Mirai x Zyean - Brýle nepotřebuješ. - část 2.

(Zyeanův pokoj)

Mirai

Zyean se soutěží ochotně souhlasí, ale pak řekne něco, co nedokončí a Mirai na něm zůstane viset očima, jako by ho k tomu mohla přinutit pouhou myšlenkou. To, co řekl nakonec nahlas, rozhodně není to, co chtěl původně říct, ale i tak je to milý kompliment. Jenže pak začne mluvit o šátku a je na něm opravdu hodně vidět, jak moc je rozpačitý z její návštěvy. 

"Tak mám raději počkat tady?" Zeptá se přece jenom, než spolu zamíří k domu. Je rozhodnuto. Na podobných místech bydlí spoustu jejích kamarádek nebo v dětství jiných přátel a dětí z okolí, ale stejně už skoro zapomněla, jak podobné domy a výtahy vypadají. Neustále se rozhlíží a zároveň se decentně usmívá a snaží se vypadat jako by se nedělo nic jiného, než to, co obvykle. Když jí Zye pustí dál, je ještě zvědavější. Obuje si pantofle a svírajíc aktovku před tělem popojde do obýváčku. Je útulný a je vidět, že se o něj jeho mamka stará, ale taky je tu opravdu málo místa, ani by se všichni tři nevešli na pohovku. 

"Ty asi nemáš sourozence?" Zeptá se z ničeho nic. Jestli ano, tak to musí být teprve něco. Společně projdou dál do Zyeanova pokoje a teď už se vážně užasle usměje. Pokoj má jedno jediné, ne moc velké okno a sotva se sem vejde jeho postel i se stolem. Nemusel by být tak velký, kdyby na něj nepotřeboval nacpat dva monitory a spoustu dalších věcí. Nějaké plakáty na zdech, vestavěná skříň a to je všechno. A všechno dost tmavé. Rozhodně žádná kytička ani jiná dekorace. Proti Gacktovu bílému obýváku opravdu velký rozdíl. Přikývne, když jí Zye vyzve, aby se posadila. Nedovolila by si zasednout mu ten jeho trůn, takže se opatrně posadí na kraj postele a s úsměvem si prohlédne rozházené pokrývky a polštáře. Když Zyean začne uklízet svoje oblečení, samozřejmě ji to zaujme. Tedy především způsob, jakým to dělá. Z vnitřku skříně nic nezahlédne, škoda. Nemůže se ubránit tomu, aby ho neustále neporovnávala s Gacktem. Ten má velkou šatnu, kde je všechno pečlivě srovnané podle barev a příležitostí a většina věcí visí na ramínku. Podezřívá ho, že toho spoustu oblékne jenom jednou. Nebo je toho tolik, že si to nepamatuje. 

"A co kdybychom si dali tu kávu, když jsem na ni nešla do kavárny? Za hodinku ji stihneme vypít." Prohodí, pivo by si teď asi nedala. Trhne sebou, když jí zalehnou uši z něčeho, co ani nestačila identifikovat, ale pak udělá dlaní né, né. 

"Nech tam, co máš rád." Kývá odhodlaně hlavou. Ona byla spíš na pop a to tady stejně určitě neměl. Navíc jí to najednou připadá prostě hloupé. Dost na tom, že je tady, ještě, aby kvůli ní trpěl u hudby, kterou očividně nemá rád. Povytáhne krk za ním, když Zye loví cosi v utajované ledničce a nakonec jí v dlani přistane limonáda. Je to hrozně roztomilé, že si váží i takových věcí. Prostě ji neustále udivuje. Tu narážku v prvním okamžiku nepochopí tak, jako on, ale… místo jenom pro dva… a oni dva na posteli. Tak teď doopravdy zrudne a tentokrát už pořádně. Chvíli si prohlíží rysy jeho tváře a přemýšlí, co by měla říct. 

"Omlouvám se, jestli tě stavím do nepříjemné situace." Řekne mu nakonec upřímně. 

"Um… tak… co kdybys mi ukázal, jak dovedeš nakopnout mašinu?" Myslí počítač!!!!

