Mana x Tora x Klaha - Dovedu čekat. - část 2.

(Cimetiere de Terre-Cabade)

Mana, Klaha

Nejspíš se trefil, protože Tora se zastaví na místě a chvíli se neděje vůbec nic. Mělo by ho to asi začít děsit, ale nikdy by si nepomyslel, že to jeho prskání může tady před všemi těmi lidmi a po Manových slovech přejít v něco víc. Protočí očima, když Tora použije tohle oslovení. Je vážně jako malé děcko, co nesvede nic jiného, než pitomé posmívání. Na úrovni to prostě nedokáže. A to je to poslední, co stihne, protože pak se mu zatmí před očima a kdyby ho Tora nepopadl za košili, asi by se rovnou skácel k zemi a jen tak se odtud nezvedl. Z nosu se mu vyřine krev na bílé krajky šátku pod krkem z Manovy dílny a precizní práce je tak nadobro zničená. V několika dalších vteřinách to začne šíleně bolet a i přes Torovy ruce se popadne oběma rukama za nos a snaží se to tlakem zmírnit, ale vůbec to nepomáhá. Kruci, tohle vážně strašně bolí. Musí to hodně rozmrkávat, aby tady nezačal kňučet jako holka. I přes to všechno dokáže vnímat, co mu Tora říká a dívá se mu při tom do očí. Všechno je to jenom proud slov, dokud nedojde na to, že je pro Manu nudný. Už hodněkrát si lámal hlavu s tím, proč se Mana otáčí za někým jako je Tora a nevidí někoho, kdo by ho na rukou nosil a skutečně naplnil jeho vznešené vize. Tedy ty, které reprezentovaly například jeho značku. Mohlo být tohle tím důvodem? Ale… pracovali spolu tak dlouho a vždycky si rozuměli… Nečekaně silně ho to zasáhne. Nakonec možná mnohem víc, než ta rána do nosu, která momentálně znemožnila všechnu spolupráci, protože ten otok rozhodně několik dní nezmizí a kdo ví, jakou modřinu bude mít potom. Pak už ho ale Torovy ruce pouští a on se dívá, jak se mu jeho tvář o kus vzdaluje, zatímco ho několik dlaní konejšivě bere za ramena a asistentka mu běží pro led a kapesníčky. Když se to doslechne Mana, málem si opaří prsty kávou, ale vztek s ním zalomcuje během jediné vteřinky. Odhodí ten kelímek, až to vyšplíchne a vykročí k těm dvěma s výrazem boha smrti a nikdy nekončící pomsty. Ne, teď panenku ani křehotinku nepřipomíná ani trochu, spíš oživlé inferno. Je kolem nich už hotové pozdvižení. Toru drží několik lidí za ruce a ramena, Klahu opečovávají a vypadá příšerně. Všechno oblečení je zničené, stejně jako jeho makeup a tvář a s tím vším taky Manova práce, termíny, prostě všechno. Nemusí se vůbec ptát na to, co se tady stalo. Má impulsivního přítele, kterému nikdy neměl dovolit, aby sem šel a taky nikdy neměl přehlížet to Klahovo snažení. Možná mu někde uvnitř dělalo trochu dobře a tak si na něm smlsl, stejně jako dřív zlobil Toru, bylo to prostě někde v něm a nedovedl tomu poručit a uvědomění, že si za tohle všechno může sám je… Vážně neskutečně k vzteku. Největší vrásky na čele mu ale dělá to, kolik lidí u toho je a to, že všichni moc dobře vědí proč. A on prostě nenávidí vrásky a ve čtyřiceti tím spíš! Několikrát se zhluboka nadechne s rukama v bok a pak… se nestane nic a to je asi nejděsivější. Prostě se otočí, odhodí rukavičky i malý klobouček někam do prachu na zemi a dlouhým krokem vykročí z placu. Asistent je mu v patách. Tichým hlasem ho úsečně úkoluje, co udělat, co komu nařídit, všem dát podepsat mlčenlivost, prohlédnou foťáky, mobily, kamery… takové malé gestapo. Jestli něco z toho, co se tu stalo, unikne ven, bude to po návratu domů vážně jízda a odnese to i Alice Nine. Klahovi nechá zavolat lékaře a všechny ruce, které byly na Torovi jsou v okamžení pryč. Ještě neví, co bude dělat. Možná zavraždí Gackta, to by mu mohlo ulevit.

Tora

Tora se stejně nemůže tvářit nespokojeně, i když se skoro nemůže hnout. Drží ho asi šest lidí, ale on už nějak bojovat nechce. Klaha se drží za nos a vypadá rozhodně k smíchu a navíc...To, co viděl v jeho očích, mu za to všechno prostě stálo. Mana je jeho a on se za něj bude rvát klidně s celým světem. Měl by přemýšlet o své vlastní budoucnosti a nad tím, co způsobí kapele, ale nějak to nejde.

