Hiroto
Přikyvuje na to o střepech i medicíně a když mu Kamijo naordinuje i svou přítomnost, koutky mu poskočí nahoru. O tomhle by si mohl ledaskdo nechat jenom zdát a koneckonců přišli sem především kvůli němu, takže by musel být velký blázen, kdyby to odmítl. Možná by ho tím ale dostatečně vyvedl z míry? Uměl být dost škodolibý na to, aby to vyzkoušel jenom kvůli tomu, ale teď už nadělal neslušných kousků až dost. "Pozitivní dopad?" Jeho obočí povyskočí nahoru, zato oči klesnou dolů ke hřbetu ruky, po které ho Kamijo pohladil. Těch letmých doteků si nevšiml, ale tohle by přehlédl jenom slepý. Zatím to v duchu přehodnotí jako laškovné gesto, které k němu prostě patří a nic speciálního neznamená, zatímco poslouchá jeho vysvětlení. Má asi pravdu v tom, že přijít někam ve třech, když dva jsou pár, musí nutně skončit nějakým křeněním. Překvapivě tady zase tolik známých nepotkal a tím pádem může být rád, že nemusí na baru konverzovat s někým, kdo by mu byl třeba nesympatický nebo večer trávit sám. Provází ho pohledem ke koši a zpátky a znovu zalituje toho šátku. Je škoda, že nejspíš nepůjde vyčistit, ale Kamijo se s touto variantou ani nezdržuje. On by ho doma nejspíš drbal v odstraňovači skvrn nebo ho zkusil odnést do čistírny. Jakmile ale Kamijo prohlásí, že si chce užívat jeho společnosti, obočí mu začne stoupat opravdu vysoko. Zrovna nese svou sklenic k ústům a přes její okraj po něm vrhá podezřívavé pohledy, jak převaluje v hlavě, jestli si z něj dělá dobrý den nebo ne, když se ho Kami dotkne na vlasech a k tomu mu pošeptá, jak je roztomilý. Tak ho to vyvede z míry, že se málem netrefí a trochu toho červeného vylije na vlastní košili. Zanadává a honem se podívá na novou nehodu. No dobře, ono to není jenom tak trochu. Ta košile je úplně zničená. Víc razantně, než by musel odloží sklenku na stolek, zatímco si povzdechne a plynulým pohybem sundá svou masku z tváře. Zrovna teď by si na ní potřeboval zaskákat, aby se mu trochu ulevilo, kvůli vlastní nešikovnosti. Odloží ji ke sklenici a krátce se podívá do jeho očí. Kdyby to byl někdo z kapely, asi by po něm vyjel, že tohle se mu povedlo a je to jeho vina, ale zůstane výjimečně mlčet a kapesníčkem z klopy se pokouší zachránit nejhorší. Je to úplně marné.
"Myslím, že mi podobné archivní lahve vůbec do ruky nedávej." Řekne nakonec. Většina totiž neskončí v jeho žaludku, jak vidět. Prý postarat o něj. Teď musí vypadat, že to doopravdy potřebuje. Jeho poslední věta ho přiměje, aby se krátce zasmál.
"Co? No, já nevím..." Už se zase natahuje po sklenici a zhluboka se napije. Najednou má hroznou žízeň a navíc ho pořád drží hladinka.
"Mám rád naší historii, z Francií to moc dohromady nejde. Hodně běhám, chodím do přírody..." Ne, ani městský lev salónů není.
