Hromadné - Nevypadáš zrovna nadšeně, že mě vidíš. - část 1.

(vstupní hala)

Aki, Tamaki

Akiho další dny v Tokyu byly….Jak jen to říct. Nikdy se asi neměl lépe. Nějak se mu dařilo zářit jako sluníčko i když toho moc nenaspal. Ricko se pro něj stal během pár minut dokonale návykový a i přes fakt, že chodili pozdě spát, dokázal ráno vylézt z postele a celý den se nezastavit. Samozřejmě byly nejlepší rána, kdy se váleli v posteli, ale taky musel hodně oblétat a obvolat, aby si zařídil alespoň nějaké konkurzy. Přece jen sem přijel kvůli hraní. Rozhodně potřeboval najít někoho, kdo by o něj stál, aby začal svou vysněnou cestičku. Díky Rickovi měl několik kontaktů a tak se stalo, že zrovna dneska má mít svůj první konkurz. Ani dospat nemůže a jak byl jindy sebevědomý, teď je hodně nervózní. Ricko ho ale ani na chvíli nenechá v klidu a tak se stane, že stojí před budovou, na tváři má úsměv a prostě vejde. Ještě včera to volal rodičům, aby věděli, že tady nezahálí a že se možná dneska podaří. Ne, vracet domů se rozhodně nechtěl. Měl tu hodně, hlavně Ricka a pak své přátele. Najednou jich bylo o něco víc, protože už znal i členy Jiluky a Tokyo najednou nebylo tak velké. Několikrát se nadechne, když už má kolem krku popruh basy a nechá víčka klesnout, aby se pořádně soustředil, ale marná snaha, nějak nemůže dostat z hlavy svou novou lásku. Má pocit, že se mu jeho vystoupení povedlo i když by mohl pár věcí zahrát rozhodně lépe. Vážně se mu třásly ruce. Nakonec ale přijde podávání rukou a zdrží se o něco déle, než měl v plánu. Padli si do oka a v něm plápolá malinká naděje, že by to mohlo být to pravé. Kluci si samozřejmě chtějí projít ještě zbytek kandidátů, ale už má pozvání na pivo, tak snad. Zrovna opouští zkušebnu, vytahuje telefon a píše Rickovi smsku.

  Snad jsem to moc nepokazil, ale mám s nimi jít na pivo. Asi i to večer pořádně oslavíme. Mám si koupit něco speciálního nebo je to zbytečné? ;)

 Odešel mu zprávu. Počítá s tím, že se uvidí až večer, protože by Ricko měl být v práci. On už má klíče od jeho bytu, aby na něj nemusel čekat. Sjede výtahem a původně mířil rovnou k východu, když se zastaví ještě u automatu a hodlá si koupit něco k pití. Má nějak vyschlo v krku, to asi tou trémou. Ještě mu zbývá jediná věc, kterou musí hodně rychle vyřešit a asi to udělá dneska i když po telefonu…V tom ho vyruší hodně známý hlas.

"Aki-chan, tak co máš to, že jo?" Aki v tu chvíli strne uprostřed pohybu, otočí se na patě a vytřeštěně hledí do hnědých očí svého…no už měl být bývalý. Ani neví jak ale už je v jeho náruči a přijde i několik polibků do vlasů. Malinko se v jeho náruči ztrácí, protože má širší ramena a je o malinko vyšší. Delší tmavé vlasy ho pošimrají na tváři a Akiho sevření je malinko křečovité.

"No ještě nevím. Kde ses tu vzal?" Zeptá se Tamakiho překvapeně. Ten se malinko odtáhne a nakrčí obočí, když vidí Akiho výraz.

"Nevypadáš zrovna nadšeně, že mě vidíš." Neodpustí si podotknout.

"Tvoje máma mi řekla, že máš konkurz, tak jsem přijel, abych tě podpořil." Usměje se na něj láskyplně a Aki už má knedlík v krku.

"Chyběl jsi mi." Prohodí Tamaki tiše a vezme jeho tvář do dlaní, ale zarazí se na poslední chvíli, protože jsou moc na očích.

"Já totiž…" Pípne Aki sotva slyšitelně a najednou neví, jak z toho ven.

