Aki x Shinya -Potřebuji tvou starost. - část 2.

(Akiho ložnice)

Shinya

"Já jsem…" Chce mu odpovědět na místo, odkud přišel, ale Aki ho vykolejí podruhé, když mu sdělí, že je krasohled jeho. V očích se mu objeví nadšené hvězdy a znovu si ho prohlédne. Je opravdu nádherný a ví, že ho bude denně chodit oprašovat a trávit večery koukáním do něj. Tajně samozřejmě, aby mu Die nemohl vynadat, že nespí a že bude mít kruhy pod očima. Už se vidí, jak s ním hned za ním poběží, aby mu ho ukázal a vzápětí zrudne nad představou, že by ho otravoval asi i hodiny, kdyby na to měl čas. V tomhle je prostě hrozný a ví to o sobě. Pak si vzpomene na…Ano, jemu by to taky rád ukázal, ale nemůže.

"Arigato, Aki-san." Poděkuje mu upřímně se svým nejpřirozenějším a opravdu šťastným úsměvem.

"Měl bych si dávat pozor na to, jak se chovám. Učí mě tomu." Vysvětlí svou omluvu a chvíli vypadá nerozhodně, než si zase krasohled přiloží k oku a kochá se tvary a barvami, které snad v životě ani neviděl.

"Tohle bych na poli jen tak neviděl." Prozradí na sebe, odkud vlastně pochází, i když ne přesné místo. Koutky mu znovu povyskočí, když po něm chce, aby mu řekl, co vidí.

"Vidím celou zahradu, která je kolem paláce. Mohl bych přesně popsat místo, kde jsou takové barvy a květy k vidění. Teď jsou to ty, co máme pod oknem." Jeho uvolnění je znát, až do okamžiku, kdy ucítí ruce na svých ramenou. Malinko se napne, ale nakonec si uvědomí, že jsou opravdu příjemné. Kdyby se na něj vrhl, asi by začal křičet a utíkat nebo by se prostě rozbrečel, ale takto…Zčervená jen při myšlence na to, že je to opravdu příjemné.

"Teď tam byl skřivánek. Je stejný jako ten, co létal k Hydovi." Prozradí mu něco nejvíc, co možná neměl, ale vůbec mu to nedochází. Nadechne se, aby pokračoval dál, dokud neucítí dotek na svém hrudníku a Akiho blízkost za zády. Místo dalších slov jen tichounce ale dlouze vydechne. Pere se sám se sebou, protože v hlavě má jasně zakódované, že nic podobného dělat nechce. Druhá jeho část touží poznat mnohem víc, už jen proto, jaké pocity mu to způsobuje. Nakonec se přece jen odváží kouknout na Akiho a když uvidí úsměv nesměle se pousměje a s mírným kývnutím se zase podívá do jeho nové cennosti. Má pocit, že to měl být on, kdo se o podobné věci postará, kdo se o Akiho postará, ale je rád, že to tak není. Asi by se nedonutil k pohybu. Chudák Aki to s ním nemá jednoduché. +Die by ti hrozně vynadal.+

"Obyčejné věci jsou krásné, ale tohle bych za obyčejnou neoznačil. Teď se to krásně lesklo, připomíná mi to svatyni a…" Zarazí se na moment, protože ani tak nevnímá interiér, který si dobře obhlédl, jako spíš události v Taijiho domě. Ne, na tohle asi vážně jen tak nezapomene.

