Sena x Takeshi - Růže osobně. Jaká čest. - část 2.

(tajný apartmán)

Takeshi

Obočí mu stoupne hodně vysoko, když od Seny přijde věta, že ho Kenzo opravdu miluje. Bylo by to vůbec možné a hledal ho proto nebo se pořád přetahují jen o informace a on mu je prostě nechce říct? Podobné rozhovory byly vždycky buď anebo, mohl se spoléhat jen na svůj instinkt a nic jiného. Není si pořád jistý, že by mu měl věřit. Tyhle vody byly dost zrádné a nechat se stáhnout pod hladinu, už nikdy nevyplave. A to si doteď myslel, že umí plavat celkem obstojně. Zrovna se chce přesunout ke stolu, aby mu přichystal pořádně jídlo a mohl si ho v klidu vychutnat, když se stane něco, co by ještě před vteřinou nevymyslel. Jestli měl někdo talent ho vyvádět z míry, tak to byl hned při prvním setkání Sena. A že to uměl jen málokdo. +Co se to se mnou děje?+ Zeptá se sám sebe, ale neváhá ani na vteřinu, jakmile ucítí drobné tělo na tom svém. Uzamkne ho do své náruče a zlehka přitiskne k sobě. Nejradši by mu řekl, že to bude v pořádku. Je tu přece on a on se o všechno postará, ale sám už má dost rozumu na to, aby nesliboval věci, které možná ani není schopný splnit. Ovšem vlna ochranitelský pocitů ho hodlá snad v další vteřině smést. Je to šílená kombinace, kterou už dlouho nezažil. Možná je to tak silné poprvé a to už je vzhledem k jeho věku dost překvapivé. Vyslechne si pečlivě všechno, co mu Sena řekne a na jeho čele se objeví ustaraná vráska. V něčem má pravdu tohle nebylo jen tak a pokud Sena nepřišel dobrovolně, je jen těžko říct, co by se mohlo stát. Ostatně Yakuza má lidi všude a je mu jasné, že ani tahle budova není výjimkou. Není čas, aby se pokoušel přijít na to, co se tu děje.

"Bude to v pořádku." Prohodí nahlas a vlastně tím souhlasí s celým útěkem odtud. Možná ho to bude stát místo, ale určitě něco po cestě vymyslí. Teď se musí dostat ven. Má tu dost velké slovo, aby je oba pustili. Ostatně ochranné vazby jsou i mimo tuhle budovu. Svým nadřízeným to vysvětlí později, třeba jako podezření z úniku informací a svědka v ohrožení.  Ano, to není vůbec špatný plán. Sice to není jeho případ, ale byl tu první. Pokud se mu Sena před jejich zraky rozhodne důvěřovat, tím líp pro ně oba. A díky tomuhle malému představení…Vlastně to zahrál skvěle.

"Jdeme." Zavelí nekompromisně a už ho bere zlehka za paži, aby ho odvedl s sebou. Strážníkovi sdělí jen číslo protokolu, které ho opravňuje odvést svědka a cestou vyzvednou i Senovy věci. Spěchá, protože jakmile je někdo zastaví, mohlo by být pozdě. Podepíše příslušné papíry u evidenčního pultu a pak zamíří rovnou do suterénu, kde se nacházejí garáže.

"Věřím ti, ale věř ty mě, že pokud je to jen hra, už ti jen těžko někdo pomůže." Varuje ho předtím, než odemkne svého Lexuse a pokyne mu, aby zaplul na místo spolujezdce. Jestli kdy pořádně ohrozil své místo, tak je to právě teď. Sám usedne za volant, projedou bránou, kde musí vytáhnout svůj odznak a pak už vyjedou do rušných ulic.

"Začínám chápat, proč si tě drželi tak u sebe. Umíš být hodně přesvědčivý." Prohodí s malinkým zamyšlením v podtónu a už diktuje telefonu nějaké kódy, které pošle svému nadřízenému. Neříká mu, kde budou, ale proč Senu odvezl. Může jen doufat, že se to setká s pochopením a nepůjde do vězení spíš on sám.

