Hiroto x Kamijo - Pojďme se vsadit. - část 2.

(restaurace)

Hiroto

"Hmm..." Broukne jenom, když si poslechne jeho odpověď. V duchu mu přičte body za upřímnost. Znělo to sice maličko Já jsem ten, kdo může ohrnovat nos nad všemi, ale Hiroto stojí očividně na stupínku nad těmi všemi. Asi by mu to mohlo lichotit. 

"Neumím si představit, že by tu někomu nechutnalo." Řekne mu upřímně. To by jedině musel nesnášet dary moře a proč by pak lezl do sushi restaurace? 

"Tohle jídlo je dostupné jenom tehdy, když ti k němu pomůže někdo s dostatečným finančním obnosem. Nevím, jestli to jde aplikovat i na nás dva, co myslíš? Vyplývalo by z toho spoustu nelichotivých příměrů." On mu prostě musí odporovat. Není ani rajda, ani zlatokopka. Obrátí k němu tvář a zblízka se podívá do jeho očí, když se Kamijo ocitne zase tak blízko. Kuchař je teď zády. Ne, to nedovolil a cítí díky tomu uvnitř jakési zadostiučinění. Trochu přivře oči a pousměje se. 

"Ve více ohledech?" Málem by se rozesmál. Co chce ještě kritizovat, postelové dovednosti? No dobře, tohle si nechá pro sebe. To nechce slyšet žádný chlap a zas takový hajzlík není a ani být nechce. Pak už ho ale zaujme několik úhledných kousků na novém talíři, které reprezentují hlavní chod. S potěšením uvidí také žlutavé části mořského ježka. 

"Dost možná." Připustí ohledně toho výrazu, protože už se mu sbíhají sliny. Chopí se hůlek a jde rovnou po tom nejlepším kousku. Je skoro škoda ho sníst a vzpomínat na něj bude asi ještě v důchodu, ale jeho chuťové pohárky explodují v extázi a on se opravdu zatváří tak, jako při předkrmu. Možná ještě mnohem slastněji. Kmitne obočím, když mu Kamijo oznámí, že dezert budou jíst jinde, ale teprve s tím poklepáním si uvědomí, že jí zatím sám. Obrátí k němu svou pozornost. A kruci. Jeho slova nezůstala bez povšimnutí. Odloží hůlky, uchopí svou sklenku s vínem a přes její hranu se mu podívá do očí, zatímco pije. Tak měsíc s ním? To jako každý den? 

"Jestli máš vůli a vytrvalost, tak je to na nic sázka. Vydržíš to, i kdyby se dělo nevím co." Řekne mu, ale převrací to v hlavě. Líbilo by se mu jít sem znovu, třeba sem vzít kluky… Za ten pokus přece nic nedá. Pochopí to tak, že mu tady Kamijo zasponzoruje večeři a možný nocleh. Nikdy by ho nenapadlo, že by něco doopravdy kupoval. Když ale dojde na Kamijovu potencionální odměnu, odvrátí od něj oči a znovu se chopí hůlek. Není si jistý svou výhrou, zato si je jistý tím, co bude chtít. Proč by na to měl kývnout? Kamijo určitě dostane to, co chce, proč by ne? Hiroto by ho musel pekelně vytáčet, ale nechce se mu „podvádět“. Chce být prostě sám sebou a tak se mu to zdá předem prohrané. Jenže je taky chlap a jednou padlo slovo sázka. Když teď couvne, bude vypadat jako posera. +Naběhl sis sám.+ Pomyslí si. 

"Tak platí." Řekne z ničeho nic, když se k němu natočí horní polovinou těla a podá mu svou dlaň k rozhodujícímu stisku. On před ním prostě nikdy necouvne.

"Jdeme fotit." Zavelí a už je na nohou. Kami nemá dojedeno, ale on ano a jejich měsíc snů začíná. Má co chtěl.

Kamijo

Kamijo mírně pozřen obočí, když dojde na zhodnocení sázky. Sám se zatím jídla nedotkl. Nahlas by to neřekl, ale mnohem víc, než delikatesa na stole, ho teď zajímá jeho odpověď. Zlehka pokrčí rameny a krátce přikývne.

"Máš samozřejmě pravdu, stejně jako ty bys mohl dělat věci, které jindy neděláš, jen abys mě vytočil." Nakloní hlavu mírně na stranu, aby si prohlédl výraz v jeho tváři.

