Aki x Shinya -Potřebuji tvou starost. - část 1.

(Akiho ložnice)

Shinya

Poslední dny byly pro Shinyu dost zvláštní. Vůbec netušil, co se děje v paláci, uvnitř něj ještě nebyl. Za to si dobře uvědomoval, co se děje uvnitř něj. Nerozuměl sám sobě, když se rozhodl ukázat Taijimu sám sebe a stejně…nedokázal toho litovat. Zas a znovu se styděl při pohledu do zrcadla a stejně na něj nemohl přestat myslet. Ta jeho starost i chování mu vzácně vyhouplo koutky nahoru. Ze všech sil se snažil naučit všemu, aby Diemu neudělal ostudu, jen jeho očka postrádala něco, co v nich bylo předtím. Dokázal se nést po chodbách s lehkostí, ale uvnitř něj ho svíral zvláštní pocit. Nejeden večer se Diemu chtěl svěřit se svými obavami, alespoň s nimi, když o Taijim s ním mluvit nemohl? Neviděl ho od té dne u svatyně a to doufal, že ho aspoň zahlédne. Nebylo mu přáno. Noc před dneškem vyklouzl z postele, aniž by Dieho vzbudil a polovinu proseděl u okna. Hleděl kamsi do dáli, jak kdyby mohl zahlédnout znamení, které ho uklidní. Nechtěl jít k princi i když mu přišel krásný, nechtěl aby na něj kdokoliv sahal, dokud sám nebude připraven, ale neměl na výběr. Přitáhl si kolena pod bradu, položil si na ně hlavu a po tváři se mu sneslo několik osamělých slz. Měl se tu vážně skvěle, Die a vlastně Toshiya se o něj starali, jak jen to šlo. Jenže on by byl vážně radši někde v chudém domku třeba u moře. Klidně by dřel na poli, jen kdyby věděl, že se může vrátit do svého domu, kde na něj možná někdo čeká. Jeden obyčejný život. Hned by to vyměnil za své nové kimono, které má připravené na večer s princem. Najednou nevidí jeho lesk, nad kterým by se jindy rozplýval. Je to něco, co si bud musel obléct, než…Nechá víčka klesnout a jemně se zachvěje po celém těle. Není to vůbec příjemný pocit. V ten den, kdy byl s Taijim v jeho ložnici…Bylo to jiné, to chtěl sám a byl přesvědčený, že to není špatné. Teď se cítí trochu jako něčí loutka, ale to jsou všichni tady. Nad ránem se zase vrátí rychle do postele, před tím si však opláchne tvář studenou vodou, aby skryl pozůstatky slz. Ráno musí brzo vstát, aby se postaral o svého mentora a pak ho čeká ještě služba v prádelně. U té na chvíli vypne svou hlavu. Jak jeden nechce, aby čas ubíhal, žene se překotnou rychlostí a najednou je krátce po poledni a on se musí začít chystat. Všichni po něm po očku pokukují. Slyší slova o tom, jaká je to čest a jak dnes postoupí o hodně výš. Shinův žaludek se pod tím, co slyší, začíná kroutit a nervozita se stupňuje.

"Nezklamu tě, prostě se to nestane." Odhodlání z hlasu je dost patrné, i když si šeptá pro sebe a musí se krátce podívat do stropu, aby ovládl slzy, které nesmí pustit, už ne. Sebere v sobě veškerou sílu, kterou ani netušil, že má a podívá se na svůj odraz v zrcadle. Znovu se málem nepozná a pořád si ještě nezvykl na ten pohled, když z něj udělají někoho jiného. Vlasy má pečlivě srovnané podél tváře a několik pramenů mu spadá přes levé oko. Dali si záležet i na líčení, aby podtrhli jeho netradiční oči. Nedokáže se na sebe dívat dlouho. Kdyby to bylo k jiné příležitosti, mohl by na svém kimonu oči nechat. Je skoro bílé, jen s lehkým nádechem do béžova. Lemy rukávů lemují malí motýlci, kteří jdou vidět, jen při správném světle. Jakmile se kolem něj přestanou všichni motat, konečně přestane koukat do země. Nadechne se, aby Diemu ještě něco řekl, než bude muset jít, ale to už je tu jeho doprovod, který ho má odvést k princi. Podrží si naposledy pohled do Dieho tváře a zlehka vykročí s výrazem, jak kdyby se nemohl dočkat. Tuhle masku si musí udržet stůj, co stůj. Jinak to dopadne špatně a udělá ostudu. +To zvládneš.+ Pobídne se v duchu i když to příliš efekt nemá. Kolena se mu třesou, opravdu to cítí a čím víc se blíží k osudným dveřím, jen se to zhoršuje. Za nimi už ho nechají samotného a on poslušně klopí hlavu k zemi a proplete dlaně před tělem. Přijde mu, že tu nikdo není…+Kéž by to tak zůstalo.+