Zyean

"To je dobrý nápad. Kafe se vždycky hodí." Pokrčí rameny, protože to si většinou taky neodpustí. Písničky tam nakonec nechá i když je hodně ztlumí, ale pořád si není jistý výběrem. Byl ten typ, co by si klidně poslechl cokoliv, protože ona je tu přece ta návštěva. Odloží zbytek plechovek stranou, na stůl samozřejmě, protože lednička je dost daleko. Nějak se mu nechce opouštět místo vedle ní na posteli. Začíná se v její přítomnosti dost ztrácet, ale to by neměl. To uvědomění, ale moc přicházet nechce. Později si za to hodně vynadá. Jakmile zahlédne její rozpaky, je v nejlepším rozpoložení se omluvit za to, co řekl. Najednou mu přijde, že polovina vět, které chtěl říct, zní jako dvojsmysl. Neví, proč to tak, když by na nic podobného rozhodně myslet neměl. Kluci by se mu asi hrozně smáli, ale on se teď rozhodně smát nechce. Tedy spíš přemýšlí, jak ji znovu neuvést do rozpaků. Když byl u Gackta, u nich doma, přišlo mu, že to u ní ani není možné a jemu se nějak podezřele daří. Ani ve snu by ho nenapadla myšlenka, že by se jí třeba mohl líbit. Oproti sexy, bohatému a váženému učiteli podle něj nemá nejmenší šanci. To zavrhne rovnou. Trochu si poposedne, jakmile si uvědomí, že si ho prohlíží a radši si rychle otevře plechovku s limonádou, aby se dlouze napil. Teď bude jeho poslední záchrana to kafe. Na chvíli se ztratí do kuchyně a tam se nějak srovná a uklidní. Jo, to je dobrý nápad. Pak ale padne otázka, po které málem vyprskne obsah svých úst. Naštěstí se to nestane, ale neměl k tomu daleko. Jen se trochu rozkašle a má pocit, že má bublinky až v mozku.

"Myslím, že bych teď potřeboval spíš nakopnout já sám a pořádně." Zavtipkuje bez přemýšlení, ale nakonec kývne hlavou.

"Tak já to teda nastartuju a můžeš si něco pustit, já zatím udělám to kafe." Nastíní jí svůj vlastní plán, než vstane, natočí židli jejím směrem.

"Prosím, slečno, váš trůn je připraven." Nahodí s okázalou úklonou a koutky mu u toho cukají. Počká, až se usadí, než jí přisune ke stolu a sám se nakloní, zapírají se dlaní o desku, aby počítat spustil a nacvakal heslo, které tam jen pro jistotu, máma by některé věci prostě vidět neměla. Hlavně pár fotek, co má s kluky a blbnutí třeba v obchoďáku. Úplně zapomene na to, co má vlastně na ploše hlavního monitoru za tapetu.

Teď je to on, kdo malinko zrudne, když dojde na plné zobrazení.

"Kruci." Vypadne z něj, aniž by se stihl zarazit a několika rychlými pohyby na klávesnici otevře okno prohlížeče, aby tapetu skryl. Není to nic, co by vyloženě někoho mělo pohoršit, ale jemu to přijde podivně usvědčující.

"Klidně si pusť videa nebo tak. Tady vpravo je ta hra, co jsem ti slíbil, můžeš si ji klidně vyzkoušet." Zapne svůj tryskový pohon, kterým pálí slova a obzvlášť ve chvíli, kdy se snaží dostat z rozpaků. Je na čase použít svou povahu, aby to celé nějak zamaskoval. Ještě že tam nemá nic horšího. Takové věci si na ni rozhodně nedává, ale jen představa, že by tam něco podobného měl, asi zaleze pod postel a už odtud v životě nevyleze.

"Vážně tu moc často návštěvy nemám. Ale to ti nejspíš došlo. Spíš sem chodí jen kluci a to ještě málo, protože je to tak na spadnutí celé čtvrti. Máma to nevidí moc ráda i když je ráda má. Ale táta má radši klid a ona v podstatě taky." Nějak se neumí zastavit. O slova přijde, až když stočí tvář stranou a prohlíží si profil Mirai.

"Vlastně je ti podobná a…" Plácá nesmysly. Jasně, podobná jí trochu je, ale tohle zrovna nechtěl říct, rozhodně si vůbec nepředstavuje, jak by vypadala v takovém oblečení a ležela by tak na jeho posteli a… dojde mu, že už se k ní skláněl víc, než dost a nebyla daleko od toho, aby udělal něco naprosto šíleného. Zarazí se v poslední vteřině.

"To kafe." Řekne najednou.

