Ruki x J - Tak to máš ještě mlíko na bradě. - část 1.

(loď)

J

Jsou věci, které se v dnešní společnosti děly dnes a denně. Samozřejmě záleželo, kde jste se narodili. Ulicím Tokya vládla mafie, která si nebrala servítky vůbec s nikým. Pak tu byli ti, kteří si chtěli přijít hlavně na peníze a pak rychle zmizet. J byl někde mezi nimi. Pro něj existovala úplně jiná pravidla. Byl překupník a byl na to hrdý. Ale tady nešlo o hodnotné věci, jako třeba různé artefakty. Tady šlo o lidi. Obchod s bílým masem, který mu vynášel dost, aby to za pár let pověsil na hřebík. Potřebujete někoho sprovodit ze světa, není problém. Je potřeba někoho dostat ze země, aby ho nikdo nenašel, není problém. Je potřeba někoho unést a možná vydat, když má jeho klient dobrou náladu a dostane zaplaceno. Není problém. Vybudovat podnik v takovém odvětví, nebyl z jedné strany problém, z té druhé byl plný konkurence, kterou se mu dařilo ničit. Nebyl na to sám a jeho tým byl početný a nevysledovatelný. Pokud to vypadalo, že někdo někoho našel, šel ke dnu. Byl dost vysoko, ale přesto byl dostatečně obezřetný, aby nic nepodcenil. Učil se od toho nejlepšího, aby mu mohl nakonec ukázat záda a dostat ho na jeho vlastní kšeft. V tomhle oboru neexistovalo nic jako přátelství a to on věděl. Místo pro dnešní schůzku pečlivě vybíral. Loď na moři, zdánlivě žádná možnost úniku. Tak to měl rád, už jen ten pocit, že je to buď všechno nebo nic. To byl celý jeho život. Bankrot firmy, zkupování akcií….Ne, do podobných vod se rozhodně nepouštěl, ale to, co přijde za nabídku, tomu už rozhodně rozumí. Postarší muž mu předá fotku a on si ji prohlédne, aby ji mohl vzápětí spálit. Sebrat mladého muže, díky jehož návrhům firma prosperuje a přivést ji k bankrotu. Buď zaplatí výkupné nebo si seženou někoho jiného, ale tenhle pán je prý nejlepší ve svém oboru, takže prohra tak či tak. Dobrý plán i když měl dost proměnných, ale ne pro něj, to už není jeho starost. Na něm záleží jen ten únos a ukrytí vězně. Jednoduché a přitom tak komplikované.

"Dostanu týden na přípravu. Polovinu odměny teď a polovinu na konci akce." Nastíní svá vlastní pravidla a dojde na podání ruky a šek k tomu. Týden není moc času, ale on ví, na co se zaměřit, aby ho dostal i za tuto dobu. Těch pár dní využije na vytipování místa, kde to provedou. Sám se ujme pozorování jejich cíle. Stačí jen pár fotek a zjištění, že jistý pan Takanori rozhodně nechodí z práce za denního světla, spíš nad ránem a dost unavený. Vlastní řidič, který bude tou nejmenší překážkou. Plán cesty je ale vždycky stejný. Týden uběhne jako voda a dojde na den akce. Na účtu, který není vysledovatelný, už dávno přistál patřičný obnos a to je ta pravá motivace. Několik mužů připravených do akce plus jeho najatý hacker na svém místě u počítače, aby vypnul kamery v celé čtvrti. Než kdokoliv stačí mrknout, je auto zastaveno uprostřed ulice díky několika motorkářům. Jeden z nich si vezme na starosti řidiče, který ani nemá šanci. Další už tahají Rukiho z auta a zavírají do dalšího. Žádná dodávka, ty jsou příliš nápadné, ale kdo by podezíral taxikářské auto i když má neprůhledná zadní skla a přepážku dělící zadní sedadla od předních. O auto na ulici se postarají ostatní. Odvoz do nedaleké garáže, kde dojde na kompletní rozebrání. Není auto, není důkaz. Ruki je během vteřiny omámený injekcí se sedativy v ideálním množství, aby měli dostatek času a dorazili na místo. Vzápětí přijde o veškerou elektroniku. Neveze ho do žádného domu, ani v Tokyu ani na samotě. Oblíbil si k těmto účelům lodě. Ale ta je ještě daleko. On sám sedí na zadní sedačce společně s ním, aby si všechno pojistil. Sám mu vpraví do oběhu paralyzující látku. Bude vnímat, ale hýbat se ne.

