Mirai x Zyean - Brýle nepotřebuješ. - část 3.

(u Gackta)

Mirai

Musí prudce sklonit hlavu a schovat tvář za vlasy, aby zamaskovala svůj úsměv, když se maminky dotkne Zyeanův možný stud. Jakmile ale začnou mluvit o kamarádech, Mirai se zvědavě podívá na Zyeana, jako by ho vyzívala, aby řekl mnohem víc. Už jenom proto, že z nich jde rodičům očividně hlava kolem, ale při tom to nejsou žádní gauneři. Tak tyhle by opravdu ráda poznala. 

"Kdo je Boogie?" Zeptá se hned, jakmile jsou u stolu sami a opře si o desku předloktí, aby mu byla mnohem blíž. 

"Jen pěkně povídej, už jenom ta vaše jména stojí za to." Baví jí už jenom ty jeho upřímné rozpaky. Bylo legrační, jak kluci vždycky nadělali, když o nich matky začaly mluvit, bez rozdílu věku i všeho ostatního. Jí na tom nepřišlo nic tak hrozného, ale pánům tvorstva vždycky. 

"To je v pohodě." Ubezpečí ho, že se není za co omlouvat a už se tváří o něco spokojeněji. Jeho mamka nekouše, není nepříjemná a Mir už se probrala z prvotního šoku a zdá se, že získává zpět svou sebejistotu jakou měla u Gackta doma. Po jeho novém komplimentu se znovu zářivě usměje, tohle by chtěl poslouchat každý. Jenže to už je maminka zpět a sedá si k nim s fotografií. Mirai si ji převezme a když dojde na Senu a barvení vlasů, je jí hned jasné, který z nich to je. Obecně z nich vypadá nejvyšňořeněji a po té poznámce se na Zyeana musí zase podívat a usmát se. 

"Očividně jsou přátelé, protože mají podobné zájmy. Některé..." Pronese mile, aby něco řekla, tak trochu uspokojila oba a zároveň Zyeanovi nepodrazila nohy. 

"Myslím, že u vašeho syna je důležité hlavně to, co má v hlavě, než na ní." Ukloní se. Bylo to troufalé, ale na druhou stranu, se svými studijními úspěchy si Zye očividně mohl dovolit tolik, že to neřešili ani jeho učitelé a tohle štěstí neměl každý. Za barvu na vlasech se odněkud i vyhazovalo. Znovu se ukloní, když jí maminka pozve na další schůzku. Tohle nemohla odmítnout a pokud se chce se Zyeanem přátelit, přijít bude muset. Jinak by se všechny sympatie jeho rodičů mohly hodně rychle otočit. Rozesměje se, když se Zye brání dalším fotkám, které by ona rozhodně ráda viděla, ale zároveň přemýšlí, jak ho z tohohle dostat. 

"Ano, opravdu budeme muset jít, což mě teď velmi mrzí. Bohužel jsem slíbila kamarádce, že na ní počkáme před její brigádou a pomůžeme jí s těžkými věcmi." Vymyslí si lež a ani se nečervená, ale v duchu se stydí. Snad se Zye nebude moc zlobit. 

"Když dovolíte, pomůžu vám s nádobím." Honem vstane, aby to do deseti minut stihli a nezůstal tady po nich nepořádek a nakonec se jim opravdu podaří byt opustit. Maminka jim dokonce nadšeně mává z okna a Mir by přísahala, že viděla, jak kýváním bradou Zyeana popohání, aby ji chytil za ruku. Nastoupí společně na správnou linku a dokonce najdou místa k sezení. 

"Nic neříkej, bylo to fajn." Řekne honem, aby se Zye dál nemusel cítit trapně a usměje se na něj. 

"Koneckonců je to všechno moje vina, to já jsem pro tebe dnes přišla."

Zyean

Po očku si pořád prohlíží Mirai, aby se ujistil, že je to vážně v pohodě. Zyemu to tak nepřipadá. Neměl jí vůbec něčemu takovému vystavit a navíc se cítí provinile vůči mámě. V podstatě jí lže a tohle…Ne, na to nebyl stavěný. To, že svou budoucnost míří jinam, to jí hlavně neříká. Kdyby se ho nepřímo zeptala, asi jí to stejně nakonec vyklopí. Odkývá bez váhání to, co Mirai řekne o klucích. Znají se dlouho a on si nedokáže představit, že by je neměl. Kluci ze školy jsou fajn, ale nikdy se tolik nebavil, jako s nimi. Pak se on i máma zarazí, když Mirai pro nese to o jeho hlavě. Máma se tváří první trochu odmítavě, jako by si t úplně nemyslela, ale pak si to znovu promyslí a očividně se dost spokojeně usměje. Mirai se jí začíná nebezpečně líbit čím dál víc.