"Půjdu ho nachytat, ať to stihneme." Zamumlá, rychle se narovná a skoro uteče z pokoje pryč.

Mirai

Tak trochu doufala, že si Zye to její prohlášení nepřevede tak, jako to v duchu napadlo jí, ale když vidí tu reakci, je jí jasné, že je to přesně naopak. Po té sérii všech dvousmyslů se ani nemůže divit a teď s tím začíná i ona. 

"Promiň." Řekne mu honem a klopí zase oči, ale tentokrát to není rozpaky. Tentokrát je to proto, že jí v nich tančí tisíc ohníčků. Už opravdu není pochyb vůbec o ničem a možná by si měli vzájemně říct, že jsou prostě kamarádi a tak to za všech okolností zůstane nebo se teď hned každý rozejdou jinou cestou. Jenže jí se do téhle iniciativy nechce a Zye o tom taky zatím mlčí. Takže to zase zůstane nevyřčeno. S úsměvem přikývne a sleduje ho jak zapíná počítač. Zrovna si přesedá do jeho křesla, když zaostří na ten nepřehlédnutelný monitor, nadechne se a pak se prostě rozesměje celé jeho reakci. Je to pěkná holka, ale je proboha nakreslená a skoro nic jí nekouká. 

"Jsi vážně geek. Čekala bych minimálně fotku ve spodním prádle." Řekne mu, aby ho ubezpečila, že není divný a že už viděla „zajímavější“ plochy. Tapety jejích spolužáků byly podobných věcí plné a málokdy to stihli schovat, když něco hledali v telefonech. Zye je hrozně roztomilý, jak tady koktá a snaží se to nějak schovat, ale dech vyrazí on jí, když jí řekne, že je jí ta slečna podobná. Podívá se do jeho tváře a chvíli na něj hledí s lehce narůžovělými líčky, než jí Zye doslova uteče vedle. Zůstane v pokoji sama, chvíli pozoruje monitor a pak sáhne po myši a shodí okno na plochu, aby si dívku prohlédla mnohem detailněji. Vážně? Je moc hezká… Uklání hlavu k rameni a nakonec přesune pozornost k myši. Má divný tvar a asi třicet tlačítek. Ona měla za to, že lidem stačí dvě a kolečko. Gackt měl ještě boční tlačítko na přepínání oken, ale tohle? To je místo druhé klávesnice nebo co? A to křeslo je vážně pohodlné. Muselo stát opravdu hodně. Několikrát v něm poposedne, aby ho pořádně vyzkoušela, trochu mu rozhodí opěrky i sklon a pak vstane, aby si blíž prohlédla Cdčka. Měla se věnovat počítači, ale určitě by ji tam zaujaly úplně jiné věci, než ty, kterým by měla věnovat pozornost. Slídit se jí příčí, takže pro blaho všech… Zapomene ale, že nezakryla dívku z plochy tím oknem a nechá ji tak. Nakonec se z vedlejšího pokoje ozve šramot, ona ustrne v půli pohybu a nastraží uši. Slyšela ho, jak tam chodí, jak napouští vodu do konvice a všechny podobné zvuky, ale tohle zní… A pak padnou pozdravy, mužský, ženský a jí je všechno jasné. Jeho rodiče jsou neplánovaně doma. Mirai vytřeští oči a plácne se dlaní do čela. Um… Jak tohle bude vypadat? Co si asi budou myslet, když podle Zyeanových slov nejsou na podobné návštěvy zvyklí? Neexistuje šance, jak by prošla bytem, aniž by si jí kdokoliv všiml, takže dojde na představování, možná vysvětlování. +Určitě si s cizími dívkami nedávají čaj, prostě projdeš okolo, pozdravíš a utečeš na ten autobus.+ Říká si zrovna a pomalu dosedne zpět do židle u počítače. Teď pozoruje dveře od pokoje a čeká, co se bude dít. Nějak není schopná vyjít odtud sama od sebe.

