Hromadné - Klídek, mám pozvánku. - část 3.

(Takeshiho ateliér)

Shinya, Takeshi

Shin se nemůže přestat usmívat i když je to pořád trochu stydlivé. Taiji…Slyšel každé jeho slovo a po některých mu tváře nepokrytě rudly. Nebylo těžké ho dostat do rozpaků, ale nikdy neměl nohy tak ze želé, jako právě teď. Vážně má pocit, že se mu chvějí ruce. Je to jen pocit, nikdy by nezkazil byť jen jediný tah. Dokud pracuje na Taijiho tváři je všechno v pořádku, když se rukou oddálí, už se vážně chvěje. Zkusí na chvíli myslet na něco jiného a rád by se zeptal Seny, jestli mu ukáže, jak přesně barvy míchá, ale ten už je v zajetí Takeshiho a tak je nechá. Malinko přistiženě sebou trhne, když se místností rozezní Takeshiho hlas.

"Ano, tomu věřím. Shin má velmi speciální kouzlo. Jak ho ale vyděsíš, uteče ti a já…" Nedopoví to a nechá na Taijiho představivosti, ať si domyslí, co je mu libo. Držel nad Shinem ochrannou ruku už dlouhá léta a nehodlá se toho jen tak vzdávat. Sám ale nespouští pohled z tváře před sebou. 

Shin se z té rudé prostě nevyhrabe a radši se tváří, že Takeshiho neslyšel. On taky musí vidět všechno.

"Nebudu." Pípne sotva slyšitelně a snaží se tvářit sebejistě a zaujatě svou prací. S Taijim je to dost boj, protože se vůbec nedokáže soustředit. Chvíli se snaží tu jeho sexy vlnu dát malinko stranou, aby se mu nepletla do práce, ale padá pořád zpátky. Po pár minutách se přistihne, že se tím natolik zabavil a nedělá nic jiného. To zaujetí v očích mu prostě uniklo.

"Uhm." Zarazí se, když mu dojde a sáhne za sebe na stůl, aby vytáhl malou červenou sponku a prostě ji připne.

"Sluší ti, ale musí chvíli stranou." Kousne se do rtu, jakmile mu dojde, co řekl.

"Zavři oči na chvíli prosím." Využije toho, co teď zrovna potřebuje a na pár sekund se vyhne jeho pohledu, pod kterým by se nejradši rozpustil.

"Budeš se svlékat sám." Najednou má plno odvahy, když se na něj Taiji nedívá. Jindy by si to snad nedovolil ani pomyslet. Trochu vystrkuje růžky, protože to oblékání nezmínil.

"Proč bych neměl mít čas?" Zeptá se ho neplánovaně a těkne očima k Senovi. Nějak má pocit, že s ním by si mohl rozumět. Kdyby měli čas, mohli by na nákupy, někam na kávu a takové ti pitomosti, které dělá k smrti rád. Možná se jim poštěstí někde v dalších městech. Budou mít i nějaké volno a toho by mohli využít. Jen neví, jestli sebere dost odvahy a zeptá se ho.

"Už je můžeš otevřít." Pobídne ho zase zaujatý svou prací a sklání se k němu dost blízko, aby přesně viděl, kudy povede tahy štětcem. Nesmí to přehnat, jen zlehka a nenápadně. 

"Ano, to máš pravdu. Zaujetí je vždycky na úhlu pohledu toho, kdo se na fotku dívá. Je to dost ošemetný obor." Přikývne na jeho slova, ale tu ruku z jeho tváře jen tak nesundá.

"Proto se snažím nabídnout ostatním to, co vidím já. V tom nejlepším světle. Někdy je to těžké a nesetká se to s pochopení, ale to k mé práci, vlastně spíš zábavě patří. Ne vždycky to má tu správnou odezvu. Pokud to ale zaujme alespoň jednoho člověka, je to vlastně úspěch." Rozpovídá se malinko víc a zatím nechá Shina a Taijiho, a by měli chvilku pro sebe. Jakmile postřehne něco, co by se jeho Andílkovi nelíbilo, rozhodně se s tím zvládne vypořádat. Zatím to spíš vypadalo, že zaujetí je vzájemné a to není nic, nad čím by se pohoršil.

"Ovšem možná bych si to mohl přebrat jako kompliment a arigato za něj." Ukloní se mu lehce a teprve teď stáhne ruku z jeho tváře, ale neodpustí si jemné pohlazení po paži. Měl by se začít trochu ovládat a věnovat tomu, proč tu jsou. No on se tomu vlastně věnuje, jen trochu jinak, než by měl.

