Hromadné - Klídek, mám pozvánku. - část 2.

(Takeshiho ateliér)

Sena, Taiji

Tak měla máma nakonec pravdu. Takeshi s jeho slovy tak docela nesouhlasí a Sena se spletl, ale stejně se nějak stalo, že si ho všiml i přes ten proti jiným ledabyle upravený vzhled. Shlédne na jeho dlaň, která se dotkne Senových prsou a kdo ví proč mu v žaludku trhne. Hned oči zase udiveně zvedne nahoru. 

"Není fotkám jedno, co je uvnitř?" Hlesne. Copak se někdo podle pohledu na fotku dozví, jaký jste charakter? Zajímá to vůbec ty, co se na fotky dívají? Sympatičtí mají být herci, ale modelky? Asi ho ještě pořád úplně nechápe, ale to bude asi věkem a zkušenostmi. Jeho další slova zní, jako by nebyl nějaká typická kráska, což by se poloviny těch kluků uvnitř určitě dotklo, ale Takeshi mu hned řekne, že ani takto ho nevidí. Tak co na něm krucinál vidí, když nic není jeho případ? S tím oslovením mu samozřejmě neodporuje. Tohle je Takeshiho soutěž a on si tady může dělat, co bude chtít. Tykat mu samozřejmě může, ale stejně bude Sena bojovat s tím, aby mu tykal nazpět. Myslel to vůbec tak, že může i on? Klesne modrýma očima na jeho rámě, ale váhá jenom vteřinku, než se do něj opatrně zavěsí. Jakmile spolu vejdou zpět mezi lidi, okamžitě mají pozornost celého sálu a Sena cítí, jak mu červenají tváře. Vůbec netuší, co si s tím počít. Snaží se vypadat sebevědomě, ale nedívá se na nikoho konkrétního, spíš očima uhýbá do stran a dolů. Volnou dlaň má zlehoučka opřenou o svou druhou na Takeshiho předloktí. Poslouchá všechna jeho slova a musí k němu zvednout tvář, když mu řekne, že on je ten, za kým se na ulici ohlédne kdokoliv. Tak to se asi špatně díval kolem sebe, když po ní chodil, ale je to moc milé. Decentně se usměje, ale už se zase dívá jinam. A pak ho Takeshi prostě nechá stát uprostřed toho všeho a vzdálí se. Sena zírá na jeho záda a najednou si připadá trochu jako kůl v plotě. A co je nejhorší, je fakt, že se k němu ze všech stran začínají slétat kluci, aby zjistili, o čem si s Takeshim povídal a jaká je podle něj nejlepší taktika. 

Vteřiny se trochu natahují, když se ten koloušek podívá nahoru do Taijiho očí, ale on se pořád jenom usmívá a nechá ho, aby se narovnal. 

"Není zač." Odvětí jednoduše. 

"Vážně?" Chytne se té jeho poznámky o tom, že lidem padá k nohám rovnou a výmluvně se podívá i na jeho ruce, které pořád svírají jeho vestičku, ale Shin ho hned na to pustí. Taiji nakloní hlavu k rameni a dlouze si ho prohlédne. 

"Ne, to asi neměl. Seděl bys na trůně s korunkou na hlavě po prvním kole. Takže můžu mluvit o štěstí." Dodá, protože to má přece v plánu vyhrát. Kluci se vsadili, že nepřežije ani první kolo a on chce vidět jejich obličeje, až se probojuje každým dalším, i kdyby pro to měl s Takeshim třeba souložit. Nebrání se, když mu Shinya rovnou nabídne skleničku. 

"Mě říkají Taiji, těší mě, Shin-chan." Rovnou přeladí na důvěrnou notu a zvědavě se rozhlédne po nabídce alkoholu, když Shin vykročí tím směrem. 

"Asi začneme něčím lehčím, ať není ostuda už v době oběda." Zasměje se a kývne bradou na pivo. Nic moc noblesního, ale na to on vlastně není. 

"Tak, co už se stihlo něco dít, nebo jsem přijel právě včas, abych se nenudil na začátku, kdy všichni jen okouní a není do čeho píchnout?" Vyzvídá, jestli už náhodou nepromarnil svou šanci nebo se tu nedělo nějaké soutěžní číslo. Mimoděk vyprskne smíchy, když se otáčí za jednou obzvlášť podivnou kreací. 

"Kdo vybíral tenhle užší výběr?" Rovnou zpochybní oko mistra.

