Sena x Takeshi - Růže osobně. Jaká čest. - část 1.

(TMPD)

Sena

Že se situace mohla ošklivě zkomplikovat, s tím byl seznámený až moc dobře. Ne, nebyl stoik ani psychopat a když lezl do zmijího hnízda, byl neskutečně nervózní a měl obrovský strach o život, ale jakmile se v tom jednou naučil chodit, zjistil, že to je jako oscarová role v Hollywoodu. Jenom tady neexistovala žádná klapka ani přestávka se sundáním makeupu. Tady mohla nastat opravdová smrt a to velice rychle. Sena chyby prostě nedělal. Až do toho dne. Už si ani není jistý, jak se to všechno semlelo. V jeden okamžik doprovázel vysoko postaveného bosse v Yakuze a v druhé si ho všimli na druhé straně rybníčku a unesli ho přímo do Hongkongu. Částečně proto, že si mysleli, že svým soupeřům kradou něco velmi důležitého a částečně proto, že Sena měl pěknou tvářičku. Šperky, oblečení a pocit důležitosti a vysoké ceny zařídily, že se o něj tahaly jako o předraženou couru, jenže tohle bylo území, kde se neuměl pohybovat. Byl vězněm, i když směl po sídle chodit volně. Neexistovala však šance, jak by se odtud dostal. Celé měsíce spřádal různé plány, jednou chtěl prchnout jako náklad na dopravní lodi, podruhé prostě vyskočit z auta, nic ale nebylo možné. S každým dalším dnem hrozilo, že všechno praskne. Sena nebyl jediný Japonec, který se po čínském území procházel. Několik trénovaných zabijáků bylo z jeho domoviny, i když je nikdy neviděl, jenom je slyšel o nich mluvit. Předstíral, že neumí čínsky, ale opak byl pravdou. Sbíral celé stohy informací a čím déle to trvalo a nikdo si pro něj nepřicházel, tím víc bylo jasné, že pro ně ztrácí cenu. A pak tu byl taky Aqui. Kluk s neskutečnou pamětí. Nikdy si nestačili říct, jak se sem dostal. Pouze si všimli jeden druhého a Sena rychle pochopil, že je sice trochu zvláštní, ale opravdu cenný. Ten kluk něco věděl a s každým dalším pohledem okolo sebe toho bylo víc a víc, až se taky stal nebezpečný pro veškeré okolí. Sena si nemyslel, že by ho chtěli zabít hned, ale zneužít a pak zabít? To nejspíš. Nejdřív chtěl utíkat sám, protože kdokoliv další byl obrovská komplikace a vyšší procento nezdaru, ale nakonec se dali dohromady a nutno dodat, že kdyby se to nestalo, Sena už by nedýchal. Ukradli vrtulník. Neuměli s ním ani jeden. Sena nejdřív sebral příručku a Aqui se ji rychle naučil. Pak si do něj sedli a vsadili všechno na jeho paměť. Byl to divoký a nebezpečný let a přistání skoro nepřežili, ale nepotřebovali se dostat daleko, jen se přesunout na loď a zmizet odtud zpět do Japonska. V nákladním prostoru strávili spoustu dní a málem umřeli znovu, na dehydrataci. Jenže jakmile byli v Tokyu, Aqui byl jako magnet na průšvihy. Čekali tam na ně, aniž by Sena tušil, jak je to možné a pak… už o něm nic neví. Spoustu dní se skrýval, Aqui nejspíš také a těžko říct, kde mu byl konec. Sena si byl jistý, že kdyby se vrátil ke svému pánu, s nadšením by si poslechl všechny čínské novinky, jenže on se potřeboval vrátit někam úplně jinam a ať se tomu snažil jít naproti sebevíc, nebyla příležitost. A pak ho sbalil pochůzkář. No vážně. Utekl čínskému kartelu, schoval se Yakuze, zachránil důležitého vězně a… teď sedí v zadržovací cele, protože tomu pitomci připadá nějaký podezřelý a musí se někoho přeptat. Je po všem. Úplně po všem. Zaboří tvář do dlaní, ale má spíš chuť kopat vztekle do mříží a zakroutit tomu idiotovi krkem. +Ty nemáš ani ponětí!+ Pomyslí si. Třeba přivede jiného idiota a prostě ho pustí. Nejjednodušší řešení bývá vždycky to správné!

