Sena x Takeshi - Růže osobně. Jaká čest. - část 4.

(tajný apartmán)

Takeshi

Něco se v něm pohne nečekaným směrem, když na něj Sena upře takové oči. Dokonce v těch jeho něco malinko změní a vydá na odiv víc pocitů. 

"Určitě na to přijdeme…společně." Odpoví mu tiše. On sám ví, že za to může jeho povaha a taky něco navíc. Kdyby se k němu nechoval takovým způsobem, asi by neměl takovou potřebu. Zatím to může s klidným svědomím svádět na svoje malé velké hříchy.

"Ano, tomu věřím. Myslím, že to i vidím." Pošeptá mu na téma královny. Sena jí rozhodně umí být. Ta síla z něj v jeho očích doslova sála. Pořád si však část svých myšlenek nechává pro sebe, prostě je opatrnější, než by se na první pohled mohlo zdát. Ovšem jeho blízkost na něj dost působí. Další jeho výhodou byly ale zkušenosti, stejně jako schopnost se ovládat, kdyby nechtěl, nic podobného se neděje. 

"To nejsi." Zareaguje jako první.

"A já ani nechci, abys kupoval všechny vojáky. Mě si ale klidně kupovat můžeš." Sdělí mu bez obalu, nad čím právě teď přemýšlí. Proč by mu to neřekl? On se nemá v plánu ve svých letech začít stydět. Sena se nebrání, tak není důvod. Trpělivě vyčkává a neposouvá látku ani o kousek výš. Nepotřebuje to, chce probudit svou fantazii, stejně jako Senovo tělo. Vnímá to napětí, které zatím nepovolilo. Nemusí se to stát hned, má na to přece celou noc a není nedočkavý, jak by kde kdo byl. Sám už moc dobře ví, že když si počká, mohla by být odměna mnohem lepší. Nevěří tomu, že má v sobě Sena dostane studu, aby ho s tím poslal do patřičných míst rovnou. Minimálně na něm vidí, že mu jeho možnosti probíhají hlavou. Asi by byl hodně překvapený, kdyby mu opravdu utekl. Udělá miniaturní krok dozadu, když se Sena začne zvedat. V Takeshiho tváři se objeví mírné pousmání. Buď se chytil nebo si teď vytyčí hranice a bylo to prostě příliš. První možnost je ta správná a může se zatvářit spokojeně. Pozoruje pečlivě jednu nožku, která se vyhoupne na židli a pak i tu druhou. Očima stoupá po její linii až do míst, která halí látka košile. Příště by potřeboval menší velikost. Ale ani to mu nepřekáží, právě naopak. Je vidět, jak si to užívá. Krátce si povzdechne, aby dal najevo, že je opravdu spokojený a nakloní hlavu mírně na stranu, kdy ho Sena vybídne. Co si vybere, je zdá se na něm. Jenže pořád nemá v plánu porušit svá vlastní slova.

"Hm, tak pozdní večeře, měl bych myslet na své zdraví a zákusek k tomu…" Hraně nad sebou zavrtí hlavou, ale pohne se směrem k němu. Zastaví se mezi jeho nohama a znovu shlédne k místům, kde by se klidně mohli dotknout, teď jim nic nebrání. Místo toho se ale předkloní a zapře dlaně o desku stolu vedle jeho boků. Tím bez váhání uvězní látku jeho košile a donutí ji znovu se dostatečně napnout. Prohlédne si Senův zahalený a přesto patrný klín a teď se zase musí dlouze nadechnout.

"Nejsem ten typ, který by odolal vlastním hříchům. Už nemám tolik času, abych si to mohl dovolit." Pořád se ho nedotýká, jak kdyby se obával, že to dráždivé prostě opadne. Nakloní se ještě kousek víc a nakonec je to sousto v hůlkách, které si ukradne jeho pozornost a on ho vlastně ukradne Senovi. Jakmile ho polkne, narovná se o trochu víc a zůstane stát v předklonu několik milimetrů od Senových rtů. Na tom lehkém brnění by taky mohl být dost dobře závislý. Záměrně zvyšuje míru svého vlastního vzrušení a je přesvědčený o tom, že to není jenom to jeho.