"Hrozně se mi tam líbilo. Je škoda, že tam nemůžu tak často, jak bych si přál." Povzdechne si a jakmile mu dojde, že to řekl nahlas…Ani na vteřinu ho nenapadlo, že by mu to třeba Aki mohl dovolit. Die mu to zakázal a jeho svědomí není čisté. Jakmile povolí jeho pás i tkaničky svrchního dílu, kousne se Shin několikrát do rtů a pak se opatrně vymaní z jeho sevření a nechá látku sklouznout na zem. Nepodívá se na něj, jen se nepatrně a nejistě pousměje před sebe, než se zase zpátky posadí a přisune se k Akimu blíž, aby se ho mohl dotýkat. V podstatě se mu něžně nacpe do náruče. Mírně pootočí hlavu, aby na něj viděl, než se pootočí ještě kousíček víc a nesměle ho líbne na hranu čelisti. Sám si to odůvodní jako poděkování za to, jak se k němu chová, ale sám ví, že to stejně stát musí a malinko tomu vykročí vstříc.

"Viděl jsem tam keře, které u nás byly." Povídá mu tiše, když se zase podívá před sebe a sáhne po jeho dlaních, aby je vrátil na svůj hrudník. Sklouzne po nich konečky prstů v jemném pohlazení.

"Lehával jsem mezi nimi a pozoroval západ slunce, když jsem měl práci hotovou. Bylo to vlastně krásné místo. Představoval jsem si malý domek, který by jenom mohl být můj. Někde u vody, dál od všech a přitom dost blízko, abych nebyl sám." Prozrazuje mu své sny.

"Jsou to jen sny malého kluka, ale…Rád si je nechávám zdát."

Aki

Na poli… společně s tím, jak Shinya opakuje svá slova o tom, co se všechno musí naučit, je to jasné. Nezjistil sice, jaká vesnice, ale stejně v ní nejspíš nikdy nebyl. A nemělo moc smysl, připomínat mu jeho domov, mohl by si stýskat. Tohle byla jedna z věcí, kterou na celém harému neměl rád. To, že rvali chlapce a dívky od rodin a mnozí z nich se s ním nikdy ani nepotkají. Pořád nechápe, proč je to nutné, i když rozumí možnostem ohledně dědiců a taky by nikdy nepotkal Senu. Usměje se téměř do Shinyových vlasů, když mu opravdu začne vyprávět, co všechno mu barvy z krasohledu připomínají. Líbí se mu to na něm, má fantazii. Je opravdu rád, že má k dispozici takové okno, většina žádné neměla. Za to vděčil Die a jeho prestižním komnatám. Zarazí se, když se dozví, že k Hydovi létal nějaký skřivánek. Nepochybuje o tom, že to bylo něco mezi ním a Gacktem, ale opravdu to uteklo očím všech správců, když Shinyovým ne? Legrační… Měl by si myslet spíš Nebezpečné, ale to nedokáže. +Doufám, že se máte dobře.+ Věnuje jim myšlenku a úmyslně na to nereaguje, aby tím Shinyu nevyvedl z míry. Shinya jeho dotekům neuhýbá, i když ví, že už si jich všiml. Snaží se působit sebejistě a konejšivě, aby ten klid přenesl i na něho. Jeho nitro ale ve skutečnosti hraje jako šamizen. Vymění si pohled a vypadá to, že to funguje, protože Shinya vrátí pozornost ke krasohledu a nechá ho pokračovat. Zřejmě jim to takhle vyhovuje oběma. Odloží obi a všechny jeho části stranou a povolí zbytek tkanic vrchního kimona, zatímco mu Shin dál vypráví. 

"Svatyni…?" Zopakuje po něm šeptem zaujatě. Bylo to chválihodné, že ho zajímalo tohle místo. I on se tam cítil dobře a musí si vzpomenout na Ricka a jeho nové přátelství s Taijim. Píchne ho z toho u srdce. Teď se nesmí v myšlenkách věnovat svému příteli, jinak mu bude smutno a všechno se pokazí. 

"Je to krásné a tiché místo. Přináší vnitřní klid." Souhlasí s ním. 

"I když tam jeden kněz čeří stojaté vody." Tiše se zasměje. Nemá ani ponětí o tom, že se znají a že by k sobě navíc mohli něco cítit. 