"Obě strany budou muset doufat, že jsou čestní a dodrží své vlastní vzorce chování. Můžu ti slíbit, že až mě opravdu začneš zlobit, povím ti to…" Mírně se ukloní hlavou, aby dodal svým slovům váhu. Hirotův výraz nad tím soustem byl zase kouzelný a on sám má v hlavě další pět restaurací, kam by ho mohl vzít a další deset ve Francii, kam by s ním na dovolenou rád zmizel. Ne, on vůbec nepochybuje, že ho jeho průpovídky budou spíš bavit, než vytáčet. Jeho překvapení ještě vzroste, když se k němu Hiro natočí a podá mu svou dlaň. Čekal upřesnění pravidel, možná jeho vlastní dodatky, ale to se neděje.

"S tebou je radost se vsázet." Sdělí mu bez okolků a nabízenou dlaň přijme.

"Tak platí. A musím říct, že se neskutečně těším." V očích se mu blýskne něco tajemnějšího. Jídlo nechá jídlem, když Hiro zavelí k odchodu. Sám se ještě otočí ke kuchaři a poděkuje mu za příjemný večer, nechá mu velké dýško, než vykročí ke dveřím. Bez váhání a v duchu sázky ho vezme za dlaň a položí si na předloktí. Už jenom to nechtěné zavěšení do rámě, by ho mohlo vyprovokovat k dalším slovům a on se prostě nemůže dočkat každého z nich. 

"Pojedeme ještě kousek výš, Hiro-chan. Počítám, že bude ještě chvíli trvat, než se dokonale pokocháš výhledem. Je dobře, že nás tam čekají další lahve vína." Pošeptá mu a čeká, kdy se mu vysmekne. Ani to ho z míry rozhodně nevyvede, protože tuhle reakci dokáže předpovídat. Jakmile dorazí do patra, kde má objednaný apartmán, nechají se dovést až k určeným dveřím, mladíček jim otevře dveře a nechá je s úklonou projít dovnitř. Hned u vstupu je nachystaná kytice rudých růží. Užil by si je i sám, ale teď když je tu Hiro s ním, budou mít mnohem lepší využití.

"Nemohl jsem si je odpustit, když vím, že se ti líbily." Naznačí mu, že jsou pro něj a začne si stahovat sako z ramen. Cestou do nitra apartmánu sáhne po jedné růži a zaujatě si ji protáčí mezi prsty. Projde až do prostoru, kde se nachází sedací souprava a ten výhled, který mu slíbil. Na stolku je dokonale prostřeno a je tam několik druhů dezertu, společně s širokým výběrem vína.

"Kdybys měl náhodou pochybnosti, že tě chci opravdu rozmazlit. Dělá mi to radost." Prohodí vábivě, jakmile se ohlédne jeho směrem. Stojí už u velkého okna, zlehka se ramenem opírá o tabulku. Růží si poklepává na rty.

"Jsem tu opravdu rád, připadá ti, že jsi úplně někde jinde a přesto na místě, které máš rád. Daleko od ruchu velkoměsta, přesto ho máš na dosah, stačí se jen podívat." Ohlédne se zpátky do místnosti a věnuje mu jeden ze svých upřímných úsměvů.

"Půjdeš za mnou a podíváš se sám? Nebo tě přemohla inspirace a půjdeme fotit?" Nabízí mu možnosti.

"Říkal jsi, že máš vizi." Úsměv se změní na typicky svůdný a hlas malinko ztlumí.

"Mám se začít svlékat?" Neodpustí si poznámku, které je mnohem odvážnější, když tu nejsou další uši, které by je mohli slyšet.

"Pokud potřebuješ vidět ložnici, je tam." Ukáže mu na dveře, které k ní vedou.

"A pokud tě zajímá vana, musíme projít kolem postele." Je jasné, že by kolem té postele jen neprocházel, tedy ne ve chvíli, kdy by Kamijo byl dostatečně blízko.

Hiroto

Skoro se lekne, když se Kamijo dotkne jeho dlaně. Vážně si myslel, že ho chytne za ruku jako nějakou holku tady přede všemi a půjdou. I tohle docela stačí a Hiro se mu po chvíli vysmekne. 

