Aoi x Tora- Jen si ten pytlík nech tam, kde je. - část 3.

(park)

Tora

Jemně se ošije, když dojde na hypnózu a Aoi mu kouká do očí. Ne, že by si to asi neužil, ale stejně z toho jde malinko strach, když si uvědomí, co všechno by mohl dokázat. Mohl s tím dostat opravdu kde koho. Další otázka je ale přímo na tělo a on jen neurčitě pokrčí rameny.

"Neptej se. Nechceš to slyšet." V očích se mu blýskne. Nestydí se za to, jen se tím nechlubí na potkání. Kde kdo mu za to chtěl utrhnout ruce. Smůla pánové, teď by je spíš utrhl on jim. To kousnutí ho vlastně tak nějak zachránilo i když si mysleli, že se mu tím pomstí. Ne, že by si v první týdny nějak liboval v neživotě, ale…Mělo to svoje výhody. Hyde ho chtěl upíchnout na jednom místě a Tora dělal všechno proto, aby na něm nezůstal. Buď to byla síla zvyku nebo tušil něco, co nikdo jiný nevěděl. Koutky se mu mírně pozvednou, když ucítí Aoiho tak blízko sebe a konečně se on sám narovná. Tuhle chuť už zná, takže mnohem lépe odolává. Někteří upíři si na podobných kombinacích vytvořili závislost, jemu zatím zůstala jen ta na cigarety. Naštěstí. Nechtěl by být otrokem, ať už se jedná o cokoliv. V očích mu hladově žhne, když pozoruje Aoiho jak si užívá první doušky a nový způsob, jak si je zajistit. Tora měl rád nezvyklosti a pokud našel nový způsob, hned se ho chytil a chtěl ho zdokonalit.

"Promiň, mám v hlavě asi jiné komplimenty, než na jaké jsi zvyklý." Pokrčí rameny podruhé a nemůže od něj odtrhnout oči. Je to jako porno, ale ne nějaké obyčejné, spíš přesně to pravé pro něj. Ať už je to jak chce, upíří podstata v něm změnila hodně i malinko pohled na podobné choutky. Jakmile je v tom dost krve, lidské samozřejmě, je to mnohem lepší a teď…Je jí vážně dost. Naštěstí nemusí dýchat, protože teď by se asi udusil a upřímně, jeho klín si dělá absolutně, co chce. Asi by se měl stydět, ale to se prostě neděje. Nenechá se dvakrát pobízet, aby si dopřál ještě pár doušku. Silně svírá tělo pod sebou a jeho stisk malinko povolí a pravý koutek se pozvedne, když se ho Aoi dotkne. Dokonce si dopřeje ten luxus, že nechá víčka klesnout. Je to vážně příjemné, dost dobrá předehra a to na ně nikdy nebyl. Nakrčí obočí, protože on na lidi moc ohledy nebral, ale nakonec kývne hlavou. Vytáhne trubičku a skloní se ke krku podruhé, aby nechal ránu zahojit.

"Mám dneska dobrou náladu, pacient to přežije." Uchechtne se krátce a u toho už kouká do Aoiho tváře. Běžec je úplně zapomenut.

"Dělali jsme si prdel z vlkodlaků, máme za sebou rande, které dopadlo podle mě až podezřele dobře." Sáhne po sáčku, aby si ještě malinko cvakl, než ho podá Aoimu.

"Co takhle to ještě líp zakončit?" Pozvedne obočí, cvakne si ještě jednou, než Aoiho pohladí po tváři a přitáhne si ho na své rty. Předá mu tolik krve, kolik jen dokáže a poslední zbytky polkne. To už si pohrává s Aoiho rty a očividně je nehodlá jen tak pustit. Nakonec to však udělá. Jednu dlaň nechává na jeho šíji, kterou zlehka mne a druhou opíše složitější obrazec.

"Nechám to všechno zhasnout a chci vidět opravdu jen tebe. Nenech se přemlouvat." Odmlčí se na vteřinu. Horné ret se mu zachvěje, protože je tak blízko a nevypadá to, že by se chtěl oddalovat víc.

"Klidně vypráším kožich a prošpikuju stříbrem několik vlkodlaků nebo je vyválím v hnoji, jen abych si zasloužil mnohem víc." Ozve se tiché zavrčení, protože je to prostě příliš.

