(klub)
Ruki
Zase se na J podívá, když se ozve jeho hlas, ale nemluví na něj, jen do papírů. Ruki si ukazováčkem poškrábe špičku nosu a musí si přiznat, že je trochu nervózní. Už jen ten fakt, že se J tolik vyzná ve zbraních, vrazích, na ulici… s jeho postavou a pověstí… Připadá si jako třídní šprt vedle toho kluka, co nad ním všichni ostatní kluci obdivně vzdychají a holky stojí frontu u jeho garáže, kde má motorku, kytaru a koženou bundu. Tak nějak to totiž doopravdy je. Dobře, tak tam nemá kytaru, ale bouchačku, ale to je holkám jedno, stačí jim jeho kérky. Ruki sice pod rukávy košile schovává svoje, ale o tom ví málokdo. Končí přesně tak, aby zápěstí nic neukázalo a mívá pod košilí ještě tričko, aby neprosvítala. Ano, to je mu jasné, že svou pomocí právě někomu podepsal ortel smrti, ale byli to všechno kriminálníci a kdyby to neudělal, mohlo by se zle vést i civilistům. Tak to Ruki prostě vnímal. Nahlas ale neřekne nic, jenom přikývne a natáhne ruku po složce, aby ji zase pečlivě založil. Otisky prstů z ní nikdo nikdy snímat nebude. "Za málo." Zamumlá, když je k němu zády a jenom natáhne uši za jeho kroky, když se J vydá rovnou ke dveřím. Dveře ale neklapnou a tak Ruki zvedne hlavu a podívá se na něj trochu zaskočenýma očima. Ty se ještě rozšíří, když dostane to pozvání. Má s ním jít na pivo??? On s ním? Proboha proč? A teď? Ale on má práci? Možná jindy, za rok, za dva, ale teď má práci… Nikdo ho na pivo nezve, už ani Hyde ne, protože to nemá cenu. Říká o něm, že je zasnoubený s márnicí a Ruki asi už i zapomněl, jaký vzduch se venku dýchá. Tedy v nočním městě mimo policejní pásky, jinak je na místě činu venku docela často. J to svým komentářem vzápětí docela trefí a na Rukim je vidět, jak moc ho tím vyvedl z míry.
"No já..." Začne a snaží se vymyslet výmluvu, ale nikdy žádné mít nemusel, když nikam nechodil. Chce se mu říct Musím nakrmit kočku, ale J ho předběhne s tou vychovaností. Ruki ho před chvílí sekýroval, i když hlavně v duchu a teď má J pravdu. Mimoděk sklouzne očima na svoje věci, bílý plášť, ve kterém před chvílí pitval to tělo na stole.
"Musím tady uklidit a..." Poškrábe se na čele. Nemá tady zrovna čisté parádní věci do baru. Co má k sakru dělat? Nakonec roztržitě přejde k malé lince, kde do mističky natočí vodu a položí ji na zem kočce.
"Zavřu ji tady, ještě by jim okousala prsty..." Zavtipkuje nemístně, ale nic k jídlu tu pro ni bohužel neměl. Ráno to bude muset vyřešit.
"Musím uklidit..." Dodá a celý ten „úklid“ je ještě na dlouho. To tělo se musí obstarat a uložit k ledu, je tu plno věcí, které používal, plno rozepsaných papírů a pak je tu on. Musí se dát nějak do kupy, alespoň trochu a když je s tím vším hotový, divá se, že J ještě nespí na židli vedle nerezového lůžka nebo rovnou na něm.
"Promiň." Zamumlá, když se se konečně ocitne nad jeho židlí. Jsou dvě v noci, z baru půjde nejspíš zase rovnou sem. Celé mu to trvalo hodinu. A vypadá teď… stejně a jinak. Někde v kanclu totiž vyhrabal alespoň mikinu místo saka a košile a dokonce i trochu parfému. Ruce má zaražené hluboko v kapsách a co chvíli uhýbá pohledem někam jinam. Podle jeho domněnky mu J ještě něco chce a nemůže o tom mluvit tady. Proč by ho jinak tahal ven?
