Aki x Shinya -Potřebuji tvou starost. - část 3.

(Akiho ložnice)

Aki

Pousměje se, když mu Shinya dovolí oslovovat ho jakkoliv. Vidí ten úsměv a ví, že i toto je upřímné. Žádná naučená věta, aby byl Aki spokojený. Všichni, kdo prosazovali staré pořádky, by nebyli rádi, protože oni by preferovali poslušné loutky, ale Aki má zatím štěstí na dušičky, které souzní s ním. 

"Ne?" Podiví se. 

"Myslel bych si, že je musíš slýchat od té doby, co nevypadáš jako dítě snad od každého, kdo projde okolo tebe." Nevěří, že by mu to neslušelo, i kdyby byl ušpiněný a v hadrech někde na poli. Ty rysy prostě ničím nahradit nešly. Zatím se ho pořád dotýká jenom opatrně a pod lemy posledního kousku látky, ale Shinya na něj reaguje s nečekanou intenzitou a svoje povzdechy doprovodí i pokrčením a pozvednutím nožky. Akiho boky tak mnohem přirozeněji poklesnou proti jeho klínu a sám si povzdechne. Musí ještě jednou napnout svaly, aby se mu podařilo pomalu jej vysvobodit i ze zbytku oděvu a pak se chvíli zůstane jenom dívat. Dlouze vydechne nosem a tají nad ním dech, ale ne moc dlouho, protože Shinya nechce čekat. Měl mu toho dát mnohem víc, ne jen jediný krasohled. Dá mu toho víc. Všechno dožene. Snad bude potom i Die spokojený, i když o jeho blaho se stará někdo jiný. Je to zvláštní, nejdřív to vypadalo, že to bude on a Kamijo, kdo ovládnou jeho ložnici a nakonec ho ani nepozná. Ví, že už je někoho jiného a že se to nikdy nestane. Nový pohyb proti jeho bokům, stejně jako něžné doteky na jeho těle, ho přimějí, aby zapomněl na přemýšlení a pak se skloní pro nový, něžný polibek. Ano, zatím se krotí. Pořád má dojem, že ho může rozbít, jenom ho někde trochu víc sevře. Shinya jako by mu viděl do hlavy a nahlas ho ujistí, že se nic takového stát nemůže. Podívá se do jeho očí, ale z jeho nových slov se mu zatočí hlava. Nejspíš vůbec nepochopil, jak Shinya svá slova myslí, ale rozhodně je z toho jasně patrné, že si chce užít mnohem víc, než opatrný průzkum. Aki má najednou strach, že nedovede ani promluvit, aby neměl hlas ochraptělý, jak se mu do něj vlije nové vzrušení. Hrozně mu to takhle sluší. Někdo by mohl říct, že se v Shinyovi probudil hřích, ale on to takhle nevidí. Je to jen přirozená potřeba, o kterou si umí krásně říct. 

"Dobře." Zašeptá a velmi silně vnímá putování Shinyovy ruky po celém těle až nahoru do vlasů, za které ho stiskne. Poslechne jeho vábení a skloní se k jeho rtům pro polibek, který se okamžitě prohloubí a zintenzivní, i když není nijak uspěchaný. Akiho tělem vyšlehne vysoký plamen touhy, který ho začne rychle spalovat a Shinya ho ještě podpoří svou prosbou. Brnká mu na ty správné struny jako by ho měl dokonale přečteného a jeho tělo mu dává další důkazy o ryzí upřímnosti, když se spontánně natáčí za každým z Akiho doteků. Je velmi návykový, to si Aki musí přiznat. Opustí jeho rty a rozhodne se prozkoumat každý kousek jeho pokožky, na který teď dosáhne. Chce mu tuhle noc udělat nezapomenutelnou v tom nejlepším slova smyslu. Ani na chvíli při tom nemyslí na sebe a na vlastní pověst. Nosem se jemně otírá o jeho krk pod ouškem a ty pohyby následuje i svými rty a jazykem. Jen velmi pomalu se dostává pořád níž, přes krční jamku až na jeho klíční kosti. Z nich na ramena, hezky jedno po druhém a všechno to trvá nekonečně dlouho. Nakonec se vrátí zase doprostřed, aby se mohl posunout ještě níž a znovu doleva a doprava, to proto, že se musí věnovat Shinyovým bradavkám. Tuší, že tady to bude mnohem intenzivnější, takže prsty podobně mapuje i jeho paže, které zvedá nahoru a nakonec je pevně sevře ve vlastních dlaních, aby mu trochu zamezil v pohybu. Jen opatrně, ale zároveň v duchu Shinyovy prosby, aby se tolik nebál.