"Ty nejlepší okamžiky je potřeba si řádně vychutnat, nemyslíš?" Mírně pozvedne dlaně, aby látku zlehka povolil, než je zase položí a způsobí tak její pohyb v Senově klíně.

"Moje představy už znáš, co se podělit o ty tvé. Můžeš mi klidně říct, že se prostě sebereš a půjdeš si lehnout a víš, že já ti bránit nebudu." Ne, opravdu by ho nechal, ale na to zatím nedošlo. Zopakuje své gesto s dlaněmi, aniž by mu přestal koukat do očí.

"Měl bych si tě odnést do ložnice a položit do všeho toho luxusu. Je toho tam spousta, co si můžeme společně užít? Mohl bych tě pomalu položit na stůl a užít si ten zákusek všemi smysly." Nakonec povolí látku na pravé straně, aby vzal čisté hůlky do rukou a dotkne se jejich koncem kůže těsně pod Senovým lalůčkem. Sjíždí s nimi po celé jeho šíji, přes klíční kost se dostane do středu hrudníku a pokračuje pořád níž.

"Možná, že bych mohl začít opravdu degustovat."

Sena

Takeshi ho jen před malou chvílí vybídl, aby si ho klidně kupoval a on by toho mohl hodně využít. Nejen pracovně, možná i jinak… nějaké pěkné dárky? Ono to vlastně bude spíš naopak, ale nikdy nebyl z těch, kdo by dělali drahoty nad podobnými nabídkami. Jeho žaludek se prudce zhoupne, když se Takeshi přiblíží a to tak moc, že má pocit, že snad cítí jeho dotek v klíně. Při tom k žádnému nedochází. Nepodívá se dolů společně s ním. S pootevřenými rty hledí do jeho očí a začíná být vyvedený z míry. Trochu sebou trhne a mírně se zakloní, když se k němu Takeshi skloní. Cítí hrany jeho dlaní na stehnech, jak přidržují napínající se látku, která Senovi okamžitě způsobí příjemné pocity. V jeho očích se objeví něco úplně jiného. Jistá upřímná plachost, která tam doposud vůbec nebyla. Teď už si nehraje ani nepředstírá, teď je sám sebou a to ve všech aspektech, i těch věkových. Hrál si už s mnoha muži, tak proč je to teď tolik jiné? Takeshiho slova, pronášená tím ochraptělým hlasem, dávají jasně najevo po čem touží, i kdyby to snad neřekl už několikrát. Mimoděk se z toho celý zachvěje. Takeshi se začne sklánět a on by dal ruku do ohně za to, že teď poprvé ucítí jeho rty, ale to se ještě pořád stát nemá. Místo toho ho zaskočeně sleduje, jak mu bere jedno z posledních soust a pak následuje pohyb jeho ruky, když sahá po hůlkách. 