Shinya, Takeshi

Takeshi se vzadu zdrží jen chvilku. Tuší, co tím příchodem a také faktem, že ho nechal samotného, způsobil, ale věří tomu, že si poradí. Možná mu to malinko udělal schválně, ale všechno má svůj důvod. Jakmile znovu vstoupí do zadních dveří vedoucích k sálu, nikdo si ho v první chvíli nevšimne a to je dobře. V rukou svírá jeden ze svých fotoaparátů. Je dost dobrý a přitom celkem malý. Je to ten, který používá v terénu, aby byl pohyblivější a mohl zachytit mnohem víc. V očích se mu mírně zablýskne, když ustoupí o pár kroků stranou. Mávne rukou, aby ho kamery nechaly na chvíli být a věnovaly se dění v sále a sám se podívá na celou scénu skrze objektiv. Vyhlédne na moment, aby zkontroloval světlo. Vidí tu hru slunečních paprsků, které se opírají do oken a srze proudí na to správné místo.

"Ještě kousíček." Pobízí Senu, který stojí malinko mimo. Vyčkává trpělivě, aby zachytil ten správný moment, v tomhle měl přímo skvělou povahu. Dokázal by tu zůstat stát hodiny a počkat si na jedinou vteřinu. Dnes nemusí čekat tak dlouho. Jeden z účastníků kousek ustoupí a paprsky se dostanou až k Senovi. V tu chvíli ví, že je ten správný okamžik, aby několikrát stiskl spoušť. Oddálí foťák od oka, aby mohl na displeji zkontrolovat několik záběrů a vypadá nadmíru spokojeně. Teď je čas, aby ho vysvobodil.

"Rád vidí, že se navzájem poznáváte." Ozve se jeho hlas a všichni jako na povel ztichnou.

"Za pár minut to celé vypukne." Oznámí jim klidným hlasem, než mu pohled padne na Shina s někým, koho tu při příchodu neviděl. +Tuhle šelmu chci taky. Hodně štěstí.+ Popřeje mu v duchu. Stočí své oči zpátky k Senovi a pobídne ho, aby šel k němu.

"Tohle jsem měl na mysli. Možná to uvidíš stejně jako já." Podívá se mu upřeně do očí a podá mu foťák.

"První a ne poslední." Pošeptá mu, když se k němu mírně nakloní a dosyta si užije jeho parfému.

Shin už se zase červená, když přijdou další komplimenty. Ne, není na ně vůbec zvyklý a neumí je přijímat. Zvládne jen stát s rukama před tělem a pohledem upřeným do země.

"Ale ne, je tady spousta mnohem hezčích. Já jsem tu jen kvůli make-upu." Zamumlá tiše a zase očka zvedne, když se mu představí. Tai ho prostě nenechá vyjít z rozpaků. Zvládne jen pobídnout číšníka, aby mu to pivo přinesl a sám si vezme trochu šampaňského, aby zvládl nějakou další větu.

"Jsme teprve na začátku, ale myslím, že to každou chvilku vypukne. Asi jsi přišel právě včas." Usměje se na něj nesměle a pak se rozhlédne kolem.

"Takeshi sám. Je to tak každý rok. Vybere ty, kteří něčím vyčnívají a ty, kteří přijdou přesně takto. Snaží se z nich dostat mnohem víc. Je to…" Odmlčí se, aby našel ta správná slova.

"Něco jako zkouška pro něj samotného. Ještě jsem neviděl, aby se mu to nepodařilo." Vychválí ho klidně až do nebes. On prostě miloval Takeshiho práci.

"U tebe se nebude muset ani snažit." Vypadne z něj dřív, než si to stačí uvědomit.

"Myslel jsem, že..." Mávne dlaní v letmém gestu, aby to celé zamluvil.

"Máš něco, co nutí jít všechny jít do kolen." Ne to moc nevylepší.

"Myslím, že bych měl raději mlčet, než řeknu něco, co se nehodí." Uchechtne se tiše a sám sáhne rychle po skleničce, která proplouvá kolem na táce a málem se v jejím obsahu utopí, jak se snaží zaměstnat ruce a pusu. To už se ale ozve zapraskání mikrofonu, které ho zachrání. Ohlédne se a zaostří na Takeshiho, který už stojí v čele sálu a zve ho k sobě.

"Promiň, musím běžet." Usměje se na Taijiho rozzářeně a přecupitá k Takeshiho boku.

