(restaurace)
Hiroto
Kamijo
Kamijo se dostal po párty do postele až skoro nad ránem. Vlastně bylo příjemné ve svém autě pozorovat východ slunce, když mířil do svého bytu. Jsou věci, které se prostě nikdy neomrzí. Rozhodně ho mrzí fakt, že Hiroto odjel sám. Ovšem...On nebyl z těch netrpělivých a pořád cítil nějakou šanci, že by se to celé mohlo otočit. Chtělo to jen více času a víc...jeho vlivu. Usnul téměř okamžitě a i když měl víc jak polovinu dne volna, stejně byl brzo na nohou. Musel toho hodně zařídit a samozřejmě i plánovat osudný večer. Nic se neděje jen tak a náhodou a jeho povaha by ani na nic podobného nedovolila myslet. Těch několik dní uplyne jako voda a jeho upřímně zaskočí, když se mu dostane vzkazu, že Hiroto na schůzku dorazí. Ano, opravdu by nečekal, že ho nenechá v nejistotě až do osudného večera. Trochu mu připadal jako typ, který to klidně udělá a ani nemrkne. Možná, že ty šance jsou vetší, než vůbec předpokládal. Ten den ho čeká ještě několik schůzek a přesto si najde čas kolem poledne, aby se telefonem ujistil, že je vše připraveno. Na ničem nešetřil, všechno musí být naprosto dokonalé a tak dojde i na rezervaci celého dlouhého stolu s výhledem na noční Tokyo a mistrem, který bude připravovat jídlo jen pro ně. To je vlastně jen maličkost. Na menu si dal taky záležet a je jasné, že je v tom jeho vlastní zájem, aby to celé udělalo dojem. K tomu si neodpustí objednat jeden z pokojů. Kdyby to nedopadlo, udělá si pohodlí on sám, ale ono to dopadne. Pár hodin před domluvenou schůzkou to vypadá, že se nejspíš ještě zpozdí, když se jeho pracovní setkání malinko protáhne. Oddechne si opravdu upřímně, když půl hodiny před příjezdem Hirota stane v restauraci a s úklonami se nechá odvést ke stolu, v podstatě jejich stolu. Ujistí se ještě, že všichni ví, jak je celý večer naplánovaný i s příchodem jeho společnosti sem. Stálo to opravdu hodně, aby měli soukromí a po velkých úplatcích ji mají jen pro sebe. Usadí se pohodlně a protáčí krátkým stonkem rudé růže mezi prsty. Ne, tohle si nemohl odpustit, trocha teatrálnosti ještě nikoho nezabila a jemu prostě sluší. Ano, ví to. +Rozmyslíš si to?+ Ptá se v duchu své zatím nepřítomné společnosti a skoro mu případě, že by si mohl hodit mincí. Třeba to nakonec vzdá a opravdu nepřijede. Nejspíš by ho hodně rozhodil, kdyby se to stalo. Chvíli čekání si krátí rozhovorem s mistrem naproti němu. K jeho neznatelné úlevě mu číšník oznámí, že je tady. +Hodný kluk.+ Pochválí ho v duchu s nádechem pobavení a vyčká, než ho zahlédne skrze přepážku přicházet. V recepci už přesně ví, koho mají čekat. Sám mu chtěl připravit menší překvapení, takže neupřesnil místo, ale zařídil všechno, aby byl Hiro doveden přímo ke stolu. Jako první recepční, která ho uvítá a popožene jednoho z pikolíků, aby mu dělal doprovod. U toho ho samozřejmě baví tím, kdo tady kdy bydlel, kdy hotel vznikl a popisem jejich nejlepších apartmánů. Jakmile dojdou až do restaurace, je předán jednomu z číšníků, který ho s úklonami odvede ke stolu. Kamijo vstává už v okamžiku, kdy vidí Hirota přicházet a u toho už nasazuje svůj nejlepší úsměv."Ah, jaké překvapení, jsi opravdu tady." Dobírá si ho zlehka, než si ho bez váhání k sobě přitáhne a pozdraví téměř neznatelnými polibky na tvář.