"Vidím tě rád, jen jsem tě nečekal." Podaří se mu vydolovat a přistane v jeho náruči podruhé.

"Zdržím se na pár dní, jestli to Hydovi nebude vadit. Vyřídil jsem si volno, už jsem to nemohl vydržet. Vím, že máš moc práce, ale prostě se mi stýskalo." Šeptá mu do ouška a Akimu je do pláče.

"A taky můžeme udělat párty." Ozve se tichý, hlubší smích.

Ricko

Vždycky se považoval za veselé dítě Štěstěny, které nic nerozhází, ale od té doby, co se objevil Aki, se všechno ještě tisíckrát zlepšilo. Jeho život neměl jedinou chybičku, všechno šlapalo a vypadalo to, že se jeho kolo štěstí nikdy nezastaví. Aki zapadl mezi kluky naprosto skvěle, v Tokyu se rychle zorientoval a u něj doma ještě líp. Ricko nechápe, jak je to možné, ale neskutečně si sedli a někdy měl pocit, že se znají mnohem líp, než těch několik dní. Měl ty dokonalé růžové brýle, kdy mu přišlo, že neexistuje důvod nebo situace, kvůli které by se s Akim někdy mohl pohádat. Ve všem si vycházeli vstříc, na všem se domluvili a on byl ochotný odstrkat svoje věci na hromádku do koutku jenom proto, aby měl Aki volné všechny skříně a cítil se dobře. Rickovi nedělalo problém v podstatě vůbec nic a možná to byl jeden z receptů úspěchu jejich vztahu, ale takový už prostě byl. Když mu v kapse pípne smska, vytáhne mobil a po jejím přečtení mu vyskočí koutky nahoru. Aki měl v sobě správnou dávku plachosti a nezřízené provokace a tohle byl ukázkový příklad. 

Jestli nebudeš mít úplně jinou vizi, než oni, tak to máš v kapse. Mám rád modely, ze kterých tě můžu svlékat, jenom budeme muset mezi lidi, abys měl čas to na sebe vůbec dostat.

Odpoví mu podle očekávání.

Nechám tě obléct ponožky a než natáhneš tu druhou, tu první zase svléknu a tak pořád dokola.

 Jak jednou Aki nastartuje jeho fantazie, je s ním ámen. Kouká do mobilu a vůbec ne na cestu. 

Kde jsi teď? Jsem kousek od vás, zapomněl jsem Boogieho ladičku. Totiž Tetsuyovu a on teď bourá zkušebnu...

Pošle třetí a zamíří po chodníku k budově, kde zrovna všichni hrají, už to není daleko. Byla by to náhoda, kdyby tam na Akiho narazil, nejspíš bude už dávno někde jinde, ale třeba bude mít štěstí i teď? Projde skleněnými lítačkami, cestou se snaží z pod mikiny vydolovat visačku, která ho opravňuje ke vstupu, ale vrátný už ho naštěstí dobře zná. Ricko je trochu nepřehlédnutelný a vždycky, když tudy neprochází sám, ale s přáteli, hrozně hlasitě mluví nebo se směje. Akiho si přes záda někoho cizího nejdřív nevšimne, ale rozhodně pozná jeho hlas, na který má za těch pár dní radar. Zastaví se v půli kroku a nakloní hlavu trochu k rameni. Přišel ve chvíli, kdy ten cizí kluk říká Tvoje máma mi řekla, že máš konkurz. Jako brácha teda nepůsobí. Ricko samozřejmě moc dobře ví, že než se s Akim potkali, zrovna začínal ještě s někým jiným, ale nečekal by, že za ním pojede sem a… no prostě všechno. Za krkem se mu naježí pomyslné chlupy, když vidí pohyb rukou, který jasně značí, že ten kluk bere Akiho za tváře a chce ho políbit a Aki cosi špitá a zní to docela poplašeně. Ten kluk prostě vůbec nic netuší, zamilovaný je až po uši a Aki mu očividně ještě nenapsal ani smsku. To mu to nebylo divné? Že mu jeho zamilovaná láska nevolá a nepíše? Nebo mu psal a Ricko to neví? Buď jak buď, víc prostoru mu už dát nemíní. Odkašle si, aby na sebe upozornil a pak je pomalu obejde bokem. 