"Je mi potěšením vás všechny do jednoho přivítat na druhém ročníku této soutěže." Ozve se Takeshiho hlas. Foťák úmyslně nechal u Seny.

"Pravidla jste dostaly předem a doufám, že se jimi zdržovat nemusíme. Čeká vás několik kol a každé v jiném městě. Dnešní den berte jako přípravu na to všechno. Bude mi potěšením vás provázet celou soutěží a být u toho, jak z vás dostaneme to nejlepší. Vaše účast už jen zde, je úspěch, každé kolo navíc by mohlo být dalším krůčkem k těm správným dveřím." Odmlčí se na moment.

"Přeji vám všem hodně štěstí." Pozvedne svou vlastní skleničku.

"Pro dnešní den si vás budu volat po dvojicích a nafotíme první fotky." Podívá se na Shina, který mu podá seznam.

"Ostatní si zatím můžou prohlédnout dům, kde budete dneska nocovat." Shlédne na papír.

"Jako první půjde Sena a…" Shin se vyhoupne na špičky a pošeptá mu jméno.

"A Taiji. Prosím následujte nás." Pokyne jim oběma paží k zadním dveřím.

Sena, Taiji

Sena je ze všech těch otázek upřímně zaskočený, ale po pravdě se mu nechce odpovídat ani na jedinou z nich. V tomhle dovede být hodně nepřátelský a sobecký. Takeshi mu dal jasně najevo, že jsou jeho šance velmi vysoké a on se teď o ně prostě nebude vůbec s nikým dělit. Zavrká něco o konverzaci ohledně toho odkud je a jak přesně si barví svoje vlasy a je si jistý, že do zítra bude mít polovina kluků hlavičku jako duhu. Trochu škodolibě nad tou představou zvedne koutky, ale pak se mu za zády ozve Takeshiho hlas. Nemá ani ponětí o tom, že je po celý čas objektem jeho fotoaparátu. Ohlédne se a pousměje. Poslechne si jeho slova společně s ostatními, než ho Takeshi pozve blíž. Postaví se po jeho boku a zvědavě nahlédne na displej na to, co mu chce ukázat. Strne, když uvidí sám sebe z úhlu ode dveří a… Zaskočí ho, jak andělsky a nadpozemsky ty fotky vypadají i výraz jeho samého, když se nehlídá a cítí se trochu ztraceně. Střelí velkýma, překvapenýma očima po Tekshiho tváři, ale on už se na něj nedívá. Volá k sobě svého asistenta a Senovi zůstane v rukou jeho fotoaparát. Mezitím Taiji pořád shlíží do Shinyovy tváře a udělá jakési chápavé aha, když se konečně dozví, kdo přesně je. Takže si užije spoustu jeho doteků. Bude ho moc štípat do stehen pokaždé, když bude dost blízko a už se na to těší. Ohledně té větší krásy okolo by se dost hádal, ale to už má v ruce svoje pivo a rozhlíží se společně se Shinyou, zatímco mu vysvětluje, jak přesně to chodí a co Takeshi hledá. No paráda, tak to má vysoké šance. Asi by mu koutky hodně opadly, kdyby ho odsud vykopli rovnou dneska. Okamžitě vrátí pohled k Shinyovi, když mu řekne, že nemusí hnout ani prstem, aby mu to klaplo. Proskenuje očima jeho tvář, ale zní to vážně upřímně. Koutky mu vyskočí nahoru v typicky drzém úsměvu. 

"Líbím se ti?" Neodpustí si. Aniž by Shinya chtěl, krásně mu to potvrdí a Tai trochu vypne ramena a zahákne volnou dlaň prsty za opasek. 

"Ty už jsi skoro klečel..." Odtuší skoro šeptem. Najednou vážně touží ho v tom kleku vidět naplno. Trochu v jiné situaci. Ehm… Odtrhne skoro násilím oči od jeho tváře a radši tu představu vyžene z hlavy, protože džíny toho zase tolik neskryjí. Někdy to byl nebezpečný kus oblečení. 