"Odvezu tě do tvého nového domova. Nemá smysl se bránit, odtud není úniku." Pošeptá mu tichým hlasem, než se ještě ujistí, že jsou pouta dost dobře na svém místě, stejně jako černý pytel na hlavě.

Ruki

Ruki získal práci snů a mohl za to vděčit jenom a jenom svému talentu. Vždycky byl obrovský dříč a měl jasné vize toho, co by chtěl stvořit. Jeho kreativita se s ním táhla od útlého dětství a později propadl světu módy úplně. Nikdy ho příliš neoslovovaly prapodivné kreace, které se procházely po módních molech, ani barvičky a oblékání mužů do málem dámských šatů, ale street móda a rockovější nádech, to bylo něco pro něj. Oblečení, doplňky, šperky… Všimli si ho ještě na vysoké škole, po ní mu ihned nabídli práci a pak už jen stoupal jako jasná hvězda. Majitel firmy mu dal několik šancí a jakmile po prvních přehlídkách sklidil nadšené ovace, rozjely se zakázky, propagace a focení a mladí lidé si na značku rychle zvykli. S tím, jak do firmy přitekly peníze, se Ru pomalu stával miláčkem a šeptalo se, že s takovou bude víceprezidentem ještě než mu bude třicet let. To by samozřejmě bylo skvělé. Pomalu si mapoval terén světa financí a investic a chystal se na možnost stát se nejen návrhářem, ale taky manažerem, co by mohl vlastnit nemalý podíl na firmě. Ve své naivitě neměl ani ponětí, jak tvrdá tahle branže umí být. Netýkalo se to jenom modelek, které si šly po krku nebo musely spát s kde kým, aby se vůbec mohly projít po mole. Ono se to týkalo i jich, jenom v jiném slova smyslu. Majitel firmy a jeho chlebodárce byl zapletený v ledasčem, aby se z něj stal boháč a jenom móda za to vážně nemohla. Občas se stávalo, že měly přijet modelky z cizích zemí a… tak nějak nedorazily nebo zmizely a Rukiho by nikdy v životě nenapadlo, že je občas odvezou někam úplně jinam. Třeba do Malajsie, kde po nich chtějí, aby se živily jako šlapky a vydělaly si tak na cestu zpět. Japonsko podobné zločiny silně potíralo a imigrace byla velmi přísně hlídaná, ale přeprodej se děl neustále. Prakticky jemu před očima a on o tom nikdy ani nezaslechl. Teď, když jeho šéf lítal v problémech, došlo na to, že si s ním někdo chtěl tyto problémy vyříkat a aktuální zatnutí tipce bylo připravit ho o Rukiho. Pro výstrahu. Tu noc jde z práce velmi pozdě jako vždycky, ale těší ho myšlenka na voňavý interiér nového vozu, který si díky ní mohl dovolit. To za to prostě stojí. Dokonce se může jenom zhroutit na sedačku a jeho firemní řidič všechno zařídí. Ospalýma očima vyhlíží ven z okna na noční ulici, kde nikdo není. Miluje ten pohled. Když se ale venku rozburácí motory hned několika strojů, které je zastaví, udiveně vyhlédne skrz okýnko. 

"Co se děje?" Zeptá se řidiče, jako by to on snad mohl vědět. V dalším okamžiku už v naprostém šoku sleduje, jak pana Kato tahají cizí ruce ven z auta. Otevře pusu, ale nestačí nijak zareagovat, natož, aby vzal telefon a třeba zavolal o pomoc. Někdo mu přes hlavu přetáhne pytel a už ho táhnou z vozu taky. Ruki se brání slovně i fyzicky, ale není mu to vůbec k ničemu a pak zřetelně ucítí ostré píchnutí do svalu. Injekce, to prostě pozná bezpečně. Zachvátí ho panika a strach a stupňují se společně s tím, jak jeho tělo ochabuje. Mysl však jede na plné otáčky. Právě se mu děje zhmotněná noční můra. Únos kdo ví proč. +S někým jste si mě spletli.+ Chce jim říct, ale neposlouchají ho svaly, ani hlas. Cítí, jak ho obírají o telefon a osobní věci, stejně jako nasazují pouta na ruce. Sedí v nějakém dalším autě a promlouvá k němu cizí hlas. Nejspíš se za chvíli počůrá do kalhot nebo mu rovnou přeskočí. Nikdy se tak strašně nebál jako teď.

