(Miyaviho apartmán)
"Ohayo, Kukki-chan, do růžova?" Zapřede aniž by vstal z místa, což by rozhodně měl, ale… Shinya přece přijde k němu. Je to součást jejich dokonalé hry. Ovladač má samozřejmě u sebe, ale trápit ho začne až později. Potká se s jeho pohledem a úsměvem a jemně mu kývne zpátky. Líbí se mu to a to je dobře. Je to roztomilé, jak se snaží všem okolo tvrdit, že tahle změna je jeho práce a oni mu to věří, pitomci. Stačí, když budou vědět jenom oni dva, jak to je. Tiše se zasměje, když si Shin umane ty tyčinky, ale když se rozezní telefon, zvědavě k němu obrátí oči. Musí nenápadně zjistit, kdo volá, proč a tak podobně, aby mohl předvídat všechny situace. Koutky mu opadnou, když padne otázka Kdo je tam a Shinya začne tak trochu blednout. Během pěti vteřin už se mračí na telefon. +Měl jsem si užívat výhled na konec svetříku…!+ Vynadá volajícímu, ale jak rychle Shinya telefon zvedl, tak rychle ho zase položil a už všechny vyhazuje, div, že z něj nejde strach. Hned na to zavelí odchod i Diemu a on… neprotestuje. Nemůže. Když je to vážné, tak je to vážné a vlastně může být rád, že jde s ním a nemusí sedět tady a čekat. Vyskočí na nohy a zamíří rovnou do ložnice, kde se spěšně dooblékne a pomůže i jemu, protože se mu nebývale třesou ruce.
"A komu?" Pokusí se vyzvědět, ale to už opouštějí byt a nasedají do auta.
"Život s tebou začíná být docela adrenalin." Pronese během cesty, i když Shin nemá náladu na vtípky. Spíš je mu do pláče. Vypadá jako někdo, kolem koho se nic neděje, ale od včera je všechno vzhůru nohama a dál to pokračuje.
Jakmile Aqui zavěsí telefon, pořád nahlíží do ložnice, kde sedí Miyavi a neustále se snaží zbavit neviditelných věcí okolo sebe. Neubližuje si ani nikam nevstává, to je dobře. On sám na sebe musí rychle něco hodit, takže proběhne kolem postele do své ložnice, kde najde své včerejší věci. Nemá ponětí, jak dlouho to potrvá, než neznámý přijede, ale tahle čtvrť je malá a nakonec je to rychle. Znovu se mihne ložnicí, aby otevřel a pak zůstane na několik vteřin udiveně hledět do tváře kluka jen o něco vyššího, než je sám. Je krásný a vypadá dost mladě a má sebou docela vysoký a trochu nebezpečně vypadající doprovod. Podle oděvu otrok jako on. Zavrtí hlavou a uhne jim ze dveří.
"Je v ložnici." Hlesne jenom. Odtamtud se ozývají docela divné zvuky, pláč i smích, výkřiky a pak rána. Nejspíš právě spadl z postele, když se jí konečně rozhodl opustit. Aquiho až teď napadne, že jsou tam ostré předměty. Žiletky, které má kdo ví kde, nože v kuchyni… I Die si rychle přehodnotí, kdo je Aqui a už si dává dohromady, že tohle bude jejich dnešní návštěva. Ty zvuky z ložnice jsou trochu jako ze zoo. Zvědavě vykročí v Shinyových stopách a když Miyaviho spatří, vezme Shina za rameno.
"Ublíží ti." Vydechne a má doopravdy strach o jeho osobu.
"Co si vzal?" Je mu to jasné během chvíle. To ptáčátko, co jim cupitá v patách na něj zírá dost nechápavě a Die protočí očima.
"Půjdu k němu já." Rozhodne. Radši, ať ten chlap ublíží jemu, než Shinyovi.