J
Obočí mu stoupá nahoru s každou vteřinou, kdy Ruki nic neříká a jen na něj civí, jak kdyby ho viděl poprvé. No on ho vidí poprvé, ale…Proč na něj tak civí? Však ho nepřišel oddělat ne? Málem by nad ním protočil očima v sloup a pak to začne malinko docházet i jemu. Trvá to nějaký čas, ale domyslí si to nakonec i on."Uklidit?" Obočí jde snad ještě víc a rozhlédne se kolem sebe.
"Máš strach, že ti do rána zdrhne ze stolu?" Ne, tohle někdo jako on nepochopil vůbec. On je nechává ležet, kde ho napadne a úklid většinou není na něm. Na to má lidi. Ru je nemá? Mohl by mu nějaké půjčit. Pozornost mu zase bere kočka a on jí přísahá rychlou smrt, když se tu bude ještě chvíli promenádovat, ale nakonec kývne.
"Dobře, tak si tu utři prach, počkám." Prohodí a zamíří rovnou ke křeslu, kde před chvílí seděl on sám a tam se dost pohodlně usadí i nohama na stole. Musí se krátce zasmát jeho vtipu. Ne, jemu se z toho rozhodně žaludek nezvedne.
"Tak prsty." Podívá se na kočku a konečně v tom není nic vražedného.
"Jak by se ti líbilo u nás?" Prohodí bez váhání a následuje další krátké uchechtnutí. Bylo by zajímavé sledovat, jak někomu živému okusuje prsty. Proč ho to ještě nenapadlo?
"V těch mrazácích asi pivo nemáš co?" Křikne ještě za ním a kdyby se mu chtělo zvedat, asi to půjde zjistit. Čím déle je Ruki pryč, tím víc se posouvá níž. Po pár minutách to vypadá, že už napůl spí, ale je to jen zdání. Spí jen ve svém bytě a to jen napůl, jeden nikdy neví. Rukiho hrnek už je prázdný, aniž by mu dělalo vrásky, že pít cizí kafe se rozhodně nesluší. Nakonec se přece jen dočká a jakmile se ozvou kroky, už má oči otevřené a prohlédne si ho od hlavy až k patě. Ta změna je dost patrná a jemu se to zamlouvá.
"Skvělý. V pohodě, holkám to trvá daleko dýl." Dodá ještě a odmávne to rukou, než se hbitě dostane na nohy a zamíří ven. Počká, až si všechno pozavírá a pozamyká a než doje až k němu. Bez váhání mu vrazí svou helmu do ruky.
"Tak sedej, není to daleko. A bez protestů." Varuje ho rovnou s nebezpečným podtónem, který žádné protesty nepřipouští.
"Pojedu pomalu, slibuju." Prohodí, když se k němu nakloní blíž. Sám se pohodlně usadí na svou největší lásku.
"Opatrně na ni, za škrábanec sekám prsty." Prohodí konverzačním tónem hlasu, jakmile se usadí za něj a je jen těžko říct, jestli vtipkuje nebo ne. S ohlušujícím řevem nakopne pekelný stroj a vyrazí ulicemi. Nejde rychle i když to tahle holka dost dobře umí, každý metr na své závislosti si vyloženě užívá. Nakonec zaparkuje v jedné z temnější a hodně zapadlých uliček, přímo před blikajícím a hodně oprýskaným neonem.
"Mám tě odvézt rovnou do chládku?" Naráží na ty jeho boxy a jestli to vůbec přežil.
"Tak jdeme." Pobídne ho a zamíří rovnou k jedné z goril u vchodu. Ukáže mu svou malou značku na zápěstí a bez obtíží projdou chodbou ke schodům dolů. Před nimi se rozprostře prostor ozářený rudou a uprostřed prostoru je od očí bijící ring. Tady se braly sázky na úplně cokoliv a dovnitř šel i ten, koho se potřebovali zbavit, ale o tom nikdo příliš neví. Oficiálně šlo jen o zaplacené představení. Je tu dost rušno a dostat se celým clubem, až dozadu, je umění. J s tím však problém nemá a rovnou vezme Rukiho kolem rameny a proráží jim cestu. Moc nemusí, jakmile ho poznají, jdou mu z cesty.
