Sena x Takeshi - Růže osobně. Jaká čest. - část 5.

(tajný apartmán)

Takeshi

Jeho mládí i vášeň ho pohlcuje naprosto dokonale, stejně jako každý dotek. Ty v klíně už jsou na něj skoro příliš, ale je rád, že se mu daří trochu rozptýlit jeho pozornost. Má k tomu svoje důvody. Některé věci by vážně nerad pokazil. Naštěstí si i s tím dokáže hravě poradit a trochu se z toho vymluvit. Nejde to dlouho, protože Senovy doteky jsou…I v jeho věku má obavy, že bude mít problémy odejít, až přijde čas. Sena je rozhodně návykový celou svou osobou, jak vzhledem, tak i chováním. Nestydí se a to má opravdu rád. Užil by si to i tak, ale takto bez zábran je to mnohem lepší. Jeho povzdechy jsou čím sál slyšitelnější a teď už se rozhodně ovládat nechce. Pozoruje jeho profil, když očividně převrací jeho návrh v hlavě. Možná si ho měl zkusit víc připoutat a pak se zeptat, ale…Začíná si uvědomovat, že i on by se mohl stát netrpělivým. Neuvěřitelné, ale je to tak.

"Hm, tohle mi rozhodně ke štěstí stačí." Opáčí mu spokojeně na jeho souhlas. Vážně měl někde hluboko v mysli na pár vteřin strach, že by ho mohl odmítnout. Nebylo to bezpečné ani tak a dost si zahrávají, jenže to pro něj nebylo nic nového, i když to nikdy nebylo propletené s těmi, které by se měl snažit pochytat.

"Teď už je jen na mě, abych tě za pár společných večerů nepřestal bavit." Tlumeným a roztouženým hlasem vtipkuje na svou vlastní adresu. Ale ano, rád bude vymýšlet sto a jeden způsob, jak ho pořád dost bavit a zaujmout. Osvěžující a velmi vítané pro něj.

"Zasloužíš si to, už jen za ten pocit, který mi dáváš." Šeptá mu klidně dál a pak se ozve první tichý sten, když se Sena otře o jeho chloubu. Tohle bylo i na něj příliš. Sevře jeho boky silněji, než se znovu pohodlně opře do křesla a začne pomalu klouzat očima až k jeho klínu a k místům, které se ten jeho dotýká mezi pevnými polovičkami. Teď je to on, kdo ho natlačí víc proti sobě. Jen trochu, aby mu jeho provokování trápil a pak ho zase mírně pozvedne.

"Těšíš se?" Zeptá se ho, když svůj pohyb zopakuje, tentokrát se dostane o něco hlouběji a zase pěkně nahoru. Sena není sám, kdo může v téhle pozici provokovat.

"Já ano." V očích se mu blýskne. Zopakuje to ještě několikrát, dokud se plynule nedostane do jeho nitra. Jakmile dosedne úplně, silou si ho tak přidrží. Dává sám sobě dost času, aby těsnost jejich spojení rozdýchal a zároveň se tím snaží mučit to ďábelské stvoření, které má na klíně.

"Příště si tě hezky otočím, abych všechno mnohem lépe viděl." Sdělí mu to, co ho jako první napadlo. Nebude to lepší, tohle je taky skvělé, ale taky si to užije. Pohladí ho po linii těla, než sklouzne dlaněmi na jeho zadek a plynulým pohybem s ním pohne proti sobě. Znovu se pozvedne blíž k němu, aby měl na dosah jeho rty, které si na chvíli ukradne.

"Tak mi ukaž, kolik energie a vášně v tobě je." Teď je ta pravá chvíle, aby ho začal pobízet. Ještě malinko sevře jeho chloubu a dopřeje mu mučivě pomalé pohyby nahoru a dolů.

"Ukaž mi, čím pleteš hlavu ostatním, můj sladký pokušiteli." Zašeptá podruhé a pohladí dlaněmi celou plochu jeho zad, za kterou si ho tiskne k sobě.

"Popleť tu mou, i když to už se možná stalo, tím jak moc roztoužený jsi, jak moc těsno…hmm." Ozve se další zasténání, když se pohne v bocích tentokrát on sám. Tíží ho sice jeho váha, ale není to příliš, aby to nebylo možné. 

"Jak si zajistíš, abych nemyslel na nikoho jiného? Jistě máš svoje osvědčené metody." Provokuje ho dál bez známky ostychu. 

