(soukromý bar)
Takeshi
"Samozřejmě, zatím netušíš, komu jsi na nabídku kývl." Zatváří se malinko tajemně a znovu si dopřeje doušek, stejně jako dlouhé potáhnutí. Začíná rozvažovat, co by mu mohl dnes večer naservírovat. Je toho tolik, co si tady můžou vyzkoušet a je si jistý, že se to Aoimu nakonec zalíbí. Trochu ho ukolébat a pak…Musí se mírně pousmát nad vlastními myšlenkami. Ta dovolená byl vlastně skvělý nápad. Mírně přikývne, když přijde na to vyplutí."Je to rychlé že?" Nahodí jako první, než mu Aoi prozradí, že je hodný kluk.
"Vážně? Tak to je na čase, aby tě někdo maličko zkazil. Ve tvém věku, je to snad i škoda." Ne, že on by byl tolik jiný, ale později už si dokázal jisté okamžiky užít. Mohl by mu trochu pomoct s malinko jiným pohledem na podobné věci? Mají před sebou tolik týdnů, rozhodně to vyzkouší. Pokud k tomu přijde i odměna pro něj, bude spokojený.
"Hm, ne tak úplně." Doplní ještě. Scestí? Ne, tak by to rozhodně neřekl.
"Baví mě lidem ukazovat možnosti a že jich je. Předat trochu svých zkušeností dál." V očích se mu blýskne, on sám ví, jak to myslel, ale pochybuje, že by to Aoimu došlo. Zatím jen zkoumá jeho povahu a to, co se odehrává v hlavě.
"Kde bys na ně vzal?" Zopakuje jeho otázku. Hm, takže to není o tom, že by ho nezajímaly. Samozřejmě si to přerovná úplně po svém.
"Alespoň vím, kde začít. Jsou věci, které když okusíš, nechceš jinak, třeba tohle bude to pravé." Provokuje ho dál cíleným směrem. On mu klidně koupí, co mu na očích uvidí. Líbí se mu natolik, aby v tom neviděl problém. Pak se krátce a chraplavě rozesměje.
"Ano, to jsi říkal. Opravdu jsem tě nepřeslechl a stejně…" Vypadá na pár okamžiků opravdu zamyšleně.
"Ale víš, spokojit se jen tak s něčím…to není úplně základ úspěchu. Je potřeba si vytyčit cíle, které nejsou jen tak lehce dosažitelné. Pár mně jich zrovna napadlo a hraješ v nich celkem podstatnou roli." Opře se mu znovu do očí.
"Je to takové nutkání, které moc neumím ovládnout. Je jich mnohem víc a ostatní si prozatím nechám pro sebe, ale tohle ti prozradit můžu. Je to přece cesta kolem světa." Odmlčí se na chvíli.
"Měli bychom vidět nové věci, zažít něco, co se už nikdy nebude opakovat hm?" Mírně pozvedne obočí.
"Není na čase pustit se svých konzervativních pohledů na svět a opravdu si to užít? Co se stane následujících pár týdnů, odpluje s touto lodí tak proč se omezovat?" Tak trochu se mu snaží nasadit brouka do hlavy a popostrčit ho ještě kousíček jinam.
"Něco ti prozradím." Narovná se v křesle, aby se mohl naklonit blíž.
"První pracovní příležitost, díky které jsem tady, přišla na místě, kam bys podle svých slov nikdy nevkročil." Nespouští z něj pohled.
"Podání ruky bylo před jeden velmi okouzlující a ne moc zahalený klín." Mluví naprosto otevřeně i když neřekne, co za klín to bylo a je to věc, na kterou si asi bude muset Aoi zvyknout. Pak se opře do křesla a dopije sovu sklenku.
"Nikdy nepodceňuj dokonalou atmosféru a přítmí podobných podniků. Uvolněná nálada ti otevře mnohem víc dveří, než by se dalo čekat. Ale to zůstane jenom mezi námi hm? Prý se o podobných věcech nemluví." Mrkne na něj bezostyšně.
