Ruki x J - Tak to máš ještě mlíko na bradě. - část 2.

 

(loď)

Ruki

Tohle mohl Ruki naprosto očekávat, ale stejně se domnívá, že by s tím šlo něco udělat.

"Nesmysl, každý má svojí cenu, jenom to musí stát za to." Rozhodne se být o něco odvážnější, protože cítí jistou naději. J se s ním vybavuje, místo, aby ho nechal samotného klepat se strachy. Opravdu je to všechno jenom z nekonečné nudy? Nic na to neřekne, když mu svěří, že ho baví, jen se mírně pousměje. To je div, většinu lidé to štvalo. A hlavně, jak sám řekl, přemýšlel o tom! 

"Nekašlal bych, kdybys mě připravil na to, co budu pít." Řekne mu, ale J se mu rozhodne dolít a Rukimu trochu spadne hřebínek. Pít moc neuměl, stačilo mu málo a nejspíš by mu odvykládal i historky z dětství a to vážně nechtěl. Jemu by ale neodmlouval, ani kdyby tu měl padnout do bezvědomí. Bude muset doufat, že po něm J nic podobného chtít nebude. Jeho prosba o toaletu je naštěstí vyslyšena. Pořád natáčí hlavu za zvuky, které kolem sebe slyší vinou jeho pohybů, ale dotek na rukou ho překvapí. Přesto vstane. Na pohupující se lodi se mu balanc drží obtížně. Není na to zvyklý a navíc v jeho krvi ještě pořád kolují ty látky. Jeho narážku taktně přeslechne, ale představa, že mu tam pomáhá, protože Ruki nic nevidí… no snad tam bude platit pravidlo zavřené dveře rovná se páska dolů. 

"Když tu budu zamčený a ty tu nebudeš, nedostanu se tam? To abych se bál napít." Řekne mu. Myslel si, že sociální zařízení je součást vězení, ale očividně ne. To asi kdyby chtěl prchat potrubím nebo se utopit v míse. 

"Vždycky, když mám pocit, že nemůžu nebo s tím někoho obtěžuju, tak se mi chce každou chvíli." Vede si dál svou. Když chce udělat krok, zjistí že je to s jeho rovnováhou ještě horší, než si myslel, ale J s tím očividně počítá a vezme ho kolem pasu. Až teď má možnost cítit na svém boku jeho postavu a vytuší, že je o dost vyšší a především udělanější, než on sám. Po cestě se mu podaří zakopnout, ale on ho nenechá upadnout. Vlny jsou asi mnohem vyšší, než si myslel, protože při jedné z nich ztratí rovnováhu oba a Ru tak tak narazí zády o stěnu chodby až to v něm hrkne. Se zavázanýma očima je všechno hrozně matoucí. 

"Jsem." Vydechne překvapeně, ale to není nic proti Jově další poznámce. Skutečně ho zabrní na rtech. Nemůže ho vidět, ale může ho cítit. Všechno se v něm napne. Co? O co mu jde? I kdyby to prve nepochopil správně, ty kecy o zpříjemňování chvilek už s ničím zaměnit nejdou a Rukimu se srdce znovu prudce rozeběhne. A je to tady. Copak může na cokoliv říct ne? Už si myslel, že z toho nakonec vyvázne docela hladce, pěkně si pokecá a pak půjde domů, ale jeho únosce má zdá se jiné záliby, než je čtvrcení lidí. Co že mu to před chvílí říkal o ceně? Sexy společnost… 

"V kavárně by ten kompliment vyzněl líp." +Ru!+ Jeho drzé řeči mají jen jedinou odezvu. Cítí ten stisk vteřinu před tím, než ho políbí mužské rty se strništěm na bradě. Přemáhá nutkání ho odstrčit, ale to má tedy smůlu. Těžko popsat všechno, co se v něm odehrává kvůli strachu a zavázaným očím, nejspíš se modlí hlavně o to, aby tohle bylo všechno a aby J nebyl bezzubý rybář v letech. Ne, zuby má, jak už ví. 