"Nemůžu se jich dočkat." Vezme ho za bradu a přitáhne si ho na své rty v polibcích, kterým propůjčí všechnu touhu, kterou v něm Sena probudil.

Sena

V očích mu cosi spokojeně zazáří, když Takeshi nahlas vysloví svou obavu z toho, že by mu Sena mohl chtít brzy odejít. Ale, ale…? Zatím byl on sám v roli toho nejistého, který si lámal hlavu nad tím, jak si připoutat tak zkušeného muže a mohl se bát, aby jejich spolupráce vydržela dost dlouho, ale vypadalo to, že i někdo jako Takeshi má svoje slabé chvilky. Sex opravdu vládne světu, je to jako když si k sobě Kleopatra připoutala Caesara a skrz něj skoro ovládala mocnou říši. 

"Už se nemůžu dočkat toho, co pro mě všechno přichystáš." Řekne mu sám touhou pozměněným hlasem. Klidně se nechá hýčkat a rozmazlovat, nosit si dárky a už teď ví, že by samozřejmě chtěl i někam ven, něco s ním zažít, ale… o tom teď musí mlčet. Nejraději by se ho zeptal, jaký že pocit mu to právě dopřává, ale Takeshi mu vrátí jeho malou provokaci a pošle si ho proti klínu dost na to, aby malinko vstoupil. Sena zalapá po dechu, nechá hlavu spadnout mezi lopatky, až ucítí konečky vlasů nad polovičkami a dlouze si zavzdychá.

"Ano." Vydechne při tom souhlasně na jeho otázku. Takeshi už ho v klidu nenechá a díky bohu za to. S každým kouskem, kterým ho v sobě ucítí víc a víc, ztrácí hlavu, nehty pevně zatíná do jeho ramen a tiskne svými stehny jeho boky, dokud jím není zcela vyplněný. Chce se nespoutaně rozjet, ale nemůže, Takeshi ho přidrží na místě, až má pocit, že odtud vyletí jako špunt ze šampaňského. Vážně, ještě vteřinka a asi by se to stalo, ale nakonec dostane svou volnost. Musí se zasmát, když mu Takeshi otevřeně řekne, jak by si ho přál vidět příště, ale to pro něj klidně rád udělá. Není toho moc, na co by Sena řekl ne, co by se mu nelíbilo nebo nechtěl vyzkoušet. V tomhle nikdy zábranami netrpěl. Nepotřebuje pomáhat s pohyby, ale je to tak ještě lepší. Vrátí mu polibek, kterým si chce už zase urvat vedení pro sebe a chladná modř jeho očí dostane maličko perverzní nádech, když ho Takeshi takhle pobídne. 

"Doufám, že jsi v kondici, zaběháme si." Poškádlí ho. Asi ho bude trápit docela rád. Takeshi mu není nic dlužný, když nenechá jeho klín na pokoji, ale pro Senu hraje prim jeho mládí a jistá výdrž. Má přece jenom trochu natrénováno, ale pššš. Moc se mu líbí, jak s ním Takeshi mluví a jaké přezdívky mu dává. Nechává ho, aby sahal kamkoliv chce a sám už nasazuje poměrně divoké tempo, které se každou chvíli ještě zhoršuje. Teď už se mírnit rozhodně nenechá, teď je Takeshi v jeho moci a jeho slova to jenom dokazují. Rozhodně nemíní příštích deset let dopustit, aby myslel na cokoliv jiného, než je on sám a jeho zadek. Vždycky byl takový, prostě nesnese, aby pracoval, řídil nebo dýchal, když má myslet na něho. 

"To mám, ale neboj se, nebude to bolet. Nejspíš si toho ani nevšimneš." Pronese něco, co se možná už děje a Takeshiho by nejspíš měl popadnout pud sebezáchovy, ale to se mocným mužům stávalo, že si mysleli, že to mají pevně v rukou. Může být hlavou rodiny, ale Sena hodlá být krkem, který bude otáčet touto hlavou. Znovu si nechá ukrást svoje rty, ale boky ho štve na hranici únosnosti.

