Nao x Saga - Až to všechno sníme, sním i tebe. - část 2.

(La Bibent)

Saga

Sám očima skenuje nabídku nápojů, co by si mohli dát. Není si jistý, co by se přesně mohlo hodit ke všemu, ale nakonec vybere jeden z koktejlů z růžového vína. Vypadá moc hezky, to mu ke štěstí stačí. Domluva je horší, ale nakonec se povede a jim naservírují tmavě růžový koktejl s jahodami a lístky máty. To jim prozatím stačit bude a pak si bude lámat hlavu s vínem. 

"Ste-…co?" Nedojde mu první chvíli, co je tu oblíbené jídlo a pak začne hledat po stole skákající žáby. Vážně mu na mysl přišlo první něco takového, jak kdyby nic na internetu neviděl. Jenže v první chvíli si nedokáže poručit, aby ho podobné představy nedostaly.

"Jo tohle." Zatváří se trochu nedůvěřivě, ale nepochybuje o tom, že to nakonec taky vyzkouší. Přišlo by mu, že něco propásl, kdyby neochutnal opravdu všechno. V tomhle je hrozný a mohlo by to úplně cokoliv.

"Představ si, že někdo běhá po louce a sbírá šneky." Svěří se mu s další věcí, která mu proběhne hlavou. Je rád, že mu nikdo v okolí rozumět nemůže, asi by byl za pitomce, protože se pochechtává.

"Nebo myslíš, že na ně mají nějaké farmy?" Vyprskne ještě víc a snaží se krotit, protože už po něm všichni koukají.

"Představ si takovou farmu na šneky, malé výběhy, luxusní ulity, aby se měli co nejlépe." Rozvíjí další a další myšlenky a u toho sem tam něco zobne. Něco mu přijde víc než divné a asi by si na tu chuť musel zvyknout, ale něco se mu vyloženě zamlouvá. Ten koláč rozhodně.

"Občas mi je našeho kytaristy líto. Ale trápit ho klidně rád budu." Jeho výraz se změní ze soucitného na dokonale pomstychtivý. Hned vytáhne telefon a udělá několik výstavních fotek. Jenže s jídlem neskončí, zasekne se na Naovi, který si zrovna vkládá sousto mezi rty a prostě cvakne a ne jednou. Užívá si pohled na něj skrze displej a musí si přiznat, že mu přijde sexy, jak se u toho tváří. Ne, tohle ho asi je tak neodpustí.

"Myslím, že piknik v posteli je dost na místě." Složí mu další z řady komplimentů.

"Až to všechno sníme, sním i tebe." Podívá se na něj napřímo a ne přes hledáček foťáku a znovu cvakne, určitě se bude zase červenat a to chce mít na fotce. Jednu z nich si bez váhání umístí na displej. Tím se chce rozhodně chlubit a ne to schovávat. Pak se začne smát znovu.

"Já vím, že je. Jde mu to, ale nejsem si úplně jistý, že zrovna tohle by mu prošlo. Možná kdyby došlo na něco sadističtějšího. Myslím, že s nějakým bičem by se Tora dost vyřádil, ale nejsem si jistý, že by Klaha přežil a možná ani Mana protože by byl bez modela." Baví se tím v duchu dost dlouho a už ani neví, co jí. Zarazí se, když zrovna konzumuje jedno stehýnko. První se mu trochu převrátí žaludek, dokud do těch správných pohárků nedostane chuť a pak se zatváří spokojeně.

"Je to dobrý." Očima zase bloudí po stole.

"Ale na tohle nemám." Narazí na ty koule, které se mu nelíbí už jen názvem a pohledem…Ne, není to o nic lepší.

"Možná spíš tu polévku." Zhodnotí to nakonec. Dopracují se k ní za chvíli a radši zavře oči, když dojde na první sousto. Dá se to sníst a když přestane přemýšlet, jak dlouho se to vaří, přijde tomu i na chuť. Kohout je vlastně už dost v pohodě, oproti tomu všemu. Stejně už se nemůže dočkat palačinek a je vidět, jak je netrpělivě vyhlíží.

