Hromadné - Klídek, mám pozvánku. - část 4.

(Takeshiho ateliér)

Shinya, Takeshi

Později Takeshi Senovi rozhodně řekne, že všechny jim zůstanou. Budou si je moct libovolně vyvolávat a k tomu je tu taky jeden člověk, aby jim byl k ruce. Ostatně přijde na řadu i jistý úkol, kdy si budou muset sestavit vlastní portfolio. Je to dobrá zkouška, aby dokázali být správě sebekritičtí. Pro některé je to velké úskalí odpoutat se od vlastního pohledu na sebe samého a vybrat to, co je opravdu nejlepší. Ano i v tomto by je měl Takeshi něco naučit. Když na to přijde, je jeho obor, co se práce s lidmi týká jedna velká psychologická strategie. Nahlas to neříká, většinu by tím vyděsil.

"Opravdu? Myslím, že si udělám chvilku, abych se na tvůj kousek přišel podívat." Prohlédne se výraz v jeho tváři a na chvíli pozvedne koutek, když sklopí pohled k zemi. Taiji už viděl, co provádí se Senou, očividně se podvědomě brání a takto pracovat nejde. Ne při tom, co má v plánu. Přesto ví, že jedna fotka bude mít úspěch a to tak, kdy se kolem nich zvednou obláčky dýmu. Nepochybuje o tom, že to bude mít své osobité kouzlo. Pak ho napadne ještě jedna myšlenka a ohlédne se na ty dva u zrcadla. Nechá je ještě chvíli a pak svůj plán uskuteční. Potřebuje opravdu autentickou reakci, aby byl spokojený.

"Na tvou motorku nikdo nesáhne, o to nemusíš mít strach. Není mým úkolem, ani kohokoliv odtud, aby ničil něco, na čem si tvoříme závislosti." V očích se mu zablýskne a podívá se dost okázale na sklenku a cigaretu. On je toho zářným příkladem. Rozhodně by při focení neměl pít ani kouřit. Před pár lety mu to zkoušeli vyčíst a stejně to všechno jeho práce předčila. Je to jeho styl, který mu nikdo nevezme.

"Na čem máš ještě závislost?" Zeptá se ho bez obalu a trpělivě vyčkává odpověď. Je to částečný pokus se mu dostat do hlavy. Možná, že mu řekne o něco víc, co by se mu taky nepříčilo vědět. Podstata otázky je ale někde jinde, chce prostě rozptýlit jeho pozornost. Na co? To se dozví za chvilku. 

Shin se tiše zasměje s rukou před rty, když sena vydechne takovým způsobem. No ano, on to prostě vidí, ale nemá odvahu to podobně komentovat. +Líbíš se mu a hodně.+

"Můžu ti později ukázat nějaké alba, když budeš chtít. Ale myslím, že si budeš radši prohlížet to své." Teď už v tom malé dobírání bylo.

"Taky jsem to dělal a pořád jsem tomu nemohl uvěřit. Ale moje fotky nikdy nešly do světa a nikdy nepůjdou." Sdělí mu tiše jasný fakt a najednou je odhodlání samo. Kdyby na něj chvíli někdo naléhal, tak by asi opravdu povolil, ale Takeshi nebyl tak...Prostě to po něm nechtěl, když viděl, jak moc rudne.

"To je skvělý nápad." Rozzáří se mu očka.

"Zkusíme to někdy společně? Určitě na to bude mít chvilku." Jeho nadšení je vidět na tváři i v očích. On si taky rád hraje s barvami, aby dosáhl svého. Jen ještě nepotkal nikoho, kdo by se o tom s ním chtěl bavit.

"Nemyslím si, že umím lepší. Je to hodně osobité a to mám rád." Usměje se na něj vřele a postřehne ten pohled k jeho početné výbavě.

"Nemusíš jen koukat, pojď." Vezme ho za zápěstí a vede s sebou ke stolku.

"Tohle je moje největší láska." Vyloví malou tubičku.

