Nao x Saga - Až to všechno sníme, sním i tebe. - část 1.

(Rue Saint Rome)

Saga

Ráno, když se Saga s Naem vraceli od společné snídaně, se hrozně smál. Ten výraz Many a pohledy všech, kteří je obskakovali, stály rozhodně za to. On sám věděl, co se dělo na onom stole a jíst tam bylo…Ale co by pro tu legraci neudělal. Původně bylo v plánu, že pojedou s Manou na focení, ale ten dneska vypadal, že o jejich společnost moc nestál a po pár Sagových poznámkách bylo jasné, že tohle focení rozhodně nestihnou. Tora byl zralý rovnou do postele, takže se tentokrát taky nepřidal. No nic, pojedou příště a všichni společně, někdo ho musí krotit, protože občasná zmínka Klahy říká, že Tora mu to všechno jen tak neopustil a to ani v okamžiku, kdy zjistili, že mu totálně znehodnotili všechno, co koupil. Torovo zadostiučinění bylo cítit snad až do Japonska. Saga se tomu musí znovu pousmát, ale to už si balí stylový baťůžek na cestu. Nao mu kamsi zmizel, ale on už před snídaní zařídil výlet na místo, které jim Klaha doporučil. Samozřejmě musel Torovi slíbit, že tam rozhodně nepojedou, ale byl by blázen, kdyby se o to připravil. A Naa taky samozřejmě. Napadne ho, že by to u nakupování skončit nemuselo a tak se rovnou v telefonu rozhlíží po nějaké té večeři a možná i hotelu. Proč si to neužít se vším všudy, navíc Nao si to rozhodně zaslouží. Už jenom za to, jak mu hezky sbalil věci na cestu. V tomhle měli role dokonale rozdělené a v dalších ohledech…vlastně taky. No měl se někdy lépe? Ne, rozhodně ne. Jakmile má sbaleno to nejnutnější, už ho vyhlíží sedíc na posteli. Stačí jen, aby se dveře otevřely a už je na nohou. Věnuje mu teatrální úklonu, které se dokonale hodí na místo, kde se právě nacházejí.

"Nao-chan, prokážeš mi tu čest a pojedeš se mnou…" Odmlčí se na chvíli, aby tomu dodal tu správnou dramatičnost.

"Nakupovat." Drží se, aby se nakonec nerozesmál a konečně k němu přejde. Protáhne paži kolem jeho pasu a nakloní se pro jeho rty, na které jej krátce líbne.

"Tak Miláčku, hoď sebou, auto už čeká a já nevím, jak dlouho bude." Usměje se a líbne ho podruhé.

"Mám skvělou náladu a plno peněz, které hodlám utratit a věř tomu nebo ne…" Další dramatická pauza.

"Nejen za sebe." Mrkne na něj s nakažlivě zářivým výrazem ve tváři a ukáže na baťůžek, který už má nachystaný. Je jen těžko říct, jestli tam něco chybí nebo ne.

"Sbalit jsem si zvládl. Mám pomoct i tobě?" Zavrní smyslně a ještě chvíli a nejspíš z toho pokoje jen tak neodejdou. Řidič vozí Manu, třeba bude zvyklý na menší zdržení.

"Rád ti pomůžu naprosto s čímkoliv, kdekoliv, kdykoliv." Jeho hlas se stává tišším, jak se ho snaží svést a už pomalu couvá k posteli. Naštěstí dosedne na připravené věci a konečně se zase vrátí nohama na zem.

"Uhm, dobře, já už budu hodný. Měli bychom vyrazit." Povzdechne si a najednou s emu tolik nechce.

"Tak šup." Popožene ho s plácnutím přes zadek, jakoby za zdržení mohl on. Sám se dá dohromady, poupraví vlasy, aby všechno bylo perfektní a nakonec je to Nao, kdo ho čeká u dveří z pokoje.

"No jo, už letím." Zatváří se jako nevinnost sama, když ho bere kolem pasu a pak cpe do auta. To, že na ně už patnáct minut čeká, mu vrásky rozhodně nedělá.

"Podívej, kolik tam toho je." Zaplavuje Naa hromadou fotek na telefonu.