"Líbily se ti růže? Mám je opravdu rád." Pošeptá mu při té příležitosti a pak mu pokyne na místo vedle sebe, bude ho tak mít dost blízko. Sjede očima jeho postavu.
"Sluší ti to, to kvůli mně?" Pozvedne nepatrně pravé obočí. On sám dnes vypadá v podstatě obyčejně. Delší černé sako přesně kopíruje linie jeho těla, ale zapnuté není. Zpoza něj vykukují lemy bílé košile, která ale vypadá, že nemá typické zapínání, spíš se zavinuje a její lemy jsou zdobené jemným řasením. Odhaluje tak část hrudníku a pečlivě zvolený šperk, který se dotýká v místech odhalené pokožky, aby co nejvíce vynikl. Makeup nesmí chybět, ale je jen lehký s důrazem na oči, aby víc vynikly a on ho mohl s klidem propalovat intenzivními pohledy.
"Vidím, že to focení bude taky na pořadu večera, ale později. Rád bych tě první pozval na večeři. Vaří tu opravdu skvěle. Dovolil jsem si vybrat menu s předstihem, jestli to nevadí. Jako předkrm jsem vybral Sashimi. Atlantský losos, tuňák žlutoploutvý podávaný se sezamovou sójovou omáčkou. K tomu samozřejmě skvělé víno." Kývne téměř neznatelně hlavou, že jsou připraveni.
"Chardonnay. Obvykle jsem na červené, ale k tomuto se skvěle hodí. Doufám, že se ti trefím do vkusu, Hiro-chan." Blýskne se dalším úsměvem.
"Byl už jsi tady?" Zeptá se zvědavě.
"A jak jsi prožil posledních pár dní?" Propaluje ho pohledem.
Hiroto
Hala v recepci je poměrně velká a teď večer zaplněná lidmi. Rozhlíží se kolem sebe, ale Kamija nevidí. Hodiny na stěně mu prozradí, že je tady přesně na čas. Je tady toho hodně, po čem se dívat a nejspíš jeho pozornost jenom odvádí ten blýskavý interiér. Za chvíli uslyší za zády jeho hlas a… Není to on, kdo na něj nakonec promluví, ale nějaká žena. Ihned se mu představí a ukloní a řekne mu, že tu na něj už čekají. Zatváří se překvapeně. To dostali do ruky jeho fotku nebo ho znají z televize a stačí to samo o sobě? Je z toho trochu zaskočený, ale Kamijo očividně nic nenechal náhodě. Nechá se tedy doprovodem vést do výtahu a u toho poslouchá všechno, co mu má krátit dlouhou chvíli. Kde kdo by to asi hned zapomněl, ale on měl historii různých věcí a budov rád, takže poslouchá a podle cedulek kontroluje, v jakém jsou patře. Sushi restaurace. Tomu výběru se nediví, sám by si asi taky vybral tohle, kdyby hostil on. Další úklona na rozloučenou a nová na přivítanou s číšníkem. I on ví, kdo je a kam ho má vést. Když se blíží k dlouhému stolu přímo před sushi mistrem, nezaskočí ho to. Tak to bohatí někdy dělávali, že si ho rezervovali celý, protože jinak u něj sedělo hodně cizích lidí, jeden vedle druhého. Teď jsou tady úplně sami a podle toho, jak se za ním dveře zavřeli, nebudou rušeni ani po zbytek večera. Měl slušnou představu o tom, co někteří hudebníci vydělávali, ale tohle šlo asi daleko za hranice jeho fantazie. Nedivil by se, kdyby si Kamijo vyžádal přímo šéfkuchaře osobně. Ukloní se nejdřív jemu za pultem a pak už všechnu pozornost nechá svému hostiteli, kterému se také ukloní, přesně jak si etiketa žádá. "Dobrý večer." Pozdraví ho s upřímným úsměvem, ale tenhle francouzský pozdrav je mu naprosto cizí. Po tváři se mu proběhne zmatení a honem očima zkontroluje reakce okolí. Tohle se v Japonsku běžně vůbec nehodilo a on pocítí silné rozpaky. Nic však neřekne nahlas, jen lehce zčervená, když dojde na kytici, kterou má doma a na kterou se tolikrát díval. Uhne očima k zemi a posadí se, než se na něj znovu podívá.