Takeshi

Takeshi věděl o kde čem, co se šustne v budově. Měl dost dobrý přehled a za ty roky tady i dost těch, kteří mu ochotně všechno sdělili. Další plus pro něj byly kupodivu skvělé vztahy s hlavou protidrogového. Začínal tu v době, kdy nebyl tak vysoko a chodili spolu na skleničku. Tehdy je spojila jedna z akcí a už jim jejich rituály zůstaly. Postupem času se jejich setkání konala jen velmi málo. S počtem povinností už nebyl čas na přátelské debaty. Spolupráce jim však zůstala. Takeshi zrovna prochází budovou a kontroluje hodinky na svém zápěstí. Počítal s tím, že přijde Show a domluví se na plánu na víkend. Podle jeho rozvrhu tu měl dávno být, ale…jeho syn nebyl zrovna nejdochvilnější, tedy co se debat s ním týkalo. Na všechno ostatní si ten čas našel. Už pár let si uvědomuje, že by s ním měl možná začít jednat, ale touha ochránit jej je mnohem silnější. Měl by se vrátit do své kanceláře a dodělat několik stohů papírů, které čekají jen na jeho podpis. Má za sebou setkání z Hakueiem, který odešel sotva před pár minutami. Po něm si potřeboval protáhnout nohy a zajít pro kávu a taky na cigaretu. Většinou kouřil v kanceláři, ale po takových schůzkách si vyšel před budovu, aby se malinko prošel. Hakuei byl…ani ve svém věku by přesně nedokázal říct, co v něm jeho osoba vzbuzuje. Ju-ken byl chlap na svém místě, o tom není pochyb, ale Haku... Jak rád by byl, kdyby se mu ho tehdy podařilo přesvědčit, že tato cesta není správná. Má o něj velké obavy i přes fakt kým je. Jsou prostě věci, které se ani s roky nemění. Na čele se mu objeví vráska, když si znovu celé setkání přebere v hlavě. Jenže mu do zorného pole padne strážník, který vede zadrženého. Zůstane stát na místě a prohlíží si osobu, kterou viděl naposledy na fotografii před dlouhou dobou. Hledali ho i oni, pro informace, které jistě měl. Hledali ho vlastně všichni a pak zmizel. Případ se odložil a Takeshi byl přesvědčený, že je mrtvý. Nemohl se mýlit víc. Pozoruje je, dokud nezmizí za rohem a vrátí se do své kanceláře, aby z kartotéky vytáhl jednu ze složek. Má kopie všech případů a v horních pojezdech jsou ty neuzavřené. Občas si je prochází, kdyby náhodou mu něco padlo do oka, co dřív přehlédl. Ano, to je taky jeden z důvodů, proč se málo pohybuje doma. Najde složku, která je už opravdu dlouho v zadních částech a pravý koutek se mu pozvedne. Musí být rychlejší, než kdokoliv jiný. Chce s ním rozhodně mluvit jako první. Vyjde z kanceláře a zamíří rovnou k zadržovací cele. Potká strážníka, který očividně hledá někoho, kdo by ho ujistil, že sebral správnou osobu.

"Běžte si na kafe, já si to převezmu. Arigato." Ukloní se mu krátce, než stane před dveřmi k celám, naposledy spis otevře, aby si připomněl, co všechno je v něm. Nakonec projde na chodbu a zamíří rovnou k zadní cele, kde by měl Sena být. Nikdy se nepotkali a teď si odbudou premiéru.