"A říkal jsem si, že možná tento hotel." Natočí k němu displej. Sám už se mu dívá do tváře a ne na fotku. V očích se mu blýská, protože tohle je konec, který by si rozhodně přál.

"Nikdo za dveřmi, už se tam nemusíme nikdy ukázat." Provokuje jeho fantazii a je zvědavý, jestli se z něj bude alespoň malinko červenat.

Nao

Slyšeli to úplně všechno do nejmenšího detailu. Seděli na lavičce pod okny, komíhali nohama a povídali si a občas někoho požádali, aby přišel později nebo raději vůbec ne. Vzhledem k těm zvukům zevnitř nebylo pochyb o tom, co se tam děje, ale co se dalo dělat. Hlavně, že se ti dva nerozešli, protože pro ně by to možná byla letenka domů a to nechtěli. Navíc by jim to bylo opravdu moc líto. Zbytek společně strávených chvil s nimi se chovali jako správní puberťáci, dávali jim to sežrat a bavili se tím bez špetky studu. Mana se nečertil, spíš červenal. Ano, doopravdy. Vlastně se divil, že Tora zůstal v posteli, zatímco Mana odjel fotit s Klahou, ale asi si svým výkonem byl dost jistý. Po snídani se mu Saga tajnůstkářsky vytratil do pokoje. Pomyslel si něco o tom, že možná potřebuje na toaletu a chce mít klid, takže se taktně procházel po domě i okolo něj a zakecal se takovým způsobem, že za tu dobu musel být Saga hotový, i kdyby se u toho chystal na večeři v Savoy. Jakmile se podívá na hodinky a zjistí kolik je, honem se vrátí do pokoje. Saga ho překvapí a nejen tou úklonou. Je jasné, že na něj čekal. Hned zvedne koutky nahoru a prohlédne si jeho nachystané vzezření včetně batůžku. Samozřejmě, že nechce sedět doma, když sem přijeli, ale je vážně zvědavý, jaké místo si Saga našel na internetu. Jakmile z něj vypadne slovo Nákupy, Nao se hlasitě rozesměje, div se neplácne dlaněmi do kolen, ale přikývne. 

"To jsem si mohl myslet, že památky to nebudou. Chceš Klahovi sehnat náhradní oblečení?" Bylo mu ho v tom ohledu trochu líto. Muselo ho to stát hodně peněz a kromě toho, že lezl Trovi do zelí, to byl vlastně sympatický týpek, se kterým si Nao dobře popovídal. Tajně, samozřejmě! Položí mu dlaně na prsa, jakmile se Saga ocitne až u něho a oplatí mu políbení. 

"Už čeká?" Vyděsí se. Ne, že by potřeboval tolik času jako Saga, ale stejně by si na nákupy s ním asi chvíli vybíral. Honem vykročí ke svému zatím ne příliš vybalenému kufru a začne se v něm přehrabovat. Občas od něj zvedne oči, aby se podíval, co má Saga přesně na sobě a trochu k sobě ladili nejen stylem. Všechny Sagovy věci se už houpaly na ramínkách a ty jeho by potřebovaly spíš žehličku. Kruci… Rozpačitě se směje jeho slovům a trochu se červená. 

"To je milé." Řekne. Je vážně zvědavý, jaký dárek mu Saga vybere. Rozhodně není ten typ, který by si o nějaký řekl. Narovná se a začne se převlékat prostě před ním. Vždyť je to jedno, už se viděli tisíckrát a on stejně chodil jen tak. Dost často… U toho k němu co chvíli zalétne očima a znovu rudne při jeho narážkách. 

"Říkal jsi, že čeká auto..." Otočí se k němu zády, jinak začne mít problém v klíně a nikam nedojdou. I tak se sotva trefí nohou do nohavice. Saga se jen tak nenechá, protože už stojí u něho a couvá s ním k posteli, zatímco se Nao snaží zapnout vlastní košili. Nicméně couvá s ním namísto, aby se bránil. Oba se rozesmějí tomu jeho dosednutí. 

