Mirai x Zyean - Brýle nepotřebuješ. - část 1.

(sms)

Mirai: Ahoj, Zye-chan, co jsi mu udělal, že už dva dny bručí jako by mu bylo padesát nebo mu někdo obtáhl auto klíčky? Že ty jsi mu zkazil možnost dát ti pětku! Doufám, že já ji taky nedostanu. Dnes jsme měli test. Ale něco ti ukážu. 

 - Připojen print screen obrazovky Zyeanovy hry a úspěšné vyřešení úkolu.- 

 Ten byl první, teď ještě těch 999 dalších, co jsi tam dal. Mir

Zyean: Ahoj. 😁 Uhm, vypadám jako někdo, kdo by někomu dokázal něco udělat? Ale asi jsem na tom s anglinou mnohem hůř, než ty s matikou. Gratulace a gomen, asi jsem se nechal trochu unést, jen tomu prostě nešlo odolat. 😌 Doufám, že tě to aspoň trochu baví a pokud ano, možná by tě chytlo i něco podobného. Posílá odkaz na vědecké centrum. Mají tam něco podobného jen s propracovanou virtuální realitou. 😉 Z.

(ulice)

Mirai

Nemá ani ponětí o tom, co se dělo u nich doma, když odešla s kamarádkami ven. Přišla dost pozdě, trošičku přiopilá a Gackt seděl u počítače a nebyla s ním řeč. Přesně tak, jak později psala Zyeanovi v smsce. Od té doby si psali docela hodně. Možná víc, než kolik si toho vyměnila s kamarádkami. Byl prostě zábavný, trochu ztřeštěné trdlo a zároveň chytrý a jí to bavilo. Gacktovi o tom nic neřekla, ale proč by taky měla? On jí taky neříkal, s kým si zrovna volá. O dva dny později jí Gackt odjede na krátkou služební cestu a ona má zůstat dvě noci sama v jeho velkém domě. Nebojí se, stává se to pořád, ale otázka zní, jestli obvolat ostatní a uspořádat nějakou párty nebo podniknout něco úplně jiného. Gackt mluvil tak dobře anglicky, že ho co chvíli volali, aby někde překládal. Pro Japonce byla angličtina noční můra a rádi to nechávali na někom, kdo se toho nebál. Mirai samozřejmě přes den musela do školy, ale jakmile jí skončily přednášky, zamíří rovnou k univerzitě, kde Gackt vyučuje. Na sobě má vlastní školní uniformu, šedé sako, pod ním bílou košili a mašli pod krkem, černé botičky a bílé podkolenky a překládanou sukni. Proklatě krátkou překládanou sukni. Samozřejmě schválně a učitelé z toho šílí, ale co měla dělat, když nafasovala jenom tyhle? Samozřejmě to nebyla pravda a ona sukně přešila tajně doma, ale nebylo to poznat. Dnes ale nečeká, až jí půjde v ústrety její sexy profesor. Zajímalo by jí, jestli bude mít štěstí a potká tady někoho úplně jiného. A nakonec ho v davu studentů skutečně uvidí. Má pocuchané vlasy a rukávy ledabyle ohrnuté, na nich školní vestičku a je k sežrání i s tím piercingem, který nesmí nosit. Mirai se hned usměje a chvíli stojí jen tak, s rukama před sebou, zatímco v nich drží aktovku, než jednu z nich zvedne a zamává mu, aby si jí všiml. Zye už je skoro u ní a zrovna ji míjí kluci, kteří ji asi od pohledu znají, protože jeden z nich dost hlasitě říká: 

"Tohle je ta Camuiho holka." 

"Tahle?Taková mladá? Kolik mu je?" Říká ten druhý a nepřeslechl to asi ani Zye, ale Mir si jen zastrčí za ucho pramen dlouhých, rozpuštěných vlasů a už má zase dolíčky ve tvářích. 

"Ahoj, máš volno?" Trochu se začervená, ale než stačí Zye odpovědět, nejspíš něco o tom, že má brigádu, už ho bere za ruku a vede pryč od školy. 