Shinya

Zavrtí téměř neznatelně hlavou. Jemu nikdo komplimenty neskládal, až vlastně tady. Tedy pokud nepočítá ty, kteří ho tehdy unesli. To by se dalo brát jako kompliment i když se to ani zdaleka nepřiblížilo tomu, co mu teď říká Aki. Spíš, jak moc za něj dostanou a že se bude líbit. A pak díky Taijimu. Má ho pořád plnou hlavu, ale teď všechny myšlenky na něj odsouvá stranou. Akimu se daří, aby na všechno zapomněl. Je něžný a zároveň ho nenechá příliš myslet. Nechce se příliš vzdávat jeho rtů, ale stejně to musí udělat, když přijdou další doteky. Každý z nich rozpaluje jeho tělo a nutí ho vydávat další a další povzdechy, které zvolna přecházejí v tichá zasténání. Tak moc si dokázal doteky užívat, ale nepředstavil si, že to bude až takové. Bylo by to celé jinak, kdyby byl Aki jiný a choval se hruběji. Jen zlehka a omámeně se usměje do jeho rtů, když se mu do mysli probojuje jeho souhlas. Aki ho úspěšně krotí a zároveň mu dává neskutečné pocity, které ho nutí chtít mnohem víc. Je to dokonalá kombinace, kterou ještě nepoznal a už teď ví, že se mu bez podobných chvilek bude těžko žít. Jen kdyby to celé bylo jinak. To si však bude převalovat v hlavě, až se ocitne zpátky v harému. Natočí hlavu na stranu, aby mu mohl víc vybídnout svůj krk a nechává víčka zavřený. Už přišel na to, že tak jsou pocity ještě intenzivnější. Připravit se o jeden smysl a vybičovat tím ty další. Snaží se příliš sebou necloumat, ale je to marný boj.

"Můj pane." Unikne mu, aniž by si to uvědomil, když se horké rty posouvají po jeho těle mnohem níž. Nemůže jinak, jen to oslovení v něm rozpoutává hotové peklo. Chodidlo už samovolně přejíždí po Akiho nožce, kam jen dosáhne, aby měl pocit, že aspoň něco udělal. Nutně se ho potřebuje dotýkat a za pár okamžiků přijde i o tuhle možnost. Drobné tělo se propne, jakmile dojde na bradavky a Akiho komnaty protne první, hlasitější zasténání.

"Já, já…" Snaží se ze sebe dostat a u toho se kouše do rtu, aby nebyl ještě hlasitější. Ani neví, co mu chtěl říct, ale ví, že tohle dlouho nevydrží. Jeho tělo to určitě nevydrží. Přece nemůže skončit už teď! Co si o něm pomyslí? Vnímá stupňující se tlak v klíně, který se s každým dotekem stupňuje. Jediné, co zmůže, je téměř neznatelné prohnutí v bedrech, čímž dostane svůj hrudník vstříc Akiho rtům. Odkloní hlavu znovu stranou, aby svou tvář částečně skryl za svou paží, kterou má uvězněnou. Není snad ani možné, jak dobře mu Shinovo tělo naslouchá. Jak kdyby si nic jiného nepřálo. Jak kdyby Aki přesně věděl, kde se dotknout, aby ho brzo dohnal k vrcholu, který poznal jedině se svou vlastní rukou a pak se týden styděl za to, co provedl. Samozřejmě potají a na místě, kde by ho nikdy nikdo nenašel. 

"Můj pane, já…" Pokusí se podruhé něco říct, ale musí se odmlčet, aby si užil další slastnou vlnu, která ovládne jeho tělo i hlavu.