"Taky rád fotím." Napadne ho něco, co by Kamija mohlo zajímat o něco víc. Najednou mu dojde, jak moc je tohle víno dobré, zarazí se a podívá se na sklenici. Udělá uznalé hm a znovu se napije, až zmizí půlka na posezení. Co že to Kamijo říkal o tom, že je zrádné? Nesmysl…
Kamijo
Čekal hodně reakcí na své svádění, ale to, že skončí víno na jeho košili…Ne, tak s tím rozhodně nepočítal. Byl přesvědčený o tom, že vyletí, jak čertík z krabičky a to se vlastně nestane. Kamiho oči hřejí, když se na něj podívá a hřbetem dlaně paže, kveru má zapřenou o sedačku si cloní ústa, protože se musí tiše zasmát. Tohle s emu vlastně povedlo víc, než by si kdy dokázal představit."Ani to víno ti neubralo roztomilosti." Podpoří s radostí jeho rozpaky a musí si ho nutně prohlédnout celého. Zastaví se u tváře, kveru už nekryje maska. Přistihne se, že si ji prohlíží déle, než by se slušelo. Zná ho, jeho tvář určitě a stejně mu to přijde trochu jiné. Možná je to tím, jak nejistý teď je. Ano, opravdu se mu líbí a je jasné, že teď už ho jen tak nepřestane trápit. Něžně samozřejmě.
"Dovolím si nesouhlasit Hiro-chan." Ne, tohle mu neuteklo a oslovil ho tak schválně.
"Jen by to možná chtělo trochu změnit způsob podávání, ale to vyzkoušíme později." Dovolí si další smyslný úsměv. Sám si dopřeje několik doušků a u toho ho poslouchá.
"Hm, nějaká pěkná procházka. Dobře." Prohodí si spíše pro sebe a po očku sleduje, jak se snaží skvrny zbavit. Stejně pečlivě sleduje, jak si vychutnává víno. Nakonec pomalu vstane, sklenku mu dolije, aby náhodou neměl málo, když mu tak chutná a pak udělá krok, aby stanul těsně před ním.
"Co rád fotíš?" Zeptá se ho s nenápadnou provokací vepsanou v hlase, než se konečky prstů dotkne místa na jeho hrudi, kde září do okolí rudá skvrna.
"Tohle jen tak vyčistit nepůjde." Nakloní hlavu mírně na stanu a pak si krátce povzdechne, než začne pomalu rozepínat jeden knoflík po druhém.
"Přece bych tě takto nemohl nechat chodit. Co by si o mě kdo pomyslel." Svede to na úplně jiné věci, než které se mu prohánějí hlavou. Dívá se mu do očí a chce si řádně užít jeho další rozpaky, které nutně musí přijít. Vůbec o tom nepochybuje, přece je viděl před chvílí.
"Mám tu pár kousků, které by ti mohly slušet, snad se ti trochu trefím do vkusu. Tu tvou necháme vyčistit a pošlu ti ji zpátky jako novou." Teď mu lže, prostě ji vyhodí a pak mu jich koupí klidně pět z těch nejlepších materiálů a výběr si opravdu užije. Pravý koutek se mu mírně pozvedne, když ho ta myšlenka napadne. Konečně rozhalí lemy a shlédne na Hirotův hrudník, který může obdivovat v plné kráse. Je naprosto akorát a vlastně vypadá snad ještě lépe, než si ho představoval.
"Nezahálíš, je to vidět." Pochválí ho zatím trochu neurčitě a dovolí si sklouznout dlaní po jeho středu, ale oddálí ji, jakmile by se měl dotknout lemu jeho kalhot.
"Vidím, že váno si našlo cestu i na tvou kůži. Je tak skvělé, že by neměla přijít ani kapka nazmar, nemyslíš?" Pozvedne nepatrně obočí, ještě chvíli si podrží oči v těch jeho, když se sklání a slíbne bez známky ostychu teď už téměř neznatelné pozůstatky vína.
"Myslím, že podobné servírování by ti ušetřilo košili. Zkus o tom popřemýšlet." Mrkne na něj, ale svlékat ho nezačne, jen se od něj oddálí, otočí a zamíří ke svým košilím pověšeným nedaleko. Dlaní si podpírá bradu, jak se rozmýšlí, kterou mu vybere. Ne, nic okázalého, zbytečně by to odvádělo pozornost. Hiroto nic podobného nepotřebuje. Sáhne tedy po jednoduché bílé, ovšem její materiál příjemně hladí. Nesnesl by nic, co by si jeho nositel neužíval.
