Hromadné - Jen si ten pytlík nech tam, kde je. - část 1.

(hrobka)

Aoi, Ruki

Plastikový sáček vydá charakteristický pískavý zvuk doprovázený srkáním, než je odložen stranou. Všechen obsah vzal právě za své. Spokojeně drcne do gumové kachničky s upířími zuby a černou pelerínkou, která se zhoupne na hladině a protne hradbu z koupelové pěny. Tiše si povzdechne, sjede ve vodě kus níž a opře si hlavu dozadu se spokojeným úsměvem na rtech. V koupelně trávil čas nejraději. Skoro nejraději. Ještě raději si ale dělal legraci ze svých spolubydlících. Co taky chcete celé noci dělat na věčnosti. Natahuje uši a za okamžik opravdu uslyší křik z Uruhovy ložnice. Od té doby, co se Uru nevidí v zrcadle, je s ním prý mnohem větší zábava. Dneska mu Aoi dal do zrcadlového rámu fotku v životní velikosti, třeba ho tím na chvíli zmate. Už vidí ty slzy poté, co Uru na několik vteřin uvěří, že je jeho odraz zpět. Ruki měl zase po legraci kvůli seflíčkům. Taky na nich nebyl vidět. Byl z nich chudáček nejmladší a těžce nesl, že tak přišel o výdobytky moderní technologie. Rukiho stvořil on sám, jeho zase Uruha a Uruhu Gackt, jejich šéf. Tedy… rád si to myslel. Dnes jim měl dovést nového spolubydlícího. Tam nahoře, ve správě jejich ohroženého druhu, jim tak nějak připadalo, že je v tomhle domě ještě plno místa a nebylo radno nechat nové upíry běhat sem a tam po městě jenom tak. Upíři totiž žili v malých komunitkách pospolu, aby se lépe chránili a skryli před lidmi. Rozhodně to nebyli vládnoucí bestie jako ve filmu. Aoi tomu říkal Adamsova rodina. Dokonce jim to nalepil na zvonek a místo Shiroyama-san mu sousedé říkali Adams-san a mysleli si, že je z ciziny. Aoi vykoukne z vany na prázdný pytlík AB negativní. Ach jo… tahle se sháněla opravdu těžko a on jí měl tolik rád. Jako všichni upíři i on nebyl rád, když mu někdo rušil jeho stereotyp, takže má z nového obyvatele nelehkou náladu. Všechno bude vzhůru nohama, budou se o něho muset starat, všechno ho učit, zvykat si na něj… co když mu Aoi bude muset půjčovat věci? Tohle nebylo fér. Jak kdyby nebylo dost jiných domů. Nakonec z vody vyleze, osuší svoje bledé tělo a oblékne na sebe černou košili s krajkami kolem rukávů a rozhalenkou na prsou. Černé kalhoty, boty, dokonalá elegance. A trochu přežitek z viktoriánské éry, ale… ty stereotypy. Všechny ty nové hadry se mu vůbec nelíbily a francouzskou krajku by dneska nesehnal nikdo. 

"Co na tom, že jsi mrtvý jenom dvacet let." Řekne tiše sám sobě. Jediné místo, kde může zkontrolovat svůj vzhled, je hladina vody. A malba. Ale nutit někoho, aby ho maloval pokaždé, když se obléká, to by napadlo jenom Uruhu. Gackt mu to naštěstí zakázal. To věčné lidské kňučení si Aoi nedovede ani představit. Neměli ani sluhu. Nemohli si ho dovolit. Jak někomu prozradit, kdo jsou a přinutit ho být naprosto loajální? Ruki chtěl takovému smrtelníkovi nalhat, že jsou cosplayeři v reality show a že to musí hrát s nimi, ale… Gackt to zase zakázal. Ještě, že tak, co kdyby se Aoi musel moc hlídat? Napustí si umyvadlo a chvíli do něj hledí. Vypadá to dobře. Sejde po schodišti dolů do přízemí a najde Rukiho. Všichni čtyři jsou obyvateli dvoupatrového domku, který nevypadá příliš japonsky a uvnitř působí jako rekvizita z hororového filmu. Ru sedí znuděně u linky, přes ostrůvek sleduje televizi a podpírá si bradu dlaní. Jeho stín vypadá ještě znuděněji a pinká si míčkem na provázku o vlastní dlaň. Vůbec nekopíruje Rukiho tělo, ale zaklání se dozadu jako by se houpal na židli.