"Nepřestávej." Vydechne nakonec a konec slova se protáhne do dalšího trochu zmučeného zasténání. Čím víc mu brání v pohybu, tím víc se přestává ovládat a snaží se alespoň malinko pohnout. Jediné, čím může momentálně pohnout, jsou nožky a nevědomky toho hned využije, aby je zvedl malinko výš podél jeho boků a zahákl za pevná stehna. Tlačí ho víc proti sobě, ničí sám sebe jen tím, jak se víc dotýkají. Najednou má potřebu mu trochu jeho trápení vrátit. Zlobí, ale jako odměnu dostává nezvladatelnou dávku touhy a chtíče, který ho dokonale ovládá. A to si myslel, že stráví večer červenáním a odváží se tak možná k posunutí o milimetr blíž. Kdyby ho Die viděl, asi ho vážně pochválí.

Aki

Shinya se ničemu nebrání, všechno si užívá a jeho tělo Akimu dokonale odpovídá. Je to pro něj jasné znamení, že může nerušeně pokračovat a nechává svůj jazyk hravě pracovat na jeho hrudi, dokud má pocit, že to Shinya unese. Brzy se ozve jeho hlásek, plný roztouženého napětí. Aki nepřestane, ale trochu zvolní a natáhne po něm uši, aby slyšel případné odmítání. Nic takového se ale neděje a tak sklouzne středem jeho bříška níž, až k pupíku, do kterého znovu zajede jazykem. Pustí jeho ruce a klesne jimi na jeho žebra, která hladí a jemně mne. Shinya si toho při tom všem prožívání možná ani nevšiml, protože je dál nechává nahoře a schovává do nich svou tvář. Hrozně mu to takhle sluší a Aki se nahoru podívá ještě několikrát, aby si ten pohled taky užil. Krátce se pro sebe pousměje spokojeností nad vlastní šikovností, ale ani na chvíli ho nepřestane trápit. Ani nemusí, když ho Shinya tak krásně požádá, aby nepřestával. Je si jistý, že ještě chvíli a úplně zapomene, že je Aki princ. Bude provolávat jeho jméno v nejdůvěrnějším oslovení na celý palác a Aki se bude dmout jako páv. I tak ale zadoufá, že Sena je někde hodně daleko a v pořádku. Je to úplně poprvé, co musí podobné noci čelit sám, bez Hyda. Nabídl mu, aby tu s ním bydlel a stejně ho musí posílat pryč, aby Aki mohl splnit tyto své povinnosti. Musí to vytřást z hlavy, ale jde to jenom těžko, když ho tolik miluje. Pro Senu to musí být těžké a už tady není nikdo, ke komu by se uchýlil. Nemá ani ponětí o tom, že Sena sedí u Inorana a do detailu s ním probírá všechno, co se přihodilo Rickovi. Je to přece Akiho nejlepší přítel. Nechtěl zahálet, obzvlášť ne dnes, jinak by mu rupla hlava a Ino je teď na tom dost podobně. Aki chtěl pokračovat ještě mnohem níž, potrápit každý kousek Shinyova těla úplně stejně, ale Shinovy nožky mu to nechtějí dovolit. Pevně ho drží za boky a tisknou k sobě jako by si přál už jenom jediné. Aki si vůbec není jistý, jestli má dostatek vůle na to, aby svoje předsevzetí splnil. Momentálně bojuje s neovladatelnou touhou prostě to udělat. Víc, než palčivě vnímá Shinyův napřímený klín proti vlastnímu tělu a stačí jediný pohled nahoru do jeho touhou změněné tváře, aby se rozhodl pro kompromis. Zvolna, ale neústupně se posune ještě kousek níž a nosem se otře o jeho podbřišek v místě, kde začíná jeho klín. Dovede být hravý a rozhodne se mu to předvést rovnou tady a teď. 

"Pamatuješ na ty kamínky v krasohledu? Doufám, že je teď uvidíš ještě jednou." Slíbí mu s hravým podtónem a začne něžnými polibky olíbávat celou délku jeho penisu od kořene až ke špičce. Tam skončí a vezme ho opatrně do úst. Ani na chvíli ho při tom nenapadne, že by to mělo být naopak. Že je to on, kdo by se tu měl válet v polštářích a nechat druhé, aby se o něj takto starali. Chvíli si hraje jenom na špičce a hodně k tomu používá svůj obratný jazyk, ale s každou další chvilkou se odvažuje mnohem dál, tak aby si byl jistý, že si nezpůsobí problém a aby Shinya propadal do stále hlubších vod extáze. Je připravený na všechno, protože ví, že je nezkušený a mladinký a rukama jemně hýčká jeho boky a snaží se je trochu uklidnit.