"Ano, tohle bude to pravé. V jednoduchosti je krása, že?" Ohlédne se krátce přes rameno, než vezme košili a zamíří k němu zpátky.
"Z druhé strany…" Rozhodne se ho ještě trochu potrápit a schová ramínko s košilí za zády.
"Možná bych nemusel tolik spěchat. Máme celý zbytek noci." Popustí do svého hlasů vábení, které ovládá opravdu dobře.
"Pokud tedy pořád nemáš v plánu mi utíkat." Přistoupí k němu blíž s košilí pořád za zády. Volnou dlaň pozvedne a bříšky prstů zmapuje jeho tvář a sklouzne až na hranu brady.
"Byla by to neskutečná škoda, když už jsme tak hezky začali. Víno?" Nabídne mu, ale ne, tu košili mu asi jen tak nedá. Ta rozepnutá i se skvrnou mu sluší mnohem víc.
Hiroto
Hiroto prostě je roztomilý. Narodil se tak, neměří zrovna moc centimetrů a má takový ten klučičí úsměv. Ví to o sobě, protože ho o tom ujišťují všechny společnosti, se kterými kdy pracoval, maskéři i kadeřnice… prostě i kdyby se snažil sebevíc, má k pravé mužnosti dost daleko. Vždycky ho to štvalo, protože se považoval za docela vážnou osobnost, ke které tenhle vzhled vůbec nepasoval, ale agentury z něj byly nadšené a tvrdily, že na to letí holky. Tora nebyl jediný, kdo se občas ocitl v roli, která odporovala jeho pravému já. Teď to vypadá, že nezaujal jenom slečny… I on mu oplácí o něco delší pohled, než by musel, ale je to spíš proto, aby mu pronikl do hlavy a zjistil, co je hra a co ne. V téhle branži a za zavřenými dveřmi tohle nebylo zase tak neobvyklé a hodně hvězdiček se dostávalo nahoru právě přes postel, ale mezi nimi nic takového není potřeba. Je to zaujetí skutečné? A vůbec, proč nad tím vůbec uvažuje? Jemu se ježí všechny chlupy jenom z představy, že by na něj sáhl chlap, to prostě nikdy! +A všechen ten fan servis vážně nesnáším! Vážně!+ Přesvědčuje sám sebe. "Tak později..." Odvětí celkem chladně a začne tak brzdit Kamiho odhodlání. Ne, že by to mělo nějaký efekt, protože Kami si vede svou a mluví něco o procházce. To jako, že na ni půjdou oni dva společně? Dostane několik vteřin, kdy může být sám se svými myšlenkami, ale pak Kamijo vstane a ocitne se těsně před jeho koleny. Okamžitě je secvakne k sobě a hledí na něj nahoru se rty stisknutými do tenké čárky. Ta otázka ho vyvede z míry.
"Krajinky. Památky." Odměří obě slova a klesne očima na jeho prst, který se ho dotkne na prsou. Najednou má pocit, že se mu asi propálí skrz pokožku až do masa. Když mu Kamijo začne rozepínat knoflíky, popadne ho za ruku a sevře ji ve vlastní dlani, aby mu v tom zabránil, ale jakmile dojde na vysvětlování, že mu chce jen nabídnout něco čistého, zase ji pustí. Hraje si s ním a Hiroto je napůl okouzlený tím, jak mu to jde a napůl vytočený, že si to k němu vůbec dovoluje. Pořád má na paměti, že je jeho hostitel, ale začíná to pro něj být příliš. Přikývne, když mu Kami slíbí, že tu jeho dá vyčistit a pošle zpět, ale stejně se cítí hrozně divně, když ho nechá, aby ji dorozepl. Doopravdy se začervená, když mu Kami pochválí fyzičku, ale pak se zase celý napne při jeho doteku. Ta ruka jede okamžitě dolů, směrem k jeho klínu a vypadá to, že už se nezastaví. Hiroto na několik vteřin zapomene dýchat, zatáhne břicho a nervy už má napnuté k prasknutí, ale Kamijo to zase začne okecávat, tentokrát, že prý má zašpiněnou i pokožku. Mimoděk se podívá na to místo, ale ve tváři ho zalechtají Kamijovy vlasy a posléze ucítí i jeho horoucí rty na kůži. Panenky se mu smrsknou do velikosti špendlíkových hlaviček, ale než stačí zareagovat, je Kamijo z jeho dosahu a u košil. Srdce mu prudce bije a pokusí se vstát, ale je to ještě horší, než před tím a on si zase kecne zpátky na zadek. Kamijo je brzy zpět a jak to tak vypadá, rozhodl se jít do přímého útoku.