"Gackt někam odjel a já mám volný barák. Myslela jsem si, že bys mi mohl ukázat ty hry, to… programování." Houby doučování, ale přece se vážně nebudou učit? 

"Chtěla bych se naučit s tím ovladačem… s tou… páčkou..." Hledá vhodná slova pro joystick a ani ji nenapadne ten pěkný dvousmysl. Koho by napadl, když je Gackt vidí úplně ve všem, už je prostě příliš otrlá. 

"Máme úplně celé odpoledne." Vykládá a je to asi poprvé, kdy Zyeana někdo nepustil ke slovu.

Zyean

Zye byl v jednom kole. V pokoji se mu kupila hromada plechovek od energiťáků, protože stíhat školu, naprogramovat hru pro Mir, lítat na brigádu a po večerech ještě stíhat turnaje a testování beta verzí her, bylo dost i na něj. Přistihl se, že spí pár hodin a stejně mu koutky ani na chvíli neopadly. Zrovna dneska měl první hodinu se svým profesorem na matiku. Bavil se přímo královsky. Ten chlápek se ho snažil nachytat na příkladech, které už dávno znal. Byl opravdu hodně napřed a to jen díky svému bývalému učiteli, který ho popoháněl a vysvětloval mu ve volných hodinách látku napřed. Teď měl začátky na nové škole v kapse a mohl se věnovat dalšímu učivu. Viděl, jak Toshiya pění a nechce mu to dát zadarmo. Vymýšlel pořád složitější rovnice, aby je Zye mohl později zvládnout. Nachytal ho až na učivu daleko za hranicí chápání všech kolem. Zye to nakonec u katedry prostě vzdal a rozhodil rukama v poraženeckém gestu. Dostal ho, ale viděl mu na očích, že je na výsost spokojený, protože konečně narazil na někoho, kdo mu vzdoroval dlouho. Zye si v tu chvíli usmyslí, že příště už ho nedostane. Jen se bojí, že se pomalu nebude mít, kdy učit nové věci. Začínal toho mít až nad hlavu a se svými kamarády stíhal tak možná hromadnou konverzaci a ještě u toho dost pokulhával a taky zprávy s Mir. Bavil se u nich opravdu skvěle a její narážky a poznámky ho dokázaly upřímně rozesmát. Únavu a občasný pocit, že to prostě nezvládá, zaháněla dost s přehledem, ale Zyeanovo svědomí mu dost razantně připomínalo, co se odehrálo po doučování. Vždycky když si na to vzpomněl, žaludek mu udělal několik kotrmelců. Prostě se měl ovládnout a neměl to dělat. Anebo se prostě tvářit, že má moc práce a konverzaci s Mir utnout. První dokonale nezvládl a to druhé…Prostě nějak dělat nechce. Dochází na to, že se do toho dost kvalitně zamotává. Podobnými myšlenkami zabil poslední hodinu, kdy poťukával koncem propisky o lavici a přiváděl tím jednoho profesora k šílenství. Přišlo i napomínání, ale Zyeanovu pozornost nezískal. Ze školy pospíchá domů, aby stihl ještě jeden turnaj, než se ponoří do učení. Brigáda se dneska nekonala a on měl mít trochu volnější den. Už se na něj vážně těšil. Právě probírá s kluky to, co ho dneska ve virtuálním světě čeká a u toho se smějí a pak ji uvidí. Zůstane zírat a vůbec ho nenapadne, proč tu je. Stejně se rozhodne jí alespoň pozdravit. Asi čeká na Gackta, jiný důvod ho nenapadá. Střelí po klucích, kteří o ní mluví skoro vražedným pohledem, protože něco takového se prostě neslušelo a hned se zase usměje. Nadechne se, aby jí odpověděl. Stihne jen ahoj a nějaké malé koktání, že má volno tak na půl, ale Mir ho víc ke slovu nepustí. Za sebou uslyší pískání kluků, se kterými vyšel ze školy.

"Vůbec si jich nevšímej, jsou to pitomci." Protáčí nad nimi očima a ukáže za záda zvednutý prostředníček. Obočí mu stoupá nahoru, když přijde na volný dům a fakt, že Gackt je mimo město. Nadechne se, aby se začal malinko vymlouvat, protože to podle něj není úplně nejlepší nápad a to taky proto, jak vypadá a být s ní sám…Ne, prostě na podobné věci nebude myslet, než padne slovo páčka a on je dost vytrénovaný od kluků, že se musí rozesmát.