Takeshi

Všechna jeho slova i pobídky mají patřičnou reakci, ve kterou doufal. Byl si tím téměř jistý, ale není naivní, aby byl přesvědčený o tom, že to bude působit opravdu na každého. Sena mu dává přesně ty pocity, které ve svém životě vyhledává a potřebuje. Příjemné napětí, které vyvrcholí v uvolnění, pocit touhy a chtíče, stejně jako trochu nevypočitatelnosti v povaze. Vražedná kombinace a to přirovnání by mohlo být opravdu doslovné. Podaří se mu mírně pozvednout obočí, ale v pohybech neustane. Musí se trochu udýchaně zasmát, když přijde na něj a jeho kondici.

"Řekl bych, že v celkem obstojné, ale doufám, že se mi má slova nevymstí." Podaří se mu srovnat svůj dech, aby věta nebyla příliš rozkouskovaná, ale jde to obtížně. Senovo úzké nitro, společně s pohyby, se kterými mu pomáhá, nutí jeho srdce běžet závodním tempem a plíce mají opravdu velký problém, aby natáhly dostatek kyslíku. Dlaněmi si dopřeje ještě několik putování po Senově štíhlém těle, než s nimi pevně zakotví na pozadí, díky kterému mu v pohybech může pomáhat. Už ani on nemá chuť něco příliš brzdit. Teď tady není místo pro trpělivost a dlouhé hrátky. Tahle exploze bude obrovská a on se na ni opravdu těší. V očích se mu zvláštně zablýskne a podrží si pohled v jeho tváři, dokud je to možné. Varovná kontrolka se rozsvítí, protože ho jeho slova nutí přemýšlet a pohybující se tělo jej nutí nad tím nepřemýšlet vůbec. A to ho ujistí v myšlence, že nejspíš moc dobře ví, co dělá. Nevyděsí ho to ani na vteřinu, spíš to nakopne jeho touhu a chuť dokázat mu, že je některé věci schopný uhlídat. Ano, nejspíš reaguje jako většina, ale musí přijít na správnou kličku, jak zařídit, aby to bylo minimálně oboustranné. Nenechat se sebou tak cvičit, tedy až docvičí právě teď.

"Budu si na tebe dávat dobrý pozor, Sena-chan." Vydechne s dalším tichým zasténáním a konečně se víc podvolí nastupujícím příjemným pocitům, které je ženou k blízkému vrcholu. Zapře se pohodlněji do křesla a krátce se opře i hlavou, aby nechal víčka na chvíli klesnout a poddal se dalším zasténáním. Tohle je neskutečný sprint, ale jeho hlavním cílem je snah dožít se cílové pásky. A že to nebude jednoduché. Nemůže ho nechat jen tak vyhrát a tak povolí sevření na pravém boku, aby dlaní znovu zabloudil do jeho klína. Bez váhání ho uvězní mezi svými prsty a dopřává mu ve stejném tempu, které nastolil on jemu. Občas se věnuje jen citlivé špičce, aby ho dohnal na brzký vrchol a nebyl příliš pozadu. To se jemu rozhodně stát nemůže. Vždycky měl v tomhle ohledu navrch, protože jeho společnost v sobě neměla samotného ďábla, ale tohle stvoření je snad jeho vtělení. Už jenom to, co s ním provádí a jak se u toho tváří. Následuje další trhaný výdech a nádech, než se zase narovná, obejme ho pažemi pevně kolem pasu, prudčeji jej přirazí na svůj klín a jen tak ho nepustí.

"Hraješ si se mnou a jde ti to skvěle." Pochválí ho a pohne se horní polovinou těla proti jeho, aby podráždil jeho klín.

"Byl jsem přesvědčený, že jsem spíš na maratony, než na sprinty, ale asi jsem o tom nebyl dost přesvědčený." Povolí své sevření, aby ho mohl zpátky přirazit na svůj klín, stejně jako znovu podráždit jeho chloubu. Zopakuje svou kombinaci potřetí, než sáhne po jeho dlani a konečně se odtáhne. Nechá Senovy štíhlé prsty, aby se obemknuly, kolem místa, které před chvíli dráždil a sám mu pomůže v akurátním stisku.

"Neudělám to já, uděláš to ty sám." Vybídne ho zastřeným hlasem a nechá jeho boky znovu rozpohybovat, stejně jako spojené dlaně. Teď už mu nebude bránit, už toho ani není schopný. Sám si dal několik minut navíc, ale to je maximum, čeho je schopný, víc už jeho tělo nesnese. Ozve se poslední zasténání, než se jeho tělo propne a v tu samou chvíli sevře jeho stehno, jakoby si tím dokázal prodloužit svůj vrchol. Oči nechává otevřené, i když to jde ztěžka, ale pro svůj dokonalý orgasmus potřebuje nutně vidět ten jeho.