"To tedy chci. Promiň, jestli jsem tě nějak zmátl, ale ten odchod od našeho stolu nebyla pozvánka k ničemu podobnému." Pokusí se to uvést na pravou míru pro případ, že by udělal nevědomky tento společenský přešlap. Dneska by se už ani nedivil. Kamijo jako by ho neslyšel, podrží si jeho bradu, aby se mohli jeden druhému podívat do očí a nabídne mu další víno. Hiroto se zatváří trochu ztraceně.
"Asi jo." Hmátne nakonec po sklence a znovu se hodně napije. Tohle bude muset jedině přechlastat, protože zítra neuvěří ani sám sobě, až mu jeho hlava bude tvrdit, že ho tu nabaloval Kamijo osobně.
Kamijo
Samozřejmě, že si všiml, jak se pokusil vstát. Ne, neměl v plánu ho opít, ale Hiroto to, zdá se dost dobře stihl už před tím. Jeho odmítavý postoj, by to třeba dokázal trochu narušit. Byl by radši a polechtalo by jeho ego, kdyby to dokázal i za střízliva, ale tuhle hlavinku je asi potřeba trochu poplést, aby byla…povolnější? Možná trošičku. Mimoděk se pousměje nad svými myšlenkami. +Oříšek. Děláš to mnohem zajímavější.+ Pochválí ho v duchu."Mohl bys vyfotit mě." Ozve se jeho hlas zničehonic.
"Trochu bych si tě vyzkoušel, třeba by to nebyla poslední spolupráce." V očích se mu blýskne a výraz napovídá, že by si tu spolupráci klidně představoval trochu jinak. No dobře, nechce se mu příliš krotit, když už je tady a navíc…Kdo by si neužil, mít ve své blízkosti někoho podobného. Měl slabost pro ty, kteří se nedali jen tak snadno. Kombinace Hirotova postoje a jeho tváře je něco, co ho spolehlivě nutí zkoušet to dál.
"Vína není nikdy dost." Okomentuje to ještě, než mu sklenku opět dolije. Sám popíjí pomalu a je tak v půlce toho, co si nalil. V tomto ohledu má asi větší praxi. Vypadá to, že i v jiných ohledech. Pohodlně se usadí na pohovku vedle něj a už zase se zapírá předloktím o opěru, aby si ho mohl prohlížet.
"Hm, ne to nebyla, to máš pravdu." Odsouhlasí mu to bez váhání.
"Ale kdybych se tě rovnou zeptal na místě, asi by to nebylo úplně ideální řešení." Prozradí mu částečně tok svých myšlenek.
"Zpříjemňuješ mi večer jen svou přítomností. Můžeme u toho klidně skončit. Ale byla by to škoda." Pokrčí nenuceně rameny a věnuje mu další ze své série úsměvů, které prý dostávají do kolen. Hiro sedí, tak to asi úplně realita nebude, ale… Nakloní se k němu znovu malinko blíž a krátce se napije, než pokračuje. Posune se kousek blíž, aby mohl Hiro cítit jeho vydechnutí na svých pramenech.