"Udělá skoro nepostřehnutelný film a zakryje opravdu všechno. Ale není to, že si pak připadáš, jak kdybys šel na karneval, necítíš to a navíc…" Opře se zadkem o desku stolu, odšroubuje víčko a dá mu přivonět.

"Můžeš celý den inhalovat tohle a to je něco, co za to vážně stojí." Zatváří se rozverně a pak se znovu ohlédne, aby se pohrabal ve svém kufříku.

"Mám tu tolik skvělých věcí, že nevím, co bych ti ukázal dřív." Je tak rád, když má pocit, že ho někdo nebere jako inventář. Stejně musí po očku pořád pokukovat po Taijim. Vůbec netuší, kdy se mu začaly líbit typy s cigaretou a sklenkou, jenže jemu to hrozně sluší.

"Moc mu to sluší." Vypadne z něj při jedné z nestřežených chvilek a vyděšeně se podívá na Senu. Zrudne a pak sebou poplašeně trhne, když se ozve Takeshiho hlas.

"Shin-chan, můžeš jít na chvíli za námi." Požádá ho s typickým oslovením. +Slyšel mě.+ Vyděsí se Shin ale bez váhání jde k nim. Hledí na oba nechápavě a přemýšlí, jestli na Taijiho obličeji něco nepokazil. Vypadá to v pořádku.

"Bez tebe to nepůjde, víš." Prohodí Takeshi se zvláštním pousmáním, vstane, vezme ho za boky a nasměruje tak, aby ho usadil Taijimu do klína. Stojí samozřejmě tak, aby nebránil fotoaparátu zachytit tu správnou chvíli, věří tomu, že tentokrát se znovu trefí. Shin málem vyjekne a hned zrudne, když se Taijiho automaticky chytí kolem krku a hledí mu do očí. Několikrát zamrká a…

"Ahoj." Vyjde z jeho rtů rozechvěle. Takeshi ho chce zabít, to je jasné. Ten se ohlédne na Senu a očima se ho zeptá, co on na to.

Sena, Taiji

Po těch Takeshiho slovech o závislosti se prostě musí hlasitě rozesmát, až se po něm Sena od zrcadla zaskočeně ohlédne. 

"To jsi asi první a jediný na světě, kdo nás bude v něčem podobném podporovat. Nejsi ty z pekla?" Zeptá se ho a pořádně si potáhne, když sklouzne očima za Shinyou. 

"A lákáš andílky na scestí. Nebo to není tak úplně andílek." Pronese spíš zadumaně, než se zase začne věnovat Takeshimu. Pak mírně rozhodí rukama. 

"Na rychlé jízdě, na sexu, na svobodě..." Vyjmenovává samé lepší věci, velmi přínosné pro společnost a nejspíš tím nepěkně vykresluje obrázek sebe samého. Za chvíli se Takeshi zvedne, popadne Shinyu a zamkne ho ve sklepě, aby se k němu Taiji nedostal. Jenže se mu o sobě samém lhát nechce. Jen zamlčí některé pikantnosti jako například tu, že cigára a alkohol nejsou jediné návykové látky, které kdy vyzkoušel. Ne, nejede v ničem tvrdém ani pravidelně, ale měl je. Prostě divoká léta a divoký styl života. Zatím to nikdo nedokázal změnit. Sena mezitím zvedne oči k Shinyově tváři a chvíli si ji prohlíží. Je k němu velmi přátelský a on se tu díky tomu cítí opravdu dobře. Skoro jako někde doma a s kamarády a vůbec ne jako na soutěži, kde je silná konkurence a za dveřmi dalších čtyřicet osm soutěžících. I s Taijim má tenhle pocit, prostě mu tahle sestava sedla. Škoda, že i on je konkurence. Pochybuje, že Shinya nabízí svoje fotky k prohlížení všem. Usměje se a přikývne. 

"To asi budu." Připustí. 

"Není to škoda? Myslíš, že bys potom neměl čas na tohle všechno?" Poukáže na jeho věci. Shin dává očividně přednost tomuto druhu práce, koníčku, než aby se ukazoval světu, ale podle Seny by se o něj značky jenom rvaly. Někdo ale po něčem podobném prostě netoužil. 