"Hm, ještě…!" Neodpustí si po plácnutí a mrkne na něj. Posbírá si nutné věci do malé tašky křížem přes tělo a vykročí ke dveřím, ale když se ohlédne, Saga je ještě před zrcadlem. Protočí očima a mávne na něj rukou. Jakmile jsou v autě, připadají si jako velcí páni. Řidič tu zná všechno a veze je rovnou k cíli. Nao sedí ramenem opřený o Sagu a společně s ním studuje telefon. 

"Ty uličky vypadají nádherně. Tohle jsem nikdy neviděl." Žasne nad architektonickými skvosty, zatímco Saga zase nad značkami nad malými obchůdky. Žádné obchodní domy, ale kamenné krámky. Jsou úžasné. A těch maličkých posezeníček! 

"Připrav se na opravdu hodně kávových šálků." Upozorní ho a sledují vinice ve venkovské krajině. Jakmile mu oči padnou na hotel, znovu nabere do tváří mírnou červeň, ale v očích mu protichůdně zajiskří. Nebudou spát v domě? Proč ne? 

"Vypadá nádherně." Souhlasí. Přece sem nejel, aby o něco z toho přišel. Saga už zase vede provokativní poznámky a to, že jsou na místě, se dozvědí jen díky decentnímu odkašlání řidiče. 

"Doufám, že je Francouz a nerozumí japonsky." Prozradí Sagovi na ulici. Musí kousíček dojít, ale rád se projde. Vezme ho za ruku a vykročí s ním k řece, která je má dovést až na promenádu. Lidé tu vypadají úplně jinak. Vlastně jsou ošklivější. Ale vkusně oblečení.

Saga

Každé gesto Naa ho nutí, aby byl čím dál spokojenější. Jeden by řekl, že když se znají tak dlouho, nic ho nepřekvapí. Stále dokola si však přebírá v hlavě, jak je všechno přirozené a vlastně…dokonalé. A dnešní výlet bude taky. Co by pro něj neudělal. A ne, Klahovo oblečení nebude rozhodně na programu dne. To by přece Torovi neudělal. Jemu osobně vůbec nevadil, ale lezl kamarádovi do zelí a to se prostě nedělá. Za to má asi milion minusových bodů a věří Torovu úsudku, že to na Manu jistě zkoušel. Sice očividně dost po svém, ale určitě!

"Já jsem přece vždycky milý a proto jsem obhlédl ty nejlepší kavárny a slibuju ti, že po dnešku už nebudeš chtít kafe ani vidět." Odsouvá své vlastní nákupy stranou a posunuje dopředu Naa, aby se den točil hlavně kolem něj. Měl to naplánované už doma, ale nebyla k tomu vhodná příležitost. Buď měli dost práce anebo měli dost práce s Torou. Teď je jejich kytarista snad spokojený a zdravý a můžou se konečně věnovat sami sobě. Přehodí ruku přes opěrku v autě a hlavně kolem Naových ramen, aby se k němu mohl naklonit blíž.

"Vypadají, možná mají i nějaké zapadlé koutky." Pošeptá mu svůdně, aby ho vrátil k rozpoložení, které měl v pokoji. Už jen ta slova po jeho plácnutí mu málem způsobila viditelný problém. Možná, že by dnes večer mohli vyzkoušet trochu něco jiného. Oni už to vlastně malinko nakousli onen večer, kdy okupovali Torovu postel, ale zatím se k ničemu podobnému nevrátili. Že by Nao nebyl proti.

"Ten hotel bude náš a s radostí vyženu všechny sousedy." Prozradí mu další ze svých myšlenek, než konečně zastaví na místě a řidič je na to upozorní. Kdyby ho nebylo, tak by asi nevšiml, tolik má teď práce se sváděním Naa a probíráním jeho pramenů. Najednou se mu ale vůbec nakupovat nechce.

"Nutíš mě úplně měnit pohled na svět." Vyčte mu jako první.