"Někteří prostě kývnou na hodně věcí, pokud je něco rozptyluje, pak už to záleží jen a jen na preferencích." Zatváří se pobaveně, protože mu hlavou proběhlo několik vzpomínek.
"Můžu něco vyzkoušet?" Zeptá se, ale na odpověď moc nepočká.
"Co ti první přijde na mysl, když se tě zeptám, co bys rád na této lodi viděl jako první?" Vztyčí ukazováček ruky, ve které svírá sklenku.
"Ale nepodváděj, to nemám rád." Varuje ho pobaveně.
Aoi
"Připomínáš mi ten film s Al pacinem a Keanu Reevsem. Akorát, že tam šlo o krásnou mladou ženu." Rozhlédne se a jeho oči mimoděk spočinou na barmanovi. Vymění si vzájemně zaskočené pohledy a barman znovu zčervená. On by v tom případě měl být asi Keanu. Za nitky ale tahal ten třetí. Takeshiho slova to jenom dokreslují, když mluví o tom, že je potřeba, aby si ve svém věku začal pořádně užívat. Trochu ho z toho lechtá v podbřišku, když uvažuje nad tím, že by si mohl povolit otěže a zároveň z toho má prostě podvědomě strach. Ale proč? Kdo se co dozví? Je to loď daleko od domova. V zítřejších zprávách nic nebude, celé Japonsko a zbytek planety opravdu nezajímá jeden Aoi. "Možností je určitě hodně, ale myslím, že to platí jenom pro lidi jako… um..." Zarazí se a hledá vhodná slova. Nechce být neslušný.
"Myslel jsem tím, že s penězi si můžeš dovolit mnohem víc, než někdo, kdo nemá nic a celý den dře na chleba." Kouká na něj, co on na to, protože to nemyslel nijak útočně. Ví, kde začít? Co tím myslí, když jde o šperky? Tohle tedy vůbec nepochopil, ale radši se napije a odloží do popelníku další vykouřenou cigaretu. Musí s ním souhlasit, pokud jde o jeho další slova. Když si někdo nestanoví cíle nebo jsou jen tak průměrné, těžko s něčím udělá díru do světa. Chce to mířit ke hvězdám, věřit, že nic není nemožné a pak se tou cestou vydat. Někdy se pak stane zázrak. Jenže Takeshi ho znovu dostane, když mu oznámí, že v jeho nových cílech hraje Aoi svou roli. Je jeho průvodcem, ano, příští tři měsíce se spolu budou plavit po světě, ale jak to souvisí s čímkoliv dalším?
"Zase tolik jsi mi toho neprozradil." Zamumlá, když se na něj začne podezřívavě dívat s trochu protaženým obličejem. Co je tohle za věty? Jaké nutkání, jaké plány? Není on náhodou trochu výstřední? Něco mu říká, že ho určitě nebude stíhat sledovat minimálně v polovině všech věcí a řečiček a bude si na to nějak muset zvyknout.
"Teď to zase zní, jako bychom se chystali někoho zavraždit nebo prodat našeho barmana do otroctví v Africe." Ohlédne se po něm a zastihne jeho trochu vyděšený pohled.
"Nic takového neudělám!" Ubezpečí ho honem. Takeshi mu začne vyprávět začátky svojí závratné kariéry a nakonec to není jenom on, kdo na něj zůstane hledět jako vyvoraný rejsek. Podobně se tváří i barman za pultem, i když ten mu připadá zaujatější, zatímco Aoi se snaží pochopit, kdo komu lezl do postele, aby ten kšeft uzavřel.
"Jo, říká se, že v každé větší firmě si člověk musí svou pozici vysouložit, ale stejně jsem asi tak nějak doufal, že to není všude stejné." Zamračí se. A taky si myslel, že to platí spíš pro sekretářky. Se šéfem se ale očividně nechodí jenom na pivo.
