Sena x Takeshi - Růže osobně. Jaká čest. - část 3.

(tajný apartmán)

Takeshi

"Hm, vězení s přísnou ostrahou vypadá jinak. Dělám jen nepatrný dohled." Prohodí jako první a ještě chvíli si užije jeho jemnou pokožku, než dlaň stáhne. Ano, to mu prozatím rozhodně stačí. Voda, stejně jako pěna v ní probouzí jeho fantazii a nutí ji pracovat na plné obrátky. Je to něco, co opravdu dokáže vychutnat a Sena očividně ví, jak na to. Sleduje jeho jemné a elegantní pohyby a u toho si vychutnává svou sklenku, stejně jako cigaretu. To je vlastně večer, přesně podle jeho gusta.

"To je asi věc názoru. Je to velmi dráždivá představa, stejně jako ta, že nechá tuhle krásnou pokožku volně dýchat." Krátce ale hluboce se nadechne a natáhne se po popelníku, do kterého klidně típne cigaretu. Buď majitel kouří nebo tu Takeshi bývá dost často, ale tuhle informaci si nechá pro sebe.

"Dost často podobné věci dělám čistě z dobroty srdce. Jsou však okamžiky, kdy i já jsem jenom člověk. Něco mi ale říká, že tobě trochu víc pozornosti rozhodně nevadí. Nebo se pletu?" Nadhodí otázku. Pak nakloní hlavu mírně na stranu a znovu si ho prohlédne. Zastaví se očima na jeho rtech, kterých se dotkne šampaňské. +Okouzlující.+ Nechá myšlenku nevyřčenou. Nakloní se, zapírajíc se předloktími o kolena. Je mu tak malinko blíž.

"Pokud umíš dobře vnímat řeč těla, nedokáže tě v jistém ohledu oklamat nikdo, ani ten nejlepší herec, ale pokud myslí, že je to možné, můžeme to vyzkoušet." Jeho hlas je o něco tišší a hloubku doplňuje jemně chraplavý podtón.

"Můžu ti klidně slíbit, že se tě nemusím ani dotknout. Když mě budeš trochu poslouchat, nemusíš nic předstírat." Teprve v tuhle chvíli odpoutá pohled z jeho očí a posledním lokem dopije sklenku.

"Začínám být přesvědčený, že nejlepší kostým bude tvůj výraz, až…" Nedořekne, když odkládá sklenku na stolek a po Senových slovech se pomalu zvedne.

"Samozřejmě. S věkem přichází i trpělivost a hlavně jistota, že pokud jí bude dost, odměna bude o to sladší." Věnuje mu poslední pousmání, ale nezůstane tu. Odejde z koupelny a zamíří do jedné z ložnic. Ze skříně opravdu vytáhne čistě bílou košili, aniž by nahlédl dovnitř, pověsí ji na ramínku na dveře a nechá se malinko přivřít, aby jí Sena viděl. Sám na chvíli opustí byt, aby jim tu večeři opravdu přinesl, stejně jako něco sladkého k tomu. Pokud šlo a malé hříchy měl jich hodně, ten velký byl hlavně jeden. Je velmi brzo zpátky, protože daleko jít nemusel, ale dal si dobrý pozor, kudy se vrací. Cestou si ještě vypůjčil telefon od kolemjdoucího, aby zavolal svému nadřízenému a ve zkratce mu řekl, co a proč. Víc nic, ani místo, kde se nacházejí. Velmi krátký hovor, ale Takeshi přece ví, kdy už by byl vysledovatelný. Navíc muž, který mu telefon nabídl, byl na cestách. Stačilo mu vidět letenku v ruce. Vrátí se do bytu a zamíří rovnou do kuchyně, aby vše připravil. Opravdu věří tomu, že Sena neutekl. Usadí se do křesla a sáhne po starších novinách, aby se do nich začetl, než přijde. V ruce už samozřejmě další cigaretu. Začíná být opravdu zvědavý, co jim hodiny strávené společně přinesou. Rozhodně by ho zajímalo, co vodní hladina a bublinky skrývaly za poklad. Ano, rozhodně je to poklad, o tom vůbec není pochyb. V očích se mu zablýskne společně s tou myšlenkou a musí se mírně pousmát. 