Shinya

Vůbec si nevšimne, že se Aki kouká. Kdyby to věděl, asi se bude snažit trochu ovládnout i přes pocit, že je to nemožné. Copak jde něco podobného vydržet dlouho nebo se tomu nepoddat? Možná někdo hodně zkušený, ale on to neumí. Nejspíš to ani umět nechce. Když už teď zjistil jaké to je, nechápe, že kdy mohl fungovat bez něčeho podobného. Konečně se mu podaří odlepit víčka do sebe a nožky trochu povolí, jakmile uvidí Akiho tak nízko. Jen z toho pohledu se mu zatmívá před očima. Zakryje s hřebem dlaně rty a nakonec se do kůže i několikrát kousne, aby ho nebylo slyšet na celý palác. Asi by to byla skvělá vizitka, jen…zase se na chvilku stydí. Musí se malinko pousmát, když mu Aki připomene kamínky. Kdyby jen tušil, kolik má teď před očima hvězdiček a jak se prohánějí jedna za druhou a snaží se ho oslepit, asi se mu bude smát. Skoro přes ně Akiho nevidí, ale cítí, kam míří. Musí zatáhnout bříško a několikrát zalapat po dechu. Tu cestičku pořád cítí na kůži. Doslova ho pálí místa, kde Aki byl a nutí ho balancovat na hraně blízkého výbuchu. Vážně si později pogratuluje, že už dávno neskončili. Volnou dlaní sevře látku polštáře a drtí ji mezi prsty, jak kdyby to tím dokázal oddálit. Kdyby jeho společnost přestala, tak to možná dokáže ještě ovládnout. Jenže stačí jen několik polibků a pak horká ústa, která ho obemknou v těch nejcitlivějších partií a….

"Aki-chan." Dojde na oslovení, kterému chtěl opravdu moc zabránit. Drobné, štíhlé tělo se mírně pohne v bocích proti Akiho rtům, než se nechá smést vrcholem. Teď už ten krasohled nepotřebuje. Barvičky, které má za víčky nahrazují všechny bez rozdílů. Skoro to vypadá, že se mu pod víčky rozletělo tisíc motýlků. Jenou rukou pořád svírá polštář a vlastně i kimono pod sebou a prsty té druhé zaboří do Akiho ramene. Nemá moc velkou sílu, ale neuvědomuje si, jak moc ho tiskne. Trvá to několik vteřin, než jeho tělo povolí a s očima upřenýma nad sebe do stropu ztěžka oddechuje. Je dokonale mimo, že mu ani nedochází, co provedl. Uvědomění přijde vzápětí a shlédne dolů do Akiho tváře. Už je rudý až za ušima.

"Já…prostě to nešlo, no…udržet." Dostane ze sebe na několik pokusů. Je mu snad ještě větší horko, než před chvílí. Nemělo to celé náhodou být obráceně? Ne, za celou dobu mu to vůbec nedošlo, ale Aki…nevypadá nespokojeně. Tedy troufá si to odhadnout, což je pro něj dost odvážné. Stejně se musí malinko uculit.

"Viděl jsem jich mnohem víc, než v tom krasohledu." Dojde i na tichý hlásek a přikryje si rty dlaní, než se zasměje. Neví, jestli má cítit rozpaky, nebo si užít pocit neprosté spokojenosti, že…Vážně se to stalo? A nezdá se mu to jenom? Konečně se odváží natáhnout dlaň k Akiho pramenům a jemně se jimi prohrábne, než ho pohladí po tváři.

"Budeš mě trápit ještě chvilku?" Trochu se zavrtí, jak kdyby se chtěl víc zabořit do polštářů pod sebou.

"A nedívej se na mě tak." Napomene ho měkce s dalším smíchem. Probudil v něm jeho rozvernější já, které se sice bojí, ale stejně si neodpustí malinkaté provokace. Kde na to byl, to netuší, ovšem ta změna se mu začíná nebezpečně líbit.