Uruha, Tora

Existuje snad něco horšího, než nebýt vidět v zrcadle? Jasně, navždy krásný a mladý, ale k čemu mu to je, když se nevidí? Tohle Uruhovi před proměnou nikdo neřekl, jak mrzuté. Kdyby to věděl, tak…No dobře, asi svůj život neživot nevyměnil, protože některé věci ho nikdy neomrzely. Už jen ty pohledy, když dostane jednou za čas propustku ven a okouzluje kde koho. Ne, tohle za to rozhodně stojí a on spokojený, až na ten odraz v zrcadle. Protočí sám nad sebou očima, když se konečně vyhrabe ze šatny. No co, že ostatní nemají pokoj navíc, on šatnu prostě potřebuje a Gackt mu tehdy neřekl ne. To tu ještě byli dva. Prostě ho přemluvil. Ani neví, proč si ho tenkrát vybral, asi ho něčím zaujal a Uru rád hlásal, že se mu prostě líbil, ale kde byla pravda? To nikomu nepoví. Rozhlédne se po svém pokoji, kde je vidět, že u ničeho dlouho nevydrží. Měl věčnost, aby se něco naučil, ale za týden to prostě odložil stranou. Co je lepší, než vábení smrtelníků? Ale to má taky pod dohledem Gackt.

"Za chvíli nám bude počítat a počet pytlíků." Uchechtne se tiše svému vlastnímu vtipu, než dojde k zrcadlu, aby se zase trochu naštval. Každý den doufá, že se jednou uvidí a každý den….

"To je paráda." Vykřikne na celý dům, když se v zrcadle uvidí. Několikrát zamrká, aby se ujistil, že se mu to nezdá. Začne se natáčet, aby se lépe prohlédl, ale obraz se ani nehne. Obočí se mu začíná stahovat k sobě, když mu začne docházet, že….

"Přísahám, že ho zabiju, ať to byl kdokoliv." Zařve na celý dům a už nafukuje tváře. Tu fotku tam nechá, protože se na sebe rozhodně koukne později. Ve svém pečlivě vybraném outfitu, který stejně nikdo neocení, vyjde z pokoje, práskne za sebou dveřmi a už se žene do kuchyně.

"Byl jsi to ty." Uhodí na Rukiho hned a pak přeostří na Aoiho.

"Ne ne moment, to jsi byl ty." Ukáže na Aoiho prstem a s tichým vrčením se blíží k němu.

"Řekni mi do očí, že jsi to nebyl ty. Přísahám, že ublížím kachně, jestli mi to neřekneš. Prostě ji vykuchám." Upře na něj svůj pohled, protože jemu je hodně těžké lhát. Prostě to cítí, jako když něco zavání v lednici.

"Tak mu něco řekni. Tohle vůbec není zábavný." Ohlédne se na Rukiho, aby se ho minimálně zastal.

Tora už dlouho putoval z místa na místo. Nějak se nikomu nehodil do krámu. On by nejradši zůstal někde zavřený sám, ale to prý nemohl. A kdo se ptal jeho, jestli o to stojí? Hyde určitě ne. Jenže ta potvora měla neskutečně přesvědčivý hlas. Chvíli ho posloucháte a odkýváte mu naprosto všechno. To on ho tenkrát objevil a pak mu hledal nový domov. Jak kdyby nějaký chtěl. A teď má jít zase někam jinam. Bavil se celé dny tím, že nové členy vytáčel a svým rýpáním si zařídil brzký lístek pryč. A Hydovi z toho šla hlava kolem. Prý se za ním přijde podívat. +Aby bylo kam.+ Proběhne mu hlavou, když stojí přede dveřmi a vedle sebe má upíra mnohem staršího.

"Tady?" Podívá se na Gackta s pozvednutým obočím a přeostří na zvonek.

"Jako vážně? Upíří cirkus? Tak tohle bude fakt zábava." Prohodí ironicky.

"Ještě, že mám karty. Víš iluze a tak." Vytáhne balíček pokerových karet a nakonec vstoupí do dveří za ním. A vevnitř to není o moc lepší a ta společnost.

"Tady už to vypadá, že jsme dávno vymřeli." Přijde první poznámka, když přeostří na stín.

"I on se nudí, ani se mu nedivím." Protáčí očima.

"Vidím to na česnek a svěcenou vodu." Stočí oči na Aoiho a …

"No dobře, možná s tím chvíli počkám. Mám tu jeden moc hezký sáček, dáme si společně?" Koutek se mu pozvedne. Za to Uruha se tváří, že si právě cucl z vlkodlaka.