"Ano, samozřejmě." Přikývne krátce a mírným pozvednutím pravého koutku. Jeho chraplavý hlas zní úplně jinak, když mluví polohlasem, aby ho slyšel jen on.

"Nechci tě přirovnávat k věci, to bych si dovolit neměl, ale je to jako s diamanty. Jejich lesk oslní všechny kolem. Chceš se jimi chlubit a ukázat, že je máš. Vážíš si jich, obdivuješ je a stejně máš pocit, že bys byl nejradši, aby byly určené jen pro tvé oči. Uvěznit sebe samého v okamžiku, kdy je jejich lesk jen pro tebe. Teď mám stejný pocit, Sena-chan. Neměl bych se jím nechat ovládnout, ale…" Ohlédne se krátce na závěs a jemně ho prohrábne prsty, aby na chvíli zahalil jeho tvář, když udělá krok dozadu.

"Je to hrozně těžké. Tvoje krása ale musí zářit do celého světa. A já se to pokusím zařídit." Věnuje mu další úklonu hlavou, než zopakuje svůj pohyb se závěsem.

"Chceš se podívat, jak moc záříš?" Kývne hlavou k fotoaparátu na stativu. On už toho totiž hodně nafotil.

Sena, Taiji

Taiji udělá obličej na svůj vlastní odraz v zrcadle, když ho Takeshi přece jen zaslechne. Snažil se, aby to tak nebylo, ale očividně má uši úplně všude. On, na rozdíl od Shinyi, se ale vůbec nečervená ani se kvůli tomu necítí hloupě. 

"Vyděsím?" Ozve se s hranou dotčeností. +Všímej si chvíli Senečeka, prosím tebe.+ Požádá ho v duchu. Copak má ten kluk málo sex appealu? Jak to, že nedokáže zaujmout pana fotografa? Shin se ozve, že ho svlékat nebude a Taiji se na něj podívá skrz zrcadlo. Udělá smutné psí oči a nechá koutky spadnout do podkovičky, ale stejně mu v očích září všichni čerti. Snaží se nesmát, když mu na hlavě přistane ta sponka, ale pak poslušně zavře oči a chvíli se nechá hýčkat doteky Shinyových štětečků a konečků prstů. Alespoň na chvilku ho nechá vydechnout a přestane být jako osinka. 

"Protože buď pracuješ tady nebo se mnou chodíš na večeře, projížďky na motorce a na oběd k rodičům. Máš docela fajn tchýni, víš o tom?" Na chvíli se odmlčí. 

"Dělám si legraci, doma jsem nebyl půl roku. Hmm… Teď chvíli vážně. Máš děvče? Kluka?" Už se zase culí a když smí, oči otevře tak, aby se díval rovnou do jeho tváře. Nakonec jsou ale hotoví a je to mnohem dřív, než Takeshi se Senou. 

"Můžu tě pozvat na… eee…" Natáhne krk, aby viděl na občerstvení na stolečku u pohovky. 

"Vodu… džus… co je tohle? Vypadá to jako… e, radši nic..." Potřese hlavou, ale pak se k Shinyovi nakloní blíž. 

"To se takhle crcá s každým? Jak chce stihnout všechny ty kluky tam vedle?" Šeptá mu, když bradou kývne k Senovi a Takeshimu. 

"Myslel jsem, že tohle kolo končí dneska a pak je slavností večeře, ale nikdo neřekl, že je odložená o pět týdnů až let." Zaklesne palce za opasek a chvíli sleduje, co to tam vyvádějí. 

"To nevypadá moc nevinně, hn?" Prohodí, ale asi to má nějaký smysl.

Na rozdíl od Takeshiho, Sena toho nedovede vnímat o moc víc, než co se děje přímo před ním. Je příliš zaskočený dotekem na tváři i všemi Takeshiho slovy a v neposlední řadě také reakcemi vlastního těla. To, že se mu líbí kluci, pro něj není úplnou novinkou, i když měl i svůj výběr mezi dívkami, ale tohle… no řekněme, že když se otočil za někým podobným, zaujaly ho spíš drahé hodinky a tablet v ruce a říkal si, co ten člověk asi dělá za práci a jak pěkný má dům, ale nic o tom, že má kruci nehorázné charisma, co mu rozechvívá kolena! Co se to s ním děje?