"Ano, je krásná, děkuji." Řekne nakonec upřímně, protože lhaní vůbec není jeho silní stránka. Snad na to Kamijo nepřijde hned. Musí se zasmát té sebevědomé otázce.
"Doufám, že mi to sluší vždycky, docela si na to potrpím a navíc jsem na večeři v luxusním hotelu, takže… ne, není to kvůli tobě. Jedině, kdybych ti chtěl dokázat, že nejsem buran." Řekne v duchu jejich konverzace z clubu. Znovu kmitne obočím, když mu Kamijo řekne, že už za něj vybral. Tohle se většinou dělalo ženám a on tak trochu přestává vědět, jak mu má vysvětlit, že není jednou z nich. Štve ho to, že nemůže zabořit nos do lístku a vybrat si sám a zároveň si ho nikdy nikdo takto nehýčkal. Zavrtí hlavou, že to nevadí, ale uvnitř cítí rozpor. Jako ostatně celou dobu, co je s ním.
"Taky jsem na červené, ale k rybám by bylo hodně divné." Souhlasí s ním a na tuňáka se upřímně těší. To byla hodně drahá pochoutka. Nadechne se a na chvíli zadrží dech.
"Ne, nebyl jsem tady." Řekne. +Musel bych zamávat výplatě a takové fóry chytají jenom Sagu. Já mám všech pět pohromadě.+ Doplní si v duchu. Pak se ale znovu pousměje a v očích mu blýskne něco škodolibého.
"Proč? Chceš slyšet, jestli jsem dělal i něco jiného, než vzdychal po tobě?" Opře si bradu o hřbety svých dlaní a upře na něj dlouhý pohled.
"Přemýšlel jsem, čím ti vynahradím všechny škody." Řekne po chvíli mlčení a zase se narovná, zatímco sleduje, jak jim nalévají víno.
Kamijo
To, jak se Hiroto červená, mu jen tak spát nedá. Jeho předsevzetí, že ho bude přivádět do rozpaků, mu zůstane i tento večer. Byla by škoda se o to připravit. Možná i proto podvědomě zařídil, aby tu byli sami. Kuchař se bude tvářit, že tu není a Kamijovi tím dává možnost, aby si dovolil mnohem víc, než kdyby byli na veřejnosti, alespoň slovně."Není za co děkovat. Rozdávám je rád, pokud je důvod a u tebe bych jich dokázal vyjmenovat opravdu hodně." Krátce pohledem znovu přejde celou jeho postavu. Musí se mírně pousmát a v očích se mu zvláštně zablýskne, když dojde na Hirotův ostrý jazýček. Ano, tohle je jedna z věcí, která ho na něm baví. Prostě si z něj nesedne na zadek jako většina ostatních. Je to opojné, když to dělají, ale tohle je okouzlují a osvěžující, nejspíš proto se nevzdává tak snadno.
"Zatím pokaždé, co jsem tě viděl, můžu říct, že ti to slušelo. Ale pořád jsem nebyl u tebe doma a neviděl tě po ránu. Tam se vždycky ukáže nejvíc." Pošeptá mu, když se k němu zlehka nakloní.
"Většina se toho dost bojí, vlastně se ani nedivím." Prohodí konverzačním tónem hlasu a sleduje plnící se sklenice.
"Jím tady opravdu rád, jídlo je tu naprosto vynikající, ale je pravdou, že si to raději vychutnám při zvláštních příležitostech." Udělá lehké gesto dlaní, jakoby tohle někdy mohlo zevšednět. Uměl rozhazovat, ale musel k tomu mít opravdu skvělý důvod. Teď tu sedí vedle něj a kdyby chtěl, utrácel by kvůli němu s největší radostí. Na to asi taky brzo přijde, pokud tento večer dopadne alespoň z poloviny, jak si plánuje, možná spíš poprvé v životě doufá. Ohlédne se na něj od servírovaného předkrmu, když padne narážka na vzdychání.
"Hiro-chan." Osloví ho tiše a znovu se pohne horní polovinou těla směrem k němu.