"Jedině, když mě za to pustíš." +CO?!!!+

J

Musí se pousmát na tu jeho poznámku, že se mu bude chtít každou chvíli. +Tak to s tebou budu asi hodně často.+ Proběhne mu hlavou, ale ven se to prozatím nedostane. Může se stát opravdu hodně, pokud spolu budou trávit tolik času, ale teď momentálně se dokáže soustředit jen na Rukiho rty. Už tu zažil hodně a není první, na koho to zkusil. Jen pořád nepřišla ta reakce, jaká by měla být. I ten kdo se bojí, by ho hned odstrčil, pokud by to měl v hlavě nastavené jinak. Tady se to však neděje. Po chvilce, kdy si vezme, na co měl chuť, se odtáhne, ale pořád od něj neodstoupí. Pravý koutek se mu zvedne, když nepřijdou žádné nadávky ani nic podobného. Je mu jasné, že by s poznámkami nešetřil, ale žádná z nich nepřijde. Tedy ne taková, jaká by přijít měla.

"To kafe si klidně dát můžeme. K šumění vody to bude skoro jako v kavárně na pobřeží." Tak trochu ho láká, aniž by si pořádně uvědomil, co mu tu vykládá. Nějak to nešlo ovládnout, asi je to tím, jak blízko stojí. Mohl by zvednout ruku a prozkoumat konečky prstů jeho tvář, je to dost lákavé. Obrní se, aby to neudělal a nedal najevo ještě víc slabosti. Obočí už by nemohl být výš, když se s ním Ru znovu snaží vyjednávat. Vážně mu nabídl sebe?

"Už ti někdo řekl, že jsi skvělý vyjednavač." Prohodí jako první, aby sám sobě získal dostatek času, ale ani po tom mu neodpoví.

"Chtěl jsi jít na ten záchod." Připomene mu a konečně opustí jeho blízkost. Navede ho na záchod a pustí ho do malinkaté místnosti samotného. 

"Můžeš si to sundat, pak si to zase nasadíš, než vejdu. Pamatuj, že na tom závisí tvůj život." Připomene mu a zabouchne za ním dveře. Trpělivě vyčkává za nimi a dá mu dostatek času a vlastně i soukromí. Opírá se zády o stěnu s rukama založenýma na hrudi a převaluje v hlavě Rukiho nabídku. Zaklepe na dveře, když už čeká dost dlouho a po vyzvání vejde a zkontroluje, jestli má bezpečně pásku na očích.

"Skvěle." Pochválí ho a vede zpátky do jeho kajuty, kde ho znovu usadí na postel a vtiskne mu plný kalíšek. Pak přejde několikrát po místnosti tam a zpátky.

"Tak dobře." Souhlasí s jeho návrhem. Ru si to možná dost dobře nepromyslel, ale…

"Dva dny, dvě noci. Pokud budu opravdu spokojený, pustím tě." Dá mu svou nabídku a propaluje ho očima.

"Pokud mi dáš něco, co si budu opravdu pamatovat dlouho, dostaneš za to svou svobodu." Odmlčí se na vteřinu a pozoruje Rukiho tvář. Je mu taky jasné, co přijde.

"Samozřejmě si můžeš myslet, že ti za dva dny klidně můžu lhát." Dodá. Je mu jasné, že něco podobného by přišlo. Přistoupí k němu blíž a mírně mu pozvedne tvář.

"Je to jako loterie, buď se mi rozhodneš věřit nebo ne. Můžu ti vykládat, jak fér umím být, ale to mi taky věřit nemusíš." Pokrčí krátce rameny.

"Volba je na tobě. Myslím si, že stejně nemáš co ztratit." Pohladí palcem hranu jeho čelisti a nakonec neodolá a krátce ho líbne. Jak to jednou zkusil, je těžké to neudělat podruhé.

"Promysli si to, podruhé stejnou nabídku nedávám." Pustí ho a narovná se, než zamíří ke dveřím.