J

J sedí naprosto v klidu na zadní sedačce vedle Rukiho. Ví, že už je ve stavu, kdy nemůže ani promluvit. Může jen dýchat a to mu teď musí stačit. Klidně projíždějí městem, jak kdyby byl jen klient taxikáře a míří rovnou do přístavu, kde kotví jeho loď. Miluje ji, je to jeho láska, kde si dny opravdu užívá a navíc je mimo veškerý svět. Hodně prohnilý svět, kterému v tom procesu s radostí pomáhá. No co, dělají to v podstatě všichni, tak proč by na tom taky nevydělal. Své cíle nezná, ale taky je nevraždí, pokud nemusí. Jde hlavně o ty únosy, i když dost často nekončí dobře. Na svých rukou však krev nemá. Auto zastaví a on sám a nikdo jiný vezme Rukiho do náruče a míří s ním na palubu. Na ní je jen kapitán. Není to velká loď a čím méně lidí o tom ví, tím líp.

"Za chvíli mě budeš pečlivě poslouchat. Měl bys, pokud chceš přežít dost dlouho, aby ses odtud dostal." Pošeptá mu, než projde do podpalubí a vzápětí do jedné z kajut. Je tam hromada dobře skrývaných kamer několik mikrofonů. Kromě postele a židle ale nic navíc. Odloží ho na postel a velmi obezřetně vymění pytel za celkem hezky vypadající škrabošku, teprve pak ho sundá. Usadí se na onu židli s opěrkou mezi nohama a opře se pohodlně předloktími. Pozoruje ho dlouho, než si rozmyslí, že by mohl promluvit.

"Máme tu několik pravidel, které ti pravděpodobně zachrání kůži, tak dobře poslouchej." Odmlčí se na moment.

"Pokud je dodržíš, nebudeš se tu mít zle." Dodá ještě, aby bylo jasno, že on se v nějakém pošahaném týrání rozhodně nevyžívá. Od toho tu byli jiní.

"Za prvé, utíkat odsud nemá smysl, ale to poznáš sám, až vyplujeme." Sáhne do kapsy pro cigaretu a zapálí si. Až po prvním pořádném potáhnutí se rozhodně mluvit dál.

"Pravidlo číslo jedna. Než kdokoliv vejde, ozve se zaklepání, pokud nebudeš mít škrabošku, je po tobě. Pokud s tím budeš souhlasit a vezmeš to na vědomí, pouta půjdou dolů." Další dlouhé potáhnutí. Za pár minut by měla látka vyprchat z Rukiho těla měl by se začít hýbat.

"Pravidlo číslo dvě. Jídlo třikrát denně, máš na něj pět minut, pokud ho nesníš, zbytek odnesu a další nedostaneš." Nakonec se přece jen zvedne a přesedne si na postel. Tohle mohlo být nebezpečné, ale on měl trénink na to, aby si s někým takovým hravě poradil, navíc než se pořádně pohne, má dost času.

"Za tebou budu chodit jen já a můžu toho pro tebe hodně udělat, když budeš hodný kluk a já bud mít pocit, že neprovedeš nějakou pitomost. Dobře si rozmysli, co uděláš jako první." Varuje ho. Je to jen mladý kluk, nemusí ho nutně zřídit, když už je tady. Ono to samo o sobě dost dobře stačí.

"Můžeš mít flašku, můžeš mí cigarety a možná i lepší jídlo, ale to záleží hlavně na mě a na tom, jak se budeš chovat. Jediné, co nemůžeš, je vidět můj obličej. Nechceš ho vidět, protože to je jednosměrný lístek na věčnost, Ru-chan." Podívá se krátce na hodinky a odpočítá si dobu, kdy proběhl únos.