"Je pravda, že se naše představy příjemně stráveného večera liší." Šeptá mu svůdně a sleduje, jak moc se změní výraz v jeho tváři.
"Chtěl jsem si tě odvézt k sobě domů. Provést tě místem, které mám rád, možná se malinko pochlubit." Koutky se mu nepatrně zvednou.
"A ano, pak bych se tě nejspíš pokoušel svést a jak by to skončilo, to si oba dokážeme představit." Odmlčí se na chvíli, aby si mohl dopřát další doušek, aniž by z něho spustil pohled.
"Zkus si to na chvíli představit." Podsouvá mu své vlastní představy.
"Kdo se tě kdy pokoušel pořádně rozmazlit? Postarat se o tebe a tvé tělo v pohodlí velké postele. Hýčkat každý kousek tvé dokonalé pokožky, až nebudeš vědět, kde končí tvá a začíná ta má." Jeho hlas se trochu ztiší a nabere patřičnou hloubku, aby byl ještě podmanivější. U toho si už zase začíná pohrávat s jeho prameny.
"Jen jedinou zakázanou noc. Možná přece jen trochu změním tvůj pohled na svět a pokud ne…Nikdo se to nikdy nedozví." Vábí ho na zkoušku něčeho, co se podle veřejnosti nedělá. Ale on přece ví moc dobře, jaké to může být. Košile pořád visí přes opěru a zatím nemá v plánu mu ji dávat. Proč by to dělal, když má tak dokonalý výhled?
"Podívej se na mě a řekni mi do očí, že se ti ani trochu nelíbím. Upřímně mi řekni, že je ta myšlenka pro tebe naprosto nepředstavitelná a já…" Pohladí ho konečky prstů kousek pod ouškem a sklouzne po straně šíje.
"A já tě osobně obléknu do té košile, daruju ti ji s věnováním a jakmile budeš chtít domů, nechám svého řidiče, aby tě odvezl. Tím celé tohle svádění skončí a my dva se budeme tvářit jako dobří přátelé. Bude mě to opravdu mrzet, ale nejsem typ člověka, který by ostatní lámal. Myslím, že to ani nemám zapotřebí. I když s tebou…Je to vážně těžké a dráždí mě pocit, že bys mě mohl odmítnout." Povzdechne si opravdu upřímně. Věří, že by ho prvním polibkem zlomil, ale tak to nechce.
Hiroto
"Nedělám to profesionálně." Vypadne z něj jako první, ale v jeho tváři je vidět, jak ho ta nabídka zaskočila. Hned na to krátce zavře oči a potřese hlavou. Před Kamijem a v duchu těchto dvousmyslů to najednou zní, jako by se bavili o něčem úplně jiném, než je focení. Jak to Kamijo myslí? Jak přesně by ho mohl fotit? Nějaké osobní fotky? Někde venku? Nebo profesionálně v kostýmu? On by byl spíš pro civilní fotky do soukromého alba, na nějakých krásných místech, ale… Pořád si ho musí prohlížet. Co se týkalo té spolupráce, nebyl s kapelou vždycky vytížený úplně na sto procent, i když se staral o veškerý její merch a ne jen o svou kytaru. Byla ale období, zvláště v zimě a před Novým Rokem, kdy by na podobné věci měl čas a yeny navíc by se hodily. Jen kdyby tušil, jak to Kamijo myslí. Padl mu do oka hned tam u stolu? Ano, pořád se tomu diví, obzvlášť v tomhle stavu. "To se divím, umím být docela protivný." V očích se mu blýskne trochu vzpurnosti, ale Kamijo si z něj nic nedělá. Ostatně jakou celou dobu. Místo toho se k němu posune blíž, až může Hiro cítit jeho šampón, stejně jako parfém. Neuhne mu, jen skloní oči a poslouchá jeho hlas. Ještě chvíli se bude dívat na ten jeho úsměv a asi by mu vážně kývl alespoň na nějakou drobnost. A tím to vždycky začíná, takže ne, nikdy, děkuji pěkně! Musí znovu zaskočeně vydechnout, tiše se zasmát, ale před očima mu běží představy, jak asi Kamiho dům vypadá. A ano, i ta postel. Nikdy tam nebyl, neví nic o tom jaký má asi vkus a stejně mu to živě běží před očima. Začne se mu z toho dělat horko a musí si neklidně poposednout a několikrát se ošít. Kruci, kdo tady tak přitápí? Pomalu k němu stočí svoje oči a dlouze, opravdu dlouze se dívá do těch jeho.