"Možná se ze mě stává opravdu netrpělivý člověk." Prohodí si pro sebe pobaveně a přetočí stránku novin.

"Hm, kdopak má tohle na svědomí?" Ptá se už podruhé nad jistou zprávou, protože tento výtisk už měl samozřejmě v rukách.

Sena

Nespletl se v něm. Opravdový gentleman. Sleduje ho ze svého místa, jak vstává a odchází ze dveří a pak vstane i on sám. Voda pomalu stéká z jeho pokožky, když ještě chvíli natahuje uši, ale nic se neozývá a tak sáhne po měkké osušce a plynule se do ní zahalí, zatímco vystupuje z vany. Prý jeho výraz, až… S tím, jaké jiskření tu před chvílí probíhalo ho samozřejmě napadne jenom jediná věc a přestává pochybovat o tom, že Takeshi myslel přesně na toto. Ještě nikdy s ním nikdo nemluvil tak přímočaře o tom, jak by si ho přál vidět, když jde navíc o takové intimnosti. Pro sebe se usměje a zavrtí nad tím hlavou a pak si přidřepne ke skříňce pod umyvadlem, aby odtud vytáhl fén a kulmu na vlasy. V tu chvíli se dveře pootevřou. Honem se tam podívá, ale vidí jen košili, která se zhoupne na ramínku a pak je zase sám. Zrovna si vysouší ručníkem vlasy, když zaslechne i klapnutí dveří. Odešel. Teď by toho mohl podniknout opravdu hodně. Prohledat byt a pokusit se volat, shánět informace na internetu, krást a utíkat, šacovat jeho věci, pokud tady nějaké jsou… Nakonec ale neudělá vůbec nic z toho. Cítí se tu podivně dobře a v klidu a jeho další kroky potřebují pečlivě promyslet. Musí se co nejrychleji dostat na určené místo, ale tak, aby to přežil. Když teď vyběhne do ulic, vůbec nic tím nezíská. Ne, nejdřív musí získat zpět svou svobodu a nejlépe i Takeshiho ochranu, ale mimo tento byt, tak aby se mohl volně pohybovat a nejlépe, aby Yakuza věděla, že mu má dát alespoň na oko pokoj. Pak může začít zařizovat další věci. Musí spěchat, nesmí mu to trvat moc dlouho, ale nevypadá to, že by to mělo být zase tak složité. Oklikou se ve svých myšlenkách vrátí k tomu, co mu Takeshi řekl, než odešel. Kromě toho, jak působivě uměl mluvit, musí nutně převracet v hlavě nabídku na tu jeho hru. Sena si věřil hodně na to, aby se dovedl v mnoha věcech ovládat, ale mohl by tím prozradit svůj speciální trénink. Kromě toho tuší, jak by tahle hra vypadala. Musí si přiznat, že ho opravdu láká ji vyzkoušet. Jestli tohle Takeshi dovede, mohl by prožít něco mimořádného, ale… Ještě není ten správný čas, proto na to raději nic neřekl. Za chvíli už má košili na sobě, zoubky vyčištěné a vlasy vyfoukané a lehce zvlněné. Našel tady plno dámské kosmetiky, takže si mohl pohrát i s makeupem a taky tu našel příjemně vonící parfém, i když to není úplně to, co by si sám koupil. Když se na sebe podívá do zrcadla, po předchozím stavu není ani památky a dokonce nevypadá ani unaveně. Ať žijí rozjasňovače očního okolí! Nožky má samozřejmě bosé, ale je tady dost teplo. Konečně se cítí zase být sám sebou a musí si přiznat, že Takeshiho košile mu vážně sluší. Vyjde potichu z koupelny a všimne si ho téměř okamžitě. Projde se směrem k němu, až dojde za jeho záda, opře předloktí o opěru vedle jeho hlavy a předkloní se tak, aby se mohl podívat do novin a zároveň měl rty vedle jeho ucha. 