"Není zač." Hlesne a tváře mu trochu zčervenají. Má dojem, že mu Takeshi a ty jeho zkušenosti vidí až na dno duše. Radši před ním oči na chvíli skloní. Už dávno mohl jeho ruku dát stranou a vymezit si hranice, ale jeho ani na chvíli nenapadlo, že by to bylo nevhodné, že by se tomu třeba bránit měl? Zabrní ho pokožka na paži, když se jí tam Takeshi dotkne, ale jeho slova jsou fascinující mnohem víc a s uvědoměním, co mu to tady vlastně říká, mu rty klesají pomalu od sebe. On se cítí stejně a neměl by? Kruci… To si při práci vždycky někoho vyhlédne a zpestří si tím natáčení nebo je Sena opravdu ten jeho pomyslný diamant? Sladce by se tomu věřilo, ale třeba Takeshi jen počítá s jeho naivitou a touhou vyhrát? A jak se v tom má vyznat?? Vůbec neví, že na něj Tai pobaveně zírá. 

"Ovládnout..." Opakuje po něm a momentálně si připadá trochu jako po extrakci mozkové tkáně z dutiny lebeční. A pak otočí tvář za jeho dlaní, uvidí fotoaparát a všechno mu dojde. Teď je asi červenější, než Taijiho šátek kolem krku. 

"Chtěl jsi, abych vypadal tak, jak by to s vědomým pózováním nikdy nešlo. I kdybych se snažil sebevíc, nikdy bych nebyl tak přesvědčivý herec, tak jsi prostě zařídil, aby to bylo opravdové..." Vydechne. Tohle bylo opravdu profesionální. Sena tam bude vypadat jako dokonalá, nevinná panenka, co velkýma očima zírá na svého zachránce. Taiji ze svého místa zatleská, protože tenhle kousek se Takeshimu vážně povedl. Není v tom žádný humor, myslí ten kompliment vážně.

Shinya, Takeshi

Shin si uvědomí, že už nějakou chvíli kouká Taijimu do očí a ani ho nenapadne odklánět pohled stranou, jak je jeho dobrý zvykem. Něco ho nutí mu pohled oplácet i když přitom nepřestává rudnout. Doslova na něj vytřeští oči, když mu začne vyjmenovávat, co všechno má tak asi příštích padesát let v plánu.

"Motorek se trochu bojím." Vypadne z něj úplně pitomě. Měl by se děsit obědu s rodiči a ne zrovna tohohle. Přesto mu předvede nesmělý úsměv a využije toho, že musí pár věci odložit a mírně odtáhnout, aby se vůbec mohl nadechnout. Skoro mu přijde líto, když dojde na to, že si dělá legraci a docela dost tím vyděsí sám sebe.

"Měl bych ti říct, že mám. Lhal bych a to neumím." Znovu se na něj opatrně podívá a koutky mu téměř neznatelně povyskočí nahoru v hravém pousmání. Jakmile se dostane přes určitou hranici, objeví se něco, co nemá možnosti vidět každý.

"Něco ti přinesu." Využije chvilky, aby se dostal z jeho kouzla a sám se posadí ke stolu, aby mu namíchal něco speciálního a barevného. Alkohol v tom není, ale snad mu to bude chutnat. Je to celkem sladké ale ne příliš a má to zvláštní podtón na konci. Trochu nečekaný, ale to je Shinova povaha taky.

"Končí dneska." Odsouhlasí mu to a upře pohled na Takeshiho se Senou.

"Některé věci se ale nedají uspěchat." Pousměje se. 

"Uvidíš." Hledí obdivně na Takeshiho, ale sám už moc dobře ví, co má tohle všechno za smysl i když…přísahal by, že to není jako obvykle. 

Sena se Takeshimu nebrání. Byli tu i tací, kteří po podobném chování utíkali. Jen dobře, protože to bylo pro něj znamení, že s nimi nedokázal pracovat. Jen to nebylo nikdy tak intenzivní jako právě dnes. Pozoruje Senův výraz, který je naprosto kouzelný, stejně jako aura, kterou kolem něj vnímá. Věří, že by dokázal okouzlit každého, jen to trochu vypadá, že si to ani neuvědomuje.

"Ano, je to velmi těžké." Kývne hlavou na to ovládnutí, než se společně s ním vydá k foťáku. Těch fotek je vážně hodně a většina z nich je téměř nepoužitelná. On si je však nechá všechny, má k tomu své důvody. 