"Nepřijde ti, že jsou hrozně pomalí." Počastuje číšníky, kteří očividně nikam nespěchají. Asi by jim nasadil kolečkové brusle, byli by mnohem rychlejší. Stočí oči znovu na Naa a pozoruje ho bradou podepřenou o dlaň. Možná, že by mu to mohl dát už tady. Je to krásné místo.

"Vlastně jsem se tě chtěl na něco zeptat a už to asi nevydržím." Zaloví ve svém batůžku na pár okamžiků a vytáhne z něj podlouhlou krabičku.

"Před tím ti ale chci něco dát. Není to nic moc drahého, ale když jsem ho viděl, nešlo ho nekoupit." Posune krabičku po stole přímo před něj. Je v něm stříbrný řetízek s přívěškem basového klíče.

"A no víš…" Poškrábe se rozpačitě ve vlasech.

"No, tak mě napadlo, až se vrátíme domů...a tak…" Leze to z něj pomalu a vpadá najednou hodně rozpačitě, jakoby se bál odmítnutí.

"Tak si říkám, jestli bychom nebydleli spolu, až se vrátíme. Jakože úplně, stěhování věcí a tak…" Zatváří se nevinně a kývá sovu sklenkou s vínem, div ji nepřevrhne.

Nao

Pokrčí rameny. A proč ne? Japonci snědli kde co a lezli pro to na mnohem divnější místa, než byla louka plná šneků. Jenže Saga byl na tohle moc vysoká aristokracie. Někdy by ho docela rád viděl, kdyby mu nic jiného nezbývalo a musel jít třeba na podobnou brigádu. 

"Jen to zkus, jsou výborní." Dává si bez okolků prvního šneka do úst, ale po pravdě, asi neexistovalo jídlo, které by nejedl. Vytáhne telefon a zvěční si i tuto hostinu. Musí nad ním zavrtět hlavou, když se tady řehní těm šnečím farmám, ale sám se usmívá a za chvíli už tiše pochechtává s ním. 

"Samozřejmě, že mají farmy, jedí to tady všichni." Jestli toho Saga nenechá, jak může on? Saga fotí stejně jako on, jak kdyby jim jedny fotky nestačily a u toho komentuje Toru. 

"Líto? A proč?" Směje se, ale je to samozřejmě vtip. Uvědomí si, že Saga už svou pozornost dávno nevěnuje jídlu, ustrne v pohybu a znovu se usměje. 

"Víš o tom, že lidé se v žádném případě nemají fotit ve chvíli, kdy si něco strkají do pusy? To je fotografické pravidlo, vůbec nikdy to totiž nevypadá dobře." Nabádá ho, ale Saga může všechno. Je to jejich soukromí a jestli se mu to líbí, je to jedině dobře, alespoň se před ním Nao nemusí stydět cpát. 

"Ty budeš mít chuť po tomhle všem ještě na piknik v posteli?" Dívá se do čočky jeho telefonu jako by natáčel nějaký dokument nebo alespoň home video a pořád se usmívá. Natáhne ruku po tom koktejlu, co Saga vybral a udělá uznalý obličej. Je to hrozně dobré. Jejich pozornost se zaměří na býčí koule. Saga je odmítne, ale on… vypadají takto nakrájené jako velmi jemné maso. Prostě plátek masa. Odvážně se po nich natáhne a jeden si nandá na talířek. Jako budhista nemůže dopustit, aby se něco z toho nesnědlo, to se prostě nedělá. Odvážně zakrojí, ochutná a zatváří se překvapeně. 

"Saga-chan je to jako hovězí líčka, vážně jemné maso, byl bys překvapený. A je to na potenci. Možná i afrodiziakum!" Láká ho, ale ten jeho obličej je hrozně roztomilý. V podobném duchu absolvují i další chody, dokud se před ně nenesou palačinky. Nao se musí znovu rozesmát. 