"Opravdu rád bych slyšel, že jsi vzdychal po mé přítomnosti, ale mnohem radši bych byl, kdybych toho byl přímo svědkem. Jistě to bude kouzelné vzdychání, stejně jako tvá osoba." Oddálí se, aby vzal víno a prohlédne si jeho barvu.
"Věděl bych o několika způsobech, ale o vynahrazování by tak úplně nešlo. Jak to jen říct…" Tváří se opravdu zamyšleně.
"Pro mě bude největší odměnnou, když si dnešní večer užiješ a odejdeš se spokojeným úsměvem a možná i nějakou trefnou poznámkou. Nadšenější budu jen v okamžiku, kdy odcházet jen tak nebudeš." Prozradí mu neurčitě, že by z této budovy odcházet nemuseli.
"Snídaně jsou tu taky výborné, stejně jak skvěle vypadá tento předkrm." Ukloní se mistrovi naproti nim.
"Takže bychom si mohli připít na…" Promne si rty o sebe a krátce se podívá na desku stolu, než se ohlédne vedle sebe a nasadí okouzlující úsměv.
"Na jistě skvělou spolupráci." Pozvedne sklenku a vyčká, co on na to a jestli mu tento přípitek přijde akorát. Samozřejmě by si tu spolupráci mohl přebrat úplně jinak, ale to je vlastně účel. Ať se Hiro rozhodne jakkoliv, jeho to nevyhodí z konceptu ani na vteřinu. Zaujatě si prohlédne předkrm i to jak vypadá a spokojeně si povzdechne.
"Je to vážně nádhera, nemám pravdu? Ten smysl pro detail." Dokáže ocenit každou stránku.
"Mluvili jsme o tvém focení. Vlastně mám myšlenku na něco jednoduchého, trochu…Jak to jen říct. Nerad bych použil slovo obyčejné." Pokrčí krátce rameny.
"Líbí se mi atmosféra těchto pokojů, rád bych jich využil. Co myslíš?" Pozvedne obočí.
"Tedy pokud nebudeš mít obavy se mnou zůstat sám v jednom z nich. Když tě nedokážu okouzlit já, možná by to jejich interiér dokázal." Dobírá si ho maličko.
"Ale snad mu dokážu jen trochu konkurovat." Pozvedne mírně bradu, aby bylo jasné, že si na to věří dost.
"Chci hlavně trochu jiný pohled. Někoho víc…kritického." Musí se krátce zasmát.
"Vlastně jsem si lépe vybrat nemohl." Vloží si mezi rty první sousto.
"Hm." Usměje se skoro omámeně.
"Kdybych mohl, asi to tu koupím." Trochu si postěžuje.
Hiroto
Ty květiny přejde, ale jakmile dojde na to, jak vypadá po ránu… jak vůbec vypadá jeho byt, zvedne ke Kamijovi oči. "Ty si nedáš pokoj, co? Nedáš… vlastně s tím počítám. Nejspíš toho nenecháš, ani když to budu úplně ignorovat. Co se děje po té, co dostaneš, co chceš?" Položí mu otázku a možná vážně očekává upřímnou odpověď. Existovali muži, kteří byli hodně vytrvalí a hory přenášeli, když se snažili dostat, co chtěli, ale jakmile to měli, ztratilo to pro ně cenu. A on nikde nevidí žádný Kamijův trvalý vztah. Ne, že by snad on nějaký měl. I on stočí svoje oči k servírování prvního pokrmu, protože kuchař už je hotový. Jsou to jenom dva kousky, ale pokud má přijít ještě několik podobných druhů, budou přejedení. Ono se to nezdálo, ale i sushi umělo být hodně syté. Zadoufá, že Kamijo vybere nějaké, kde bude mořský ježek, to byla obzvlášť velká lahůdka. V okamžiku kdy sahá po hůlkách, ho na oušku pohladí jeho dech. Hiroto mimoděk zvedne oči před sebe, i když se nedívá na nic konkrétního a kdo ví proč mu před očima proběhne představa jich dvou v intimním objetí. Potřese hlavou a vyčítavě se na něj podívá. Co mu má na tohle říct? Najednou není schopný vymyslet ani jednu jedinou urýpanou hlášku a věčné omílání slov To se nikdy nestane nebaví ani jeho. Kamijo to navíc zahraje do autu, když ho ujistí, že jediné, co chce, je jeho spokojenost, i kdyby odešel rovnou odtud a jenom po večeři. Tohle mu tedy rozhodně nevěří, přece ví, že je na lovu, ale tím spíš nemůže říct ani slovo. Místo toho se pousměje a zacpe si pusu prvním soustem. Na jazyku se mu rozplyne hotové nebe a odrazí se mu to v oříškových očích. Zírá u toho na Kamija jako by mu doteď tajil elixír mládí a pak oči na několik vteřin požitkářsky zavře.
