Aoi x Tora- Jen si ten pytlík nech tam, kde je. - část 2.

(psí bouda)

Aoi

"Cože?" Vyprskne Aoi trochu smíchy. Ten netopýr, že měl zlatou náušnici? 

"A proč se tě chce tolik zbavit? Nahoře si myslí, že je neschopný, když se nedovede postarat o jednoho nového upíra?" Teď asi trefil hřebíček na hlavičku. Takhle nechtěl vypadat prostě nikdo. 

"Když tě nezvládne Gackt, zvládnu tě já." Řekne sebevědomě a přivře na něj oči, ale místo aby to působilo vyzívavě, působí to spíš sexy. Tora mu to samozřejmě hned vrátí. 

"A proč chceš jít o dům dál? Proč se tolik snažíš, abys nikde nevydržel?" A od kdy má on sám tolik otázek? Většinou ho nic ze světa okolo příliš nezajímalo, rozhodně ne nevycválaní týpci, kteří neznali nic, než žerty. 

"Kolik ti bylo, když jsi umřel?" To je v podstatě otázka, kolik je mu pořád. Pak ale nahodí takový ten úsměv dospělého, co je shovívavý k dětským hrám. On nesnášel stavy, kdy nevěděl, co dělá. Z počátku se mu to dělo neustále, když byl novým upírem a někde zacítil krev. Teď už je schopný alespoň odejít, ale dřív prostě přeskočil stolek v McDonaldu, přidřepl si na pištícího člověka a brčkem z jeho džusu si klidně vzal, co chtěl. Na chvíli se mu pohled zamlží nad tou vzpomínkou a zatřese hlavou. Vypadal jako idiot. Párkrát ho odvezli na psychiatrii a pak se taky musel stěhovat, ale to Torovi neprozradí. Ani za nic ne. A jestli mu to kluci prásknou! Teď z nich byl nejstarší, ale pořád byli taková Gacktova školka. Jakmile přijde ta Torova sázka, všechny jeho instinkty mu říkají, aby to odmítl, že toho bude strašně litovat. Už jen proto, co o něm zatím ví. Úkosem shlédne na nabízenou dlaň a zároveň ho překvapí, že se ze sázky vylučuje postel. Ještě, že tak, protože jeho by ani nenapadlo, že by mohl chtít něco podobného. Nepotřebuje ani moc hecovat, ale on, že někdy bude stejná holka jako Uruha? Tak to ani omylem! Sevře pevně Torovu dlaň a s jistým zaujetím sleduje iluzi, která si s nimi pohraje. Je doopravdy moc dobrá. Klidně by rád viděl víc. Protočí očima při narážce na sex a po jeho boku vykročí ke stánku s párky. Jeho nosu to nijak zvlášť nevoní, ale snaží se tvářit, že má hrozný hlad. Daleko víc ho zajímá náplast na prodavačově palci. +Žádní lidé na špejli, prostě ne!+ Zakáže si to v duchu. Pak společně poodejdou, aby nachystali návnadu. 

"Překvapí tě to, ale mě stvořila ta slečna, co s námi žije. Gackt proměnil jeho." Prozradí kousíček z jejich rodinné historie. 

"Pokud s námi zůstaneš, vlastně budeš jediný, koho nevytvořil někdo z nás. Tebe ale asi nekousl Hyde, když tě dostal na triko a tak moc tě chce někde umístit? Proč nemůžeš zůstat s ním?" Je toho hodně, co na novém upírovi poznat. Gackt je v pohodě, když mu občas zahraješ na ego. 

"Nech ho rozhodovat a pronášet životní… posmrtné filozofie a máš od něj pokoj." Prozradí mu jednoduchou cestu, jak na něj a pak s jiskrou v oku přikývne. Jasně, že si troufnou. Vždyť jsou ty čivavy přece pryč. Společně zakleknou za nejbližší křoví jako dva agenti a důležitě sledují dění u dveří. Neděje se tam vůbec nic. Za to za jejich zády projdou po chodníku dva chodci, ohlížejí se a vrtí hlavami. Dva kluci s párkem v křoví…

Tora

"Ty? No tak to si tu zařídím trvalé bydliště. Ale asi za chvíli nebude kde." Narazí na fakt, že ten barák možná i srovnají se zemí.