"Růže osobně. Jaká čest." Rozhodně to nezní výsměšně, spíš naprosto upřímně.

"Japonské podsvětí vás podle mých informací pohřbilo. Nemohli se více mýlit, že?" Kývne na strážníka opodál, který tu má zrovna službu a nechá si odemknout, aby mohl projít dovnitř. Musí si ho dlouze prohlédnout. Viděl několik málo jeho fotek, ale realita je dokonale předčí.

"Potřebujete ochranu? Proto jste tady?" Bere to z úplně jiného konce. Ani na vteřinu by ho nenapadlo, že to je jen jedna velká náhoda a Sena je tu vlastně omylem. Podle něj k tomu má své důvody.

"Cigaretu?" Nabídne mu bez váhání a přitáhne si židli, aby se na ni mohl usadit.

"Měl bych se omluvit, místo mě by tu měl sedět někdo úplně jiný, ale…s vaším přítelem v Tokyu, kterému jste byl ozdobou, jsem měl tu čest a dělal na spoustě případů s ním s největší pravděpodobností spojených. Takeshi Kitano, vedu už nějaký ten týden jedno z oddělení. Velmi mě těší, Sena-san." Mírně se mu ukloní a je velmi zvědavý na reakci.

Sena

Hrozně dlouho se nic neděje a nikdo nepřichází. On sám už toho má plné zuby a pořád dokola si musí přebírat v hlavě, jak je tohle absurdní. Tolik toho dokázal a získal a pak skončí takhle pitomě. Sem už si pro něj nikdy nepřijdou, je ztracený, je prostě konec a po všem a může za to jeden pochůzkář! 

"Kruci!" Bouchne oběma dlaněmi do stěny, ale docílí jenom toho, že si málem zlomí všechny nehty. Potřeboval by nutně manikúru, kadeřníka, svou skříň! Domů ale nemohl. Tam by ho hned našli. Vinou toho všeho teď vypadá jako otrhanec a vůbec ne jako Pouštní Růže a… kroky?! Střelí pohledem k mřížím. Strčili ho až úplně dozadu a mezi ním a další plnou klecí je několik prázdných. Jak kdyby věděli, že by mohlo být nebezpečné, aby si s někým povídal. On by tedy rozhodně nikomu nic neřekl, ale dovedl ho sem idiot, ne strážník! Jakmile se za mřížovím objeví postava nevysokého, už celkem staršího muže, je mu jasné, že tohle není žádný policista. Tohle je detektiv. Kdo ví, jestli má tušení, co je Sena zač. Idiot zřejmě není zas takový idiot a taky ho poznal. +Kruci!+ Udělá mimoděk krok vzad, i když detektiv nejeví jakékoliv známky… no vlastně čehokoliv. Vypadá klidně, vyrovnaně a stoicky. Jak kdyby takové Seny potkával pětkrát denně. Ten je na něj rozhodně psychologicky nachystaný a nejspíš v roli Hodný polda. Zlý je kde? Tak oni ho pohřbili? Tušil, že to bude zlé, ale že ho odepíšou úplně? +Ty hajzle, pěkně jsi mě podcenil.+ Pomyslí si na adresu svého dobrodince, ale jeho oči zatím jenom září ledově modrou ostražitostí. Studuje každou Takeshiho vrásku a pohnutí svalů ve tváři. Svými dalšími slovy mu ale tak trochu vyrazí dech. Tohle myslel vážně nebo ho zkouší? Protože jestli to myslel vážně, pak… se mu otevírá nová cesta. Nové pole působnosti a možná by dovedl ještě všechno zachránit a dovést do zdárného konce. Ano, maličko by ho zneužil, ale pro dobrou věc. Zajede si dlaní do vlasů, aby působil trochu bezradně. 

"Po pravdě nevím, kam jít a co si počít." Bez váhání se uvrhne do role dívky v nesnázích, křehké a bezbranné. 