"Teď mu to sluší." Prohodí ještě komentář a většina z těch, co stojí kolem něj, nevypadá, že by s ním souhlasila. No jo, Klahu mají všichni rádi a on je právě největší vyvrhel společnosti. Kdyby jen tušili, jak se mu pokoutně pokoušel Manu ukrást, hned by změnili názor, tak! Samozřejmě je přesvědčený o tom, že má pravdu. Zatrne mu opravdu ve chvíli, kdy uvidí Manu, jak míří jejich směrem. Teď přesně přijde ta chvíle, kdy začíná pochybovat, že to byl dobrý nápad. Zatváří se provinile a jde jen o to oblečení o Klahu vůbec, klidně mu za něj sežene náhradu a s radostí a odhodláním, které u něj nikdo ještě neviděl. Už už se nadechuje, aby se začal bránit, ale ono není proč. Mana se prostě otočí a jen vidí, jak odchází.

"Tak tohle je mnohem horší, než kdybych dostal já." Prohodí si pro sebe a chce sebou začít škubat, jenže k tomu už taky není důvod. Nikdo ho totiž nedrží. Rozhlédne se několikrát kolem sebe a hlasitě polkne. Dobře, tohle je opravdu hodně v prdeli. Jako první vytáhne telefon a nacvaká zprávu. 

Asi jsem udělal vážně dost velkou botu.

Pozvedne telefon, aby mohl vyfotit Klahu, jak o něj pečuje doktor a pošle to Gacktovi. Tohle bude průser obřích rozměrů. Ne, že by ho vyloženě prosil o pomoc, ale asi by potřeboval radu. Napsat tohle Showovi, tak přiletí asi za pět minut a hrob nebude ani potřebovat. Nakonec telefon schová, aniž by zapnul zvonění a vydá se pomalu najít Manu. Minimálně se mu musí omluvit, protože…Ne, tohle focení vážně zničit nechtěl a ještě ráno byl přesvědčený, že se udrží. Nakonec ho uvidí opodál a na chvíli se zarazí. Najednou nemá dost odvahy tam jít. Slíbil mu, že bude hodný, ale to se moc nepovedlo. Nakonec se přece jen rozejde s rukama v kapsách. Nejradši by si zapálil, ale to už by ho asi zabil pořádně.

"Nechtěl jsem ti zničit práci." Prohodí jako první a krátce si povzdechne. Možná tím zničil mnohem víc, ale na to si zakáže myslet.

"No dobře, udělal bych to klidně znovu." Přizná se nakonec bez pobízení a rozhlédne se kolem sebe. Kolem je až nezdravě rušno a může za to on.

"Ale možná měl Klaha pravdu. Možná ti se mnou vážně dojde trpělivost za to, jak se nedokážu ovládat." Odmlčí se na chvíli a ušklíbne se nad sebou samým. Ne, jak jde o Manu, krotit se prostě nedokáže.

"A ano, mám chuť ho praštit rovnou, když si představím, že bys opravdu za ním jednou odešel." Neplánovaně mu prozradí, co mu Klaha řekl.

"Pitomec." Mumlá si spíš pro sebe.

"Třeba mu konečně dojde, že se nemá plést vztahů a pokoušet se někoho krást." Pokračuje dál, když mu dojde, že si to jen nemyslí. Pozvedne tvář a podívá se do té Manovi. Stojí ho to opravdu hodně a musí mu to být vidět na očích, jak moc se přemlouvá, aby top vůbec vyslovil.

"Tak já se mu půjdu zkusit omluvit, třeba to zachráním." Měl by zahodit poslední zbytky hrdosti, které v sobě má a udělat to? A proč? Protože bránil něco, co je prostě jeho. Přemýšlí nad tím opravdu do hloubky, ale…Ne, kvůli sobě nebo tomu, co by ho mohlo čekat, ale kvůli Manovi to udělá. +Možná mu nevrazím podruhé.+ Alespoň v duchu se trochu povzbuzuje podobnými myšlenkami.

Mana, Gackt

Ve tváři je bledší než obvykle a nemůže za to zrovna obvyklá vrstva makeupu. Rty tiskne nazlobeně k sobě a v jeho okolí je jakési vakuum, do kterého se nikdo neodvažuje vstoupit. Zrovna balí svůj notebook, protože dneska a nejspíš i déle prostě skončili a on bude muset vymyslet, jak tohle všechno zachránit. Z jeho velkolepého focení není nic a sehnat financování nebylo zase tak jednoduché, protože mělo jít o speciální projekt. Živí tady hodně lidí, ubytování je na vysoké úrovni a mělo z toho vzejít něco speciálního a teď je Klaha k nepoužití, celý den všem okolo zaplatí za nic a kdo ví, jestli skluz dožene, i kdyby ihned někoho sehnal. A to ani nemluví o tom, že jím lomcuje opravdový strach. Z toho, že se tohle neutají a co by z toho ještě mohlo být. Necítí odpovědnost jenom za sebe a své projekty, ale i za Alice. Koneckonců měl tady tři její členy. Saga se Showovi dušoval, že bude všechno zalité sluncem a teď… Nezbývá mu než čekat a preventivně přizabít každého, kdo se mu bude zdát podezřelý. A požádat Klahu, aby nepodával trestní oznámení za ublížení na zdraví, i když to snad asi nehrozí, jak ho tak zná. Pohyb jeho rukou se zastaví na zapínání brašny, když za sebou uslyší Torův hlas i jeho povzdech. Prudce vydechne nosem, když Tora prohlásí, že by Klahu praštil zase a zatím k němu zůstává zády, zatímco poslouchá všechno, co mu chce říct. Tohle Klaha říkal? Že za ním jednou odejde? Opravdu si myslel něco takového? Mana je tím upřímně překvapený. Sice si nechával líbit všechny jeho pozornosti, ale zároveň měl za to, že už si domyslel že za ty roky, co se znají, už by na něco došlo, kdyby snad existovala nějaká šance? Prostě to tam nebylo, nezapadlo to na svoje místo, tak to někdy chodilo. Nutno dodat, že Manovi tam někdo zapadal jenom málokdy a jeden takový dílek skládačky stál za jeho zády. Pomalu se k němu otočí čelem v okamžiku, kdy Tora posune svoje oči nahoru do jeho tváře. Jakmile ale dojde na omluvy, zvedne dlaň a udělá zamítavé gesto.