"Pojede na bezpečné místo. Nikdo si ho se mnou nespojí, jsem o tom přesvědčený." Ujistí Senu, protože tohle není místo, kde držely svědky. Je to jeho soukromý prostor, kde…Ne, o tomhle nikomu povídat nebude. Zajede do dalších garáží, odkud ale nepokračují do této budovy. Jdou ke dveřím, jež jsou propojeny s druhým komplexem. Tak má svůj utajený apartmán, o kterém neví vůbec nikdo. Tedy kromě jediné osoby a tak už dlouho nežije v Japonsku.

"Už jsme skoro tam." Nastoupí do výtahu, který je vyveze do vyšších pater a kartou jej vpustí do apartmánu. Sám už si hned za dveřmi vkládá do koutku cigaretu a připaluje.

"Udělej si pohodlí, tady ti nic nehrozí." Dodá, než se vydá k baru, kde nalije dvě sklenky, jednu vtiskne Senovi do ruky, jakmile se u něj zastaví.

"Máš hlad?" Zeptá se jako první, protože on není netrpělivý, aby na něj musel hned pálit otázky.

Sena

Ucítí Takeshiho pevný stisk, stejně jako vnímá jeho utěšující slova, ale ještě si netroufá úlevně vydechnout. Pak ale detektiv zavelí odchod, on se nechá vzít za paži a cupitá po jeho boku ven z cely. Tváří se u toho trochu vyděšeně a taky vážně a dívá se pod nohy, aby v jeho tváři nešlo vyčíst nic podezřelého. Podobné kousky umí skvěle, má na ně psychologický trénink. Když se zastaví pro kabelku, pevně ji stiskne oběma rukama a tiše poděkuje, nic víc a už ho následuje chodbou skrz mřížová vrata, která se před nimi odemykají. Jakmile jsou na schodišti a míří dolů, cítí se už o hodně bezpečněji. Jsou to sotva vteřiny, které je dělí od otevřených dveří výtahu, ze kterých vyšel někdo úplně jiný a zatím míří do Senovy původní cely, kterou za chvíli objeví prázdnou. Ještě by je mohl zastavit a oni do té doby musejí být venku z budovy. Pak sice mohou Takeshimu volat a nařizovat mu, aby se vrátil, ale stát se může cokoliv. Usedne do auta a rozhlédne se po voňavém luxusu kolem sebe. Tohle dovede ocenit. Vlastně seděl i v lepším autě, ale tohle by mu stačilo. 

"Bojíte se, že budu utíkat?" Reaguje na Takeshiho slova, ale auto právě vyjíždí z garáže do slunečného dne a Sena si konečně znatelně vydechne. Na chvíli zavře oči a uklidní se. Pak k Takeshimu obrátí svou tvář a pousměje se. 

"Děkuji za kompliment." Vůbec se nebrání. Ano, dovedl si kolem prstu omotat téměř kohokoliv, byla to jeho velká zbraň. Chvíli ho poslouchá, jak diktuje cosi do telefonu a dívá se z okýnka, ale pak se Takeshiho telefon rozezvoní a podle toho, jak oba dva strnou a podívají se na něj, je jasné, že to je někdo, koho nečekal. Je to tady, příkaz, aby se vrátili. Sena na nic nečeká, hrábne po přístroji a vyhodí ho oknem ven. Ve zpětném zrcátku je vidět, jak se rozletí na kousky po dopadu na asfalt a ještě po něm někdo přejede. 

"Určitě byl služební." Zatváří se nevinně, ale co měl dělat? Jakmile budou na místě, snad už nebude bezpečné, aby ho odtud zase vraceli, ale teď? Teď by třeba museli. Zadoufá, že ho Takeshi nevyhodí hned za telefonem, ale naštěstí se to nestane. Mohl by vyskočit sám, mohl by se snažit o útěk, ale v tuhle chvíli po něm jde někdo tajemný a kdo ví proč. Zatím mu nechá přezdívku Big Brother. A pak Yakuza. Pomohli by mu nebo už mají strach, když byl tak dlouho v Číně? Sena se spíš bojí konkurenčních rodin, které by toho chtěly využít, ne Kenza. Ne, teď nikam utíkat nebude a raději zůstane s tímto pánem, co se o něj tak ochotně stará, ani neví proč. Vsadil všechno na jedinou kartu a zatím to vypadá, že… 

"Budete moje srdcové eso, pane?" Broukne trochu smyslně a mávne řasami, ale asi to není ono. S leskem na rtech by to mělo větší efekt. Jsou ještě pořád v centru Tokya, když Takeshi zajede do vysoké budovy a podzemních garáží. Senu to upřímně zaskočí. Nečekal, že odletí zrovna na Hokkaido, ale zároveň mu to připadá hrozně blízko. Nesledoval je někdo? Nechá se odvést důmyslnou sítí chodeb, pozná, že museli podzemím projít do další budovy a nakonec jsou v bezpečí neskutečně luxusního bytu. Sena by se rád zřítil na koberec a usnul, ale zůstane stát a zírat před sebe. Na všechno. 