Miyavi, Shinya
Shin není schopný v první chvíli Diemu odpovědět. Má o Miyho strašný strach. Měl Toru a o toho přišel. Za poslední roky mu zbyl jen Miy a kdyby se mu cokoliv stalo…Ne, na to myslet nebude. Těká očima z okýnka ven a skoro to vypadá, že nevnímá nic kolem sebe ani Dieho ne. Trhne sebou, když promluví a rovnou něco o adrenalinu. Nebyl, pokud nepočítá otce, až do té párty, kdy si přivedl Dieho. Teď je neskutečně rád, že je tu s ním. Neřekne mu nic, ani se neusměje, jen automaticky sáhne po jeho dlani a prostě ji stiskne. Kousne se do rtu, než znovu vyhlédne z okýnka. Jeho dlaň se už tolik nechvěje, když má co svírat a Dieho přítomnost mu dodává mnohem víc síly. Nechápe, co se mohlo stát, když tento den měla být spíš zábava. Ano i pro něj, i když ho Die chtěl trápit před návštěvou. Na podobné věci už ani nepomyslí. Myšlenkou tlačí auto, aby bylo ještě rychlejší. Po chodbách schválně natahuje krok. Co kdyby Miymu ublížil ten, kdo mu volal? Ale proč by mu pak volal? Nechápe vůbec nic. Jakmile se dveře otevřou, zůstane na několik sekund konsternovaně zírat do tváře Aquiho. Páni, ten vypadá ještě mladší, než on sám. Jenže nemá myšlenky na nic, ani na to, že by měl Dieho představit nebo se ptát na jeho jméno."Kde je?" Vydechne skoro plačtivě, než se protáhne do bytu a začne se rychle rozhlížet. Odpověď se mu dostane vzápětí a tak zamíří rovnou tam.
Miyaviho stav se zatím vůbec nelepší. Je dokonale mimo sebe a rány byly od toho, jak se snažil utéct před vlastními halucinacemi. Nepodařilo se mu vůbec nic z toho. Dopadne hned vedle postele na zadek, jak mu nohy odmítají poslušnost. Začíná to spíš vypadat, že jeho dealer přepískl množství účinné látky, aby zvýšil poptávku a prodej. Tohle bylo ale Miyaho hlavu až příliš. Tvary se mění, dostávají konkrétní obrysy, jsou to většinou pozměněné tváře těch, které viděl na ulici zemřít. Bylo jich tolik. Chvíli si objímá kolena, než hmátne po nočním stolku, který převrhne vedle sebe. Snažil se něčeho chytit a na zem se vysype obsah šuplíku, stejně jako krabička s žiletkou a dalšími papírky. Vidí barevnou záplavu a krev na žiletce ho vábí mnohem víc. Ví, co by měl dělat, je to přece tak jednoduché a hlasy v jeho hlavě mu v tom jen pomáhají. Sáhne po žiletce a je mu jedno, že se její ostří zarývá do štíhlých prstů.
Shin už míří k ložnici. Je mu úplně jedno, co by se mohlo stát a nemyslí na nic jiného, než na to, aby byl Miy v pořádku. Málem se k němu rozběhne už ode dveří, než ho zastaví ruka Die. Ohlédne se po něm prudce, v očích už zase slzy ale zavrtí hlavou.
"Neublíží, to by neudělal." Vrtí odmítavě a zavrtí podruhé, protože vůbec netuší, že by byl Miy schopný si cokoliv vzít. To už se pološílené oči stáčejí jejich směrem.
"Běžte pryč, já už vás vidět nechci." Ozve se chraplavý hlas poznamenaný křikem i pláčem. Posune se a zády narazí do převrhnutého stolku.
"Prostě už vás nenechám." Okřikne je Miyavi, který víc sevře žiletku ve své dlani. Shin ji vidí téměř okamžitě, vysmekne se Diemu a rozběhne se za ním. Sáhne po ruce s žiletkou a snaží se mu ji vzít.
"Miy-chan, tak mi ji dej prosím." Přemlouvá ho tichým hlasem. Bolest vnímá, ale není to nic, co by dávno neznal. Trocha pořezání nebyla nic proti tomu, co doma zažíval a před čím se ho snažil Miy bránit různými kličkami. Svírá jeho dlaň a druhou paží se jej snaží přitáhnout k sobě.
"To jsem já, Shin. No tak tohle přece nechceš dělat." Pokouší se ho přemluvit. Průzračně modrá očka mu padnou na papírky a pilulky rozsypané po zemi. Tu jednu bezpečně pozná, ta potvora utlumí snad úplně všechno.