"Tohle jsi mi neměl říkat, už se mě nezbavíš." Tora si chvíli hraje na tajemného, protože na sebe nerad hned práská všechno. Ono asi není moc o co stát a tak se s tím nechlubí na počkání. Mnohem lepší je to teď nebo ne? Tak kdo se bude babrat v minulosti. Jde na něm vidět, jak moc se mu do toho nechce. Rozhodně ale pookřeje, když dojde na přijmutí sázky.

"Vůbec nevíš, do čeho jsi právě kousnul." Přijde s poznámkou a oči mu svítí, jak kdyby právě vysosal světlušku.

"To jako vážně?" Vypadá hodně překvapeně, když mu prozradí, jak tu u nich bylo.

"A ty jsi proměnil toho…" Loví z paměti jméno, ale jde to těžko.

"Rumiho? Ne rum je chlast. Rukiho? Jak to bylo krucinál?" Protočí sám nad sebou očima, ale nakonec nad tím mávne rukou.

"Je to složitý. Proměnili mě, když jsem lezl z casina. Obrali mě o všechno a nechali tam, jak prašivého psa a ještě s holým zadkem." Práskne na sebe víc, než vlastně vůbec chtěl. Jenže když se na Aoiho podívá, jde to nějak samo.

"Ono v první chvíli mi to bylo asi jedno." Pokrčí rameny a zasměje se. Jasně, první jeho starost byla, jak se dostat ke krvavým koktejlům a to, že vletěl zpátky do casina s holým zadkem…To už bylo vedlejší.

"Z tama mě odtáhl Hyde a všechno mě naučil. Bylo mi tehdy třicet." Prozradí mu, jak k tomu celému došlo.

"Od té doby se ho nemůžu zbavit." Zavtipkuje, když se už krčí ve křoví, ale dál nepokračuje. Zbytek si nechává pro sebe. Neví, jestli by byl Hyde rád, že některé věci šíří dál a tak to radši nedělá.

"Dobře, tohle si možná zapamatuju, jen nevím, jestli nebudu dělat pravý opak." Odsouhlasí mu způsob, jak vydržet s Gacktem. To bude teda oříšek, hlavně pro něj.

"Hlavně jsem typ, který vydrží dlouho na jednom místě. Začnu se nudit a vymýšlím kraviny." Prozradí mu zase něco málo na sobě, než se ohlédne na dva procházející.

"No co je. Nevidíš ten párek, máme tu chvilku." Odpálkuje je bez váhání a přeostří na dveře.

"Vypadá, že je klid. Jdu tam. Kolíček na nos asi nemáš co?" Dloubne loktem do Aoiho.

"Kdybych se nevrátil, nechceš mi něco říct? Takové ty věci, co se říkají před smrtí? Poslední cigáro, poslední pusa hm?" Nakonec nepočká ani na odpověď, klidně ho líbne na tvář a vyleze z křoví. Plíží se dost při zemi, ale lehat si rozhodně nebude. Dostane se dost daleko, kde odloží párky a pak uslyší divné zašustění. Ohlédne se několikrát přes rameno, rychle párky pokape z malé lahvičky, aby voněly ještě víc a málem se přerazí, jak ve své rychlosti nedobrzdí před keřem a nabourá do Aoiho, které s sebou sundá k zemi.

"Ale ahoj, kde se tu bereš?" Drží váhu na předloktích a kouká mu do tváře.

"Kdybych věděl, že se s tebou budu válet v keři, přijdu mnohem dřív." Ani za nic se nehodlá vzdát místa nahoře.

"Jak dlouho myslíš, že bude trvat, než nás přes ty vylepšené párky vyčmuchají?" Nakloní se kousíček níž.

"To je krček. K nakousnutí. Byl bych první, když nepočítám přeměnu?" Jasně, to je jediné, co ho zajímá i když má vlkodlaky za zadkem.

Aoi

Zavrtí nad ním hlavou, když splete Rukiho jméno podle druhu alkoholu, ale přikývne. Ano, toho proměnil on. Pak ale trochu zvážní a znovu si ho musí důkladně prohlédnout. 