"Tohle…? Co to je?" Potřebuje studený obklad.

"Upír, Tora, nejlepší hráč pokeru v celém Japonsku. Taky mě těší." Ozve se Tora pobaveně.

Gackt, Aoi, Ruki

Uruha se přiřítí dolů nadsvětelnou rychlostí a rovnou uhodí na Rukiho. Ten k němu obrátí ospalé oči, lekne se a jeho stín okamžitě spadne z houpající se stínové židle. Zatímco Ru vyskakuje na nohy a couvá před rozčileným spolubydlícím, stín nadává a tře si bolavá záda. Hrozí Uruhovi zatnutou pěstičkou a Aoi má co dělat, aby se hlasitě nerozesmál. Jenže v ten okamžik si vyslouží všechnu Uruhovu pozornost a už couvá taky. Ruki mezi nimi přeskakuje očima a Aoi krčí rameny. 

"Já? Copak mám smysl pro humor?" 

"Kdo říkal, že to bylo vtipný?" Ozve se Ruki, než je přeruší hlas někoho cizího a všichni tři se podívají tím směrem. Samozřejmě, že vědí, kdo to má být, ale než se Gackt stačí nadechnout, aby Toru představil, udělá to Tora sám. Jeho pozornost se hned přesune k Aoimu, což černovláska docela zaskočí. Zrovna vedle Uruhy… Pak ale zlomyslně povytáhne obočí, klesne očima k jeho rozkroku a ušklíbne se. 

"Jen si ten pytlík nech tam, kde je." Ruki vyprskne smíchy a pak podruhé, když zaslechne to jméno. 

"Krvelačný tygr, vrrrrr..." Udělá dlaní se zatnutými prsty, ale když vidí Torův pohled, radši toho nechá a udělá krok za Uruhu. Gackt protočí očima a odloží si vycházkovou šálu na věšáček. 

"Aoi, Ruki, Uruha." Přeskakuje prstem z jednoho na druhého, aby Tora věděl, jak je má oslovovat. 

"Bohužel ani jeden z nich není něžnějšího pohlaví. I když…" Na okamžik se zastaví pohledem na Uruhovi, ale pak udělá jakési néééé, zatřese hlavou a projde kuchyní do domu. 

"Lednice je tady. Rozpis služeb tady. Je tam třeba služba na chození do krevní banky. Samozřejmě ne hlavním vchodem. Tvůj pokoj je po schodech nahoru do druhého patra a nakonec chodby. Bydlí tam ještě Ruki. Buď rád, tihle dva se neustále hašteří a jeden nemá klid ani v hrobě..." Pronese a upraví si vlasy v neexistujícím odrazu skla ve dvířkách linky.

"Hoši, všiml jsem si venku, že nám vlkodlaci očůrávají plot. Je to cílená provokace. Měli bychom, vymyslet, jak jim to vrátit. Ru se hlásit nemusí, čůrat na patníky určitě nepůjdeme." Ruki našpulí rty a naštvaně svěsí ruku. 

"Prostě jim šlohneme hadry. Nepromění se zpátky." Pokrčí rameny Aoi. 

"Uru si stejně stěžoval, že nemá co nosit." Začne se zase usmívat a pro jistotu se kryje za ostrůvkem. Gackt nad tím chvíli přemýšlí. 

"Dobře. Půjdeš tam ty a Tora. Alespoň se seznámíte a trochu ho zaučíš." Ruki znovu vyprskne smíchy. Aoi zbledne. 

"Já?" 

"Ty. Byl to tvůj nápad." Potvrdí Gackt a sáhne na mísu pro jablko. Málem se zakousne, ale jednak by mu nechutnalo a jednak je shnilé. Zapomněli ho tady, když tu naposledy přišli sousedé na návštěvu a oni se tvářili jako lidé. Uruha se domníval, že by tu mělo být vidět jídlo. Tak dali na mísu jablko. A zapomněli na něj. Gackt ho rovnou vyhodí otevřeným oknem ven a pak ho zavře a zatáhne závěsy. Ne snad proto, že by jim byla zima, ale aby ráno nezapomněli. 

"No tak už jděte." Popožene Aoiho s Torou zase ven. Ruki se po nich přeskakuje jiskrným pohledem a pak se odebere ke schodům. Co kdyby Gackt zaúkoloval i jeho? Sice se nudí, ale žádné smradlavé oblečení krást nebude. Počůrat patník a utéct je zábava, tohle ne.