"Ne!" Řekne o něco rázněji a neklidně si poposedne, protože v návaznosti na předchozí téma si Aoi dovede představit jenom jedinou věc. Ať na něj takhle rozhodně nesahá! Ani na koleno, ani jinam! O nic takového ale nejde, Aoi se uklidní a zase se opře, ale stejně trochu nervózně svírá opěrky křesla. Zamyslí se nad jeho otázkou.
"Západ slunce nad oceánem z nejvyššího místa nejvyšší paluby." Řekne nakonec v duchu svých romantických ideálů a pohled se mu na okamžik skutečně ztratí v dálce, jak se to pokusí představit. On prostě miluje moře a obecně vodu.
Takeshi
"To je rozhodně kompliment." Zareaguje na Aoiho slova o filmu. Než se krátce zasměje."Ano, v tom máš pravdu, s penězi jsou ty cestičky mnohem jednodušší a bez překážek. Nestyď se to říct nahlas, přede mnou nemusíš. Teď máš tu možnost." Nabídne mu bez váhání. Rozhodně by se na podobných neřestech rád podílel a bude mu potěšením.
"Ne, to neprozradil, ale není trochu nevědomosti vzrušující?" Zeptá se ho pobaveně, než dojde na barmana. Těkne k němu krátce očima.
"Právě jsi ho dokonale vyděsil. Copak takové věci se dělají? Co když pak zkazí tvůj drink?" Napomene ho, ale není v tom nic špatného. Pořád se mírně usmívá. Vidí ten malý přerod, kterým mu Aoi sám otvírá pomyslné dveře.
"Neříkám, že se to děje všude, ale asi častěji, než si myslíš. Sex je jednou z nejstarších praktik jak dosáhnout svého. Peníze a sex." Baví se naprosto otevřeně.
"Jak nemáš jedno, využiješ druhé. Ale to dokáže i tvrdá dřina." Prohodí zamyšleně a v očích se mu blýskne. Z druhé stany samozřejmě záleží, jak si tu tvrdou dřinu dotyčný přebere, ale to si nechá pro sebe. Aoi zatím není přímo odmítavý, i když přijde na rezolutní ne, které ho znovu pobaví.
"Máš strach, že bych na tebe chtěl sahat?" Je vidět, že ho jeho společnost baví. Nemohl si vybrat lépe a tahle dovolená začíná mít mnohem zajímavější podtext. Jak přimět ke hříchu jednoho konzervativního průvodce? Chce to čas a toho mají spoustu.
"Nebuď nervózní Aoi-chan, není k tomu žádný důvod. Chci ti jen ukázat možnosti, jestli se jich chopíš, je jen na tobě. Nebudu tě k ničemu nutit násilím." Pozvedne skleničku na jeho zdraví. S jeho myšlenkou, mu vystoupá obočí vzhůru, ale…Ten nápad se mu líbí. Pro něj samotného je to jen maličkost, aby něco podobného zařídil. Možná mu to malinko okoření, ale to si zatím nechá pro sebe.
"Krásná myšlenka. Jsi romantik?" Zeptá se hned, než si gestem dlaně přivolá barmana. Jemně vezme za předloktí a přitáhne si ho blíž. Něco mu chvíli šeptá do ouška. Přijde několik přikývnutí, než se ozve i malé zalapání po dechu a patrné zrudnutí.
"Arigato za ochotu." Ukloní se mu zlehka, když ho pomalu propustí ze svého sevření a vloží mu do kapsy kalhot několik bankovek. Ano, promluví si později, až se vrátí do své vlastní kajuty. Barman zmizí z místnosti jen, jak dostane prostor a Takeshiho to svým způsobem pobaví. Tato dovolená bude opravdu skvělá.
"Projdeme se trochu. Je tady spousta míst, která stojí za vidění." Zapře se područky, aby se mohl zvednout z křesla. Krabička cigaret si hoví v jeho kapse a sklenku si dolije a bere automaticky s sebou. Jakmile vyjde ze soukromého salónku, počká na Aoiho.