"Nemůžeš, protože máš moc povinností?" Brouká, zatímco kreslí konečky prstů něžné obrázky na jeho krku a pozoruje jeho profil. Má neskutečné rysy. 

"Nebo tam nesmíš sám? Od teď můžeš, budeš-li se cítit bezpečně. Die ti dá doprovod." Řekne něco, co Die pěkně hne žlučí, ale o tom Aki nic netuší, stejně jako o důvodech této konkubíny. Překvapí ho, když se Shinya lehce vyhne jeho dalším dotekům a pozoruje ho, jak vstává. Sám se rozhodl udělat další krok a Aki se něžně pousměje, zatímco očima visí v těch jeho. Zatím si nechce prohlížet jeho tělo, aby nevypadal nepatřičně hladově. To by se asi sám propadl studem. Shinya se k němu záhy vrátí a když se tak jemně vtěsná k němu, v Akim se probudí ochranitelské pudy v plné síle. Opatrně jej obejme a přivře oči pod dotekem jeho rtů na čelisti. Pokaždé se musí znovu spokojeně a příjemně pousmát. Shinya pokračuje v jejich malé hře a on je mu za to opravdu vděčný. Nechá si jednu z dlaní posunout zpět na jeho prsa a v ten okamžik se mu podívá dlouze do očí a ví, že teď už smí, aniž by narušil jeho osobnost a soukromí. Žádný násilný vpád. Neskutečně se mu uleví. Musí zatajit dech, když si ho představí, jak lehává mezi keři, protože v duchu této atmosféry už ho vidí nahého, jak se koupe v poledním slunci a vzrušení se dostaví okamžitě. Přistihne se, že se vinou těch myšlenek maličko červená. 

"Chtěl bys mít takový malý domek?" Zašeptá blízko jeho rtů, ale už ho nenechá odpovědět. Už se ho nutně musí dotknout, ukrást si je v polibku a společně s ním se nad něj nakloní a pomalu ho položí do polštářů. Nakonec ani nedojdou do postele. Nerozpojí jejich rty, když se nad něj přesouvá, jen volnou rukou hledá tkanice spodního kimona a přestavuje si, jak láme další zákony. Jednou, až bude císařem a Sena bude jeho jediná polovička, nechá Shinyu jít a koupí mu ten malý krásný domek, který si přeje. Asi právě zešílel. Ale může za to jenom jeho láska, která mu ukazuje, že je jediná, s kým chce být a všichni ostatní si zaslouží zase ty své, i když jim po nich bude smutno, až odejdou.

Shinya

Jen zlehka kývne hlavou, aby Akimu potvrdil, že se mu ve svatyni opravdu líbilo. Ze začátku i bez Taijiho, ale to mu říkat nebude. Způsobil by tím jistě problémy i jemu a to nechce. Musí se nutně tiše zasmát, když zmíní čeření vod. Asi by to lépe říct nedokázal.

"Ano, to ano." Zasměje se tiše podruhé, ale víc neřekne. Mohl by mu vyprávět, že se tak dlouho nezasmál, jako právě tam, ale jistě by se do toho zamotal a nakonec by to vyklopil všechno. Radši se několikrát kousne do rtu.

"Jeden tam zapomene úplně na všechno." Srovná si v hlavě, co by říct měl a co ne a nakonec z toho celkem dobře vybruslí. Přestává poznávat sám sebe. Jde to samo, když mu na srdíčku leží bezpečí někoho jiného.

"Mám dost povinností, ale taky tam nesmím sám." Odtuší opatrně. Die mu to v podstatě zakázal a očividně ví proč. Jenže Aki mu právě dává možnost tam jít a on…Pro Kami poběží tam asi hned, jak bude mít chvilku času.

"Opravdu?" Vydechne tiše a podívá se mu do očí.