"Tohle byl Shinji, ale už asi před měsícem. Hrozně jim trvá, než na něco přijdou, že? To proto vždycky zmizí všechny stopy." Prohodí, zatímco s klidem udá první vlaštovku, pak ho mine a vykročí rovnou k jídlu. Je dost maličký na to, aby košile schovala všechno co má a ne, opravdu pod ní nic dalšího není. Zvědavě nadzvedne víčko od bento boxu. 

"Smím?" Zeptá se, zatímco sahá po hůlkách. Ještě chvíli a hlasitě by mu kručelo v břiše. 

"Chtěl jste toho hodně vědět..." Připomene mu, než si zaplní ústa. +Bože…!+

Takeshi

S naprosto klidným výrazem dává Senovi dostatek času, aby si koupelnu opravdu užil. Je přesvědčený o tom, že si dokáže představit, v jakých podmínkách musel po útěku z Číny žít. Pokud mu jen tohle vykouzlí úsměv na tváři, bude opravdu spokojený. A vůbec ho netrápí, co si právě pomyslel. Už si zvykl na aspekty své povahy, v jeho věku už ho nedokázaly vyvést z míry. Jídlo jim sice malinko stydne, ale není to nic, co by mu přidělalo vrásky. Ostatně on mě za sebou výborný oběd. To Sena je tu ten, který musí trpět hlady. Dveře koupelny se otevřou a on pomalu zvedne oči od novin. Hledí na něj přes ten momentálně velmi nepodstatný papír a v očích, stejně jako na mírném pousmání je vidět, jak moc se s tou košilí strefil. Když ho tak po očku pozoruje, musí si přiznat, že má opravdu talent. Léta praxe…Nejspíš. Skloní zase oči k novinám a nechá ho přijít blíž, stejně jako se nepohne, když se nakloní přes opěrku křesla.

"Tvé zbraně nejsou ani trochu fér, víš o tom?" Začne jako první s pobaveným podtónem v hlase a krátce stočí oči jeho směrem, aby se pokochal.

"Měl jsem pocit, že jsem dostatečně připravený na to, co uvidím. Spletl jsem se, ale i to se stává." Nutně musí přijít další kompliment, protože Sena je….ani za ty roky, co je na světě nenašel vhodné slovo.

"Opravdu? Hm, chlapec nám malinko vyrostl a očividně fušuje do oborů, kterých by se ještě před pár lety ani nedotkl." Krátký povzdech na sebe nenechá dlouho čekat.

"Občas si připadám, jak na promoci svého syna, jen to není tolik pozitivní událost." Připomene svůj věk a to, že většinu z těch, kteří se teď pohybují na ulicích, zná ještě dávno předtím. Výhoda nebo ne? Sám si tím není jistý.

"Policejní metody jsou týden od týdne propracovanější. To však platí i z druhé strany, bohužel." Okomentuje i to, že je to měsíc staré.

"Pokud nezískáme lepší zdroje, budeme pořád o týdny pozadu." Pokrčí krátce rameny, jak kdyby ho to netrápilo, ale trápí. Jeho čelo se jemně nakrčí a vytvoří o něco hlubší vrásku. Sena rozptýlí jeho pozornost, když se přesune k jídlu.

"Ale ovšem. Je to hlavně pro tebe." Pokyne mu dlaní, aby se do toho s chutí pustil. Sám pomalu vstane, ale nejde k jídlu, potřebuje nutně doplnit tekutiny. Zvládl takhle popíjet opravdu dlouho přitom si utříbit dost myšlenek. Překvapení ho Senova otázka. Nečekal, že se k tomuto tématu bude vracet, spíš by ho tipl na oddalování.

"Vlastně bych pro tebe měl návrh." Poklepe si hranou skleničky na spodní ret. Napadlo ho to zrovna před chvílí. Pokud by něco takového vyšlo, mohli by z toho mít oba prospěch.

"Myslím, že jsem si to maličko rozmyslel. Nechci toho hodně vědět, ale bude mi stačit jen trocha a postupně." Podívá se mu upřeně do očí, než přejde ke stolu, kde je jídlo, usadí se polovinou pozadí na jeho desku a natáhne se po krevetě, kterou přiblíží k jeho očividně velmi sladkým rtům.