Sena

"Jen dávej, nikdy nevíš, kdo půjde kolem…!" Už ze sebe vyráží dost udýchaně s hlavou mírně zakloněnou a očima přivřenýma, protože cítí, jak se po jeho těle plazí úponky blížící se extáze. Už jen chviličku a dostane se na svůj vrchol, který bude vskutku famózní. Překvapeně kmitne obočím, když v klíně ucítí pevný stisk a vzápětí na to ho Takeshi popožene. Je to k nesnesení. Sena by to vůbec nepotřeboval, ale zároveň je to k zbláznění skvělé a jeho koutky mimoděk vyskočí nahoru. Vůbec o tom neví, že se tak spokojeně usmívá a jeho hrdlo opouštějí steny, které jasně značí, že už to déle nepůjde. Je od toho asi dvě vteřiny, když ucítí železný stisk kolem boků a když se chce plynule zvednout nahoru, nejde to. Vytřeští oči před sebe a honem se podívá do Takeshiho tváře proti sobě. Momentálně mu z pohledu šlehají ledově modré blesky, které mu nařizují, aby ho okamžitě pustil a nechal to dokončit a celé nitro ho zabrní, když mu Takeshi vyčte, že si s ním hraje. Je to jako jistá dávka nebezpečí, která tohle všechno ještě trochu okoření a jemu se to vážně líbí. Jak moc vážně myslí svou výhrůžku? Prudce se nadechne, když ho Takeshi potrápí a pořád nepouští, ale rty tiskne pevně k sobě a prsty tiskne jeho ramena. Trhne sebou a Takeshi mu skutečně dovolí jeden pohyb, ale nic víc a Sena zase skončí přibitý dole. Napůl zoufale a napůl vztekle procedí jakési tiché zakňučení a v duchu už vymýšlí, jak mu tohle spočítá. Takeshi to udělá potřetí a on má pocit, že ho snad už praští, ale znovu se zatváří vykolejeně, když stiskne v dlani sám sebe a jeho ručku pro změnu objímá Takeshiho dlaň. Překvapuje ho, nečekal to a líbí se mu to. Vrací mu to všechno i s úroky a Sena by si nikdy nepomyslel, že by tohle mohl najít v chlapíkovi jako je on. Znovu se pohnou a Sena naskočí zpět do rytmu jenom neochotně, ale tohle přesvědčení mu vydrží přesně dva pohyby, než spadne zase zpátky tam, kde byl. Tentokrát už to nemá dlouhého trvání a Takeshi nejspíš dosáhl svého, protože přijde ke svému vrcholu ve stejný okamžik, v jaký pocítí i horkost uvnitř svého těla. Propne se do luku a nechá sebou cloumat spokojené uvolňující vlny. V ty okamžiky neexistuje vůbec nic kolem něj a neví ani o tom, jak moc se na něm Takeshi pase očima. Trvá to několik dlouhých chvil, než se zase pomalu narovná a podívá se mu do tváře očima ospalé, ale moc spokojené kočky. Nebo spíš jaguára sněžného. 

"Trochu se prospi, za hodinku si dáme další kolo." Řekne mu, když ho dlaní pohladí po tváři a pak prostě vstane jako by tady vůbec nic nedělal. Chce ho jen potrápit svou netečností a předstíraným chladem stejně jako myšlenkou na to, že mu nedá pokoj většinu noci, ale ve skutečnosti se mu stehna třesou vypětím a nechce nic víc, než s ním odejít spát. Ano, s ním. Obrátí se k němu zády a udělá krůček od něj, ale pak se zastaví a ohlédne přes rameno. Ještě dvě vteřinky cukání, než ho vezme za ruku a se smíchem vytáhne na nohy. 

"Chci pelíšek a hřejivou náruč." Řekne mu a vykročí ke dveřím, které by mohly být ložnicí. Snad nejdou někam do spíže nebo tak něco. Klidně ho nechá kochat se výhledem na nahé tělo i to, co se teď leskne na jeho stehnech. Tohle se mužům vždycky hodně líbilo.