"Nikam nespěcháme." Řekne, ale pravda je taková, že jejich japonští číšníci byli rychlí a bezchybní. Tohle byla prostě jiná mentalita. Čas tady plynul úplně jinak. Byla by to jedna z věcí, na kterou by si museli zvyknout, kdyby sem jezdili. Totiž, že japonské služby jsou nedostižné. Zrovna se cpe pořádnou dávkou šlehačky, když mu Saga trochu podezřele řekne, že se ho chce na něco zeptat. Na dvě vteřiny ho vážně napadne ta jedna jediná konkrétní otázka a když loví cosi z tašky, není to o moc lepší. Nao vypadá asi strašně zaskočeně, doslova ho hypnotizuje pohledem a ani nedýchá. Trochu rozechvěle natáhne ruku po krabičce a sám sebe ubezpečuje, že prsteny nemají takový tvar. Otevře ji a… je to tak. Ten klíč je ale nádherný a symbolika spojená se Sagou ještě víc. Naův výraz okamžitě změkne a neskutečně zamilovaně se usměje, zatímco si ho prohlíží a přejíždí po něm prstem. 

"Arigato." Zašeptá docela tiše a zvedne k Sagovi oči. S tím jeho zakoktáním se znovu začne vracet předešlý pocit, ale ne, není to ono. I tohle je ale obrovský krok, vzhledem k tomu, co se kolem nich děje. Showa vážně raní mrtvice. Možná i Hirota s jeho hodnotami. Chvíli na Sagu hledí s mírně pootevřenými rty, ale kruci… stejně spolu skoro žijí. Celý život, tak nějak. 

"Hrozně ti to sluší, když jsi taky jednou nervózní." Řekne docela tiše a natáhne k němu jednu dlaň, aby ho pohladil po tváři.

"Připneš mi ho?" Požádá ho pak. 

"Rád, Saga-chan." Dodá, než se Saga zvedne. A je to. Žijí spolu. Najednou je to hrozně příjemný pocit, který se rozhoří jeho nitrem a musí se na židli úplně zatetelit spokojeností. 

"Účet za vanu platíš ty." Rozesměje se. Saga tam snad i spal.

Saga

Na ty koule vážně málem povolil, když došlo na to, že by to mělo být afrodisiakum. Tohle na něj platilo vždycky, ale tentokrát…On to přece nepotřebuje, no ne? Není nad to si to řádně obhájit, aby to jíst nemusel. Může to být skvělé, jak jen chce, ale ten pocit, že jí….No nic na tohle vážně nemá. Je tu hodně pochoutek, kterých by si zobl znovu a samozřejmě si musí nechat místo i na ty palačinky. Tam ho snad nic s divným názvem nečeká. Když vidí, jak Naovi chutná, ten piknik v posteli mu bez obtíží odkývá. Pak už se nebudou muset hnout anebo to společně vysportují. Je rozhodně pro tu druhou variantu a pak se klidně můžou cpát znovu. Lepší plán by na místě nevymyslel. Tedy záleží hodně na tom, co mu Nao odpoví. Pokud dostane negativní reakci, je večer ztracený, to ví předem. Jemu by vrtalo hlavou, proč s ním nechce žít a Nao by se asi začal tvářit malinko jinak, protože by bylo jasné, že oba od toho čekají něco jiného. Fakt, jak se bude tvářit zbytek kapely, mu nějak uniká. Pro něj se do hlavy vlezl momentálně tak maximálně Tora a ten mu jen těžko může něco vyčítat. V tomhle ohledu byl hodně krátkozraký a nepřemýšlel příliš dopředu. No co, tak to nějak dopadne, jen aby Nao souhlasil a pak s klidně a malinkou ignorací zvládne klidně celý svět. Pozoruje, jak si od něj přebírá krabičku a už jen to, ho nutí hlasitěji polknout.

"Nemáš vůbec za co." Oplatí mu úsměv zpátky a spadne mu první velký kámen ze srdce. Líbí se mu, vidí mu to na očích a nemohl by být spokojenější. Pokud bude samozřejmě souhlasit i s tím druhým návrhem. Není to žádost o ruku, ale pro něj je to vlastně dost stejné.

"Sluší?" Podívá se na něj pochybovačně a ještě pořád trochu nervózně se zasměje.