"Pořád se mě nebojíš?" Řekne mu v blízkosti ucha a krátce se zasměje. Cestou mávne k baru, aby jim objednal.
Ruki
"Myslel jsem, že vy svoje prsty servírujete svým šéfům s obřadní úctou na bílém kapesníčku a tácku, ne, že si je necháváte okusovat od koček..." Řekne, ale ta představa ho pobavila. Mimoděk zkontroluje ruce J, ale žádný prst na nich nechybí. Zatím… Je to jen do chvíle, než udělá nějaký přešlap. Podle Rukiho to nutně muselo čekat snad každého, kdo byl u Yakuzy dostatečně dlouho, protože chybovat je lidské. Pak už jsou ale společně venku a Ruki nezamíří ke svému autu, protože nemá smysl parkovat někde poblíž pochybného baru, když jím pak nebude moct odjet. Prostě se ráno projede metrem. Jenže J do podzemky rozhodně nemíří. Ru se zastaví asi dva kroky od mašiny, na kterou ho chce posadit, zaryje podvědomě podrážky do asfaltu a odmítavě zavrtí hlavou. Když mu J vrazí do rukou helmu, málem ji upustí jako by si o ni popálil obě ruce, ale je to jenom Jova aura a pověst, co ho přiměje moc neutíkat, jinak by se otočil na patě a prostě odešel se slovy, že se asi úplně zbláznil. Ne, že by ta motorka nebyla krásná, nikdy podobnou neviděl, ale to ho rozhodně nepřesvědčilo. "Nepoškrábu ji, když si na ni vůbec nesednu." Řekne mu odhodlaně a už se otáčí, ale nakonec na ní stejně skončí a přijde si ještě o něco menší, než obvykle. Ani neví, čeho by se měl držet, takže zatne prsty do Jovy bundy, pomodlí se ke všem Kami, co jich jen v Japonsku je a uvažuje, jestli mu bude líp, když zavře oči. J nakonec splní svoje slovo a doopravdy nejede moc rychle, za což je mu skutečně vděčný. Když si odmyslí, co by se mohlo stát, kdyby bourali a nechránil je žádný plech, je to takhle v noci bez spousty aut docela příjemné svezení a Ruki se pod helmou mimoděk i pousměje. +Tohle mi Hyde neuvěří ani když mu budu tvrdit, že to není vtip.+ Pomyslí si. Když zastaví poblíž jakéhosi hodně pochybného podniku, Ruki si ho prohlíží očima jako talíře. Ještě pořád nemá tak docela strach, ale už mu to začíná být nepříjemné. Jasně, že nečekal kdo ví co v tuhle hodinu, ale zmijí hnízdo taky ne. Tokyo mělo nesčetně nonstop podniků i bister, protože lidé pracovali opravdu ve dne v noci. Proč ho J vede zrovna sem, to je mu záhadou. Nebude se tu cítit dobře a má strach, že to na něm ti lidé poznají. Uvnitř se zkoumavě rozhlíží a uvažuje, co by mu řekl třeba Ju-ken. Jestli se sem někdy snažil dostat a povedlo se mu to. Protože jestli ne, Ruki asi vyprskne smíchy, až mu to řekne, jak hladce sem proklouzl a uvidí ten jeho výraz. Nemá ani ponětí, co všechno se děje v ringu, ale umí si to domyslet a je rád, že teď zrovna zeje prázdnotou. Vlastně je nakonec rád, když ho J vezme kolem ramen a když vidí, jak mu ti lidé uskakují z cesty, plně mu dochází, co je asi zač. +Vážně brzy, bravo Ruki.+ Pochválí se a mimoděk polkne. J jako by mu četl myšlenky a Ru se krátce podívá nahoru do jeho tváře.