"Mojí práci mi to nevrátí a ty jsi k tomu měl důvod." Řekne nakonec podivně odevzdaně. Něco se s ním děje. Nikdy podobný postoj nezaujal a překvapuje tím sám sebe, ale bránit se tomu nechce. Teď je to on, kdo si těžce povzdechne. 

"Myslím, že už jsem mohl tušit, co se stane, hm? A ne, nebylo by řešením, kdybych tě nevzal s sebou, jak jsi říkal. Měl jsem mu to prostě jasně říct, ale znáš mě. Chmf..." Pousměje se pak. 

"Je to zvláštní, tohle někomu říct. Většina lidí říká, že mě nezná ani po letech, že jsem příliš… nepředvídatelný." Kmitne obočím jako by říkal No nic. Prostě se potřebuje rýpat v ranách lidí okolo, cítit, že je obdivovaný a to, co se děje je jenom jeho vina, ale není schopný to přiznat nahlas. Ještě ne. Musí se nejdřív srovnat sám se sebou. 

"Mám plno práce, Tora-chan." Řekne měkce. 

"Promluvíme si doma." Získá pro sebe nějaký čas a otočí se zpět ke stolu.

Tou dobou už chvíli zvoní Torův telefon, který má vypnuté vyzvánění. Gackt se nedovolá, ale chodí po studiu s dlaní na čele sem a tam a snaží se vymyslet, co má teď s Torou dělat. On to tušil. Kde je Mana, tam jsou i podobné problémy. Navíc ta Torova povaha. Ti dva pohromadě, to bylo jako lít benzín do ohně, to se muselo zákonitě stát. 

 Tahle vaše láska vás bude stát úplně všechno, Tora-chan. Pohlídám všechny zdroje, kdyby se něco šustlo, ozvu se. G.

 Jestli to unikne, bude o tom vědět první, má na to dost lidí a ví, po čem se dívat. Má ale opravdu špatný pocit. Hodně špatný. Bude to kauza asi jako když ho členka jeho vlastního personálu zažalovala za znásilnění. Dostal se z toho, ale může mluvit o zázraku.

Tora

Stojí tam a několik dlouhých minut vážně hledí provinile do země. Tohle přehnal, ale není mu líto Klahy, to ani náhodou. Neskutečně ho štve, že tím pokazil Manovu práci a pravděpodobně uškodil i kapele. Tohle se nemělo stát. Znovu si povzdechne a jakmile uslyší Manův hlas, zvedne hlavu, aby čelil jeho pohledu a nepochybuje o tom, že přijde to, co si zaslouží, kázání. A hodně se splete, když si to myslí. V první vteřině přemýšlí, jestli náhodou nespí a nezdá se mu to. Žádná výčitka, žádné Toro jsi idiot, měl ses na to vykašlat? Několikrát překvapeně zamrká.

"Možná měl, ale měl sem si počkat po focení a beze svědků." Vypadne z něj trochu ironický povzdech, než rozhodí rukama. Nakrčí obočí k sobě.

"Kdybych byl egoistický, řeknu, že tě možná znám nejlíp." Naráží na část jeho povahy, kterou měl možnost vidět, když byli spolu sami.

"Ale znáš mě." Rozhodí rukama po druhé a smutně se pousměje. Nadechne se, aby ještě něco dodal, ale Mana je rychlejší. Kývne hlavou a otočí se, aby vážně zamířil domů. Tady už nemá co dělat a je zbytečné, aby ještě dráždil ostatní svou přítomností. Zastaví se ale v půli dalšího kroku, než krátce vzhlédne k obloze.

"Myslím, že vím, co přijde a stejně toho neumím pořádně litovat." Krátce se ohlédne přes rameno, než s rukou v kapse vykročí k místům, kde by na něj mělo čekat auto. Oba dva si to asi musí pořádně promyslet. Jestli se tohle Show dozví, bude mít co dělat, aby to vůbec přežil. Se Sagou to nebude o nic lepší. Zapluje na zadní sedačku auta a konečně sáhne po telefonu. Asi je i rád, že měl vypnuté zvonění, není si jistý, jak by se Mana tvářil na telefon zrovna od Gackta. 

