(u Gackta)
Zyean
Zabere malinko až ve chvíli, kdy přijde příklad. Na to slyší snad i o půlnoci ve spánku."Jedna. Ale taky se tím dá označit každý prvek okruhu, který umocněn na nějaké celé číslo dává jednotkový prvek. Zvláště významný případ představují odmocniny z jedné v tělese komplexních čísel, kde se někdy označují za de Moivrova čísla a jedná se o taková čísla, jejichž nějaká celočíselná mocnina je rovna jedné." Vypadne z něj úplně automaticky, aniž by musel víc přemýšlet. Jsou věci, které mu v hlavě naskakují samy. Ale zeptejte se ho, co měl včera k večeři a bude přemýšlet dalších sto let. Pak se konečně ohlédne přes rameno a…
"Brýle nepotřebuješ." Vypadne z něj úplně spontánně, když si ji musí znovu prohlédnout. Dobře, tohle mu přišlo prostě sexy a nepochybuje o tom, že by nebyl ani první ani poslední. Radši se rychle vrátí očima k notebooku a pak se znovu ohlédne. Mirai ho chce prostě a jednoduše zničit. Oči mu bezděky klesnou na její nožky, které visí z pultu a....Dobře, tohle už tu jednou bylo. Snaží se vážně obrnit, aby nebylo nic poznat.
"Já….ani nevím." Nějak se zapomněl nadechnout a očividně právě zapomněl i to, že by možná měl mrkat.
"Promiň, jsem jen kluk, tohle je fakt těžký." Práskne na sebe o hodně víc a silou vůle od ní odtrhne oči a přilepí je na počítač. Ne, už se tam ani nepodívá, dokud bude sedět tak, jak sedí.
"Jen trochu pročistil a omezil nějaké funkce v pozadí, plus přehodil využití na ty věci, které budeš potřebovat nejvíc." Pokusí se jí to vysvětlit tak, aby v tom měla jasno.
"Prostě to pojede jako nikdy předtím." Usměje se spíš pro sebe.
"To mi můžeš klidně zazpívat. Mám hudbu rád a rád si to poslechnu." Prohodí zaujatě a pořád se ještě nehodlá podívat. Není to tak dlouho, co seděl za tímto stolem a měl podobný problém. To byl ale mnohem odvážnější. Taky však netušil, jak to celé vlastně doopravdy je a ne, to není omluva. Pří tématu focení se otočí se na židli.
"No páni. Takže tu vlastně sedím s hvězdou. Dáš mi autogram?" Zazubí se naprosto nevině, ale rozhodně v tom nevidí nic špatného, jak by někdo jiný mohl. A už vůbec mu to nemění pohled na ni. Dokonce zvedne prsty a zavře ji do pomyslného objektivu.
"Musí to být pěkná zabíračka stíhat všechno ne?" Vyzvídá zaujatě taky trochu díky svým vlastním zkušenostem. Sleduje ji očima, dokud se neposadí vedle něj a už je malinko horko. Kdyby neproběhlo to předtím, asi je na tom líp.
"Takže rozhodně výlet k vodě. Vidím to na piknik. Myslel jsem s kluky." Upřesní to hned, aby si náhodou nemyslela, že jí chce třeba balit. Jen na to pomyslí, už by se zase plácl do čela. Někdo jako on by neměl šanci a to nemá se sebevědomím většinou problém. Jen…Mir je jiná liga, navíc hodně zadaná liga.
"Hai, dám si, díky moc." Usměje se vzápětí a pokývá hlavou.
"A co zkusit udělal ze zdravého jídla nezdravé. Vůbec vařit neumím, ale nějak to přece jít musí." V očích se mu blýskne, pustí na jejím notebooku nějakou obecně melodickou hudbu, která se dobře poslouchá a konečně vstane od stolu a nechá počítač počítačem.
"Přinejhorším to vrátíme do lednice a budeme se tvářit, že se to tam objevilo úplně samo." Vtipkuje dál a očima šmejdí po kuchyni.