"Arigato." Ozve se Zyenův hlas a ještě chvíli na ní s obdivem a malinko konsternovaně zírá. Nepřejde ho to ani ve chvíli, kdy Mirai neodmítne další setkání. Začíná mít dojem, že se z toho jen tak nevyhrabou. Kdyby to bylo jinak…ale ono není. Nenápadně se poškrábe ve vlasech.

"Ano, přesně tak." Potvrdí výmluvu a ani se nezasekne. Bude to tak lepší, protože reálně hrozí, že by máma Mir usadila večer u televize s nějakým nesmyslně velkým piknikem a na ty fotky by vážně došlo. Je vidět, že Mir má další body k dobru, když nabídne pomoc s nádobím.

"Já zatím přetáhnu tu hru a vezmu si pár věcí." Naznačí palcem odchod do pokoje. Má to i druhý důvod a to, že to celé musí malinko rozdýchat. Jestli tohle bude vyprávět klukům…ne, tohle jim říct vážně nemůže. Za první by se strhali smíchy a za druhé…Práskl by tím mnohem víc. Promne si čelo, protože se z toho jen tak nevyhrabe a radši vyloví flashku a nahází pár věcí do batohu. Strčí do něj i bonboniéru, kterou Mirai později věnuje. Byla vážně úžasná a on jí prostě chce poděkovat. Pak už je máma pustí s nadšeným švitořením a Zye se málem propadne do země, když jim ještě mává z okna. Nějak nemůže najít ztracenou řeč a podaří se mu to, až se pohodlně usadí a dlouze vydechne. Pak se nadechne, ale Mir je rychlejší.

"Jsem rád, že to nebylo příšerné, ale stejně…" Usměje se na něj široce a vřele.

"A já jsem ti říkal, že doma nikdo nebude. Takže vina tak na půl." Zasměje se krátce.

"Máma je v pohodě, jen je k nezastavení. Některé věci máme asi společné, jen v jiném ohledu." Prohodí už značně uvolněně a pobaveně.

"Boogie byl ten černovlasý. Asi nejhodnější a nejmilejší osoba, kterou znám, někdy až moc." Vrátí se k tématu kluků.

"Ještě jsem ho neslyšel říct ne, ale dost lidí toho zneužívá." Pokrčí rameny.

"Se Senou se bez váhání unakupuješ k smrti, ale pokud potřebuješ vědět, kam přesně zajít, řekne ti to i ve dvě ráno. No a Ricko…." Přemýšlí, jak by ho popsal.

"Jestli někdy chceš smrt ze smíchu, je to ta nejlepší osoba. Ale myslím, že bychom se nikdy nebavili, kdyby všichni do jednoho řešili to, odkud jsme." Narazí opatrně na to, kde bydlí. Kluci na tom byli úplně jinak a stejně jsou nejlepší přátelé.

"Klidně tě vezmu někdy s sebou." Odmlčí se na vteřinu, když se na ni podívá a začíná tušit, co by se pak mohlo dít.

"Jen mám obavy, že budou tak milionkrát horší, než moje máma." Zavtipkuje podruhé a trochu se nakloní, aby do Mir mohl zlehka dloubnout ramenem. Pak sáhne mezi nohy pro svůj batoh.

"Opravdu moc děkuji, byla jsi na mámu neskutečně hodná a milá a na mě vlastně taky. V první vteřině jsem čekal, že minimálně dostanu něčím po hlavě." Snaží se ovládnout koutky, ale moc mu to nejde. U toho už jí kouká do tváře a nakonec vytáhne malou bonboniéru.

"Dokonce mám pocit, že po několika letech přestane máma řešit moje vlasy." Zarazí se na chvíli a vypadá to, že přemýšlí.

"Myslím, že tohle je příšerně málo, protože jsi první, kdo to dokázal." Dokončí a rozesměje se znovu.

"Uhm, vystupujeme." Dojde mu vzápětí a vypakují se z autobusu. Konečně má chvíli čas sáhnout po krabičce a pak se zarazí.