"Ublížíš si, no tak." Vzlykne a nevnímá horkou tekutinu, která se rozlévá v jejich dlaních. Miy začíná pomalu rozeznávat Shinův hlas. Je mu tak povědomý, ale oči a ruce jsou tu pořád.
"Musíme pryč, musíme pryč." To je to jediné, co opakuje pořád dokola. Obrazy se začínají vyjasňovat, ale halucinace spíš dostávají konkrétní obrazy. Bolest stupňuje pocit, že musí nutně utéct, i když je dost utlumená momentálním stavem.
Aqui, Die
Všichni tři vběhnou do ložnice v okamžiku, kdy se ozve rána vinou převráceného stolku. Aqui vyděšeně zírá na papírky i na žiletku, kterou Miy už zase třímá v ruce a zalomcuje s rukávem Dieho kimona, aby ho na ni upozornil. Ten ji taky vidí, ale zároveň se snaží popadnout Shinyu za ruku, aby k Miyavimu nechodil. "Opovaž se! Copak nevidíš, že vůbec netuší, kde je a kdo jsme my?" Sprdne ho tak, jak by si žádný otrok nikdy neměl ke svému pánu dovolit, i kdyby šlo o život, ale mine se to účinkem.
"Pak, že je poslušný, rozhodně ne pokaždé!" Rozčiluje se dál Die a Aqui na něj zírá vyděšenýma očima. Kdyby jeho hlava nebyla plná Miaviho, rozhodně by ji zaměstnal on. Shinyův zápas s Miyavim dovede Die sledovat jenom do první krve. Dvěma kroky je u nich, popadne Shinya v pase a snaží se ho od něj odervat, i kdyby měl Shinya kopat nohama ve vzduchu jako malé děcko. Naštěstí to nedá moc práce a brzy ho skoro hodí za sebe a svá záda, něž se mu podaří popadnout Miyaviho za zápěstí. Má strašnou sílu, ale Die je zase při smyslech, takže se mu povede zkroutit mu ruku dost bolestivě na to, aby tu žiletku upustil. Přelétne očima všechny prášky na zemi. Jeden je jiný.
"Je tohle protilék? Co to je?" Křikne za sebe a stačí mu jediné Shinyovo kývnutí hlavou, aby po něm sáhl. Pokus dostat ho Miyavimu do krku je skoro marný.
"Ty upaluj pro vodu a ty mu to pojď dát, já ho podržím!" Úkoluje kluky a Aqui se rozeběhne do kuchyně. Málem se opaří, když celý pryč pustí horkou místo studené, ale brzy už utíká zase zpět. Je to v okamžiku, kdy Die sedí na zemi, mezi stehny drží Miyaviho, kterého má zády opřeného o sebe a jeho ruce drží svýma jako v kazajce.
"Koukej otevřít pusu nebo přísahám, že ti vyskočí z pantů." Hrozí mu Die už celý zpocený, zatímco se ho Shinya snaží pro změnu ukonejšit. Nakonec se jim to podaří a když dávají Miyavimu napít, už je díky Shinovi mnohem víc v klidu. Ještě to trvá, než si Die dovolí povolit sevření. Má pocit, že byl hodinu v posilovně a ruce má najednou slabé jako moucha. Byl to pořádný zápas, Miyavi je vyšší, než on. Nakonec ale ještě vstane a vrátí ho do zválené postele. Nemusí z ní vidět moc, aby věděl, co se tu dělo před chvílí.
"To potřebujete tohle svinstvo, aby se vám postavil? Jeden by řekl, že jsi dost mladý a hezký, aby ho tvůj zadek nabudil i tak!" Sprdne i Aquiho, který se zatváří jako by dostal pár facek a do očí se mu nahrnou slzy. Stiskne rty a uhne tváří do strany a dolů. Jenže Die slovo soucit moc nezná. S rukama v bok sleduje Miyaviho, než si trochu upraví vlasy i výstřih.