"Dojdu ti pro jídlo. Jakmile se vrátím, chci slyšet odpověď, ať je jakákoliv." To už je napůl ze dveří a nakonec se za ním zase zavřou. Míří do kuchyně, kde má připravené jídlo z restaurace. Když už byli na pevnině, vždycky si něco odvezl s sebou. Všechno ohřeje a trochu ledabyle nahází na talíře, vezme ještě dvě lahve s vodou a po asi půl hodině zamíří zpátky do malého vězení. Cestou se zastaví u jednoho z monitorů a pár minut pozoruje Rukiho. Ani si neuvědomí, že se znovu trochu usmívá. Pohled na něj v něm vyvolává…Ne, tyhle pocity obvykle nemá. Nakonec nechá pozorování a vydá se za ním. Zaťuká na dveře s lahvemi pod paží.

"Až budeš mít pásku, tak řekni." Zavolá přes ně a počká si na odpověď, aby mohl vstoupit. Odloží svůj náklad na stolek, než se k Rukimu otočí čelem.

"Rozmyslel sis to?"

Ruki

Jakmile mu J připomene chuť kávy, nedovede ji dostat z hlavy. Ještě pořád má ale v hlavě vlastní větu a to, co mu právě nabídl. A vypadá to, že to funguje, protože J pochválí jeho vyjednávací schopnosti. No, když vám jde o život? Jeden udělá ledacos. Asi ho tím opravdu zaujal, protože nedostane okamžitou odmítavou odpověď a místo toho ho J pošle na tu toaletu. Jakmile je uvnitř, mírně se třesoucíma rukama si stáhne šátek z očí. Je tu dokonce malé zrcadlo. Podívá se na sebe a skoro by se lekl. Rozcuchaný, makeup vzal trochu za své… Co by taky chtěl po celém dni a části noci v práci a potom ten stres z únosu a strach. Měl by být unavený a chtít spát, ale adrenalin mu koluje v žilách jako splašený a ani omylem mu to nechce dovolit. Nejdřív ze všeho si skutečně odskočí, ale pak se projeví jeho já, když se v zrcadle začne upravovat. Všechny šperky mu zůstaly, o ně skutečně nikdo zájem nemá. Kapsy má ale beznadějně prázdné, nemá v nich ani tužku na oči. Zadumaně si prohlédne i ten šátek. Je obyčejný, prostě černý. Víc už toho nevymyslí, ale než ho vrátí na obličej, ještě se na sebe naposledy podívá a těžce si povzdechne. Už je tady a musí se z toho nějak dostat. Je to prostě jenom jedna postelová scéna jeho života, kdyby byl opilý a někoho sbalil, vyjde to nastejno. Sice ho neuvidí, ale to je možná dobře a už si přece sáhl. Vypadá dobře. Na dotek. Nad možnou zdravotní kondicí radši uvažovat nebude. +Potkali jste se v clubu. Je to hrozný kus, no tak, to zvládneš levou zadní, Ruki.+ Povzbudí sám sebe, než šátek zaváže. Pořád ho udivuje, že přes něj nejde ani podkukovat. Opravdu dobře přiléhá. Teprve tehdy spláchne, aby J podle zvuku pochopil, kdy klepat. Celou cestu zpátky jsou oba ticho, dokud Ruki už zase nesedí na posteli a netiskne v dlaních nový kalíšek s alkoholem. Vnímá jeho neklidné kroky a pak přijde souhlas. Asi se mu opravdu hodně líbí. J si začne stanovovat svoje pravidla, to si mohl myslet. Dva dny a dvě noci, tím myslí dvakrát nebo celé ty dny a noci? Stiskne rty. Mělo to být prostě jenom jednou, jenže co může dělat? Couvnout a modlit se, že to přežije i tak? Chce si ho pamatovat dlouho? +Ty musíš být hodně vyprahlý. To není jenom sex, po čem toužíš.+ Pomyslí si a najednou mu J připadá trochu víc jako člověk. Jako úplně normální chlap s trochu divnou prací. Při něčem podobném asi doma nemáte ženu a děti. Nejradši by se ho zeptal, proč dělá tohle a jak k tomu došel, ale teď asi není nejlepší chvíle rýpat se v jeho osobním životě. Trochu se lekne jeho doteku na tváři. J má pravdu, může mu lhát a je to loterie, ale on musí nějak bojovat. Vědět, že se alespoň pokusil, místo aby tady pasivně čekal, co přijde. Brzy na to ucítí i jeho rty. Je to silně matoucí, když ho nevidí. Cítí se vážně zranitelně. 

"Když mi odpřísáhneš, že jsi kus..." Jasně, nic víc ho nemůže zajímat. Plácne se v duchu do čela nad sebou samým. Snaží se znít stoicky a chladně, ale uvnitř něj všechno hraje jako na karnevalu v Riu. Vůbec nečeká, že by ho tam J nechal. Dojde mu pro jídlo??? Vypadá zmateně, než se dveře zaklapnou a znovu si stáhne pásku z očí. Poprvé vidí svůj pokoj. Nemá ale čas obhlížet ho detailně, má plnou hlavu splašených myšlenek ohledně této situace. Měl by něco udělat? Ale co? Začít nějak odvážně? Stáhne si z ramen alespoň sako. Potřeboval by spíš sprchu. No nic… Ohlédne se za sebe na postel a chvíli si ji prohlíží. Než se naděje, J je zpátky a on si musí oči zase zavázat. Je to na vztek. V nose ho polechtá vůně jídla. V tuto hodinu obyčejně nejí, ale přece ho s tím nepošle do háje. Kolik vůbec je? Nejspíš už skoro ráno. 

"Už jsem řekl. Přísahej na svůj sexappeal a na to, že se u tebe budu mít jako v bavlnce. A pak je to tvoje." Nejvyšší čas stanovit si i vlastní hranice. Nestane se objektem něčího nešetrného a neurvalého zacházení.

J

Pozoruje ho dlouho, než se jejich rty opravdu spojí. Je to zvláštní, ale Ruki v něm vzbudil touhu, kterou už dlouho nikdo ne. Jistě, užíval si, pokud k tomu měl příležitost, jen…Tak moc někoho chtít je pro něj dost nezvyklé. Kdyby mu odmítl, asi by nebyl zrovna nejpříjemnější. Jsou věci, které asi jen tak nepochopí a upřímně, ani nechce, prostě je to tak. V tomhle ohledu byl hodně přímočarý a v těch dalších vlastně taky. Pokud něco, někoho chtěl, prostě si o to řekl. Stud je poslední čím trpěl.  Ruki si začne klást podmínky. Ono to zas tak příšerné podmínky nebudou, jen ta bavlnka bude v trochu polních podmínkách. Mohl by ho možná vzít k sobě? Nemuseli by se mačkat v téhle malé kajutě. Tak jeho je mnohem větší a rozhodně mnohem lépe zařízená. Navíc je tam po ruce koupelna. Taky trochu těsná, ale pořád je.

"Tak pěkně po pořádku." Začne jako první a v jeho hlase je slyšet pobavení.

"Jsem dost sexy a není mi padesát. Vlastně ani čtyřicet." Prohodí, než se opře zadkem o kraj stolu, aby si ho dnes snad po sté pořádně prohlédl, teď bez saka zas vypadá úplně jinak. Mohl by s tím svlékáním klidně pokračovat.

"S tou bavlnkou…" Vrátí se k předchozímu tématu.

"Zrovna vrchol něžnosti nejsem, ale slíbím ti, že na ten vrchol se spolu podíváme a jsem přesvědčený o tom, že se ti to bude líbit." Skoro zapřede, jak jeho hlas nabere patřičnou hloubku. Nejradši by se na něj vrhl hned. Obzvlášť po tom, co mu řekl, že je jeho. Tohle na něj rozhodně platí, přesto…Odlepí se od stolu a vykročí jeho směrem. Skloní se, aby ho vzal za ruce a vytáhne k sobě. Přitiskne ho na své tělo, zaboří tvář do jeho pramenů a nadechne se. Pořád je tam cítit jeho šampón, to musí být asi hodně kvalitní značka. Trochu se skloní tváří, aby ho špičkou nosu polechtal na šíji a vydechne na hebce vypadající kůži. Dotkl by se jí hned, jen se ještě malinko přemluví. Když vydrží, bude to ještě lepší.

"Pojď, tady se mačkat nebudeme. Nejsem zrovna nejjemnější, ale zas mám rád svoje pohodlí. Opírat tě o stěnu nebudu, aspoň ne na poprvé." Pošeptá mu, než se odtáhne a vezme ho kolem pasu. Cestou popadne i talíř s jídlem a vede ho sebou chodbou k jeho ložnici. Projde bez váhání dveřmi a zastaví se společně s ním uprostřed místnosti.

"Jen se nadechni, tady je moře fakt cítit." Jeho hlas zní spokojeně. Vede ho ještě kousek, než ho usadí na postel a usadí se vedle něj.

"Teď, když jsi můj, je čas tě trochu nakrmit." Vezme do hůlek první sousto. Je to rýže se zeleninovou směsí a kousky rybího masa.

"Jsem zvědavý, jestli ti bude chutnat." Dotkne se jídlem jeho rtů a čeká, jak si sousto převezme. Je to dráždivé ho pozorovat.

"Pak půjdeme společně do sprchy, ale pod jednou podmínkou. Přijdeš sice o šátek, ale budeš mít zavřené oči. Celou dobu. Pokud je otevřeš, nezachrání tě ani to, že jsi sexy. Rozumíme si?" Zeptá se ho a mírně se poposune vedle něj. Při dalším soustu, už moc nepozoruje, kam míří, ale vážně se snaží trefit. V tu samou chvíli už je zaujatý linií jeho ramen, kterých se však nedotýká, jen vydechuje teplejší vzduch na látku. Jak kdyby mu něco bránilo se dotknout. Sám ví, že jakmile to udělá, už ho nic nezastaví, ale…ještě chvíli. Potřebuje nutně, aby ten oheň vyšlehl do řádných rozměrů a pak to bude to pravé pro něj.

"Jen jez, potřebuju, abys měl dost energie." Pošeptá mu, než volnou dlaní sáhne po té jeho a položí si ji na hruď. Má na sobě už jen upnuté triko, které dokonale kopíruje jeho postavu. Rozhodně je cítit, že se nefláká po barech, ale potřebuje fyzičku.

"Mám i tetování, ale to ty taky koukám. Myslím, že si ho prohlédnu hodně zblízka." Pokračuje dál ve svém průzkumu a stejně…Pořád se ho v podstatě nedotkl.

 

Ruki

J na tu bavlnku nejdřív nic neřekne, ale potom mu začne vykreslovat jaký je a není a Rukimu to mimoděk zvedne koutky nahoru.

"Ty si teda věříš..." Vydechne hned, aby mu malinko shodil hřebínek. Nějak takhle by s ním mluvil, kdyby se balili na tom baru. Potřebuje si z toho v hlavě udělat podobnou hru, aby s ním vůbec něco bylo. Musí úplně zapomenout, že je v ohrožení života, který si podobným skutkem chce koupit. 

"Tak to máš ještě mlíko na bradě." Pokračuje dál a různě na něj křiví rty. 

"Samozřejmě mi odpovíš, že to není mlíko. Možná až za chvíli..." Doplní si sám, aby tomu všemu dodal trochu perverze. Malinko stáhne obočí, když dojde na nedostatek něhy, ale… dobře, jestli to bude dost akorát, tak dobře. Z tónu Jova hlasu mu přeběhne mrazení po zádech. Už zase se trochu lekne, když se J objeví až u něho, vytáhne ho do stoje a rovnou ho pošle proti svému tělu. Košile je mnohem tenčí, než sako a jemu z toho nárazu o jeho prsa hned naskočí husí kůže. Teď, když jeho hlava myslí jenom na jediné, ho dokáže konečně pořádně vnímat a ano, sáhne si rád. Trochu se zachvěje, když ucítí jeho nos ve svých vlasech, tak důvěrně blízko, jako by žádného jiného cizího člověka jen tak nepustil. Mrazení po páteři mu běhá nahoru a dolů, když cítí jeho doteky i dech na citlivém krku a pak ho J vyzve, že půjdou jinam. Pro něj to vyjde asi skoro nastejno, když stejně nic neuvidí, ale J si chce zřejmě dopřát větší pohodlí. Nebrání se mu, jen se celou cestu nemůže zbavit toho pocitu, že každou chvíli o něco zakopne nebo do něčeho narazí, tápe rukama okolo a snaží se přidržovat stěny, kdykoliv se loď zhoupne, i když ho J jistí. Chodit poslepu se mu prostě vůbec nelíbí, ale naštěstí to není daleko a on zůstane stát v novém a zcela neznámém prostoru. Doopravdy se nadechne. J má pravdu a není to v tom negativním slova smyslu, žádná rybina a přístav, jenom svěží vzduch. Dosedne na novou postel. Peřiny pod ním jsou mnohem naducanější a látka pod dlaní kvalitnější. 