"Nikdy jsem nebyl zastánce přílišného pózování. Někdy je to potřeba, ale myslím si, že první je důležité dostat ze svého nitra opravdové pocity, pak se s nimi snáze pracuje." Vysvětlí mu trochu víc ze své práce a spěšně prohlédne fotky, aby našel tu pravou. Netrvá to dlouho a má ji. Sena na ní vypadá opravdu kouzelně.

"Myslím, že tady je z tebe vidět nejvíc. Krásnější fotku jsem opravdu dlouho neviděl. Tak totiž září jen diamanty." Věnuje mu další kompliment. Shin už se usmívá, když vidí Senův výraz, ale pořád těká očima Taijimu. Tvář se mu rozzáří ještě víc, když Takeshimu zatleská. On už to dělal tolikrát, že by to ani nespočítal.

"Je to neskutečné pozorovat, jak pracuje. Vlastně je to trochu psychologie, aby dokázal něco podobného. Někteří tráví hodiny tím, že chystají scénu kolem, ale…On nic z toho nepotřebuje." Je vidět, že svého opatrovníka bezmezně obdivuje. Tohle se ani za ty roky nezměnilo. Jenže taky vnímá malinkaté rozdíly v Takeshiho chování. V tomhle ohledu před sebou neměli tajemství a Shin si začíná být jistý, že za tím je mnohem víc. Tohle už není jen o soutěži. Nahlas samozřejmě nic neřekne.

"Myslím, že jsi na řadě." Těkne očima znovu k Taijimu. Otočí se, aby zaplul zpátky ke svému malému království u zrcadla a po cestě sklouzne konečky prstů po jeho paži.

"Těším se." Pošeptá sotva slyšitelně a pak se tváří, jak moc zaujatý je chystáním a uspořádáváním věcí.

"Můžeme ty fotky společně probrat později, chci znát tvůj názor, třeba po večeři?" Nabídne Senovi Takeshi.

"Najdeš mě v salónku, pokud budeš chtít." Vezme ho za dlaň a naznačí políbení na její hřbet.

"Arigato za novou zkušenost." Podívá se mu u toho do očí, než ho zlehka za tu dlaň odešle ke stolku s občerstvením.

"Jen pojď." Pobídne Taijiho s úsměvem a sám se na chvíli vzdálí, aby naplnil dvě skleničky zlatavou tekutinou. Jakmile k němu přijde, vloží mu jí do dlaně, stejně jako mu nabídne cigaretu.

"S tebou to bude velmi originální práce." Prohlédne si ho zkoumavě.

"Myslím, že ideální by byla motorka s větrem ve vlasech." Zní pobaveně, ale vtip to není. Věří, že ten výraz by stál za to.

Shin se mezitím přesune k Senovi se sklenkou svého koktejlu.

"Je úžasný že?" Neopustí si kompliment.

"Povíš mi, jak je to s tou fialovou prosím." V očích mu zasvítí a už ho vede s sebou. Takeshi mezitím pokyne Taijimu ke křeslu a usadí se na židli vedle. Jsou pořád v záběru.

"Měl jsem pár kousků, spíš sbírku." Začne rozvíjet téma, které by mu mohlo být blíž a sám si připálí.

"Mohli bychom tu tvou brát s sebou." Nabídne mu.

Sena, Taiji

"To je dobré vědět." Broukne Taiji na to přiznání se lhaním a pořád se nedovede nasytit pohledu na svůj nový objev. Pak už ale společně sedí na pohovce a on si převezme od Shinyi skleničku se záhadným nápojem. 

"Jestli to není elixír lásky, vyliju to do záchoda." Řekne mu, zatímco pokyvuje hlavou na fakt, že to má dneska Takeshi stihnout. Je mu úplně jasné, že on si výherce tohohle kola dávno vybral a všechno ostatní se dneska stane jenom na oko. Shinya hledí na Takeshiho jako na boha a Taijimu to zvedá koutky nahoru. Tohle snad nikdy u nikoho neviděl. U toho ucucává ten jeho drink a… zaraženě se podívá na skleničku, než si vrazí brčko zpátky mezi rty. Je to vážně dobré. A to není na koktejlky! 

Sena mezitím následuje Takeshiho k foťáku a když vidí sám sebe, je to trochu divné. Nicméně je tu pár snímků, na kterých se sám sobě vážně líbí a nejraději by je hned plácl na sociální sítě. Takové to, když vás někdo učeše a namaluje, pořídí profesionální fotky, to si prostě nechcete jenom schovávat v šuplíku, chcete říct Jéé koukněte, jak dovedu vypadat, když zrovna nelezu z postele! Je to svým způsobem fascinující vidět se očima někoho jiného při pohybech a pohledech, o kterých vlastně neví, že je dělá a nejsou nijak vědomě cílené. 