"Anebo zkusíme namíchat nějaký koktejl a ty mi budeš povídat, jak ses dostala z Okinawy až sem." Obejde pult, aby se trochu přidrzle rozhlédl. Ale už bylo dost ostychu, přece tu nebudou celý večer sedět s rukama v klíně. Jak ji míjí, začne hrát nová písnička. Aniž by mu došlo, co dělá, vezme ji zlehka za boky a zhoupne se společně s ní.
"Taková malá párty v Bílém domě." Začíná přemýšlet, kolik má u sebe yenů, že by třeba něco objednal. Zas není tak pozdě a na něco malého mu to možná vyjde.
"Nebo si to nezdravé, kalorické a podobně šílené prostě necháme přivézt." Vysloví to, co se mu honilo hlavou a…Kruci, měl by ji okamžitě pustit!
"Promiň, neumím to, ale baví mě to." Poškrábe se ve vlasech na témě tanec a on jako pravděpodobné dřevo.
Mirai
Ano jedna. Tuto odpověď čekala. Při proudu dalších slov jí ale začne brada pomalu klesat od sebe a zírá na něj trochu jako na přílet létajícího talíře. Ehm… cože? O podobných věcech nikdy ani neslyšela, čísla koho že? Připadá jí to spíš jako nějaký jazykolam, než jako něco, co by si mohl kdokoliv pamatovat a dávalo to nějaký smysl, jenže Zye u toho vypadá, jako by se bavil o příchutích žvýkaček v automatu pro děti. "Nezbývá mi, než odpovědět, že tohle jsme určitě nebrali." Potřese hlavou.
"A jestli brali, tak mi to nepřipomínej, ať si nepřipadám tak hloupá." Cuknou jí koutky a pak se rozesměje.
"Jaké to je, být chytřejší, než všichni lidi kolem? Neštvou tě někdy?" Kousne se jemně do rtu, když uvidí jeho beznaděj a v duchu se napomene, že by ho nemusela tolik provokovat. Když… Ne, prostě už toho nechá a radši se věnuje chystání něčeho dobrého a poslouchá jeho výklad.
"Jednoduše jsi mi zpravil počítač. Díky." Zářivě se na něj usměje přes rameno a donese mu otevřené pivo.
"Chceš i skleničku?" Nepočká na odpověď a dá mu ji taky. Znovu se pousměje a začne si prozpěvovat obecně známou melodii, něž Zye prohlásí, že je hvězda. Vyprskne smíchy a zavrtí hlavou.
"Ne, to nejsem. Myslím, že o mě ani nikdy neuslyšíš. To spíš já o tobě, až budeš nejmladším laureátem Nobelovy ceny." Mrkne na něj přes ostrůvek. Trochu rozhodí rukama a pokrčí rameny.
"Není to úplně snadné a přiznávám, že se i nerada vzdávám volného času, to proto jsem se dostala do problémů s učením. Asi… ale tu školu bych vážně chtěla dokončit. Nechci být jen „tupá“ modelka." Ukazuje skrčenými prsty uvozovky při slově Tupá. Znovu se po něm ohlédne, když dojde na pozvání na piknik, ale pak Zye upřesní, že myslí s klukama a ona pokývá hlavou.
"Jasně, to by bylo super." Buď jak buď, odpověděla by stejně na obě možnosti.
"Hm." Rozhlédne se po kuchyni a dá si ruce v bok.
"Nejkratší cesta, jak zkazit jídlo, je smažit ho. Hodně oleje… vidím to na tempuru. Ta je výborná z jakékoliv zeleniny." Oznámí a rozrazí dveře lednice jako když zásahovka vykopává dveře baru.
"Jsou tady i houby." Oznámí, sáhne do lednice pro několik přísad a s nimi v náručí vykročí k lince. Po cestě ji ale Zye vezme za boky a vtáhne do pomalého tance a ona se nechá. Plynule s ním okopíruje několik kroků, než se jí o kus dál povede všechno odložit a zvolna mu položí dlaně na ramena.