Aki

Vůbec nebyl v rozpoložení na něco podobného, ale na to se ho nikdy nikdo neptal. Nikdy dřív by si o sobě nepomyslel, že by mohl selhat, ale dneska mu reálně hrozí, že se to stane. Ricko byl pryč, snad na hranicích a snad v relativním bezpečí a v tuto chvíli neexistoval způsob, jak ho dostat zpět. Královna matka použila na svou obhajobu důvody, které jí aristokracie odkývala, aniž by se kdokoliv zamyslel hlouběji, co na to řekne on. Myslel si, že už jim dostatečně ukázal, že tady všechno přebírá do vlastních rukou a podobné záležitosti si nenechá líbit, ale očividně to nestačilo. Jí to očividně nestačilo a pořád si myslela, že je její synek, nad kterým má neomezenou moc. Byla to jeho matka, měl jí rád a respektoval ji, ale když ji neodřízne hned, nemusí mít další šanci. Tenhle post byl někdy opravdovým prokletím. A stejně necouvne, ani za nic ne. Věděl, že na Gackta se může spolehnout, že se mu tam o Ricka postará a později si ho vymůže zpět. Teď to bude muset chvíli vydržet. +Hlavně to přežij.+ Pomyslí si a prohlíží si vlastní odraz v zrcadle. Je perfektně přichystaný pro setkání se svým novým dárkem, který je potřeba… Jak to říkají? Pokřtít, aby ho odsud nevyhodili? Příšerné, ale někde venku by mu mohlo být ještě mnohem hůř. Takže zvládne i tohle. V tomto bodu se nechtěl opírat ani o Senu, protože i když statečně zatínal zuby, Aki věděl, jak těžce nese, když je s někým jiným. Rozhodně za ním nemohl chodit a říkat mu, jak je hrozné tohle nebo tamto. Někdy se čas hrozně vlekl a někdy pádil jako o závod. To bylo teď, protože se ho snažil zastavit pouhou myšlenkou, jenže brzy uslyší otevírání dveří a tichý hlas služebnictva, že jsou tady. Pak se dveře zase zavřou a on ví, že za ním stojí překrásná bytost, která se možná třese strachy nebo taky ne a čeká na… Aki klesne očima ke svému klínu, ale pak se nadechne a když se obrátí čelem k příchozímu, už je sebevědomí samo a jeho oči jsou nečitelné. Ta maska není vůbec potřeba, protože Shinya se na něj nedívá. Až odsud Aki vidí, že se jemně chvěje a dokonce zapomněl na úklonu. Na okamžik mu to vyhoupne koutky nahoru. Měl raději typy jako on, než ty dravé. U těch měl pocit, že by nevěděl, co s nimi. Shinya v něm jen probouzí touhu ho nějak chránit, podobně jako Rukiho. Možná by mohl být jeho oblíbencem. S jedním by šermoval a s druhým… třeba pozoroval motýli, napadne ho, když si prohlíží zdobení jeho kimona. Tu úklonu mu nepřipomene. Jen vykročí směrem k němu a dvěma prsty se jemně dotkne jeho brady, aby ji pozvedl nahoru. Oči, které se mu ukážou, jsou dechberoucí. Má problém s tím, aby místo nich neviděl úplně jiný a teď maličko vyčítavý pohled, ale stejně mu učarovaly. Kdyby neměl Senu, měl by právě co dělat. 

"Ty jsi Shinya." Řekne mu a v jeho hlase se odrazí cosi veselého, i přes to všechno, co se v posledních dnech stalo. Musí mu dodat odvahu a pocit příjemného prostředí. +A sobě taky.+ 

"Můžeš mi tady říkat Aki, na veličenstva nejsem moc typ." Zavtipkuje. On to prostě nedokáže, nemůže souložit a u toho poslouchat Ano, vaše veličenstvo, ne vaše veličenstvo. Vlastně oni mu nesmějí odmlouvat… Pustí ho a maličko od něj odstoupí. 