"Nezodpovědný povaleč už za života. Divíš se, že jsi umřel?" Vyčte mu jako by snad sám byl živý a tiskne nesouhlasně rty. To proto se Torovi tak pěkně vyvinula schopnost iluzí. Měl to prostě v krvi. Vždycky to tak bylo. Jejich upíří schopnost pěkně podtrhla nějakou jejich silnou stránku. I Aoi měl svou. Variací na upíří schopnosti bylo nepřeberně. Některé byly lepší, než jiné a podle toho a věku pak upíři byli různě silní a mohli si pro sebe urvat víc. Gackt byl šéf, protože jím byl od své podstaty. Dovedl lidi ovládat a nařizovat jim silou své vůle a myšlenky, co mají dělat. Prý dělal někde velké zvíře i za života, ale nikdy jim o tom nevyprávěl. 

"To už ti bylo docela dost, máš štěstí, že vypadáš tak zachovale." Zase si do něj rýpne, ale pravda je, že Torovi to moc sluší a aspoň vypadá vyzráleji, ne jako malý kluk. Aoiho by vážně trefilo, kdyby ho někdo proměnil, když byl dítě nebo puberťák. Věčnost s mutujícími hlasivkami? Ne, díky. Věčnost jako dítě? Leda by chtěl žít s pedofilem. Ne, že by snad stál o vážný vztah. Být s někým až do smrti je pro člověka hračka, ale pro upíra? A Aoi si nepotrpěl na párleté kraťoučké románky. Na Torovo vysvětlení o vlastní neposednosti nestihne nic říct. V tu chvíli se společně s ním ohlédne po chodcích a jeho vysvětlení ho donutí vyprsknout smíchy a rychle sklonit hlavu. 

"Ty jsi neuvěřitelné pako." Řekne mu, ale pak odhodlaně přikývne. 

"Cigáro ti nedám, později by mi chybělo a tobě to jako podruhé mrtvému už bude jedno, víš?" Pokrčí nevinně rameny a tu pusu raději přejde, ale Tora mu ji stejně dá. Přitiskne dlaň na tvář a zaskočeně se za ním dívá, ale už vidí jen jeho záda. A zadek. Pěkný zadek. Znovu potřese hlavou a víc se přikrčí. 

"Co tady děláš? Nechceš krást, že ne?" Ozve se mu najednou za zády a když se Aoi ohlédne, stojí tam policista. 

"Co? Já? Ne, já jenom…" Krčí se tam jako pitomec, ale vyfasuje velmi podezřívavý pohled. 

"Upadl mi tady prstýnek…." Řekne Aoi a upře svoje černé oči do těch nad sebou. Velmi dlouze a intenzivně. Trvá to jen chviličku a policista je vinou hypnózy jeho. Pošle ho na kafe do Starbucks a je klid. Tedy do chvíle, než do něj vrazí Tora, zalehne ho a zašpiní mu tak oblečení. Aoi se hned zamračí. 

"Víš, jak je na černé všechno vidět?" Utrhne se na něj, ale Tora si nedá říct a vrká dál. Co tím chce říct, že je Aoi ještě neokousaná panna? No… 

"Asi tak pět vteřin." Ozve se hlas kousíček od nich a přejde v nepříjemné zavrčení. V tu ránu je Aoi i Tora na nohou. Vlkodlak vypadá jako jejich pelech. Jako otrhaný squater. 

"Divím se, že ses trefil na náš plot a nepočůral sis kalhoty, podle toho, jak je to cítit až sem, moč v tom ale není..." Křiví Aoi nos. 

"Moje smečka se na vás vrhne." Vyhrožuje vlkodlak. 

"Vážně?" Kývne Aoi ke dveřím u domu. O jeden párek se tam rve klubíčko vlkodlaků až lítají umaštěné chlupy. Aoi na nic nečeká, prošacuje Torovy kapsy, vytáhne lahvičku, kterou chtěl Tora použít pro ně a mrskne s ní po vlkodlakovi. Rozbije se mu u nohou a okamžitě ho ovládne obláček výparů. +Strážníku, oni tu fetují! A jsou tu divocí psi!+ Vyšle myšlenku a pak kývne na Toru a přes rameno. Strážník se sem řítí jako divý. 

"Jdeme." Zavelí Aoi a smete si z ramene neviditelné smítko. Záda má celá od listí, jak ho Tora povalil, ale to neví.