"Připadám si trochu jako pitomec, když se neumím pořádně vyjádřit." Sdělí mu narovinu, protože nikdy podobné problémy s vyjadřováním neměl. A teď…Neví, jak by pozdravil. O druhý kámen přijde taky, konečně se upřímně usměje i on.

"Právě jsi mi zachránil život, Nao-chan." Broukne měkce a s kývnutím hlavou vstane, aby mu ten řetízek připnul.

"Já vím, že tě budu hrozně štvát, ale to přežiješ." Vtipkuje na adresu jejich společného bydlení. On moc dobře ví, jaký umí být, ale že by to někdy změnil. Zastaví se za jeho zády a zlehka promne jeho ramena, než se konečky prstů přesune na šíji, kterou zmapuje odspodu nahoru a zase zpátky. Pak natáhne ruce přes jeho ramena pro řetízek a u toho se skloní.

"Budeš mít večer jenom tohle?" Pošeptá mu do ouška, o které se jemně otře rty. Narovná se pomalu a začne mu řetízek připínat, užívajíc si blízko, kterou si teď může beztrestně dovolit. 

"Ten účet za vanu bude společný, sám už do ní nepůjdu." Dodá ještě, aby nezůstala náhodou nějaká poznámka bez odezvy a pak se pomalu vrátí na své místo. Nakonec vyzkouší opravdu všechno, co jim donesou na stůl a při palačinkách už má židli vedle Naovi a bez známky studu ho krmí. Tak nějak střídavě, aby ani on sám nepřišel o nějaké sousto. Dopřejí si ještě několik sklenek, než se v dobré náladě vydají do ulic. Přijde na řadu i několik obchůdků, než zamíří podél řeky k hotelu, ověšení snad třiceti taškami. Sagova peněženka hodně zaplakala, ale to měl vlastně dneska v plánu, takže ho to příliš nerozhází a ani fakt, že většina z těch věcí není pro něj. Jenže Sagovy oči uvidí něco, co nemůže jen tak přejít. Výletní loď zrovna kotví u břehu a zas tolik lidí na ni nečeká, aby se tam taky nevešli.

"Pojď." Zavrní spokojeně, když ho popadne za ruku a rozejde se tím směrem. Pokud to má být romantika, tak se vším všude a ve filmech to ta přece bývá. Bez projížďky na loďce to není ono. Za chvilku už sedí na ne moc pohodlných sedačkách. Naovi nechává místo u kraje, aby měl skvělý výhled.

"Nebude ti zima? Nechceš zahřát?" Druhou otázku už mu šeptá do ouška. Jde to snadno, když má zase paži přehozenou přes jeho ramena. On by ten výhled nepotřeboval, má teď mnohem lepší. Druhou rukou bloudí po jeho stehně, maskujíc to za nevinné hlazení. Jen mu to dost často ujíždí opravdu hodně vysoko. Ne, on to na ten hotel prostě nevydrží.

Nao

Do jeho rozpaků se doopravdy umí vcítit. Jenom si představí, že by se tohle všechno dělo obráceně a on byl teď zrovna v jeho kůži, dusí se ve vlastní šťávě. Saga je odvážný, když na něco podobného myslí a nakonec mu to i navrhne a on je za to rád, protože se k podobným myšlenkám ještě sám nedopracoval. Saga ho nutí nad jejich vztahem přemýšlet úplně jinak, velmi vážně a posouvá ho dál. 

"Nejsi pitomec. Saga-chan, jsi někdo, koho obdivuju." Řekne mu upřímně a tiše se rozesměje, když mu Saga řekne, že mu právě zachránil život. To si dovede představit. Takové odmítnutí nechce zažít nikdo. Nikdy! Počká, až se Saga ocitne za jeho zády, ale když se ho dotkne na ramenou a šíji, silně se zachvěje a okamžitě mu naskočí husí kůže. Mimoděk se rozhlédne kolem sebe po restauraci, ale nikdo jim nevěnuje zvláštní pozornost. Všichni se starají jenom o sobe a to je pro ně nezvyklé, protože v Japonsku se starali všichni o všechny. I když jste nechtěli. Na oušku ho polechtá Sagův dech, Nao skloní oči a jemně pootevře rty a doopravdy se začervená. Pak se za ním ohlédne a přikývne. 