"Jak se má Die?" Nenapadne ho nic lepšího, než se zeptat na jeho mentora, protože to je asi jediné téma, o kterém ví, že by Shinya mohl konverzovat. Musí se mu dostat maličko pod kůži. Postupně.

Shinya

Vteřinu za vteřinou snaží přemluvit sám sebe, aby se prostě neotočil a neutekl. Je to tady, teď přišla jeho chvíle a on…se prostě bojí a zároveň to nechce. Stejně tak si uvědomuje, že to udělat musí, už jen proto, jak se o něj Die postaral. Ani na chviličku s ním neměl pocit, že by se ho měl bát. Tai vypadal pochybovačně, když mu řekl, koho má za mentora, ale Shin tyhle pochybnosti nesdílel. Prostě podvědomě přehlížel, jak se choval k ostatním a viděl jen starost, kterou o něj měl i když se to snažil maskovat. Tímhle mu splatí část dluhu, musí to tak brát a obrnit se proti celému světu. Teď nesmí zklamat. Stejně se nedokáže přinutit, aby oči zvedl. Má pocit, že mu celé tělo prostě zdřevěnělo a stejně drží rovná záda, tak jako učil. Málem sebou trhne, když ucítí prsty na své bradě, ale nebrání se a pomalu ji pozvedne, jak ho tlak zlehka nutí. Konečně se podívá do tváře někoho o něco málo staršího, než jen on sám. Ovšem z úplně jiným působením. Něco z něj vyzařuje a Shin to neumí správně popsat. Několikrát zamrká.

"Hai, vaše veličenstvo." Podaří se mu ze sebe vůbec něco vydolovat a pak si vzpomene i na úklonu. Teď je asi pozdě, aby ji předvedl, ale bude doufat, že to nezkazí dojem z něj. To se teda moc nepředvedl. Tváře mu zlehka zrůžoví, jak si to celé uvědomí a už zase se snaží klopit oči k zemi. Koutky mu jemně povyskočí, když Aki zavtipkuje a trochu zkoumavěji se mu podívá do tváře.

"Jak si přejete Aki-sama." Jakmile ho pustí, ukloní se alespoň tentokrát. Jeho pohyby jsou lehké. To, co mu Die vtloukal do hlavy, se projevuje pozvolna i když je nervózní. Jenže jeho povaha si s tím poradí, aniž by musel příliš přemýšlet. Naštěstí. Akiho otázka ho jako první vyvede z míry, ale vzápětí se znovu zlehka a stydlivě pousměje.

"Má se skvěle." Odpoví mu jako první. +Pravděpodobně někoho hezky trápí, protože Toshiya dneska nepřišel, takže se má vlastně skvěle.+ Proběhne mu hlavou a v očích se objeví malinkatý náznak pobavení. Mohl by to říct? Nebo radši něco jiného?

"Určitě přispívá k jeho dobré náladě, že se mi dnes nepodařilo cokoliv rozbít nebo někde zakopnout." Prozradí na sebe a doufá, že by ho tím třeba mohl malinko pobavit. Všichni kolem něj jsou dokonalí a on…Pořád má pocit, že k tomu má hrozně daleko. Měl by se pohnout? Něco udělat? Nemá žízeň? Nebo hlad? Marně se snaží vymyslet, co by udělat měl ale stejně má nohy podivně vrostlé do země. Za tohle by ho Die rozhodně nepochválil. S Taijim to šlo celé nějak samo a tady si není jistý, jestli vůbec může dýchat. Aki působí hrozně mile a tím spíš ho mate. Čekal příkazy, zákazy, ale nic z toho se neděje.

"Myslím…" Pípne podruhé. Nechá víčka klesnout, napočítá do pěti a zkusí to znovu.

"Myslím, že mu jde ze mě občas hlava kolem. Pořád mi přijde hrozně zajímavé i to, jak poskládat věci do košíku k lázni." Pokusí se pokračovat v tom samém nesmělém duchu a u toho samozřejmě žmoulá lemy rukávů. Úplně to kimono zničí, než se vůbec pohne. A ne, vůbec nechce myslet na to, kam se musí dostat a co se má stát. Jen na to pomyslí, rudne mnohem víc.