"Měl jsem strach si o něco takového říct." Vlastně ani moc nelže, první měl rozhodně strach a pak v podstatě taky, protože by tím Die naštval, ale nedokáže si poručit, aby se šťastně neusmíval. Ta představ, že uvidí Taijiho alespoň na chviličku…Neví, jak by ten pocit popsal. Schoulí se ještě víc, do Akiho náruče hoříc k němu náklonností, která se objevila během vteřiny. Ty společně strávené chvilky mu opravdu přestávají připadat jako nutné zlo. Dokázal zahořet opravdu rychle, pokud se k němu někdo choval podobným způsobem, jen to není tak silné, jako…Ne, na ně teď myslet nesmí nebo se prozradí.

"Opravdu moc děkuji. Nevěřil bych, že…" Odmlčí se na chvilku a tváře mu zrudnou, ale v očích zasvítí všechna vřelá slova, která by mu teď mohl říct. Odváží se, jen nejspíš trochu později. Hrudník se mu zvedá o poznání rychleji, když se mu kouká do očí. Když vidí červené tváře naproti sobě, jen opatrně pozvedne dlaň, aby tu pravou mohl zmapovat konečky prstů.

"Moc ti to sluší." Ztratí se ve svých myšlenkách, než se chce nadechnout podruhé, aby mu odpověděl. Nedostane příležitost a místo slov z něj vyjde jen krátký povzdech, jakmile ucítí jeho rty na těch svých. První odpověď je jen nesmělé prolnutí, které odráží jeho nezkušenost, ale přizpůsobuje se opravdu rychle. Nemá ani jedinou myšlenku na to, aby se bránil. Nechá se položit na polštáře a už mu vrací polibky mnohem odvážnější, ale pořád jsou něžné. Konečně se trochu odhodlá, aby zvedl dlaně a položí je na jeho hruď. Zmapuje ji pomalu celou a překvapeně otevře očka. To, co pod látkou cítí, by vůbec nečekal. Musí se zlehka pousmát, aniž by opustil jeho rty a sklouzne dlaněmi o malinko níž. Červená se z faktu, že ho hodlá začít svlékat, ale dodá si odvahu a pustí se do toho. Jeho doteky jsou pořád téměř nesmělé, ale dokáže poslepu najít vše, co potřebuje, aby se látka Akiho kimona po chvíli rozhalila. Mírně se odtáhne ve chvíli, kdy už nic část jeho kůže netíží a podívá se Akimu do tváře, aby viděl, jak se mu to líbí. Není sebevědomý, aby čekal nějakou příliš nadšenou reakci, spíš se ujišťuje, že nic není špatně. Navíc je jeden z mála, kdo ho takto viděl. Pomalu vystoupá dlaněmi po jeho hrudníku ke tvářím, které jemně pohladí a nesměle se pousměje.

"Jsi krásný Aki-san. Záříš do tmy, můj pane." Pípne sotva slyšitelně a v modrých očích zaplane i náznak touhy. Příliš nezná pocity, které se v jeho nitru probouzejí, nedokáže ovládat sám sebe a rozhodně jich chce okusit víc. Prostě si to užít a zapomenout na to, že se šel spíš jako na popravu. Mírně se povytáhne, aby mu byl blíž a přejde přes jeho rty těmi svými.

"Chci být chvíli v bezpečí a ve svém snu." Broukne stydlivě, když zvedne víčka, aby se mu podíval do očí a tentokrát je to on, kdo se odváží a políbí ho. Nenásilně si jej přitahuje k sobě a ve chvíli, kdy se jejich těla potkají, mu unikne krátké zasténání.

Aki

Hřeje ho na srdci, jak velkou mu tím povolením udělal radost. Taková maličkost a co může pro jiné znamenat? Na tváři ho zahřeje Shinyův dotek a v uších pohladí jeho hlas, když mu složí ten kompliment. Neslýchá zrovna málo, že vyrostl v pohledného mladého muže, ale stejně tomu pořád nemůže uvěřit a dal by ruku do ohně za to, že pozná, kdy jsou taková slova myšlena vážně a kdy jsou jenom naučená. To musí každé ego dostat pěkně nahoru. 