"Tohle je služební nebo vaše?" V očích mu naskakují yeny a počítají se do finální částky. To bere tolik? A tohle vypadá jako ze zlata… a tady tohle… Trochu se opanuje. Shlédne na sklenku ve své dlani, když mu ji Takeshi přinese a poté vystoupá očima k těm jeho. Je hodně blízko. 

"Mám, neskutečný." Přitaká, protože od nalodění neměl v puse skoro nic. Jen něco málo, aby tady neomdléval a bylo těžké to sehnat, aby s Aquim plavbu přečkali. 

"Můžu vás nejdřív požádat o koupelnu?" Nutně ji potřebuje, má dojem, že je cítit až ven před barák a Dior to není… Asi je to jen pocit, ale na tohle byl vždycky strašně háklivý.

Takeshi

Mohlo by mu být líto telefonu, ale…možná to tak bude opravdu lepší. Měl dost dobré jméno, aby z toho vykličkoval, pokud dojde s pádnými argumenty. Teď u sebe nemá žádný, protože je to věc, na které rozhodně nelpí a vždycky mu stačil jen ten služební. Byt je udržovaný, pravidelně sem dochází úklidová služba i když je po většinu roku neobývaný. Ono pokud si někdo může dovolit tohle, udržovat ho v tomto stavu je jen maličkost. Teď když jsou uvnitř, konečně má pocit, že může trochu vydechnout. Pořád měl pocit, že mají někoho za zády, ale tady jsou v bezpečí, tedy prozatím. Vtiskne Senovi sklenku do ruky a pak kývne hlavou.

"Samozřejmě, půjdu se podívat, kde jsou potřebné věci." Zmizí na několik okamžiků do koupelny a najde všechno, co bude Sena potřebovat, dokonce i to, bez čeho by se kde kdo obešel. Všechno je úhledně naskládané v košíku. Postaví mu to na roh vany a pak se k němu pomalu vrátí. Cigaretu už má v podstatě u konce. Cestou se pozastaví u stolku a sáhne do šuplíku, kde se chvíli prohrabuje a pak si něco vloží do kapsy saka, které už má rozepnuté. Típne cigaretu v popelníku na stole a zamíří k Senovi.

"Kdybys potřeboval cokoliv navíc, tak zavolej, pokusím se to sehnat." Kývne hlavou ke dveřím, za kterými před chvíli strávil několik minut.

"A ne, ten byt není můj ani služební." Prozradí mu jen část, než sáhne do kapsy a vytáhne to, co vzal ze stolu. Je to karta z balíčku, kterou mu vtiskne do ruky.

"Gomen, srdcové eso není můj styl." V očích mu objeví něco jiskrnějšího, když si ho krátce prohlédne. Je to srdcový král. Když se očima vrátí k němu jeho, krátce se nadechne a podrží si dech v plicích. Je vážně okouzlující a věří tomu, že po vaně a jistém pohodlí to bude ještě o dost patrnější. Jeho slabost. Už teď ví, že pobyt tady bude pro něj trochu složitější. Při myšlence na to, k čemu ten byt obvykle využívá je to ještě horší. To si však hodlá nechat pro sebe.

"Kdyby přišlo na to, že se budeš sám bát. Můžeš klidně zavolat taky. Jak jsem jednou převzal zodpovědnost…." Nechá větu nedořečenou a ustoupí o krok, aby mohl Sena projít.