"Opravdu moc ti to na nich sluší. Úplně nadpozemsky." Řekne upřímně. Znovu se usměje, když je Shinya celý nadšený do míchání Senovy barvy na vlasy a přikývne. 

"Bude to fajn nedělat to alespoň jednou poslepu." Řekne mu. 

"Ke kadeřníkovi kvůli tomuhle dávno nechodím, protože se to musí dělat opravdu často. Minimálně jednou týdně a i tak už jsem ke konci skoro na blond." Prozradí mu. Jeho vlasy tím nejspíš hrozně trpí, ale dokud to jde, změnu nechce. Nadšeně se nechá odvést k tajemnému stolku. Tohle je očividně oboustranné postižení. A ne, není to u kluků ani trochu běžné. Nechá si ukázat makeup, přivoní si a už na něj upírá oči, které hlásají To chci. Asi to bude hodně drahé, ale to nevadí, klidně nebude jíst! 

"A kde jsi to koupil? Dá se to sehnat? Objednat na internetu?" Úplně zapomene, že tu nejsou sami a za chvíli se už oba hrabou v kufříku. Zatímco Shinya povídá o další věci, Sena otevírá rtěnky a zkouší si na zápěstí barvičky, aby mu mohl co chvíli něco strčit pod nos, jako by snad byli v drogerii a Shinya svoje věci neznal. Taiji pobaveně protočí očima. 

"Ženské..." Prohodí. Jim, pánům tvorstva, stačí cigáro a gin. Sena zrovna strká prst do třpytivých očních stínů, když Shin pronese tu větu, on k němu střelí očima a pak se pomalu ohlédne. Mohl by polemizovat nad tím, kterého z nich myslel, ale viděl ty pohledy. 

"Tak mu to řekni. Vypadá, že to ocení." Vidí to hrozně jednoduše, ale kdyby to on měl říct Takeshimu… tedy, chce říct, komukoliv! Víc nestihnou, protože si Takeshi zavolá Shinyu. I Sena se trochu přistiženě ohlédne jako by tady spolu kuli nějaké tajné pikle a Takeshi to slyšel. Opře se zadkem o toaletní stolek a pohrává si s leskem na rty, ale dívá se jejich směrem, co se bude dít. Taiji vypadá úplně stejně zaskočeně, ale kdyby mohl, asi Shinyu svlékne pohledem a Senovi to připadá hrozně směšné. +Jsou tu kapesníčky, ty sliny se lesknou až sem.+ Pomyslí si. A pak vyprskne do dlaně a honem se otočí zády, i když je proti němu zrcadlo. Hlavu sklání tak, aby na něj nebylo vidět. Ten obličej totiž nikdy nezapomene. Taiji upustí skleničku a okamžitě popadne Shinyovy boky, aby snad neupadl. Je to taková podvědomá reakce. Najednou ho má na klíně a neví, co si počít. Tohle opravdu nečekal, ten starý vlčák ho prostě nachytal. Jenže jakmile se podívá do Shinyových očí, je úplně ztracený. Najednou se vypne svět okolo, lehce ramenatá póza je pryč a zůstává jen upřímné zaskočení a něžný úsměv. 

"Ahoj." Broukne zpátky a Shinyovy ruce ho příjemně hřejí do ramen. 

"Máš neskutečný parfém." Řekne mu bez obalu. Mezitím Sena opatrně zvedne pohled a skrz zrcadlo se setká s Takeshiho očima. Zvedne palec nahoru a uculí se. Tohle se mu vážně povedlo. Zůstane se do nich ale dívat o hodně, o hodně déle. Honem je sklopí až poté, co ho silně zabrní v žaludku.