"Od začátku mám oči jen na tvém zadku." Zarazí se, než se krátce zasměje.

"Tohle se asi běžně neříká co?"

Aoi

"Hmm..." Broukne jenom neurčitě, když mu Tora nechce vyprávět o své minulosti, ale nenaléhá na něj. Znají se opravdu krátce, nic mu do toho není, i když spolu mají bydlet. Třeba si to časem rozmyslí. Tora ho poslechne, zvedne se od protrženého hrdla a pomůže ránu zahojit. Běžec je tím zachráněn. Nechají ho někde tady, bude si myslet, že zakopl nebo něco podobného. Bohužel mu Aoi nedovede vložit do hlavy nějakou hezkou vzpomínku na únavu a odpočinek v parku, to nebyla jeho parketa. Pozoruje Torovu tvář, když zhodnotí jejich večer a podá mu sáček, aby se ještě trochu napil. Zatím na sobě necítí moc velkou změnu, asi jako když si dá pár panáků, tak mu troška snad ještě neublíží? Krátce se napije a vrátí mu ho. Ještě pořád tam něco zbylo. Vůbec nečeká, že by ho Tora chtěl vzápětí líbat, ale měl! Všechny náznaky k tomu samozřejmě vedly. Lhal by, kdyby měl tvrdit, že to bylo nepříjemné nebo že s ním docela maličko neflirtoval, ale zároveň nemyslel na podobné kroky, ne teď, když se znají takovou chvilku. Přesto mu neucukne, jen zaskočeně polkne další doušky, které si pro něj Tora schovával ve svých ústech. Teď už začíná cítit, jak mu to všechno koluje žilami a odbourává zábrany. Udělal tohle Tora schválně? Není schopný nad tím příliš uvažovat, protože jeho tělo na něj křičí, aby si pro jednou dělal, co chce a vykašlal se na morální zábrany. Neživot byl dlouhý a nudný a jednou za čas si jen tak nezávazně chtěl užít prostě úplně každý. Proč by nemohl on? A kdo to pozná? Jenže Tora nebyl anonymní kluk z baru, byl to jeho nový spolubydlící! Nakonec se od sebe přece jen oddálí a Aoi promne rty o sebe. Ty Torovy byly měkké, trochu nepoddajné, je znát, že je zvyklý jít svou cestou. Zvláštní na tom je, že to v něm nevyvolalo žádné negativní emoce. To ta krev? Nebo ne? Těžko říct. A nedozví se to, dokud ji bude mít v těle. Musí se tiše zasmát, když mu Tora nabízí důkazy své náklonnosti. Znovu povytáhne obočí, když mu Tora prozradí, jak velký dojem na něj od začátku udělal, ale pak se tiše rozesměje. 

"Neříká, ale komplimenty slýchám málokdy, je to příjemné poslouchat, že nepovadl ani za tolik let." Tak tohle by šlo aplikovat i na jinou část těla. Nakonec ho ještě jednou pohladí konečky prstů po tváři, měkce se usměje a vstane na nohy. 

"Promiň, Tora-chan, nikdy mi to nešlo tak snadno." Vysvětlí mu, ale udělá asi dva kroky a málem se přerazí. Ta krev účinkuje mnohem víc, než si myslel. Skoro vypadne z křoví, tak tak, že zašmátrá prsty rukou v trávě před sebou a nezaryje se do ní nosem a zase se pokouší narovnat. Svůj zadek mu teď předvádí okázale, zatímco si všimne partičky, která na něj valí oči. Vypadá nejspíš jako nějaký feťák. Kdyby se někdo šel podívat blíž a všiml by si běžce, asi by tady způsobil pozdvižení s vraždou a pak by se nestěhoval jenom Tora. Uru by ho zabil a o Gacktovi ani nemluví. Nakonec to ustojí, prudce se narovná a zajede si dlaní do vlasů jako modelka na molu s výrazem No co je? Jenže s otočkou a krokem zpět je to stejné a on už jde zase mírně do strany. Ozve se série nadávek, které u něj nejsou úplně běžné.