"Promiň, ale tohle kdyby slyšel kdokoliv ze školy, asi nás budou drbat ještě půl roku." Sdělí jí na plnou pusu, když se konečně dostane ke slovu.
"A hlavně jim podobní." Narazí na své kamarády a pak kývne.

"Když vidím, jakou máš dobrou náladu, neřeknu ne." Pokrčí rameny, protože odmítat někoho a kazit mu radost, to prostě neumí.

"Můžeme vyzkoušet tu, co jsem ti poslal. Není na ní nic složitého a naučíš se to rychle." Usměje sena ni široce a vážně snaží nemyslet, jak moc jí to sluší. Otáčí se za ní všichni, které míjejí a on to prostě vidí. Ta sukně je opravdu dost kráká a nožky v ní…To je na sebevraždu. Míjí spoustu známých a on začíná mít pocit, že se z těch drbů nevyhrabe.

"Myslím, že mi malinko kazíš reputaci s tím, jak moc ti to sluší." Dodá ještě a nějak mu nedojde, že je to vlastně kompliment.

"Právě mám závist snad celé školy, některých holek nevyjímaje. Ale víš, teď momentálně úplně kazíš pohled na geeky, kteří s takovou holkou ani slovo neprohodí." Dobírá si vlastně sám sebe a stáhne batoh na svou hruď, aby vytáhl krabičku cigaret a strčí si ji do kapsy.

"Ukážu ti klidně všechno." Odmlčí se a zavrtí nad sebou hlavou.

"Tohle taky neznělo nejlíp." Uchechtne se.

"Aspoň se přesvědčím, že ta hra funguje, bez problémů." Dodá, aby bylo jasno, o čem mluví.

"A kruci, ujede nám." Vidí autobus, který by je mohl odvézt a i poslední studenty, kteří nastupují. Vezme Mir za ruku, batoh už má zase na zádech a rozběhne se k němu. Dlaní se zapře do dveří, aby se nezavřely a popostrčí ji nahoru. Zaplatí lístky oběma a pak si najdou volné místečko. Je tu vážně plno a jemu začíná docházet, jak blízko k ní stojí.

"Uhm, je tu trochu horko." Popotáhne se za volný uzel kravaty, který povolil už při východu z učebny. Už je zase nervózní až hrůza.

"A jak ses vlastně měla?" Zeptá se, aby řeč nestála a on zamaskoval své rozpoložení, než sebou autobus trhne a Mir mu skoro přistane v náručí. Sám má co dělat, aby to ustál, ale naštěstí to zvládne, jen…Kdo tu ještě přitopil?

"Mám tě." Prohodí tišeji a malinko zaskočeně.

"V pořádku?" Zeptá se se starostí v hlase a asi by ji měl hned pustit.

Mirai

Bylo to opravdu milé, jak se Zye podíval vyčítavě na svoje spolužáky. Stejně tak jí neunikl ani jeho pohled, když si jí všiml poprvé. Ve svém věku už Mirai samozřejmě věděla, co to u mužů znamená. Měla by ho nechat být, když sama s někým v podstatě žije, jenže tohle obratně pohřbívala někde na samém dně svých vědomých myšlenek a dělala si tak trochu, co chce. Na mladou dámu až příliš často. Když jí Zye řekne, že kluci jsou pitomci, jen se tiše zasměje do dlaně a ohlédne se po nich přesně ve chvíli, aby měla možnost spatřit i ten prostředníček. Tohle bylo taky roztomilé, no vážně. Chvilky vedle Zyeana byly úplně jiné, než ty vedle Gackta. Gackt byl vyzrálý, někdy dost vážný muž, Zye byl kluk, se kterým byla taková ta správně pubertální legrace. Znovu se rozesměje a pokrčí jemně rameny. 