"Kde jste se tohle naučil, pane?" Žasne. Zye se brání, že to neumí, ale podle ní to byla blbost.
"Když tě to baví?" Řekne mu, opraví mu postoj a držení těla a zkusí něco konkrétního. Jen pár jednoduchých kroků.
"Máš v sobě rytmus. Očividně ne jen logaritmy a logaritmy..." Maličko si ho dobírá a pak docela přímočaře sáhne do jeho kapsy a… vyloví odtud telefon, který mu podá.
"Tak něco objednej a já se podívám do baru." Řekne mu tišším a o dost smyslnějším hlasem, než by měla a na okamžik si podrží jeho oči. Dobře, tohle bylo otevřené flirtování. Raději udělá krok stranou z jeho jemného sevření a vykročí pro sklenice a lahve. Koktejly míchat neumí, ale docela si pamatuje, co stálo na objednacích kartách.
"Tady jsou nějaké lahve s už namíchanými koktejly!" Volá na něj, když se sklání k nízké skříňce.
"Asi piňa colada. Co je tohle, to nevím, otevřeme to?" Začíná vystrkovat růžky.
Zyean
Na tu skleničku samozřejmě kývl a rozhodně to nechce pít, tak jako doma. To přijde moc už i jemu."Nejsem chytřejší, jen mi něco jde líp." Rozhodně si tak nepřidá a nikdy neměl myšlenku na to, že je někdo hloupý, když mu nejde třeba matika.
"Jak to nemá vzoreček, kód nebo logickou posloupnost, jsem v pytli." Prozradí na sebe úplně klidně. Tohle ho baví, je to jeho koníček a mozek to bere úplně jinak, než běžné věci. Kdyby se ho někdo zeptal, kterým směrem ke třeba Sapporo, je v háji třikrát tolik.
"Ne to určitě nehrozí." Zavrtí rozpačitě hlavou na tu Nobelovu cenu. To by musel jít úplně jiným směrem a ani tak by to nestačilo, on tyhle ambice neměl. Všechno jídlo jí bez váhání odsouhlasí a přemýšlí, odkud by něco objednal, ale dlouho mu ty myšlenky nevydrží. Nečekal, co se stane vzápětí a vypadá hodně vykolejeně, jakmile mu Mir upraví postoj a provede s ním několik tanečních kroků. Jde to samo a Zye vůbec nechápe, jak je to možné. Ten překvapený výraz musí stát rozhodně za to. Co ho ale vykolejí ještě víc, je její blízkost, kterou si začne plně uvědomovat. Vždycky mu to docvakne o trochu později, než by mělo. Je vidět, že musel polknout. Kdyby měla na čele vzoreček, asi si to spočítá mnohem rychle a dojde mu, že by něco podobného asi dělat neměli. Nebo měli? Vidí v tom podivné věci, jen proto, že se mu líbí a že…Ne na to, co se tu dělo při jeho minulé návštěvě, by vůbec myslet neměl. Na vteřinu ho napadne myšlenka, že tenhle barák je pro něj trochu prokletý. Vydrží tam přesně do chvíle, kdy mu Mir sáhne do kapsy.
"To spíš ne, nebýt tebe, tak ti za dva kroky šlápnu na nohu." Pokusí se jí ten názor vyvrátit.
"Nikdy jsem to pořádně nezkoušel, radši." Dostane ze sebe a má co dělat, aby na tu ruku v kapse zapomněl. Tohle bylo dost blízko a jemu to v tuhle chvíli…Proč mu to připadá prostě moc a přemýšlí, že by jí nejradši zkusil políbit? Mírně pootevře rty, aby jí odpověděl, ale není schopný ze sebe dostat ani slovo.