Zyean

Zye se musí pousmát, ale až v kuchyni, když mu dojde, že má Mir vlastně pravdu. Nějak se ale v tu chvíli nemohl přestat cítit v rozpacích. Nějak nebyl zvyklý, že to někdo vidí. Prostě měl potřebu se jí omluvit. O to horší je uvědomění, co málem před chvílí udělal. Kdyby se nestalo, co se stalo na doučování, kdyby tady nebyl Gackt, asi by se nezdráhal a prostě by to zkusil. Tady úplně nešlo o odvahu, jako spíš o svědomí a to, že se ještě před pár dny líbal se svým učitelem v domě, kde spolu ti dva nejspíš žijí. Nafoukne tváře a dlouze vydechne, když mu to doje. Málem i přeslechne pískající konvici. Radši ji rychle vezme a nalije do dvou připravených hrníčků. Ten jeho je podstatně větší, hlavně oblíbený a jiný ani nepoužívá. Líbí se mu, to si dost dobře uvědomuje, stejně jako nemůže z hlavy dostat svého učitele a to se opravdu snaží. Nechá víčka na chvíli klesnout a před očima mu proběhne dost živě celá scéna, kterou se snaží podvědomě vytěsnat z hlavy. O tomhle prostě nesmí vůbec přemýšlet. On sám nastavil hranice a měl by se jich držet. Jakmile nalije vodu do obou hrníčků, už má v hlavě rozmyšlený plán, jak se podobných chvilek vyvaruje a prostě si to užijí. Mirai má přítele, on…sice nikoho nemá, ale rozhodně nemá v plánu někomu lézt do zelí, ani z jedné strany. Na to není stavěný. Užijí si den jako vážně skvělí přátele a nepochybuje o tom, že se u toho dost nasmějí. Bere hrnky do ruky a už se tváří jistěji a usmívá se, jak to pěkně vyřešil. Vydrží mu to přesně do chvíle, kdy se otevřou vchodové dveře. Zůstane jak opařený stát uprostřed obýváku s hrnky v rukách a je div, že je neupustí.

"Mami, tati, co tu děláte tak brzo?" Vypálí na ně jako první otázku místo pozdravu, který přidá vzápětí a tiše.

"Máme návštěvu?" Zeptá se ho máma zvědavě.

"Vypadla elektrika, tak nás pustili domů. Než to opraví, byl by večer." 

"Aha, no totiž, jo. Potřeboval jsem se stavit doma, než půjdu ven. A no…" Těkne očima ke dveřím.

"Tak já půjdu kluky pozdravit." Je s tím jeho máma hned hotová a už míří ke dveřím, na které zaklepe a pak vejde. Opravdu nejspíš odpočítala s tím, že tam najde třeba Ricka. Je vidět, že je hodně překvapená, když otevře dveře a nevidí nikoho z nich. Trvá to pár sekund, než se mile usměje.

"Ah omlouvám se, nechtěla jsme rušit. Přeji krásný den." Pozdraví Mirai a podívá se na Zyeana trochu káravě.

"Měl jsi mi rovnou říct, že tu máš děvče, nešla bych tam." Přebere si to hned po svém a Zyeanův táta jen protočí očima.

"Ale šla tím spíš." Pošeptá svému synovi a uznale pokývá hlavou na jeho výběr. To už Zye dost očividně rudne a světe div se, přijde o slova. Tedy na pár sekund.

"Mami to není moje…" Pokusí se hned vysvětlovat, ale máma ho zastaví gestem dlaně.

"Nic mi vysvětlovat nemusíš, to je úplně v pořádku. Dáte si s námi pozdní oběd?" Pozve Mirai automaticky ke stolu, aniž by jí v zaujetí došlo, že porce má jen tři. Za to táta v tom má hned jasno.

"Využiji toho a zajdu si za Kentarem, už jsem tam nebyl tak dlouho." Očividně není zrovna společenský a radši vyhledá společnost svého známého o několik pater výš.

"Jedna, dvě partie Go a přijdu domů." Ukloní se Mirai, rozloučí se s nimi a zmizí za dveřmi.

"A pár kalíšků k tomu." Uchechtne se Zye pro sebe.

"Za chvíli nám jede autobus." Pokusí se z toho ještě Zye vybruslit a podívá se omluvně na Mir. Slíbil jí, že tu nikdo nebude a to se tak úplně nepovedlo.

"Jistě jede ještě další. Nemusíš se přece stydět, ráda poznám tvou novou přítelkyni." Usměje se vřele na Mirai.

"Mami, Mir je moje kamarádka, vážně." Kdyby neměl hrnky v ruce, asi se plácne do čela.

Mirai

Slyší ten Zyeanův pozdrav i slova jeho matky, že půjde kluky pozdravit a je jí úplně jasné, že jí od setkání s ní dělí asi tak pět vteřin. Víc se v křesle narovná a nadechne se na kuráž a pak už se dívá rovnou do tváře, která není ani trochu podobná Zyeanově. Buď je po tátovi nebo za to může barva na vlasech, těžko říct. 