"Stejně jako počítání motýlů a obdivování jejich barev v zahradě." Jeho hlas už zní o něco jistěji. Snad nepřijde pokárání, že příliš mluví, ale má nutkání protnout ticho, které je kolem. Konečky prstů sáhne na látku svého kimona v místě, kde ten motýl skutečně je.

"Možná proto jsem dostal právě tohle. Moje pozornost občas vypadá, jak jejich let. Trochu roztřepaná." Opatrně pozvedne očka a snaží se odhadnout, jestli si nedovolil příliš.

Aki

"Stačí Aki-san." Ujistí ho honem, protože tohle privilegium dal i Rukimu a před ním i Senovi, než se poznali o něco víc. 

"To rád slyším." Řekne jako první, když dojde na Die, ale Shinya neskončí jenom u toho a prozradí na sebe svou nešikovnost. Umí si představit, že něco takového zrovna Die opravdu štve, ale při pohledu na Shinyu… 

"Zdráhám se uvěřit, že bys kdy mohl být v něčem nešikovný." Vypadne z něj opravdu upřímně. Připadá mu trochu jako bytost z jiného světa, co se spíš vznáší ve vzduchu, než aby chodila a ten, že něco rozbije? To dřív projde hmotou. Chvíli je mezi nimi ticho, ale pak se Shinya odhodlá promluvit ještě jednou. Je na něm vidět, že se buď hodně stydí nebo vůbec není zvyklý s kýmkoliv příliš mluvit, ale jeho další slova znovu zvednou Akimu koutky nahoru. 

"Vážně?" Usměje se a v ten okamžik vypadá zase na svůj věk. Jako kluk, kterému jiskří oči zaujetím. Svou předchozí myšlenku o motýlech odhadl opravdu dobře. 

"Je to velmi krásné kimono, vybíral sis ho sám nebo ti ho sehnal Die?" Ať už tak nebo onak, jeden z nich má skvělý vkus. Rozhodně vědí, jak podtrhnout Shinyovy přednosti. Třeba Kamijo by pro tohle vůbec nebyl typ a kdyby v tom přišel Ru, Aki by se asi neudržel a opravdu nahlas by se smál. Pak by se ho Ru pokusil propíchnout dřevěným mečem a užili by si spoustu zábavy. 

"Tady je toho taky hodně, co bys mohl obdivovat." Řekne a gestem ruky obsáhne komnatu kolem sebe. Vzápětí by se ale málem začervenal, když mu dojde, jak tohle mohlo vyznít. Nemyslel tak úplně sebe a jakmile mu to projde hlavou, představí si, jak leží na posteli jenom tak a Shinya ho obdivuje. Nejraději by se plácl dlaní do čela. 

"Pojď." Pobídne ho nakonec a vykročí ode dveří do nitra svých komnat, kde je jako vždycky nachystáno plno jídla a pití, na které obvykle nikdo nemá ani chuť. Tedy teď už tady Ru i Sena spořádají kde co, ale v tu první noc Ru vypadal, že bude spíš zvracet. Naštěstí to nebylo z Akiho. V duchu se zasměje osobnímu vtipu a pozve Shinyu ke stolkům s lakovaným nádobím. Přemýšlí, čím by mu tak mohl udělat radost, jestli je tady něco zajímavého, co by ho nadchlo, tak jako Rukiho meč nebo Senu všechny šperky a hřebínky. Navíc když Shinya přijde do harému s dárkem od něj, bude to jasný vzkaz, že patří mezi jeho favority a hodně mu to pomůže. Nakonec si vzpomene na truhlici, kde má všechny svoje vzpomínky, mimo jiné i ty na svoje dětství. 

"Počkej chvíli." Nechá ho sedět na polštářích a vyrazí k ní. Je ve vedlejším pokoji. Chvíli se s v ní přehrabuje. Jestli si to neodnesl Sena, bude to tady. Nakonec tu věc najde a vrátí se k Shinyovi. Klekne si k němu a v rukou drží cosi, co vypadá jako menší zdobený dalekohled. 

"Tohle je krasohled." Řekne mu a podá mu ho do dlaní. Je docela těžký. 

"Dej si ho před oko, takhle." Naznačuje mu rukama. 

"Když jím budeš otáčet kolem dokola, tvary se budou měnit." Vysvětluje mu. Je tak těžký, protože uvnitř není sklo, ale polodrahokamy. 

"Proti světlu je to ještě krásnější." Obrátí Shinyu za ramena k oknu a sleduje výrazy v jeho tváři, jestli se trochu trefil nebo vůbec ne.