"Nech toho." Zamračí se na něj na oko a zavrtí hlavou, ale jakmile se Kamijo nedívá, mírně se pousměje. Nechávají se doprovodit až k apartmánu a on je upřímně rád, že s ním není ve výtahu sám, protože to bylo takové to místo, které svádělo ke kde čemu a prostě z něj nebylo útěku. Mohl si myslet, že Kami vybere něco exkluzivního a takové apartmány byly zásadně v nejvyšším patře s nejdokonalejším výhledem. Ani si nechce představovat, kolik ta noc musela stát. I on se ukloní pikolíkovi a potom už jsou spolu sami uvnitř. Zastavil se v podstatě za dveřmi a několik vteřin mu trvá, než si povšimne nepřehlédnutelné kytice, protože očima klouže po luxusním interiéru a především tom velkém oknu přímo naproti nim. Pak jeho zrak přiláká rudá barva a překvapeně zvedne obočí výš. Opravdu to má připraveného do posledního puntíku. Jak by se asi tvářil, kdyby Hiroto býval odešel domů? 

"Je nádherná, děkuji." Řekne upřímně, protože ji musí obdivovat stejně jako tu, co má doma. Nakloní se k ní a přivoní si. Růže jsou čerstvé a naplňují svou vůní celý pokoj. Kamijo mezitím dojde až k oknu a on ho zvolna následuje, ale zastaví se u stolku s občerstvením, aby si i tady důkladně prohlédl všechno, co je pro něj připraveno. Některé ty lahve s vínem ani nepoznává. Prostě o nich nikdy neslyšel. Jistě samé skvělé ročníky a archivní kousky. Natáhne se pro drobnou kuličku, je to jakési cukroví a vloží si jí rovnou do pusy. Skvělá jako ostatně byl i zbytek večeře. Poslouchá jeho hlas a oči zvedne přesně v okamžiku, kdy může spatřit jeho upřímný úsměv. Ne ten, kterým se ho snaží dostat na kolena, ani ten nacvičený, kdy mu to nejvíc sluší, ale doopravdy ten, při kterém se jeho srdce pohne a poprvé si řekne, že je opravdu přirozeně krásný a že ta jiskra uvnitř něj má něco do sebe. Nebezpečné myšlenky. Honem oči skloní a tváří se nezaujatě, když sahá po další sladké kuličce. Po jeho pobídce se skutečně pohne a postaví se po jeho boku, aby mohl fascinovaně shlédnout na město pod nimi. Už byl na vyhlídkách jako Tokyo Tower nebo Sky Tree, ale takhle v soukromí a bez lidí to bylo něco úplně jiného. 

"Ráno by mohla být vidět Fuji-san." Řekne. Samozřejmě tím myslí hodně brzké ráno a vstávání, které je mu podobné. Za to ho Kamijo jistě bude milovat. Byl schopný jít běhat už ve čtyři. Zaskočeně k němu obrátí tvář a podívá se mu do očí, když se ho Kami otevřeně zeptá, jestli se má svlékat. Několik úderů srdce vážně neví, co říct. Když se nad tím ale profesionálně zamyslí… 

"Vlastně..." Ohlédne se směrem, kterým Kamijo ukazuje a pak zavrtí hlavou. 

"Nepotřebuju vanu ani postel. Líbí se mi to okno." Ukáže na výhled a odstoupí o dva kroky, aby začal na pohovce vytahovat foťák. Pak k němu kývne bradou. 

"Tak šup šup. Neboj, ten pohled unesu bez následků." Mrkne na něj. Je to skvělý nápad, přece to nejde do časopisu. Bude to vysoce umělecké.

Kamijo

Všiml si Hirotova výrazu, když viděl jeho úsměv. Začíná se mu dostávat do hlavy fakt, že možná tohle je ta pravá cesta. Není jako ostatní a tak by se taky Kamijo měl chovat. Možná je konečně na čase pustit někoho dál, za hradbu sladkých a vábivých slov. Nasměruje svou mysl právě tím směrem a prostě se rozhodne, že mu ukáže víc. Je to sázka do loterie, nemusí to vůbec vyjít, ale…ono to vyjde. Musí si prostě věřit. Hledí na jeho profil, když se postaví vedle něj, sám se ramenem opírá o okenní tabulku a po jeho slovech nakloní hlavu na stranu a opře si o sklo i hlavu. Pomalu natáhne ruku jeho směrem a odhrne jeho prameny z boku tváře za ucho. Jen letmo se ho dotkne, ale ta energie, která se mu dostane do těla konečky prstů, byla neskutečná. Čím déle ho pozoruje, tím si je jistější, že ho chce u sebe. Ne, prostě to nevzdá i kdyby to dnes večer nevyšlo.