Myslím, že k tomu už není daleko.

Napíše jako první. 

  Možná se budu živit jako plastický chirurg. Vypadá teď mnohem líp.

 Snaží se ulevit sám sobě vtipem, ale nějak to nefunguje.

  Arigato. Jsem ti za hodně věcí opravdu vděčný.

Dopíše poslední zprávu a schová telefon zpátky do kapsy. Cítí se dost mizerně, aby věděl, co udělá první, jakmile se dostane za zdi domu. Cestou ještě na pár okamžiků zastaví, aby vyběhl do obchodu a pak už se skryje za zdi Manova pronajatého sídla. V kuchyni potká Naa se Sagou a je jasné, že se něco děje, jeho výraz mluví za vše. Veškeré otázky zastaví gestem dlaně.

"Teď vážně ne. Později vám to vysvětlím a fakt se budu hodně omlouvat." Prohodí jen tiše, než zmizí na jedné z chodeb a míří rovnou k jejich ložnici. Projde skrze, zastavíc se u jedné ze svých tašek, ze které něco vyloví a pak zamíří do zahrady, kde se usadí pod jeden ze stromů do trávy a opře se o něj zády. Vytáhne z kapsy krabičku cigaret a chvíli ji převrací v ruce, ne skutečně jednu vyklepne a zapálí si. Stejně už dlouho nepřežije, tohle ho nezabije. Schází mu asi tak den života, než se to skutečně rozkřikne a bude vyřešeno. Pak budou stát frontu, aby ho dorazili.

"No do hajzlu." Zakloní napůl hlavu a nechá víčka klesnout. Nejhorší na tom všem je fakt, že myslí hlavě na to, aby si to Mana nepřerovnal v hlavě tím způsobem, že by ho měl poslat domů…Samotného. To je ta myšlenka, které se děsí ze všeho nejvíc. Měl by se stydět, s kluky toho mají už dost za sebou, stejně nemyslí prioritně na ně. Sáhne do kapsy a vytáhne dlouhý řetízek, na jehož konci je zdobený medailonek. Převrací ho v rukách a pak otevře na jedné straně je vyrytí okvětní plátek modré růže a na té druhé...Musí pozvednout koutky, když si vzpomene, kdy tahle fotka vznikla. Nepouští ho a sedí dál v trávě, částečně ukrytý kmenem stromu, aniž by tušil, kolik času uběhlo od jeho příjezdu sem. Asi hodně, slunce už se začíná sklánět.

Mana, Gackt

Nakonec to byl opravdu dlouhý den. Myslel si, že se mu podaří vrátit mnohem dřív, ale než se všechno vyřešilo, zabalilo a než Mana všem rozdal instrukce, jak to bude v následující dny, byl skoro večer. Nikdo mu nevolal. Ani Tora, ani Klaha, který jel nakonec raději na ošetření do nemocnice a dokonce ani Saga nebo Nao. Čekal taky hovory od manažerů v Japonsku, možná od novin, od Showa, ale nedělo se vůbec nic. Bylo to jako černé nebe těsně před lijákem a on se ani neodvažoval doufat, že by snad měli štěstí a velmi loajální personál. Jakmile by si něco takového pomyslel, určitě by támhle ve stánku našel noviny s nějakou pikantní fotkou. Ano, už teď. Po návratu domů je celá budova podobně tichá. Jenom v kuchyni se ho zeptají, jestli bude večeřet, ale on zavrtí hlavou a nechá se nasměrovat za Torou. Překvapí ho, že není u nich v ložnici nebo s klukama a následuje ho ven. Když ho uvidí sedět pod tím stromem, na chvíli si pomyslí, že mu to tam vážně sluší. Jen kdyby šlo o trochu jinou situaci. +Ty jsi egoista.+ Pomyslí si v duchu v návaznosti na jednu z posledních vět, které mu Tora řekl, ale pousměje se. Jde k němu docela tiše a Tora si ho v první chvíli vůbec nevšimne. Pak se prostě posadí do trávy vedle něho a posune se tak, aby si mohl opřít hlavu o jeho rameno. Byl to dlouhý den a on nechce vůbec nic, jenom takhle sedět a poprvé v životě si dopřát svou ženskou stránku v plné kráse. Dovolit si slabost a opřít se o svého silného muže, ať se bude dít cokoliv. 

"Kouřil jsi." Zmíní, ale není to výčitka. Jen konečky prstů popostrčí nedopalek v trávě. Kupodivu je jenom jeden. To mu nejspíš promine, když uváží jaká je situace. Nejraději by si dal s ním, ale byla by z toho komická podívaná, až by se tu rozkašlal a to nechce. Měl s sebou vzít alespoň lahev. +Klaha-chan je v pořádku.+ Řekne mu, ale jenom v duchu, protože nahlas o něm teď taky mluvit nechce. 