"Jdu na panáka." Oznámí všem a otočí se na patě. Až se uklidní, bude se muset zase trochu zkrotit. Jakmile Aqui zůstane v ložnici jenom s Miyavim a se Shinyou, dopadne na něj všechna tíha Dieho slov. Vůbec nechápe, proč si tohle Miyavi vzal, ale možná má Die pravdu? A celé to byla jeho vina. Vůbec si nedovolí na Shinyu podívat ani koutkem oka, jenom přejde k posteli a přitáhne Miyavimu přikrývku přes tělo, aby udělal alespoň něco, ale Shinya mu nedovolil něco dělat. Trochu bezradně ji zase raději pustí a natočí obličej tak, aby na něj nebylo moc vidět.
Miyavi, Shinya
Shin jen podvědomě vnímá Dieho slova, která by ho měla přinutit přestat se snažit. Jenže to nejde. Po tvářích mu stékají slzy a on je nedokáže zastavit. Miyavi je úplně mimo a jemu to trhá srdce. Jak to, že si nevšiml, jak na tom je? Celou dobu vůbec nevěděl, co se s ním děje a ano, rozhodně si to dává za vinu. Miy se o něj vždycky staral a snažil se mu pomoct a on…Proč neudělal to samé? Fakt, že to nevěděl, pro něj rozhodně není omluva. Zvládne jen kývnout hlavou a pak po prášcích roztřesenýma rukama sáhne. Kdyby se tohle nedělo, tak by rozhodně obdivoval Dieho sílu a jeho svaly, které se zřetelně napínají. Teď je rád, že zvládne nacpat prášek Miavimu do krku a s vděčným výrazem sáhne po vodě, kterou přinese Aqui."Bude to chvilku trvat." Prohodí Shin a sleduje, jak s sebou Miyavi škube. Očividně vůbec netuší, co se kolem něj děje a pořád jen opakuje, aby ho nechali být. Následuje Die k posteli, kde se usadí a na chvíli složí tvář do krvavých dlaní. Tohle je vážně peklo. Co se dělo, že si musel brát něco takového? Hodně otázek a žádná odpověď. Nakonec střelí vyděšeným pohledem k Diemu, který ještě sprdne Aquiho. Tohle se mu malinko příčí, protože Aqui za to podle něj vůbec nemůže. Sáhne po kusu látky, kterým si omotá rány.
"Nemusíš čekat na moje svolení a není to tvoje vina ani v nejmenším." Zavrtí nesouhlasně hlavou, než se prostě natáhne po drobném těle a sevře ho v náruči.
"Já ho znám tak dlouho a vůbec jsem netušil, že se něco děje." Povzdechne si smutně, než vstane a zamíří k převrácenému stolku, aby si všechno prohlédl.
"Tohle není zásoba na jeden večer." Zamračí se na papírky, které samozřejmě poznává. Večírky bohatých jich byli plné. Trochu se lekne, když s sebou Miyavi škubne, ale víčka prozatím neotevře.
"Bude chvíli spát, než se hladina v jeho krvi srovná." Dodá ještě, aby se o něj Aqui nebál. Nějak má potřebu ho uklidnit.
"Jdu se toho zbavit." Dodá a na chvíli zmizí v přilehlé koupelně, aby všechno spláchl do záchodu. Pak se vrátí a vtiskne uklidňující prášky Aquimu do ruky.
"Kdyby náhodou, schovej si je." Podívá se mu upřeně do očí.
"Nikdo se to nesmí dozvědět." Začne mluvit naléhavě.
"Já…můžu sem chodit, co to jen půjde, ale nemůžu s ním být pořád." Povzdechne si zničeně, než se podívá na Miyiho.
"Potřebuju tvou pomoc Aqui-chan. A on taky." Kývne hlavou k posteli, než se mu po tváři sveze dalších pár slz. Miyavi se pohne a ze rtů mu unikne Aquiho jméno. Víčka se jemně zachvějí, ale pořád zůstanou dole.
"Pomoz mi, prosím." Sevře Aquiho dlaně v těch svých, než je Miy vyruší podruhé.
"Bude mít hroznou žízeň." Odmlčí se na chvilku.
"A jestli k tomu potřebuješ mé svolení, udělej všechno, co jen můžeš. Ještě přijdu." Dokončí a vydá se najít Die. Ten už je u Miyaviho baru, který je hodně dobře zásoben. Opře se zadkem ostrůvek, než podél něj sjede k zemi a obejme si kolena.