Uruha, Tora

Uruha se vděčně ohlédne na Rukiho a pošle mu vzdušný polibek.

"Nebylo to ani trochu vtipný. Ale ten pytlík jo. A očividně jde po tobě. Tora a to nad pytlíkem možná taky." Dloubne do Aoiho loktem, aspoň mu to trochu vrátí. Tora se bez váhání rozesměje taky, protože dobrou narážku on rozhodně odvede ocenit.

"K vašim službám, teda k jedněm určitě." Okomentuje to vzápětí a prohlédne si všechny, aby si zapamatoval jména. Marná snaha, to on určitě zapomene, ale nějaké přezdívky jim jistě vymyslí.

"I když…?" Ozve se Uruhův hlas a už zase nafukuje tváře.

"Tsech, počkej, až si nebudeš dávat pozor, já ti ukážu něžnější pohlaví." Vrčí si tiše pro sebe a už vymýšlí, co mu provede. Asi mu to vlkodlačí oblečení schová do pokoje. To už ani stromeček nezachrání. Je to, jak kdyby mu tam vběhl skunk. Založí si ruce na hrudi.

"Fajn, z pokoje mě nikdo nedostane." Ostří Tora na rozpis služeb a obočí se mu zvedá.

"Chybí vám tam vymetání pavučin. Kde to už nechám na fantazii každého." Přijde další poznámka.

"Nezkoušeli jste značku zákaz venčení psů? Třeba to zabere." Nakreslil bych tam hezkého vlkodlaka, ale sousedi by se asi hodně divili. To já, zazní skoro současně a Uru už se směje naplno.

"To máš za ty hadry. A jestli mi nějaké doneseš, přísahám, že ti v nich vlezu do postele, aby ti to nebylo líto." Varuje Aoiho bez váhání a hodí po něm smyslným úsměvem. Oči jasně říkají, že to bez váhání udělá.

"Páni tady jsou orgie na denním pořádku, asi se mi někde konečně bude líbit." Ozve se Tora.

"To je dobrý nápad." Dodá ještě na vyhozené jablko.

"Chceš si zkazit žaludek?" Nechápe, proč by to někdo chtěl dobrovolně jíst. 

"Tak fajn, jdu teda. Ale jenom proto, že jdu s ním." Kývne hlavou k Aoimu a to neujde Uruhovi.

"Jde po tobě, jak po krvavé lázni. Dávej si bacha. Až tě začne tahat na hřbitov, je to jasný." Vyplázne na Aoiho špičku jazyka a sám se dekuje pryč, Rukimu a jeho stínu v patách.

"Jen na mě počkej, potřebuju si postěžovat." Protáhne se dveřmi za ním a rozhodně se nenechá jen tak vypakovat.

"Jak to s ním vydržíte?" Baví se nad tím královsky Tora a už si strká cigáro do koutku, když opouští dům. Krátce vzhlédne k nebi a vidí netopýra, jak proletí do baráku dveřmi.

"Výborně, tohle bude pěkné počteníčko. Asi abyste mě nevypakovali za pět minut." Je mu úplně jasné, od koho je. Netopýr míří přímo ke Gacktovi a nese dopis napuštěný krví se speciální vůní. Na papíře stojí jen Arigato a pozvánka na večírek v Rakvi. Hydův pečlivě skrývaný klub ve sklepě.

"No tak už se neškleb, bude zábava." Prohodí Tora, když už jsou na temné ulici a jsou po vlkodlačím oblečení.

"Můžeme vymyslet ještě něco, co jim provedeme. A pak si dáme do nosu." Vytáhne z vnitřní kapsy bundy pytlíky s krví.

"Je říznutá, tohle jsi ještě neměl." Mrkne na něj a se smíchem ho plácne po zadku.

"Můžeme jim něco nasypat do granulí. Už jsi někdy viděl zfetovaného vlkodlaka? Víš, jak se jim pletou všechny čtyři tlapy." Nahodí první, co ho napadne.

"Když to přebiješ nějakým pachem, nepoznají to." Zapálí si a nabídne cigaretu i Aoimu.

"Nebo…" Zamyslí se, co by jim ještě mohli provést.

"Nebo seženeme ty pytlíky na psí…a pošleme jim je poštou, aby měli do čeho, no víme. Jestli víš, kde bydlí, můžeme jím tím ověsit ty jejich boudy. Určitě teď v noci nebudou doma." Spokojeně pokuřuje uprostřed ulice, než se na Aoiho zase podívá a sjede ho pohledem od hlavy až k patě.