"Ty mě odbýváš." Postěžuje si hned, když si to porovná se svou kajutou. Nejraději by mu řekl, že od teď bydlí tady, ale… Bojí se, vážně ano. Nejdřív ze všeho dojde na jídlo a Ruki se nadechne, aby mu řekl, že maso jíst nebude, ale i tohle zatím spolkne v krku a poslušně otevře rty. Maso v tom není, jen ryba. Naštěstí! 

"Najedl bych se sám, kdybys nebyl paličák." Ujede mu další poznámka. Společně do sprchy! Červená se už teď. To je hrozně dlouhá předehra. Myslel si, že ho J skolí na postel a bude, ale on ho chce asi trápit. Ne, tohle opravdu není jen o sexu. 

"Je to moc dobré." Pochválí výběr jeho jídla. Myslí to upřímně. 

"Nenakupuješ levně. Asi platí tučně. Je příjemné vědět, že někomu stojím za tolik." Začíná si dělat legraci sám ze sebe. Co mu zbývá? Vyslechne si podmínku. 

"Proč to chceš pokoušet?" Musí se ho nutně zeptat. Co když se Ru zapomene v zápalu vášně? Pokud to bude opravdu dobré, nejspíš nebude na podobné věci vůbec myslet, jak by to mohl ovlivnit? Ten příslib s energií je něco, co Rukimu stáhne žaludek obavou. Kruci… Není si moc jistý, k čemu se to upsal, opravdu ne. J sáhne po jeho ruce a Ruki pod dlaní nahmatá jeho hruď. 

"Vážně? A jaká?" Snaží se trochu zamluvit vlastní nervozitu a rozpaky. Ta jeho asi vykukují z pod košile, i když se většinou snaží, aby tomu tak nebylo.

J

Ru má podle něj naprosto skvělý smysl pro humor. Kde kdo by ho už nudil, ale on ne, on si pokaždé přisadí něco, co ho neskutečně pobaví. To mlíko…No, měl by tisíc a jednu poznámku, kterou by mu mohl odpovědět. Jenže ho taky chce nechat trochu v nejistotě, aby netušil, co od něj může čekat. Pozoruje ho, jak žvýká první sousto a u toho se zase tváří spokojeně. Teď si klidně může dovolit tvářit se, jak chce, když ho nevidí. Jindy by se asi trochu kontroval, v téhle situaci rozhodně.

"Ne, jen si to musíš zasloužit. Já si musím myslet, že si to možná i zasloužíš." Popíchne ho bez váhání a pak se krátce rozesměje, tohle bylo taky něco.

"Myslíš, že mi za tolik stojíš?" Rýpe si klidně dál ale u toho až zase očima mapuje linie jeho těla a zastaví se na pár místech, které ho zajímají mnohem víc.

"Jím to, co ty. Nebudu přece jíst něco, co za to nestojí." Snaží se ho ještě malinko víc znejistit, aby nebylo jasné, jestli mu za to opravdu stojí. Jistě, kdyby chtěl, mohl by mu dát nějakou kaši nebo něco podobného. Instantní jídlo, kterému stačí horká voda, ale…

"Ale v tomhle máš pravdu, jsem paličák." Odsouhlasí mu to klidně, aniž by se nad tím pozastavil.