"Nevadí? Po dnešku bych potřeboval tak pět naráz." Svede to na tohle, ale stejně si počká na ten souhlas.

Mirai

"To, že nešel proud, byla jenom náhoda." Pokrčí jemně rameny a dál se usmívá. Když Zye zmíní nahlas, že jednou z vlastností jeho maminky je nekonečné mluvení, musí vyprsknout do dlaně a po očku se na něj podívá. Však on ví, on to určitě moc dobře ví. 

"Umíš to mnohem roztomileji, než tvoje máma." Řekne mu a zvedne dlaň, aby mu dala několik neposedných pramenů vlasů za ucho. Při jeho vyprávění si vzpomene na jednotlivé kluky z fotky. 

"Ráda bych je poznala." Prohodí nahlas, co jí běželo hlavou už dřív, ale na jednu stranu… Nic spolu nemají, proč by jí Zye měl chtít představovat svým kamarádům? Kluci holky do party jenom tak nebrali. Určitě nestáli o to, aby jim holka stála za zády, až půjdou na pivo. Když dojde na Boogieho, pomyslí si, že tak to přesně bývá. Ti nejhodnější přitahují všechny, kdo toho dovedou obratně zneužít. 

"Snad si s nikým nenabije." Pronese a rozesměje se, když dojde na Senu. Možná by to nebylo tak hrozné, vypadá to totiž, že tam jednu holku přece jenom mají. Záliba v nákupech, růžové vlasy… ten se toho hodně nebál. A nebo to měl všechno trochu jinak a děvčata ho vůbec nezajímala. S úsměvem pokyvuje hlavou, když dojde i na Ricka. Každá správná parta má někoho takového jako je on. Třídního showmena, který všechny rozesměje, i když je nejhůř. Zní to vážně skvěle. 

"Vypadá to, že máš štěstí na přátele, to nemůže říct každý." Pořád si ho musí prohlížet, i když co chvíli klopí oči nebo si pohrává s prameny dlouhých vlasů. V první chvíli tu narážku na původ nepochopí, ale pak jí dojde, že kluci budou nejspíš ze stejné sorty jako ona sama nebo Gackt. Jen se mile usměje. A pak jí Zye sám nabídne, že by s ním někdy opravdu jít mohla a ona nadšeně přikývne. 

"Něčím po hlavě můžeš dostat jedině od svojí mámy." Ubezpečí ho a nepatrně se předklání, aby se podívala, co to Zye tak najednou hledá ve svém batohu. Když spatří bonboniéru, nejdřív vůbec nechápe, kde ji stihl koupit nebo vzít, ale tohle je neskutečně milé a vlastně obyčejné gesto. Žádné předražené nesmysly, prostě naprosto čistý výraz vděčnosti. Vyprskne do dlaně, když dojde na ty vlasy, ale nesměle natáhne ruku po bonboniéře a podívá se, jaká je. 

"Moc děkuju. Opravdu jsi nemusel. Neudělala jsem vůbec nic, jen jsem se snažila neudělat ti ostudu." Řekne mu a uloží čokoládu pro změnu do své tašky. Několik turistů se po nich dívá a culí se. Asi jsou pro ně jako nějaká cizokrajná romance. Trhne sebou, když jí Zye připomene, že tady vystupují, málem by to přejela. Venku na vzduchu se podívá na krabičku v jeho ruce a pak přikývne, že je to v pořádku. U Gackta se moc kouřit nedalo, neměl to rád a hned to poznal. Schválně jde co nejpomaleji, aby si Zye mohl zakouřit opravdu v klidu, ale nakonec odemkne kartou a bezpečnostním klíčem složité kódování a vejdou do domu. 

"Říkám tomu tady Bílý Dům. Upřímně se někdy divím, že je jenom učitel a čekám, kdy mi oznámí, že kandiduje minimálně na císaře." Udělá si ze svého přítele trochu legraci, když se oba přezouvají. Gackt na svém chytrém telefonu samozřejmě pozná, že někdo vstoupil, takže má slušný přehled, kdy je Mir doma. Projdou společně do kuchyně, kde Mir odloží aktovku a rovnou zapne notebook na stole. Pochybuje, že by to Zye přežil bez počítače. Gackt tu má ještě jinačí mašinu, ale… byla jeho. A zakódovaná. 

"Je tu lepší počítač, ale to bys musel umět hackovat Pentagon." Řekne a zasvítí jí v očích. Gackt by to určitě nepoznal, že tam byli.