"Dobrý den." Pozdraví hned a ukloní se uctivě. Vzápětí vyskočí na nohy a udělá to ještě jednou. Maminka jen odpoví a zase zmizí za dveřmi a Mirai si kecne zpět do židle. Kruci… paní chvíli trvalo, než se usmála, nelíbí se jí? A mělo by jí na tom záležet? Trochu bezradně se rozhlédne kolem sebe, ale slova z vedlejšího pokoje ji přinutí přitisknout dlaň na ústa a tiše se rozesmát. Nakonec přece jen vyjde z pokoje a pozdraví i jeho otce, taktéž s úklonou. Jakmile dojde na pozvání na oběd, Mirai se nadechne, aby slušně odmítla. Vůbec se nehodilo, aby si s ní dělali jakoukoliv škodu, když jí tady nečekali a podobné nabídky byly často jen ze slušnosti a na oko. Navíc si jediným pohledem všimne, že jídlo je přinesené a kolik je porcí a když tatínek začne vyklízet pole, přijde jí to hloupé dvojnásob. 

"Ne, ne, prosím, nepřišla jsem se najíst. My už budeme muset jít. Jste velice laskaví, ale vůbec si se mnou nedělejte starosti." Přijde nová úklona. Obecně jsou Japonci navzájem pořád samá úklona, aby dali najevo, kdo je víc ponížený a kdo by se měl víc smekat, aby byl ještě poníženější. V tomhle byla naštěstí vychovaná dobře, ale jestli se tu dnes nají, bude muset přijít s nějakým dárkem a to už se z podezření na vztah se Zyeanem nikdy nevymotají. Bohužel tatínek je mnohem rychlejší a potom, co se vzdal oběda v její prospěch už zase nemohli jenom tak odejít a nesníst ho. Prostě to byla bezvýchodná situace. Mirai si vymění pohled se Zyeanem a když se maminka nedívá, vyšle k němu zprávu To se nedá nic dělat. 

"Pomůžu vám." Přičiní se nakonec, aby kolem nich paní neskákala a zatímco ona vyndává misky a hůlky, Mirai to jídlo alespoň rozdělí na porce a začne ho nosit ke stolu. Maminka má očividně dost jasno v tom, jak se vztahy mají a nenechá si to vymluvit ani za nic a za chvíli už všichni tři sedí u stolu a popíjejí teplý čaj z konvičky a malých kalíšků. Dojde i na vysvětlování a představování, takže maminka brzy ví, jak se Mirai jmenuje, kde bydlí, kam chodí do školy a že nemá žádné sourozence tak jako Zye. Když dojde na její věk, je to to jediné, co ji trochu zarazí, protože Mir je o dva roky starší a to běžné prostě nebylo, ale když si ji znovu pořádně prohlédne, asi si to přehodnotí po svém. Kdyby tušila, že spí s o mnoho starším profesorem angličtiny, který mimochodem učí i jejího syna, asi by odsud letěla jako tokyská coura, ale tohle tajemství zůstane naštěstí skryto. 

"Jací kluci měli přijít na návštěvu?" Napadne jí z ničeho nic, protože Zyeanovy kamarády nezná a maminka očividně očekávala někoho, kdo je tady velmi často. Docela by jí zajímalo, jací jsou, s kým Zyean tráví svůj volný čas, pokud to byl někdo, komu třeba důvěřoval? Když si všimne, že maminka nemá, co pít, samozřejmě se natáhne pro konvičku a všem dolije. Naprosto se neslušelo, aby si muž u stolu naléval sám a je vidět, že její způsoby jsou velmi oceňovány. Teď, jestli má být ráda nebo ne. Snad jí maminka do rána nenachystá svatební kimono?

Zyean

Táta už je pryč ani mu nic Zye nestihne říct a máma dělá všechno proto, aby je z bytu jen tak nepustila. Tohle je vážně skvělý trapas a on netuší, jak se z toho vyvléknout. Když si máma vzala něco do hlavy, bylo těžké jí od toho doradit a může to vysvětlovat i měsíce. Když se s Mir potká očima, rozhodí rukama ve skoro nešťastném gestu a zatváří se omluvně, s neslyšným promiň na rtech. Ne, tohle se opravdu nepovedlo.