Takeshi

Viděl každý záchvěv v Senově tváři a nemohl by být spokojenější. Tohle je přesně to, čeho chtěl dosáhnout. Nebylo to o cíleném trápení nebo nějaké hře. Tedy ne o té, aby mu někdy v budoucnu ublížil. Všechno to bylo jen kvůli stupňování slasti a ano, o jeho výdrži. Ať byl Takeshi v sebelepší kondici s někým v Senově věku, se rozhodně měřit nemohl. A taky nebyl muž s egem až do výšin, aby si myslel, že to dokáže. On měl své jiné cestičky a už dost vyšlápnuté zkušenostmi, aby věděl, jak dosáhnout svého. Ne, vždycky se podařilo dojít až k společnému vrcholu, ale dneska měl to štěstí a je víc, než spokojený. Prohlíží si Senovu tvář ještě dlouho. Sám vnímá pnutí ve svalech, které se pomalu mění v jemný třes. Je to opojný okamžik, který si opravdu dokáže vychutnat. Ještě sladší však je výraz v Senově tváři a očích. Nedostane ho z hlavy dlouho, to už ví a ani ty plameny, které mu ukázal během jeho uvěznění. Konečky jeho prstů už nejsou v klidu a užívají si stejně jako oči každé linie jeho těla. Hebká pokožka mu proklouzává mezi prsty a skoro to vypadá, že si nemůže vybrat místečko, kde se zastaví. Zase je chce obsáhnout ´úplně všechny a vtisknout si je pořádně do hlavy, stejně vůni, která dobývá i další smysl. Chybí jen ten poslední a ani ten nehodlá ochudit o ten zážitek. Krátce se k němu nakloní a líbne ho na odhalené rameno.

"Hm, měl jsem tušit, že tahle noc bude výjimečná." Broukne na jeho slova o hodině spánku. Obavy ho ani v tuhle chvíli nedoženou. Však on přijde na způsob, jak zařídit, aby to dopadlo podobně a zvládl protnout cílovou pásku společně s ním. Nechá ho vstát, aniž by mu bránil a jeho překvapeně rozpoložení naznačí jen mírně pozvednuté pravé obočí. Utekl mu tak brzy, ale…není se čemu divit, kdyby zůstal déle, bylo by to asi příliš rozmazlování. Nebo se plete? Sám zůstane ještě chvíli sedět v křesle bez známky studu, když vystoupá očima pomalu nahoru. Zase to vypadá, že se ho dokáže dotýkat pohledem. Už se nadechuje, aby ho přece jen dokázal přesvědčit, že společně se jim bude rozhodně spát lépe. Nemusí, byla to jen další hra.

"Drama je tvou silnou stránkou, to už vím." Dobírá si ho trochu, ale nenechá se dlouze pobízet, než vstane. Několik vteřin má pocit, že ho nohy neunesou, ale je to jen díky výšinám, ve kterých byl před chvílí. Cestou posbírá lahev a svou krabičku cigaret, protože bez toho on spát rozhodně nepůjde.

"S radostí ti dám pelíšek, hřejivou náruč a přidám i pozdní večeři." Narazí s nádechem pobavení na alkohol, který bere s sebou. Oči mu pomalu sklouznou přes Senovo pozadí až na stehna, kde…Musí se dlouze nadechnout.

"Představení přesně pro mě." Nakloní hlavu mírně na stranu, jakoby tím mohl dohlédnout dál.

"Některé stopy budu muset prozkoumat opravdu důkladně." Okomentuje to po svém. Sena se trefí napoprvé a odhalí tak luxusní ložnici. Většinu jejího prostoru zabírá vysoká postel, která rozhodně nemá běžné rozměry a vypadá víc než pohodlně. Pustí Senu až kousek do postele a odloží na noční stolek lahev ke skleničce, která je tam připravena. Popelník nechybí ani tady. Sám se usadí do postele opírajíc se o její čelo. Klidně si počká, až se k němu Sena připojí. Sáhne po ovladači od vzduchotechniky, aby nechal kouř z cigarety, která už zase hoří zmizet. Hned jak má možnost pohladí Senu po kůži a zamíří rovnou na vnitřní stranu stehen, aby splnil svá slova.

"Sledovat tě je něco dokonale hříšného, Sena-chan. Jeden by řekl, že spánek je plýtváním." Skoro si povzdechne, ale dokouří, típne cigaretu a konečně se položí.

"Krásnou noc, můj sladký pokušiteli. Doufám, že probuzení ve tvé režii bude stejně podmanivé jako celá večeře." Líbne jej skoro ochranitelsky do vlasů, než nechá víčka pomalu klesnout.