Tora

Samozřejmě, že slyšel Aoiho výmluvu, aby jim dal policajt pokoj a ani mu neušlo, co umí. Na něj si bude muset dávat sakra pozor, aby mu do hlavy něco nenasadil. Beztak by ho nechal někde pobíhat bez oblečení a u toho by se dobře bavil. Vidí mu až do žaludku. Na Aoiho těle se mu neskutečně líbí a rozhodně nemá v plánu se z něj zvedat, ale co chce je teď houby platné, protože tohle bylo cizí území a najednou u nich stojí jeden z prašivých psů.

"Válejí se v odpadcích. Chtěli, aby z toho byl sport. Ještě jim to naštěstí neprošlo." Prohodí poznámku a málem by začal podvědomě strkat Aoiho za svá záda. Tohle přišlo nějak automaticky, aniž by nad tím přemýšlel. Ohlédne se přes rameno a musí se pobaveně uchechtnout. Vždyť to říkal, že po tom půjdou.

"Jeden by řekl, že máte ve smečce dost párků." Prohodí, ale to už se sem žene strážník. Že by zase Aoi? Nejspíš ano.

"Takové plýtvání." Povzdechne si, jakmile dojde na lahvičku z jeho kapsy.

"Víš, kolik to stojí?" Prohodí ještě k Aoimu a protočí očima. No tak si sežene druhou, ale…No dobře, tohle byla taky zábava.

"Počkej, nechoď daleko." Zastaví se o pár kroků dál a kývne hlavou směrem tomu klubíčku.

"Sleduj, už to působí." Zasměje se upřímně a pozoruje několik vlkodlaků, jak se válejí jeden přes druhého a když se jim podaří vstát zase se jim nohy zaplantají.

"Tohle bych taky mohl dělat celé dny." Odtuší pobaveně.

"Ještě mu trochu zavaříme." Mrkne na Aoiho a po několika gestech dlaněmi se uprostřed ulice objeví iluze staré paní, které ukazuje na kluka, který je v keři vyrušil a křičí, jak ji okradl a málem zbil. Tora si přiloží prst na rty a pak ho vezme za paži a zamíří po ulici pryč.

"Teď budou mít dlouho, co vysvětlovat. Tak co přijímání, prošel jsem?" Zeptá se ho zničehonic a vzápětí mu to dojde.

"Teda, je mi to jedno samozřejmě, ale pro ten pocit." Zamluví to hned.

"Hm, tak co teď? Dáme si nějakou dobrou pozdní večeři?" Nabídne mu bez váhání a začne se rozhlížet po ulici.

"Ne, ten ne, to už bude zdrclé." Ušklíbne se na staříka, který se opírá o hůlku.

"Moc opilé…" Konstatuje na kluka, který se sotva drží na nohou.

"Já nevím, ale tenhle jídelní lístek nestojí vážně za nic. Copak už neexistují pořádně chuťovky, na kterých by si člověk pochutnal?" Povzdechne si nad dnešním výběrem.

"Hm, koukej sportovec." V očích se mu blýskne, když uvidí mladíka, který probíhá kolem.

"Z něho by ta fontánka byla hodně povedená." Naklání hlavu na stranu, když proběhne kolem nich a už skenuje jeho zadek.

"Hm, tohle vůbec nevypadá špatně. Míří do parku, třeba budeme mít štěstí a vběhne nám přímo do náruče." Dodá ještě, protože on za nikým rozhodně utíkat nebude.

"Jsi romantik, Aoi-chan? Piknik pod hvězdami hm?" Zlehka do něj dloubne loktem.

"Myslím, že bych svedl i ohňostroj a možná nic nezapálím. Hlavně ne nás dva." Zavtipkuje ještě a zamíří tím směrem.

"Už jsem se dozvěděl, že jsem pako. Mimochodem díky za poklonu. Tak co podle tebe ještě jsem?" Vyzvídá, jak kdyby mu na tom záleželo. Vůbec netuší, proč ho začal zajímat zrovna jeho názor.

"Podívej, tam je." Poukáže na běžce a znovu se soustředí, aby mu vytvořil iluzi větve pod nohama. Musí se rozesmát, když chlapík povyskočí, vykřikne a málem se přerazí.

"Potřebuje trochu vyhnat tep." Pokrčí nevinně rameny.

Aoi

To byla vážně vtipná poznámka, už vidí tu šakalí olympiádu. Co mu ale neušlo, byla Torova snaha ho podvědomě chránit. Zatím nemá příliš času uvažovat nad tím proč, ale souvisí to snad nějak s jeho narážkami? Ne, to si nemyslí, vždyť se vůbec neznali a Tora už dal jasně najevo, že je vtipálek, co si takhle střílí z kde koho. Ty párky ve smečce ho upřímně rozesmály, ale na otázku o cenovce musel jenom pokrčit rukama. Je mu jasné, že to nebude vůbec nic levného, ale něco udělat prostě musel. Kdyby se tu poprali a něco se jim stalo nebo na sebe přitáhli moc pozornosti, Gackt by jim asi moc nepoděkoval. Tora je možná zvyklý se pořád stěhovat, ale on ne. Už je na cestě pryč odtud, respektive domů, když ho Tora vezme za předloktí a zastaví. Ohlédne se na to, co mu chce ukázat a koutky se mu skutečně zvednou nahoru. Opravdu je to hodně zábavná podívaná a čím déle to pozoruje, tím víc se chechtá. Vlastně už se hodně nocí nesmál tak moc jako dnes, pokud zrovna netrápil Uruhu. 

"Jak?" Zeptá se ho, ale to už je svědkem Torova kouzlení s iluzemi a je to opravdu působivé. Na to, jak je vlastně mladý, jsou neskutečně věrohodné a jednou s tím bude opravdu nebezpečný. Už teď vnímá jeho sílu. Tohle neuměli ani mnohem starší jedinci. Přistihne se, že na to zírá s doširoka otevřenýma, užaslýma očima a nechá toho, až když společně vyrazí po ulici pryč. 

"Tohle na mě udělalo dojem." Přizná se mu, když se mile usměje na jeho profil. Tora to ale začne zamlouvat a už s ním zase šijí všichni čerti. Ještě chvíli se na něj dívá s jemně pootevřenými rty, než se začne rozhlížet okolo jako on. Při slovech o zdrclé krvi si musí zase zaclonit dlaní ústa. 

"Člověk ne." Opraví ho. Tohle Torovi ještě chvíli potrvá. On se přeříkával ještě po několika letech, než mu pokaždé hořce došlo, že člověk už opravdu není. Tora se své myšlenky na fontánku očividně nehodlá vzdát a tak Aoi přikývne na možnost nadejít tomu sportovci. I on má hlad a spát takhle rozhodně nepůjde. Nad jeho otázkou se musí zamyslet. 

"Hmm… ano, jsem." Přizná se mu nakonec a moc dobře ví, kam tím piknikem míří. Z ohně má samozřejmě panický strach jako všichni upíři, ale iluze nepálí. Protočí očima, když dojde na tu poklonu. 

"Jsi hodně vtipný. Kluci by ti řekli, že nemám smysl pro humor, takže opravdu hodně." Pokusí se mu nastínit, jak velký je tohle kompliment a sám se podívá, kam Tora ukazuje. Moc nedává pozor, spíš se tak courá vedle něj. Znovu vyprskne, když dojde na iluzi s větví. Okysličená krev bude stříkat opravdu vysoko, to bude vážně fontánka. Nakonec se rozhodne vzít věci trochu do vlastních rukou, když se tmou přemístí běžci rovnou do cesty. Využije jeho zaraženého pohledu, mile se usměje a broukne nesmělé Ahoj. Stačí mu trochu delší oční kontakt a oběť mu propadne, jako by ji balil. Aoimu stačí zamrkat jako panenka, udělat krok blíž a už ho bere dlaní za hlavu a stáčí jí stranou, aby mohl zabořit zuby do tepny na jeho krku. Jen trochu, než se běžci podlomí nohy a on ho bude moci odtáhnout do bezpečí, na ten piknik. Rozhodně se rozdělí. Jeho oči se zalesknou ve tmě, když se ostražitě rozhlíží kolem, jestli to někdo nevidí.

Tora

Tora vypadá, jako by osvobodil svět, když mu Aoi řekne, že to na něj dojem udělalo. Neživot měl něco do sebe, tohle se mu na něm líbilo nejvíc. Mohl toho tolik dělat a jeho iluze byly to jediné, na čem dokázal opravdu pracovat a zlepšovat se. Ten efekt stál za to a teď se mu to jen potvrdilo. Druhá stránka věci, byla poznámka o člověku.