"Ne, nekouřím, děkuji." Zavrtí hlavou a znovu sklopí oči. Měl by tu sedět někdo jiný? Přítel v Tokyu… tím myslí samozřejmě toho parchanta… Mluví tedy o vedení z oddělení organizovaného zločinu? Ještě se do všeho pletlo protidrogové, ale s tím neměl Sena nic společného. Střelí očima k visačce na Takeshiho krku. Kriminálka? 

"Nikoho jsem nezabil." Obočí mu vystřelí nahoru, ale udělá k němu opatrný krůček a ještě opatrněji natáhne svou malou ručku, jako by mu ji Takeshi snad mohl urvat v rameni. 

"Ageiwa Sena. Těší mě." Mírně se ukloní. Teď to nesmí zkopat. Musí ho odhadnout během pár minut, nějak na něj udělat dojem a… Rychle zamává řasami, jako by rozháněl slzy. 

"Promiňte..." Otočí se zády a hledá po kapsách kapesníček. 

"Sebrali mi kabelku..." Hlesne plačtivě. Asi, kdyby v ní měl kulomet nebo co a on teď prostě nemá kapesník! Stírá si ukazováčkem neexistující stopy od rozmazané řasenky a pak se zase otočí čelem. Jeho oči se skutečně lesknou. 

"Víte… měl jsem vážně náročný týden. Měsíc… z Hongkongu se neutíká zrovna snadno." Rozhodne se mu sdělit něco naprosto pikantního a mírně se mu blýskne v očích. Na tohle se musí chytnout celé Metropolitní, ha ha!

Takeshi

Prohlíží si ho pozorně, i když ve svých očích skrývá podobný zájem. Chce vědět, kolik se za tu dobu, kdyby byl nezvěstný, změnilo. Je si téměř jistý, že své kontakty se zdejší mafií neobnovil, to by jistě nevypadal tak, jak vypadá. Taky by tu nebyl. V jednom bodě se ale pořád mýlí. Vyčká trpělivě, dokud se Sena nerozhodne promluvit. Nakloní nepatrně hlavu na stranu, když přijde věta, která ho donutí téměř neznatelně nakrčit obočí. Pamatuje si dobře, že by mohlo mít jeho chování i jiný podtext. Je jeho herecký výkon tak dobrý nebo to je celé pravda? Sám si nechá pochybnosti ve své hlavě a rozhodne se je prozkoumat pomalu a hlavně nenápadně.

"Proto jste přišel sem?" Zeptá se ho jako první a krabičku schová, když ji odmítne. Sám si nepřipálí, aby to tady zbytečně nezakouřil. Zapálí si hned, jak dotud vyjde, to je jasné.

"Já vím, že ne. Já vždycky nepatřil ke kriminálce." Sdělí mu malinkatý detail, který mu přijde neškodný. Přijme bez váhání nabízenou ruku a věnuje mu stejnou úklonu.

"Velice mě těší. Musím se přiznat….Nikdy bych si nepomyslel, že se opravdu setkáme." Prozradí mu další věc s naprostým klidem a něco v jeho očích malinko změkne, když ho uvidí v takovém rozpoložení. Přece jen tu pořád bliká malinkatý varovný vykřičník.

"Nic se neděje, je to pochopitelné. Musím však své kolegy omluvit, je to nařízení, které musí dodržovat." Vytáhne kapesník z kapsy svého saka a podá mu ho. Ta informace ho zaskočí a zároveň, je ještě opatrnější. Odtud neutekl jen tak někdo. Vlastně se to málokomu povedlo, aniž by na sobě měl jediné škrábnutí. Vykřičník je zase o trochu větší, ale pořád se mírně usmívá. 

"Jistě jste z toho příšerného zážitku otřesený. Moment postarám se alespoň o vodu a jídlo." Trochu mu tím naznačí, že se odtud jen tak nedostane. Tedy zatím. Vyjde před celu a kývne na strážníka u ní. Taky si tím dá možnost mluvit s ním v soukromí i když kamery tu pořád jsou.