"Překvapení číslo dvě, asi sis ještě nepřečetl zprávu." Řekne Ricko a pousměje se na Akiho, než posune oči na Tamakiho. Popravdě neví, odkud začít. Nechce tu hystericky startovat ani házet ramena. Nejspíš počká, jak to uchopí Aki. Měl by mu podat ruku a představit se? Nebo si dají venku rovnou do zubů? Snaží se toho kluka odhadnout. +Kruci, je mnohem hezčí, než já.+ Přijde mu, že má docela charisma a asi se k Akimu na první pohled mnohem víc hodí. +Nesmysl…!+

Aki, Tamaki

Aki se zatím nemá k tomu, aby se od Tamakiho odtáhl. Má to jeden hlavní důvod a to je fakt, že by se mu musel podívat do očí. Jistě, že mu psal a Aki mu odpovídal, jen třeba za několik hodin a o dost chladněji, než bývalo zvykem. V tu chvíli vždycky přemýšlel, jak to udělat, aby byl fér a zároveň mu neublížil, ale to asi nešlo. Jenže s Rickem to byly neúžasnější dny, jaké kdy zažil a….Prostě na svého přítele z domova úplně zapomněl a to bylo snad ještě horší. Má pocit, že se začíná chvět a není schopný mu odpovědět.

"Víš, ono to bude trochu složitější." Konečně se odhodlá ze sebe něco dostat, když si je malinko jistý, že ty slzy vážně nepustí a hlas se mu nezlomí. Vážně ho má pořád rád, jen to není…Ne, prostě to není to pravé i když o tom byl doma ještě přesěvdčený. To ale pořád nevěděl, jak to chutná být opravdu zamilovaný. Teď už to ví a prostě to nejde srovnávat.

"To nevadí, mám nějaké yeny na víc, na pár dní hotelu nám to bude stačit." Vede si Tamaki svou a zatím mu vůbec nedochází, že se něco děje. Je si dost jistý sám sebou.

"Ne, tak jsem to nemyslel, já…" Teď už se mu to opravdu chystá říct, když se ozve hlas, který bezpečně pozná. V tu chvíli se do toho pekla málem propadne. Odtrhne se od Tamakiho, který v první vteřině vypadá naprosto nechápavě a Aki třeští vyděšené oči na Ricka.

"Za to asi můžu já. Moc jsem mu k tomu prostor nenechal. Gomen." Usměje se Tamaki na Ricka bez váhání a upřímně, protože mu ani na vteřinu nedojde, že s jeho Miláčkem má mnohem víc společného a že smsky nebyly…No, že zkrátka vypadaly úplně jinak, než mezi přáteli. Prostě Akiho kamarád. Nepřijde mu to divné, Aki si dělal přátele hodně snadno. Aki si rychle proběhne zprávy a přijde nová vlna horka. Jindy by to bylo spíš vzrušení, teď je dokonale v pasti.

"Jsem Tamaki." Podá Rickovi ruku, kterou kryje jen krátký rukáv a je vidět, že se sebou občas vážně něco dělá. Aki v první chvíli neví, jestli nemá radši jednoduše utéct, ale nakonec zůstane na místě.

"Tami-kun, tohle je Ricko." Odmlčí se Aki a už skenuje očima svoje boty. Teď je nejvyšší čas s tím jít ven. Nemá na výběr a dobře mu z toho není. Myslel si, že to proběhne někde…Co si vůbec myslel? Bylo to asi trochu zbabělé, ale po tom telefonu by to bylo jednodušší, než se mu podívat do očí.+Aki jsi hrozný pitomec.+ Stydí se sám za sebe v duchu.

"Já s Rickem…žiju." Stiskne víčka k sobě a ne prostě tu hlavu nezvedne, protože teď už má fakt slzy v koutcích.

"Cože?" Ozve se hlubší hlas nechápavě a pomalu stáhne ruku. Oči zvýrazněné čočkami těkají z jednoho na druhého, jak se snaží přijít na to, co se tu děje.

"Proč nejsi u Hyda?" Nakrčí obočí nechápavě a stočí na Ricka pohled, který jasně hlásá, aby si na něj dával pozor.