"No jo, já vím." Protočí očima v sloup, ale už se směje běžci, který se málem přerazí. Jo, tohle mu rozhodně zlepšilo náladu. Trápit lidi…To je věc, kterou by mohl dělat klidně každý den a ne jednou.

"Jsem rád, že se dobře bavíš. Někdo ten smysl pro humor musí probudit." Pozoruje ho o chvilku déle a mírně se pousměje. Je to úplně jiné, ne tak přehnané, jak to obvykle umí, aby měl pocit, že si je jistější. Měl v sobě hodně ale, které nemusel nikdo vidět. Teď to všechno dává trochu stranou, po dlouhé době se cítí opravdu uvolněně. Když pomine tu krvelačnou stránku, tak sám sebou. Nadechne se, aby mu možná i poděkoval, ale Aoi je v tu ránu pryč. Přeostří na běžce a sám se přemístí kousek blíž, aby jeho celé vystoupení mohl pozorovat. Je to působivé, ale upřímně by nechtěl, aby to použil zrovna na něj. Nebo ano? Záleží, jak by to bylo. Nahlas však nic neřekne, jen uznale pokývá hlavou. Zaboří ruce do kapes a sám se soustředí na okolí, aby je opravdu nikdo nevyrušil. Sem asi moc lidí po tmě nechodí, nejspíš se bojí, ale to je jen dobře.

"Tam nás nikdo neuvidí." Kývne hlavou k nedalekým stromům, za jejichž větve nejde vidět. Částečně se tam schovají a můžou si v klidu užít svou vlastně romantickou večeři.

"Kde se to ve mně bere?" Zeptá se sám sebe, než se přiblíží k běžci a hodí si ho přes rameno. On mu přece slíbil večeři, tak je na něm, aby ho řádně naservíroval.

"Škoda, že jsme to netušil dřív, vzal bych pár věcí s sebou. Ale…" Vytáhne z vnitřní kapsy pytlík s krví, který mu nabízel prve.

"Když to nepřeženeš, budeš mít jen dobrou náladu. Na dochucení." Zatváří se jako ten největší labužník na světě, než ho složí na onom místě vláčně tělo do trávy.

"Mimochodem, bylo to vážně sexy. Umíš víc takových kousků? Klidně se rád podívám." Pravý koutek se mu provokativně pozvedne, když z kapsy vytáhne ozdobné malinké pouzdro a uvnitř je malá trubička z oceli zdobená složitými ornamenty. Tu dostal od Hyda v den, kdy by měl mít narozeniny. Nechápal to, on už je přece neslaví od té doby, co umřel. Stejně se musí pousmát, když cítí pod bříšky prstů každou jednotlivou linii.

"Tohle je moje oblíbená hračka. Ukážu ti to." Posadí se pohodlně do trávy a přitáhne si lidské tělo částečně na svůj klín.

"Pojď hezky za mnou, u tohohle nemůžeš být moc daleko." Zavrní tiše a přijde na řadu zase jedna z jeho iluzí. Ty drobné dokáže udržet jen myšlenkou a tohle je jedna z nich. Kolem nich se začnou komíhat plamínky.

"Je to trochu masochistické, když to vezmeš kolem a kolem." Neodpustí si poznámku s krátkým zasmáním. Pak si sám cucne malinko z pytlíku, než se konečně skloní k mužově šíji, do které se zakousne tentokrát on, protne to správné místo a vpustí do jeho žil trochu tekutiny, která dost dobře rozproudí jeho krev. Vymění svá ústa za malou trubičku, která usměrní proud.

"Prosím princi Temnoty, tohle je večeře právě pro vás." Nabídne mu hned první doušky.

"Musíš jít ještě malinko blíž, pokud se mě nebojíš." Jeho hlas nabere hloubku, jak kdyby ho vábil spíš k sobě. 

"Když se ti to bude líbit, nakonec to bude dost povedené rande, co myslíš?" Stočí hovor úplně jiným směrem.

"Není nad to v jeden večer nakopat vlkodlakům zadky a užít si párty s krví, která teče proudem." V očích se mu blýskne, tohle je rozhodně večer podle jeho gusta, jen by to chtělo ještě malinko koření a to sedí vedle něj a je hříšně sexy. Teď by asi nějaká svatyně spadla a nebylo by to tím, že do něj vstoupí, jak si všichni myslí, spíš tím, co se mu prohání hlavou.