Tora

První jen kouká na Aoiho tvář, když se jejich rty poprvé dotknout, jakoby se chtěl ujistit, že mu nikam neteče. Jakmile to vypadá, že se hned tak bránit nebude, nechá víčka klesnout a užije si to všemi smysly a že je to stonásobně intenzivnější, než když byl člověk. Ono to asi bude i Aoim, ale to by nad tím musel popřemýšlet a to mu zrovna teď příliš nejde. Čas jakoby se zastavil, nic kolem nich se snad ani nepohne, takový pocit z toho má. Ještě pár okamžiků, kdy by si užíval jeho rty a asi ho do té trávy povalí a za svoje chování neručí. U něj to bylo vždycky dost rychlé a nechal se snadno strhnout. V ten okamžik mu bylo jedno, kde je a kdo se dívá. Ozve se dost nespokojené zamručení a na tváři má podmračený výraz, když o ty rty přijde. Teď přestávat vůbec nechtěl a je to dost vidět. Podívá se na Aoiho, na běžce, který se tu pořád válí, jak kdyby si dal dvacet a pak zpátky na Aoiho. Je mu snad vidět na očích, jak přemýšlí, co je špatně, že mu Aoi v podstatě utekl. Otevře ústa, aby mu na ten kompliment něco řekl, ale pak se zarazí a neubrání se uchechtnutí. Tohle znělo…

"Za kolik let přesně? Tak nějak mě zajímalo, kdy by se to mohlo stát a kolik času ještě mám." Ne, tohle prostě nešlo komentovat a právě tím asi zboural celou chvilku.

"To je snad jediné, čeho se fakt děsím. Nevyzkoušíme to radši?" Pokusí se ho dostat zpátky do rozpoložení, kdy mu byl vážně blízko. Ale ne, takhle to asi nepůjde.

"To jsem si všiml." Zamumlá pro sebe s malinko mrzutým podtónem. Jo, tohle on taky uměl, když na to přišlo. Hned ale ohlédne a asi by vymyslel i další kompliment, ale to už vidí, jak se Aoimu motají nohy. Upřímně se rozesměje a nejspíš by mu chtěl pomoct, kdyby si i on nevšiml partičky opodál. Chtěl by na ně zakřičet, ať si hledí svého, protože Aoiho mu nikdo okukovat nebude, ale to už se mu hlava naklání na stranu. Pozorovat Aoiho pozadí, když ho tak pěkně vystavuje je něco, co b si nechal ujít jen magor.

"Páni, jestli chceš ještě pár komplimentů, tak pokračuj." Řekne mu na plnou pusu, kam celou tu dobu kouká a zadělává si na pěkný problém v kalhotách. A ne, ani upírům se s tím dobře nechodí. Sám se začne zvedat, ale je mnohem opatrnější. On moc dobře ví, že to s ním pěkně zamává. Není to tak hrozné, pořád neměl dost, aby byl příliš vláčný. Za to Aoi to očividně nezná. Už je skoro u něj, když přijdou i nadávky. Obočí mu stoupá vzhůru a musí se znovu rozesmát.

"Některé neznám ani já, asi půjdu na školení." Dobírá si ho, ale bez váhání ho vezme kolem pasu.

"No co je? Trochu přebral. Jestli máte něco proti, můžeme si to vyříkat jinak." Nebezpečně se mu blýskne v očích, protože po té krvi je dost nabuzený, aby se toho nebál. Přitiskne Aoiho blíž k sobě a už zase má problém.

"Musím tě naučit pít. Ani upíři nevydrží všechno, koukám." Zasměje se znovu, to prostě nejde ovládnout. Vede ho s sebou a partičku úplně pustil z hlavy, aniž by čekal na odpověď. Nakloní se k Aoimu trochu blíž i když by ho slyšel i tak.

"Možná to radši dělat nebudu. Zkazil bych si výhled na něco, co se jen tak nevidí. Ten zadek je taky k nakousnutí." Složí mu další kompliment, který není zrovna vrchol romantiky.

"Asi tě vezmu domů." Prohodí nakonec a očividně ho nemá v plánu pouštět.

"Všichni mi poděkují, že jsem tě dovedl v celku a možná dojdeš i po svých. Co myslíš, dostanu pochvalu před nastoupenou jednotkou nebo nový hřebíček do rakve? Zatím jich mám málo." Tentokrát si dělá legraci sám ze sebe.

"Možná spíš vyfackováno, svěcenou vodu místo panáka a pak průplesk od Hydova netopýra." Podívá se krátce na oblohu, jakoby za to mohla.