"Mami, to vážně…" Pokusí se naposledy, ale přijde další odmítavé zavrcení hlavou.

"Copak se za nás stydíš?" Přebere si to máma po svém a Zye si jen povzdechne.

"Ne, samozřejmě, že ne." Tohle by v životě říct nemohl, právě naopak. Kdyby to celé bylo jinak, asi proti tomu není vůbec, ale ono to není, jak to vypadá. Poděkuje jí stejně neslyšně, protože Mirai je prostě úžasná, jak mámě pomáhá. Nemusela to vůbec dělat, vlastně by jí mělo být jedno, co by se stalo, kdyby odešla, ale…Přistihne se, že na ni zase kouká o chvilku déle. Asi to bude muset vyřešit později a říct rodičům, že se prostě rozešli. Bude v nemilosti jako před pár měsíci, kdy se něco podobného opravdu stalo a ano, tenkrát za to mohl on i když ne úplně úmyslně. A měl to na talíři ještě nedávno. +To zas bude peklo.+ Povzdechne si nad tím v duchu, než se všichni společně usadí ke stolu. Mir je pod palbou otázek a Zye se snaží mámu několikrát nenápadně upozornit, že by nemusela být tak zvědavá. Je to marné, tohle taky jen tak nepustí z hlavy.

"Zyeanovi kamarádi, znají se už dlouho. Upřímně jsem je první moc neviděla ráda a tátovi z nich jde občas hlava kolem, ale jinak jsou to hodní kluci." Komentuje a Zye jen nenápadně protáčí očima. Ze začátku přišly i věty o tom, že by si měl najít jiné kamarády, někoho ze třídy samozřejmě, aby ho nerozptylovali od učení.

"Boogie je opravdu slušný a hodný kluk." Bez váhání jí sdělí, který z nich je podle ní nejlepší pro jejího syna.

"Tady někde mám jejich společnou fotku, je to z loňských narozenin." Vstane od stolu a dojde pro ni. Zye už zase vypadá trochu rozpačitě, protože se modlí, aby ji nenapadlo vytahovat úplně jiné fotky. V tu chvíli by si asi Mir přehodil přes rameno a prostě by ji odtud unesl.

"Fakt mě to mrzí, máma je někdy hrozně neodbytná. A o to víc, když jí někdo padne do oka. Jsi moc hezká, milá a podle ní rozhodně skvěle vychovaná. Tohle bude na dlouho." Pošeptá jí, když je máma ve vedlejším pokoji a pak mu dojde, co řekl.

"Já prostě neumím lhát." Zasměje se tiše sám sobě a musí se nerovnat, protože je máma zpátky. Je jí vidět na očích, že by ještě chvíli hledala, když viděla, jak se k Mir Zye naklání.

"Mám pocit, že Sena může za to, jak Zye teď vypadá, ale…už jsem si zvykla." Pokrčí rameny a podsune Mir fotku, kde kluci blbnou v tomhle pokoji a se smíchem se válejí na sobě.

"Vypadám tak, protože chci, ne kvůli někomu jinému. Líbí se mi to, ale to už jsem ti taky říkal." Pokusí se zachránit situaci, aby nevypadal jako někdo, kdo se nechá ovlivnit. Máma v tom má opět jasno. Zye už hypnotizuje konvičku, jak kdyby ji mohl přinutit očima, aby se sama vyprázdnila a mohli odejít.

"Můžeš se kdykoliv zastavit, ráda ti ukážu víc fotek." Pozve Mir na další dýchánek a je vidět, že Zye u toho být vůbec nemusí. Ten zrovna spřádá plány, jak všechny své usvědčující fotky zničit. Jen pro jistotu.

"Mami." Osloví ji, aby ji zkusil zabrzdit.

"Myslím, že Mir nestojí o fotky, kde je mi rok a mám holý zadek." Už to prostě nevydrží a dostane se mu káravého pohledu.

"No vážně, ani cokoliv jiného." Začíná mít pocit, že další minutu bez cigarety a asi ho budou odvážet nohama napřed.

"Máme ještě dvacet minut, než nám ujede další autobus. Už bychom vážně měli…Ne, dalším už nepojedeme." Je rychlejší a následuje další jasné znamení, že teď bude pěkně v nemilosti a jak nedělá na Mir dobrý dojem. On by hlavně neměl dělat vůbec žádný dojem!