"Stydíš se? Ještě před chvíli ses mi dal a teď budeš rudnout, když se máš svléknout?" Dobírá si ho ještě trochu a zacpe mu na chvíli pusu dalším soustem. Ruki má pravdu, bude hodně pokoušet Rukiho štěstí, že se vydrží nekoukat. Zároveň je v tom něco vzrušujícího pro něj. Taková nejistota, jestli to dokáže. Pokud ne, pravidla jsou jasná. Stejně se o to chce pokusit. Navíc…On by tu sprchu taky potřeboval, o tom se nemusí vůbec hádat.

"Protože mám rád výzvy, ty ne?" Zeptá se ho neurčitě. Dovolí si na chvíli nechat víčka klesnout, když ucítí jeho dotek. Je to opravdu příjemné, když to někomu dovolí a jeho vězeň je vážně kus. Očima krátce těkne k vlastnímu klínu a musí nad sebou protočit očima. Jak jeden nemá čas, vážně se dokáže zanedbávat. 

"Třeba jedno tady." Řekne mu už malinko touhou podbarveným hlasem, než ho vezme za zápěstí a položí si ho na biceps, který samozřejmě trochu zatne, aby dostál svému egu.

"Kolem dokola." Ozve se jeho hlas podruhé a donutí Rukiho prsty, aby se částečně obemkly kolem jeho paže.

"Líbí se ti?" Zeptá se vzápětí, jak kdyby ho mohl vidět. Už toho na něj začíná být příliš.

"Za chvíli se podívám já na ty tvoje." Dá mu jasně najevo, že u tohohle neskončili.

"Pět minut uběhlo, moc jsi toho sníst nestihl, máš smůlu." Snaží se, aby jeho hlas zněl vážně a přísně, ale už se zase pobaveně šklebí. To jeho výdrž je naprosto v troskách a už se potřebuje nutně podívat. Vstane, vezme ho znovu za zápěstí a vede do malé koupelny. Vejdou akorát a ani se moc neomlátí, když ho bude svlékat.

"Tak ukaž…" Skloní se k němu blíž a začne se pasovat s knoflíky Rukiho košile.

"Chci vidět úplně všechno." Svůj boj s ovládáním vzdá po dvou knoflících, kdy mu tu košili prostě přetáhne přes hlavu. Skloní oči, aby si mohl prohlédnout jeho hruď a tetování, která má. Je to vážně krásná práce. Dotkne se konečky prstů linií na jedné paži a stoupá společně s nimi nahoru. Pohladí Rukiho šíji, než zajede na zadní stranu a oči už má zase v jeho tváři.

"Nikdy jsem nebyl na komplimenty, ale já fakt věděl, co si mám unést." Pochválí ho po svém, než si ho přitáhne k polibku, který odráží trochu zvířecí nedočkavost. Stačí mu několik prolnutí, než pozvedne i druhou dlaň a nahmatá vázání pásky. Stačí mu několik obratných pohybů a je dole a už se válí někde u nohou. To už si ho k sobě tiskne za pas, možná trochu silněji, než měl původně v plánu. Po chvilce přece jen povolí, aby se prsty mohl dostat k zapínání kalhot a konečně ho začalo zbavovat i jich. Jakmile si prozatím užije dost jeho rtů, prostě ho pustí a stáhne mu kalhoty i s prádlem ke kotníkům. Mlčí a pozoruje ho, aniž by se dotýkal. Prostě ho tam nechá stát jen tak a kochá se s hodně citelným problémem v klíně. Obejde ho pomalu a nakloní se, aby mohl vydechnout na jednu z jeho poloviček, než ho po ní plácne a uchechtne se.

"Ona si o to říkala. Ještě pořád si říká." Tak nějak omluví své chování. Zůstane stát za jeho zády, než ho vezme za boky a prudce přitáhne na své tělo, musí nutně cítit, jak na něj působí. Klidně ať se přerazí o kalhoty, on ho udrží.

"Nezapomeň na oči. Ať to není tvůj poslední povzdech." Škádlí ho.