"Takeshi-san, jak mám říct, že jsou nádherné a zároveň tím nechválit sám sebe?" Zvedne k němu nakonec oči. Hledí do těch jeho opravdu dlouho, ale pak pootevře rty, když se mu dostane dalšího, kolikátého už vlastně, komplimentu. Zase vrátí pohled k fotografii, kterou si Takeshi vybral a… 

"To snad ani nejsem já." Zavrtí skoro odmítavě hlavou, ale pak mu ve tváři vyskočí opravdu šťastný úsměv. 

"Můžu si ji taky nechat?" Asi jí dá mámě a taky si ji prostě postaví na stolek u postele. Ne proto, že je narcis, ale proto, že to bude úžasná vzpomínka na tento zážitek. Přikývne na jeho pozvánku, ale než se nad tím stačí opravdu zamyslet a nebo i něco říct, už se má střídat s Taijim, takže opustí prostor pro focení a když se míjejí, vypadají oba stejně zmateně. Pěkně si je pánové podali, jen co je pravda. Později v salónku… večer, až bude po všem. Měl by spát, ale… Rozhodně za ním přijde! Do té doby se může sám sebe donekonečna ptát, proč se to děje, proč má na něj Takeshi takový vliv a jak často asi někoho takto zve. 

Taiji na svém místě dusí slova. Nejradši by na Senu zavolal, ať se klidně pochválí, když na to má, ale nechce jim rušit tu jejich chvilku. 

"Hmm, hmmm." Pokyvuje vážně na Shinyova slova, zatímco ten nešetří chválou na svého zaměstnavatele, ale Shin má pravdu. Ne, že by měl Taiji nějaké zkušenosti z tohoto oboru. Vlastně by Takeshiho ani neznal, kdyby neběžela ta jeho soutěž v televizi, to jim ale nahlas radši říkat nebude. Skoro sebou trhne, když mu Shinya řekne, že je na řadě, ale znovu se zapomene a může za to jenom ten jediný dotek na paži, který ucítí asi ještě za deset minut. Několik vteřin hledí za Shinyou, než se konečně zvedne, dopije svůj drink a vykročí k Takeshimu. Ani mu neřekl, že mu vážně chutnal. +Jsi pitomec.+ Počastuje se v duchu. To už stojí před Takeshim ruce zabořené do kapes džín a skoro podezřívavě klesne očima na skleničku i cigarety. Nejdřív vyloví jednu ruku a hrábne po sklence, pak i druhou, aby si samozřejmě vzal cigáro a pak zvedne i oči k těm jeho. Připálí si a kecne si do křesla, kde si dá nožku přes nožku, zatímco ho sleduje s povytaženým obočím, jak si sám vybírá židli. Podivně mu sluší. Začíná to pěknými pohádkami o motorkách, společné téma. Ale viděl, co dělal se Senou, jeho už nenachytá! 

"Není nic jednoduššího, stojí přímo pod schodama, jestli jí někdo neodnesl a jestli jo, budou lítat chlupy." Prohodí. Klidně tady bude jezdit na motorce sem a tam a dojede na ní i na snídani přímo ke stolu, ale jestli na ni někdo sáhl! Co na tom, že tam nesmí parkovat a přijel pozdě? Jeho tvář na chvíli zahalí dým z cigarety. Tohle je blaho! Když Shinya osloví Senu, skoro sebou trhne, ještě stále zamyšleně zamumlá ah ano a přejde k němu. 

"To je." Vydechne a koutky se mu upřímně zvednou, ale pak mu dojde, jak to znělo, hned zase spadnou a oči výrazně ochladnou. Obranná reakce. Snad to znělo jako odpověď na práci a ne na Takeshiho jako celek. 

"Samozřejmě, totiž… je to jako když děláš blond, jenom do ní přidáváš fialovou a podle množství se odrazí i ta růžová. Zkoušel jsem to vždycky na prameni, asi tak stokrát, teď už vím od oka kolik." Usměje se. 

"Moc velký zázrak to není, umíš určitě lepší." Poskakuje očima po jeho šminkách, značkách. Všechno se mu to moc líbí. Mohl by se od něj triky učit celé hodiny.