"Uhm." Opustí jeho hrdlo tichý souhlas, protože mu nějak došla slova, ale ve skutečnosti má pocit, že už nevydrží ani vteřinu. Buď mu doopravdy uteče nebo udělá něco neuváženého a impulsivního. Není tak submisivně poslušný, aby ho nechával hrát si celou noc, zatímco bude mít nervová zakončení napnutá k prasknutí a nervy na pochodu z nenaplněné touhy. Balancovat na hraně nejspíš nevydrží dlouho, na rozdíl od Takeshiho. Povytáhne obočí nahoru, když mu Takeshi nabídne, že by si mohl jít lehnout. No to se teď už zbláznil? To mohl udělat před tím, než se jeho klín přihlásil o pozornost a ne teď, když ho pořád dokola dráždí tou zpropadenou košilí, až musí Sena zatínat čelist, aby se mu skrz rty nedostaly první povzdechy. Je to jako souboj vůle, který Sena prohrává na plné čáře. Pokusí se představit si, jak asi vypadá ložnice v podobném bytě, protože v té ještě nebyl a především, co jsou ty věci, na které Takeshi narážel. Musí se na okamžik podívat někam nad jeho hlavu a zhluboka se nadechnout, protože toho začíná být prostě moc a jeho tělo je už slušně rozhicované. Asi by bylo, i kdyby mu bylo o dvacet let víc, ale co si má počít teď, když obvykle stačí na podobné věci sotva pomyslet? Při řečičkách o pokládání na stůl už má vážně co dělat, aby to neučinil sám a Takeshi ještě nekončí. Koutkem oka zahlédne, jak sahá po hůlkách a vzápětí ucítí lechtivý dotek jejich špiček na své pokožce. Okamžitě mu naskočí husí kůže a celý se zachvěje, než zavře oči a poprvé si povzdechne. Uhne tváří mírně do strany a jakmile jsou hůlky dost nízko, zatáhne bříško. Nepočká, až dokonají svojí pouť. Prostě se na stole posune blíž k němu, zatímco mu pokládá ruce okolo krku, přitiskne se co nejblíž celým tělem a vzápětí ho políbí. Bohužel jeho trpělivost právě vzala za své a může to být klidně někdo cizí a o sto let starší, všechno funguje jak má a Sena ho prostě chce. Chvíli to trvá, než ho propustí ze zajetí svých rtů, které jsou vášnivé, ale ne dobyvačné a podobně tiskne i jeho boky svými stehny. Přiblíží svoje rty k jeho uchu, aby mu splnil jeho přání a sdělil mu svoje potřeby. „Hrozně to chci.“ Vydechne horký vzduch do jeho ouška.

"Tebe chci." Už žádné vykání. Nehty přejede po jeho zátylku. 

"Jestli se budeš dál takhle ovládat, budu si myslet, že tě nedovedu strhnout a pořádně svést a to vážně nesnesu. Většinou pak rozbíjím věci." Obtáhne celé jeho ouško vlastním jazykem.

Takeshi

Nutně se musí pousmát, když Senovi dojdou slova. Kdyby byl příliš sebevědomý, pogratuloval by si, že i ve svém věku dokáže svést někoho, jako je on. Ale o tom to celé není. Je to o jeho vlastní potřebě dopřát si to, na co má slabost. Vždycky to byli o hodně mladší kluci a tajil to, jen kvůli své práci a rodině, ne proto, že by se styděl. Byl schopný si Senovi podobné, i když ne tak okouzlující, vzít na večeři. Svádět je pohledy a slovy, ale všechno ostatní zůstavilo za zavřenými dveřmi. Muselo, pochopení okolí by se rozhodně nedočkal. Jeho žena věděla, v čem si libuje a jejich vztah…Svým velmi osobitým způsobem ji milovat, vážil si jí a vždy se o ni postaral. Ona mu za to dávala pochopení, dokud neměla pocit, že to odnáší její syn. To se bohužel občas stávalo, ale spíš kvůli Takeshiho neschopnosti nechat některé případy být. Teď je ovšem v dokonalém zajetí reakcí Senova mladého těla před sebou. Vydržel by ho dráždit ještě dlouho. Užíval by si každé zachvění, které dokázal způsobit. Sena je ale nedočkavější, než by si prve pomyslel. Sám pozoruje cestu hůlek a užívá si doteky, které nejsou jeho. Jakmile si povzdechne, začíná tušit, že to nebude mít dlouhého trvání. A ano, jemu se rozhodně líbí jeho chování a odsouvá ve své hlavě fakt, kým je a odkud za ním přišel. Měl by mít v hlavě hromadu varovných vykřičníků, že je tohle jedna dobře promyšlená hra, ale nejsou tam. Dá ruku s hůlkami stranou, když ucítí pohyb těla proti tomu svému. Mírně se narovná, aby mu nic nepřekáželo a klidně ho nechá, aby se k němu přitiskl. Poprvé se ho pořádně dotkne, když odloží své dlaně na jeho stehna a dopřeje si slabší stisk. Elektrizující pocit, který projede celým jeho tělem, je opravdu návykový. Užívá si Senovy měkké a velmi sladké rty a přesto se úplně nenechá strhnout jeho vášní. Vychází mu vstříc v jemných prolnutích, které jsou rozvážené a zaměřují se na místa, která ho podráždí ještě mnohem víc. Vlastně se ho snaží trochu zbrzdit a tím ho dohánět k mnohem větším plamenům vášně. Ještě pořád ho nevydráždil dost. Ale ne, už nevěří tomu, že by zůstalo jen u pohledů. V očích mu zasvítí upřímná spokojenost, když Sena pustí jeho rty a přitiskne se k němu mnohem blíž. Jeho ruce se posunou o několik centimetrů výš po jeho stehnech a donutí látku vyhrnout se mnohem výš, aby odhalila jeho klín. Samozřejmě toho chce využit. Mírně pohne hlavou to strany, jak jsou mu příjemné nehty na vlastním zátylku.