"Co je to?" Zeptá se nakonec, protože si povšimne řetízku v jeho rukou a natáhne po něm svoji dlaň. Nikdy dřív u něho nic podobného neviděl, ale líbí se mu to provedení. Co je to za důležitou věc, když tady s ní Tora sedí a přemýšlí nad ní? Otevře v prstech medailonek a udiveně zůstane hledět na to, co je uvnitř. Pak zvedne spánek z jeho ramene, aby se mohl podívat na jeho profil. Ve stejný okamžik se mu rozezvoní telefon. Trochu otráveně si povzdechne, ale pro jistotu se podívá na displej, kdo mu to volá. 

"Gackt?!" Vypadne z něj vykolejeně, ale cosi ho popíchne.

"On má ještě pořád moje číslo?" Zlobí se na něj vážně za každé nadechnutí, ale nakonec to vezme. Sedí při tom těsně vedle Tory, takže bude slyšet každé pronesené slovo. 

"Ahoj, Mana-chan, zkus chvíli nemlátit přístrojem o nejbližší stěnu." Začne Gackt a Mana protočí očima. 

"Stěna je dost daleko, máš docela štěstí." Odsekne. 

"Ty máš taky docela štěstí, řekl bych, že ti ho nosí ten tygřík, co bude někde poblíž, i když si asi myslí přesný opak. Jinak by sis nejspíš pozítří bral Klahu a umřel na předčasné unuděné stáří, i když ve tvém věku… slyšel jsi že po makeupu stárne pleť? Nepřeháněj to." No tohle, to myslí vážně? 

"Já nevím, komu přezdívají botox guy..." Už se vážně mračí, ale Gackt se pobaveně směje.

Tora

Asi měl v plánu tu sedět klidně až do rána. Vůbec se mu dovnitř nechce a připadá mu, že návrat do domu je něco jako past na tygra. Bude tam muset, ale brání se tomu, jak jen může. Není smutný z toho, co se stalo. Má obavy o budoucnost kapely a mnohem větší a vztah s Manou, který právě dost dobře pošlapal. Ale copak tomu šlo poručit? Klaha se sice tvářil, že je nad věcí a Tora pro něj není vůbec žádná konkurence. Stejně je podle něj pěkná mrcha, která si počkala na správnou chvíli a využila jí. Však už taky ví, co je za povahu. Ale ne, může si za to sám. Krátce si povzdechne se zvláštním úšklebkem na rtech. Je plně ponořený do své hlavy, což se nestávalo tak často, když ho Mana opravdu překvapí. Najednou je vedle něj a cítí ho na svém rameni. Prohlédne si část tváře, kterou z něj vidí a pak se smutně pousměje, když mu věnuje polibek do vlasů.

"Musel jsem, ještě jedna náplast a otrávil bych se." Prozradí mu s krátkým, ale ne moc veselým uchechtnutím. Na jazyk se mu dere spousta otázek a stejně nevysloví ani jednu. Zaboří tvář ještě na chvíli do jeho pramenů a nechá víčka klesnout. Užívá si to opravdu, jak kdyby to byly poslední chvilky, které s ním tráví. Mírně se ohlédne na přívěšek ve své dlani a klidně mu ho dá. Nadechne se, aby mu odpověděl a možná i řekl, co všechno tomu předcházelo. Původně to totiž neměl být řetízek, co mu chtěl dál, ale nenašel na to odvahu. Telefon ale naruší jejich chvilku a když Mana řekne jméno volajícího, promne si čelo. No skvěle, je mu jasné, že Gackt se nebude držet zpátky a už slyší ten proslov na téma, proč mu píšeš jako prvnímu. Přijde první krátké zasmání na to rozbíjení telefonu a vážně se snaží ovládat, ale pardon, tohle ho prostě nepřestane bavit. Nadechne se znovu, aby Gacktovi to o štěstí vyvrátil, ale nedostane příležitost.

"Vypadá mladší, než já." Brání Manovu tvář i to co je pod makeupem. Pak ale protočí očima a musí se upřímně rozesmát, když mírně zakloní hlavu a zapře se jí o strom.

"Jen tak dál." Pobídne je s dalším uchechtnutím.

"To je jako pověstná cigareta před smrtí. Jeden si to nutně musí vychutnat." Rýpne si do obou, ale navzdory svým slovům a tomu, že si je dobírá oba, položí Manovi ruku na stehno.

"Ga-kun, vážně tě rád slyším a ještě chvíli bych se bavil nad tím, kdo co má a nemá, než by ti Mana řekl, že jsi idiot nebo něco podobného, poslal do háje a pak nejspíš rozbil telefon, ale právě mi kazíš chvilku nezřízeného sexu na veřejnosti." Zavtipkuje o něco uvolněněji, jakoby ho ti dva na chvíli dokázali vytrhnout.

"Jsem v ráži po té ráně, víš jak to je." Automaticky sahá po krabičce, která se doteď válí vedle něj a dojde mu, že si připaluje, až cvakne zapalovačem. Svými slovy jen oddaluje chvilku, kdy se chce zeptat, jestli se něco děje nebo proč vlastně volá.