"Nikdo." Řekne nakonec a bublina praskne.
"Tyhle věci totiž dělám já ostatním. Je mi líto, že jsem na tebe udělal mylný dojem, ale nám dvěma by to v posteli nikdy neklapalo. Tohle je jeden důvod a další třeba tento." Naznačí dlaněmi obliny na hrudníku a vymotá se do stoje. Musí, protože jinak tohle neskončí a on se ráno vážně neprobudí doma. Kamijo ani netuší, jak malý kousek by mohl být od svého cíle, ale Hiroto ano. Doma si dá ledovou sprchu a před zrcadlem si řádně vynadá, že na podobné prasečinky vůbec kdy pomyslel. Za všechno může jenom tahle oslava a taky zbytek jeho kapely, který zvlčel podobným směrem. +Co by řekl táta!+ Zhrozí se rovnou. +Asi to samé, jako když ses vykašlal na střední kvůli kapele...+ Připomene si, že není žádný andílek, kterému by bylo lámání konvencí cizí. Jen si na něj sám před sebou hraje, ale to si zřejmě nikdy nepřizná. Prý vědět, kde končí jeho pokožka a začíná… Ne, tohle nikdy nezažil, ani s dívkou ne, ale… kdo ví jestli to vůbec existuje, jsou to jenom svůdné řečičky a realita je vždycky úplně jiná! Jen jedinou noc? A jak mu má věřit, když se vůbec neznají? A vůbec, bylo přece úplně jedno, jestli mu může věřit nebo ne. Prostě se to nestane. Splní mu jeho přání a důkladně si ho prohlédne, než zakotví pohledem v jeho očích.
"Lhal bych, kdybych řekl, že se mi vůbec nelíbíš, ale to neznamená, že to něco mění. A ne, nikdy se to nestane. Věnování není potřeba." Naznačí úklonu, která znamená také děkuji a začne zase zapínat knoflíčky své špinavé košile, kterou má pořád na ramenou.
"Řidiče obtěžovat nemusíš, trefím na taxi." Pousměje se a vykročí ke dveřím. Jde to těžko a několikrát musí rovnat směr. U nich se přidrží stěny. Kruci, dost mu to kazí jeho sebevědomý odchod. Otevře je, ale ještě se po něm ohlédne.
"Nemůžeme se tvářit jako dobří přátele, když se vůbec neznáme." Mrkne na něj.
"Pěknou… hmm… vydrážděnou noc. A moc děkuju za ošetření, někdy ti to vrátím." Řekne mu upřímně, než zmizí za dveřmi.
Kamijo
"Hledám jiný pohled na sebe samotného." Začne jako první, aby ho přesvědčil, že s ním ty fotky chce rozhodně vyzkoušet. Možná pracuje jeho podvědomí, které mu našeptává, že by rozhodně stál o mnohem víc času stráveného vedle něj. Hiro je prostě silně návykový, stejně jako má pocit, že tento večer dopadne trochu jinak, než si v hlavě maluje. Na jeho protivnost jen zlehka pokrčí rameny."Ano, to jsem si všiml. Je to osvěžující." Mírně se pousměje nad svými slovy. Ano, málokdo si něco podobného vůbec dovolil. Neopouští jeho blízkost, nechce se mu odepírat si tohle potěšení, které se mu sice moc nenabízí, ale s tím si přece poradí nebo ne? Kamijův výraz se začne pomalu měnit, když dojde na přednosti, které mu chybí. No, on má rozhodně úplně jiné a mnohem víc. Na několik vteřiny se mu stáhne obočí k sobě, které značí, jak moc vykolejený začíná být. Díky vlastnímu sebevědomí si nepřipouštěl, že by neměl mít úspěch.