"Tohle se rozhodně všechno hodí." Ubezpečí ho honem, protože Shin klidně může mluvit dál a hladit jeho ego. Vážně moc se mu líbí. Když se ozve mikrofon, všichni otočí pohled tím směrem, ale Taiji se ještě pořád dívá do Shinyovy odvrácené tváře, než mu úplně uteče. Chtěl říct počkej a naprázdno zpola natáhne dlaň za ním, ale v tu chvíli už tu stojí sám a tak začne pozornost věnovat Takeshimu. Dělá to i Sena, který se proplete davem trochu blíž a v okamžiku, kdy se Takeshi dívá jinam, zvedne fotoaparát před oko a pořídí pár vlastních snímků. Spoušť cvakne jen párkrát, než zjistí, že ho začíná bavit být tajným paparazzi. Přiblížení je dostatečné na to, aby pořídil několik hezkých detailů včetně záběru na jeho ruce nebo vrásku kolem rtů. V sále to zahučí. Každý chce vidět co nejvíc měst, mnoho z nich nikdy nebylo ani za humny. Každý chce kariéru a každý chce být Takeshiho tváří. Sklenky v sále se pozvednou v přípitku. Sena zrovna listuje obsahem fotoaparátu, když má dojem, že zaslechl vlastní jméno. Zvedne zaskočeně hlavu. Už? Honem se rozhlédne, kdo je volaný společně s ním a pak ho spatří. Co??? Taiji se dívá jeho směrem a pozvedne sklenku s pivem na přípitek. Asi pozvánka k boji. Oba vykročí za Takeshim a Shinyou a Taijimu už vrtá hlavou, co mělo být to Shinyovo pošeptání Takeshimu. Skoro ve dveřích do sebe se Senou málem narazí, ale nakonec ho Taiji s hranou galantností pustí prvního. Senovi se moc nechce, vypadá jako ten typ, co ho pak kopne do zadku, ale Tai se neškodně usměje. Vlastně vypadá celkem sympaticky, bude to jistě pořádný uličník. Mohla by s ním být zábava, než se postará o to, aby odsud vyletěl. Mrkne na něj a pak už společně stojí ve vedlejší místnosti a zvědavě se rozhlížejí.

Shinya, Takeshi

Shin je snad pořád ještě rudý. Tai rozhodně ví, jak ho přivést do rozpaků a pochybuje, že by se mu to nepovedlo i kdyby to bylo složitější. Pořád ho po očku pozoruje a snaží se tvářit, že rozhodně nekouká na něj. Takeshi si toho taky všiml a po tom našeptávání mu velmi rychle dojde, že Shinova modrá očka se na něj upírají mnohem častěji, než bylo zvykem. U něj je prostě rozpoznatelný rozdíl mezi profesionálním zájmem a…Možná to vnímá jen on, protože ho moc dobře zná. Seny si Takeshi všiml taky, ale tvářil se, že to tak není. Je však hodně zvědavý, co za snímky pořídil. Třeba bude mít talent i na tohle, než jen na trefné odpovědi. Přistihne se, že se po cestě do zadních částí zamyslel. Pak si vzpomene, že nekráčí sám a podívá se na Shina, který lítá myšlenkami trochu někde jinde.

"Letos tu máme hodně žhavé adepty, hm?" Nehodí otázku a krátce se rozesměje, když sebou jeho malý andílek poplašeně trhne a znovu viditelně zrudne.

"No totiž, hodně z nich vypadá pro fotku skvěle." Pokusí se vykoktat a opatrně se podívá Takeshimu do tváře. Všiml si toho nebo vůbec. Radši přecupitá ke svému kufříku, který stojí na stole u velkého a hezky nasvíceného zrcadla. Má pocit, že mu všechno padá z rukou a snaží se to pochytat. To už je Takeshi u něj a vezme ho za ruku, aby ho donutil se trochu uklidnit.

"Já vím, že se ti líbí. Je to opravdu povedený kousek." Nakloní se k němu blíž.

"To přece není nic špatného." Ujistí ho, že on proti tomu vůbec nic nemá.

"Jen si dej pozor na kamery, nemuselo by to pro vás dopadnout dobře." V černých očích se mihne starost. Klidně ho políbí do vlasů, když už nejsou v místnosti sami. Očividně mu vůbec nevadí, že je při něčem podobném někdo viděl.

"Vítejte v mém malém ráji." Pozve ty dva dál klidným hlasem a poukáže na možností oblečení a doplňků. Místnosti vévodí bílé plátno, a kolem je ještě dost luxusně vypadající gauč, lenoška i křeslo a taky postel. Světlo sem proudí skrze francouzské okno, které kryje jen lehký a skoro průhledný závěs. Takeshi udělá několik kroků s o hodně větším fotoaparátem v ruce. Prohlíží si pečlivě oba dva a přemýšlí co s nimi. Nechce žádné obyčejné fotky na medailonky kvůli televizi. Chce rozhodně něco speciálního.

"Teď vás na chvíli půjčím k zrcadlu. Shin-chan se vám bude pečlivě věnovat a slibuji, že jste ve skvělých rukách." Prohodí a Shin se na něj poplašeně a vlastně i vděčně podívá.

"Takeshi-san, arigato." Poděkuje mu s mírnou úklonou a pozve prvního z nich k sobě, je to Sena.

"S vámi se jeden ani nemusí snažit." Pousměje se na něj přátelsky, jakmile se usadí a přehodí přes něj lehkou látku, která zabrání čemukoliv, aby ho ušpinilo. Prostě pro jistotu.

"Bude jen stačit, aby ses neleskl." Zasměje se tiše a krátce a pak už začne pracovat. Jeho pohyby jsou lehké a precizní a nakonec má jen lehce narůžovělé rty, které doslova vábí k ochutnání a tváře. Jen dotváří něco, co už je dokonalé samo o sobě. Ještě malinko oči a konečně mu stáhne z hlavy tu kšiltovku.

"Tohle určitě ne." Odloží ji stranou a prsty prohrábne jeho jemně se vlnící vlasy.

"Krásná barva, podobnou jsem ještě neviděl." Pochválí mu jí upřímně. Takeshi už na něj čeká a Taijimu se bude moct věnovat mnohem déle. Pozve ho nesměle k sobě, když Senu odešel k Takeshimu. Teď se mu ruce začnou teprve třást, ale jen do chvíle, než se čímkoliv přiblíží k jeho tváři.

"Ahoj." Broukne sotva slyšitelně, jakoby ho viděl poprvé.

"Tohle má vážně do práce daleko." Prohodí si spíš pro sebe a v očích se mu blýskne. Takeshi mezitím postaví foťák na stativ a pokyne Senovi, aby šel blíž k němu a vlastně i k závěsu, který se jemně vlní v náporech vánku.

"Pojď za mnou." Pobídne ho i slovy a sám tam s ním chvíli zůstane, jen on ví, že je foťák nastavený na tichou samospoušť.

"Mohl bych se podívat." Natáhne ruku k přístroji, který mu dal.

"Nebo je to tajné?" Neodpustí si menší popíchnutí, než si prohlédne, co nafotil.

"Některé detaily jsou zajímavé, ale většina by je chtěla spíš skrýt. Nevidím v tom ale nic špatného. Nejde o věk, ale podařilo se ti zachytit něco úplně jiného. Možná zkušenosti, co myslíš?" Podívá se mu upřeně do tváře. Je dost blízko a přitom hrozně daleko.

"U tebe je toho mnohem víc, co by se dalo zachytit. Vidět tě ve světle, jaké si zasloužíš." Pokračuje dál a pomalu vztáhne dlaň, aby se dotkl jeho brady. Mírně ji pozvedne a musí se pousmát.

"Jemné rysy, takové jen tak někdo nemá. Září z nich přirozená krása, kterou máš uvnitř sebe. Jeden by si ji chtěl nechat pro sebe a přitom ji ukázat světu. Hrozné dilema." Dokončí svou myšlenku a pohladí ho palcem po hraně čelisti.

Sena, Taiji

Pohled na všechny rekvizity už by mezi Taijim a Senou nemohl být rozdílnější. Zatímco Senovi zazáří v očích a nejradši by se ztratil mezi ramínky na příštích čtrnáct dní, Taiji ohrne horní ret v jakémsi hmm a otočí oči za Shinyou. To je asi tak to jediné, co ho v této místnosti zajímá, i když by jeho hlavním zájmem měl být slovutný fotograf. Bude si to muset nechat napsat na vnitřní stranu očních víček, jestli chce tuhle soutěž vyhrát. Další věcí, která ho zaujme, je postel. 

"Ze všech věcí na zeměkouli zrovna tenhle kus nábytku? Není to nuda?" No, to by mu asi taky říkat neměl, je to přece profesionál. Sena si zakryje dlaní ústa, když se zasměje a je to upřímné. Taiji se nebojí zkritizovat všechno, co kolem sebe vidí, jeho troufalost nemá jen tak někdo. Nakonec je Sena vyzván, aby se posadil do křesla ke zkrášlení jako první a opravdu moc se na to těší. Shlédne na bílé plátno, které se mu rozprostře po těle a pak už jen užasle pozoruje Shinyovu práci na vlastní tváři a vlasech. Je to lehoučké, téměř přirozené. Nedělá žádné psí kusy a Sena se i tak nemůže poznat. Tedy ne, že by vypadal víc jinak, sám si dával s makeupem dost záležet, ale i tak mu přijde, že jeho rysy zjemněly a krása tak nějak povstala. 