"Ty nikdy nebudeš tupá modelka. Ty jsi totiž moc chytrá a krásná modelka." Vyjde z jeho rtů nakonec úplně něco jiného, než co chtěl říct a už by se asi vážně sklonil a udělal asi další blbost ve svém životě, ale Mir mu naštěstí uteče. Ještě pořád má před očima její tvář a v uších mu zní smyslný hlas. Kruci už asi po sté.
"Jasně, hned se o to postarám." Broukne za ní hledí před sebe, jak pitomec. +Jak tohle jen vydržím?+ Zeptá se sám sebe v duchu a najednou má pocit, že se oba snad snaží minimálně zničit. On tu pitomost dneska prostě udělá. Ne úmyslně, prostě se neovládne a měl by radši zmizet, než se to opravdu stane. Krátce a nenápadně se ohlédne ke dveřím, aby ho Mir neviděla a…vykročí k ní k baru s telefonem u ucha. Pak už se musí věnovat telefonu a objednávce z Mcdonaldu. Nic jiného ho v tuhle chvíli nenapadlo. To by ho Mir musela nechat přemýšlet. Objedná dva dvojité cheesburgery, kuřecí nugetky k tomu dvě velké porce hranolků, nezapomene ani na zmrzlinu, tam vezme pro jistotu čtyři příchutě, aby náhodou neměli málo a v neposlední řadě colu, tu si klidně taky dá. Na tohle padnou všechny jeho úspory, co má v kapse, ale je mu to srdečně jedno. Tenhle večer za to rozhodně stojí.
"Budou tu za hodinu." Oznámí Mir a už se naklání přes rameno k baru.
"Klidně to vyzkouším, ale budeš mě mít na svědomí, je ti to jasné. Jak dostanu malou hladinu, už moje mluvení vážně nikdo nezastaví a garantuju ti, že za pět minut ti půjde hlava kolem." Upozorní ji pobaveně a na moment se zarazí, protože je zase hodně blízko.
"Aby to nebylo moc sladké." Dodá honem.
"Sladké je tu úplně něco jiného." Několikrát zamrká, když se mu zase pusa rozjela.
"Uhm, myslím tu zmrzlinu, co přivezou. Tohle taky nevypadá zle." Poukáže na jednu lahev a je vidět, že se toho nakonec ani bát nebude.
"Vem obojí, já přinesu sklenky, jestli nevadí, že se tu budu trochu hrabat. Prostě ochutnáme a uvidíme, co bude nejlepší." Zatváří se naprosto nevinně a konečně opustí její blízkost. Musí prostě trochu utéct, stejně jako v tom pokoji.
Mirai, Gackt
Skromnost. Další neskutečná Zyeanova vlastnost. Na univerzitě chodilo hodně kluků, co nepobralo moc krásy, ale za to hodně rozumu a tak si svou váženost vynahrazovali tím. On ne. Byl prostě… obyčejný. Obyčejně neobyčejný, protože jeho tvář rozhodně krásná byla a roztomilejší oči asi ještě nepotkala. Krátce se po něm ohlédne, když ji ujistí, že pro něj hloupá není a znovu se usměje, ale pak už poslouchá jeho hlas, jak objednává to nejhorší možné, co si vymysleli a u toho se sama pokouší dostat do lahví. Rozlije jim ten neznámý alkohol a znovu se sehne, aby se podívala, co tu Gackt ještě má. To už je Zye u ní a naklání se přes její rameno. Krátce k němu vzhlédne a ťukne se s ním čelem. Chytne se za to místo a hlasitě se rozesměje. "Promiň." Tohle asi moc sladké nebylo.
"Za hodinu?" Upřímně se vyděsí. Tohle bylo Tokyo. Všechny restaurace se tu předháněly, kdo doveze jídlo dřív a fastfoody byly na každém kroku. Obvyklá dodací doba byla deset minut, obzvlášť v Japonsku, kde se mohl každý přetrhnout.
"To jsi volal do Osaky?" Pobaví jí to, ale už mu bere telefon z ruky, aby jim oznámila, že to se asi zbláznili a že si nejspíš objednají něco u konkurence. Na druhé straně telefonu chvíli někdo omluvně cosi koktá o nedostatku aut, ale pak je ujištěna, že objednávka tu bude včas a Mir zavěsí. Tak! Dá si ruce v bok.