"Hm, je to škoda, rád bych tě přesvědčil, že by nám to rozhodně v posteli klapalo, ale ano tyhle věci mít nikdy nebudu. Sám ale vím, že to není nevýhoda." Zkouší ještě své štěstí a pohledem naznačí, že myslí vlastní hrudník. Nikdy by neřekl, že je to zbytečnost, uměl si podobné věci užít, ale pokud by šel s ním…Ne, nepotřebuje je. Nakloní hlavu mírně na stranu, když Hiroto začne zapínat knoflíky košile. Už mu začíná být jasné, že ho dnes nepřesvědčí. Možná to bude chtít opravdu čas. Nebude to vzdávat, na to je až příliš zaujatý, jen na to musí trochu jinak. Trpělivěji.
"Nikdy neříkej nikdy, Hiro-chan." Prohodí tichým hlasem a chvíli očima pozoruje místo, kde před chvílí seděl. Jakmile vzhlédne, musí se tiše uchechtnout, tenhle odchod má rozhodně styl. I přes to všechno se mu v očích usadí ledový stín, který napovídá, že jeho lov na jednoho protivného kytaristu teprve začal. Už jen to odmítnutí ho nutí v tom pokračovat. Jeho přece jen tak někdo neodmítá. Zachová si tvář a se zdánlivě klidným výrazem přiloží sklenku ke rtům.
"Dobrou noc Hiro-chan, brzo se uvidíme." Popřeje mu jen vábivým hlasem a dá mu jasně najevo, že pro něj tohle setkání rozhodně nebylo poslední. Stačí jen, aby se zavřely dveře a už loví telefon. Stačí jediný hovor a Hiro je v hledáčku jeho personálu, který ho odchytne ještě v hale. Se všemi úklonami ho vedou k luxusnímu autu přistavenému u vchodu. Do ruky mu vtisknou vzkaz, že snad neodmítne jeho poděkování a bere to jak dárek. Ty se přeci neodmítají, hlavně všem na očích, no ne? Na zadním sedadle pak září pugét rudých růží společně s dalším vzkazem, který samozřejmě není psaný jeho rukou, ale to nebyl ani ten první. Je tam datum, kdy se sejdou a vizitka hotelové restaurace Mandarin Oriental a poznámkou, aby si nezapomněl vzít foťák. Stihl za tu chvíli zařídit opravdu hodně, aniž by zvedl pozadí z gauče.
"Uvidíme, jak dlouho ti to vydrží." Pousměje se nevypočitatelně nad vlastními slovy a konečně se zvedne s Hirotovou košilí ve svých rukách. Několikrát ji přejede pohledem a nakonec přejde před velké zrcadlo, kde ji pověsí na věšák a chvíli nenuceně pozoruje. Čím déle nad tím přemýšlí, tím si je jistější, že tahle zkušenost by byla jistě velmi speciální, o to víc se pokusí o ni nepřipravit. Je potřeba zůstat zde až do konce a být tím nejlepším hostitelem. Za tu chvíli, kdy byli společně pryč, se toho stalo hodně, hlavně se mu zatvářit pobaveně nad Gacktem a Showem, kteří vypadají jako všechno jen ne přátelé. Oznámí jim, že Hiroto už odjel domů, rozloučí se s nimi a obstará jim stylový odvoz, než zmizí mezi posledními hosty, aby se o ně postaral, než odejde i ten poslední a pak se může odebrat domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat