(soukromý bar)
Takeshi
"Hm. Myslím, že mám výherce." V očích se objeví něco navíc, kdy panu Shiroyamovi pošle svou nabídku, která se prostě neodmítá. Den odjezdu je za čtrnáct dní. Dost na to, aby stihl všechno zařídit a obstarat. Asi bude muset během své cesty taky trochu pracovat, ale rozhodně jen tak, aby udržel všechno v zajetých kolejích.
Dny ubíhají jako voda. Ani se nestihne pořádně otočit a den odjezdu je tady. Nebyl překvapený, když mu přišel souhlas s cestou od jeho teď už průvodce. Nabídl mu takovou sumu, o které by se většině ani nesnilo. Když si však něco usmyslí, tak to prostě dostane. Nebude trávit takovou dobu ve společnosti někoho, kdo by neměl určité předpoklady. A ano ty předpoklady mají několik důležitých faktorů a nejde jen o recenze. Naposledy se ohlédne na svou vilu, než usedne do auta a nechá se i kufry odvézt k přístavu. Aoiho má potkat v domluvenou hodinu v salónku, který bude spíš trochu jako jeho VIP bar, ale i to k tomu patří. Loď je obrovská a má pocit, že k jejímu prozkoumání by potřeboval týden, ale času bude dost a on rozhodně není netrpělivý. Jeho kajuta má styl a je opravdu luxusní. Nespěchá ani tentokrát, když si pečlivě vybalí věci a je to tak akorát, aby se stihl přesunout do vlastně už jeho salónku. Později se dostane i k tomu veřejnému, ale teď bude rád za chvilku pro sebe. Přece jen čeká společnost, že ano. V bílé košili rozhalené u krku a černých oblekových kalhotách se vydá za jedním z mladších chlapců, který doprovází hosty, hlavně ty prominentní v prvních dnech.
"Budete mi muset později povyprávět, jaké to je pracovat na takovém místě." Zapřede s ním konverzaci. Za chvíli jsou na místě a Takeshi vypadá opravdu spokojeně. Tohle se mu velmi zamlouvá, hlavně ten bar.
"Odpočinek podle mého gusta. Už jen ta společnost." Ohlédne se přes rameno na chlapce, který zrudne a s úklonou odejde. Takeshi se pohodlně usadí do jednoho z křesel a za chvíli už svírá doutník a sklenku oblíbené pití. Na chvíli upře oči ven na moře, které mu dopřává chvíle klidu. Nakonec sáhne po novinách, které leží na vedlejším stole a vypadá opravdu velmi uvolněně. Nepřišlo mu, že mu něco podobného chybí, dokud si to nemůže užívat.
"Začínám být velmi zvědavý, jak moc bych si to mohl užít. V této atmosféře by se dalo objevit zdá se hodně." Dodá, než těkne očima k barmanovi a pozvedne sklenku na jeho zdraví. S ním tu taky bude nejspíš trávit hodně času, později se ho rozhodně zeptá na jméno.
"Jistě tam najdete i něco příhodného pro vás. Nerad piju sám, to prý dělají alkoholici a já jen velmi pečlivě degustuji."
Aoi
Aoi měl právě po vysoké, bylo mu dvacet šest let a už plno let si přivydělával provázením lidí po Japonsku. Vzhledem k jeho zaměření na cestovní ruch plno takových cest absolvoval i jako student a několikrát byl díky tomu i v zahraničí, i když jenom v rámci Asie. Jeho velkou předností byl fakt, že ovládal celkem šest světových jazyků a Japonštinu navrch, v níž dovedl mluvit hned třemi dialekty a to bylo něco, co v jeho zemi uměl opravdu jen málokdo. I Díky tomu dostal před závěrečnými zkouškami plno pracovních nabídek a netýkaly se zdaleka jenom cestovních kanceláří. Měli o něj zájem v mezinárodních firmách kvůli tlumočení a na spoustě dalších míst, kde byly jazyky potřeba a už to dávno nesouviselo jenom s cestováním. Když mu ale do mailu přistála nabídka jistého Kitana - tedy, Aoimu psala jeho asistentka – a on několikrát zaostřil na částku na konci jen proto, aby si došel pro panáka, na záchod a znovu se na ni zkusil podívat, rychle si spočítal, že mu tenhle výlet vynese asi tolik, co roční kontrakt u nějaké velké firmy. Nebylo by špatné udělat si po tolika letech studia a tvrdé práce nejdřív malé prázdniny, podívat se po světě, nabrat ještě plno dalších zkušeností a pak hledat stálé místo. Aoi se na rodinu rozhodně nechystal. Cítil se ještě mladý a neplánoval se zrovna moc zdržovat doma, možná ani ne v Japonsku, a to plno dalších let. Nakonec se rozhodl během té jediné noci a nabídku přijal. Znamenalo to plno další práce. Cesta kolem světa obvykle trvala okolo čtyř měsíců a pan Kitano si vymínil možnost prodloužit ji až o dva měsíce, kdyby se mu někde líbilo víc a chtěl tam strávit o pár dní déle. Aoimu měl hradit všechny výdaje včetně nákladů na stravu, nocleh, všechny vstupy, pojištění a kde co by je ještě mohlo napadnout. Do toho bude Aoi dostávat dost na to, aby si po cestě nakoupil u Armaniho. Teď měl ale jenom dva týdny, aby sehnal někoho, kdo se postará o jeho byt, bude procházet jeho poštu, kontrolovat vnitřek, platit nájem. Musel navštívit rodinu a přátele a rozloučit se, vyřešit papírování ohledně ukončení školy, oběhat potřebná víza a povolení, odepsat na všechny odmítnuté pracovní nabídky tak, aby se k nim mohl za půl roku vrátit a ještě si pořádně zabalit. O očkování do exotických destinací ani nemluvě. Bylo toho prostě asi tisíc, ale během prvního týdne se mu znovu ozvala Kitanova asistentka a oznámila mu, že mu má být ve všem k ruce. Zejména při jednání na úřadech to byla obrovská pomoc, protože všechny tyto věci spadali pod Aoiho kompetence a měl je na starost on. A taky si musel připravit program. Naplánovat trasy, zjistit všechno o místech, kde budou, co tam je, jaký harmonogram dne udělat, kam se jít najíst, aby o nic nepřišli. Na spoustě míst se dělala rezervace měsíce dopředu, takže Aoi celé dva týdny doslova ležel v práci a skoro nespal. Ne, nebylo jednoduché zařizovat něco takového pro boháče jako je Kitano. Celá událost vyjde na desítky milionů yenů, v plánu je přes šedesát destinací a okolo dvaceti pěti přístavů a nepochybuje o tom, že to Kitano ještě několikrát změní. Za celé dva týdny se s ním neviděl ani neslyšel, až se začal bát, že je to celé nějaký vtípek, ale asistentce už by mohl tykat. Nakonec nadejde jeho den D a se dvěma velkými kufry se taxíkem nechá odvézt do přístavu v Tokyu, kde kotví obrovská výletní loď. Je velmi luxusní, na každého pasažéra jsou na palubě dva členové posádky a pasážérů není zase tolik, kolik by se mohlo zdát. Samá smetánka a nóbl lidé, také hodně cizinců. Na podobnou cestu se ale vyráželo jenom jednou za rok. Aoi se dlouze nadechne, připraví si svůj palubní lístek a nastoupí. S pomocí stevarda najde svou kajutu v labyrintu ostatních, stačí se jenom ohromeně rozhlédnout a už mu říkají, že je očekávaný o pár dveří vedle. Setkání se šéfem je tady. Přikývne, nechá kufry být, vezme jenom objemné desky s přípravami na cestu a projde chodbou k salónku. Loď zatím kotví a motory stojí, do vyplutí je ještě okolo dvou hodin času, než se všichni nalodí. Aoi zjistil, že s sebou mají i osobní automobil. Zaklepe a pak vstoupí. Není překvapený, když uvidí muže o dost staršího, než je on sám, jen se diví, že s sebou na takovou cestu nemá žádný doprovod. Vypadá sympaticky. Usměje se na něj a ukloní se mu. "Dobrý den pane, jsem Aoi." Představí se a rovnou mu jde podat ruku, aby měli nějaké formality za sebou. Nepochybuje o tom, že mu Kitano bude chtít říkat jménem, možná i tykat, zatímco on zůstane u oficiálního pane.
"Mám všechno tady s sebou." Začne možná až moc hr, položí desky na stolek a otevře je. Co by mohl chtít vidět? Povolenky a doložky, nebo raději plán na první zastávku?