"Já vím, zní to asi moc troufale, viď? Ale pokud nechci trávit večer s holkama v obchoďáku, nikoho jiného neznám. Nikoho lepšího neznám!" Opraví se hned, aby trochu popohnala jeho pánskou ješitnost, kterou jistě má. Zye ale vzápětí souhlasí, ona se spokojeně zasměje a na krátko stiskne jeho ruku i tou druhou, než pokračují dál v cestě po chodníku. 

"Tak skvělé. Půjdeme hned nebo potřebuješ ještě domů?" Je příliš nedočkavá. Jistě, že nejspíš potřebuje domů pro nějaké své věci. Směla by ho doprovázet? Co kdyby jí viděli jeho rodiče? To Zye asi nebude chtít. Společně s ním zdraví všechny jeho kamarády, které potkávají a je pravda, že někteří se za nimi hodně otáčejí. Trošku se začervená, když jí Zye složí kompliment. 

"I přes váš netradiční vzhled, pane, vám to taky velmi sluší." Ujistí ho vážně, ale s úsměvem. 

"Na geeky?" Zopakuje po něm, protože tohle by jí při pohledu na něj jako první nenapadlo. Vlastně až ve spojení s tím, co o něm ví. Matematika, počítače… absence přítelkyně. 

"Máš rád komiksy? Fantasy filmy?" Domýšlí si další věci, do celkového obrázku. 

"Děláš cosplay? Umím trochu šít, třeba bych ti vylepšila kostým." Nenechá se tím odbýt. 

"Gackt má obrovskou knihovnu plnou mangy, ukážu ti ji." Co na tom, že to nejsou její sešity, však to v tom množství ani nepozná, že na to sahali. Po očku ho sleduje, jak si chystá krabičku. 

"Vidíš? Tohle geekové většinou nedělají. Bývají to slušňáci s nosem v knížkách a ty klidně kouříš." Jenže pak Zye pronese ten dvousmysl a ona udělá něco jako Ohoh, než se krátce zasměje. V ten okamžik Zyean spatří autobus, popadne ji za ruku a oba už k němu letí jako splašení. Je těžké utíkat tak rychle, když se smějete na celé kolo a když vpadnou do autobusu jako velká voda, několik starších lidí se po nich trochu pohoršeně dívá. Mirai si zastrčí pramen vlasů za ucho, ale s díky za lístek popojde dál autobusem. Místo k sezení už není žádné a japonské autobusy byly malé a úzké. Většina lidí jezdila metrem a tady byla ještě ke všemu velká turistická skupina. Nedá jí to, aby po nich nepokukovala. Vypadají úplně jinak a připadají jí všichni stejní. Vrátí pohled k Zyeanovi, který už stojí těsně u ní a zblízka se mu s úsměvem podívá do očí. 

"To je z toho běhu." Řekne mu, ale pak s nimi autobus znenadání škubne, ona trochu vyhrkne a skončí mu vážně v náručí. Ještě, že to není nikdo cizí! 

"Jsem." Špitne, ale teď už je horko i jí. Drží se ho kolem pasu jako klíště a jakmile jí to dojde, svůj stisk trochu povolí. 

"Kolik je to stanic?" Zeptá se stejně na rozpacích jako on. Jeho že bude mít celou noc doma?

Zyean

"Díky za kompliment." To je jediné, co z něj vypadne. Měl by na tolik věcí odpovědět, ale nějak není schopný poskládat větu. Už jen to, jak blízko stojí a jak ji svírá v náručí, mu dělá problém vůbec nějak uvažovat. To, co se mu právě prohnalo hlavou, už by vůbec neměla vědět. Nikdo by to neměl vědět. Krátce se rozhlédne, aby své rozpoložení zamaskoval a hlavně se dost dobře ovládl. Je to příjemné, když ho takhle svírá a nejradši by jí řekl, že ho pouštět vůbec nemusí. Zatím se to neděje a on se taky nemá k tomu, aby se odtáhl.

"To je dobře, neodpustil bych si, kdyby se ti něco stalo." Konečně zase vrátí oči k ní a sleduje výraz v její tváři se svým typickým úsměvem.