"Probouzet tě se pro mě stává oblíbenou činností." Odpoví mu na jeho slova jako první.

"Tento byt podobné věci ještě nezažil. Přemýšlím, jestli tě nechat něco rozbít, bylo by to dost dráždivé pozorování." Prozradí mu ještě něco málo, dlouze se nadechne, protože Senův jazyk je něco neskutečného. Pak přesune dlaně na přechod mezi boky a dokonale tvarovaným zadečkem. Ano, toho už si taky stačil všimnout. Netrhne s ním, jen ho tlakem donutí se víc posunout k němu. Jen taky, aby se látka jeho vlastních kalhot dotýkala Senova odhaleného klínu. Je to on, kdo se natočí k Senovu oušku a mírně po něm přejde rty. Dlaní opustí jeho bok a pohladí ho kloubky prstů po tváři míříc k pramenům, které jemně odsune.

"Máš v sobě tolik vášně." Pošeptá mu.

"Myslím, že ji chci vidět v plné kráse. Ne, vím to." Dotkne se jeho paží a přejde po celé jejich délce až k zápěstí, které stáhne ze svého krku a vezme dlaně do těch svých.

"Pojď." Pobídne ho měkce a pomůže mu ze stolu. Pomalu zacouvá ke křeslu, aniž by z něj spustil oči a je jasné, že tento byt zná dost dobře. Pomalu se posadí, než si ho přitáhne mezi svá stehna. Dlaněmi velmi pomalu obsáhne polovinu jeho zad a skončí na jeho pozadí, které spokojeně stiskne. Tváří se nakloní bříšku, krytému látkou košile a opře se o něj nosem, aby se nadechl jeho vůně. Trvá to pár vteřin, než se pohodlně opřed do křesla a znovu sáhne po jeho stehnech. Mírně ho posune dozadu, aby mohl dát nohy k sobě a dal mu prostor dostat se k němu na klín.

"Posadíš se ke mně?" Vystoupá očima od klína, až do Senovy tváře.

"Na mě?" Ozve se hlas o něco hlubší a rozhodně chraplavější, jak ho ovládá touha.

Sena

Odezva na jeho slova přijde téměř okamžitě a upřímně, kdyby se to nestalo, asi by bouchnul dveřmi a pak si někde v zapadlé uličce lámal hlavu s tím, co bylo pro pána špatně. Cítí, jak se látka košile zvedá z jeho stehen, aby konečně odhalila úplně všechno. Všechno se pořád točí jenom okolo toho jediného pohybu a on z toho už upřímně šílí. Takeshiho polibky jsou neuvěřitelné. Úplně jiné, než jaké kdy poznal a opravdu působí jako by oplývaly nějakým kouzlem, které dovede najít a podráždit ta nejlepší místa. Jenže Senu to jenom víc a víc provokuje a nutí zrychlovat a doslova ho válcovat svou mladou živelností. Není to žádný souboj a stejně chce vyhrát a mít nad ním alespoň na chvíli navrch. 