"Už bys měl být schopný kývnout hlavou. Takže to mi pro začátek stačí jako souhlas, pak můžeme vyzkoušet ta pouta." Ztiší malinko svůj hlas a očima sjede celou jeho postavu. Někteří byli ochotní udělat za svobodu hodně…některým to dokonce prošlo a pokud s nimi byl hodně spokojený, zařídil jim nový život, ale to se stávalo hrozně málo. Tady…Ne, nebude předbíhat, mají na sebe spoustu času.

Ruki

Trvá to dlouho, než auto konečně zastaví. Jakmile se to stane, Ruki nastraží všechny smysly a nemá daleko k tomu, aby sebou nezačal panicky škubat na všechny strany. I kdyby ho ale neochromoval strach, látka, kterou má v těle se o to postará dostatečně. Teď se může stát všechno. Možná taky umře. Vážně moc se mu umírat nechce a už vůbec ne nějakým příšerným, bolestivým způsobem. Zaskočí ho, když ho něčí ruce vezmou do náruče, je to hrozně zvláštní pocit a připadá si jako by nic nevážil. Chce se mu říct, že zvládne chodit sám, ale… to by bylo vážně komické, dokonce i teď. Je to naprosto hrozný pocit, být plně odkázaný na někoho jiného. Jestli tohle přežije a zestárne tak moc, že to nepůjde jinak, už teď si přeje, aby ho radši utratili. Tělo na něj řve, aby se bránil a utíkal a ono to nejde. Cítí ve vzduchu mořskou sůl i rybinu. Jsou v přístavu, to ví. Oběti se velmi často házely do moře rybám. Panebože… opravdu asi umře prostě sám od sebe. Ten muž na něj promluví znovu a Rukiho mozek velmi pečlivě zachytí slova Přežít a Dostat se odtud. Takže je nějaká možnost. V tu chvíli se mu do žil vlije nová krev a touha dosáhnout toho za každou cenu. Pozná, že už jsou v podpalubí a nakonec pod zadkem ucítí i měkkou matraci. Ucítí na sobě cizí ruce, ale nemůže je nijak odstrčit. Prostě musí vytrpět dotek, který mu cosi nasazuje na obličej. Má pocit, že se dusí, i když to není pravda. Pak ale přijde o pytel na hlavě a i když pořád nic nevidí, rozhodně už může volně dýchat. Připadá si, jako by se vynořil z vody, kde byl příliš dlouho. Veškerý pohyb ustane a on se snaží zachytit všechny zvuky okolo, ale nic. Dokud na něj ten muž znovu nepromluví. Ruki tím směrem natahuje uši, ale má pocit, že slyší spíš vlastní srdce. Všechno, co říká, ukazuje na to, že jde o nějaký únos, který by mohl přežít ve zdraví. Ale proč? Ruki neměl nijak zázračně tučné konto ani rodinu, pro kterou by mohl tolik znamenat. Vlastně podle něj neexistoval nikdo, kdo by kvůli němu mohl být vydírán. Vůbec to nechápe. Jistě, že to nemá smysl, jsou nejspíš na lodi. Pokud Ruki nedovede přeplavat oceán, kam by utíkal? V nose ho podráždí pach cigarety. Okamžitě by si potřeboval připálit. Kouří jako tovární komín a k tomu má nervy na pochodu. To první pravidlo chápe. Nechtějí, aby kohokoliv poznal, aby později nemohl mluvit. Jen se diví, že to vůbec nechávají na něm. Stejně tak ho překvapí, že ho chtějí rozvázat, ale je za to rád. Vždyť by se nezvládl ani vyčůrat. Když nad tím tak přemýšlí, už teď strašně potřebuje. Pět minut na jídlo? Proboha proč? Bude tu sedět zavřený a koukat se na stěnu, proč u toho nesmí jíst? Mají strach, že si z rýže postaví záchranný vor? Znovu panikaří, když pozná, že se ten muž hýbe a vzápětí je u něj na posteli. Trhne k němu oslepenou tváří a v ten okamžik si uvědomí, že se může hýbat. Pomaličku přikývne. Co mu taky jiného zbývá? 

"Nemá to logiku." Řekne a dá to hrozně práce. 

"Jídlo na pět minut, flašky a cigára… nemá to logiku." +O co ti jde?+ Vynadá sám sobě. Jenže jíst se nesmí a chlastat ano? A na panáka má třicet vteřin? Jeho břitký humor se hlásí o slovo.