"Co bys řekl na dlouhodobou spolupráci se mnou, Sena-chan? Myslím, že bychom si mohli navzájem pomoci. Dáš mi informace, které nám pomůžou, ale tebe neprozradí. Drobné akce, takové ty skoro nepodstatné věci, já už si z nich vezmu, co budu potřebovat a na oplátku dám informace já tobě. Ty, které přijdou ostatním nepodstatné, ale ty z nich jistě dokážeš vytěžit dost. Zařídím ti jistou imunitu před policií a ty si díky mně zařídíš jisté bezpečí v jistých kruzích." Nakloní hlavu mírně na stranu a počká, jestli si krevetu vezme. Je si jistý, že v tu chvíli se neubrání sjet prsty po jeho rtech.

"K tomu ti můžu nabídnout občasný luxus tohoto místa. Ne příliš často, nesmí ho nikdo najít. Můžeš se tu schovat a je bude tu pro tebe bezpečno do té doby, dokud sem nikoho nezavedeš." Mírně pozvedne obočí a vloží své prsty mezi rty, aby i ochutnal.

"Můžeme se domluvit na tom, že se tu potkáme jednou za týden v určitou hodinu. Pokaždé v jinou. Pokud nepřijdeš, platí to pro další týden. Je mi jasné, že ne vždy to půjde. Pokud se sem dostaneš v jiný den, necháme si vzkaz na místě, které by nikoho nenapadlo." Dokončí celou svou myšlenku. Jistě, není to pro něj v podstatě výhodné v tuto chvíli, kdy by třeba získal jednu podstatnou informaci, ale pokud bude ty nepatrné dostávat celé týdny…Vydělá na tom a navíc, by ho neviděl naposledy.

"Naše malé, sladké tajemství."

Sena

Samozřejmě, že se mu neskutečně dobře poslouchá, že ho dovedl překvapit, že mu to sluší ještě mnohem víc, než by si Takeshi před tím pomyslel a že dovede přiznat i to, že se zmýlil. Pobaveně se po něm ohlédne od svého jídla, zatímco elegantně uzobává. Nikdy by se na to hladově nevrhl, i když zrovna teď skoro umírá na prázdný žaludek. Všechno musí za všech okolností vypadat maximálně esteticky. I každé sousto, které zrovna jí a jak známo, otevřená pusa plná jídla nikdy nevypadá moc dobře, takže je to docela umění. Prý promoce jeho syna. 

"Kolik že vám to přesně je let?" Zeptá se ho na rovinu, protože na visačce se Takeshimu zrovna datum narození nehoupalo. Už to asi nebude zrovna málo, když si pamatuje začátky těchto kluků. On je zná teprve chvíli a už takhle a připadá mu legrační, když si je představí jako mladá ucha, která nic neumí. Když někoho poznáte, moc se nezamýšlíte nad tím, jaký byl, než získal všechny svoje zkušenosti nebo postavení, ale Takeshi tohle všechno pamatuje. I on pokrčí rameny, když dojde na ty zdroje a dál se věnuje svému jídlu. Momentálně předstírá, že narážku vůbec nepochopil. Netrvá to zase tak dlouho a Takeshi přijde s návrhem. Sena nastraží uši, ale neohlédne se po něm. Jen pohled v jeho očích, upřený do rýže, je o něco vypočítavější a studenější, protože se mu mozek přepíná do módu práce. Tak trocha a postupně… to by bylo bezpečnější i pro něho a zároveň by tím mohl získat svůj vytoužený patronát na svobodě, ale hrát to na dvě strany bylo těžké. Co teprve na tři? Je vůbec nějaká naděje, že tohle ve zdraví přežije? Pomalu pohledem vystoupá po Takeshiho těle nahoru k jeho očím, když se objeví u něho a podává mu krevetu. Nepodívá se na hůlky, jen pootevře rty a opatrně si ji převezme, než ji nechá zmizet ve svých ústech. Ještě dlouho po té na nich cítí dotek Takeshiho prstů. Poslechne si to úplně všechno a chvíli přemýšlí. "To by znamenalo návrat ke Kenzovi nebo obecně do těchto kruhů." Řekne mu. Jinak by neměl, odkud pro něj čerpat kromě věcí, které už se staly. 