"Nikdo si to k tobě ještě nedovolil?" I tohle ho dráždí. Být úplně první, kdo si na něj otevře ústa a ztropí pořádnou scénu, aby pak bylo proč se utěšovat navzájem. Poslechne tlak jeho rukou, i když už to víc asi nejde, ale jediný, kdo se tím dohání k šílenství, je asi on. Něco na něj přece zabírat musí a on na to rozhodně přijde. Takeshiho slova ho ujistí, že je všechno v nejlepším pořádku, ale přesto ho přiměje, aby pomalu pustil jeho krk ze svého sevření a mírně se oddálil. Chce po něm, aby někam šli, možná konečně do té ložnice? Opatrně sklouzne ze stolu a dotkne se bosýma nohama koberce. Následuje ho drobnými krůčky ke křeslu, před kterým se zastaví a shlédne dolů do jeho tváře, když se Takeshi posadí. Pak udělá ještě poslední krok mezi jeho stehna a zvolna položí dlaně na jeho ramena. Nechá ho, aby se ho dotýkal kdekoliv chce a sám posune jednu dlaň do jeho vlasů, zatímco si Takeshi opírá čelo o jeho břicho. Je to zvláštní chvilka ticha před bouří a jakéhosi souznění, které by nečekal. Vůbec mu nepřipadá divné, kolik let leží mezi nimi, spíš naopak. Dráždivě mu to imponuje. Může se jím nechat opatrovat a hýčkat a na oplátku mu dát svou mladou konejšivou náruč. Udělá krok dozadu, aby Takeshi mohl upravit svou polohu, ale jakmile pronese svou pobídku, plamen vášně je zpět. Myslel si, že to dokáže, posadí se bokem na jeho kolena a ještě chvíli s ním bude hrát tuhle hru, ale není toho schopný. Místo toho opatrně, ale bez meškání obkročmo dosedne na jeho stehna a rovnou se skloní pro nový nedočkavý polibek. U toho už se oběma rukama pasuje s knoflíčky jeho košile jako by jim šlo oběma o život, když to nestihnou dost rychle. Už mu nechce dát vůbec žádný prostor pro ty jeho hry, prostě ho dostane a to teď a se vší vášní, kterou z něj vymáčkne. Několikrát se nedočkavě pohne klínem proti jeho. Sílu ve stehnech má dost velkou na to, aby to svedl polovinu noci. Chce, aby cítil všechno jeho mládí. Poslední knoflíky spíš utrhne a s tichým cinkáním je slyšet, jak se kutálejí kamsi pod skříň mimo koberec. Prudkým pohybem odhalí jeho ramena, ale nemá čas se na ně podívat, protože by ho musel nechat nadechnout. Místo toho je pěkně osahá a je zaskočený tím, co cítí. Je to sice detektiv, ale stejně by od něj nečekal takhle slušnou kondici. Promne jeho paže, sjede několikrát dlaněmi nahoru a dolů po celé jejich délce a pak zaryje nehty do svalů jeho šíje, zatímco ho tahá za ret. Už trochu udýchaně zopakuje pohyb svými boky, zatímco klínem naráží do jeho břicha a nakonec ztratí i poslední zbytky trpělivosti a prostě z něj začne rvát pásek dolů.