"Tohle asi moc milé nebylo, že?" Udělá na něj obličej, že si i ona umí prosadit svoje, ale pak se znovu hlasitě rozesměje.
"I modelky mají hlad." Řekne omluvně na svou adresu, ale moc to nepomáhá. Odnesou si všechno potřebné ke stolku u bílé pohovky a Mir sáhne po ovladači, aby pustila nějaký hudební kanál na velké televizi. Je propojená s repráky ukrytými po celé místnosti a zvuk je skvělý. Pak ale někdo zazvoní na domovní dveře. Co? Vymění si zaražený pohled se Zyeanem. Tohle ještě deset minut nebylo. Navíc by se ozval interkom od brány nebo by jí volali. Sousedi si na hluk stěžovat nemohli, vila měla slušnou zahradu. Přímo na nich nikdo nalepený nebyl. Víc, než zaraženě dojde ke dveřím, pro jistotu s flaškou v ruce, aby jí vzala po hlavě pomyslného zloděje a otevře je.
"G...Gaa-chan?" Vypadne z ní docela vykolejeně. Za dveřmi stojí Gackt v celé své kráse, s tím neskutečným úsměvem na rtech, ramenem se opírá o futra a točí klíčky na prstu volné ruky.
"Radši jsem zazvonil, abych vás nevyrušil." Pronese a Mir zatrne. Doopravdy se jí udělá špatně od žaludku, zbledne a ohlédne se za sebe do domu.
"Dělám si legraci." Prohodí Gackt, rozesměje se a vkročí. Očividně ho ani nenapadne, co by se tu mohlo dít a skoro dělo.
"Na Okinawě řádí tajfun, neviděla jsi zprávy?" Podiví se. Ona na ně vůbec nekouká, hrůza.
"Říkal jsem ti, že musíš mít všeobecný přehled." Začne ji hned peskovat a jakmile v obýváku spatří Zyeana, věnuje mu zvláštní úsměv. V patách se mu vleče maximálně zaražená Mir a přes jeho rameno si vyměňuje pohledy s Zyeanem.
"Učíte se?" Prohodí Gackt a odhodí tašku na pohovku. Vidí zapnutý notebook, nějaké jídlo na lince a několik lahví s alkoholem, ale vybrali si ty máloprocentní koktejly. Fajn. Usměje se a ohlédne se po nich. Samozřejmě viděl na kameře, že sem jdou, takže není překvapený. Mir má dokonce ještě školní uniformu.
"Teprve jsme přišli." Vykoktá ze sebe Mirai. +No to mě podrž.+ Samozřejmě si dobře uvědomuje, co se to tady před chvílí dělo. V tu chvíli zazvoní donášková služba, Gackt ji z mobilu pustí dál a udiveně sleduje McDonalda, který mu přistane v rukou. Ohlédne se po nich s výrazem Vážně?
Zyean
Rozesměje se upřímně, když si střetnou čely."Neblázni, myslím, že už jsme praštěný dost." Udělá si legraci sám ze sebe a jen nad tím mávne rukou. +Bylo, v podstatě bylo.+ Odpoví jí v duchu úplně jinak a neví, jestli se má děsit sám sebe nebo už se s tím začíná smiřovat. Líbí se mu, líbí se mu i její přítel a asi se brzo propadne na dno společnosti, jestli mu někdo jen na chvíli koukne do hlavy.
"No, ne ale…" Připadá si trochu jako pitomec, jenže on rozhodně neuměl vyjednávat a pokud mu někdo řekl, ať počká, tak prostě počká. Hodina…Doma by u toho stihl věcí. Sleduje ji, jak telefonuje a nevychází z údivu.
"No teda. Asi mi budeš objednávat jídlo častěji, tak by rozhodně nehrozilo, že umřu hlady." Pochválí ji, než se znovu rozesměje. Pomůže jí odnést všechno na stole a už očima a skenuje televizi, co tam jako první poběží.