"Tedy pane šéfkuchaři?" Stočí je po otevření rovnou na spokojeného muže za pultem, který už si pro ně chystá další chod.
"Dobře, nejspíš mě můžeš pozvat na večeři ještě párkrát. O objekty zájmu mnohdy usilujeme dlouho a někdy… to pak ani nevyjde..." Naznačí, že hodlá všechno sežrat a pak jít domů a sám. Tentokrát se mu v očích ale pobaveně blýskne. Je to samozřejmě jenom dobírání a vtip. Samozřejmě může očekávat podobnou odpověď. Prý snídaně… Stočí oči na svou sklenku. +Ne, dneska ji do sebe neobracej celou a pozor na košili!+ Připomene si. Když Kamijo naznačí přípitek, také ji pozvedne a podívá se mu znovu neohroženě do očí. A pak prostě vyprskne do dlaně.
"Promiň… pořád mi to celé připadá hrozně divné. Takové nereálné. Asi jako když si ze mě už několik dní v kuse děláš dobrý den." Konečně trochu pookřeje tak, jak jsou zvyklí třeba diváci jejich kanálu a nechá spadnout tu vážnou masku. Kamijo se naštěstí vydá naproti tématu focení, což je pro Hirota o něco bezpečnější terén. Není si úplně jistý, jestli jsou tady vážně kvůli kráse zdejších pokojů nebo je to jenom zástěrka, jak ho dostat do soukromí a blízko postele, ale ano, dovede si představit focení jakoby v bytě v celkem civilním oblečení. Kamijovi fanoušci jsou přece jenom zvyklí na hodně honosné kostýmy i makeup.
"Už jsem si myslel, že se odvážíme do ulic." Řekne dost neprozřetelně. Ne, žádné pletky před lidmi!
"Neboj, klidně ti zkritizuju každý pramínek vlasů. Budeš mě mít plné zuby ještě před půlnocí." Slíbí mi s andělským úsměvem, které docela ovládá.
"Myslím, že začínám mít vizi." Pokývá nakonec vážně hlavou. Jo, to by mohly být hezké fotky. Řekl by mu, jestli už půjdou, když se mu na to vlila energie do žil, ale… ne, před ním podobné věty ne!
Kamijo
"Ale ano, dost často se stávalo, že to nemělo to kouzlo, co jsem si namaloval předem. Jde o povahu a o to, jestli při prvním večeru odhalíš všechno nebo zaujetí přetrvá. Zatím jsem nikoho natolik zajímavého nepotkal. Ale prozradím ti malé tajemství. Pokud to za to nestojí, vzdávám to po prvním večeru. U tebe mám pocit, že bych těch večerů vydržel nespočet a ano, jen tak to nevzdám." Podívá se mu upřeně do tváře. Musí se zatvářit nadmíru spokojeně, když uvidí výraz v Hirotových očích po prvním soustu. Čekal, že ho to dostane, ale až tolik? Očividně dokázal ocenit skvělé jídlo a to zvedá Kamijovy sympatie k němu. Nutně vedle sebe potřeboval někoho, kdo podobného věci dokázal dostatečně vychutnat a ocenit. O to víc by měl možnost ho rozmazlovat a o to víc se mu nechce své snažení vzdávat. Hiroto dokonale vyvažuje kombinaci příjemné společnosti a zároveň mu nedává nic zadarmo. Hm, Kamijova večeře je prostě v tuhle chvíli kousek někde jinde. Sám si dopřeje další sousto, které si náležitě vychutná.
