zavře oči. 

"Ne, asi ne..." Zašeptá. Už přece došli až sem a co by mohlo být lepšího, než si to užít? Ještě jednou se na něj rychle podívá, ale pak ho vážně poslechne a znovu nechá víčka klesnout. Znovu poslechne tlak jeho těla a s tichým šustěním povlečení se posune na posteli dál, tak aby se na ni oba pohodlně vešli. Chvíli se nic neděje, jenom slyší zvuk tekoucího vína a potlačuje chuť oči zase otevřít a podívat se, ale pak ho na pokožce zastudí jasně vonící tekutina a část steče po jeho těle i do peřin. Kamijovi to očividně není ani trochu líto. On sám sebou trochu trhl, než si přivykl na chladnější víno a konečně se pousměje, když Kami znovu promluví. 

"Rudé perly?" Prohodí? 

"Příště si to otočíme a máme téma pro tvoje focení..." Broukne a ani mu už nedojde, že mluví o jakémsi příště. No to hodně brzy. Nakonec to Kamijovi zase tolik práce nedalo. Jakmile si Hiroto jednou připustil, že je to možné, všechno se v jeho hlavě přeplo a bylo po odmítání. Cítí jak si tekutina razí cestu po jeho těle mnohem níž a na chvíli zatáhne slabiny v očekávání, ale nedoteče až tam. Brzy na to jeho vnímání chladu vystřídá neskutečná horkost, když se ho poprvé dotkne Kamijův jazyk, aby z něj všechno zase očistil a už s tím nepřestane. Není vůbec těžké se tomu všemu poddat a doopravdy si to vychutnávat, aniž by musel pohnout byť jenom prstem. Netrvá to dlouho a jeho rty opustí první tiché steny a povzdechy, když je to někde lepší, než na jiných místech. Kamijo jeho tělu dokonale naslouchá a právě tato místa trápí mnohem víc. Jeho jazyk je opravdu šikovný a navíc to chvílemi lechtá a Hirotovi to zvedá koutky. Když se Kami dostane do úrovně jeho břicha, sám od sebe zvedne dlaně a položí je na jeho lopatky, po kterých přejede konečky prstů. Vůbec netuší, že se na něj celou tu dobu dívá, ani příliš nevnímá, jak dává poslušně stehna od sebe, aby se tam Kami vešel. To uvědomění přijde až ve chvíli, kdy ucítí jeho dlaně na nohou a s plnou silou mu dojde, jak nízko je. Prudce otevře oči, podívá se dolů a z toho pohledu mu přeje mráz po zádech. 

"Kde ses tam vzal?" Zamrká jako panenka. Je na něm vidět, že má v očích trochu mlhu a začíná být lehce pohlcený vším, co se děje. Jinými slovy prostě mimo.