Shinya, Takeshi

Shin už má za sebou samozřejmě nakolik představ, jak budou trávit se Senou večery. Pokud bude samozřejmě chtít. On by rozhodně zvládl pohodovou atmosféru s turbanem na hlavě a v županu, kdy by na pokoji probírali…Vlastně úplně všechny. Už dlouho neměl pocit, že by s někým mohl takto trávit čas a hlavně…Tohle moc kluků vážně nedělá. Měl s tím problémy i ve škole, kde si ho za jeho koníčky dobírali. Možná proto je tak zakřiknutý. Jakmile se ale ukáže, že někdo by mohl trpět stejnou obsesí, nemá problém o tom štěbetat i dva dny v kuse. Je hrozný. Nutně musel po Senovi střelit ještě vyděšeným pohledem, protože říct nahlas něco takového? On se úplně zbláznil, ale…třeba by za ním mohl později přijít na poradu. Do budoucna by si pak věděl rady, co se sebou. Hlavně ho hrozně potěší tím komplimentem na jeho fotky. Ten vděk mu musel sálat z očí snad na kilometry. Tuhle myšlenky vypustí z hlavy hned, jakmile dosedne na Taijiho klín. V první sekundě, nechápe, jak se tam vlastně ocitl, v té druhé nedokáže spustit oči z Taiova pohledu a ve třetí se skoro vyčítavě podívá na Takeshiho, který se usmívá. No jistě, on se rozpaky nepropadne na druhý konec planety. V tuhle chvíli by mu nejradši nalakoval nehty na růžovo. Těkne očima ke svým bokům, kde se mu do kůže propalují Taijiho dlaně, ale vůbec nemá tendenci od něj utíkat. Po jeho druhém pozdravu mu v očkách jemně zajiskří.

"Arigato. Mám ho hrozně rád." Pípne skoro neslyšně a je jen těžko říct, jestli mluví o parfému nebo o úplně něčem jiném. Poposune trochu dlaně na jeho ramenou v náznaku pohlazení, které nemá víc jak dva milimetry, ale v duchu si gratuluje za svou odvahu. Úplně zapomněl, kde jsou a proč takhle vlastně skončili. Tai je opravdu nádherný a výraz, který právě má, nutí Shinovy kolena se třást. Ještě, že sedí, jinak by asi dopadl na zadek. Pak se asi někam hodně rychle schová, když dojde na fotky.

"Trochu se bojím rychlé jízdy." Vypadne z něj neplánovaně, protože ho samozřejmě dobře slyšel. Měl by přijít na řadu komentář o sexu, ale to už mu tváře zase neskutečně hoří.

"Moc ti to sluší." Vyjde druhá poznámka, když se prostě neovládne. Pak se zarazí a sklopí oči kamsi mezi ně.

"Myslím tu svobodu a…" Koutky mu malinko opadnou. Tohle není kluk, který by asi myslel na něco…a na co vlastně myslí on sám? Musí se nutně trochu obrnit, aby tu nezačal vykládat úplné pitomosti. Podívá se na ty dva, kteří mu teď moc pozornosti nevěnují. Kousne se do rtu a pak protáhne paže kolem Taijiho ramen a prostě jej objeme. Skoro nenápadně stočí rty k jeho uchu.

"Měl bych ti poděkovat za záchranu, dneska už podruhé. Znovu si mě chytil." Pošeptá mu a něco v jeho očkách se malinko změní. Je to jak s tím koktejlem, všechno není na první pohled vidět. Pak se pomalu odtáhne.

"Mně se stávají nehody pořád, je to jako prokletí." Zavtipkuje a už zase klopí očka. U toho trochu žmoulá lem Taijiho vesty.