"Má tam někoho jiného nebo…?" Pak se Tamaki pohne, vezme Akiho nad loktem a přitáhne si ho k sobě.

"Co se tu sakra děje?" Jeho hlas zní tiše a už trochu naštvaně. Aki se konečně odváží podívat do jeho tváře s nešťastně staženým obočím k sobě.

"To taky, ale hlavně…Já jsem chtěl s Rickem zůstat." Zašeptá Aki.

"Je mi to vážně líto, jen…" Nedomluví to, protože je zase o kousíček blíž. Tamaki už se mračí a v očích má zklamání smíchané se vztekem.

"Chceš mi říct, že odjedeš do Tokya, někdo ti něco navykládá a ty si prostě vezmeš věci a jdeš k němu a to se stalo jako kdy?" Nekřičí, zatím se obstojně krotí i když stisk na Akiho paži zesílí. Rickovi nejspíš rozbije hubu později.

"Ne, tak to nebylo, já jsem u něj od prvního dne." Tohle asi říkat neměl, ale když už dojde na pravdu, ať je to opravdu celé a pohromadě.

"Hyde zrovna neměl čas a pak se to nějak zamotalo a …Promiň, já ti nechtěl ublížit, jen Ricko…"

"Ještě mi řekni, že ho miluješ a bude to všechno. Po pár dnech." Vyjede po něm teď už o něco hlasitěji a přitáhne si ho k sobě blíž. Aki tiše sykne, protože tohle už vážně bolí. Zaslouží si to, to ví. Jen přikývne, aby mu to potvrdil.

Ricko, Boogie

Rickovi se po tváři proběhne úsměv, který ale není zrovna veselý, spíš soucitný, když se k němu Tamaki v první chvíli zachová přátelsky. Má hezký úsměv i oči, parádní postavu, chápe, co na něm Aki asi viděl. Nechápe, co vidí na něm, ale to je teď úplně jedno. 

"Jo, koukám." Neodpustí si poznámku, protože k sobě Akiho mačkal jako kabelku s miliónem yenů v metru. Podá Tamakimu svou ruku, aby si s ní potřásl, zatímco Aki představí i jeho. Potom se Aki rozhodne jít s pravdou ven a zní to, jako by spolu žili asi milión let. Rickovi to zvedne koutek nahoru, ale teď asi není nejlepší chvíle na to, aby se usmíval. Jenže se to tak hezky poslouchá… Růžové brýle jsou zpět. Vydrží mu přesně pět vteřin, než Tamaki popadne Akiho za loket a Rickovi se naježí hřbet. 

"Hey!" Vyjede po něm, ale ještě na něj nesahá. Dává mu poslední šanci, aby Akiho pustil sám od sebe, ale už se pěkně mračí. Poslouchá slovní přestřelku mezi nimi, která mu připadá jako celá věčnost i přes fakt, že je vlastně dost rychlá, ale jakmile si Tamaki přitáhne Akiho ještě blíž jako by byl nějaká jeho hračka a začíná vypadat nebezpečně, už to nevydrží. 

"Koukej ho pustit." Vůbec netuší jak, ale ramenem se dostane mezi ně, vlastními zády pošle Akiho o dva kroky dozadu a rukama strčí do prsou před sebou, aby se taky klidil kousek dál. Nechce ho praštit, ale Kami vědí, že to udělá, když bude muset. Jenom má pořád na paměti, kde zrovna jsou. Tamakimu to může být jedno, ale jemu a Akimu na tomhle místě dost záleželo, když teď začínali kariéru. Cosi v očích naproti němu se přepne a nemusí být génius, aby pochopil, že za několik vteřin dostane jednu do nosu. Chytrost nepotřebuje ani v případě, kdy si má spočítat, kdo tady má navrch a že to asi bude pěkně bolet. Je to naprostý zázrak, když se dveře výtahu otevřou a z nich vyjde Boogie. Asi už mu bylo divné, kde je tak dlouho s jeho věcmi a Ricko ani nepostřehl, že mu vyhrává telefon v kapse. 