J

Musí si Rukiho dlouze prohlížet. Už na fotce ho svým způsobem zaujal. Jsou věci, které si nedokázal odpustit a další a další pohledy jsou toho důkazem. Tenhle únos má rozhodně něco do sebe. Koutky se mu zvednou a dlouze si potáhne. Pokud je Ruki kuřák, jistě to víc probere jeho chuť. Jestli byl závislý, bude to nesmírné lákadlo, pro které byli někteří ochotní vraždit. On mu ho moc rád dá. Jenže místo vyděšeného kývaní přijdou slova, která rozhodně nečekal. Musí se upřímně rozesmát.

"Tak tebe unesou, zavřou tě na lodi kilometry od pevniny. Nevíš, jestli ti nebudu párat vnitřnosti zaživa i když jsem řekl, že nebudu a z tebe vypadne, že to nemá logiku?" Rozesměje se podruhé, tohle ho vážně dostalo. Pohodlněji se opře zády o stěnu kajuty a potáhne si znovu. Za chvíli, aby si zapálil druhou, ale proč by ne.

"Musím říct, že zábavnějšího vězně jsem neměl už dlouho." Složí mu vlastně kompliment, které rozhodně nerozdává často. Loď se zlehka zhoupne, jakmile vyplují z přístavu a jemu se podivně uleví. Vážně si na moři připadal líp, jak na pevnině. Možná je to tím, jak moc času na své lodi trávil. Prostě si to zamiloval a není nad večery s flaškou a cigaretou na přídi.

"Je to vlastně úplně jednoduché. Jíst budeš sám. Pít a kouřit jedině se mnou." Odpoví mu vzápětí.

"To jsem ti asi ještě neřekl, že? Nevadí, říkám to teď." Pokrčí krátce rameny.

"Ještě máš nějakou povedenou otázku nebo ti to zatím stačilo?" Nadhodí pořád trochu pobaveně, než se nakloní nad Rukiho tělo a otře filtr o jeho rty.

"Řekni mi, dal by sis?" Chvíli ho provokuje, aby mu to odsouhlasil. Tohle bylo vždycky na nervy nejlepší. On sám by v takovou chvíli kouřil jednu za druhou, kdyby mohl.

"Teď tě zbavím pout, jako gesto dobré vůle." Stáhne cigaretu zase k sobě a vloží si ji do koutku.

"Varuju tě, když si to teď zkazíš, už se jich nezbavíš a klidně tě tu nechám hlady a bez možnosti jít na záchod." Ukáže mu hranice a mantinely. Slova jsou jedna věc, ale pokud se o něco pokusí, nebude s ním mít trpělivost.

"Jsem jen prostředník a udělám, co bude potřeba." Chce, aby věděl, co je za člověka, že nebude váhat, pokud bude situace příliš vyostřená. Pak se ale na posteli posune kousek k němu a sáhne po poutech. Ozve se několik cvaknutí a vzápětí má Ruki zápěstí volná.

"Jsem J, pokud mi cokoliv budeš chtít, stačí říct. Slyším tě. Začni si zvykat, budeš tu počítám dost dlouho." Připálí druhou cigaretu a vloží mu ji mezi rty. Teď už by se měl hýbat o něco víc.

"Kouřit už budeš sám?" Zeptá se ho pobaveně.

"Napadlo mě se zeptat, co všechno, ale ještě se moc neznáme." Prohodí, ale co si budou, on by si klidně dal říct. Za pár dní třeba…No nic. Pak pomalu vstane a přejde ke stolku, kde leží dva plastové kalíšky a i taková lahev. Odšroubuje víčku a rozlije dva panáky. Tohle s ním malinko zamává po tom, co mu vpravil do žil, ale nezabije ho to, tak co. Pak se vydá pomalu zpátky k němu a usadí se na postel. Najde jeho ruku a počká si na typické cuknutí, když ho chytne za zápěstí.

"Jen ti chci něco dát, tak klid." Protáčí očima, ale jeho hlas není už vůbec přísný.

"To je taky na nervy." Dodá, než mu toho panáka vtiskne do dlaně.

"Dám si s tebou, ať chceš nebo ne." Jindy by už byl dávno z kajuty pryč, ale teď se mu nechce.