"Tyhle autobusy umí být dost nebezpečné, ale mají něco do sebe." Ne, tohle taky říct nechtěl, to si měl jen pomyslet. Pořád má v hlavě vykřičník se jménem Gackt, ale stejně jí pořád jistí. Jasně, přece by mu on sám neodpustil, aby ji nechal spadnout na zadek a že je čeká ještě několik zatáček. Po její otázce vyhlédne z okýnka.

"Přemýšlím, jestli moc nebo moc málo. Obojí je asi špatná odpověď co?" Tohle taky znělo všelijak, ale snaží se to maskovat za vtip a podle toho se i tváří.

"V něčem máš pravdu, asi bych kouřit neměl a pít pivo taky ne, abych zapadl do téhle škatulky úplně přesně." Myšlenku na holky radši vůbec nekomentuje, protože to už by zrudnul během vteřiny. Pořád měl tendenci uhýbat očima, ale když si pohled do těch jejích podrží o něco déle, nějak ho nedokáže odtrhnout. Bez váhání se pustí madla a zastrčí jí pramen vlasů za ucho, aniž by si uvědomil, že to udělal.

"Těším se." Prohodí, než mu dojde, co to tu vykládá a co právě udělal. Maskuje to dalším širokým úsměvem.

"Myslím na ty mangy. Jistě je to úplně obří sbírka, kterou chce mít kde kdo doma." Začne mu pusa zase jet, jak to snad umí jen on. Přece by to nemohl nechat tak, aby si třeba myslela, že…

"Mám komiksy fakt rád i filmy. Hry bezkonkurenčně na tohle téma, ale ke cosplayi jsem se nikdy nedostal. Na to nebyl moc čas." Pokrčí zlehka rameny a už se znovu drží madla. Ještě, že je tak ukecaný, jinak by po tom jeho gestu, asi bylo dlouho ticho.

"Tebe by to lákalo?" Podívá se na ni s pozvednutým obočím. Jeho asi taky, ale musel by ho k tomu někdo malinko kopat, aby si ve svém nabitém programu udělala čas. Stačí jen představa Mirai v nějakém pěkném kostýmu a…Navíc tyhle měli ve zvyku víc odhalovat, než…+Nemysli na to, prostě na to nemysli. Je to jeho holka. Líbal ses se svým učitelem a teď…Prostě na to ani nepomyslíš.+ Nakazuje si v duchu a začíná se proklínat za to, že souhlasil. Ne, že by mu s Mir bylo špatně…No, v tom je právě ten problém. Kdyby to nebyla zajímavá holka, bylo by to mnohem snazší. To, že je sexy je jen problém na problém…Hodně vzrušující probléme a…+DOST!+ Další menší trhnutí mu napoví, že mají několikátou stanici za sebou.

"Ještě dvě." Oznámí jí, protože jeho hlava celkem obratně zvládá sledovat to. Oči Mirai mu však jeho snahu dost dobře maří. Potřebuje nutně cigaretu.

"Můžeme třeba vybrat nějaký film. Podívám se na jakýkoliv." Nabídne jí bez váhání, než by se nejradši plácl do čela. Jasně film, rovná se rande a ve většině případů tulení a u devadesáti procent kluků taky nenápadné osahávání. V ideálním stavu přijde na řadu horor, kdy mají holku v náručí. Nadechne se, aby jí řekl, že to nemyslel tak, jak to vyznělo, ale tak nějak nevině, jenže to už autobus zastaví a jsou na místě.

"Hodím si jenom věci domů, ať to netahám sebou, nevadí? Za hodinku nám jede další." Pomůže jí vystoupit a míří k domu v o dost chudší čtvrti. Zarazí se, když mu dojde, kde bydlí ona.

"No víš, můžeš jít klidně se mnou, nikdo není doma. Myslím, že se tě nikdo nebude na nic ptát." Upřesní.

"Anebo ti koupím kávu a chvilku počkáš?" Kývne hlavou k malé kavárničce naproti.

"Mám tam trochu bordel." Poškrábe se ve vlasech.

"A je to…No dost malý byt."