"Neměl jsi pravdu, není to Aquiho chyba. Je moje. Ničeho jsem si nevšiml." Začínají mu docházet detaily, kterých si rozhodně měl všimnout.
"Děje se to už dlouho." Tahá se za látku, která už pomalu rudne. Nezáleží na tom, ta bolest je vlastně příjemné rozptýlení od toho všeho.
"A myslím, že vím, kdy to přesně začalo." Další povzdech.
"Tehdy se přestěhoval za mnou a nenechával mě samotného. Myslím, že hlídal i když jsem spal." Nechá víčka klesnout a před očima má dny po tom, co poslali Toru pryč. Mezitím v ložnici se Miyaviho víčka znovu zachvějí.
"Je mi líto, Aqui-chan." Doluje ze sebe ochraptěle a na pomezí spánku a utlumení. Pokusí se natáhnout ruku, ale nejde to. Zápěstím jen trochu pohne a nakrčí nešťastně čelo, když se mu to nepodaří. Pamatuje si jen něco, spíš tu první část, kdy začal mít halucinace. O té druhé neví.
Aqui, Die
Najednou je všude kolem neskutečné ticho. Miy vypadá najednou docela klidně, jako když spí a Aqui sebou trochu trhne, když se ozve Shinyův hlas. Není to ale proto, že by mu chtěl něco vyčítat, jen mu dovolí dělat, co chce. Když si ho Shin přitáhne k sobě do objetí, málem zakopne a upadne, jak moc to nečeká, ale po tom nervovém vypětí jeho ruce automaticky vylétnou nahoru a pevně ho sevřou zpět. Něco podobného prostě potřeboval. Trhaně se nadechne jako při pláči, ale slzy jeho oči neopustí. Shinya ho zase pustí a on ho provází očima. Má asi pravdu, on těmhle věcem příliš nerozumí. Vůbec neví, co to je, jak často se to používá a byl by nejraději, kdyby to odtud zmizelo a už nikdy se to tu neobjevilo. Jeho poprvé začalo nečekaně krásně a otočilo se v pěknou noční můru. Cítí se vlastně dost otřeseně. Počká, až se Shinya všeho zbaví a u toho pozoruje spící tvář na posteli, než se k němu Shin zase vrátí a svěří mu protilátku. Chvíli hledí do své dlaně a pak pomalu přikývne. Vystoupá tmavě modrýma očima k těm světlý naproti sobě a znovu přikývne. Shinya mu právě klade na srdce, aby tohle držel v tajnosti. Naprosto přede všemi. On o tom nikomu nepoví, ani kdyby se ho ptala Miyaviho rodina nebo sluha. Hrozil mu za to trest smrti, ale za zradu pána taky. V tomhle světě si jeden nevybral, i kdyby udělal cokoliv. Nakonec všechno bylo špatně. Prohlíží si Shinyův profil, když se dívá na Miyaviho a nejspíš mu může důvěřovat. Vypadá to, že mu na něm doopravdy záleží. Nejraději by mu řekl, že je tady teprve od včerejška, že se s Miyavim vlastně pořádně neznají a že je možné, že mu věřit nebude nebo si k sobě nenajdou cestu, ale všechno to nechá uvnitř sebe. "Hai, udělám, co budu moci." Řekne tiše s očima sklopenýma, dokud se neozve Miyaviho hlas. Aqui k němu obrátí udivenou tvář, když je to ze všech lidí zrovna on, koho volá. Vždyť ho nemá nijak podvědomě zafixovaného? Nebo si jen pamatuje, že tu s ním byl naposledy?
Hned sebou hne, když mu Shinya řekne, že bude mít Miyavi žízeň, sáhne po sklenici a vykročí k posteli. Opatrně se k němu posadí, zkusí ho vzít pod zátylkem a přizvednout, aby mu dal napít. Upřímně ho překvapí Miyaviho omluva. Tak přece si něco pamatuje. Pousměje se a sklenici odloží.