"Snad ano a i kdyby ne, bude se tvářit, že japonsky neumí." Zasměje se upřímně, než se konečně vyklopí z auta. Rozhlédne se a v očích už má hvězdy. Je tu opravdu nádherně a všechno vypadá ještě zářivěji, když ho Nao vezme za ruku a nikdo po nich divně nekouká. Tohle udělat v jejich rodné zemi, už jsou pomalu lynčování. Je to vlastně dost osvobozující. Trvá ho pár sekundu, než mu přijde na mysl, že by s tu volnost chtěl užít mnohem víc. Pustí Naovu ruku a hned mu ji hodí kolem ramen, stejně jako v autě a už ho tiskne k sobě.

"Až se budeme chtít odstěhovat, víme kam. Třeba na důchod." Nadechne se vlhčího vzduchu díky řece.

"Stejně jsou zvláštní tihle Francouzi." Utrousí poznámku a poukáže na pár detailů. Oni asi stejně koukají na ně, ale to mu teď vůbec nepřijde.

"Být Manou tak jsem tu vážně denně." Vydechne nahlas a líbne Naa do vlasů. Tohle si prostě nemohl odpustit. Jakmile dorazí k prvním krámkům, už tiskne pomalu obličej ke sklu a prohlíží si všechno, co mu nabízejí. Nechal by všechny svoje úspory jen v tom prvním a dál už by nemuseli, ale snaží se krotit.

"Příště si sem beru hypotéku." Zavtipkuje podruhé, než mu oči padnou na klenotnictví. Nao ho ale táhne do úplně jiného obchodu.

"Musím ještě něco zařídit pro Manu, slíbil jsem mu to. Běž napřed a já tě hned dohoním." Poprosí ho a popožene vstříc obchodu, než sám zapluje do klenotnictví a rozhlíží se, čím by mu udělal radost. Je tu vážně nepřeberné množství vzorů řetízků a přívěšků on…By na tom mohl oči nechat, ale není tu kvůli sobě. Musí si to občas připomenout, než mu oči padnou na jeden, který...Prostě by lepší jen těžko sháněl. Je to sice jen stříbro, ale jemu jde hlavně o ten přívěšek. Nechá si ho hezky zabalit a pak si pospíší, aby to nebylo nápadné. Zapluje za Naem do obchůdku s šátky a podobnými drobnostmi, dokonce je tam nepřeberné množství různých tašek a batůžků. Všechno to hezky voní novotou a oba koukají na ozdobně vyražené logo.

"Líbí se ti tu něco?" Zeptá se ho, když se mu natiskne na záda a obejme ho kolem pasu.

"Tenhle by ti slušel." Natáhne konečky prstů k hedvábí a trochu ho popotáhne k nim.

"Šel by ti k očím. Tady k saku, které máš tak rád." Pozvedne nepatrně obočí.

"A mohl bych ho večer malinko zneužít." Řekne mu a doufá, že to bude mít patřičný efekt. Koutkem oka zahlédne prodavačku, která jim chtěla pomoct a radši se rozmyslela v půli kroku, když viděla jejich blízkost. Znechucená ale není, jen se jim snaží dát soukromí.

"Tahle země se mi líbí, čím dál víc." Prohodí pobaveně a líbne Naa přes rameno na tvář.

Nao

Spokojeně se přitiskne k Sagově boku a usmívá se jako sluníčko. I on si užívá ten naprosto neznámý pocit svobody. Navíc tady vůbec nehrozí, že by je kdokoliv poznal. Jsou prostě dva anonymní Japonci na výletě a nikdo jim nevěnuje výraznější pozornost ani proto, že se takto vedou. Je to návykové a velmi příjemné. 

"Ta představa se mi líbí." Přikývne. Až jednou nebudou hrát, mohli by právě sem. Většina Japonců chtěla do Ameriky nebo nikam. On už chápal Manu a Kamija, proč se jim líbí právě tady. Tiše se Sagou drbe podivně vypadající obyvatele Toulouse, i když jim vlastně nejspíš vůbec nikdo nerozumí. V tomhle byl jejich národ hrozný. Klidně si člověka nestoudně kriticky měřili a u toho si špitali, i když byli jinak samá slušnost a poklona. 

"Myslím, že sem létá hodně často. Jestli se tohle Torovi nebude líbit, má docela problém, ale i přes to jeho bručení si myslím, že tu svobodu ocení." Přitaká mu. Vycházkovým tempem dojdou k nákupní třídě. Hodně často se zastavují, protože Nao se dál chová jako ukázkový Japonec a fotí snad každý kámen. Už si pořídili asi tisíc selfíček a vzájemně se zachycují na každém možné místě nebo oslovují turisty, aby to pro ně udělali. U nich doma se lidé ochotně nabízeli sami, ale tady občas dělají, že je snad ani nevidí. Prostě jiný kraj, jiný mrav. Nao spokojeně listuje fotkami, zatímco Saga zírá do výlohy a směje se jeho poznámce. 

"To je jedno, že budeme bydlet pod mostem, hlavně stylově oblečeni!" Prohlásí, zvedne oči od displeje a v ten okamžik mu padne do oka cosi, co vypadá mnohem obyčejněji. Taková všehochuť a on má tyhle přehrabárny rád. Saga z toho šílí, ale domluví se, že se chvíli podívají každý jinam a Nao tam vyrazí sám. I tady jsou cenovky šílené, ale přece jenom to není zrovna Armani a podobně. V prstech převrací koženou tašku s vyraženým logem nějaké francouzské značky, když ho zaskočí Sagův hlas. Ohlédne se po něm a pousměje se. 

"Ne ani ne..." Trochu kecá, ale je to spíš ze skromnosti. Saga si ale nedá říct a šátek, který mu ukazuje, je vážně moc hezký. A k tomu ty komentáře. Nakonec se pro něj rozhodně a dostane ho jako dárek. I on krátce zvedne oči k prodavačce, když ho Saga tak objímá a u toho červená jako jablíčko, ale pak dojdou zaplatit a brzy už se nese se šátkem uvázaným kolem krku pěkně po francouzsku. 

"Potřebuju pruhované tričko, modré sako a takovou tu čepku na hlavu. Baret tomu říkají." Oznamuje, když už jsou zase na ulici. Aby vypadal opravdu autenticky. 

"Pak se dám namalovat támhle na tom mostě." Ukazuje k řece, ale v tu chvíli mu padne do oka první podnik. Název hlásá Le Bibent. Nao k němu kývne bradou a vydají se k němu. Nejdřív se chce usadit venku, pěkně na sluníčku, ale jakmile velkými okny nahlédne dovnitř, spatří něco, co jeho oči vážně ještě nespatřily a už vleče Sagu dál. 

"No tohle..." Žasne a div se nepřerazí hned ve dveřích, jak zaklání hlavu, aby si prohlédl ten malovaný strop. Mohl by tu ležet na koberci uprostřed cesty celý den a stejně by se nevynadíval. 

"To je jako galerie. A toho prostoru." Užasle hledí na rozlohu podniku i velikost stolečků. Tohle se tedy v Tokyu nevidělo. Vyberou si jeden z nich u okna a posadí se. Zatím kupodivu nemají moc tašek. Nao sáhne po nabídce. Japonsky samozřejmě nic není, ale anglicky naštěstí ano. 

"To se ani nedá přečíst." Směje se francouzským slovíčkům. 

"Myslíš, že Mana umí francouzsky? A neptám se na sex..."

Saga

"Ne, tak to nic nedostaneš." Dobírá si ho malinko a má na mysli momentálně ten šátek, protože o dárku, který ho hřeje v kapse…Ne, to mu zatím říkat nebude. Asi si ho nechá na večer, pokud k tomu nebude lepší příležitost. Rozhodně to musí být stylové.

"Když si najdeme hezký most." Odtuší ještě na debatu o novém životě pro bezdomovce a ještě jednou se rozhlédne po obchodě, než jeho pozornost upoutají Naovy zrudlé tváře. Ještě chvíli na něj bude koukat a asi to odnese první kabinka, kterou potkají. Ke štěstí všech přítomných jdou brzo ven i s šátkem, který mu samozřejmě koupil a má v plánu mu sehnat i to triko a baret, aby mu splnil jeho přání.

"Bude ti to hrozně slušet, ale v tvém případě bych si to jako první oblékl někde, kde budeme sami." Nedá si pokoj ani teď. Prostě jsou spolu asi moc krátce, aby si to dokázal odpustit. Je dost možné, že ho to nepřejde nikdy. Hlavně ty představy! Usměje se spokojeně, jakmile přijde první podnik, který hodlají navštívit. On by vzal ještě před tím ten krámek vedle, ale to stihnou jistě později. Doufá v to.

"Tady je pěkné…" Nedořekne, protože už ho Nao vleče dovnitř. Chtěl zkusit trochu protestovat, jakmile ale uvidí interiér, je po všech protestech.

"Uhm, no páni." Vydechne překvapeně a není schopný odtrhnout od stropu a vlastně celého lokálu oči. Uchvátí ho jednolité detaily a celkový koncept, který by si rozhodně nevymyslel. Pokud je tady víc takových míst, ani se nediví, že se tu Manovi tolik líbí. K tomu si připočítejte svobodu a jeden objevil vážně dokonalé místo na zemi. 

"Je to neskutečné. Vůbec netuším, jak odtud vůbec odejdu?" Zasměje se tiše a už Naa směřuje k volnému stolečku, aby se usadili. Už se těší, až otevře lístek a prohlédne si všechno, co nabízejí.

"Asi nechám úplně všechny peníze právě tady." Prohodí další pobavenou poznámku. Pak se zarazí, když přijde na francouzštinu a je v pytli stejně jako Nao.

"Co přečíst, ale zkusit si to vyslovit." Uchechtne se a opravdu se pokusí jedno říct.  Nevydrží ani první hlásky a už se zase směje.

"To je pitomý." Protáčí nad sebou očima v sloup.

"Hm, tak ty se neptáš na sex…" Nakloní se k němu blíž a v očích už mu zase svítí.

"To je škoda, já bych tvou francouzštinu na téhle úrovni klidně probral." Úplně ignoruje fakt, že Nao mluvil o Manovi.

"Ale myslím si, že něco už určitě pochytil." Pokrčí nakonec rameny.

"Je tu přece často, tak nějaké základy, alespoň pozdrav." Pak dorazí obsluha a on s radostí nechá Naa, aby se pokusil objednat jim anglicky.

"Zkus nějaké výběrové menu, ať z toho ochutnáme, co nejvíce. A hlavně kafe." Šeptá mu, aby ho nikdo neslyšel, ale stejně si připadá jako pitomec. Asi by se měl naučit něco málo, aby si mohli podobný výlet zopakovat s plnou parádou. Za chvíli už jim nesou na stůl a Saga natahuje krk, aby všechno viděl.

"Toho je." Nestačí se divit.

"Zvládneme to všechno?" Už má v ruce vidličku a zkouší rýpnout do kousku koláče. Místo toho, aby první sousto dal sobě, natočí ji směrem Naovi a zamíří ke rtům.

"Francie rovná se romantika ne?" Nadhodí se zamilovaným pohledem a u toho si podpírá bradu.

"Možná, že kdyby Mana vzal Toru na snídani sem, asi by se tvářil líp. Sice by to asi jeho dietě neprospělo, ale náladě určitě ano. Jednou za čas…" Odmlčí se na chvíli a v očích se mu zablýskne.

"Zhřešit?" Už to vypadá, že nemluví tak úplně o snídani a zdá se, že přivádět Naa do rozpaků ho jen tak nepřešlo.

"Taky bys rád hřešil častěji?" Dobře, možná by ho mohl nechat najíst, ale když s tím tak pěkně začal…

"Třeba by nám dovolili snídani do postele každý den." Nadhodí ještě první myšlenku, která ho napadla.

"Jistě by nás od společné snídaně omluvili, třeba na pár týdnů. Ostatně si vystačí ve třech." Tohle bylo trochu rýpnutí, protože naráží na trojku Mana, Tora, Klaha.

"Jen si nejsem jistý, jestli ten barák nakonec nepadne."

Nao

Ten podnik vypadá opravdu královsky, takže Nao nepochybuje o tom, že se tu Sagovi bude opravdu líbit a taky se neplete. 