"Jestli tak budete trápit poddané, můj pane. Mají se na co těšit." Přijde dokonce i na malé dobírání a hned na to by se nejradši zvedl a odběhl se schovat za dveře.

Aki

I když s tím počítal, stejně to přijde dřív, než si myslel. Má pocit, že si ho ještě nestačil užít a ani zdaleka nebyl všude. Kdyby ho mohl potrápit tak, jak doopravdy dovede, to by teprve Shinya koukal, ale v tuto chvíli se ho rozhodne nechat vydechnout. Bez váhání všechno polkne a spokojeně se usměje, když se zase podívá nahoru do jeho tváře. 

"Nemusíš mi nic vysvětlovat, vím, jaké to je." Ubezpečí ho měkce. Sena si ho takhle občas podá a on pak ani neví, kde zrovna jsou, natož, aby se svůj vrchol pokoušel nějak ovládnout. Bylo to zcela nemožné. 

"Vlastně… bych byl asi hodně nesvůj, kdyby tomu odolat šlo." Tiše se zasměje ze svého místa, na kterém zatím setrvává a kochá se jeho rozpaky. Asi nikdy nikoho neviděl, aby se tolik červenal a na Shinyově bledé pokožce to obzvlášť vynikne. Je opravdu roztomilý, když se tak culí a vzpomíná na krasohled a Aki se asi tváří čím dál spokojeněji. 

"To je dobře. Pořád to ale ještě není všechno, víš?" Slíbí mu trochu tajemně. Mírně přivře víčka, když ho Shinya pohladí a otře se tváří o jeho stehno. To, co Shinya řekne vzápětí, slyší opravdu rád. Přikývne. 

"Ano, to budu." Slíbí mu měkce. Nechápe, jak je to možné, ale má opravdu štěstí na konkubíny, které jsou krásné, přirozené a především… jak jen to říct? Obyčejné je tak obyčejné slovo. Nejsou obyčejné, ale při tom… skromné, nijak pyšné a dávají mu tolik… Když sem Shinya přišel, tak moc se bál a teď ho pobízí, aby spolu strávili víc chvilek, místo, aby to chtěl mít rychle za sebou a utíkal odtud. 

"A jak se dívám?" Tahá z něj, zatímco si z něj Shinya tropí žerty. 

"Jen počkej..." Slíbí mu a znovu se skloní. Odpočinkového času už bylo právě tak akorát. Několikrát se rty znovu dotkne jeho klína, který teď bude velmi citlivý a pak zamíří níž. O hodně níž. Jestli si Shinya myslel, že tohle byly hvězdičky, tak mu předvede, že ještě žádné neviděl. Aby se tam pohodlně dostal, musí dlaně podvléknout pod jeho stehny a zvednout je o hodně výš. Naznačí mu, že si je klidně může položit na jeho ramena a tím si uvolní ruce. Jednou ho pevně chytí za bok, protože tuší, co by mohlo přijít a druhou vrátí do jeho klína. Teď ho nebude šetřit. Teď ho musí přinutit spláchnout vlastní mozek do odpadu, aby si ani nevšiml Akiho vstupu. Bylo to poprvé a on nechce, aby na to měl jakékoliv negativní vzpomínky. S touto přípravou by snad nemusel. Nejdřív ho laská jenom svým jazykem a dá si záležet na tom, aby ho uvolnil, jak to jenom jde. Pak už si ale nasliní prst a podívá se dovnitř i tím. Okamžitě oddálí svou tvář a zkontroluje si výraz v jeho obličeji. Chce, aby uvolnil svoje tělo co nejvíc a přestal přemýšlet. Teprve potom vstoupí. Teď jenom olíbává jeho stehna, hledí nahoru do jeho tváře a pořád pracuje jednou rukou v jeho klíně a druhou vzadu u jeho vchodu. Přidat další prstík si dovolí jenom opatrně, když má pocit, že necítí ani trochu odporu, slyší jenom samé slastné povzdechy a v jeho tváři nenajde ani záchvěv bolesti. Tahle jeho opatrnost je asi zabije oba, ale jiný být nedovede. Ví, že mu Shinya šeptal, že může, že není z cukru, ale Aki si nedovede poručit. Sám už cítí palčivé vzrušení, které skoro bolí, těší se na něj a když ho má takhle před očima, je to týrání sebe samého, ale nejde to přes jeho morální zásady.