"Ahoj, co tady děláte?" Zeširoka se usměje, když dojde těsně k nim a nejspíš tak zabrání katastrofě. Nezabrání. Stačilo to na to, aby se Ricko podíval na stranu a nastavil tvář Tamakiho pěsti. Okamžitě ho to pošle dozadu, až si kecne, zatímco Boo šokovaně vyhrkne, zvedne obě ruce a s hlasitým hej, hej se snaží donutit Tamakiho, aby vychladl. 

"Zůstaň sedět!" Přikazuje Rickovi na podlaze, protože tady jsou všude kamery a vrátný už se žene k nim. Ricko má rudo před očima, souká se na nohy, ale nejde po soupeři. 

"Pojď ven, ty parchante!" Začne se vztekat a vrátný jako prvního chytá jeho. Proč jako? On nic neudělal! Chvíli se s ním strká, než se mu vyškubne a srovná si oblečení. Nedostal na nos, ale stejně si prokousl ret a tvář a jeho líce bude do zítra zářit všemi barvami. Najednou je tady docela dost lidí a pakují Tamakiho před budovu. 

"Kdo to je?" Snaží se to pochopit Boogie, který zírá střídavě na Akiho vedle sebe a střídavě za Tamakim. 

"Tohle se musí dořešit!" Zlobí se Ricko a hrne se ven, samozřejmě za doprovodu kamaráda. Tetsu je nahoře, čeká, až se vrátí pro změnu Boo. Boo by byl nejradši, kdyby taky sešel dolů, kdyby se kluci chtěli prát. Kdo ví proč má pocit, že by jim v tom zabránil jenom pohledem, pokud by jim za to vůbec stáli, ale jde tu přece o Akiho, ví jak mu na něm záleží. Zakloní hlavu nahoru k oknům, jako by ho k tomu mohl přimět myšlenkou. Všichni dostanou na chodníku napomenutí, aby se chovali slušně, než přebyteční lidé odejdou. 

"Aki má mozek, může se rozhodovat, jak chce!" Spustí okamžitě Ricko a není daleko od nové rvačky.

Aki, Tamaki, Tetsuya

Aki těkne vděčně pohledem na Ricka, když se ho zastane. Ono už to vážně dost bolí a byl by radši, kdyby ho Takami pustil. Chápe ho, hrozně mu ublížil, ale…vážně vypadá, že do toho nosu dostane on sám.

"Moc mě to…" Nestihne to doříct a už je mezi nimi Ricko. Skoro ani nepostřehl, jak se mezi ně dostal, ale málem si z toho kecl na zadek. Akimu se v očích objeví nefalšovaný strach, protože tohle rozhodně nevypadá dobře a ano, může za to. Tamaki proti tomu vypadá, že za chvíli něco Rickovi pěkně omlátí o hlavu.

"Dělá ti to dobře, lézt mi do zelí?" Sykne po něm vztekle a ano, využije toho, že se ohlédne stranou. Není to moc fér, ale on není ve stavu, kdy by příliš přemýšlel. Jakmile padne rána, Aki zalapá po dechu a už je mezi nimi. Jak kdyby mohl vlastním tělem zabránit, aby Ricko nedostal ještě jednu.

"Proč jsi to udělal?" Osočí Tamakiho bezhlavě, protože Rickovi teče krev a to…Je příšerné. V jedné chvíli se snaží odstrkat vrátného, v druhé zjisti, jestli Ricko nepotřebuje minimálně chirurgický zázrak a v té třetí.

"Ty se do toho nepleť." Vyjede Tamaki i po Boogiem. Vůbec netuší, kdo to je a je mu to upřímně jedno.

"No tak pojď." Vybízí Ricka, aby se opravdu přesunuli ven.

"Klidně ti přidám ještě na druhou stranu." Stihne jen říct, než ho vyvlečou před budovu. Akimu už se po tváři koulí nějaká ta slza, které nedokáže zabránit.

"Vykašli se na to, prosím." Tahá Ricka za rukáv, aby se už neprali. Nechce ani, aby dostal Tamaki a ani Ricko, hlavně Ricko. A už vůbec ne kvůli němu. Omluvným a zároveň prosebný pohledem trhne k Boogiemu, aby udělal cokoliv a zabránil tomu. Tamaki už si zakládá ruce na hrudi, když přijde na Akiho rozhodování.