"Tohle bych rozhodně potřeboval doma." Prohodí jako první, protože ten zvuk…Jo na podobné vymoženosti on prostě slyší. Přijdou první tóny písničky a…Není to rychlé. Mohl by? Měl by, třeba to jen zkusit? Možná, že nebude takové dřevo, jak si myslí. Navíc by jí byl dost blízko a…Trhne sebou, jakoby zvonek mohl odhalit, co si právě myslel.
"To jsi byla až tak přesvědčivá?" Napadne ho jako první, ale je vážně brzy. Sám přemýšlí, co by dělal, kdy sem vážně někdo cizí chtěl vpadnout. Asi ho prostě zkusí vzít…Rozhlédne se a uvidí židli. No leda tou. Začne se pomalu přesouvat za Mir, když se dveře otevřou a on zůstane uprostřed místnosti zaražený v půli kroku. +No do pr…+ Proběhne mu hlavou a je v pytli už asi po sté, tentokrát asi milionkrát víc.
"Hezký večer." Pozdraví Gackta a u toho se trochu zakoktá. Ten jeho úsměv mu připomíná chvilky, kdy tu byli sami a hlavě, co se tu dělo a kolena mu vypovídají službu.
"Ke zprávám jsme se zatím vůbec nedostali." Pokusí se trochu bránit Mir, protože se mu moc nelíbí, co jí říká. Pod Gacktovým úsměvem se málem propadne do země a prostě se podívá stranou. Už zase má žaludek čtyřikrát na ruby a je rád, že zatím nejedl. To o učení ho trochu vytrhne z konsternovaného módu.
"Tak trochu, zatím jsme byli u odmocnin." Napadne ho vystřelit od boku a vlastně ani nelže, jen ten způsob. Vyděšenýma očima těkne ke dveřím, protože ty jsou teď jediná záchrana a možná by měl…Jak moc pitomé bude, když prostě uteče? Sotva se pohne z místa, když přijde na zvonek podruhé a je tu jejich jídlo.
"Jen taková malá svačinka." Pokrčí rameny a uculí se, když pohled zase rychle sklopí. Ne, tohle asi zrovna Gackt nepochopí po tom, co viděl, že má v lednici. Podvědomě schovává sklenku s pivem za zády, aby si toho nikdo nevšiml.
"Tohle byl můj nápad." Vezme celé jejich jídlo na sebe a znovu se trochu zazubí.
"Mám to kousek do domu a dovezou mi to i v noci." Je to pravda, občas si vážně něco objedná, když máma není doma a on sedí u počítače. Zamíří ke Gacktovi a tahá z kapsy obnos peněz, aby to celé zaplatil. Udělal by to tak i tak, jen se trochu zasekne, když se mu podívá do tváře. Natáhne k němu pomalu ruku s penězi. Střelí očima k Mir a pak k všemu co donesli na stůl.
"Tak já asi pomůžu uklidit a pak…." Kývne hlavou ke dveřím. Gackt je doma a oni budou chtít jistě…Málem si povzdechne nebo zrudne, když na něj zase dolehne realita. No přece je nebude rušit.
"Zpravil jsem Mir počítač a hodil tam hru, kterou jsem jí slíbil." Snaží se obrnit tím, že bude mluvit, to mu šlo vždycky skvěle. Musí něco nutně dělat, jinak se asi zblázní z toho, jak tu stojí a že jsou tu oba. +Jen klid Zye. Nic z toho, na co jsi myslel, se nestalo a na to co jsi myslel a stalo se…To už je teď jedno.+ Snaží se v duchu uklidnit. Moc to nepomáhá. Pomalu si od něj vezme objednávku a nakoukne dovnitř.
"Páni je tu i zmrzlina navíc, karamelová." Upřímně se usměje a očka mu zazáří. Tu má rád. Hned na to mu dojde, jak se tváří.