"Jo tenhle večer stojí rozhodně za to." Vypadá najednou hodně spokojeně a ruka mu sejde na Aoiho zadek. Teď už to opravdu nemůže být lepší.

Aoi, Gackt

To, že se motá po okolí, neznamená, že nezabral tu jeho poznámku. Prý za kolik let přesně? Ten je drzý. A vůbec nezáleží na tom, že to na sebe Aoi práskl sám. On nemyslel roky, ale v upířím měřítku… Ne, nemyslel! Jen třeba, než se trochu poznají, pár měsíců? Kdo ví? Ohlédne se někam za sebe a mávne dlaní jako by tím sděloval Říkej si, co chceš. To kvůli reakcím na Aoiho vystrčené pozadí. Může za to Tora, že tady ryje nosem v zemi a nikdo jiný! Když si to ale všechno uvědomí, začne se pochechtávat a může za to ta zvláštní krev. Je prostě opilý a pořádně. Tak, jak byl kdysi za života. Chodí křivě, blbě se směje a zábrany padají. Sice má pořád v hlavě pevně zakódovaný pás cudnosti, ale co si budou povídat, zase tolik by se asi nebránil a on může být rád, že Tora neumí číst myšlenky. Tora se z ničeho nic objeví po jeho boku a sevře ho kolem pasu. Trhne sebou leknutím, ale nenuceně pokrčí rameny. 

"Lháři." Okomentuje jeho reakci na nadávky, ale už se zase blbě usmívá. No to je tedy pěkná ostuda a zítra až se probudí a vzpomene si na to, strčí hlavu do papírového sáčku a jen tak ji odtud nevytáhne. 

"Já umím pít." Brání se mu jako správný opilec, zatímco společně vykročí parkem. Nohy se mu trochu pletou, ale s Torovou pomocí to není tak hrozné. Už zase se baví o Aoiho zadku a Aoi okázale protáčí očima, ale samozřejmě, že mu to lichotí! Poskakuje černýma očima po lampách okolo a můrách, které se honí za světlem a připadá mu to taky dost legrační. Dlouze si povzdechne. 

"Domů? Kdo říkal, že tě tam pozvu?" Obrátí tvář za tou jeho a málem nosem drcne do jeho líce. Je nějak blíž, než si jeho hlava dovede vypočítat. 

"Určitě pochvalu." Přikyvuje vážně. Co na tom, že Aoi přijde jak zákon káže? Je dospělý a je to jeho vlastní věc a zodpovědnost a Tora ho nikde nenechal vlastnímu osudu. Co by mu kdo vyčítal? 

"Hydův netopýr umí dávat facky? Mohl bych u toho být? Taky bych si jednoho pořídil." Říká mu podivně vážně. Podobného mazlíčka by měl rád. Posílal by ho fackovat Rukiho za neumytou vanu a poházené sáčky od krve. Zaraženě povytáhne obočí, když ucítí Torovu dlaň na zadku, ale pěkně hřeje, takže ji tam s jakýmsi hm nechá. Když se objeví zpět u jejich domu, v předzahrádce už opravdu trůní cedule na tyči, kterou vyrobil Ruki pro vlkodlaky. Dokonce je u ní zásobník na sáčky na hovínka. Je na ní shrbený vlkodlak, co kadí, velký nápis Zákaz vstupu se psem a pod ním dopsáno 

"Amputaci prstů a končetin děláme na počkání, liposukci prdele a plastiku obličeje do dvou minut." Když ji Aoi spatří, rozesměje se na celé kolo a nejde to zastavit. Je to Gackt, kdo po dvou minutách udiveně otevře domovní dveře a hledí na ně jako by viděl Dráculu osobně. 

"Co se vám stalo?" Vypadne z něj. Aoi toho smíchu trochu nechá, ale plácne se dlaní do stehna. 

"Splnili jsme všechny tvoje příkazy. Jestli teď nedají pokoj alespoň půl roku, tak přísahá, že se s ním vyspím." Ukáže na Toru vedle sebe. Gackt ještě chvíli hledí jako zařezaný a pak je to on, kdo se hlasitě rozesměje. 