"Jasně, rozhodl se ale pro mě, ještě než odjížděl. Pak přijde někdo…" Obsáhne rukou Rickovu osobu.

"Jako ty a motá se cizím do vztahu. Co jsi mu nasliboval hm?" Už zase začíná vidět rudě. Akimu asi přeskočilo, když se postaví mezi ně, protože to vypadá, že dojde na další pěsti.

"On za to nemůže." Prohodí na adresu Ricka.

"Můžu za to jenom já. Kdybych nechtěl, tak se to nestane." Vysype si pěkně popel na hlavu. 

Tou dobou už je Tetsuyovi ve zkušebně o několik pater výš jasné, že se venku něco děje. Samozřejmě, že cítí krev na sto kilometrů a vůbec za to nemůže fakt, že se ten povyk nesl skrze otevřené okno. Stačí mu, že tam vidí Boogieho a už se dveře strachy otevírají. Jestli mu někdo zkřiví jen vlásek, ta krev poteče proudem. Kolem boků mu povlává lehký kabát, když rázným krokem vyjde před budovu a dravčím pohledem zhodnotí situaci. Zná samozřejmě i Tamakiho a ne, nemá ho rád. A momentálně nemá rád ani Ricka, protože Akimu očividně dobře není a dělají problémy. Nesnáší, když někdo dělá problémy a ještě před budovou, kde se krucinál snaží zkoušet! Pak následuje jednoduché rovnice. Jakmile se sesype Aki, přeskočí Hydovi a bez jeho hlasu jsou v háji. Samozřejmě mu na nich ani trochu nezáleží. A je tu Boo a nevypadá zrovna nadšeně, kdyby se bavil, asi je nechá, aby si ty obličeje klidně rozšlapali. Následuje krátký povzdech, než mezi ně vkročí zrovna ve chvíli, kdy se Tamaki rozejde proti Rickovi. A ne, nebojí se ani jednoho. Už kolikrát zklidňoval Sakuru a proti němu a jeho šílených výpadech, když byl v rauši, to není nic. Rozpřáhne ruce, aby je udržel od sebe a probodne jednoho a pak druhého ledovým pohledem. První se zastaví na Tamakim.

"Kdo si, že mi děláš bordel před zkušebnou?" Ignoruje fakt, že rozhodně není jeho. Mluví tiše a ledově.

"Ještě jeden pohyb a přísahám, že ti zařídím prázdniny v lochu a věř mi, že já svoje sliby držím." Takami ho zná a ví, že neslibuje jen tak naplano.

"A ty." Otočí se na Ricka.

"Se okamžitě uklidníš nebo zamknu Akiho u sebe a nepustím, dokud mi nepřijde, že si to zasloužíš a to nebude hodně dlouho." Aki se nadechuje, ale Tetsuya to zpozoruje taky.

"A ty mlč. Nebo řeknu Hydovi, že ti málem ublížili a už ho budeš mít na zádech pořád." Však ho Aki zná a hlavně, jak mu na něm záleží. Asi by pak kolem něj postavil opancéřovanou zeď a nepustil tam nikoho. Konečně spustí ruce a podívá se na Boogieho.

"Boo-chan, potřebuju tě nutně nahoře." Zavelí k odchodu, ale jeho hlas je úplně jiný, než před chvílí.

"Aki-chan." Ozve se od Tamakiho tiše s jeho oči ho prosí, aby šel k němu.

"Promiň, měl jsem ti to říct, zavolat, co se děje. Mrzí mě to, ale…Já ho vážně miluju." Nechá ještě pár slz, aby opustily jeho koutky a přejde k Rickovi.

"Bolí to moc?"

Ricko, Boogie

Stojí na místě jenom proto, že ho Aki tahá za rukáv, ale oči má bojovně upřené do Tamakiho. Boo si vymění pohled s Akim a uvažuje, co bude dělat. Nechce se prát, ale Ricka v tom nenechá. Zároveň není fér, aby se do Tamakiho pustili oba. 