"Bude to těžké, že?" V Japonsku měli taky plno nádherných míst, ale prostě jinak nádherných. Většina Japonců byla hrozní patrioti, ale Saga byl světoběžník. Staré časy a mačkání se na tom malém prostoru mu prostě nevyhovovaly. 

"Vyslovit? A jak to mám udělat, když vůbec netuším, jak se to dělá?" Směje se společně s ním a po očku se kouká na stolečky okolo. 

"Přijde mi, že ti lidé hrozně chrchlají. Občas vůbec neslyším žádnou slabiku." Přizná se. Francouzština bude ještě těžší, než angličtina. Jazyky obecně byly vody, do kterých se Japonci neradi pouštěli. Jeho smích přejde v rozpustilejší verzi, když s ním Saga začne flirtovat takhle na veřejnosti a jiskřičkami v očích se dívá do těch jeho. Je opravdu kouzelný. 

"Mou úroveň v tomhle oboru přece dobře znáš." Připomene mu. Nao se do jisté míry styděl a pak najednou už vůbec ne. A Saga si nestěžoval, takže to asi bylo dobré? Rozhodně si na to dost věří. Když se nad nimi objeví obsluha a Saga elegantně všechno hodí na něj, Nao zvedne hlavu s nevinným zamrkáním a tím nejvíc okouzlujícím úsměvem, jaký svede. Nasadí svou lámanou angličtinu s typicky japonským přízvukem, když se snaží pochopit, co z toho všeho je výběrové menu. Číšník se mu snaží vyhovět, pořád mu něco vysvětluje a ukazuje tužkou na písmena, Nao mu vůbec nerozumí, ale dál se usmívá a přikyvuje a do toho jedním uchem poslouchá Sagu, který mu radí, co má objednávat. Nakonec se nějak doberou k závěru, Nao nemá ani ponětí, co že to budou jíst a dokonce se mu podaří objednat nějakou kávu. Ono je to jedno, hlavně, když tam bude kofein. Číšník odejde a on se podívá na Sagu. 

"Já s ním všechno, ale ty zadoufej, že to nebudou jen samí plnění šneci a žabí stehýnka." Řekne mu. Něco mu ale říká, že v tradičních francouzských předkrmech přesně tohle bude. A taky bíčí koule. A jako hlavní chod kohout na víně a ta jejich několik dní vařená polévka s mušlemi. Vlastně by to mohlo být vážně skvělé. 

"Jedno sníš určitě. Jako dezert budou palačinky." Uchlácholí ho s dlaní na jeho předloktí a je rád, že tohle má za sebou. Saga bude chtít stejně ještě aperitiv i digestiv a spoustu dalších věcí, ale to nejhorší snad Nao odbavil. Je rád, že pro jednou se může starat zase on o něho. Vlastně si ty role obratně prohazovali podle potřeby. Netrvá to tak dlouho, jak by Nao čekal a předkrmy jsou na stole. Sagu nejvíc zaujme slaný koláč a už mu strká sousto do úst, zatímco si Nao ještě snaží zasunout ubrousek za límec. 

"Nejsou k tomu hůlky." Postěžuje si a otevře pusu, aby si sousto vzal. 

"Um, tohle je luxusní." Neuhlídá si mluvení s plnou pusou a přikyvuje, že on to klidně sní za oba. Představě Tory a Many se zasměje. 

"Všechno mu to nafoť, budeme mu to ukazovat a trápit ho s tím. Víš, jak je Mana hubený, na nic takového ho určitě nevezme." Pak ale přestane žvýkat a zvedne oči k těm naproti sobě. Okamžitě zčervená a z jeho očí se stanou spokojené půlměsíčky. Jenže jakmile Saga zmíní tu trojici, Nao vyprskne smíchy a honem si zacloní dlaní ústa. Očima mu to vyčte, ale chvíli to nejde ovládnout. 

"Aby nás nepřekvapili, víš jak je Mana přesvědčivý..." Nadhodí možnost, že by se to stát mohlo, ale nejspíš by šlo o znásilnění Klahy něčím nehezkým, zatímco by byl svázaný do kozelce. Pak jedině by byl Tora spokojený.