Zyean

"Dobře, jakmile se nám podaří najít nějakou volnou chvilku aspoň s jedním, napíšu ti. Třeba nám to vyjde společně." Prohodí Zye. Nějak vůbec nepochybuje, že by se k ní kluci chovali nějak zle. Prostě…Jim v tomhle věří, ale těch poznámek bude opravdu hodně, než se mu to podaří dost vysvětlit. Asi ji před tím taky bude varovat. Ani když vystoupí, nemůže dostat z hlavy to, jak mu přerovnala vlasy. Jsou to letmá gesta, ale kruci…s ním to vážně dost zamávalo a to by fakt nemělo. Jak se tomu má bránit? Tady ani není tma, aby ji poslal ze světla lampy a bylo to pro něj jednoduší. Klidní svoje myšlenky jednotlivými potáhnutími z cigarety a je jí neskutečně vděčný, že mu to dovolila.

"Ale musel. Ne, chtěl." Nutně to potřebuje, teď už dvojnásob.

"No, to možná nebude tak dlouho trvat, až zase řeknu něco, co se jí líbit nebude." Zavtipkuje na adresu své mámy.

"Už se těším, až přijde doba, kdy jí oznámím, že se chci živit úplně jinak." Teď mu to ještě přijde vtipné, ale ten humor ho brzo přejde. Stihne dokouřit tak akorát, aby cigaretu ještě v bezpečné vzdálenosti típl. Je tu podruhé a stejně mu ten barák zas a znovu vyráží dech.

"Myslím, že to jsi trefila úplně přesně." Odkývá jí to a pořád si dům prohlíží.

"Mám pocit, že bych strávil první pět let běháním tam a zpátky, než bych přišel na to, kde co je." Prozradí ji zase něco na sebe a to je fakt, že má ve zvyku nechávat věci na různých místech a málokdy si vzpomene, kde to bylo. V takovém baráku by to pro něj bylo…trefilo by ho do dvou týdnů. Pak se upřímně rozesměje.

"Mám dost živou představivost a napadlo mě, jak by to vypadalo, kdyby se tak oblečený procházel po škole. Víc jak polovina by omdlela a zbytek se skácel smíchy." Neměl by do něj rýpat, je to její přítel, ale když to tak nakousla…Ne, on neumí držet jazyk za zuby.

"Gomen, to jsem asi neměl." Zatváří se omluvně, ale stejně mu koutky cukají.

"Já asi půjdu za dveře." Dodá, když se pořád uculuje a má co dělat, aby se znovu nezačal smát, to už jsou uvnitř a on se zuje, aby ji mohl následovat. Podívá se na to, jak hned zapne notebook a...

"Zvládl bych to chvíli i bez něj." Zatváří se trochu rozpačitě, ale netrvá to dlouho a už se zase široce usmívá.

"Možná pět vteřin." Pokrčí rameny a zapře se dlaněmi o stůl, aby se na její notebook podíval. Zvedne k ní oči, když zmizí ještě druhý. Vypadá skoro přistiženě.

"Pentagon hackovat neumím, ale…" Zmlkne a mávne nad tím rukou. Už to několikrát zkoušel, dostat se do cizího počítače, ale vždycky to bylo cíleně a na popud jeho majitele, který zapomněl heslo nebo si ho zablokoval.

"Tvůj bude v pohodě. Jen ho malinko…" Už sahá do svého batohu a vytahuje malinkou krabičku, kterou k němu připojí. Na stole už je jeho myš a za pár vteřin už jeho prsty obratně létají po klávesnici, za chvíli už nabíhá instalační program a on se spokojeně opře do židle.

"Tak, teď už máš svůj vlastní Pentagon. Teda skoro, vytáhl jsem z toho, co jen šlo." Usměje se na ni nadšeně a dojde mu, co právě udělal hlavně to, že je tu vlastně kvůli ní a už sedí za počítačem.

"Uhm, tohle je skoro jako s tím mluvením, jak se do toho dostanu, jen těžko to ovládám." Zatváří se provinile a koukne na ni zpoza světlých pramenů jako štěně na dešti.

"A co vlastně ráda děláš ty? Klidně vyzkouším něco nového." Pokusí se napravovat svou chybu, ale taky to chce vědět.