"Jsem rád, že ti chutná." Sdělí mu naprosto upřímně a je vidět, že výraz v jeho tváři je taky takový. Není tam ani stopa po svádění, jen pravá spokojenost.
"Ano, tohle je minimálně na dvacet poklon." Věnuje šéfkuchaři jen jednu a dopřeje si ještě jeden kousek. Bylo těžké tu nechat byť jen jediný, ale tohle menu dává dostatek prostoru i na další jeho části.
"Výborně, to je vlastně dost na to, abych byl spokojený. Pro mě jsou to další možnosti, jak tě přesvědčit, že to za to stojí." Kývne hlavou a krátce smočí rty ve svém víně.
"Možná by to mohlo být jako toto jídlo. Tvoří se na něm závislost, které se těžko odolává. Přijde ti nedostupné, ale pokud ukrajuješ jen po kousíčcích, zdá se to reálné." Musí se zatvářit pobaveně, když mu Hiro oznámí, že mu to připadá nereálné. Pozoruje šéfkuchaře, jak chystá hlavní chod a dojde i na ty ježky. Potrvá to ještě chvíli, než bude připraven. Kamijo toho beze zbytku využije, aby se zase troch přiblížil.
"Moc rád bych ti ukázal, jak moc reálné to může být. Možná tomu třeba nakonec uvěříš. Ale zatím jsi mi to nedovolil, Hiro-chan." Sdělí mu tiše, užívajíc si jeho jméno a už se mu do hlasu zase dostává typický vábivý podtón, který se mu snad za chvíli opravdu probojuje do hlavy.
"Ano, v to opravdu doufám, jsi jeden z mála, kdo si to dovolí. Přesně to, totiž hledám. Možná i ve více ohledech." Prozradí mu zase kousíček, když je jim naservírován hlavní chod.
"Doufám, že znovu uvidím ten výraz, byl vážně okouzlující. A dezert nám naservírují na pokoj. Tam si ho jistě taky dost dobře vychutnáme." V očích se mu zablýskne a nechá chvíli hlavní chod bez povšimnutí, když se na něj ohlédne a překvapeně pozvedne obočí.
"Myslím, že mě pořádně neznáš." Pravý koutek se mu nevypočitatelně pozvedne a zlehka poklepe konečky prstů do desky před ním.
"Jen si udrž vizi hlavě, brzy se k ní dostaneme. Já mám ale taky malou vizi." Odmlčí se na moment, aby přidal trochu té dramatičnosti.
"Pojďme se vsadit. Já říkám, že vydržím klidně déle, než měsíc tvé společnosti a nebudu tě mít dost. Mám teď menší pauzu, takže je možnost toho využít a věř mi, že poznáš, až dosáhneš té hranice. Jsou věci, které nedokážu skrývat, asi jako svůj zájem. Pokud prohraji, je tato restaurace tvoje, stejně jako noc v tomto hotelu, kdy si jen vzpomeneš." Konečně se vrátí k jídlu a nechá ho nad jeho nabídkou přemýšlet. Užije si první sousto, které si náležitě vychutná a poděkuje mistrovi, tohle jídlo je opravdu nebeské.
"Pokud prohraješ ty." Vrátí se k předchozímu tématu.
"Můžu si s tebou dělat cokoliv mě napadne a neměj obavy, rozhodně nemám sadistické sklony nebo cokoliv podobného. To pro mě není…dostatečně zajímavé." Dobírá si ho s nádechem pobavení.
"A nebude to ani nic, co by narušoval tvůj denní rozvrh, ani ohrožovalo kapelu nebo jiné tvé zájmy a činnosti." Zarazí se uprostřed pohybu, když si chce vložit další sousto mezi rty.
"Zní to trochu jako smlouva s ďáblem, že?" Pokrčí nenuceně rameny.
"Hm, za tohle jídlo bych ji klidně podepsal." Vydechne okouzleně a dopřeje si další kousek.
Žádné komentáře:
Okomentovat