"Postel je přímo proti oknu, stačí jen otevřít oči. Pozoroval jsem to několikrát a nikdy mě to neomrzelo. Třeba…" Odmlčí se krátce a nakloní se blíž k němu.

"Třeba bych ho nemusel tentokrát pozorovat sám." Pošeptá mu s příjemným brouknutí, než se zase odtáhne. Nechce to přehnat a příliš na něj tlačit, ale tohle si nedokázal odpustit. Znovu si opře hlavu, aby si vyslechl, co mu na to svlékání řekne. Překvapí ho, když nepřijde odmítavá reakce, ale chytí se toho. Má se před ním opravdu svlékat? No proč ne. Ostatně je zvědavý, jak dlouho to vydrží.

"Hm, tak bez následků." Usměje se znovu, jen malinko vypočítavě.

"Tak dobře. Ostatně ty jsi tu pan fotograf." Pokrčí zlehka rameny a odlepí se od okenní tabulky. Pravou dlaní si sáhne na levé rameno a začne z něj pomalu stahovat látku saka. Jeho jindy ledově modré oči, žhnou zvláštním plamenem, když hledí přímo na něj.

"Jen, abys byl připravený včas." Řekne mu něco, co by molo být pochopeno různě. Možná tu měl trochu přitopit, než sem šli, třeba by se pak Hiro svlékal sám. Zopakuje svůj pohyb na druhém rameni a pak svěsí ruce podél těla, aby se látka se sesunula k zemi a způsobila estetickou hromádku.

"Co všechno si mám svlékat, poradíš mi?" Zeptá se ho s provokativním podtónem, než se štíhlé prsty rozběhnou po knoflících košile. Povoluje pomalu jeden za druhým, odhaluje tak bledý hrudník, na kterém se nakonec jen zaleskne draze vypadající šperk. Nechá lemy košile zlehka se pohupovat u svých boků, zatím mu tolik nepřekáží, ale třeba za chvíli bude. Zády se zlehka opře o okno a mírně zavrátí hlavu, když nechá víčka klesnout. Dlaní si promne stranu krku a nechá ji pomalu klouzat středem svého hrudníku. Na břiše už přidá i druhou, aby se mohl vzápětí dotknout zapínání kalhot. V ten okamžik se podívá přímo na Hirota s mírně pozvednutým pravým obočím a hladově se pousměje.

"Víš, že podobné fotky vypadají mnohem lépe ve dvou?" Nadhodí tichým hlasem a plynulý, téměř nepostřehnutelným pohybem kalhoty rozepne a nakloní hlavu k pravenému rameni.

"Možná bys mohl začít taky odkládat nepotřebné vrstvy, aby ti náhodou nebylo příliš horko. Pokud se to ještě nestalo, je tu víno." Zavtipkuje a je to jeho já, které obratně vystupuje na povrch.

"Minule tě to stálo košili, s radostí se podívám, jak ji znehodnotíš podruhé." Promne si rty o sebe a vloží ruce do kapes, než se krátce podívá přes rameno na noční město.

"Rád se o tebe znovu postarám, ale ty mě pořád nechceš nechat." Je to trochu výtka a u toho si povzdechne. Je vidět na jeho profilu, jak nakrčí obočí a rozhodně se mu nelíbí, že mu to zatím nedovolí. Teď se zase nehlídá a dává na odiv to, co se odehrává uvnitř něj.

"Není to od tebe vůbec hezké." Obviní jej podruhé, teď už ale zase je myšlenkami v pokoji a vrátí k němu oči.

Hiroto

Na slova o tom, že on je tu pan fotograf, kývne hlavou a udělá mimikou obličeje jakési uhm. Přesně tak, on je tu fotograf a rozhodně se nenechá vyvést z míry. Kamijovy oči se upřou rovnou do jeho, ale on svými rozhodně neucukne a sleduje, jak si obratně svléká sako, které odhalí štíhlá ramena. Rozhodně to má něco do sebe. Kamijo musel celé věky trénovat každičký pohyb jenom pro svá vypilovaná představení a samozřejmě toho využívá, když se snaží někoho sbalit, ale Hiroto je taky z branže. 