"Možná trochu. Atmosféra dělá hodně." Hodí trochu ramena, ale… +Kruci, kam jsi to vlezl, Ru!+
J
J se rozhlíží po klubu a vyhledává očima potencionální nebezpečí. Tady toho tolik nehrozilo, i když klub neměl zrovna nejlepší pověst. Všichni věděli, kdo se tu schází, ale taky sem chodily kontakty z policejní strany. Jediné, co tu nehrozilo, byla klasická klubová rvačka. Tady se konflikty řešily úplně jinak. Po očku si prohlédne Rukiho výraz a baví se jím královsky."Klid, já už jsem to mohl udělat dávno." Prohodí tak, aby ho slyšel jen on, když míří ke stolu hodně vzadu, kde má své vlastní místo. Tedy Haku, ale ten tu dneska není a pokud ví, tak ani nebude.
"Pokud někomu šlápneš na nohu, nedostaneš ránu a nestrhne se tu nic navíc." Prozradí mu běžný chod tohoto místa.
"Tady se řeší konflikty uvnitř." Kývne hlavou k ringu.
"Nepřijmeš výzvu a odejdeš a hanbou a nikdy už sem nevkročíš." Rukimu to asi moc jako trest nepřijde, ale těm, co tady chodí ano. Podobnou věc nikdo netrpěl.
"Přijmeš a svou úctu si musíš vybojovat." Na tváři se mu objeví trochu sadistický úsměv. On už tam byl a ne jednou. Nebylo nic jednoduššího, než vejít dovnitř a poprat se o svou reputaci. Vlastně tohle místo opravdu miluje, je přesně podle jeho gusta.
"Mimo ring ti ale nic nehrozí." Není si jistý, proč má potřebu ho uklidňovat, ale už to řekl. Navíc se mu úplně nechce ho pouštět a trochu lituje, když dojdou ke stolu, kolem kterého jsou pohodlná křesílka a jedna dlouhá sedačka. Cestou přišlo i několik podání rukou, zdvořilých poklon, které se čekaly a pár vtipů na adresu některých přítomných. Samozřejmě pod pečlivou kontrolou, před kým kdo co říká. Tady mohl snad člověk šlápnout vedle a všichni to věděli. Nasměruje Rukiho na onu sedačku a usadí se bez váhání vedle něj. Do minuty je tu holka s tácem a na stole mají dvě piva a panáky rumu, jeho obvyklá objednávka.
"Nebo snad něco jiného?" Zeptá se ho J a gestem ruky zastaví obsluhu, aby mu když tak donesla, cokoliv bude chtít. Šli sice na pivo, ale Ru moc nevypadá, že by si tohle zrovna dal.
"Mají tu celkem výběr a většinou není problém něco namíchat. A není tu jen výběr v alkoholu." Mrkne na holku, která se podivně zachichotá a vykročí k němu, ale on jen zavrtí hlavou. Dneska vážně ne. Nakloní se k Rukimu blíž, už zase s paží kolem jeho ramen.
"Tak co, která?" Vyzvídá a trochu si testuje, jak na tom je.
"Nebo snad někoho z nich?" Kývne hlavou k procházejícímu kloučkovi, který roznáší další alkohol.
"Nebo ti budu stačit jen já?" Pravý koutek se mu pozvedne a nespouští oči z jeho profilu. Tohle znělo taky všelijak, ale přesně tak to chtěl. Mírně se oddálí a sáhne po svém pivu, aby ho pozvedne Rukiho směrem.
"Pořád vypadáš, že jsi nikdy nebyl pořádně venku." Zasměje se upřímně a protočí očima.
"Tak na to, že tě dneska pěkně opiju. Se mnou se drží krok těžko. Vážně netušíš, s kým jsi šel pít." Dobírá si ho. On přece může, ale udělat to někdo jiný, asi si ten večer v ringu vážně dá. Nakrčí nad tou myšlenkou obočí a jakmile si s ním přiťukne, radši se pořádně napije, aby to spláchl. Skončí v něm polovina piva víceméně na ex.
"Hm, tohle je po celém dni vážně nejlepší. A ještě dobrej sex, ale na to taky není nikdy pozdě."