"Pokud tedy nejsi unavený. Rád bych ti osobně ukázal, co všechno peníze dokážou a co si můžeš užít. Nemám v plánu popohánět své vlastní ego. Spíš ti chci ukázat, co můžeš mít, pokud překonáš své vlastní názory. Se mnou není nic nemožné." Dokončí a v ten okamžik se k němu mírně nakloní.
"Ale na to taky brzo přijdeš." Dokončí, než se rozejde daným směrem s rukou v kapse.
"Počkám si na tu chvíli a těším se na ni." Vyjdou z chodby na svěží vzduch a zamíří podél zábradlí k přídi lodi.
"Je to nádhera, jak je moře nespoutané. Mám podobné věci rád, nikdo ho nedokáže omezit. Život by měl být takový. S věkem přichází spousta omezení a nemám to rád. Mládí je oproti tomu velmi opojné. Svěží vítr do plachet." Dlouze se nadechne a pak ho přeruší jeden ze členů personálu, že je vše připraveno.
"Výborně." Zatváří se nadmíru spokojeně, než se nechají odvést na to místo, které si Aoi vysnil. Nechá ho projít jako prvního a sám se zastaví za jeho zády, zlehka se nakloníc před rameno.
"Na ten západ si budeme muset počkat, ale…" Těkne pohledem k pohodlným polštářům, spoustou občerstvení a samozřejmě i alkoholu.
"Nudit se snad nebudeme. Dokonce nám budou k ruce." Kývne hlavou na mladičkou dívku, stejně jako chlapce, kteří všechno pečlivě rovnají.
"Líbí nebo to není tvůj vkus?" Zeptá se ho narovinu, pozorujíc jeho profil.
"Myslím tu palubu." Dodá po delší odmlce.
Aoi
Je rád, že se na něj Takeshi za tu poznámku s penězi nezlobí, ale když se ho zeptá, jestli není nevědomost vzrušující, udělá pochybovačný obličej, hlásající No to nevím. Očividně jsou oba z rozdílného těsta a co Takeshi považuje za dobrodružství a příjemné zpestření, to Aoiho nepříjemně vyvádí z míry a jistých životních jistot. Zvedne koutek. No tak ho zkazí, to je toho. Na jeho slova o tom, že sex vám spolehlivě vyšlape cestičku, by mu nejraději řekl, že mu to připadá přízemní a že by se lidstvo mělo snažit o trochu vyzrálejší jednání, než kdysi, ale tím by ho už jistojistě urazil, když mu sám prozradil, že toho využil. Jemu to připadá jak za krále Klacka. Jak kdyby někdo neměl žádné jiné talenty a tak mu nezbylo, než se prodat. Opravdu o tohle všichni stojí? To je společnost vážně tak dekadentní? Jestli jemu nebylo líp v jeho ulitě nevědomosti? Vnitřně sebou trhne, když Takeshi nahlas zmíní jeho obavu a znovu napne tělo. Nechce se mu to přiznávat takhle na plná ústa, ale jeho reakce byla dost jednoznačná."Co já vím, co tě napadne po tom, co mi tady říkáš?" Trochu kličkuje, ale stejně nemá žádnou důvěru v to jeho zkoušení věcí.
"Já myslím, že jsem ty možnosti pochopil a asi klidně zůstanu chudým průvodcem, děkuji." Řekne mu a mírně se ukloní. Není v tom nic ironického, vážně mu děkuje za nabídku, ale kruci… tohle dneska opravdu nečekal. To se mu tak líbí nebo se tímhle Takeshi baví pokaždé, když někoho potká? A vůbec, myslel tím, že by ho s někým seznamoval nebo mluvil dokonce přímo o sobě? Najednou otevře oči pořádně a chvíli si ho měří. Vůbec neví, jestli dílky skládačky zapadly na své místo nebo je úplně mimo. Podiví se nad tím, že Takeshimu tahle myšlenka připadá krásná, ale přikývne na jeho otázku. Ano, je. To si už ve svém věku dovede přiznat. Následující okamžik vůbec netuší, co se mu to děje před očima. Pozoruje trochu udiveně Takeshiho, jak si volá barmana i celou tu scénku se šeptáním do ouška a jakmile se barman začervená, Aoi podezřívavě přivře oči. No nedomlouvá si tady s ním dostaveníčko přímo před jeho očima, že ne? A co ty bankovky jako? Už v tom ani není schopný vidět obvyklé dýško. Nejradši by se zeptal, co to má být a dokonce ho kousne zvědavost, ale pohled skloní k popelníku, ve kterém je už asi pět cigaret. Šestá nejspíš zabije i jeho. Musí si dát chvíli pohov. Aspoň tak hodinku nebo dvě.