Shinya

Shin už se pomaloučku začal rozhlížet a hlavně si prohlížet Akiho, když se na něj nedíval. Jeho zvědavost byla mnohem silnější, než stud. Navíc Aki byl…Opravdu ho takového nečekal a tím, jak se k němu chová, ho nenásilně nutí, aby se uvolnil a taky se trochu přestal bát. Bude se třást, až dojde na…ne na to nemůže ani pomyslet, jinak se bude červenat ještě víc.

"Ale jsem a pořád jsem se toho ještě nenaučil dost." Ujistí ho, že se tak rozhodně vidí a ví, kolik toho ještě musí vylepšit, aby byl Die aspoň trošičku spokojený. Ale bude se hrozně snažit!

"Hai, myslím, že vím, v která části zahrady je která kytka a jakou má barvu." Zasměje se tiše sám nad sebou a znovu si dovolí pozvednout očka.

"Dostal jsem ho. Asi by mě ani nenapadlo, že bych něco podobného mohl mít kdy na sobě." Přizná se i k této věci. Kdyby jen Aki tušil, jak se tvářil, když se viděl poprvé v zrcadle. Pořád tomu nemůže uvěřit a má pocit, že když se ho špatně dotkne, prostě se pod jeho prsty rozpadne, ale to už mu říkat nebude nebo si o něm bude myslet, že je blázen. Několikrát překvapeně zamrká, když doje na obdivování. A i přes to, že má v hlavě jen jednu tvář? Aki je opravdu krásný a mohl by na něm oči nechat. +To zvládneš, prostě řekni, co tě napadlo. Třeba ho tím potěšíš, když si to opravdu myslíš.+ Přemlouvá sám sebe v duchu.

"To opravdu je." Sebere v sobě veškerou odvahu, aby se mu podíval přímo do tváře a pak zrudne a poslušně zlehka cupitá za ním. Konečně se začne pořádně rozhlížet kolem. Stačila by vteřina navíc a asi by přebíhal od jedné věci k druhé a vyzdvihoval jednotlivé detaily. Všechno je tu krásné a mohl by se nad tím rozplývat roky, než by se dostal na konec. Pak by asi začal od začátku. Způsobně a nejlépe, jak dovede, se usadí na polštáře a zvědavě nakukuje, kam Aki jde. Natahuje krk, aby za ním dohlédl, ale je to marné. Mezi bříšky prstů trochu nervózně žmoulá látku, jen už ne tak zběsile, jako když sem přišel. S každou další chvilkou si Aki krade jeho sympatie a dává mu pocit, že tu nemusí být nutně zlo, jak byl přesvědčený a co si představoval ještě ve svatyni. Aki je během chvilky zpátky a něco nese. Shinovi to nedá a už zvědavě nakukuje, co to má. V modrých očí svítí zaujetí a kdyby byl kdekoliv jindy, asi už je na nohou a chce to prozkoumat. Zatím se však drží a počká, až je Aki dostatečně blízko a podá mu krasohled.

"Páni, něco podobného jsem ještě neviděl." Ozve se nadšený hlásek a hlasitěji vydechne, protože jeho tíhu vážně nečekal. Těká očima z Akiho na krasohled a chvíli vypadá nejistě, ale nakonec si ho před oko přece jen přesune a v ten okamžik mu na tvář vyvstane přímý a naprosto pohlcený úsměv.

"Ty bravy jsou naprosto dokonalé. Páni a teď je to ještě krásnější." Ukazuje mu část své povahy, která se probudí jen, když se přestane hlídat. Nechá se otočit proti oknu a uvědomí si, že se ho Aki dotkl. V tu chvíli se jeho těle jemně zachvěje. Vždycky byl na doteky a pokud se k němu někdo chová takovým způsobem, nehlídá se už vůbec.

"To je skoro podobné jako ten motýl včera." Broukne znovu, než krasohled odtáhne od oka, opatrně položí vedle sebe a pak se pootočí k Akimu. Aniž by nad tím přemýšlel, prostě ho spontánně objeme.

"Arigato, Aki-san. Za možnost něco takového vůbec vidět." Pošeptá mu v blízkosti ouška a pak mu dojde, co udělal. Rychle se odtáhne a několikrát se mu ukloní.