"Můžu si vás potom vzít domů?" Zeptá se Shiniy, když na něj posune svoje oči v odrazu zrcadla. 

"To ani omylem, nemá čas. Asi tak do smrti." Ozve se Taiji, který se zatím opíral o stěnu s rukama zkříženýma na prsou a nohama v kotníku, zatímco si prohlížel Shinyovu práci stejně užasle jako Sena. A taky jeho ruce, profil, odrazy v zrcadle… Sena protočí očima, ale tiše se zasměje a honem se podívá na Shinyu, co on na to. 

"S ním bych nikam nechodil, je to ten tip, co se pere v baru a zaručeně se nebude líbit vaší mámě." Samozřejmě si Taijiho z legrace dobírá. I slepý by si všiml, jak moc na Shinyu kouká a že to není jenom tak. Určitě ho chce někam pozvat. Zaskočeně stočí oči za svou kšiltovkou. Připadala mu správně přidrzlá a klukovská. Taiji se rozesměje. 

"Ze mě můžeš svlékat, co jen budeš chtít." Oznámí Shinyovi a pak vrhne omluvným pohledem po Takeshim. 

"To ty hormony, je to silnější, než já." Pokusí se o chabou omluvu. Sena malinko zčervená. 

"Trvalo mi dlouho trefit odstín. Dělám ji z fialové." Pípne, ale vůbec se nechce porovnávat s takovým profesionálem. Nakonec je ale všechno hotovo a on vyskočí na nohy, aby místo sebe pustil Taijiho. Ten se v židli rozvalí a natáhne nohy před sebe. Odfoukne si kudrlinku z čela, ale ta hned vzpurně padne zpět, stejná jako on. 

"Ahoj." Broukne laškovně zpátky a zatváří se spokojeně, když Shin pronese svoje slova. Vážně? Takže se mu líbí? No skvělé. 

"Budeš mě i svlékat? Oblékat?" Nenechá ho v klidu, jenom šeptá tak, aby ho Takeshi neslyšel, zatímco se věnuje Senovi. Viděl by na ně ze svého místa proti zrcadlu, ale má na práci úplně jiné věci. Sena mezitím přejde k Takeshimu s rukama před sebou a vypadá trochu stydlivě. Zastaví se až u závěsu, který občas pohladí jeho kotníky. Skoro zapomněl, že má ještě pořád v rukou jeho fotoaparát. Mírně sebou trhne a samozřejmě mu ho bez okolků vrátí, ale sleduje s jemně pootevřenými rty každý záchvěv v jeho tváři, když si začne fotky prohlížet. Byl si tak jistý, že tam nějaké budou… Nakonec sklopí oči a trochu zčervená. Měl by se mu omluvit, říct, že neví, co ho to popadlo? Oči zase zvedne, když Takeshi zmíní ty zkušenosti. Přejede mu z toho zvláštní mrazení po páteři. Proč to znělo trochu jinak, než jak mělo? Nebo se mu to jenom zdá? 

"Hai, máte pravdu." Řekne tiše. Prostě se mu ty detaily líbily a nebylo v tom nic o věku. 

"Myslím, že je to věc názoru, u koho z nás je toho k focení mnohem víc." Usměje se nakonec a v jeho očích zasvítí cosi vřelého. Chtěl by mu ještě říct, že si možná nezaslouží vůbec nic, když se neznají, ale v tu chvíli se Takeshi dotkne jeho tváře a on se silně zachvěje. Vůbec to nešlo ovládnout a po jeho obličeji se proběhne trochu zmatený výraz. Uhne pohledem do strany a potlačí nutkání se mu vymanit a utéct. Teď by měl poděkovat za ten krásný kompliment, ale jeho ústa jsou mnohem rychlejší. 

"Nechat pro sebe?" Položí mu otázku s pohledem upřeným do jeho. S dalším pohlazením v něm začne narůstat jisté podezření, že tohle není nutně jenom o fotkách. Ano nebo ne?