"Není se proč omlouvat, Miy-san…" Řekne tiše, ať je to jakkoliv. Částečně je to naučená fráze, protože on smí všechno a částečně… nezná jeho motivaci, ale očividně mu nechtěl ničím ublížit. Podle Shinyi ho něco velmi trápí, jak by se na něj mohl zlobit?
Když se Shinya objeví u Die a začne si vést svou, že to není Aquiho vina, Die si povzdechne a protočí očima.
"Ale je. Kdyby byl dost vynalézavý, tak mu podobné nesmysly vyžene z hlavy." Zamračí se. Páni nesmysly nedělali, měl by si hlídat, co říká. Shinya jeho slov nedbá a místo toho začne svoje vyprávění. Die do sebe obrátí panáka a konečně se na něj podívá. Ty ruce… Vstane, odloží sklenku a klekne si na zem naproti němu. Odmotá pás, který měl kolem kimona a rozpáře ho ve dví. Pak mu začne sundávat látku nasáklou krví z dlaní. Nechce to moc přestat.
"Nevím, jestli by se to nemělo sešít. Měli bychom zavolat doktora." Řekne mu.
"Můžeš z toho mít ošklivé jizvy a taky se to může špatně hojit, ale okraje rány jsou čisté, jak byla žiletka ostrá, zašité to skoro nebude vidět." Řekne mu.
"Pár dní si na moc věcí nesáhneš, nejspíš si ani neutřeš zadek." Řekne mu bez okolků. No… od toho má teď nejspíš jeho. Přesto rány zase zaváže a trochu víc to utáhne.
"Drž ruce nahoře, takhle." Ukáže mu jak a krvavé cáry odhodí stranou. Co on ví, kde mají koš?
"Vem telefon a zavolej doktora. Řekneme, že… ti praskla sklenice v rukou, protože v ní byl horký nápoj a sklo nevydrželo." Honem si vymyslí nějakou alespoň vzdáleně přijatelnou lež.
"Tak dělej." Popožene ho, když se k tomu Shinya hned nemá a pak se posadí vedle něho. Vezme ho kolem ramen a přitáhne na svůj bok.
"Když začneš odpovědnost za jeho chování brát na sebe, nepomůžeš mu. Jestli na to nemá, aby pomáhal druhým, asi by s tím měl skončit." Už zase je možná až moc tvrdý, ale nedovede to vidět jinak. K čemu to je, že se tady pak nervově hroutí a způsobuje lidem kolem sebe další traumata?
"Je hezké, že se o tebe staral, ale když se takhle pitomě zabije, zrovna moc ti nepomůže, spíš naopak." Dodá a stočí tvář, aby Shinyu políbil do vlasů. +Měl jsem o tebe strach… to proto tady piju...+
Miyavi, Shinya
"Ale je. Mělo to být hezký, vážně jsem chtěl, aby sis to užil a..." Odmlčí se, aby trochu popadl dech a konečně oči otevře naplno, aby se podíval do těch Aquiho.
"A já to zkazil." Smutně se pousměje. Neměl by mu říkat nic víc, ale je v rozpoložení, kdy to ze sebe potřebuje dostat. Chce, aby Aqui pochopil, proč se to děje a hlavně, že si to dělá sám a nikoho jiného k tomu neopotřebuje.
"Sklouznu k tomu vždycky, když mám pocit, že je něco příliš krásné." Odmlčí se podruhé a přesune se tak na půl stranou, aby si mohl položit hlavu do jeho klína. Nechá víčka znovu klesnout, ale je plně při vědomí. Svaly se mu třesou, jak se odplavují všechny látky z jeho těla.
"Nechtěl jsem nikoho vyděsit. To se nemělo stát." Dojde mu, že podvědomě vnímal Shinův hlas, jen neví, jestli to bylo v jeho hlavě nebo tu byl doopravdy.
"Shin?" Zeptá se ho a těkne očima ke dveřím, pak se napůl přetočí, aby se na něj mohl podívat.
"Pochopím, když budeš chtít zůstat u sebe nějakou dobu. Nemusíme se vidět vůbec." Svolí k tomu, aby se od něj Aqui mohl držet dál a úplně ignoruje fakt, že je jeho otrok. Není a nikdy podle jeho mínění nebude. Nakonec otočí své tělo ještě víc, aby byl tváří proti jeho břichu, protáhne paži kolem jeho boku a zaboří tvář. Nejradši by sám sebe neviděl, ale Aqui mu neskutečně voní a je těžké se od něj držet dál. Něco v něm ho uklidňuje, možná je opravdu citlivější na to, jak voní.