"Ne, Tai-san. Andílci to zvládají sami o sobě dost dobře." Tahle odpověď se Takeshimu  teď skvěle hodí. Nemusel udělat vůbec nic a Shin ho nalákal sám. Jen tohle nebude tak úplně scestí, možná spíš malý, soukromý ráj. Očividně jeho milovaný andílek umí dost dobře krotit a stačí mu jen mávnout řasami. Takeshi zatím nechá foťák dělat svou vlastní práci a u toho pozoruje Senu skrze zrcadlo. Pokývá několikrát hlavou, když přijde ujištění v podobě gesta. Ano, výsledek je vlastně mnohem lepší, než by mohl tušit. Klidně Senovi oplácí pohled tak dlouho, dokud jej nesklopí. Je opravdu kouzelný a on se musí dlouze nadechnout, aby nepřišly další komplimenty. Nechá si je rozhodně na později. Pak se vydá k němu a zlehka ho vezme za zápěstí. Přiloží si ukazováček na rty a vede ho s sebou k foťáku. Jak to vypadá, ani jeden si jich nevšímá a to je dobře.

"Je to trochu o odhalování slabostí nebo věcí, které milujeme. Tohle je očividně opravdu krásná slabost." Kývne hlavou k těm dvěma. Vezme ho zlehka za boky a posune přes sebe a zároveň za objektiv přístroje.

"Všechno je o zachycení ale taky o úhlu. Máme štěstí, že jsou tak skvělý objekt, kterému to ještě chvilku vydrží." Šeptá Senovi z těsné blízkosti.

"Podívej, jak se mění atmosféra, když s ním víc pohneš." Stáhne přístroj ze stativu a vloží mu do ruky. Sám ho znovu vezme za boky a poodejde s ním do strany.

"Hra světla stínu, teď s trochou slunce." Pak se kousek posune na druhou stranu.

"Trochu víc intimity. Záleží na nich ale taky na tobě, co tím chceš říct. Osudovost? Flirt? Jen něžné zalíbení?" Je dost blízko, aby vnímal jeho parfém, který mu rozhodně dělá potíže s pokračováním svého vyprávění.

"Prozradíš mi, co by se ti líbilo nejvíc?" Už chvíli kouká na jeho profil a ne na fotky, které pořídí. Už tak úplně nemluví o objektech v křesle. +Škoda, že už nemáme tolik času.+ Povzdechne si v duchu.

"Víš co, odpověď mi prozradíš večer. Pokud mi teda nedáš košem."

Sena, Taiji

"Se mnou je všechno rychlá jízda." Řekne docela potichu nazpět, ale tohle je jedna velká pravda, jak si Shin už mohl domyslet podle toho, co o něm ví. Přesto mu upřeně hledí do očí, jako by si v nich mohl přečíst, jestli k tomu chce sebrat odvahu nebo ne. Koutky mu vyskočí nahoru, když mu Shin řekne, že mu to sluší a i kdyby nakonec vážně myslel jenom tu svobodu, tak to je taky vlastně hezké. I on krátce stočí oči směrem, jakým se Shinya podívá, ale hned na to už se zase věnuje jemu. Ucítí, jak mu po ramenou sklouznou jeho ruce a najednou už ho svírá v mnohem těsnějším a o hodně pevnějším objetí, zatímco ho na oušku pohladí Shinyův dech. Je jím tak fascinovaný, že si tohle vůbec neuvědomil. 

"Nikdy bych tě nenechal upadnout. Vidíš? Rozlil jsem si kvůli tobě pití." Řekne mu, protože vylitá sklenička se válí u jeho botky a její obsah natahuje malý kobereček před křeslem. 

"To je mi ale pěkná nehoda, tenhle tvůj fotograf." Pobaveně se ušklíbne a hned na to se rozesměje Takeshiho komentáři, který je samozřejmě už zase poslouchá. 

"Všímejte si chvíli svýho, krucinál." Odpálkuje ho dobrosrdečně. Má tam přece Senu, tak huš huš. On si teď chce užívat chvilky, kdy může Shinyu nerušeně mačkat, když mu tak pěkně sedí na klíně a vůbec neutíká. 

"V kolik tady končíš?" Zeptá se ho jako by balil servírku v baru. 

"Svezu tě na motorce." Skoro vyprskne, protože to může být pochopeno i jako dvousmysl a rozverně mu u toho zajiskří v očích. 

"Přísahám, že pojedeme pomalu." Pokračuje v tom vesele dál a klidně Shinyu utopí v rozpacích, hlavně když se bude zase tak roztomile červenat. 