Takeshi

Ten jediný okamžik, kdy zůstal opřený o Senovo bříško, v něm probudil něco navíc, co si dlouho odpíral. Byla to zvláštní chvilka a i on sám je překvapený, jak moc to na něj zapůsobilo. Mohl by si to stokrát opakovaně přemítat v hlavě a je si jistý, že se to dít bude, jakmile z tohoto bytu odejdou. Něco podobného se mu odrazí v očích, když si ho z pohodlí křesla prohlíží. Je opravdu nádherný. Světlo za jeho zády, dělá tuhle chvilku ještě kouzelnější. Jakoby svými slovy protrhl bublinu klidnější a velmi zvláštní chvíle. V příštím okamžiku už má Senu na svém klíně. Musí se mírně pousmát do jeho rtů, když cítí povolování knoflíků. Je tak nedočkavý a v něm to probouzí netušené přívaly touhy, které už opravdu dlouho nezažil, možná nikdy. Kombinace Senovy povahy a toho, co mu teď ukazuje, je ten pravý koktejl právě pro něj. Jistí ho za boky, vyhrnul tím pohybem košili mnohem víc, zlehka ho svírá a palci hladí po hebké pokožce. Unikne mu ze rtů tichý povzdech, když se Senův klín pohne proti jeho. Tomu už opravdu nejde vzdorovat a stejně usměrňuje Senovu vášeň v polibcích tím správným směrem. On si nikdy úplně hrát nepřestane. Začíná mu být jasné, o co se tu pokouší a že další slova už byla zbytečná. Sám se dlaněmi přesune na bříško a pak nahoru, než vyvlékne ruce zpod košile a rozepne několik horních knoflíků. Pořád mu ji sundávat nechce. Dráždí svou fantazii představou, co je pod ní. Vidí hodně, ale pořád to není všechno a některé linie Senova těla mu zůstávají skryty. Znovu se tiše zasměje, když ucítí dlaně na svém pásku. Sám už přesouvá ruce v pomalých dotecích na Senovo pozadí, které z obou strach promne mezi prsty. Ne nějak silně, ale přesto citelně. Nakonec se rozhodne věnovat pozornost i ostatním místům. Jedna dlaň zůstává vzadu, které ho letmými doteky dráždí mezi polovičkami a druhá se mu pokusí ztížit jeho snahu o rozepnutí pásku cílenými dotyk v klíně.

"Budu ho ještě potřebovat." Ukořistí si trochu prostoru k tomu, aby cokoliv řekl i když opustit měkké rty před sebou je opravdový hřích. Jakmile se mu to podaří a přijde na řadu i knoflík a zip, vezme ho pevně za stehna a s napnutím sval ho zlehka pozvedne, aby se mohl zvednout i on sám a nechá ho posunout látku o několik čísel níž. Nepotřebují moc a teď je za to vděčný. Začíná to vnímat jako naprosto šílené zdržení a to překvapí i jeho samého.

"Začínáš měnit můj pohled na svět." Sdělí mu myšlenku, která se mu prohnala hlavou. Nakonec neodolá pokušení a začne hrnout látku košile nahoru, aby si svůj dáreček, který našel v jedné z cel, rozbalil. Ani teď nespěchá, nutně si to potřebuje užít.

"Hm, byl jsem si jistý, že už mě nedokáže nic překvapit, spletl jsem se." Složí mu osobitý kompliment, pohladí zlehka celou linii těla a jakmile dojde k bokům, pomůže mu v pohybu proti těm svým s hravějším blýsknutím v očích. Nevydrží mu to dlouho. Narovná se v křesle, jednou paží jej obejme a silněji přitiskne ke svému tělu. Položí dlaň na tvář, po které ho o hodně něžněji proti tomu sevření pohladí a pak jí zamíří mezi růžové prameny, které jemně uvězní.

"Jsi ten nejkrásnější a nejsmyslnější hřích, který jsem vidět a troufám si tvrdit, že už jsem toho viděl hodně." Pošeptá mu do kůže na tváři, kterou vzápětí jemně sevře mezi zuby.

"Buď můj osobní, velmi utajovaný hřích, Sena-chan. A já si tě za to rozmazlím a budu opečovávat, to ti klidně můžu slíbit." Ano, už mu propadl. Ač to před tím vypadalo jakkoliv, teď už je cestička k těm pocitům hodně krátká.