Aoi

Běžec klesá do Aoiho náruče. Pomaličku ho chce skolit k zemi a pak odtáhnout jako jaguár antilopu. Společně s chutí krve se v něm probouzejí pudy predátora a nechce se mu kořist vůbec pouštět. Kdyby byl Tora cizí, prostě by po něm s vrčením vystartoval, aby se klidil dál, ale teď tělo přece jen pustí a nechá ho, aby ho odnesl on sám. Bříškem ukazováčku si jemně setře koutky, naposledy se rozhlédne a následuje ho za stromy a velké keře rododendronů. Po cestě sáhne po pytlíku s podivnou krví a chvíli si ho prohlíží. Už má ale dost spokojenou náladu na to, aby se to rozhodl zkusit. Obvykle takové věci nedělá, ale dneska je trochu rebel. Otevře ho, přivoní si a pak se trochu napije, asi jako by si dával panáka. To stačí! Pokud je toho třeba víc, počká si, až co s ním udělá tohle. Ta krev je ale tak dobrá, že má co dělat, aby to do sebe neposlal celé. Takhle nějak určitě fungují drogy a on vlastně ani nevěděl, že existují i nějaké upíří. +Právě sis dal lajnu s úplně cizí osobou v parku. Pro všechny Kami...+ Zůstane stát nad skoleným běžcem, ale zaskočeně zvedne oči k těm Torovým. Připadal mu sexy? Vůbec se o to nesnažil. Kdyby to tušil, dal by si víc záležet. Moment…?! Pousměje se a skoro stydlivě pokrčí rameny. 

"Myslíš tu hypnózu? Tohle jsou snadné cíle a jen krátkodobé efekty, ale ano, umím to líp." Řekne mu a úmyslně si jeho oči podrží dost dlouho na to, aby ho tím poškádlil, že by mohl zkoušet něco podobného i na něj. Nic takového ale neudělá přesune pozornost ke zvláštní trubičce, kterou Tora má. Je jako nějaký překupník. Kde tohle bere? 

"Co přesně jsi za života dělal kromě hraní karbanu?" Začíná mít maličko představu. Nikdy nic podobného neviděl, ale je zvědavý a když ho Tora vyzve, aby šel blíž, klekne si do trávy a dosedne na paty těsně vedle něho. Sleduje každý jeho pohyb, co přesně s tou věcí bude dělat. Jakmile se objeví oheň, trochu sebou trhne a přisune se ještě o kousek blíž, až se ho dotýká ramenem a stehnem, ale živel nehřeje… je to iluze. Vážně by ji skoro nepoznal. Pak už vidí, jak Tora napouští tělo jejich oběti trochou krve z pytlíku, která už koluje i v Aoiho žilách. Když se odtáhne, krev vysokým proudem stříká z tepny, ale jen na chvíli. Trubička je něco jako náústek, aby nebyli zacákaní jako při jatkách, ale krev z ní stejně ihned vyvěrá. +Princi Temnot?+ Stačí se ho zeptat očima, než se honem skloní, aby nic nepřišlo nazmar a je to jako extáze. Jako by si ji vážně někde dali. Pousměje se a začíná mít trochu problém ho k tomu vůbec pustit. Vzhledem k tomu, že má Tora hlavu běžce v klíně a on se sklání k jeho krku, je u něj blízko až dost. Nakonec se narovná v ramenou, aby ho taky nechal napít.

"To je." Řekne namísto všech vět, které by řekl, kdyby neměl cosi v oběhu. Trochu rozverně se pousměje a v černých očích se zaleskne. Teď je to Tora, kdo se sklání nad tělem a on mu mimoděk dlaní odhrne vlasy ze spánku, aby je podržel stranou. To aby mu snad nepřekážely. Prohlíží si jeho profil déle, než by vůbec měl, ale když se začne Tora zase narovnávat, jeho vlasy pustí. 

"Měli bychom ho nechat být, nechceme ho zabít." Nemůžou běžce tak náhle připravit o tolik krve, jinak se z toho jeho tělo nevzpamatuje. Aoi svou oběť o život nikdy nepřipravil. Zatím se vždycky dost kontroloval a taky prostě nebyl ten typ.