"Je mi líto. Byl jsem příliš nadšený a…" Malinko se zakoktá, než si schová tvář do dlaní a kouká na něj skrze prsty, jak se bude tvářit. Bude se zlobit moc? Snad ne. Kdyby ho poslal rovnou zpátky do harému, tak se půjde asi dobrovolně utopit. Stejně se nedokáže ovládnout a po očku pošilhává po krasohledu.

"Můžu ještě?" Pípne nakonec skrze své dlaně a je vidět, jak mu v očích nadšeně zasvítí a snad ještě víc zmodrají.

Aki

Pokývá hlavou. Divil by se, kdyby ano. 

"Odkud jsi?" Klasická otázka, kterou pokládá úplně všem, ale tohle připadá zajímavé zase jemu. Za svůj život ještě mnoho cest po své zemi nepodnikl. Je to součást povinností císaře, ne princů, kvůli bezpečnosti. Vždycky se těšil na to, až bude jezdit křížem krážem od hradu k hradu a hostince k hostinci a poznávat vesničky a města a život v nich. Navíc každý kluk nebo dívka v jeho harému pocházeli z jiných poměrů. Někteří z těch nejhorších, jiní i z aristokratických rodin. S těmi se od začátku zacházelo trochu jinak a nikdy nezačínali od nuly. Ani nemuseli, protože už dávno uměli chodit a mluvit a dobře se oblékat. Pocítil to zachvění, které projelo Shinyovým tělem, když se ho dotkl, ale neucukl mu. Za to Aki nejdřív málem stáhl svoje dlaně dolů, ale pak si uvědomil, že je čeká mnohem víc, než jen tento dotek a že to jako vždycky bude muset vzít pevně do vlastních rukou. Díky Senovi má za sebou už spoustu hodin praxe a tréninku, i když nic z toho, co dělají spolu nechce dělat ještě s někým dalším. A pak tu byl Ru… Byli spolu jenom málo, ale minule ho Ruki nenápadně tlačil do pošťuchování a nenápadných polibků a Aki ho podezříval, že maličko trénuje. Prostě na něm. Bylo to hodně odvážné a dělal to kvůli někomu. Nebylo těžké přijít na to, kvůli komu. Aki by to měl okamžitě zarazit, roztrhnout je od sebe, ale to by sám nesměl vědět, jak chutná láska a tak dělal, že si ničeho nevšiml a nechával je být, jak to jenom šlo. Bohužel Kamiho roky se blížily horní hranici možného pobytu zde. Hmmm… 

"Ano, opravdu to vypadá jako barvy hejna motýlů, že?" Musí s ním souhlasit. Vůbec to nečeká, když se na něj Shinya otočí a prostě mu padne kolem krku, ale jeho dlaně automaticky vyskočí nahoru a jemně ho obejme nazpět. Ve tváři mu už hraje spokojený úsměv, protože za ty nadšené oči může on a to je velmi návykové. 

"Není za co, nech si ho, je tvůj." Řekne mu a sevře Shinyovy dlaně kolem krasohledu. 

"Copak je ti líto?" Nakloní hlavu mírně k rameni a do svého hlasu nechá prostoupit první jemné odstíny vábivého tónu. Zasměje se, když se na něj Shinya podívá skrz prsty dlaní a přikývne. Jen ať se klidně vynadívá. Chvíli uvažuje nad tím, jak dlouho si jen tak povídat, co dělat… mohli by opravdu dlouho, klidně téměř do rána, ale čím víc bude čas plynout a nic, tím budou oba nervóznější, tím si je jistý. Třeba Shin nebude chtít utéct, jakmile bude po všem a najdou si k sobě nějakou přátelskou cestičku? Nakonec se rozhodne konat, dokud jsou oba v téhle náladě. Potichu se přesune za jeho záda a v okamžiku, kdy je znovu pohlcený pohledem do krasohledu se dlaněmi sotva patrně dotkne jeho ramen. Pokud se na něj ohlédne, jen se jemně usměje, čímž mu dá najevo, aby pokračoval a o několik nádechů později sjede z ramen opatrně na jeho prsa a tam, kde pod obi začínají první tkanice. Takové kimono má nekonečně vrstev a někde se začít musí. 

"Co ti ty barvy ještě připomínají? Rád poslouchám, jak to vidí někdo, pro koho to nejsou každodenní cetky. Kdo umí ocenit obyčejné věci." Říká mu a volnou rukou povoluje vázání pásu vzadu. Všechno zatím drží na svém místě, možná si toho Shinya ani nevšimne.