"Aoi-chan, ty nevíš, co slibuješ. Podle dopisu od Hyda je tady máme hned zítra." Mrkne na Toru, protože je mu úplně jasné, že si pro ty chlupáče dojde osobně, jestli se mu Aoi zalíbí. Pak jim ale ustoupí ze dveří a popožene je dovnitř dřív, než vzbudí pozornost.

Tora

Tora se naoko zamyslí a pak se pousměje, skoro se dotýkají nosy, když otočí tvář jeho směrem. Je to kouzelná chvilka. Kdyby na něco takového byl. No dobře i tak se mu to hrozně líbí.

"Já, navíc tam už bydlím, zapoměls?" Dobírá si ho malinko, ale ani ho nenapadne dávat ruku z jeho zadku dolů. K jeho překvapení ho nemá tendenci mačkat, jak kdyby věděl, že tím by to přehnal a Aoi by mu utekl. Ne, že by měl problém ho v podobném stavu chytit.

"Ano, to bude rozhodně pochvala." Odkývá mu to, jen má co dělat, aby se nezačal smát. Pak mu ale koutky malinko opadnou.

"Umí a nevěřil bys, jak moc nepříjemný to je. To vážně nechceš zažit, je to pěkná potvora, když na to přijde. Jinak je to zlatíčko, ale jaký pán, takový netopýr." Odtuší s protočením očí v sloup. Hyde uměl být taky pěkná potvora, když na to přišlo.

"To ti radši pořídím něco jiného. Třeba plyšového medvěda." Vyřeší to během chvíle. Cesta ubíhá na jeho vkus až příliš rychle. Chvíli přemáhal nutkání ho vzít ještě oklikou a asi tak dvacetkrát obejít blok, ale nakonec si to rozmyslí. Cedule je…Chvíli na ni visí očima, než regulérně vyprskne smíchy, až se musí předklonit.

"Tady nuda fakt nebude." Ujede mu, aniž by si to uvědomil.

"Ale ten obraz je fakt dost věrohodný." Rozesměje se znovu. Nadechne se, aby Gacktovi odpověděl, že Aoimu ukázal, jak se paří po úspěšném zlikvidování vlkodlaků, ale pak prudce otočí tvář jeho směrem, v očích se mu tak blýskne, že málem oslní polovinu města.

"Tak fajn, jdu pro ně." Vyhrkne víc, než ochotně, než mu dojde, že by musel pustit Aoiho pozadí.

"No tak dobře, asi spíš zítra." To už na něj bude určitě naštvaný. Podívá se na Gackta.

"Dosvědčíš mi, že to řekl. Možná si to nechám ještě dneska podepsat." Pokývá rozhodně hlavou, než se rozejdou dovnitř.

"Je s ním zábava, no vážně." Prohodí trochu rozjařeně, když Gackta míjejí ve dveřích a bez jediného zaváhání vede Aoiho do jeho pokoje. Uvnitř nikdo není a asi by si ho ani nevšiml, kdyby byl. Hned se zvědavě rozhlíží klem a pak ho usadí na postel.

"Tak, jsme doma." Prohodí, jak kdyby v tomhle pokoji bydlel taky.

"Pomůže ti svléknout se." Nabídne se mu s naprosto nevinným úsměvem a už natahuje ruce, aby to opravdu udělal.

"To přece kamarádi dělají, když je druhý na plech." Usměje se široce, než se ohlédne přes rameno, protože se mu zdálo, že něco u okna slyší. No jasně, Hydův netopýr.

"No tfuj. Šmírák jeden." Chytne jeden malý polštář a mrkne ho po okně, které div nevysklí. Jo i tím polštářem.

"Tak co bude s tím sexem? Uhm, svlékáním. Ne, to taky neznělo nejlíp. Nechceš se válet v hadrech, že ne? Válel ses v trávě…Se mnou. V podstatě." Kecne si bez váhání k němu na postel a už se pasuje s jeho svrškem.

"Pak ti dám pusu, popřeju dobrý zbytek noci a lehnu si taky." Tváří se naprosto vážně, než se rozesměje.

"Kecám, půjdu k sobě, pokud se nějakým divným zázrakem nezaseknou dveře, něco je nezablokuje nebo v mé posteli už někdo spát bude." Podívá se mu zblízka do tváře s hlavou mírně na stranu.