"Poprosím vás o menu od Sekaie a k tomu vodu a kávu. Arigato." Předá strážníkovi patřičný obnos i s dýškem, než se vrátí k Senovi.

"Jistě máte hlad a to je zatím to jediné, s čím jsem schopný něco udělat." Přijde pomalu k němu a zvedne ruku, aby prstem setřel neexistující stopu. Je okouzlující, v jeho očích rozhodně. Za jiné situace…ale ona je přesně taková.

"Teď je to naprosto v pořádku a velmi okouzlující." Složí mu bez váhání kompliment. 

"Myslím, že oba víme, co je potřeba k tomu, abych vám mohl zařídit patřičnou ochranu. Záležet to na mě, klidně vás odvezu někde do restaurace a popovídáme si tam. Oba víme, že by to bylo dost riskantní, kvůli vašim předchozím vazbám a navíc…Mé vedení by v tom vidělo velký problém." Vykládá karty na stůl, aniž by se od něj oddálil.

"Jsou věci, se kterými dokážu něco udělat, ale musíte mi maličko pomoct. Vím o vás první, ale takové věci se v této budově neutají dlouho." Prozradí mu, že o něm zatím nikomu neřekl. Pokud u něj získal jakousi důvěru, dalo by se s tím mnohem lépe pracovat, než aby ho vlekli od výslechu k výslechu. Zase má potřebu zkoušet někoho zachraňovat? Nejspíš ano.

"Pokud vám mám pomoct, Sena-chan, potřebuju mít něco v ruce." Nakloní se k němu o něco blíže a podívá se mu do očí.

"Zadržovací cela ani ochranná vazba nemusí vypadat takto. Příliš vám nesluší."

Sena

Při té otázce, která se nabízí, rozhodí bezradně rukama. 

"Odkud jenom začít." Řekne. To by vážně rád věděl. Co všechno říct a co vůbec ne, aby to dávalo smysl a zároveň neřekl zase moc? Tihle chlapíci byli podezřívaví i co se týkalo visaček na oblečení v obchodech s konfekcí. Sleva? Nevěřím, nechtě mě zjistit, za kolik to bylo minulý týden! Tak nějak to bylo… 

"Ne?" Trochu udiveně po něm loupne očima a sjede ho hodnotícím pohledem opravdu od hlavy až po paty, jako by jen díky tomu mohl přijít na to, kde pracoval před tím. Nakonec to nechá být a jemně pokrčí rameny. 

"Já taky ne." Pousměje se a sáhne po nabízeném kapesníku. Honem si osuší místečko pod očima. 

"Není moc velká, určitě už si prohlédli všechno, co je v ní." Předstírá neznalost policejního protokolu. Už mu ji zabavili jako důkaz, ale jak by tohle mohl vědět, že ano? Nikdy na policii přece nebyl. Hned přikývne, že se otřeseně opravdu cítí, ale postřehl to nepatrné zaujetí, které se mihlo Takeshiho očima. Tohle nečekal a to je dobře. Přikývne i na slova o hladu a žízni. Má pocit, že neměl nic v puse od té doby, co se dal na útěk. Vůbec ale nečeká, že se Takeshi objeví tak blízko, natož, že se ho dotkne. Zarazí se v půli pohybu překládání kapesníčku na čtverečky, skoro se ani nenadechne a znovu k němu zvedne oči. Co mělo tohle být? Teď se Takeshi pokouší vyhodit ze sedla jeho nebo už se chytil? Vsadí si na to druhé a velmi nesměle se pousměje. Dokonce je slyšet, jak se mu zachvěje dech, než oči honem stydlivě skloní zpět ke kapesníčku. 

"Děkuji." Hlesne tiše. 

"Ať jsou moje předchozí vazby jakékoliv, já jsem nic neprovedl." Připomene mu hned. Všichni mafiáni měli svoje rodiny, to z nich automaticky nedělalo taky zločince. Drželi je dál od všech kšeftů, aby nebyli tichými účastníky zločinu, nic jim neříkali. Jejich děti chodily do škol a ženy pracovaly nebo se staraly o domy a Sena je přece jenom někdo takový. Jen něčí milenec, nic víc. No dobře, tak snadné to nebylo, ale stejně nic neprovedl. Znovu se na něj podívá a teď si dává záležet na tom, aby to byly důvěřivé oči, když Takeshi mluví o tom, že mu chce pomoct a ví o něm teď jenom on sám. Ihned přikývne. Ano, to přesně chce. 

"Musím vám ale připomenout, že jsem tady kvůli sobě, ne proto, abych proti někomu svědčil nebo udával, k tomu mě nutit nemůžete." Zamrká pořád stejně nevinně. Sena nebyl součástí žádného procesu, do ničeho ho nevtáhli a jenom tak ani nemohou. Povzdechne si a posadí se na židli. 

"Zadržovací cela za co přesně? Co je moje provinění? Ochranná vazba… ještě jsem nepožádal." Teď si s ním trochu vypočítavě hraje. 

"Váš policista mě odvedl z ulice, jenom tak, ani mi neřekl, proč." Prohlédne si svoje nehty a honem je schová, jsou v hrozném stavu. Tedy pro něho rozhodně. 

"Proč jste po mě vyhlásili pátrání? Protože jsem zmizel a přišlo vám to divné? Pochybuji, že o to požádal on?" Pokud by po něm pátrání nevyhlásili, proč by ho pak ten pochůzkář sebral?

Takeshi

Obočí jen mírně stáhne, když přijde na to, že nic neprovedl. To je dost možná pravda, ale taky to může být úplně jinak. Pokud sám ví, nikdo si není úplně jistý, jakou roli hrál Sena v tom všem. On už je od podobného případu dost dlouho, aby mu chybělY podstatné detaily.

"Ano jistě, byl jste jen ozdobou, pokud se nepletu?" Souhlasí s ním na první dojem a tváří se zamyšleně. V hlavě si to celé přerovnává. Někoho jako je on nemohli jen tak pustit. I kdyby byl jen doprovodem, minimálně mohl vidět něco, co by stálo za to. Stejně je tu pořád věc, která mu rozhodně nedá spát. Proč by ho unášeli Číňané a proč by se o něj japonská mafie tak zajímala a hledala ho, pokud nic neví? Doneslo se k nim, že ho hledají obě dvě strany, ale důvod jim pořád uniká. Musí na něj přijít a třeba mu opravdu pomůže. Nelíbí se mu představa, že by ho poslal zpátky na ulici a nechal ho jen tak napospas. Zase se plete do věcí, které by rozhodně řešit neměl. Vyslechne si všechno, co mu chce říct a nespouští z něj pohled. Nechá chvíli prostoupit ticho do téhle cely.

"Můžeme vás tu držet čtyřicet osm hodin a ano pak vás musíme propustit, pokud neobjevíme něco, za co bychom mohli případnou zadržovací vazbu prodloužit." Odsouhlasí mu další věc, kterou jistě sám dobře ví.

"Zatím neznám přesné důvody, proč vás pochůzkář přivedl sem. Byl jsem přesvědčený, že jste v podstatě přišel sám. Ovšem je tu jistá věc, která mi nutně vrtá hlavou." Odmlčí se na chvíli a promne si bradu v zamyšleném gestu.

"Jedna věc je váš únos do Honkongu. Buď jste opravdu obratný a dařilo se vám mlžit, že něco víte. Nebo opravdu něco víte, co je přínosné a proto pořád žijete. Byl jste poměrně dlouho pryč a po mých zkušenostech…Nenechávají žít jen tak někoho. To budou mít nejspíš na paměti i zdejší bossové." Odmlčí se podruhé a vytáhne čistě ze zvyku tabatěrku z kapsy.