"A pak to společně oslavíme nad nějakým dobrým červeným, možná rovnou nějakou hezkou fontánku." Zaostří na osobu, která se prochází po ulici a venčí psa.

"Naučím tě to, ale něco za něco." V očích se mu blýskne.

Gackt, Aoi, Ruki

Ruki mrkne zpátky na Uruhu a pousměje se. Dělali si legraci jeden ze druhého, ale pravdou bylo, že ať chtěli nebo ne, už byli rodina a záleželo jim na sobě. Kysele by se šklebil, kdyby to měl říct nahlas, ale ano, měli se rádi. Aoi protočí očima, když mu Uru řekne, že Tora ho balí, ale Tora se toho očividně chytne a dál výmluvně naráží na fakt, že mu klidně bude po ruce. Aoi by lhal, kdyby měl tvrdit, že trochu neznejistěl. On věděl, že Tora mu zničí jeho životní plány udržet stůj, co stůj zajeté koleje. On to prostě tušil dopředu. Ruki pubertálně vyprskne, když Tora zmíní vymetání pavučin ledaskde. 

"Kromě Gackta všude." Prohodí a nevinně pokrčí rameny, když schytá pohledy Aoiho i Uruhy. Uru se sice tváří jako profesionální rajda, ale co ví on… Určitě by z jeho pokoje už něco slyšel. Všichni ale pookřejí a společně se zasmějí, když Tora navrhne tu značku. 

"Já jí chci nakreslit!" Hned se nadchne Ruki, i když už je skoro nahoře na schodech a rozeběhne se chodbou pro svoje výtvarné potřeby. Ať je Tora kdokoliv, tohle se mu povedlo a on se postará o značku, u které chlupáči pochopí, že patří jim. Aoi se ohlédne přes rameno na Uruhu přesně v okamžiku, kdy na něj svůdně mrká a usměje se zpět ještě svůdněji. 

"Jestli mi chceš lézt do postele, můžeš klidně i voňavě osprchovaný, ne jen s vlkodlačími hadry, ocením to nejspíš mnohem víc." Zašvitoří a Gacktovi poskočí koutky. Má pěkné synky. Aoi vrátí svou pozornost k Torovi, ale Uruhovým slovům se musí zasmát. Všichni upíři randili vždycky na hřbitově. Byl tam klid a romantické svíčky, kdo se mohl divit? Co v restauraci, když hlavní chody krouží kolem vás a vy si nemůžete žádný objednat? 

"Dám si pozor, mami." Řekne mu a projde kolem Tory ven z domu. Noc je teprve v rozpuku, mají hodně času. 

"S ním? Eh… to záleží, jakou nohou vstane. Dneska se vyspal skvěle."

Upozorní Toru, že může být výrazně hůř a taky se podívá na nebe nad jejich hlavami. Dopisy jim moc nechodily. Zadoufá, že ho Gackt nevyhodí, než se vrátí, tohle by si rád přečetl. 

"To posílá tvůj minulý opatrovník?" Zajímá se. Stočí oči na pytlík, který mu Tora ukazuje a vytáhne obočí nahoru. Převezme ho a prohlédne si ho blíž. 

"Říznutá? A čím?" Kupodivu zní docela zaujatě. Tedy, než si musí poskočit vinou toho plácnutí. Vrhne po Torovi pohledem Tak bacha, nesahat! Jeho návrhům, co vlkoušům provést, se ale usměje. Líbí se mu všechny. Nejspíš by to mohli udělat všechno najednou. 

"Čím je chceš zfetovat? Nic nemáme." Rozhodí rukama, zatímco ho vede k místu, kde ti hajzlíci bydlí. Je to několik bloků odtud. Samozřejmě to musí být teritorium vedle teritoria, aby neměli nic v klidu. Jak kdyby ten svůj squat nemohli mít ještě o kus dál. S novým úsměvem si sáhne pro nabízenou cigaretu, poděkuje a nechá si rovnou připálit. U těch hovínek se znovu rozesměje. 

"To uděláme zítra. Ať si nemyslí, že s nimi skončíme tak snadno." Zastaví se, když se Tora dívá na chodce opodál. Fontánka zní taky docela romanticky. Umí si představit, jak vesele tryská z nějakého krčku.