"Tobě to taky moc sluší." Zašeptá do jeho rtů. 

"Ani jsem ti to nestačil říct a při tom by sis zasloužil tolik komplimentů. Tento palác skrývá hodně krásy, ale ty jsi jednoznačně jedním z jeho největších klenotů a možná celého světa, Shin-chan. Smím ti říkat Shin-chan?" Ptá se ho, jako by snad nesměl cokoliv. Je pro něj ale důležité, aby tyto chvilky byly pro oba co nejnormálnější a kdyby se potkali jinde, taky by se ho ptal na svolení. 

"Nikdy jsem neviděl podobné rysy nebo oči, moc by sis zasloužil, aby je někdo směl obdivovat každý den." Řekne téměř lítostivě, než ucítí jeho malé ruce na svém hrudníku. Hledají tkanice jeho oblečení a on se potěšeně usměje. Je to příjemnější, než kdyby to musel udělat sám a dodává mu to pocit, že si to s ním Shinya třeba užije. Že to udělá, protože chce. Látka na jeho těle se rozestoupí a odhalí pevnou postavu a břicho. Poslechne Shinyovu potřebu na chvíli ustat s polibky, ale když oči otevře, uvidí obdiv v těch jeho a jeho prsa se nadmou jako by spolkl všechnu paví pýchu. Je to hrozně těžké tomu odolávat, komu by to nedělalo dobře? Na jeho rtech se objeví nový úsměv a v čích zahoří cosi sebevědomého, co tam dříve nebývalo. Rozhodně ne v ty dny, kdy se v paláci objevil poprvé. Jsou černé a plné ohnivé energie, která pomalu nahrazuje něžnou kolouší ohleduplnost, až plachost. Už se opírá o obě dlaně vedle jeho těla, zatímco Shinya pokládá dlaně na jeho tváře a skládá mu ten kompliment. Bylo by snadné mu propadnout. Je neskutečný, něžný, laskavý, někdo, koho by si vybral, kdyby tady Sena nebyl. 

"Jsem na rozpacích, že z tebe nenacházím slova. V poslední době mi nedělalo problém mluvit a říct něco pěkného a teď..." Zavrtí hlavou na znamení, že je v koncích. 

"Shin-chan, jsi křehký jako ti motýlci venku. Nechci ti ublížit." Nakrčí starostlivě obočí, ale přesto klesne níž a opatrně se opře o jeho tělo vlastním. Shinyův povzdech jím projede od shora až dolů a znovu povzbudí jeho vzrušení. Je to jasná známka toho, že se mu to líbí. Jejich rty se znovu setkají a Aki se ze všech sil snaží, aby tahle křehká chvilka mezi nimi zůstala co nejdéle a on ji nenarušil divočejším tempem, které se mu pomalu vkrádá do těla a konání. Nejraději by mu řekl, že tady přece je v bezpečí, ale ví, co se děje v harému. Je princ a budoucí císař a stejně tomu nedokáže zabránit. To, co se stalo Rukimu… Kdyby tam Kamijo nepřišel včas… Zavře pevně víčka a i tohle pošle ze své hlavy pryč. Pak přenese váhu na jedno předloktí a začne rozvazovat i spodní bílé kimono. Jakmile kousek povolí, vždycky tam honem protáhne svou dlaň, aby snad nepřišel o nový kousek Shinyovy hebké pokožky.

Shinya

Na jeho oslovení zvládne jen souhlasně kývnout hlavou. V očích už začíná malinko hravěji svítit. Aki se dostal přesně za tu hranici, kdy sám sebe nehlídá a rozhodně nebude poznávat sám sebe. Přijde i jemné uculení.