"Nebo bys mě náhodou nechtěl pouštět?" Dodá i poslední možnost a…

"Já Hyda vážně zabi…To je blbost mrtvej už je." Protočí očima v sloup. Netopýr je samozřejmě zpátky.

"Má někdo za sondu tak pitomou okřídlenou krysu? Má a zrovna já." Postěžuje si a rozvalí se na Aoiho postel.

Aoi, Gackt

Plyšového medvěda? Co by jako měl dělat s plyšákem? Vždyť se to ani vzdáleně neblížilo živému mazlíčkovi, co umí někomu nafackovat? Protočí nad Torou očima, protože si to právě teď zaslouží. Pak už se ale oba protahují kolem Gackta do domu a ten za nimi zavře. V ten okamžik samozřejmě uvidí, kde je ta Torova pacička, ale nic na to neřekne. Aoi uměl sám prskat, když se mu něco nelíbilo. Ještě chvíli se za nimi dívá, když mizejí po schodišti nahoru a nejspíš už začíná chápat všechno, co mu Hyde o Torovi napsal. Odpovídal mu, že je zbytečné, aby tady dnes přes den jeho netopýr hlídal, ale možná to nakonec nebude na škodu, alespoň to nebude muset dělat on sám. Pánové si v parku očividně dali něco dobrého, ale nevypadá to, že by to kdo ví jak přehnali. Alespoň je Aoi pro jednou snesitelný. Zítra ale bude muset Torovi říct, ať podobné věci neukazuje Rukimu, byl ještě takový jejich nezletilý a mohl by to ošklivě přehnat. Pak už zmizí v dolních pokojích. 

Aoimu se jde nahoru hodně těžko, připadá mu, že jeho nohy váží asi o dvacet kilo víc, než ráno a to mu obvykle byla váha díky supernaturální síle úplně jedno. Ale teď? Jednou rukou svírá zábradlí, druhou Torův pas a je rád, když společně projdou dveřmi. Ani se nediví, jak Tora ví, kam má tak na jistotu jít. Jakmile ho obklopí známé prostředí a jeho osobní vůně, usměje se a spokojeně zavrní. Doma je prostě doma, ať si každý říká, co chce. Ztěžka dosedne na postel a má chuť se do ní rovnou skácet, ale z toho přiopilého stavu ho dokonale proberou Torova slova. Pomůže svléct? Tak to prrrr… Plácne ho po rukou a vrhne po něm vyčítavým pohledem, než se oba podívají směrem k oknu, odkud se ozývá divný šramot. Tora tím směrem hodí polštářem, ale nestane se vůbec nic a netopýr tam otravuje dál. To plácání do okenních tabulek je tedy vážně protivné. 

"Máš pravdu, už žádného netopýra nechci." Souhlasí s ním, ale to už je Tora u něj na posteli a zase ho chce svlékat.

"Já to zvládnu sám." Brání se, i když ne zrovna nějak vehementně a při jeho posledních slovech se dokonce trochu pousměje. 

"Už jsem ti vysvětloval, jak to je. Bylo to vážně pěkné rande, ale všechno má svoji cenu." Řekne mu. Podle Aoiho by se měl vztah budovat, pěkně pomalu. Užít si pár nesmělých setkání, vzít se za ruku… Ne, opravdu neumřel v sedmnáctém století nebo ještě dřív, tomuhle doopravdy věří! Tedy… myslí si to. Když sebou Tora plácne naznak, musí si v duchu připustit, že mu to v jeho posteli opravdu sluší. Oba byli ten typ, co měl rád černou a ta barva jim slušela. Tady bylo černé všechno, kromě jejich kůže a stěn, no vážně. Chvíli ho prostě jenom tak spokojeně pozoruje. 

"Musíš se zbavit toho netopýra. Až tě Hyde přestane hlídat a ty konečně zůstaneš na jednom místě, třeba si něco zasloužíš. Třeba další polibek." Dá mu najevo, že jsou sympatie zatím doopravdy vzájemné a při tom uvědomění ho zalechtá v žaludku. Teď už je ale čas lehnout si do rakve, den je za závěsy a on ho cítí až v morku kostí. 

"Tak běž, Tygříku. Můžeš mi sehnat plyšáka, ale ne medvěda, tygra. Bude mě tu hřát, než splníš všechny moje podmínky." Dlouze si zívne a plácne se na záda vedle něj. Asi bude spát prostě takhle. Víčka se mu nebezpečně klíží a nejspíš zapomene i to plácání do okenních tabulek.