"Věc druhá je, že pokud nic nevíte a ničeho se nezúčastníte, je k podivu, kolik úsilí podle našich informací vynakládala část japonské mafie k vašemu nalezení." Pokrčí nenuceně rameny, když je vyruší Senovo menu.

"A výborně. Můžete to v jistém případě brát jako omluvu za chování jednoho pochůzkáře, dokud nezjistím víc." Naservíruje mu jídlo na stolek.

"Vaří tam velmi dobře. Kuchař je opravdový mistr v dochucování. Tedy, pro mé chuťové buňky rozhodně." Už zase je na jeho postarší tváři vidět úsměv, jak kdyby tohle byla jen návštěva.

"Dobrou chuť přeji, je jen škoda, že nemůžete vidět restauraci. Je sice malá, ale velmi útulná a jeden se tam cítí jako doma." Dodá ještě, než se zpátky usadí.

"Je to velmi komplikovaná situace a já z ní bohužel nevidím příliš východisko. Což mě značně trápí." Jeho hlas zní rozhodně upřímně.

"Musel jste si vytrpět rozhodně peklo a to i na domácí půdě. Krásy vám to rozhodně neubralo, ale…jistě to není komfort, na jaký jste zvyklý. Je škoda vás o to obírat." V očích se mu blýskne.

"Naše ochranná vazba zahrnuje i utajená místa a hotely daleko od centra. Rozhodně jsou velmi pohodlné. Na podobných věcech se u nás rozhodně nešetří." Podívá se před sebe a už si málem vloží cigaretu do koutku, tohle je příšerný zlozvyk.

"Moc možností nemám. Ani já ani vy Sena-chan." Podívá se na něj podruhé a to oslovení mu trochu uteklo, ale když se na něj podívá, není se čemu divit. On měl vždycky malinkaté slabosti, o kterých nesměl nikdo vědět.

"Po uplynulé době vás budeme muset propustit a je jen těžko říct, co se stane, až opustíte tyto zdi. Byla na vás vypsaná odměna a nepochybuji o tom, že vaše návštěva zde a celková přítomnost v Tokyu se dlouho neutají. Na to příliš záříte do všedního dne." Složí mu bez váhání kompliment.

"Můžeme si pomoci navzájem. Já vám zařídím ochranu, možná i příjemné prostředí a třeba i dobrou společnost, pokud vás za chvíli nebudu nudit, ale musíte mi dát něco, čím bych umlčel své nadřízené. Zatím mám jen prázdné ruce." Poukáže na své dlaně.

"Až na tu cigaretu a dost často i dobrou sklenku a někdy i okouzlující společnost. Ale jeden si musí udržet nějaké hříšné požitky. K čemu by pak ten život byl? Celou dobu jen utíkat možná i před sebou samým hm?" Odloží cigaretu do tabatěrky.

"Chutná vám? Není to příliš obyčejné?" Zeptá se zničehonic.

Sena

Ano, přesně tak. Byl jenom ozdobou. Přikývne a chvíli se dívá do jeho očí. 