"Ano." Řekne odvážněji, než jak zrovna působí, ale to je prostě on. Zvláštní kombinace studu a náhlé odvahy. Zbytek dne se opravdu vydaří a to i s těmi nákupy. Nechtěl, aby za něj Saga utrácel tolik peněz a sám měl tendence mu ty dárky oplácet, ale on se nenechal. Bylo to hrozné, ale asi v půlce to Nao vzdal a prostě se nechal rozmazlovat. Jenom pro ten dnešní den. Má slušnou představu o jeho kontě a už si trochu dělá starosti, aby měl vůbec z čeho žít, až se vrátí domů a to jsou tady první den a zároveň to bylo opravdu krásné. Všechno, co se mezi nimi dělo. Když Saga poukáže na loď na řece, podívá se na něj s nadšením v očích. Tohle by rozhodně měli vyzkoušet. Je to možná trochu kýčovité, ale tohle alespoň jednou v životě musí zažít prostě každý. Společně s nimi nastupuje docela hodně lidí, ale podaří se jim najít pěkná místa, kde jim nikdo nezaclání ve výhledu. Jakmile se dá parník do pohybu, začne foukat nečekaně chladný vítr. Na vodě je vždycky zima. Čechrá jim to vlasy a občas na ně dokonce dopadnou kapky vody, ale to nevadí. Město začíná svítit, slunce se sklání k obzoru a romantičtější už to vážně být nemůže. 

"Je mi trochu zima." Připustí, ale je to jenom proto, aby se Saga naklonil co nejblíž, když ho tak objímá kolem ramen. Nao má pohled upřený na výhled, ale pro sebe se usmívá a nervózně poposedne pokaždé, když se Sagova ruka ocitne moc vysoko. Vnímá jeho parfém, ale především jeho vůni v pozadí, která je mu důvěrně známá. Při projížďce jim nikdo neříká, na co se právě dívají, ale on stejně neposlouchá. Neslyší ani všechny ty lidi, kteří štěbetají okolo nich. Nakonec zakloní hlavu a prostě si ji opře o Sagovo rameno, aby mohli jenom tak být spolu, dokud se za hodinku nevrátí zase zpět. Už je příjemně vláčný, když se dostanou do hotelu a díky všem těm taškám působí jako nějací boháči. V recepci se opravdu smekají a je to tady kouzelné. Nao se na to všechno nemůže vynadívat a tak jako si natáčel plavbu, má už zase tendence vytahovat telefon. Tohle je hrozné. Naštěstí se ovládne a nedělá Sagovi ostudu, až dokud se nedostanou za dveře jejich dnešního apartmánu. Jejich řidič už je dávno doma se vzkazem, že je vyzvedne až zítra, až ho Mana nebude potřebovat. 

"Tak co? Jak velká je vana tady?" Broukne, když odloží tašky do pohodlného křesla a blýskne po Sagovi úsměvem. Přece si ji nenechají ujít, to by snad byl Saga nemocný.

Saga

Musí se spokojeně pousmát, když mu Nao řekne, že mu trochu zima je. Toho samozřejmě vzápětí zneužije a je jasné, že ho od něj už nikdo neodlepí. Škádlí ho rukou dál a chytá každý záchvěv v jeho tváři, aby jim celou romantiku trochu přiostřil a on se ani nesnaží pozorovat okolí. Možná si něco z toho najde na netu, ale spíš ne. Nao je pro něj mnohem zajímavější, než nějaké stavby podél řeky. Užili si vážně dokonalé chvilky a jemu celá ta romantika konečně nepřijde jako kýč. Stačilo počkat na tu správnou osobu a tu s sebou má. Nemohl si vybrat lépe. Trefil se nejspíš do vkusu oběma, ale upřímně…Začíná se vážně těšit, až se za nimi zavřou dveře jejich pokoje. Jsou spolu tak krátce a on po dnešním dni plném provokací nemůže myslet na nic jiného. Ohlédne se přes rameno, když se ozve tiché cvak a mají konečně dostatek soukromí. Pomalu vrátí pohled k Naovi a ten ani nepočká a už ho začne lákat. Pochybuje o tom, že by ho do té vany poslal sám. On by stejně nešel.