Mirai

Povytáhne obočí trochu nahoru, když Zye zmíní, že tyto autobusy mají něco do sebe, ale v tu chvíli si naplno uvědomí jeho ruce. Nesahají nikam, kam nemají, ale on by je na jejím těle neměl mít vůbec. Takto na veřejnosti ani kdyby spolu něco měli, ale navíc… Trochu se začervená, promne rty a skloní oči krátce někam mezi ně. Další odpověď na sebe nenechá dlouho čekat a už je zcela jasné, co se v Zyeanovi tak trochu odehrává. Mirai vyhlédne pro změnu z okénka, ale červeň z tváří nemizí. Měla by ho teď hned nechat být, tohle nebylo fér ani k jednomu z nich, jenže jí je teď v tuto chvíli tolik příjemně. Ucítí jeho prsty na své tváři, jsou nesmělé a jemné a k tomu to jeho brouknutí, že se těší. Konečně se podívá do jeho očí, ale nedovede víc, než se upřímně a měkce usmát. 

"Já taky." Šeptne. Zye začne upřesňovat, že myslel komiksy, ona sebou trhne, odkašle si stejně jako on a nasadí skoro profesorský výraz. 

"Ano, samozřejmě myslím tohle. Máš naprostou pravdu." Chvíli je mezi nimi ticho. Přikyvuje na každé jeho slovo o tom, co má rád a pořád se soustředěně mračí, ale s jeho rukama na svém těle to jde opravdu těžko. Nadechne se a chvíli přemýšlí, když se jí zeptá, jestli by ji něco podobného lákalo. Moc všem těm věcem nerozumí a nezná tolik hrdinek, ale… Nadšeně přikývne. 

"Zní to jako zábava." Široce se na něj usměje. 

"Na fotkách to vypadá vážně dobře, co? Třeba bychom vyhráli nějakou cenu?" Při slůvku Dvě se trochu zmateně rozhlédne kolem, protože ona stačila úplně zapomenout, kde jsou a že se ptala, jak je to daleko. Zye ale očividně stačí sledovat i zastávky. Nebylo snadné poznávat tak chytré muže jako byl on nebo Gackt. Někdy si vedle nich připadala trochu hloupá. Tu univerzitu prostě musí dodělat! 

"Můžeme dělat cokoliv." Pokrčí rameny, ale moc to nevylepší. I pod tímhle si jeden může představit cokoliv a ona se zase kousne do rtu a trochu zrůžoví. Jestli Zye potřebuje cigaretu, pak ona potřebuje kyslík. Nakonec je dveře autobusu opravdu pustí ven a ona se rozhlíží po činžácích okrajovější čtvrti Tokya. Jsou každý úplně jiný, jako by architekt neměl žádný koncept a plácal budovu na budovu jak ho napadne. Spousta malých balkónků, lidé si koukají navzájem do oken a na každém z nich se suší desítky bílých košil. Který je asi ten jeho? 

"Jasně, že nevadí. Lepší, než čekat na ulici." Řekne. Zye jí nabídne ještě jednu variantu, co by mohla dělat. Proč? Nechce, aby šla s ním? Nepočítal s návštěvou. Nechce ho uvrhnout do rozpaků, ale zároveň je hrozně zvědavá. Co by měla dělat? 

"Půjdu ráda s tebou." Rozhodne nakonec a zadívá se pečlivě do jeho očí, jestli v nich neuvidí náznak odmítání nebo jiné negativní emoce. 

"Slibuju, že nepořádek neuvidím." Dodá ještě a už jí zase cukají koutky. Sama nikdy nebydlela v úplně malém bytě, ale domek, ve kterém vyrostla, byl na okraji Tokya a byl malý dost. A její pokoj na koleji je taky maličký a ještě v něm není sama. To proto bydlí v podstatě u Gackta.

Zyean

"Soutěží je spousta, stačí si jen vybrat, co by se ti líbilo. Já do toho s tebou klidně půjdu, už jenom proto..." Zarazí se, protože by přišel na řadu nejspíš další kompliment a on si pořád připadá, že dělá něco špatného.