"Samozřejmě." Přikývne na jeho slova o tom, že se projdou. Není unavený, je popravdě nabuzený na celou cestu a obvykle mu pár dní trvá, než se srovná a přestane lítat jako veverka na kofeinu. Při jeho slovech o ukazování, co dovedou peníze, se už zase tváří pochybovačně, ale neodmlouvá mu, koneckonců budou dělat, co chce Takeshi. Sotva patrně sebou trhne, když se k němu Takeshi tak nakloní a pak ho provází pohledem, zatímco poslouchá jeho slova o tom, jak si počká. Ten je vážně neuvěřitelný. Potřese hlavou, pousměje se a konečně za ním vyrazí. Cesta na horní palubu a směrem k zádi je dlouhá, protože loď je opravdu obrovská. Většina lidí se tísní u zábradlí, aby byla u vyplutí, ale oni procházejí davem, aniž by toho mnoho namluvili a Takeshi ho vede pořád dál. Aoi musí přikývnout na jeho slova, s tím musí souhlasit. Taky moře miluje, ale je pravda, že to se nikoho na nic neptá. Jak může mít něco tolik rád a sám být tak moc jiný? Nebo není, jenom je to někde hluboko? A opravdu mu s věkem ujede vlak? Takeshimu se daří zasévat do jeho hlavy pochybnosti. Překvapí ho, když se u něj objeví stevard. Našel si je dokonce i mezi tolika lidmi. Vede je ještě mnohem dál až nahoru, kde jsou místa na palubě oddělená a působí dojmem malým soukromých palubek. Bývají tu bazény a vířivky, malé bary a tak podobně a ten jejich koutek je na samé špici lodi. Víc už to nejde. Projdou dveřmi a Aoi zůstane udiveně zírat. Je to tak vysoko, že to vypadá jako by létali. Dost tu fouká, ale vzduch je velmi teplý. Skoro omámeně projde až k zábradlí, které vezme do dlaní. Kdyby se hodně předklonil, viděl by na lidi na palubě pod nimi. Pootočí hlavu za Takeshiho hlasem, ale je tak ohromený, že mu ani nepřijde, jak blízko je. Ohlédne se směrem, kterým Takeshi ukazuje a vypadá ještě udiveněji.
"Páni." Vydechne tiše, ale pak dojde na jeho vkus a… Hned se zamračí a vrhne po Takeshim pohledem, který říká Už zase? Takeshi si z něho tropí dobrý den, protože mu upřesní, co měl na mysli a Aoi ovládá touhu protočit očima. Přesto se konečně spokojeně usměje.
"Je to nádhera, Takeshi-san." Je mu vidět na očích, že je vážně u vytržení. Jsou najednou upřímné a plné života.