"Hele, vím, že to je hořké sousto, když jsi o tom nevěděl a máš ho rád. Přijel jsi do Tokya, nikoho tu asi neznáš a co teď? Nezapomeneme na to a nepůjdeme radši na pivo?" Zkusí to Boogie po svém. 

"Nějak si o tom promluvit? Přece nemusíme být nepřátelé?" Asi je naivka, ale on by si vážně dovedl představit, že by se s ním spřátelili, kdyby nějak přežil tenhle rozchod. Jenže kluci obecně byli hrdí a tenhle právě dostal pomyslných pár facek od Akiho. Boo si trochu nervózně odkašle. Jak by se asi cítil on, kdyby někam přijel za Tetsuyou a našel ho v náručí někoho jiného? Krátce si to představí, ale pak zatřese hlavou. Ne, ne to je šílená myšlenka. 

"Jako já?" Ježí se už zase Ricko a Boogieho vůbec neposlouchá. 

"Představ si, že někomu jako jsem já stačilo jedno odpoledne. Jak dlouho jsi ho balil ty, co?" Zvedne ruce, aby se kryl před další ranou, protože za tohle mu určitě přistane. 

"Nic jsem slibovat nemusel, stačilo se k němu chovat jako k člověku a ne jako k majetku." 

"Ne, tak pivo asi nedáme." Rozhodí rukama Boogie, ale v ten okamžik se tu objeví Tetsu. Doopravdy přišel a on má co dělat, aby mu nepřiskočil kolem krku a neumačkal ho. Nejdřív je potřeba urovnat ten spor! Ricko se napne, když se Tamaki pohne, ale dál nedojde, protože se mezi nimi ocitne Tetsuya. Kdyby ho neznal, asi ho vypakuje za límec, ale kruci… Když se vztekal, šla mu z cesty celá jeho kapela a navíc je to Boogieho miláček. Sice to naprosto nechápe, ale je to tak. Zmlkne a malinko zkrotne. Potlačí smích na tu hlášku s bordelem před zkušebnou, protože by mu mohla přiletět ještě jedna od Tetsuyi, ale stejně se přes jeho rameno pořád vyzívavě dívá na Tamakiho. A ten obličej vážně bolí! Překvapeně zamrká, když mu Tetsu začne vyhrožovat, že mu Akiho nedá. No tohle? Další takový, co si myslí, že si to snad Aki nerozhodne sám? Ihned se zamračí, ale když Tetsu začne vyhrožovat zrovna Hydem, neudrží se a vyprskne do dlaně. Zkusí se honem ovládnout a raději se odvrátí a udělá několik kroků dál od nich, aby se vydýchal a přestal vidět tak rudě. Boo sebou trhne, když se Tetsu otočí i na něho, ale mluví s ním úplně jinak. Dvěma kroky je u něho položí mu paže kolem šíje a přitiskne se k němu s hvězdami v očích. 

"Ty jsi to všechno zachránil." Vydechne obdivně a uprostřed ulice ho prostě políbí. Někdy v tu chvíli se Ricko otočí a zamrká, protože nevěří svým očím. Je tohle vůbec Boogie? A pak přijde další šok, když Aki otevřeně prohlásí, že ho miluje. Naposled se podívá na svého soka, teď už naprosto klidně, ale jakmile je Aki u něho, nedokáže ho víc vnímat. Obejme Akiho kolem pasu a přitáhne k sobě. 

"Bolí. Místo oblečení na pivo s kapelou musíme do pracovních oděvů, sestři." Nevinně pokrčí rameny. I přes to všechno je mu najednou Tamakiho líto. Nechtěl by, aby to bylo opačně, bylo by to vážně hrozné a navíc se sem trmácel a hledal ho… Jenže tak to prostě bylo. Kdyby byl na jeho místě, to poslední, co by chtěl by bylo, aby se na ně musel koukat ještě o chvíli déle. 

"Promiň, Tamaki-kun, vypadáš jako docela v pohodě týpek. Možná, že příště nám to vyjde." Myslí tím jejich možné přátelství v příštím životě a pivo. Pak už mávne směrem k Boogiemu a Tetsuyovi a obrátí se i s Akim, aby odtud odešli pryč. A nějaké výhrůžky, že mu Tetsu Akiho nedá… tak to už stihl zapomenout.