"Podívám se zatím, co je tu k jídlu." Prozradí mu, čemu se hodlá věnovat. A pak by měl vyřešit další zprávu pro své nadřízené, aby je nezačali hledat, to by nebylo zrovna nejlepší. Cestou ke kuchyni stihne několik doušků. Další jeho slabost, kterou si v podobném prostředí nedokázal odpustit. Přijde i na krátkou myšlenku na to, že ho možná čekají doma, ale za ty roky…Pokud se někde zdrží, má pocit, že si toho nikdo ani nevšimne. Musí se pobaveně ušklíbnout. Sáhne po ovladači a pustí příjemnou melodii, než otevře ledničku a prozkoumá její obsah. Něco v ní přece jen je, ale co si budou povídat, on se rozhodně v kuchyni nezdržoval. Od toho měl ženu a dost často spíš využíval služeb restaurací. Nakonec skončí bedry opřený o pult, zapírá si loket o předloktí a upijí doušek po doušku s pohledem upřeným před sebe. Uvažuje nad tím, proč se takto rozhodl a co by mu to mohlo přinést. Jak špatné důsledky tak i ty dobré. Nakonec se znovu vydá do prostoru, aby stáhl sako z ramen a přehodí jej přes opěrku židle opodál. Pak zamíří ke dveřím do koupelny, nepochybuje, že ho Sena uslyší.

"Myslím, že máme menší problém. K jídlu tu něco je, ale většina z toho není bez přípravy použitelná. Není to sice ideální řešení, ale poblíž je několik restaurací." Nadhodí možnou variantu, jak tohle celé vyřešit, než bez váhání otevře dveře. Tváří se skoro nezaujatě, jen pravý mírně pozvednutý koutek prozrazuje, že by mu vůbec nevadilo vidět víc, než by se slušelo.

"A ano, mohl jsem klidně zůstat za dveřmi, ale některé věci člověk musí vidět na vlastní oči, alespoň jednou za život." Doplní bez známky studu.

Sena

Pousměje se a nechá Takeshiho, aby se vzdálil. Mezitím se prochází po obvodu bytu a prohlíží si všechno, co je na první pohled patrné. Občas něco vezme jenom tak rozmarně do prstů, aby to posléze zase vrátil zpátky a uvažuje, jestli byl tohle dobrý tah. Vypadá to, že nakonec ten nejlepší, který mohl podniknout. Bylo to jako zásah osudu, že se mu do cesty postavil zrovna Takeshi a okamžitě s ním začal hrát stejnou hru. Co ho k tomu vede, to zatím netuší, ale ať je to cokoliv, teď je v bezpečí. Takeshi tam není zase tak dlouho, než se vrátí. Pozoruje jeho záda po celý čas, co něco hledá. Co to je? Štěnice? Něco tajného? Přesto se tváří jako by nic, když Takeshi vykročí rovnou k němu. Jenom odloží malou skleněnou sošku, ale protože má oči upřené do jeho tváře, skoro se netrefí. Skoro. Udělá rty neslyšné ops a pousměje se s nádechem provinilosti. Není to moc k uvěření.

"Děkuji." Broukne. Tohle bylo velmi milé. Tolik pozorností a nabídek. Byli si úplně cizí, Sena byl pro něj a jeho kariéru možná hrozbou a přesto se k němu Takeshi choval jako naprostý gentleman. Pozvedne zvědavě obočí, když mu Takeshi prozradí, že tento byt nejspíš patří někomu cizímu a policie to není. Nějaký přítel nebo tak něco? Někdo z rodiny? Shlédne na kartu, kterou mu Takeshi podá a přetočí ji v prstech, aby se na ni podíval. 