"Jakmile odezní brnění v konečcích prstů, je látka pryč z těla. Chvíli to potrvá, tak dávej bacha, až budeš chtít vstávat. Není tu skoro nic, o co by sis mohl ublížit, ale to uvidíš, až odejdu." Poradí mu ještě. Poslední, co chce je, aby se mu někde přerazil. Takhle by rozhodně skončit nemusel, na to je ho škoda.

Ruki

Ruki stiskne rty a jenom dál drží tvář otočenou za hlasem. Ten muž má samozřejmě pravdu, ale nemohl si pomoct. Někdy mu to prostě dřív mluví, než myslí. Je mu špatně už jenom z představy, že by ho někdo třeba štípl, natož, aby mu doopravdy ubližovali, ale jeho hlava si odmítá připustit, že je tahle možnost reálná. 

"Omluva to asi nespraví?" Řekne a v žaludku mu sedí ledový balvan. Vážně má strach. Celou dobu má příšerný strach. Všechno se ještě zhorší, když to pod nimi zahučí, loď se začne houpat a jemné vibrace dávají tušit, že už vyrazili. Vysvětlení přijde vzápětí. 

"Nebylo by lepší dělat pod dohledem všechno a najíst se v klidu?" Ne, on prostě nemůže být zticha. To je asi tím strachem. Jeho únosce asi chce, aby na jídlo viděl, ale z pěti minut bude mít Ru tak akorát žaludeční vředy. To bude mít vlastně i tak, ze stresu. Zmateně sebou trhne, když něco ucítí na rtech, ale pak je olízne. Ta chuť je něco, co ho málem přinutí zakňučet. 

"Už jsi začal s těmi vnitřnostmi. První jsou plíce?" +Víš co? Prostě už neříkej vůbec nic. Vůbec!+ Nařídí si v duchu. Jenže co je tohle za pitomou otázku? Takové týrání! Zaskočí ho, když se dozví, že by teď měl přijít o pouta. Ne, on není ten typ, co by se odtud dokázal probít ven, i když škrábat a kousat by mohl, ale proč? I kdyby mu vážně ublížil, což stejně nedokáže, ten chlap tu určitě nebyl sám a Ru by ani nedostal sám loď zpět. +A co telefon… zavolat pomoc? Vysílačka?+ Ne, podobné myšlenky si musí zakázat, to je sebevražda. Jakmile J zmíní, že je jenom prostředník, na jazyk se mu tlačí otázky kdo a proč za tímhle stojí, ale ví, že by mu stejně neodpověděl. 

"Třeba tě přeplatím." Zkusí to jinak. Proč jinak by tuhle práci dělal? Vždycky jde o peníze. Ruce se mu uvolní. Jako první je stáhne k sobě a promne si zápěstí. Podvědomí ho nutí strhnout šátek, ale… to nesmí. 

"J..." Zopakuje po něm. Samozřejmě, je to jen písmeno. Žádné pořádné jméno. Nejdřív to nepochopí. Teprve po chvíli mu dojde, že kajuta bude plně odposlouchávaná, nejspíš i sledovaná na kameře. Takže si tady ani v klidu nevyhoní… ne to byl vtip, který naštěstí neřekl nahlas. 

"Proč dlouho?" Nejde o výkupné? Nebo nikdo nevěří, že by je někdo složil? Pak znovu ucítí cigaretu mezi rty a jako první si opravdu hodně potáhne, dokud má z čeho. J ho vyzve, aby si ji vzal. Málem se netrefí prsty, jak je ještě ztuhlý, ale převezme si ji. Bože, to je úleva. Vzápětí se ale zakucká, když J zmíní i kouření něčeho jiného. Vyčítavě k němu otočí tvář. Ještě, že nemůže vidět jeho oči! Matrace se zhoupne. J někam jde. Ruki se znovu zachvěje strachy, ale slyší jen zvuk nalévané tekutiny, než se J zas vrátí. Tou rukou opravdu cukne, ale pak sevře prsty kolem kalíšku. Má strašnou žízeň. Neuhlídá to a obrátí tu věc do sebe moc hr. Voda to není, takže se rozkašle podruhé, ale teplo v krku i žaludku mu udělá dobře. Prsty ho zatím brní. Už aby to svinstvo bylo pryč. 

"Musím na záchod." Už to prostě nezvládne odkládat.