Ruki
Nemyslel to tak, že by se bál, že mu chce J ublížit zrovna teď, ale celkově, když si uvědomí, co je zač. Nic na to však neřekne, aby se to ještě náhodou nezměnilo a nechá se provést až k jeho stolu. Nikdo se naštěstí příliš neptá, kdo je on sám. Asi se bojí, že jim do toho nic není a je to tak lepší. Kde kdo by ho sice mohl poznat, ale pořád je v podstatě od policie a není si jistý, jestli by se to líbilo každému. Má dojem, že si v davu všiml policisty, kterého zná od vidění. Co tady dělal? Byla to práce? Sháněl informace? Nebo žije dva životy? Jeden by tu mohl být podezřívavým velice snadno. Stočí oči k ringu, když mu J vysvětluje chod tohoto místa. "To vaše bushidó, co? Kodex cti…" Uhlídá svůj hlas, aby nezněl pohrdavě, protože tihle hoši to brali smrtelně vážně, ale oni u policie na to měli samozřejmě svůj názor. I když jemu osobně to bylo většinu času jedno. Jeho práce byla ještě trochu někde jinde. Občas se přistihl, že někomu příliš dlouho hledí na žíly nebo podle různých znaků tipuje, jakými chorobami trpí. Pracovní deformace. To je dobře, že nehrozí, protože když si Ruki představí sám sebe uvnitř ringu, nejspíš by se tam hlasitě rozesmál a nechal se zabít, čert vem čest.
"Někdo bojuje pěstmi a někdo zase hlavou." Pronese spíš pro sebe, ale je to tak. Jeho síla spočívala v nadprůměrné inteligenci, nikoliv v postavě. Ještě, že měl alespoň tu. Ví moc dobře, jak unikátní má Yakuza styl rozhovoru. Všechny ty tajné věty a obraty, jak říct, že něco žádáte, třeba ochranu nebo peníze, všechny vztahy, služby a protislužby. Ne tady nebylo radno kohokoliv urazit, jinak se na vás sesypali všichni pokrevní bratři a bylo zle. Čest se hájila stůj co stůj a Haku i J byla velká jména. Dosedne na pohovku a trochu se zarazí s očima na té dívce, když se ho J zeptá, jestli chce něco jiného.
"Ne, ne pivo je v pořádku." Souhlasí. Možná na to nevypadá, ale není zrovna milovník koktejlků. Symbolicky ho pozvedne na přípitek a rovnou se napije, ale koutkem oka už pošilhává po J a jeho výkonu. Chvíli si myslel, že ho vážně vypije na ex celé. Když mu ale J nabídne místo alkoholu i jiné delikatesy, trochu vyprskne do sklenice a vzápětí se zakucká a skoro udusí.
"Důmyslný způsob, jak zabít koronera." Vyčte mu, jakmile je schopný mluvit.
"Vypadám, že si potřebuju najmout děvku?" Zní trochu dotčeně. Není z té sorty, co by to brala jako běžnou věc nebo snad plus. Ty kluky snad ani nekomentuje a když mu Jova paže přistane kolem ramen a on nadhodí i sebe jako možnost, musí se mu zblízka podívat do tváře a zamumlá tiché Baka.
"Tolik pít nemůžu, mám stálé a slušné místo, zapomněl jsi?" Ne, rozhodně by nikdy nepřijel opilý, tohle je zase jeho kodex cti.
"Někdy mám o víkendu záskok." Řekne neprozřetelně a hned vyděsí sám sebe. Uhm, takže mu právě nabídl pokračování, kde se chlastat dá? +Pak kdo z vás je pitomec.+ Protočí orosenou sklenici mezi prsty.
"Je těžké dostat se někdy ven, když mi kluci jako ty věčně přidělávají práci. Je to z velké části tvoje vina a jejich taky. Mělo by vám mě být líto." Hodí svůj soukromý život pěkně na jeho triko a věnuje mu vyčítavý pohled skrz brýle.