"Mám já vůbec pas?" Zazmatkuje, když vyděsí sám sebe a prošacuje se.
Takeshi
Za několik málo minut už má noviny odložené a baví se rozhovorem s barmanem, který sedí uvolněně v křesílku vedle něj. Ano, vyžíval se v tom, jak dokázal přetáhnout jisté osoby na sovu stranu. Bavil se tím velmi často a není to přehnané, když by řekl, že se mu to dařilo."Žiješ v Saporru? Ale to je dost daleko." Na chvíli vypadá opravdu zamyšleně a pak sáhne po sklence, která už je zase plná.
"A co bys řekl na nabídku práce přímo v Tokyu?" Nahodí bez okolků a podívá se mu do tváře. Ten kluk je velmi mladý, ale podle jistý detailů by odhadl, že by mohl mít talent. Rozhodně na to, aby ho ve chvilkách poklidných večerů, kdy sedí ve svém vlastním baru, bavil. Míchat koktejly umí, podle toho, co stačil vypozorovat.
"Nemusíš odpovídat hned, Saku-san. Jen si to klidně nech projít hlavou. Ovšem velice rád zaplatím člověku, který za to stojí." Pokračuje dál a musí se mírně pousmát menším zakoktání. Ano, jeho bude mít taky, až tato cesta skončí, o tom vůbec nepochybuje. Čas velmi rychle utíká, když se člověk dobře baví a tak ho trochu překvapí, jakmile se dveře otevřou.
"Ah, tohle je přímo skvělé načasování." Prohodí spokojeně, když bez váhání pozná Aoiho. Samozřejmě, že si o něm zjistil první poslední. Byl to základ úspěchu, pokud měl s někým spolupracovat. Ta samá trochu prověrka čeká i chlapce, který právě mizí za barem. +Škoda.+ Pomyslí si, než vstane, aby přijal Aoiho dlaň.
"Přímo nádherný den." Pozdraví ho jako první.
"Jsem Takeshi a budu rád, když formality necháme v přístavu. Budeme společně trávit velké množství času, proč to tedy nevyřešit rovnou. Jsme přece jen na dovolené ne na služební cestě." Vysvětlí mu svůj vlastní náhled na celý, trochu větší výlet. Pokyne mu k jednomu z křesel vedle sebe.
"Copak si dáš? Saku-san ti jistě namíchá přímo skvělý koktejl. Já jsem spíš na ostřejší věci, ale asi bych se nechal přemluvit." Dosedne pomalu zpátky do křesla a sáhne po další cigaretě, automaticky nabídne i Aoimu.
"Vidím, že jsi skvěle připraven. Doporučení opravdu nelhaly." Ukloní se mu mírně hlavou, než sáhne po nabízené složce, kterou začne pomalu listovat.
"Hm, velmi zajímavé. Ano, tohle jsem přesně chtěl vidět." Ozve se, když narazí na destinaci a hlavně místo, na kterém se shodli.
"Pokud nemáš pas…" Odmlčí se s očima přilepenýma na složce.
"Myslím, že jsem schopný ti ho pořád sehnat." Prohodí pobaveným hlasem.
"Hlavně žádná nervozita, jedeme přece na výlet. Už příprava tě musela stát neskutečně moc nervů a toho já si rozhodně cením." Ještě chvíli si celou složku prohlíží, než ji zaklapne a odloží stranou.
"Budeme mít dost času a spoustu večerů probrat jednotlivé zastávky." Pokusí se ho znovu uklidnit.
"Samozřejmě budeš mít i své osobní volno, budu rád, když…" Odmlčí se znovu a dlouze si potáhne.
"Si to oba užijeme." Podívá se mu do tváře o chvilku déle, než by bylo nutné a pak krátce sjede po celé jeho postavě.
"Ale nejdřív bych se rád zeptal, co mi o sobě povíš." Zatváří se trochu nečitelně.
"Je až k podivu, kolik toho máš za sebou a přitom vypadá ještě mladší, než jsi." Prozradí, že si o něm něco málo zjistil, ale to že ví v podstatě všechno, co je možné, to si nechá pro sebe. Krátce od něj odlepí pohled, když se objeví barman a pokládá na stůl Aoiho objednávku. Něco pobaveného mu proběhne v pohledu, když uvidí chvějící se dlaně. No ano, pár narážek si neopustil a zdá se, že měly úspěch.
"Mimochodem, tenhle salónek je jen pro nás. Otevřený naprosto kdykoliv. Mám rád jistá privilegia a neumím si je odpustit. Snobské, stejně jako tato cesta, ale jednou za život..." Pozvedne sklenku v náznaku přípitku.
"Za některé hříchy snad tolik nezaplatím." Prohodí ještě a podívá se na něj skrze hranu sklenice.
"Za některé jsem ochotný zaplatit možná až příliš." Zavtipkuje na sovu vlastní adresu.
"Ale kdo ne, že?"
Aoi
"Takeshi-san, dobře." Přikývne Aoi s trochu zaskočeným smíchem, ale v jeho očích momentálně plápolají veselé ohníčky. Celých čtrnáct dní si lámal hlavu s tím, kdo je Kitano, jaký bude, jak se k němu bude chovat. Samozřejmě se obával, aby to nebyl nějaký nesnesitelný snob, který ho bude buzerovat od rána do večera, ale když se teď dívá do těch nevyzpytatelných očí před sebou, které slibují mnohé, všechno je pryč. Tohle by mohla být vážně zábava. Udělá něco jako ahah, když mu Takeshi nabídne drink a opravdu se pořád trochu rozpačitě posadí do křesla. Nezdá se mu to? Vážně si teď připadá jako kdyby byl nějaký jeho kamarád a jeli spolu na dovolenou, místo aby tady pracoval. "Klidně si dám taky něco ostřejšího, díky." Na koktejly musí mít vyloženě chuť a teď to není. Po nabízené cigaretě s díky sáhne a ihned najde v kapse vlastní zapalovač, aby si připálil. Tohle je hrozné prokletí.
"Ještě, že kouříš, Takeshi-san, nevím, kam bych celé dny utíkal, kdyby ti to bylo nepříjemné." Řekne mu na úvod něco o sobě. Nejspíš budou tahat cigára na všech možných i nemožných místech a zvesela se utvrzovat ve své závislosti. Někdy je lepší, když máte někoho, kdo vám to spíš rve od úst, ale to teď očividně nehrozí a Aoi je spokojený. Nemá rád, když ho někdo pořád napomíná, bývá pak nevrlý. Skoro by se začervenal, když mu Takeshi připomene jeho doporučení a děkovně kývne hlavou.
"Moc času jsi mi nedal." Pousměje se.
"Měl bych toho naplánovaného mnohem víc, ale doženu to po cestě." Řekne mu honem.
"Bereš s sebou ještě nějaký další personál?" Samozřejmě se počítá mezi něj, je jeho průvodce, ale třeba tu někde pobíhá ještě sluha, řidič a tak podobně? Spokojeně si poposedne, když Takeshi zmíní, že se mu trefil do vkusu a očima propátrá tuhle kajutu a po chvíli i bar a barmana. Pak se znovu zasměje.
"Ne, ne určitě ho mám, jenom je v kajutě. Vím jistě, že jsem se díval před odjezdem." Jakmile to řekne, je mu jasné, že pokud to tak není, bude za úplného idiota, ale on tam je. Jen prostě zapomněl, mezi jaké papíry ho strčil. V tu chvíli si převezme s díky sklenku a krátce ji pozvedne k přípitku, než se napije. Ano, teď už se cítí opravdu uvolněně.
"Dobře." Souhlasí s tím probíráním programu po večerech. Konec konců je to hlavní náplň téhle cesty. Ten dlouhý pohled na sobě a především svém těle zaregistruje a ano, uvnitř sebe trochu ztuhne. Takeshi si to zřejmě vůbec neuvědomil, ale chvíli to vypadalo trochu podivně. Nejspíš se jenom hluboce zamyslel, ale Aoi by přísahal, že řeší jeho postavu. Možná to bylo tím věkovým rozdílem? Znovu se trochu rozpačitě zasměje a zasune si delší černé vlasy za ucho. Dokouří první cigaretu a už loví v kapse kalhot vlastní krabičku, protože nutně potřebuje další. Když takhle posedává, je trochu jako tovární komín.
"Díky. Snad mi to ještě pár let vydrží." Přijme kompliment o mladistvém vzhledu. Nebylo tohle hloupé před někým Takeshiho věku? Znovu se rozhlédne, když zjistí, že tento salónek je víc, než VIP a uznale pokývá hlavou.
"Páni, podobným snobským počinům se bránit nebudu." Řekne hned. Místo, kde se může normálně kouřit, popíjet, žádná tlačenice u baru, skvělé! A zase! Zase taková podivná poznámka spojená s ještě podivnějším pohledem. Aoi mimoděk trochu nakloní hlavu k rameni, když si Takeshiho dlouze změří, ale pak to hodí za rameno a znovu se usměje.
"Něco o mě? Samé cestování. Studium mi bralo všechen volný čas a později i cesty. Nějak už nedovedu sedět na místě a při tom jsem jinak hrozně… konzervativní. V určitých věcech. Nemyslím tím zrovna společenská očekávání, spíš různé návyky. Je těžké donutit mě k něčemu, na co nejsem zvyklý a při tom jsem pořád v pohybu, divné, že? Jsi si jistý, s jakým člověkem se chystáš trávit dovolenou?" Musí se zasmát na vlastní adresu a to ani nemluví o své absenci smyslu pro humor. A taky rád spí. Proč vlastně dělá tuhle práci?
Takeshi
Zatváří se nadmíru spokojeně, když se Aoi tykání hned chytne. Ano, takto je to mnohem příjemnější, rozhodně dojde na mnohem lepší atmosféru mezi nimi."V této závislosti tě budu s radostí podporovat a možná i v těch dalších." Prohodí znovu trochu neurčitě, ale nakonec pozvedne sklenku. Ano, alkohol je jeho další slabost, ale ne v nezřízeném pití, ale spíš příjemné degustaci. Večer bez sklenky si rozhodně neumí představit.
"To nedal, to máš pravdu, ale přiznám se, že já sám jsem si nebyl jistý, jestli se pro podobnou cestu rozhodnu. Z druhé strany, proč ne?" Pokrčí nakonec rameny.
"Vlastně jsem s sebou nikoho nebral. Možná se to nezdá, ale příliš lidí kolem sebe nepotřebuji. Tebe jsem si koupil…" Odmlčí se krátce a přijde další zvláštní odlesk v očích, než se tajemně pousměje a potáhne si z cigarety.
"Velmi zábavného a šikovného barmana už taky mám." Krátký pohled k baru, kde očekává možná i rudé tváře a ne, nespletl se.
"Všechno ostatní jsem schopný zařídit tak trochu za pochodu." Prozradí mu řešení většiny svých problému. Věří si dost, aby tušil, že jeho přesvědčovací schopnosti jsou na dobré úrovni a co nezmůžou slova, dokonají peníze, tak to prostě je. Aoiho pasu se jen mírně usměje a pak přikývne. Bude doufat, že tím jejich cesta neskončí. A ještě zrovna teď, když si ho pořádně prohlédl.
"Nepochybuj o tom. Já na to ani nepomyslel." Sdělí mu náhled na to, jak by mohl třeba za pár let vypadat. Podle jeho názoru mu vůbec neuškodí, ale upřímně, jeho momentální věk mu naprosto vyhovuje. Vždycky se radši obklopoval mladšími lidmi a má to několik důvodů.
"Jsem rád, že nebudeš." Narazí na svou vlastní touhu si tento výlet opravdu užít.
"Mám v plánu se trochu rozmazlit a velmi rád tě k tomu připočítám taky." Pečlivě volí slova, stejně jako intenzitu svého pohledu, jak kdyby si tím testoval Aoiho hranice. Někde budou a on je s radostí objeví a pak možná maličko poposune, aniž by si toho Aoi všiml. Vyslechne si jeho povídání a nad některými aspekty se musí nutně zamyslet.
"Občas mám tendenci měnit návyky ostatních podle sebe. Uvidíme, jak moc mi to půjde s tebou." Znovu si ho zkoumavě prohlédne, jakoby odhadoval, jak moc daleko může zajít.
"Vlastně si začínám si být opravdu velmi jistý." Teď je to on, kdo nakloní hlavu mírně na stranu.
"Zní to jako zábavně strávený čas. Jen by ses na to samé možná měl zeptat spíš sám sebe." Teď si ho malinko dobírá a prozrazují ho jemné vrásky kolem koutků.
"Už moc nemáš na výběr, právě odplouváme." Zavtipkuje zlehka, než si podepře loket o opěrku křesla a promne si bradu.