J

Musí se rozesmát podruhé. Tahle práce ho opravdu baví. Nikdy by si nepomyslel, že bude mít tak zábavnou společnost. Ruki asi zticha nebude a být to kdokoliv jiný, nejspíš už je po něm. Jenže J nemá v úmyslu mu ublížit, spíš tu s ním bude víc, než často, aby si užil další jeho poznámky, kterých má očividně dost.

"Někde se přece začít musí." Zasměje se upřímně, aby mu ukázal, že zatím hranici nepřekročil. Právě naopak, J sám ji podvědomě posouvá dál, ale pořád je to dost tenký led. Když přijde na to, že to bude příliš, prostě ho tu nechá samotného a nedostane vůbec nic. Zas tolik si ho zatím neoblíbil nebo ano? Po jeho větě o přeplacení se na chvíli odmlčí a prohrává si s kalíškem a tekutinou uvnitř něj. Mohl by to udělat a nechat si zaplatit dvojnásobek ceny, ale...Není to tak jednoduché. Pokud by se rozšířilo, že nedrží slovo a kšeft nedotáhne do konce, asi by moc práce už neměl. Je to složité a i když mu šlo hlavně o peníze, taky trochu přemýšlí dopředu.

"Nemůžeš mě připlatit, pokud si moje služby někdo koupí, nejde s tím hnout. To bych asi moc kšeftů neměl." Objasní mu to vzápětí a usadí se zpátky na postel.

"Ale musím ti prozradit, že poprvé jsem o tom opravdu přemýšlel. Bavíš mě." Složí mu vlastně kompliment.

"Pomalu, já ti to nevypiju. Mám dost vlastních zásob." Protáčí očima po jeho zakašlání, ale když vidí, jak mu chutná zase se zvedne a donese tu flašku k nim na postel.

"Dáme si ještě trochu. Jsem rád, když nemusím pít sám." Dopřeje mu další kalíšek a nalije i sobě.

"Myslím, že část z toho si dokážeš domyslet sám a víc ti prozradit nemůžu. To bych byl taky grázl k ničemu." Rýpne si sám do sebe, než se opře zády o stěnu. Myslel si, že tu chvíli posedí, ale Ruki je samý problém. Ale otevřeně, on by takový problém mít nechtěl.

"Fajn, něco s tím uděláme." Vstane, odloží lahev na postel tak, aby se nepřevrhl a vezme ho za zápěstí.

"Tak pojď, dovedu tě tam a možná počkám za dveřmi." Snaží se ho trochu znejistit. Bez váhání ho vezme kolem pasu a vede ho s sebou ke dveřím, které odemkne. Celou cestu ho jistí v pevném sevření, aby někde náhodou nezakopl a když se tak stane, tak ho obejme víc, aby mu opravdu neupadl. Pak přijde druhé klopýtnutí a v tu samou chvíli se loď zhoupne. Jen tak tak opře Rukiho zády o stěnu vedle nich a sám se jí musí chytit, aby to vůbec ustál. Někdy má loď svoje nevýhody, ale…Sklouzne očima od své dlaně zapřené vedle Rukiho hlavy, až k jeho tváři. Je dost blízko na to, aby si ho mohl pořádně prohlédnout.

"Jsi v pohodě?" Zeptá se víc starostlivě, než by měl a oči mu utíkají k jeho rtům.

"Vlastně ta loď není tak úplně špatná." Prohodí skoro do jeho rtů, když se skloní, aniž by si to uvědomil. Budou vážně dlouho na moři a on strávil týden plánováním jeho únosu, kdy neměl čas na nic jiného. Jasně, jenom kvůli tomu je tak blízko a nechce se mu vůbec pokračovat. Druhou dlaň má položenou na jeho štíhlém boku, jak kdyby ho podvědomě pořád jistil.

"Budeme společně trávit hodně času, co si ho malinko zpříjemnit?" Vážně se ho ptá, když by si mohl vzít, co chce a vůbec se neohlížet na jeho názor? Už to tak bude.

"Třeba se ti odtud nakonec nebude ani chtít." Nadhodí sebevědomě.

"Už je tu dlouho, kdy jsem tu měl tak...sexy společnost." Jeho hlas malinko zhrubne, protože už má problém se ovládnout. Stisk na Rukiho boku zesílí a pak to prostě udělá. Na pár okamžiků spojí jejich rty a ochutná je.