J
"Nejlepší je bojovat obojím." Prohodí dost zamyšleně a dává tím na odiv to, co si o tom myslí on sám. Není to jen o tréninku a dobré ráně. Jeden musí nad každým krokem přemýšlet a odhadovat ten protivníkův. O to víc, pokud si nepotrpí na zbraně a dělá všechno proto, aby se jim vyhnul. Ne, on je nikdy mít rád nebude."Ale to já samozřejmě nedělám." Dodá rychle, aby bylo jasno, že on je tady jenom ta gorila. Je podle něj lepší si pěstovat tuhle reputaci, ostatní pak nečekají některé kroky, kterých on se nebojí. A zatím jinou stránku nechce ukazovat ani před Rukim. Překvapeně zamrká, když odsouhlasí to pivo a rovnou objedná další, jedno jim dvěma určitě stačit nebude a teď trochu jde podle své vlastní míry. Ani nemá strach, že kdyby musel do klece, bude mít problém. Alkohol sice otupoval smysly, ale taky tu část, která neměla byť jen sebemenší zábrany. Musel se naučit kontrolovat, aby dokázal s rudou před očima přestat. Pokud o tuhle brzdu přišel, nebylo nejlepší se mu stavět do cesty. Pak prostě hodlal přežít za každou cenu a neohlížel se, kdo to odnese. Taky však znal svou míru a věděl, kdy přestat a kdy se může beztrestně ztřískat a hlavně s kým. Musí se upřímně rozesmát, jakmile ho málem utopí.
"Hm, vidíš, asi to začnu praktikovat častěji." Odtuší pobaveně a nakloní se, aby mu viděl do tváře.
"Dobrý?" Zeptá se ho s téměř neznatelným nádechem starosti.
"Jeden by neřekl, že tě rozhodí taková narážka. Začínám mít chuť vyzkoušet i jiné." Zase není úplně poznat, jestli by vážně ještě přitvrdil, aby ho víc rozhodil.
"Ne, to nevypadáš. Tohle nejsou děvky, jdou s tím, kdo se jim zamlouvá a rozhodně ne za peníze." Osvětlí mu situaci.
"Když jim něco dáš, budou ještě spokojenější, ale většina z nich si to vážně užije. Ale jo, některé děvky vážně jsou." Rozhlédne se po klubu.
"Třeba ta černovláska. Ta je prvotřídní děvka." Ukáže na dotyčnou pivem a dopije to svoje. To už má před sebou druhé, které nenechá dlouho ležet.
"Mám chuť tě opít a donutit tě hodit se marod." Dobírá si ho dál. Zarazí se při slovech o víkendu a v očích se mu blýskne.
"Dobře. Máš, co jsi chtěl, v sobotu večer si tě najdu, tak buď nachystaný." Jeho hlas nebezpečně ztichne, ale už se i přiblíží, aby ho líp slyšel. To ouško není zas tak daleko.
"A nezapomeň, že mě se neschováš, tak to ani nezkoušej. Adresu nepotřebuju, najdu si ji sám. Bude to zábava." Znovu se trochu narovná a dlouze se napije.
"Zajímavé, že většina koronerů, co znám, má soukromý život. Rodiny a tak. Můžeš si za to rozhodně sám." Mlaskne si a už loví cigaretu. U piva by bez ní nevydržel, už tak se drží obstojně dlouho.
"Ale jako výmluva…proč ne. Stejně to moc nechápu, nenudím se s tebou." Pokrčí rameny, když mu v podstatě složí kompliment. Rukiho společnost ho baví a dokáže si představit, že na to pivo zajdou znovu. A to rozhodně není moc časté.
"A nedívej se na mě tak. U mě soucit nehledej, nevím co to je." Mrkne na něj a stáhne mu drze brýle z nosu. Asi se bude chvíli bavit tím, jak bez nich nic neuvidí. Tedy pokud nejsou jen jako doplněk.
"Ukaž, uvidíme, jak bych vypadal jako ty." Zatváří se nadmíru pobaveně a nasadí si je.
"Troufneš si říct, že vypadám jak idiot?" Popíchne ho ještě malinko a obsluhující holka, která je zase u nich se zasměje.
"S tebou nemluvím." Odpálkuje ji rovnou. Teď na ni nemá čas ani náladu.
Žádné komentáře:
Okomentovat