"Nebo ještě lépe, potřeboval bych nového patrona, ale kdo by byl takový, aby mě vzal pod svá křídla?" Povytáhne obočí. 

"Znáte někoho takového?" Rozhodí krátce rukou s hůlkami. Bylo by to nejlepší, měl by ochranu Yakuzy i policie a mohl by dál existovat na své hraně. A pak dojde na tento byt a na návrh spojený s ním. Bylo by příjemné mít svoje útočiště před světem, o kterém by nevěděla žádná ze stran. Takovou malou pevnost. Nepochybuje ale o tom, co si Takeshi představuje pod těmi schůzkami. Jistě by zůstal dostatečně galantní, aby se k němu nepřiblížil, kdyby Sena nechtěl, ale… Znovu se na něj podívá ve chvíli, kdy ze svého prstu ochutnává Senovy rty a srdce se mu rozeběhne o něco rychleji. Pokud od něj chce všechno, nemůže očekávat, že to bude za nic. Ještě chvíli to všechno převrací v hlavě, zatímco sleduje jeho neměnnou tvář. Získá opravdu hodně a on přece je ochotný udělat pro to mnohé. 

"Tak dobře." Řekne měkce. A je to, má svou smlouvu a těžko říct, jestli je tohle ďábel nebo ne. On ale potřebuje dokončit, co začal. A pro Takeshiho je to taky výhodné, mít informátora zevnitř. Takového, co vidí daleko a za něco stojí.

Takeshi

Pozoruje Senovu tvář, jakoby ho mohl svým pohledem donutit, aby se rozhodl, jak chce on sám. Je mu jasné, že o tom musí řádně popřemýšlet a ne, on si rozhodně nemyslí, že by se bezhlavě pouštěl do všeho. Sena je dle názoru hodně chytrý, kdyby nebyl, už by byl nejspíš po smrti. Kde koho by mátl jeho zevnějšek, ale Takeshi se sice rád podívá, ovšem pod tím vším tuší úplně něco jiného, co ho přitahuje mnohem víc. Musí se spokojeně pousmát, když si sousto převezme. Je to pro něj malinkaté znamení, že by možná něco mohlo dopadnout tak, jak by si přál.

"Vyděsil bych tě tím, kolik mi je." Zatváří se pobaveně. Ne, nestydí se za svůj věk, jen má spíš dojem, že je to vlastně nepodstatné číslo. Hlavně ve chvíli, kdy před sebou má někoho o hodně mladšího, tahle jeho slabost mu jednou opravdu zavaří a rozhodně se o tom nesmí nikdo dozvědět.

"Ano, to by znamenalo." Kývne mu hlavou a nepřestává ho sledovat. Sena to dál očividně převaluje v hlavě a prozrazuje mu souvislosti, o kterých Takeshi ví. Uvrhl by ho zpátky a zároveň je to nejlepší šance, jak ho udržet na živu. Tak by mohl v bezpečí jak před policí, tak Yakuzou. Nic lepšího vymyslet momentálně nejde. Ani kdyby opustil zemi, není jistota, že by si ho tam nikdo nenašel. A není zrovna nespokojený, že Sena odjíždět nebude.

"Myslím, že bych měl jednoho přesně pro tebe. Nebude to jednoduché, ale ne nemožné. Do té doby můžeš zůstat tady." Navrhne mu bez váhání, protože tady ho opravdu nikdo hledat nebude. Usměje se upřímně, když s ním sena souhlasí.

"Skvěle, bude to velmi příjemná spolupráce." V očích se mu objeví něco, co tam bylo ve chvíli, kdy se dotkl jeho rtů.