"Kde je královna?" Broukne měkce. Když naznačil, že eso to nebude, myslel si, že mu ukáže spíš jinou barvu, možná piky, ale tohle ho překvapilo a mile. Nemá rád předvídatelnost. Zasměje se, když mu Takeshi naznačí, že může volat o pomoc, ale pak prostě projde okolo něj a míří ke dveřím do koupelny. Po cestě se ještě ohlédne přes rameno a hodí po něm očkem, ale pak už se dveře zavřou. Bylo tohle jenom popíchnutí nebo to myslel úplně vážně? Byl to styl humoru nebo se tenhle chlapík nebál říkat nahlas, co se mu honilo hlavou a na co měl chuť? Zajímavé, nikoho podobného nikdy nepotkal. A nečekal by ho zrovna na postu detektiva. Rozhlédne se po koupelně, rychle prohlédne všechny skříňky a kosmetiku, aby zmapoval terén a pak si bez okolků napustí plnou vanu. Asi mu to bude chvíli trvat, ale potřebuje trochu relaxace a odpočinku a dát se do kupy a to jednoduše není hned. Musí umýt svoje tělo i vlasy, zbavit se chloupků a udělat si trochu ty nehty… A celou dobu přemýšlí. Nad svým posláním, nad pobytem v Číně i co si počne dál. Co dělá Kenzo a co ostatní rodiny? Už je tu pěknou řádku minut, nožky dohladka oholené, vlasy mokré a právě se snaží trefit rudým lakem na nehty na palec u své nohy, aniž by musel z horké vody vystrčit příliš mnoho pokožky, když se dveře bez okolků otevřou. Nezamkl se. Vůbec ho to nenapadlo. Vana je hned naproti dveřím, takže mu stačí pouze zvednout oči, aby se podíval do těch Takeshiho. V Senově tváři není ani známky studu, jen zaskočení a určitého zajiskření v pohledu. Tak některé věci, hm? Klidně tu nožku vystrčí z vody úplně a pak ji opře o hranu vany na boku, takže… je vlastně musí dát od sebe a všechno kryje jenom voda a vrstva pěny. Je to docela nestydaté gesto. Lokty taky vystrčí ven a zapře si je o okraje vany v celkem vyzívavé póze jako by mu chtěl říct Tak podívejte pane, dámě se do koupelny neleze, ale nemyslete si, že z vás zčervenám. V jedné ruce třímá štěteček a v druhé otevřenou lahvičku s lakem. Zamává prsty u nohou, aby to pěkně schlo. Ještě mu chybí ta druhá, co je pod hladinou. 

"Vařit moc neumím." Řekne a nespouští oči z těch naproti sobě. 

"Víte jistě, že mě tu smíte nechat samotného a odejít odtud do restaurace? Škoda, že nemůžeme jít spolu, že?" +Jako… pár?+ Doplňuje si v duchu. 

"Vy byste to nevysvětlil v práci a navíc by nás mohl někdo vidět, takový skandál..." Dodá a konečně skloní oči k pěně na hladině. Znovu zamává prsty, než se napřímí a předkloní, aby si zkusil, jestli už to je. 

"Pravdou je, že stejně nemám, co na sebe." A taky je vyřízený a nespal, ale měl trénink na to, aby vydržel dlouho, než opadne. 

"Vůbec nic..." Nedá si pokoj. Do svého oblečení nemůže, je špinavé.

Takeshi

Jen nepatrně trhne obočím nahoru, když se mu naskytne pohled…No, ano tohle si dokáže náležitě užít. Mohl tu být kdokoliv a on si sem přivede někoho, kdo se očividně nestydí. Rozhodně mu to spíš imponuje, než by se nad tím pohoršil. Sena vypadá jako na obálku časopisu, které měl dřív v oblibě, ale vypadá asi tak tisíckrát lépe. Pokud přemýšlel, že tohle zůstane v jisté pracovní rovině, už si tím tolik jistý není.

"Jsou věci, které by si nerad nechal ujít i muž mého věku." Prohodí s náznakem vtipu, aniž by se ode dveří odlepil. Pozorovat ho je něco pro jeho náturu. Mohl by tu stát klidně bez hnutí hodiny a jen se kochat. Byl by spokojený.

"Mám mít obavy, abych tě tu později našel společně s vybavením bytu?" Ne, opravdu nevěří tomu, že by Sena utíkal. Sám si není jistý, co ho k tomu přesvědčení vede, ale…Musí spoléhat na svůj instinkt.

"Ano, to škoda rozhodně je." Prohodí, aniž by se pozastavil nad tím, co mu tu říká. On by ho klidně na tu večeři vzal, nebyl by první a stejně jeho jméno neplnilo obálky novin. Věděl, jak v tom chodit, aby se to nedělo.

"Takový doprovod se jen těžko hledá. Myslím, že by mi polovina města záviděla a druhá se snažila okrást mě o tvou pozornost." Přidá i kompliment. Očima klesne po kousíčcích Senova těla, které je k vidění, když dojde na tu oblečenost.