"Ale s tím ukecávám, jaké já jsem štěstí, přestávat nemusíš. Možná mi malinko přestane téct do bot." Dodá ještě bez váhání a stočí oči na Manu s mírným pokrčením rameny. Jestli je nějaká mikroskopická naděje, že to pomůže, ať to dělá klidně dál.

"Umřel by už na té svatbě." Rýpne si naposledy, než si dlouho potáhne a…

"Děje se něco?" Zeptá se nakonec Gackta narovinu. Jestli jsou to špatné zprávy, ať už to má radši za sebou. Žádné pomalé dávkování, ale rovnou na jednu ránu a hezky pohromadě. Třeba to stráví mnohem líp a může si pak někde pod mostem lízat rány.

Mana, Gackt

Mana se co dvě vteřiny musí podívat na Toru. Jednou proto, aby mu věnoval vřelý úsměv, když mu řekne, jak mladě vypadá, jednou proto, že by ho nejradši přetáhl, když si je dobírá za to dohadování. Jakmile dojde na ten sex na veřejnosti, Gackt se na chvíli odmlčí a pak se hlasitě rozesměje. 

"Vážně? A koho klátíš? Klahu za to, že ti chce přebrat Manu?" Mana protočí očima a odvrátí tvář jako správně dotčená dáma. 

"Ty jsi hrozné perverzní prase." Ucedí, ale Gackt se směje ještě víc. 

"To říká někdo, kdo to rád s více najednou, mlátí lidi bičem a jakmile se dostane do ráže, je mu jedno, kde je?" Prohodí, protože ho přece jenom dobře zná. Mana se vykolejeně podívá na Toru, protože některé věci o něm prostě ještě neví. Třeba to s tím bičem, ehm. Skutečně se červená, skloní hlavu a pohrává si s vlasy, aby mu napadaly do tváře. Už by se nejradši zeptal, proč vůbec otravuje, ale Tora to udělá první a Gackt konečně trochu zvážní. 

"Volám vám proto, abych vám řekl, že tam doopravdy máte udavače. Podobné novinky se musí řešit za tepla, takže jsem obvolal pár přátel a ti obvolali svých pár přátel, co mají kontakty na nejznámější bulváry. Jeden z nich ty fotky má." Řekne a Manu polije studený pot. Zvedne hlavu a vymění si pohled s Torou. Ani mu v tu chvíli nedojde, odkud tohle Gackt ví. 

"A teď k tomu tvému štěstí, Mana-chan." Pokračuje ten nepříjemně sametový hlas na druhém konci. Už ani nemá sílu se rozčilovat a opravovat ho na Sama. 

"Tvůj milovaný Tora má naštěstí dost rozumu, aby se mi svěřil. A protože jsem jeho úžasný nejlepší přítel, máš to štěstí, že mě napadlo vyzvonit to někomu dalšímu. Show u mě byl na kafi, trochu jsme to rozebrali, zaboxoval si v tělocvičně, takže vám nezničí nosánky a… kdyby ses chtěl zeptat, Tora-chan, nespal jsem s ním na tom našem gauči..." Chvíle ticha. 

"Ani nikde jinde." Rozesměje se a Mana by mu nejradši jednu vrazil, ale copak může, když to zní, že má nějaké řešení? 

"Show má taky hodně přátel a společně jsme oběhli ty noviny… a vypátrali jsme vaše fotky. V závěru o nic nejde. Chtěl jsem ti jenom říct, že jsem je přeplatil a film si odnesl. Upřímně se divím, že vás to nenapadlo dřív, ale není špatné vědět, že mi Mana-chan něco dluží. Co myslíš, Mana-chan, co budeš muset všechno udělat, abych ty fotky zničil a neposlal je dál zase já?" Pohrává si na druhé straně s flashkou. Mana zalapá po dechu a těká velkýma očima od Tory k telefonu a zpět. Ano, proč jako první nezkusil své známé a nepátral? Proč hned panikařili? 

"Kdo ho nakonec vypátral?" Zeptá se. 

"Byl to Show. Jinak by ho nezmiňoval. Byli to jeho přátelé." Řekne upřímně Gackt. 

"Povím ti, co budeš muset udělat. Budeš mě muset strpět na své zpropadené svatbě jako svědka, navždycky budu podepsaný na tvé svatební smlouvě a budeš mě muset mít až do smrti rád." Zasměje se pobaveně Gackt, Mana udělá jakési otrávené grrrr a s protočením očí v sloup se sveze podél kmene stromu níž. 

"Tora-koi, já tě vážně zabiju." Zavrčí. Gackt se rozesměje znovu. 

"Neboj se Tora-chan, chce to odvahu, začít si s někým jako je on, ale odvážnému štěstí přeje, jak vidíš. Nakonec se vlastně nic nestalo, ještě, že mě máte, není zač. Dobrou noc a jestli do zítra zase něco provedete, vážně si mě nepřejte." Telefon ztichne. Mana natáhne prsty po Torově krabičce a doopravdy si začne připalovat. Jsou naštěstí jenom lehké, ale stejně trochu zezelená, jakmile si natáhne moc do plic a pokouší se neudusit.