"Zítra budeš unavený, neuvidíš na svoji práci a všem jim namaluješ příšerné obličeje. Voila, vyhrál jsem!" Zubí se.

"Ty ne!" Ozve se Sena ze svého místa a Taiji protočí očima. 

"Oni prostě nedají pokoj ani jeden." Zlobí se. Sena protočí očima úplně stejně. 

"On si snad myslí, že to vyhraje." Řekne Takeshimu, ale to už ho následuje k foťáku a usmívá se jeho slovům. 

"Možná z toho bude i věc, kterou miluje." Dodá a pokrčí rameny. Kdo ví, i někoho jako je Taiji musí láska dostihnout, je si tím jistý. Nechá se nasměrovat za přístroj, už tuší, co by mu Takeshi mohl chtít ukazovat, tak jako když spolu stáli u závěsu. Dychtivě skloní oči k displeji a dává opravdu dobrý pozor, když mu vysvětluje, jak se co dělá, na co se dívat, jak funguje světlo a stíny. O ničem z toho nikdy neslyšel, ale dává to smysl a když člověk zná tuhle teorii, samozřejmě ví, jak věci udělat tak, jak chce a ne amatérsky. Bylo to neskutečné, jako nějaké kouzlo. Sevře fotoaparát pevně v rukou. Má strach, že by mu mohl upadnout a je nejspíš opravdu moc drahý. Nechá se navést do strany a pohlceně zvedne koutky, když se mu pod rukama děje přesně to, co Takeshi říká. Jako by to svedl Sena sám, opravdu z toho má takovou radost! Doma nejspíš bude fotit všechno a všechny a ukazovat jim, jak mu to nebývale jde a ty fotky jsou lepší, než jejich. Obrátí k němu tvář a zvedne oči, když se ho Takeshi zeptá, co by se líbilo jemu. Pootevře ústa, když mu dojde, že by nemusel tak docela mluvit jenom o Taijim a Shinyovi. Svou odpověď má na patře okamžitě, ale Takeshi mu v podstatě zabrání, aby ji vyslovil a tak zůstane potichu. Přikývne, ale pak už je čas, aby mu fotoaparát zase odevzdal. Jejich čas tady vypršel, bylo ho až moc a soutěž je nyní ve skluzu. Za dveřmi už podupává personál i manažeři a k tomu zbytek soutěžících. Ohlédne se po Taijim, ale i on se musí neochotně zvednout a půjčit Shinyu zase někomu jinému. 

"Já spát rozhodně nebudu." Řekne ještě Shinyovi, aby mu naznačil, že i kdyby skončil ve tři ráno, počká na něj. Když bude chtít. Pak už ale se Senou oba musí opustit tento pokoj. 

"Nechceš taky svézt?" Nabídne mu Tai, jakmile za dveřmi vidí dychtivé pohledy všech. Jestli tady zůstanou, budou až do rána vykládat, co se uvnitř dělo. 

"Můžeš jet i rychle." Řekne Sena a už ho tlačí k východu, aby společně unikli.

Shinya, Takeshi

Shin vypadá naprosto spokojeně a občas se malinko zavrtí na Taijiho klíně. Mohl by tu s ním zůstat opravdu dlouho. Tváře mu střídavě rudnou méně a více v závislosti na tom, co Tai říká.

"Toho pití je škoda. Promiň, napravím to." Slíbí mu, že mu skleničku něčeho dobrého, možná celou lahev klidně sežene.

"Má na nehody talent." Přidá si na adresu Takeshiho a jemně se uculí. Konečky prstů si pohrává s Taijiho prameny, které se mu líbily hned od začátku.

"Končím…" Odmlčí se na chvilku, protože přijde i téma svezení a jeho napadne…Ale ne, na to by vůbec myslet neměl, určitě je mu to vidět na očích.

"Stačí jen ze začátku, než si zvyknu." Odpoví mu nakonec s hravějším blýsknutím v modrých očích a začíná být vidět, že za tou stydlivostí je ještě něco jiného. Nakloní se k němu ještě na chvilku, protože i on ví, že se tu dlouho zdržet nemůžou.