Takeshi
Tak Aoi chce být jen průvodcem…Tahle slova si podrží v hlavě ještě dlouho a Takeshimu je hned jasné, že mu je jednou připomene. Nechce ho vyloženě lámat, aby mu jednou dal za pravdu, ale stejně si myslí, že to přijde. Musí na to jen trochu opatrněji, než si původně myslel. Ale že by toho nechal? Ne to nehrozí, Aoi se mu opravdu líbí. Jeho povaha v kombinaci s tím, jak vypadá, ho nenásilně nutí ukázat mu, jaký život by mohl mít. Kdyby jenom na jejich pomyslné dovolené. Ano, už je jejich, to bylo velmi rychlé. Zařídit potřebný komfort na horní palubě nebyl problém. Většina personálu věděla, jak někomu jako je on vyjít vstříc a ano, bude to něco stát. Jenže za výraz, který vzápětí vidí v Aoiho očích to rozhodně stálo. Nemá potřebu od něj hned odstupovat, užívá si dosyta jeho blízkost, které se obtížně vzdává. Málem se upřímně rozesměje nad jeho výrazem a jen krátce pokrčí rameny."Proč nespojit jedno potěšením s druhým?" Zeptá se ho napřímo, ale nakonec gestem dlaně vyžene všechny obsluhující, aby tu mohli zůstat jen oni dva. Samozřejmě přijde i úklona s jistým poděkováním. Platbu vyřeší později, přímo s vyšším členem personálu, který má podobné služby na starosti. Zjistit si, jak to na podobné lodi chodí pro něj, nebyl vůbec žádný problém. Ostatně tak to dělal vždycky, pokud někam zavítal. Mít informace a orientovat se, to je dalším základem úspěchu. Když člověk ví, za kým jít, je všechno hned jednodušší.
"Ano, to je." Odpoví mu téměř okamžitě, ale jeho oči nemíří ani na palubu ani na moře daleko pod nimi. Sám kouká do Aoiho tváře a hlavně ho zaujmou oči, výraz v nich mu bere dech. Je nádherný i tak, ale v tuhle chvíli překračuje daleko hranici lidského chápání. Je přímo okouzlující, mladý a plný života a Takeshi podobnému lákadlu není schopný odolávat příliš dlouho. Jeho utajovaná slabost. No možná, že ne až tak tajná.
"Nejsou to jen peníze a věci, které ti můžu nabídnout." Prohodí chraplavým hlasem a zatím se nevzdaluje.
"Můžu ti nabídnout zážitky, na které budeš vzpomínat ještě dlouho a možná jen u vzpomínek nezůstane. Nezavírej nad tím dveře jen proto, že se některé věci nedělají." Tajemně se na něj pousměje a pozvedne dlaň, aby mu odsunul vlasy přes rameno dozadu v náznaku starostlivého gesta.
"Můžu tě o něco požádat? Pokud to nebude příliš." Podívá s emu znovu upřeně do očí a nakloní se malinko blíž.
"Přestaň přemýšlet. Pro jeden jediný večer nechej své obvyklé uvažování ve své kajutě." Odkloní se a poukáže gestem dlaně na občerstvení.
"Prostě si to užij a pokud budeš i po tom přesvědčený, že to za to nestojí, nechám to být a tato plavba bude jen to, k čemu jsi podepsal smlouvu." Mírně pozvedne obočí v nevyřčené otázce a sám se odejde posadit do pohodlných polštářů a už si zase připaluje. Vážně příšerný zlozvyk.
"Dneska bude opravdu nádherná noc. Myslím, že mi to vyšlo mnohem lépe, než bych si kdy představil." Zvedne oči k jasné obloze. Pak už sáhne po lahvi, aby jim oběma zase nalil skleničku. Mírně natáhne krk, aby viděl na jednotlivé tácy s jídlem a nakonec se uvolí ochutnat jednohubku.
"Hm, tohle je taky skvělé. Pojď ochutnat. Tohle je prý taky hřích, ale přece nemůže nejíst hm? A ještě ve chvílích, kdy je to tak skvělé." Zatváří se nadmíru spokojeně.
"A ano, za tohle taky můžou peníze. Je to špatné? Nebo to dokážeš vzít na milost, pokud se někdo snaží udělat radost okouzlující osobě?" Pozvedne obočí a sáhne po dalším soustíčku.
"Hm, tohle ještě neznám." Prohlédne si to zkoumavě.
"Kdy se láme ta hranice?" Zeptá se ho narovinu.