Tora

"Kdo tě praštil po hlavě? To musela být pořádná rána." Prskne na Gackta, protože představa, že by se Klahy jen dotkl, mu ježí vlasy na zátylku a má chuť si zase praštit. Jestli mu chtěl zvednout tlak, tak se to povedlo. Ale vzápětí už mu jde obočí převřením nahoru.

"Tak bič? Myslím, že tohle bude ještě na jeden telefon, Ga-kun, takové věci se od něj jen tak nedozvím. Neříkal jsi, že pásek má ještě jiný stupeň." Připomene mu jednu chvilku po infarktu a nějak mu netrhá žíly, že je někdo slyší. A ano, on už moc dobře ví, co se děje, když se Mana utrhne ze řetězu a taky to Klahovi říkal. Zdá se, že není sám.

"Pak, že tě nikdo nezná." Prohodí šeptem, aby ho moc nenaštval. Jenže vzápětí jdou žerty stranou.

"A kruci." Vydechne krátce a nechá víčka klesnout. Tohle je celé hodně v pytli a sám už si maluje pohřeb.

"Zahrajete mi na něm?" Zeptá se v návaznosti na svých myšlenkách. Vytřeští oči na telefon, jakmile je označený za štěstí a unikne mu ironickým uchechtnutí.

"Tak tohle ti moc nevyšlo." Vloží se do toho krátce ale…Vážně na tom až tak zapracoval, že zabránil katastrofě? Zní to tak. Poslechne si jeho vyprávění a když dojde na Showa…

"Tohle už by asi bylo vážně uhozený. Jezdili bychom na dovolenou společně?" Vypadne z něj dřív, než se stačí zarazit a už si je představuje na tom gauči. Ne, to prostě nejde. Nebo jo? Další uchechtnutí na sebe nenechá dlouho čekat. Měl by se tvářit vážně, ale ono to moc nejde. Trvá to několik minut, než se ovládne.

"Hm, jsi parchant, Ga-kun, ale právě tě mám hrozně rád." Protočí sám nad sebou očima. Jenže on nekončí a jsou na řadě podmínky. Tohle se Manovi líbit nebude. Ne, že by Tora Gackta znal, ale nepřijde mu, že by chtěl něco hrozného. Určitě to bude nějaká kravina, aby Manu ještě víc vytočil.

"A Showa klidně nechám, aby mě přizabil a pak mu asi poděkuju." Promne si dlaněmi tváře. Tohle je nápor na jeho nervy, nikdy neměnil výraz tak často v tak krátké chvíli. Asi mu z toho přeskočí. Ta rána byla rozhodně jednoduší.

"Hele, Ga-kun…" Pokusí se přemluvit, aby si tu podmínku nechal, než se Mana opravdu naštve. Pak přijdou podmínky a Tora musí nutně i když trochu pubertálně vyprsknout smíchy. Ne, tohle ho ani v nejmenším nenapadlo.

"Myslím, že ty fotky klidně pošli do éteru, tohle nepůjde." Baví se tím královsky a bude mít problém, protože Mana vůbec.

"Gomen, ale tohle nejde ovládnout. Je to parchant." Ne, samozřejmě, že to nemyslí vážně, ale výraz Many stojí za to. Bez váhání si přitáhne Manu do náruče a líbne ho do vlasů.

"Zabil bys mě tak jako tak, já ho chtěl za svědka totiž. Takhle si můžu vzít někoho z kluků. Problém vyřešen. Další." Prozradí mu něco, nad čím už přemýšlel.

"Měj se a arigato. Nicméně pozdravuj Showa a buď na něj hodný." Rýpne si naposledy, než telefon ztichne. Teď přijde ta bouře. Už jen to, že Man sahá po cigaretě.

"Vážně?" Tuší, jak to s ním zacloumá a sám si připálí.

"Já vím, já vím, neměl jsem mu to říkat, neměl jsem se smát a rozhodně bych ho neměl mít rád, ale…Znáš mě, já na to, co říkají ostatní, moc nedám." Pokrčí skoro nevinně rameny. Najednou má pocit, že z něj něco obrovského spadlo. Žádný tajfun se na ně neřítí, Gackt všechno vlastně vyřešil a on může Klahovi klidně natáhnout podruhé…No dobře, tohle byl vtip.

"Mana-chan. Můžeš mě klidně zabít, ale stejně tě miluju i kdybys mě poslal tisíckrát do háje." Vytáhne ten řetízek, který mu chtěl dát a začne mu ho připínat kolem krku.

"Měl to být prstýnek, ten jsem vybíral první. Říkal, že odvážnému štěstí přeje, ale já se bál, že jsem si to svoje vyčerpal tím, že jsem tě potkal." Prozradí mu své nedávné plány. Mírně mu pozvedne bradu, aby se mu mohl podívat do očí.

"Kazíš si zdraví." Narazí na tu cigaretu, která mu očividně nedělá dobře. Sáhne po ní a típne ji do trávy.