"Musím jen promyslet několik detailů, aby to pro tebe bylo, co nejbezpečnější." Promne si zamyšleně bradu a nechá si myšlenku v pozadí mysli, aby se tam různě proháněla a kombinovala několik možností. Je to jako šachy a partie, kterou dva hrají klidně i měsíce. Pečlivě si rozmyslet každý tah a předvídat všechny nastalé možnosti. Nechá ho ještě chvíli jíst a sám mlčky pokuřuje, než típne cigaretu. Sena už by mohl mít alespoň trochu plný žaludek a jemu to způsobuje příjemný pocit. Vždycky se rád staral a pokud někdo nebyl proti, je to ještě lepší pocit.

"Začínám se na tu partii v tvém podání opravdu těšit." Složí mu další kompliment a tentokrát natáhne dlaň, aby zmapoval konečky prstů linii jeho tváře. Nedotkne se ho, ale je velmi blízko. Nakonec překoná poslední milimetry, aby mohl zasunout několik pramenů za ouško. Pak vykročí kolem něj a zastaví se za jeho zády. Jedna dlaň spočívá v kapse a druhou mírně sevře látku jeho košile a zlehka zatáhne dozadu, aby se napnula v místě jeho klína. Ne, pořád se ho ještě pořádně nedotkl, ale ani to zatím nemá v plánu.

"Mám před očima, jak si všechny omotáš kolem prstu." Promne si rty o sebe, než tiše pokračuje mírně se naklánějíc k jeho rameni. Stojí na několik milimetrů od něj a i když ho dráždí, nepřitiskne se k němu.

"Začíná mě zajímat, čeho všeho jsi schopný, aby ti padli k nohám, aniž by o tom sami věděli." Přiblíží rty k látce košile na jeho rameni a jen krátce vydechne.

"Smyslný úsměv? Letmé mávnutí řasami nebo pohled na to, jak ty měkké sladké rty objímají něco úplně jiného, než je kreveta?" Nechá víčka klesnout a pravý koutek se mu pozvedne. Ano, tohle si taky dokáže představit a stejně ví, že by to bylo ještě milionkrát lepší. Zatím mu Sena neřekl, aby s tím přestal, takže klidně pokračuje dál.

"Stačí jen málo a viděl bych opravdu hodně. Jen kousek posunout látku, která toho zatím skrývá až příliš." Pomalu sune ruku, ve které svírá košili nahoru. Nejspíš ho látka trochu podráždí, ale zastaví se přesně na hranici, kde by mohla odhalit mnohem víc.

"Mohl bych tě posadit na ten stůl a sledovat, jak pokračuješ ve večeři. Odložit každou nožku na jednu z židlí. Hm…To křeslo je vlastně dost pohodlné, abych měl dostatečný výhled. Ale ne, blíž bych je rozhodně neposouval." Narazí na to, jak jsou ty stoličky daleko od sebe. Viděl by tak opravdu hodně.

"Dokážeš si to představit? Žádný dotek, jen pohled a když se uvolníš, přijde odměna pro nás oba."

Sena

Takeshi si svůj věk chce prozatím nechat pro sebe, ale nebude zas tak těžké zjistit si to později odjinud. Možná by spíš on vyděsil jeho, kdyby mu přiznal, kolik mu je. 

"Dobře." Řekne znovu a souhlasí se svým pobytem zde, dokud mu Takeshi nezařídí cestu ven. Co víc by si mohl přát? Luxusní zázemí, vidinu budoucnosti a možná i splněné práce. Možná, že se z tohohle všeho opravdu dostane výměnou za chvilky strávené společně s jedním vlastně dost sympatickým policistou, který očividně postrádá společnost. To, že je mu o něco víc, to ho teď vlastně vůbec nezajímá. Takeshi má charisma, není to žádný nechutný dědek, u kterého by musel zavírat oči a představovat si někoho jiného, tohle nebude bolet. Vlastně ho má chvílemi možná až moc, protože Sena by si nikdy nepomyslel, že mu někdo takový bude doopravdy rozechvívat vnitřnosti, ale ono se to děje. Tohle s ním neuměl ani Kenzo, a že spolu zažili žhavé chvilky. Bude si na něj muset dávat pozor, aby s ním necvičil až moc. Jestli tady bude někdo s někým cvičit, tak Sena s Takeshim a ne obráceně! 