"Uhm, je vážně skvělá." Pokrčí s krátkým zasmáním a pokrčením rameny, jako by tím omluvil úplně všechno.
Mirai, Gackt
"Nemusíš se obhajovat, nebudu tě za to vplétat do kola..." Povytáhne obočí.
"Možná jenom honit okolo baráku, It's pretty big." Dodá anglicky podle vzorečku, kterým se bavili minule a v okamžik, kdy si hledí zblízka do očí, v těch jeho zaplane něco, co by mohlo vyvolávat myšlenky na dvousmysly. K Mir je zrovna zády. Pak jimi klesne do jeho dlaně s nabízenými penězi. Pěkně mu prsty zabalí vlastní rukou a postrčí je k němu.
"Nech toho..." Broukne tiše a hluboce. Pro ně to nic není a mělo to být i jídlo pro Mir, ale Zye měl jen kapesné, které si sám vydělal a moc toho určitě nebylo. Zye se začne z ničeho nic pakovat domů a Gackt se zatváří zaskočeně. Mirai taky.
"Neříkal jsi, že jste teprve začali? Přece se neochudíte o lekce jenom proto, že jsem dorazil domů?" Příliš nechápe, proč chce teď utíkat.
"Zrovna jste si nalili." Připomene jim i skleničky a Mirai na prázdno polkne. Vůbec neví, kudy z toho ven a má pocit, že ty provinilé výrazy a myšlenky musejí mít se Zyeanem napsané na čele. Vůbec se mu nediví, že chce odtud odejít a je jí vlastně i líto, že večer neproběhne tak, jak si naplánovala. Nemělo by… její přítel je doma. Neměla by ani flirtovat s někým jiným. Bylo to najednou všechno hrozně složité. Tohle bylo nejspíš takové osudové varování, jinak si to nedovede vysvětlit. Kousne se do rtu a sklopí oči. Zye se to všechno snaží vysvětlovat možná až moc, to je vždycky podezřelé, ale on mluví tolik, že to Gacktovi nejspíš nepřipadá divné. Oba se s Gacktem rozesmějí, když Zye najde tu zmrzlinu a oba tak nějak stejně rozněžněle. Nejspíš jim to i dojde, protože v tu chvíli si konečně vymění pohled a Gackt trochu přivře oči. Podezřívavě a trochu žárlivě, ale jako by to snad ani nepatřilo jí… Ne, to se jí asi vážně zdálo.
"Asi chápu, proč chceš odejít." Vezme Gackt z ničeho nic Zyeana kolem ramen a vede ho k jeho věcem. U toho se usmívá jako učitel, co někoho doučuje po přednášce, prostě tak nějak nad věcí.
"Chceš nám dopřát soukromí..." Dodá pořád stejně shovívavě a Mir už se nadechuje, aby řekla, že to vůbec nemusí, ale… to by se Gackta asi dotklo, takže si místo toho kecne za stůl a snaží se vypadat, jako že Gackt má pravdu. Gackt mezitím vezme batoh na volné rameno, do ruky jeho bundu a vykročí ke dveřím.
"Hodím tě domů." Oznámí a Mir se zatváří ještě provinileji. Je k němu tak hodný a oni tady zatím… ach jo… Asi se tady zblázní, než se vrátí. Gackt se jenom ohlédne, aby jí očima naznačil, že bude brzy zpět, ona se pousměje a přikývne a pak už jsou za dveřmi. Tak… a je to… Vyskočí na nohy a jde si pro pořádného panáka. Gackt vleče Zyeana k autu a nedá dokonce ani jemu prostor k mluvení. Teprve, když ho nastartuje a vyrazí na silnici, konečně se na něj koutkem oka podívá. Ne, ničeho si nevšiml, ani mu nechce vynadat.
"Pořád platí to tvoje ultimátum?" Ano… po návratu domů, k vlastní přítelkyni, je tohle to, co ho zajímá… Kruci...
Žádné komentáře:
Okomentovat