"Víš, teď už žádný skandál nebude, co se o jeden postarat?" Broukne tiše, když se ho snaží povalit do trávy. Pak se zase trochu zakření.

"Tohle nejde, mám obavy, že za týden tu máme návštěvu a ani jeden z nás z ní nebude nadšený. Gackt a jeho nová, blonďatá slečna. To je na noční můry." Pak už představy nechá plavat a radši si do hlavy nasadí ty mnohem lepší, které klidně uskuteční. Proč by taky ne? Focení skončilo brzo, zítra nikam nemusí a on si nutně potřebuje vyzkoušet, co všechno mu Mana ještě neřekl.

"Vytáhneš na mě bič?" V očích mu zasvítí.

"Vydržím opravdu hodně a navíc na to máme celý zbytek života." Usměje se skoro něžně.

"Ga se spletl, to ty jsi moje štěstí, Mana-koi."

Mana

Mana se rozhlíží po okolí a dává jasně najevo, že se o žádném biči bavit nebude. Určitě ne před Gacktem a nejspíš ani po tom. Míval v tomhle ale příšernou morálku, takže povolí, jakmile na něj Tora uvalí koťátkovské oči, to je mu jasné. Telefon už je potichu, Gackt zavěsil, aniž by se s ním stihl rozloučit, což mu rozhodně nevadí, ale nasadil mu jistého brouka do hlavy. 

"Hmm, Nao se Sagou, ty se mnou a Show s Gacktem, to by byl gól, co? Komu dáme Hirota? Slyšel jsem, že je konzervativní, ale tahle smečka ho musí nutně přesvědčit o tom, že kluci jsou prostě lepší..." Odvádí řeč trochu jinam a navíc tím malinko popírá svoje tvrzení, že je vlastně půl na půl. Opírá se bokem o Torovo rameno, škube trávník okolo sebe a snaží se představit si, jak by Show Gacktovi slušel. Slušel bohužel, takže ne, zamítnuto, tihle dva spolu nikdy nebudou! Ztuhne v půli pohybu, když k jeho uším dolehne to Torovo prohlášení o svědectví a pomalu k němu obrátí hodně protaženou tvář. 

"Tys ho chtěl..." Je to první, co slyší, ale moment. Svatba? Výraz v jeho očích se změní, trochu se rozšíří a zvětší a rysy ve tváři se uvolní. Úplně zapomene na pomalu dohořívající cigaretu ve své ruce, dokud ho nezačnou pálit prsty. Típne ji a odloží k té předchozí Torově. Nakonec si s z ní potáhl jenom jednou. 

"Ještě, že tak, jinak nevím, co bys dělal vedle mě." Řekne tiše jako první. Většina lidí, co nebyla tak nějak od fochu, viděla v Manovi excentrického exhibicionistu s potřebou na sebe upozorňovat ve všech směrech. Byl všechno jenom ne to, co by měl být. Tedy podle lidí okolo. A nikdy by si nevybral někoho, kdo to měl jinak. Nechává Toru, aby mu řetízek připnul a ještě pořád nic neříká. Jen vezme přívěšek do dlaně a začne si ho pořádně prohlížet. Medailon jde otevřít. Tiše to cvakne a pak už hledí na fotku, která je hodně soukromá. Koutky mu povyskočí nahoru. 

"To může napadnout jenom tebe dát tam něco podobného." Řekne mu. 

"Arigato. Moc se mi líbí." Poděkuje vzápětí a nechá si od něj pozvednout tvář. 

"Já ještě můžu, zatím mám odběry v normě." Blýskne se mu v očích. Jenom ho maličko trápí, protože Tora je ze svého zdravotního stavu pořád hodně nesvůj. Pak mu ale Tora navrhne, co by tady mohli dělat. Nadechne se, aby ho napomenul, že se právě vylízali z jednoho průšvihu, jenže se s ním nedovede moc prát, má jednoznačně větší sílu. Je to sotva pár vteřin a už leží na zádech v trávě. Koutky mu zlomyslně poskočí. 

"Ale no tak, víš jak Gackt miluje svoje zajíčky, které si může jako trofeje vodit po boku? A k tomu leader-sama? Show-chan je tak roztomilý, přesně jeho typ. Skoro jako Hyde, jen nevinnější." Provokuje ho. 

"Vytáhnu, zlobíš a nic jiného si nezasloužíš. Uvidíš, že tě zlomím tak, že mi za to ještě poděkuješ." Dráždí ho dál, ale pak zaskočeně zamrká. 

"Od kdy jsi romantik?" Hlesne, ale šťastně a opravdu mile se usměje. 

"Ano." Řekne mu nakonec a nechá ho, aby mu klidně příští týden docházelo, na co přesně mu kývl. Tora přece mluvil o prstýnku a když jim to nařídil i Gackt? Určitě nevěří tomu, že by to Mana udělal, sám má hrůzu z chomoutu, ale Mana už ví, kdo za to stojí. 

"Ne… to ty jsi moje." Pozvedne hlavu, aby ho mohl políbit.