Aoi
Proč? No, protože on takové věci prostě nedělá jen tak s někým a není v tom nic z toho, že by si nechtěl užívat. Každý mladý kluk si chce užívat v tomhle slova smyslu, i on má svoje potřeby, ale vždycky k tomu potřeboval mnohem, mnohem víc. Protože jenom jedno mnohem je v jeho případě málo. Když Takeshi začne mluvit o zážitcích, které by mu mohl darovat, dostaví se zpět jeho kouzelná naivita. "O tom nepochybuji." Řekne mu, protože mají před sebou celou náruč skvělých zážitků, jedou přece na cestu kolem světa. Tedy pokud se tato loď nemíní potopit. Nebyl by to asi Takeshi, aby k tomu nedoplnil, že se něco z toho, co je čeká, nedělá. Ihned na něj zase na chvíli přivře oči, ale nakonec neucukne, když se Takeshi tak důvěrně dotkne jeho vlasů. Tohle dělala tak možná jeho matka. Rozptýlí ho jeho žádost, která ho překvapí. Jak má něco takového udělat? Jak má přestat být sám sebou a přimět se k tak uvolněnému chování? To by mu snad někdo musel dát něco do pití.
"Pokusím se." To je maximum, které mu může slíbit, aniž by lhal. Následuje jeho gesto pohledem a prohlédne si všechno, co jim sem nanosili k občerstvení. Je to dech beroucí už jenom odtud a určitě to bude chutnat tak, jako nikdy v životě neochutnal. Chvíli pozoruje Takeshiho, jak si sedá na polštáře a sahá po první jednohubce, než ho konečně následuje. Taky se posadí a zvedne oči k obloze nad nimi.
"Vypadá to, že bude vidět mnoho hvězd. Postupně uvidíme i ty, které jindy z Japonska vidět nemůžeme. Možná bychom mohli projít mapu hvězdného nebe a na některé noci se připravit?" Navrhne. Byla by škoda přijít o možnost vidět různá souhvězdí a tato loď bude mít jistě i nějaký slušný dalekohled. Nebo si ho Takeshi koupí. Prohlédne si tác. Zaujmou ho ústřice s kaviárem posazené na ledu. Tohle nikdy neměl možnost jíst a tady budou superčerstvé. Natáhne po nich ruce a opatrně si jednu donese k ústům. Musí se to vysát, tak snad si hned nepokecá tričko. Nakonec se mu to povede docela elegantně a… Oběma rukama si přitáhne celý tác.
"Promiň, ty už jsi to jistě jedl stokrát." Dá najevo, že se nemíní dělit a pokrčí rameny. No co, chtěl, aby popustil uzdu svému chování.
"Není to fér." Řekne hned na to, že si chudí lidé podobné lahůdky nemohou dopřát. Loupne očkem po Takeshim. Je to hodně pokrytecké, když řekne, že v tomto bodě má pravdu? Opravdu už slevuje ze svých hodnot? Teprve o několik vteřin později mu dojde, koho myslel tou okouzlující osobou a snaží se potlačit lehce červené tváře. Úplně cítí, jak se mu flekatí krk.
"Jaká hranice?" Musí se zeptat, ale samozřejmě přesně tuší, na co se ho ptá. To si myslí, že mu vážně řekne udělej tohle a tohle budu tady lítat bez oblečení? Tak to rozhodně néééé!
"Moje hranice? Hranice čeho přesně?" Takeshi jistě nebude váhat s odpovědí, ale stejně mu to neusnadní.
"Naše první zastávka bude na Tchaj-wanu v Tchaj-peji. Odtud poplujeme do Číny do Hong Kongu. Pak Filipíny, Papua Nová Guinea, Austrálie, Nový Zéland a odtud do Ameriky. Čeká nás vážně hodně přístavů. Přes Indii a Singapour se budeme vracet." Zamyslí se nad tím a natáhne se po skleničce, kterou Takeshi nalil.
"Tchaj-wan není daleko, určitě jsi tam už byl?"
Žádné komentáře:
Okomentovat