"Asi bys měla pozornost všech." Zamluví to nakonec s upřímným a trochu rozpačitým úsměvem. Tak trochu doufal, že Mir přikývne na tu kavárnu a nebude se chtít mačkat u něj v pokoji. Stane se ale to, s čím vlastně tak trochu počítal. Přešlápne nejistě z jedné nohy nad druhou a přemýšlí, jestli se mu tam neválí nic usvědčujícího. Asi by zrovna prádlo přes křeslo nebylo to nejlepší.

"Tak fajn, ale myslím, že ti budu muset dát spíš pásku přes oči." Zavtipkuje na svou vlastní adresu, než kývne hlavou k jednomu z vysokých domů. Už jen když otvírá vchodové dveře, začne mu docházet, jak moc jinak to vypadá oprati domu Gackta. Je rád, že ho nemůže vidět, jak rudne. Kluci sem taky chodili, ale na ty nechtěl udělat dojem. +Já na ni nechci dělat dojem, má kluka. Ne tak úplně kluk, ale…+ Málem by nad sebou protočil očima.

"Myslím, že tam vběhnu první a nechám tě jako buran stát v obýváku, abych tam aspoň trochu uklidil. Většinou zaspávám a odcházím dost narychlo." Pusa mu zase jede, když se mačkají v malém výtahu, do kterého ji samozřejmě pustil jako první. Svým mluvením trochu rozhání svoje rozpaky. Co si budou, moc holek si tam zrovna nevodil a když už, tak o tom věděl dopředu. Jakmile výtah dojde asi doprostřed, otevře jí dveře a sám ji pak přeběhne, aby mohl odemknout. Byt je opravdu malý. Chodba v podstatě neexistuje a hned na ni navazuje obývák s malým koutkem jako kuchyně. Je vidět, že tu moc času netráví ani jeho rodiče. Rozhodně tu do sebe nenarážejí, protože se málokdy vidí. Tady je ale uklizeno. Nabídne jí přezůvky a…

"No jen pojď, snad jsem tam nic válet nenechal." Zasměje se sám sobě a vede ji do svého pokoje. Je tu všechno trochu nacpané, ale stejně se tu dá celek projít. Ono tu moc nábytku ani není, hlavní je pro něj stůl s počítačem a postel, kam občas prostě jen dopadne ze židle. Je vidět, že se neobtěžoval se stlaním a na stole stojí pár plechovek. Jedna od limonády, druhá od piva a třetí od energetického nápoje. Ne, že by to kombinoval, ale pár dní je prostě zapomněl vyhodit.

"Uhm. Posaď se." Nabídne jí měkce a rozhlédne se. Může buď k počítači nebo na postel, větší výběr tady není. Nabídnou jí ale rovnou postel, to je…No nic. Radši sebou pohne a začne sbírat kousky oblečení, které nosí většinou doma. Zmuchlá je do kuličky a zavře do skříně s rychlým zaklapnutím, jak kdyby hrozilo, že odtud něco vypadne. Sem tam se někde válí knížka a do školy to rozhodně není. To mu nepřijde tak hrozné. Posbírá plechovky a odběhne je vyhodit, než se zase vrátí. 

"Dáš si něco? Mám tu limonádu, energiťák a pivo." Krátce se rozesměje.

"Vychlazené, rozhodně." Poškrábe se rozpačitě ve vlasech a zkusí se kolem ní protáhnout, aby alespoň zapnul hudbu. Pokojem se rozezní tak trochu nářez a hned to zase ztlumí a pokusí se najít něco…přijatelnějšího.

"Co máš ráda?" Zeptá se s pohledem přes rameno, než se nakloní pod stůl, odhrne zástěnku a odhalí malinkatou ledničku.

"Dal mi ji strýc, byla rozbitá, ale ne tak, že by nešla zpravit." V očích se mu blýskne, než si otevře, vytáhne od každého jednu a usadí se vedle ní, aby jí mohl jednu podat.

"Na párty to tu moc není." Pokrčí omluvně rameny, než mu dojde, jak blízko k ní sedí.

"Zkoušel jsem to, ale víc jak dva se sem těžko vejdou." Dodá a vzápětí mu dojde, jak to zní.

"Možná bych měl radši mlčet, ale to u mě moc reálné není." Asi se brzo utopí v tom pivu, jinak řekne vážně něco, za co by mu někteří dost pomuchlali obličej.