"Ještě nějaké neřesti, o kterých bych měl vědět a mohl bych jich zneužít, aby sis dovolenou víc užil?" Zeptá se ho najednou naprosto bezostyšně s mírně pozvednutým pravým obočím.
"Něco, co by neměl nikdo vědět a mohl bych ti to dopřát za skvěle odvedenou práci?" Popichuje jeho fantazii a nemá problém se hrabat v něčí hlavě hned na prvním setkání.
"Prozradím ti, že se mnou obvykle nebývá nic tabu." Pokrčí mírně rameny.
"Hazard? Velmi zábavná kratochvíle, pokud se tím nenechá člověk příliš pohltit. Nebo snad milovník večírků? Těch tu bude opravdu hodně, jak jsem zjistil. Možná drahé věci a lesk honosných kamenů?" Nabízí mu další možnosti.
"Nebo snad nějaká milá společnost? Ani v tomto ohledu bych neviděl velký problém." Na chvíli od něj konečně odvrátí pohled, když mu na stole přistane další sklenka, stejně jako Aoimu. Mluvil o společnost a hle, kdo se tu objevil. Sám se baví v hlavě tím, koho z nich by si vybral, kdyby měl možnost. A musel by si vlastně vybírat? Tahle myšlenka mu vyžene koutky nahoru. Lákavá představa, jen co je pravda.
Aoi
"Sám sebe?" Zopakuje po něm a teď je to on, kdo si měří jeho s obočím mírně nahoru a lehce podezřívavým pohledem, o kterém ale ani neví.
"Cože? Už?" Zmateně se rozhlédne. Loď měla ještě dvě hodiny kotvit, ale skutečně se ozve velmi nenápadný zvuk motorů a podlaha se mírně zavlní. Jsou to jen nepatrné vibrace, které je odteď budou často provázet. Panikaří předčasně, ještě to potrvá, než se loď dá skutečně do pohybu, ale znamená to, že všichni hosté už jsou na palubě a můstky jsou zvednuté. Teď už nikdo další nenastoupí. Znovu se pohodlně opře a sáhne po další cigaretě do krabičky.
"Nevím, jsem vlastně moc hodný kluk." Pochválí sám sebe, ale pak se pousměje.
"Rád svádíš lidi na scestí?" Je to jen vtípek, ale Takeshi si začal. Rozhodně se mu ale líbí jeho přístup, že tuhle dovolenou si užijí bez ohledu na to, jak spořádaně by se chovali doma. Co japonské břehy nevidí, to se prostě nestalo, to je obecně platné přísloví. Aoi jenom netuší, že Takeshi se na to dívá trochu jinýma očima, než on sám. Mnohem odvážnějšíma, zkušenějšíma a asi i perverznějšíma.
"To už mě napadlo." Odpoví mu na to tabu a znovu se usměje. Zavrtí hlavou na ten hazard. Nehraje pachinko, ani karty, občas byl na kulečníku a to je asi všechno. Prý večírky. Jasně, Aoi je mladý kluk, chodí do hospody a ke kámošům na narozeninové oslavy, ale není vymetač klubů a nezvrací ráno doprostřed silnice. To je pod úroveň. Drahé věci…
"Kde bych na ně vzal?" Řekne hned trochu nesměleji a ne, ani na chvíli ho nenapadlo, že by si je se svou tváří mohl třeba vysouložit. Pak se začervená a zatváří maličko odmítavě. Tím asi myslel šlapky. Copak tady nějaké jsou? A copak by za nimi slušný kluk jako Aoi šel? Žádná tabu, jasně, ale v Aoiho hlavě jich existovaly celé zástupy. Ne, ne, ne, nic takového. Pohlavně přenosné choroby a tak podobně, znáte to, říkali to v rodinné výchově, když chodil na základku.
"Asi se budeš muset spokojit s vědomím, že tvůj průvodce je… říkal jsem ti, že jsem konzervativní. Děkuji." Sáhne vděčně po sklence, protože Takeshiho vinou vykouří dneska tři kartóny a dokoná to alkoholem. Zítra ho bude bolet hlava, bude spát do oběda a z programu nic nebude. Pak mu Takeshi vypraví záchranný člun zpět ke břehu.
Žádné komentáře:
Okomentovat