"Myslím, že kromě karaoke dám snad všechno. Pokud teda nemáš v plánu Bílý Dům vysklít. V tom případě směle do toho." Vtipkuje už zase, což je trochu jeho obrana. Nelže ani v nejmenším, kdyby měl zpívat, asi utečou všichni v okruhu sta mil.

Mirai

Zye se jejího vtípku okamžitě chytne a momentálně se společně smějí na Gacktovu adresu. Chudáček někde usilovně pracoval a oni se chystali dělat vylomeniny v domě, který patřil jemu a ne ani jednomu z nich. 

"Za dveře chodit vůbec nemusíš. Leda bys měl rád zvláštní hry na učitele a žáky." Pronese, aniž by tušila, jak moc blízko by mohla být pravdě a zatváří se přísně. V šuplíku v kuchyni vyloví vařečku a zatváří se, jako když má ukazovátko. 

"Kolik je jedna odmocnina z jedné?" Položí mu nebezpečně těžkou otázku. 

"Škoda, že tady nikde nenechal brýle..." Rozhlíží se mimoděk kolem sebe. Gackt v brýlích byl k sežrání a jí by určitě taky slušely. Asi by se měla začít opravdu zamýšlet, že jí přijdou k sežrání dva muži a nikoliv jeden jediný. Pak se spokojeně zasměje, když Zye ocení zapnutý počítač. Chce, aby se tady cítil dobře, aby si nemyslel, že je nudná a podobné věci jí vadí a jestli je tohle vstupenka k jeho spokojenosti, je to vlastně dost snadné. Jejich oči se potkají, když dojde na Gacktův počítač, ale… Zye je prostě slušňák. Té příležitosti se nechytí a Mir si nedovolí, víc do toho šťourat. Má pravdu, sahat na něj raději nebudou. Kdyby ale řekl, bývala by to udělala. Sleduje ho ze svého místa, jak cosi připojuje k jejímu počítači. Mělo by jí to vadit, když jí ani neřekl, co to je. Mohl s ním udělat plno věcí, třeba ho vzdáleně sledovat nebo cokoliv, ale tohle jí ani na minutu nenapadne. Jen si vyleze na ostrůvek a kývá nohama, zatímco ho pozoruje. Ta sukně je proklatě krátká i bez podobných posedů a teď už zakrývá opravdu jenom to nejnutnější. 

"Hmm…. A… co že jsi to právě udělal?" Zeptá se ho s úsměvem, protože jestli to měla pochopit, tak to se nějak nestalo. Znovu se zasměje. 

"Zpívám opravdu ráda. Tohle jsi zrovna trefil." Řekne mu s úsměvem. S holkama chodily do karaoke barů opravdu často a hlas Mirai nebyl vůbec špatný, dokonce i Gackt to říkal a to byl nějaký kritik. Občas na podobná místa chodili jako na rande. Když nad tím tak přemýšlí, asi bude lepší, že to Zye nemá rád, nejspíš by to vlastně bylo divné. 

"Trochu fotím." Přizná mu posléze. Bylo to o něco víc, než trochu a nedávno dostala kontrakt pro skvělou módní značku. Byl to velký úspěch a s Gacktem se nebezpečně blížili definici dokonalého páru. Někdo s jeho vizáží měl doma teď už opravdovou modelku. Jenže ona nechtěla působit jako pitomá nána a tak o tom raději moc nemluvila. Bylo to to poslední, co o sobě prozrazovala, aby to lidem nezkreslilo názor na ní. Díky tomuhle vedlejšáku a zázemí rodičů si přišla na slušné peníze, aniž by se musela cítit vydržovaná. A ano, bylo hodně pravdy na tom, že hezké holky to mají v životě prostě jednodušší. Po očku teď po něm pokukuje, co on na to. 

"Jsem z Okinawy, ze severního ostrova. Mám ráda moře, teplo a plavání, ale to tě asi nepřekvapí." Pokračuje dál, než seskočí z ostrůvku, dosedne na židli vedle něho u počítače a přikloní se blíž, aby se podívala, co že to tam udělal. Nepozná rozdíl. 

"Kávu?" Napadne jí z ničeho nic a zase vyskočí na nohy, aby došla nějakou udělat. 

"Pivo tady bude taky a taky spousta jídla, ale všechno bude nesnesitelně zdravé." Má hrozné roupy. Nejraději by zavolala těm jeho kamarádům, aby taky přišli, ale… to by pak nebyli sami… Právě proto!!!