"Vždycky objevíte něco, za co byste ji mohli prodloužit..." Povzdechne si. Už jenom proto, že byl ozdobou toho, koho byl… Vždycky mohli přijít s nějakým detailem, který je ještě potřeba ověřit a tak pořád dokola a on bude sedět tady nejspíš už navždycky. Zatváří se překvapeně, když mu Takeshi prozradí, že on osobně důvody jeho předvedení nezná, ale nějaký podřadný policista ano. Že by to byl nějaký tajný rozkaz, který se neměl dostat k uším všem? Někdo například mohl tušit, že utíká a že se tu objeví a dal hlídat určité okresy města? To mu přišlo nějaké překombinované, ale ve světě, ve kterém žil, to byla samá intrika a neuvěřitelné předpoklady, stát se to klidně mohlo. Nemá ani ponětí, že v tom už zase vězí ten kluk Aqui. Že ho tak usilovně hledali a teď sedí v ochranné vazbě kdo ví kde v lese a čeká se na jeho výpověď. To, že ví, kde je Pouštní Růže byla jedna jediná informace, kterou pustil Ju-kenovi, aby měli co napsat do dalších hlášení. To proto protidrogové vědělo, kde sebrat Senu, kdyby se objevil a čekali na něj. Pochůzkář nebyl zase tak náhodný a obyčejný pochůzkář, jen důmyslný převlek a Takeshi by ho teď marně hledal. Dávno shodil uniformu a podává hlášení nahoře v kancelářích. Jejich hodiny tikají rychle a ani jeden o tom nevědí. 

"Jen jedna?" Nepřechází ho údiv. Jemu teď připadá divné tohle celé a v žaludku se mu usadí nepříjemný pocit. Tohle není náhoda, jeho hlava není někde na fotce k pátrání pro všechny. Kriminálka neví, pochůzkář ví…Okamžitě musí jednat, prostě hned! 

"Ano, já vím, že nenechávají a věřte mi, že jsem měl vážně na krajíčku. Myslím, že jsem utekl doslova na poslední chvíli, už si to se mnou rozmysleli. Teď ale nemám čas všechno vám vysvětlovat." Vyskočí na nohy a upře modré oči do kamery, jako by skrz ni mohl vidět, kdo sedí na druhé straně. Big brother… Dech se mu zrychlí rozčilením, když se tady objeví ještě i to zpropadené jídlo. 

"Třeba mě prostě doopravdy a hluboce miluje." Je raz dva hotový s tím, proč ho Kenzo tak moc hledal. Hledal? No dobře, tak je už zase zlatíčko. Jenže nenašel a nezachránil, Sena se musel zachránit sám! Co si jeden neudělá sám, to prostě není. Rozčileně se podívá na jídlo, spěšně ho rozbalí a… tohle by vážně moc rád snědl, ale teď to nejde. Hodí si pár soust do úst pro kameru a jeho nitro zapláče. Má strašný hlad. Takeshi je samý kompliment, těžko říct, jestli je myslí vážně nebo se mu jenom snaží dostat pod kůži. Na hloupé blondýny by to fungovalo. 

"Arigato." Hlesne. +Ona už se neutajila.+ Doplní si v duchu, zatímco Takeshi mluví a jeho nervy už jsou doslova na pochodu. Musí hned něco vymyslet. Mohl by mít spoustu otázek, reagovat na spoustu nevinných narážek a střípků informací, nepřeslechl ani jeden. Ohlédne se ve chvíli, kdy se ho Takeshi zeptá, jestli mu chutná a po tvářích se mu už koulí slzy jako hrachy. Vynucené a předstírané. Pro kameru. Dvěma kroky je u něho, protáhne ruce kolem jeho krku a přitiskne se k němu. Snad sem nevletí hysterický policista, co si bude myslet, že na něj útočí a obírá ho o zbraň. Chce jenom vypadat jako že se nervově hroutí a potřebuje utěšit. 

"Nemáme moc času." Začne mu špitat do ucha, se rty na jeho lalůčku, kryté prameny růžových vlasů, aby kamera nic nerozeznala. 

"Myslím, že sotva pár minut. Dostaňte mě odtud a já vám povím, co budete chtít, ale až budeme pryč!" Jeho hlas zní naléhavě. 

"Jistě vymyslíte nějaký důvod, proč jste to udělal a jí slibuju, že vám odpovím, ale teď musíme hned pryč. Jinak se už neuvidíme. Tohle není náhoda." Mírně se oddálí a prosí ho očima, aby ho poslechl. +Prosím, prosím… tak zaber, nechci utíkat.+ Tik, ťak… naznačí mu pohybem rtů.