"Něco za něco?" Zopakuje, aby mu Tora pověděl, co by tedy rád. Chodec jim nevěnuje pozornost. Pro něj jsou jen dva kluci na ulici, nic víc.

Tora

+Tak to vážně nechci vidět, jak to vypadá, když se vyspí blbě.+ Proběhne mu hlavou, ale navenek se jen šklebí. Aoiho očividně nalákal na svůj prvotřídní materiál. Rozhlédne se kolem sebe, jak kdyby je někdo sledoval nebo mohl vidět. Jenže Hyde má oči všude, to už zjistil a pak dostal…Ne o tom nikdy nikomu nepoví. On sám rád experimentoval, ale to Hyde úplně nesnášel. Pořád měl pocit, že ho musí hlídat, ale on hlídání přece nepotřebuje. Kdyby mohl, nechá si ho u sebe a nikam ho neposílá, jenže to nešlo, kvůli jeho povinnostem. Už jen to slovo nutí Toru se ošít. Je na něj vyloženě alergický. Ještě naposledy se ohlédne na dopis. To si mohl myslet, že přijde další kontrola.

"Určitě, ten netopýr měl zlatou náušnici, je jeho." Protočí očima v sloup.

"Klidně Gackta sbalí, jen aby mě tu udržel, ale ani to většinou nestačilo." Klidně to práskne, aby bylo mezi nimi hned ze startu jasno.

"Dávám tomu týden, než půjdu o dům dál, ale tentokrát je to vážně škoda." Podívá se na Aoiho a zasměje se pobaveně nad jeho nesahat pohledem. Tohle na něj neplatilo.

"Slyšel jsi o vílí krvi? Když ji dobře naředíš, je z toho jízda až do rána." Mrkne na něj. Jasně, že už to několikrát zkoušel a vyváděl u toho různé kraviny. Naposledy vytvořil dost dobrou iluzi. Ti hlídkující policajti na to jen tak nezapomenou. No co? Aspoň poprvé v životě viděli nahou ženskou, ale rvali se o ni statečně, to je pravda.

"Jsem schopný vymyslet na každý den v týdnu jeden vtípek. Ještě nevíš, co umím. A mimochodem, vílí krev funguje i na ně a já pořád trochu mám." Na tváři už má zlověstný výraz, když dojde na něco za něco. Zastaví se uprostřed ulice a prohlíží si zkoumavě Aoiho, jak kdyby přemýšlel, jestli za to stojí nebo ne.

"Jednu noc, kdy budeme dělat věci, které řeknu já." Odmlčí se na chvíli a natáhne jeho směrem dlaň.

"A ne, narážky sice budu mít, možná se o něco pokusím, ale jediné, co můžeš odmítnout, je postel." V očích se mu blýská.

"Máš dost odvahy nebo jsi větší holka, než Uru?" Rýpne si do něj pobaveně a pak sáhne po jeho dlani, kterou sevře.

"Domluveno." Uchechtne se a nechá kolem jejich zápěstí ovinout iluzi šátku, která je pomyslně sváže.

"A umím toho ještě hodně. Až budeš chtít souložit pod Eiffelovkou, stačí říct." Teď zase vtipkuje, ale asi by se nenechal dvakrát pobízet.

"Fontánu si dáme později, teď ty podvraťáky." Zaostří na nonstop stánek s rychlým občerstvením a koupí několik párků na špilce.

"Tohle bude stačit." Pokývá spokojeně hlavou a vytáhne malou ampulku, aby to napustil.

"Necháme jim to někde pod čumákem. Ať se o to porvou." Zatváří se nadmíru spokojeně.

"Jak dlouho tu žiješ a…Tipoval bych to na Gackta?" Zeptá se na toho, kdo ho stvořil a tak trochu sonduje situaci v rodině, aby se líp orientoval, koho bude štvát nejvíc. Gackt tak působí, ale co on ví, jak to skutečně je.

"Jestli po mě bude chtít vynášet neexistující odpadky, tak předem říkám, že je klidně nechám imaginárně hnít." Upozorňuje ho, aby mezi nimi bylo rovnou jasno.

"Troufneme si až přede dveře?" Mávne párkem.

"Radši bych se ho rychle zbavil, jak ho zavětří dřív, jsme v pytli." Skenuje lidskou pochoutku nedůvěřivým pohledem. Ne, on na tohle nikdy nebyl. Pořádný flák masa ano, když byl ještě člověk, ale párky?

"Třeba si neukroutí ocasy." Vysměje se těm chlupatým bestiím rovnou.