"Je milé slyšet, že vám na srdci leží moje blaho. Kde kdo by mě mohl považovat za součást podsvětí, která si nic podobného nezaslouží." Připomene mu vlastní původ i to, že se ještě před pár hodinami vůbec neznali. 

"Riskoval jste kvůli mně všechno, i svou kariéru." Řekne mu nakonec, aby bylo jasné, že si je toho vědom. 

"Ani nevím proč vlastně?" Zvedne k němu opět oči a dá si záležet, aby teď byly velké a důvěřivé. Tohle vždycky dělalo dojem. V mužích to vzbuzovalo ty správné pocity. Sena uměl být sebevědomý hajzlík, ale jeho milenec musel mít vždycky pocit, že potřebuje jeho ochranu, že je ještě silnější, než on sám. Pak všechno fungovalo. Někdy musel hodně lhát a předstírat a někdy vůbec, třeba to teď bude ten případ? Nechá ho, aby se dlaní přiblížil k jeho obličeji a jen se nepatrně pousměje. 

"Tahle královna rozhodně nepadne." Řekne mu odhodlaně. Byla to velmi nebezpečná hra, ale Sena ji hodlal vyhrát a teď měl vedle sebe pořádnou věž. Když se Takehsi zvedne na nohy, krátce po něm natočí tvář, než ji vrátí k hůlkám, ale ještě že zrovna dožvýkal, jinak by mu asi zaskočilo, když se košile napne proti jeho klínu. Sklouzne k tomu místu očima, látka jasně rýsuje oblinku mezi jeho nohama, aniž by odhalila příliš. Ten tedy na nic nečeká! Teď ho opravdu překvapil. Sena už se ale rozhodl, bránit se mu nebude. Poslouchá jeho hlas a žasne nad tím, jaké maličkosti a hry si Takeshi dovede užít. Tohle se u mladých nadrženců tedy rozhodně nevidělo a ano, on je v rozpacích. Brní ho záda z jeho nenaplněné blízkosti a jasně cítí i jeho dech na svém rameni. Podsune mu několik návrhů, ze kterých by se Sena snad i opotil. Ten chlípník si představuje přímo tohle? 

"Vymyslím si opravdu hodně, ale moje rty nejsou pro každého. Nejsem rajda, abych si tímhle koupil všechny vojáky na bitevním poli." Řekne mu a ohlédne se po něm. Takeshi pokračuje, mluví o odhalování Senova těla a látka se skutečně začne posouvat. Vrátí pohled k lemu košile, celý se napne a polije ho horký pot. Ta oblinka se trochu probere. Tohle neskutečně působí a on to každou chvíli nevydrží, vyskočí na nohy a rozpaky uteče zpátky do koupelny. +Ale no tak! Jen si s tebou hraje, vrať mu to!+ Napomene se v duchu. Ani tohle není konec a Senovo obočí stoupá nahoru, když mu Takeshi říká, jak si ho představuje. Je to podobné tomu, co mu ukázal ve vaně, podobné pohledy se mu očividně líbí. A pak si o to otevřeně řekne. Prostě teď hned. Sena si myslel, že se vzhledem k těm všem řečičkám o trpělivosti budou seznamovat o něco déle, možná i pár dní, ale dobře. Chce válku, má ji mít. Odloží hůlky a opatrně vstane. V jeho těsné blízkosti se k němu obrátí čelem a krátce se mu podívá do očí, než vysadí svoje pozadí na desku stolu. Nejdřív umístí na stoličku jednu nožku, sáhne po bento boxu a hůlkách a pak i tu druhou. A je to vážně jen tak tak. Dokonce se u toho ani nezačervená, když jako by nic zaboří hůlky do zbytku nudlí a pokračuje v jídle. 

"Vy doopravdy nebudete?" Pronese tónem, který nemusí znamenat jenom dotaz na jídlo. Protože Takeshi tady mluvil jenom o dívání a nic víc.