"Můžeš mi říkat, jak jen budeš chtít." Broukne o trochu rozverněji, aniž by si to uvědomil. Jeho hlava už lítá daleko na obláčku, ze kterého nechce vůbec dolů. 

"Arigato za všechny tvé komplimenty." Podaří se mu promluvit i když mu to Akiho ruce dost ztěžují. Neovládá své tiché povzdechy a čím blíž je, tím víc se v tom celém ztrácí.

"Asi jsem jich nikdy neslyšel tolik za jedinou chvilku." Uculí se podruhé a pak jeho oči malinko zvážní a zněžní. Vážně má o něj takovou starost? A to se stalo kdy a jak? Aki je prostě dokonalý ve všech směrech a kdyby se ho kdokoliv zeptal, řekl by upřímně, že vůbec nepochybuje o jeho schopnost vést tuto zemi. Pokud by v sobě měl byť jen trochu starosti, kterou mu právě dává, nebyl by ten nejlepší? Určitě ano. Jeho tváře jsou pořád rudé, ale kdyby nebyly, zrudnou právě teď, když se nepatrně prohne v bedrech, pak jedním z dalších doteků na holé kůži. Tiché zasténání na sebe nenechá dlouho čekat a společně s tím zlehka pokrčí štíhlou nožku a přejede chodidlem po Akiho lýtku. Jsou věci, které si jeho tělo dělá samo, ale je za to hodně vděčný, pokud se to Akimu bude líbit. Dlaně už jsou taky odvážnější a velmi opatrně a pořád ne úplně jistě mapují tělo nad sebou. Ještě nikoho se takto nedotýkal a je to opojný pocit. Chce mnohem víc a sám by mohl počítat vteřiny, než se přestane úplně stydět. Chce vidět to, co Akimu zahořelo v očích. Krotí se kvůli němu nebo…? Kousne se do rtu, když nechá víčka znovu klesnout. Sbírá odvahu k dalšímu kroku, který chce udělat. Jeho boky nastíní, co by opravdu rád cítil mnohem víc, když se zlehka pohnout nahoru a pak vystřídají pravou i levou stranu. U toho už pomalu pozvedává hlavu a snaží se rozehnat zatmění před očima, způsobené dotekem jejich klínů. Přesto všechno a přes žár, který spaluje jeho tělo je schopný poskládat souvislou větu.

"Nemůžeš mi ublížit. Nejsem tak křehký, jak vypadám. Chtěl bych poznat, co všechno moje tělo vydrží. Budeš tak laskavý, můj pane." U oslovení se mu krátce podívá do očí, než je nechá přikrýt víčky, jak svůj pohled sklopí kamsi mezi ně. U toho se zlehka pro sebe usmívá a dost dobře vnímá svůj o hodně rychlejší dech, stejně jako nedočkavý třes svého těla. Nerozumí tomu, co se to právě děje, ale ani na vteřinu nepomyslí na to, že bych chtěl přestat. Drobná dlaň se prosmýkne mezi jejich těly, pohladí Akiho po boku krku, přes tvář, než skončí v tmavých pramenech, který se krátce probírá, než si ho začne přitahovat blíž. Když k němu tentokrát vzhlédne, je v jeho očích roztoužená odevzdanost smíchaná se zvědavostí a nedočkavostí.

"Potřebuji tvou starost." Ozve se jeho hlásek znovu, než se nechá pohltit dalšími polibky. Je znát, že už v nich není stydlivost, ale touha být mu co nejblíže a vychutnat si všechny nepoznané pocity, které mu dává. Akiho doteky ho příjemně pálí na kůži, přistihne se, že se vždycky pohne tím směrem, kde cítí jeho dlaň. Pro něj jsou rozhodně doteky návykové a Aki to právě pozvedl na ještě vyšší příčku. Ukazuje mu, jak moc by mohly být příjemné a aniž by to tušil, uvrtává ho do nové, velmi opojné závislosti.