"Ještě nevím, ale hodlám to brzo zjistit." Odpoví mu jako první a pomalu se rozejde jeho směrem.

"Začínám mít jediný metr a to je ten, že se tam vlezeme oba dva." Nastíní mu to, co se mu prohání hlavou, ale Naa mine a zamíří k taškám. Drze mu hrábne do těch, ve kterých jsou Naovy věci od něj a vytáhne šátek, jenž mu koupil jako prví. Měl s ním plány hned v tom obchodě a nějak se mu od nich upouštět nechce. Vrátí se k jeho zádům a zaboří nos do vlasů, aby se nadechl jeho vůně. Pak ho pomalu obejde a přehodí šátek přes něj napnutý mezi svými dlaněmi. Přitiskne si ho k sobě a spokojeně přivře víčka. Už bylo na čase, aby byli konečně sami. Je si jistý, že ještě pár minut a už by to opravdu nevydržel.

"Asi budu potřebovat pomoct najít koupelnu." Pošeptá mu do rtů, než mu věnuje smyslný polibek a tlačí ho svým tělem k prvním otevřeným dveřím, za kterými tu vanu opravdu zahlédl. Ještě, že tady moc možností na výběr není a nemůžou nabourat někam jinam. Teď by se mu to rozhodně stát mohlo.

"Moc se mi tu líbí. Je tu pořád na co koukat." Prohodí, jakmile tam dojdou a je vidět, že určitě nemluví o hotelu ani tomto pokoji, ten si snad ani prohlédnout nestihl. To dožene třeba ráno v posteli, až jim přivezou snídani. S Naem v posteli. Povolí trochu šátek, když dojdou až k vaně a nechá ho klesnout až pod linii jeho pozadí a nakonec podvlékne pod rukama. Přechytne si ho, držíc oba konce jen v jedné dlani a společně s Naem se nakloní, aby mohl pustit kohoutky, přidá ještě pěnu do koupele a pak se konečně zase věnuje jenom své milované polovičce.

"Před chvíli ti byla zima, teď už snad nebude." Pošeptá mu do rtů, než si začne pohrávat se zapínáním jeho kalhot. Zbytek přijde na řadu později, ale první ho připraví o ně a pak možná i trochu o příčetnost, protože Naův klín nezůstane dlouho bez povšimnutí.

"Možná skončí trochu vlhký…" Odmlčí se na vteřinu a koutky se mu hříšně pozvednou.

"Ten šátek, myslím ten šátek." Kalhoty v tu chvíli povolí a on zapluje dlaní na holou kůži na jedné z poloviček, kterou stiskne a tím pošle i Naovo tělo víc proti sobě.

"Ani jsem si kvůli tobě neužil dnešní plavbu." Obviní ho měkce, než zabloudí prsty mezi jeho půlky a pak z těch míst zmizí.

"Myslel jsem jen na to, jak budeme večer spolu a tady. Co všechno by se mohlo dít a jak tě pomalu budu svlékat." Šeptá mu dál a sem tam se přiblíží o něco víc, aby ho mohl líbnout.

"Spletl jsem se, pomalu to asi nedokážu." Zasměje se sám sobě a pak nechá kalhoty klesnout ke kotníkům. Ustoupí od něj o půl krok a pomalu zamíří očima do Naova klína.

"Prostě chci vidět, jak moc ti sluší, jak ten šátek tak řetízek." Zvedne oči k těm jeho.

"Nic víc ti nenechám, slibuju." Nechá látku šátku zase sklouznout do půli stehen a vzápětí pomalým tahem zařídí, aby ho hladil po kůži a hlavně po tom jeho dokonalém zadku, do kterého by ho nejradši kousnul. Něžně samozřejmě.