"Určitě vyhraješ i tak. Aspoň v mých očích." Prozradí mu o trochu víc ze svých vlastních myšlenek.

Takeshi se zatváří částečně spokojeně.

"Pokud by to tak bylo, rozhodně by mě to těšilo." Zhodnotí možný vztah těch dvou. Kdyby byl Andílek spokojený, rozhodně jim to bude přát. Jenže teď si všechno jeho pozornost bere Sena.

"Sluší ti to i z této strany." Myslí tím samozřejmě fotoaparát. On se na rozdíl od Seny vůbec nebojí, že by ho upustil, prostě mu věří.

"Je to jako kouzlo. Když jsem poprvé zjistil, co všechno ses tím dá dokázat, úplně mě to pohltilo." Nechá Senu nahlédnout do své minulosti.

"S každou fotkou vymýšlíš nové možnosti, které jsi ještě neobjevil. Je to jako prokletí, velmi příjemné ale taky není jediné." Výmluvně se mu podívá do tváře, aby bylo jasné, o čem mluví.

"Budu se těšit na večer." Usměje se na něj, když vezme jeho dlaň do té své a políbí ho na její hřbet.

"Doufám, že skončím dost brzy, abychom měli dostatek času." Prohodí ještě, než se podívá na ty dva v křesle. Shin už se pomalu zvedá. Jakmile je na nohou skloní se ještě k Taijimu, zapírajíc se dlaněmi o opěrku.

"Budu končit kolem deváté. Počkáš si na mě, kdyby náhodou?" Je jasné, že se to může protáhnout a nebylo by to poprvé. Promne si rty o sebe, než ho na něj dost odvážně líbne na tvář a už se vzdálí ke svému stolku. Ani jeden neví, co se děje za dveřmi. Přesto Takeshi zvedne dlaň a zabrání na pár minut tomu, aby přišel kdokoliv další. Opře se pozadím o desku stolu před velkým zrcadlem, než se zamyšleně podívá na Shina.

"Líbí se ti opravdu hodně hm?" Zeptá se vlastně na něco, co je víc než patrné. Rudé tváře naproti němu mu vykouzlí mírně pousmání.

"Hlavně buď opatrný, Shin-chan." Prohodí jako první a setká se s nechápavým pohledem.

"Myslím kvůli kamerám. Víš, jak podobné věci dokážou všechno zkomplikovat a obzvlášť, když to vidí polovina Japonska. Byl bych nerad, aby ti kdokoliv ublížil." Teď už Takeshi vypadá trochu ustaraně. Shin se mile pousměje a přejde k němu, aby ho objal.

"Já vím, že ano. Musíme si dávat pozor oba dva." Pípne tiše s téměř neznatelným zasmáním, když vykolejí pro změnu Takeshiho.

"Bývám často neviditelný, ale to neznamená, že nevidím." Dobírá si ho trochu. Nedovolil by si to, kdyby se neznali tak dlouho.

"Nikdy bych tě nepodcenil." Zasměje se Takeshi a přitáhne si ho ke krátkému objetí a líbne ho do vlasů.

"Tak do práce. Máme náročný den a večer možná taky. Čeká tě jízda." Mrkne na něj v podobném dvojsmyslu.

"Takeshi-san." Napomene ho Shin, ale vzápětí se rozesměje. Pak už ani jeden nemají příliš času, aby si popovídali. Ale ani jeden z nich už není v takovém rozpoložení, jako při dnešním prvním focení, i když je jejich práce stejně precizní jako vždycky. Poslední dvě hodiny sedí oba u počítače a probírají se fotkami, aby vybrali to nejlepší a ty pak budou složit při představování jednotlivých soutěžících jak v televizi, tak i na stránkách celé soutěže.  Jen jsou oba jak malí, když si kradou fotky a odchází každý do svého pokoje, jak kdyby ani jeden netušil, co ten druhý udělal.