"Nejradši bych se neviděl." Povzdechne si tlumeně. Ty výčitky jsou vážně pěkný smršť. Možná by bylo lepší, kdyby ho někdo nakopal. A stejně někde hluboko cítí, že by možná udělal to samé, kdyby se to stalo znovu. Vytvořil si závislost na ničení své vlastní osoby.
Shin překvapeně vzhlédne, když Die pronese něco, co neslyší moc rád a v jeho očích jde vidět náznak zděšení.
"Budu doufat, že se pleteš. Jinak o něj přijdu." Sklopí pohled zase zpátky k zemi a slzy se mu málem probojují znovu na světlo v místnosti. Die má možná pravdu, ale jemu se to neposlouchá dobře. Navíc nervové vypětí si začíná vybírat svou daň. Překvapeně k němu vzhlédne, když dojde na ruce a jeho starost o ně. Nejradši by mu řekl, že to bude v pořádku a že si nemá dělat starosti, ale za prvé…nějak mu nemůže odporovat a za druhé, ta starost mu vloží do očí něco mnohem hřejivějšího.
"To nějak zvládnu." Zrudne vzápětí, když přijde na utírání zadku, jenže on si představit milion jiných věcí, se kterými by mu mohl pomáhat a…ne nechce na to myslet, teď se to vážně nehodí.
"Dobře." Jemně se zachvěje, jakmile přijde jasný příkaz, který pohne celým jeho tělem a začne neobratně hledat svůj telefon po kapsách. Jde to špatně, ruce ho neposlouchají, jak by měly.
"Mohl bys?" Poprosí jej sotva slyšitelně, protože do kapsy kalhot se jen tak nedostane. Mírně polkne, když si uvědomí, jak blízko bude. Nakonec to nějak ustojí a vytočí známého doktora.
"Hai, dobře děkuji." Nemusí mu ani diktovat adresu, aby věděl, kam má přijet. Ostatně nebude u něj poprvé, ale musí si dávat dobrý pozor, co si před ním řeknou.
"Je to známý mého otce. Přijde ke mně, nechci, aby jel sem." Podívá se Die a pohledem mu dává jasně najevo, že od něj poputuje všechno expresem k jeho rodině. Jakmile se ocitne v Dieho objetí úlevně vydechne. Nechá víčka klesnout a přitiskne se k němu ještě víc. Nejradši by tu tak zůstal. Cítí se u něj skvěle a v bezpečí. Vnímá jeho slova a v duchu s nimi částečně souhlasí. Znovu se objeví překvapení, když dostane polibek do vlasů, pod kterým se skoro rozpustí.
"Asi máš pravdu, ale…Někdo mu pomoct musí, očividně tohle nezvládne sám." Koutky mu zase klesnou dolů. Má nutkání sevřít látku Dieho kimona, ale ozve se jen tiché syknutí.
"Někdo mu pomoct musí a já jsem příliš daleko. Když tu budu denně, někdo si toho všimne. Je to celé na Aquim. Já jen doufám, že mu můžu věřit a že to zvládne. Vážně mám strach." Přitiskne se k němu ještě blíž a jemně se zachvěje.
"Budeme muset jít." Začne se pomalu zvedat z podlahy, ale jde to těžko. Neví, jestli je to nervy nebo malou ztrátou krve, možná obojí dohromady, ale…
"Nemáme moc času." Broukne odhodlaně.
"Arigato, Die-san. Nevím, co bych bez tebe dělal." Je tak na půl v kleku, když se mu podívá do očí a neovládne sám sebe, aby své rty nepřitiskl na ty jeho. Je to krátký polibek, ale jak kdyby se skrze něj pokoušel ze sebe odplavit všechny špatné pocity a chtěl je nahradit něčím úplně jiným. Náklonností, důvěrou a někde v pozadí i malým plamínkem touhy.
Žádné komentáře:
Okomentovat