Sena

Slyší jeho povzdech a vnímá jeho ruce na knoflíčcích košile. No konečně! Jak kdyby bylo nutné se jí zabývat… Takeshi to buď přehodnotí stejně nebo si vymyslel zase něco jiného, protože s tím přestane, ale Sena brzy ucítí jeho dlaně na svém pozadí a teď je to on, kdo si spokojeně zavzdychá, zatímco se zavrtí na jeho klíně. Takeshi se ho pořád snaží držet na pomyslných otěžích a jeho to začíná vážně vytáčet. Za chvíli mu něco provede. Asi ho někam přiváže a bude ho mučit tak dlouho, dokud mu neodpřisáhne nezřízené milování bez používání mozku. Vlastně to po tom všem nečeká, když se ho najednou jedna ruka dotkne mezi polovičkami, zatímco ho ta druhá sevře v klíně. Je to jeho první dotek tam, ale je tak přímočarý a jako by ho už nějakou chvíli zkoumal, že sebou Sena zaskočeně trhne. Doopravdy ho to vyvede z konceptu, protože on sám je mnohem zkoumavější, začíná nejdřív opatrně a pak přidává, ale tohle? Tím spíš nepřestává ve své snaze dostat ho z kalhot, s čímž mu Takeshi za chvíli pomůže osobně. Tiše se zasměje do jeho rtů, když se oba zvednout a honem kalhoty stáhne co to jde, aby po opětovném dosednutí i on cítil jeho napřímený klín. 

"Vůbec nevím, o čem to mluvíš." Řekne mu na tu jeho větičku, nejspíš o pásku. Odmítá se nad tím zamýšlet, jediné, co chce poslouchat jsou nestoudné prasečinky a jeho sténání. 

"Vážně?" Zeptá se. Tohle zní už mnohem zajímavěji a jenom ho to pobídne v jeho snažení. Teď je to on, kdo zamíří jednou dlaní do Takeshiho klína a drobnými prsty začne prozkoumávat všechno, co bude dnes jeho. Musí zjistit jaký je, co se mu líbí, jak je to všechno velké a tak podobně, prostě je toho hodně. Takeshi ho na chvíli přiměje přestat, když musí zvednout ruce nad hlavu a nechat se připravit o košili. Teď je před ním zcela nahý, ale nezačervená se. Jen se s pootevřenými rty a očekáváním v očích dívá do těch jeho a není zklamán. Usměje se po tom komplimentu a tiše si povzdechne, když Takeshi rukama zkopíruje linie jeho těla. Nové zhoupnutí v bocích už dělají společně a Sena zaboří obě dlaně do jeho vlasů. Vidí to zaujetí v jeho očích a pase se na něm, jako by to byla nějaká potrava, bez které zemře. Nutně potřebuje jeho obdiv, aby byl spokojený a teď ho dostává. Nechá se k němu pevně přitisknout a pořád očima neuhýbá z jeho. Tohle gesto se mu líbí. Cosi v jeho očích změkne, když mu Takeshi řekne, jakýma očima ho vidí a v ten okamžik nepochybuje, že je to pravda. Navíc v jeho věku a s jeho očividnou zálibou v mladších ročnících Sena věří jeho vybíravosti. Opravdu upřímně se usměje, ale jen do okamžiku, než ho pevněji sevře ve své dlani a dopřeje mu několik pohybů. U toho pořád poslouchá jeho slůvka a chvíli je převrací v hlavě. Ne moc dlouho. Chápe, proč Takeshi nechce, aby o tom někdo věděl, opravdu by nebylo moudré, aby něco podobného prosáklo. Koneckonců, kdyby náhodou přišel o místo nebo zázemí, přišel by o jisté výhody i on sám. Prozatím nemá problém s tím, aby přikývl, když se mu podívá do očí. Ne, dokud to nebude příliš… osobní. Pak je jeho velkým problémem zůstat na vedlejší koleji a nikým neviděn, ale to mu teď říkat nemusí. 

"Tak dobře." Řekne zlehka jako dnes už poněkolikáté a pak se pozvedne, aby ho místem jejich budoucího spojení podráždil na špičce.