Tora

To plácání po rukou si taky mohl odpustit. Torovo obočí jde k sobě a nemůže za to jen netopýr. Ten mu pije krev úplně stejně a vůbec ho očividně nezajímá, že to on by měl pít krev druhým. A že se to o to snaží každý den a nejen opravdu, ale i obrazně. Ne s Aoim očividně nehne, když ho tak poslouchá. Tedy ne tak, jak to dělá obvykle. Musí si krátce povzdechnout. Hodí si ruce pod hlavu a kouká do stropu. Skoro to vypadá, že přemýšlí. Nebo si na to jen hraje, aby vypadal před Aoim mnohem líp? Těžko říct, ale v hlavě už začíná mít celkem jasno. Natočí oči jeho směrem a sjede ho jimi od hlavy až k patě.

"Začínám být přesvědčený, že to za to stát nejspíš bude." Vlastně mu složí další kompliment. Jen je pořád přesvědčený, že to přijde třeba zítra. On nikdy moc nepřemýšlel do budoucna a v tom s ním bude rozhodně problém.

"Zůstat na jednom místě?" Nahodí hraně vyděšený pohled.

"Chceš mě zabít?" Uchechtne se krátce i když se snažil tvářit vážně.

"No jo já vím, na to už je pozdě." Protočí očima sám nad sebou. Vidina polibku od Aoiho…Staví ji na různé stupníky, aby věděl, jestli mu to za to všechno stojí. Dneska si to vyzkoušel a uvědomí si, že obsadil bez pardonu první příčku.

"Fajn, z netopýra udělám krysu. Budu hodný upírek, když se nikdo nebude dívat a ty mi slíbíš další rande." Přidá si i svoje podmínky, aby to s ním Aoi neměl tak jednoduché, když už mu povolil. Natočí hlavu stranou podruhé, když si lehne vedle něj.

"Dobře toho tygra máš mít, ale pak si nestěžuj, že se do té rakve nevejdeš. Bude totiž minimálně tak velký jako já, aby ti nebylo smutno a že bude." Povzdechne si podruhé, protože ležet vedle Aoiho…Ne, to je jak kdyby stál před krvavými hody a nemohl si ani líznout…+Na to teď ani nemysli.+ Napomene se v duchu, protože ještě asi vteřinu a už odtud neodejde.

"To bude, asi víc, než kdy já." Prohodí pobaveně, než se na něj naposledy podívá. Místo, aby hned šel, se hbitě přesně nad něj na postel, ale jen se dotkne rty jeho čela.

"Tak se hezky vyspinkej." Pošeptá, než se zase zvedne, než mu Aoi vážně ublíží a s rukama v kapsách vyjde na chodbu. Kdyby nebylo krátce před svítáním, asi pro toho tygra zajde rovnou, ale teď se jenom ztratí ve svém pokoji, kde se hodlá taky uložit. Plácání křídel a…

"Dám ti tam pastičku na myši." Vyhrožuje netopýrovi, ale ten se ani nehne.

"Zakousnu tě." Zavrčí nepříjemně a netopýr opravdu zmizí.

"To šlo snadno." On sám nechá víčka klesnout a už už by usnul, když se ta malá potvora objeví znovu. Kazí mu nápady, které by tu mohl provést a hned je zase zavrhuje, protože tím by přece nesplnil podmínky.

"Ani malý vtípek? Pijavice ve vaně?" Ptá se sám sebe a rovnou to hází za hlavu. Ne tohle mu nejspíš neprojde.

"Mrtvá ryba pod postel?" Ne, to by ho všichni vyhodili rovnou a nejspíš i on sám sebe. Ten puch by nerozdýchal jen tak někdo. Vytáhne na netopýry prostředníček, ale míchaná krev má i svůj dojezd, který na něj dolehne. Stejně úplně slyší Hydův hlas, jak mu vyhrožuje, že ještě jeden prostředníček a půjde se na něj podívat osobně a zblízka. No jasně, má ho prostě přečteného.

"Ty se ještě budeš divit." Vzkáže mu do prostoru a pak konečně úplně odpadne a je mu úplně jedno, že neleží na své posteli.