"Přece úplně všechno." Řekne mu, než na něj mrkne a otočí se zády, aby si došel pro ten foťák. Sám si po cestě rozepne manžetové knoflíčky, aby si košili mohl vyhrnout na předloktí a povolí i první dva pod krkem. Vybalí aparát z tašky a pověsí si ho na krk. Pootočí se a po očku loupne po Kamijovi, co dělá teď. Je to přesně v ten okamžik, kdy už má košili rozepnutou, opírá se zády o okno a hlavu má zakloněnou. Nedívá se. Hiroto ještě nemá foťák nastavený, ale stejně ho honem zvedne před okno a pořídí několik snímků. Jakmile ruce svěsí, pokusí se co nejrychleji nastavit všechno možné, ale je toho tolik, že by se v tom mohl hrabat hodinu předem a pak řešit scénu a světlo. Naštěstí si některé důležité věci připravil už doma. Zrovna je na půl cesty s foťákem zpět před oči, ale při tom vlastním pohledem následuje jeho hříšné ruce, když se Kamijo pozastaví v pohybech a podívá se přímo na něj. Vnitřně sebou trhne a v žaludku ho cosi polechtá. 

"Promiň, nemám stativ, cokoliv jiného bude bordel k nepoužití a obecně nejsem zastánce samospouště." Je s tím hned hotový a kývnutím brady ho pobídne, aby zase pokračoval. Jezdec zipu skutečně sjede dolů a Hiroto k tomu místu mimoděk klesne očima. Je to takový automatický pohyb, protože něco takového přitáhne pozornost vždycky a všech. 

"Zapomněl jsi, že jsi mě pozval v první řadě kvůli profesionální spolupráci. Já nic svlékat nemusím." Připomene mu měkce. Normálně by dodal Ani nebudu, ale najednou si není tolik jistý v kramflecích a to ho samo o sobě znervózňuje. 

"To společenské faux pas mi snad ani nepřipomínej." Vydechne, když dojde na to, jak se zlil. Taková ostuda, ještě pořád je mu ze sebe trochu trapně. Kami si stejně vede svou o tom, jak se o něho chce starat a Hiroto protočí očima. U toho ho fotí pokaždé, když mu přijde, že se tváří vhodně. Spíš momentky. S městem v pozadí to vypadá vážně skvěle. 

"Umím se o sebe postarat sám. Nejsem slečna, ani mi není patnáct." +I kdyby bylo, uměl jsem to už tehdy.+ Máma by vykládala, co jí stálo nervů, když se vydal do Tokya hrát na kytaru jen tak a bez ukončení školy. Popojde víc k němu a tak, aby měl v objektivu víc jeho tváře i víc pozadí. 

"Zapomněl ses svlékat. Jeden by si myslel, že mi budeš chtít vyrazit dech co nejdřív. Zatím tě podezírám, že to ze studu zdržuješ." Trochu ho popožene a pousměje se. Odkloní foťák a svěsí ruce, ve kterých ho drží. 

"Víš, tvých fotek s odhalenou hrudí je miliarda, nic co už jsem neviděl." Trápí ho dál. Přijde dostatečně blízko na to, aby mohl natáhnout ruku, zaklesnout ukazováček za lem prádla pod kalhotami a povytáhnout ho tak, aby to vypadalo, že se chce podívat, co je pod nimi. V očích mu zajiskří a nechá gumu zase prásknout zpět. 

"Chci to vzít tak, abys neukázal nic navíc, ale zároveň bylo jasné, že na sobě vážně nic nemáš a zabrat co nejvíc z města pod tebou. Při tomhle světle je ve skle hezký odraz, ale neboj se… dám, si pozor." Provokativně zašeptá.

Kamijo

Nevšiml si, že ho fotil zrovna v té chvilce u okna. Teď už z něj oči nespustí a snaží se, aby ho tím vyváděl z míry. Stejně má pocit, že Hiro je pořád ještě příliš odolný, s tím bude muset něco udělat a ideálně hned.

"Tak to bych měl vymyslet jiný způsob, jak některou naši chvilku zvěčnit. Dokážeš si představit, že nás třeba někdo maluje? Vydržet tak dlouho v mé blízkosti. Jen, aby ti z toho soustředěného odmítání nevyskočily vrásky." Dobírá si ho zlehka a ano, on sám si to dokáže dost dobře představit, jen si není si jistý, že by ten obraz dotyčný stihl dokončit, rozhodně tu myšlenku nepustí z hlavy. Věří, že by se Hiroto červenal. Nakloní hlavu k rameni.

"Hm, vlastně bys to jako skvělý fotograf měl dokázat slovně. Není to náhodou v popisu práce, abych byl tak uvolněný?" Pokračuje ve svých slovech a pak se krátce zasměje.

"Bylo to roztomilé. Tohle servírování vína mám opravdu rád, ale to už víš. Užili bychom si to mnohem víc, ale ty si prostě musíš potěšení odpírat. Nikdo ti neříkal, že na to je život příliš krátký?" Dlouze si ho prohlédne, jakmile zmíní věk a to, že není slečna. Ano, toho si všiml a je za to vlastně rád, už by to nebylo ono.

"No, když myslíš." Pokrčí jen krátce rameny. Hiro má pravdu, zatím ze sebe víc neukázal.

"Tomu se říká stupňování vzrušení. Už jen to, že mě pozoruješ, to dokáže. Ale máš pravdu, zapomněl jsem se svlékat." Sklouzne dlaněmi na lem svých kalhot a nechá je pomalu padnout k zemi. Na sobě má jen černé prádlo a košili, která mu pořád visí na ramenou.

"To já si dám pozor taky, abys odtud odešel přinejmenším dokonale unavený." V očích se mu blýskne a udělá krok k němu. Natáhne dlaň k jeho tváři a konečky prstů po ní sklouzne. Pokračuje dál až na hrudník, který by si moc rád znovu prohlédl. Je to neskutečné lákadlo.

"Možná je to tím, jak napjatý jsi ty sám. Uvolni se přece, tady tě nikdo neuvidí a já to na tebe nikomu nepovím." Broukne svůdně, když nechá prsty klesnout až k jeho klínu a věnuje mu lehké pohlazení.

"Tohle by bylo jen pro mé oči. Umím být dost sobecký, pokud to stojí za to." Pozvedne pravý koutek a očima klesne ke své dlani, kterou stáhne až po pár minutách.

"A ty sám moc dobře víš, že za to stojíš, nemám pravdu?" Už to vypadá, že svou ruku stáhne a opravdu se na chvíli oddálí, než mu nečekaně věnuje lehký stisk a pak krok ustoupí.

"Výborně mistře. Už začínám být opravdu uvolněný." Nechá víčka krátce klesnout, aby je pomalu otevřel a věnoval mu intenzivní pohled, když couvá k oknu. Je si jistý, že vzdálenost odhadne bez větších problémů. Ostatně zná to tu dobře. Jakmile se záda dotknou skla, pomalu před ním klesne na kolena a sáhne po lemu svého prádla, které stáhne do půli stehen.

"Až budeš uvolněný mnohem víc, můžeš ten foťák klidně odložit přidat se ke mně. Jsou věci, které si lépe užijeme společně a tvé sténání vyfotit bohužel nejde." Mírně pozvedne bradu, než dosedne na paty a pak hlavu mírně zakloní. To už jeho vlastní dlaň míří do klína a zlehka pohladí sám sebe. Skoro to vypadá, že se dotkl svého přirození jen náhodou.

"Všechno je jen o těch správných dotecích. Sám znáš ta místa velmi dobře." Jeho hlas dostane patřičnou hloubku, stejně jako slyšitelnou melodii. S každým dalším slovem je jeho hlas provokativnější a vyloženě si to užívá. Jen ať se na něj podívá, nemá se přece za co stydět.

"Stačí jen letmé doteky, aby tvé tělo chtělo mnohem víc." Vydechne dlouze a pak zase zakotví očima na něm. Nelíbí se mu, že je schovaný za foťákem, ale ještě chvíli a asi mu ho zahodí a pak koupí nový.

"Můžeš mi klidně říct, kam svou ruku měl posunout. Přece jen je na tobě, jak budou fotky vypadat. Možná spíš obejmout, než hladit, co myslíš? A jak bych se měl tvářit? Víc vzrušení, víc touhy. Možná, když přijdeš blíž…" Sevře svou chloubu ve štíhlých prstech.