Shinya

"Není?" Culí se dál do své dlaně, protože tenhle a slib je…Způsobuje mu nové pocity vzrušení a za chvíli to na něm zase půjde vidět. Najednou vypadá, že nemá vůbec dost. Pořád je dost udýchaný, ale ať se klidně udusí, jen ať to pokračuje. To nahlas samozřejmě neřekne, co by si Aki pomyslel? Nevinně se usměje, když na jeho otázku jen zlehka pokrčí rameny. Jak jen by ten pohled popsal? Nechce, aby to vyznělo příliš sebevědomě, tohle on prostě neumí a zároveň si připadá opravdu chtěný a žádaný. Ne, ten pocit taky moc nezná, ale je to velmi příjemné.

"Nechceš mě sníst, že ne?" Odpoví mu v podstatě otázkou a znovu se zachichotá. Tolik rozverné hravosti v sobě snad nikdy neměl. Kdyby mu to plně došlo, asi bude litovat každého, kdo ho potká, až odsud odejde. Jemně se zachvěje po celém těle, jakmile mu Aki tak hezky vyhrožuje. Místo toho, aby se začal bát se spíš víc těší na to, co přijde. Už zjistil, že Aki je pozornost sama a neudělá mu nic, co se mu nebude líbit. Už jen to, jak pořád kontroluje výraz v jeho tváři. No jo, toho si nešlo nevšimnout. Překvapeně několikrát zamrká, když musí dát nožky nahoru. Je to takové…Malinko se tu vystavuje a Aki ho tím přivádí dost do rozpaků. Ne, že by před chvíli nebyl ústy přímo v jeho klíně, ale tohle je úplně jiné samozřejmě. Na chvíli od něj odvrátí velká očka a podívá se kamsi do stropu, aby zahnal co nejvíc rozpaků a zároveň přepral další vlny vzrušení, které už na něm jdou nejspíš vidět. Ne, Aki s tím mučením nepřestane, tak jak mu slíbil. Ztrácí se v dalších barevných hvězdičkách před svýma očima, než přijde dotek mnohem...hlouběji. Zalapá po dechu, mírně zavrtí hlavu, aby si mohl spokojeně povzdechnout a upře očka na svého něžného trýznitele dole.

"Co to…" Zarazí se v půl otázky. Však on moc dobře ví, co to bylo a je to úplně jiné, než si to představoval. Mnohem lepší! Byl přesvědčený, že už jen tohle by mohlo bolet, ale není to tak. Ukáže Akimu svůj dokonalý mimo úsměv, když nechá svaly horní poloviny těla povolit a znovu se zaboří do polštářů. Snaží se to vydržet, co nejdéle, aby si užil každičký kousek pozornosti, který se mu dostává. Jenže s každým dalším pohybem uvnitř nitra začíná tušit, že chce jen jediné. Oplatit mu tu starost a dopřát i sobě jeho blízkost. Bude moc troufalé, když si o to řekne? Nic víc stejně jeho hlava nevymyslí. Po dalším hlasitém zasténání, které už nejde ovládat, odvážně zaboří ruce do tmavých pramenů, jemně se jimi probere a pak najde trochu ztraceného hlasu.

"Moc rád bych ti ukázal ty barvy a motýly." Pošeptá s podtónem, který ani nevěděl, že umí. Je v něm kousek nedočkavosti, stejně jako malého svádění.

"Je to moc krásy najednou, než abych ji zvládl sám." Pobídne ho trochu s hvězdami v touhou podbarvených očích. Vzdychne si krátce znovu, než se mu podaří zase pokračovat.

"Potřebuju ten správný doprovod, abych se náhodu neztratil. Tebe, můj pane." Dokončí svá slova a pak se znovu odevzdaně položí na polštáře. V duchu ho pořád dál pobízí, aby už šel k němu. Chce si ho celého omačkat, aby věděl, nekončí každá část jeho těla. Moc hezkého těla. Začíná mu docházet, že by rád různé doteky dával, než jen dostával. Je to prostě návykové ze všech stran a vlastně doslova.