"Být to na mě..." Nedořekne a jeho oči jasně říkají, že by se oblékat vůbec nemusel. Výraz zůstává ale stejný. Bez dalšího slova se otočí na patě a na chvíli zmizí s nic neříkajícím úsměvem z koupelny. Když se vrátí, nese pro sebe sklenku s tvrdým alkoholem a pro Senu otevřenou lahev šampaňského. Cigarety má samozřejmě s sebou. Všechno odloží na malý stolek poblíž vany a zmizí na pár vteřin podruhé. Vrátí se i s židlí a postaví ji vedle vany, aby se mohl pohodlně usadit.

"Narazil jsi na fakt, že by asi nebylo bezpečné nechávat tě někde samotného." Vysvětlí to bez váhání, jen jeho pokřivený úsměv značí, že tohle ten důvod rozhodně není. Oči sjíždějí po Senově pokožce, jak kdyby ji v tu samou chvíli hladil. Pomalu, velmi intenzivně a to i ve chvíli, kdy zvedá sklenku ke svým rtům.

"Možná bych ti mohl půjčit nějakou košili. Jistě bys v ní chvíli vydržel." Ta částečná oblečenost by se mu rozhodně líbila. Vyčkávat hodiny, jestli náhodou nevykoukne něco navíc.

"Tak si už chvíli říkám, za co všechno bych mohl vyměnit tvůj odvoz sem? Možná i nějakou dobu, kdy tady společně zůstaneme." Pozvedne krátce sklenku a tu samou chvíli naplní koupelnu namodralý dým. Ne, ještě pořád se ho nedotkl a ani to příliš nepotřebuje. I takto by mohl být dlouho spokojený, pokud se Sena dál nebude stydět. Dolije mu sklenku, aby náhodou nestrádal a odloží lahev na stůl. 

"Přestávám pochybovat, že část z toho, co jsem viděl v cele, bylo dokonalé představení." Není to myšleno nějak špatně, spíš se tím dobře baví.

"A nutně se musím ptát, jaké představení bys ještě dokázal sehrát." Nakloní hlavu mírně na stranu a konečně se dotkne jedné nožky. Jen konečky prstů a velmi krátce přejede po jeho lýtku.

"Umím být dost zapálený divák, když přijde na jisté věci a věř mi, že jsem schopný zůstat způsobně sedět v hledišti po celou tu dobu." Měl by spíš vyřešit to jídlo, ale zatím nemá nejmenší chuť opouštět prostor koupelny. Tedy chuť by jistě měl a věří, že by si to dokázal požitkářky užít, ale na jídlo teď opravdu nemá pomyšlení.

"Jde to snadno, když hlavní hvězda tolik září. Nabídl bych ti kostým, ale máš sebe. To je opravdu plně dostačující." V očích se mu odrazí první nádech touhy.

Sena

Může jenom odhadovat, kolik přesně je mu let, ale už to nebude zrovna málo. Možná by se divil naopak on, kdyby věděl, kolik je pro změnu Senovi. A stejně ho dál nestydatě bude dráždit a provokovat. Rozesměje se, když Takeshi trefí jeho potlačovanou stránku osobnosti. Kdyby to nebylo trestné, byl by asi kleptoman. Občas hrozně bojuje s touhou něco si tak trochu odnést, i kdyby to byla stříbrná lžička. Hlavně u věcí, u kterých se domnívá, že by si toho třeba někdo nemusel všimnout. Tady se toho válí tolik a majitel bytu má tak moc, že přece nemůže postrádat nějakou maličkost? 

"To vám nemůžu prozradit, jste policista." Řekne na to jenom a jemu vidět ve tváři, jak moc se mu líbí všechny ty komplimenty, které mu Takeshi skládá. Sice se na něj zrovna nedívá a pohrává si s pěnou na hladině, ale zároveň se pořád vrtí a všechno mu to běhá hlavou sem a tam. Kenzo se s ním taky chlubil a nakonec se o něj tahali sem a tam, takže na tom nejspíš něco bude a Sena může s klidným svědomím žít ve svém dokonalém světě, ve kterém mu to prostě hrozně sluší. Pohled zvedne až v okamžiku, kdy se Takeshi otočí a odejde. Už zase. Prý být to na něm... Opravdu by se mu líbilo, kdyby tady chodil nahý? Ten nestyda jeden. Normálně by si v duchu doplnil starý, ale v jeho případě mu to prostě nějak nejde. Možná by teď měl rychle vyskočit z vany a do něčeho se zahalit, ale přece jenom zůstane ještě chvíli tak jak je a za pár minut už tu zase není sám. Beze slova sleduje každý jeho pohyb, až dokud sem Takeshi nepřivleče tu židli a neposadí sen na ní. Teď Sena povytáhne obočí a pak se rozesměje podruhé. Vzal to hodně doslova, v podstatě zneužil situace a Sena si bude pamatovat, že si má dávat pozor, na to co dělá a říká. 

"Tomu se říká vězení s přísnou ostrahou." Prohodí a konečně nožku zasune pod hladinu, aby vytáhl pro změnu tu druhou a taky se pokusil nalakovat nehty na ní. Zřetelně na sobě cítí jeho oči, i když se na něj právě nedívá. Jenom předstírá, že se věnuje výhradně nehtům, ale ve skutečnosti ho z něj brní celý žaludek a podivně mu to rozechvívá vnitřnosti. Má pocit, že se na něj takhle ještě nikdy nikdo nedíval a to v Yakuze zažil hodně hladových pohledů. Tohle je ale z nějakého důvodu úplně jiné. Jako by to nebyly jeho oči, ale přímo ruce, co klouže po jeho těle. Možná by toho flirtování měl hned nechat, aby se později nedivil tomu, co rozpoutá, ale čím víc to funguje, tím víc v tom chce pokračovat. Zatím se cítí hrozně v bezpečí. Je tady přece jako zadržený a pod policejní ochranou. Převrátí v hlavě myšlenku na košili a nakonec přikývne. 

"To by mohlo být pohodlné, obzvlášť na noc, že ano?" Broukne a konečně lak odloží. Teď je snad na chvíli všechno v pořádku. Vnitřně to s ním škubne, když si Takeshi začne říkat o odměnu za svou záchranu a zvedne k němu modrý pohled. Jasně mu z očí sála vzkaz, že bude hodně škrábat, jestli se mu něco nebude líbit. 

"Neděláte to nezištně a z dobroty srdce? Opravdu jste policista?" Ne, v takový svět samozřejmě nevěří. Koutky mu pobaveně poskočí, když mu Takeshi připomene jeho herecký výkon, ale místo odpovědi sáhne po sklence, naznačí přípitek a pak v ní smočí rty. Jenom tak, aby se na něj mohl podívat přes hranu sklenice. To šampaňské je skvělé, ale musí opatrně, když nic nejedl. Na místo toho, aby se bavili o tom, jak se Sena dostal do Tokya, kde celý čas byl a co všechno vlastně ví, ho Takeshi dál svádí a říká si o něco úplně jiného. 

"Jsem skvělý herec, ale jsou věci, které by nikdo předstírat neměl, že? Tedy… žádný muž nechce, aby to muselo být předstírané, i když občas nic jiného nezbývá, aby z toho nebylo úplné fiasko..." Prohodí a skleničku odloží. Dá tím jasně najevo, co všechno už má nejspíš za sebou a že je pro blaho svého objektu schopný čehokoliv. I malé lži. Takeshi ale jistě nenarážel na předstíranou slast, spíš na… divadélko pro jeho oči. Nahota? Něco víc? Nakonec to opravdu nevydržel a dotkl se Senovy nožky. Poskočí k tomu místu očima, ale neuhne mu. Okamžitě se mu postaví chloupky na zátylku, i když trochu tiskne rty. Nic mu nedovolil a navíc nechce přijít o svou výhodnou a hraně sebevědomou pozici. 

"Jaký kostým?" Najednou má potřebu dál mluvit, aby se mu tady Takeshi příliš neurval ze řetězu a poprvé pocítí jistou obavu z jeho zkušeností a věkového rozdílu mezi nimi. Tohle prostě vůbec nečekal, když sem jeli. Policista a především muž! A on má zálibu v klucích jako je Sena? Nejspíš proto ho přemluvil tak snadno. Udělá ale cokoliv, aby bylo po jeho. 

"Otočte se." Nařídí mu měkce, protože chce vystoupit z vany. Žádné dívání na všechno, co může Sena nabídnout, to by rychle přišel o všechna esa v rukávu.