Hromadné - Domů se vrátit nemůžu. Nechci.- část 4.

(Hydův byt)

Hyde, Reita

"Mně stačí jen ty pokusy, co taky s cenou." Nestydí se to Hyde říct úplně narovinu. Nakrčí obočí, když přijde na starost o Rukiho.

"Tak dobře, já ti to odpustím. Ale už je po večerníčku, takžee…" Protáhne trochu a ozve se krátce povzdechnutí. To už má Senovy rty na těch svých a nechce se jich jen tak vzdát. Musí, protože přijde pobídka, aby se obývák ponořil do tmy. Nakrčí obočí, protože on to rozhodně dělat po tmě nechce a už vůbec ne odcházet od Seny.

"Děti jsou peklo, no vážně." Brblá si pro sebe, když míří k vypínači. U něj se otočí a užije si poslední pohled na Senu, dokud ho ještě pořádně vidí. Pak bude potřebovat úplně jiné smysly. Nebude to horší, jen se prostě rád dívá. Cestou zpátky už na nic nečeká, přeskočí malý taburet, aby u něj byl co nejdřív i za cenu toho, že by se měl přerazit a při posledních krocích už si rve triko přes hlavu.

"Nemůžu tě vidět, nemůžu tě slyšet." Prohodí, když už se tiskne na něj a stahuje ho s sebou na pohovku.

"Potřebuju tě rozhodně cítit." Pošeptá mu už skoro do ouška. Když ho napůl zalehne. Rty klesá po jeho šíji, nevynechá snad jediné místečko na hrudníku a zastaví se až v Senově klíně, který rozhodně zaslouží pozornost.

"Mám nápad." Broukne měkce, když se mezi jeho nožkami uvelebí. 

"Nevidím tě, tak mi budeš muset říkat, kde je to nejlepší hm?" Vymyslí si novou malou hru.

"Ale musíš potichoučku, víš." Připomene mu, kdo je za dveřmi v jejich ložnici.

"Tak třeba tady." Šeptne tiše, když se sklání k jeho chloubě a věnuje jí několik polibků na špičku.

"A pak ještě tady, co myslíš?" Zeptá se provokativně, než zamíří ke kořeni a polechtá ho jazykem.

"Vážně, tak rychle." Okomentuje tu mikinu Rei s nádechem pobavení v hlase. Myslel si, že ho to bude stát víc přemlouvání. 

"Hm, ano přesně takto. Užil bych si to, žádné nájezdy, jen pomalé osahávání…" Odmlčí se na vteřinu, když se vlastní dlaní pohladí v klíně. Tohle bude asi taky hodně rychlé.

"Užít si každý kousíček." Musí spokojeně přivřít víčka, když Ruki vzdychne do telefonu. Ono to vážně funguje. Ještě před chvíli by tomu sám nevěřil.

"Zvládneme společně očividně úplně všechno." Prohodí, než si dopřeje další pohyb, tentokrát následuje Rukiho slova.

"Vždycky se ti malinko třesou, ale to za chvíli přejde. Úplně to cítím, ale asi ti je posunu o dost níž. Promiň, moc vydržet to nejde." Uchechtne se krátce a už nechá víčka klesnout, aby se nechal unášet představami.

"Teď už jsem pěkně u krku, tam se asi hodně zdržím a nechám se unést. Máš nějaký šátek nebo šálu s sebou?" Teď je to on, kdo si vzdychne. Když by byl tak vysoko, byl by přilepený k němu.

"Myslím, že svoje boky už v tuhle chvíli neovládnu. Dokážeš si představit, když se po takové době opravdu dotkneme?" Asi mu vážně bude stačit jen myšlenka a nebude potřebovat žádné doteky.

"A víš, na co se těším úplně nejvíc…" Odmlčí se na chvilku, aby se znovu podpořil své vlastní vzrušení. Hlas se mu o dost prohloubí.

"Na tvoje rty. Tolik mi chybí, jak jsou sladké. Neodtrhl bych se od nich, dokud nebudu potřebovat vzduch. Pěkně pohrát, pozlobit." Hlas se mu protáhne do krátkého zasténání.

"Tenhle dotek nebyl fér, ale jdeš přímo ke zdroji co?" Rýpne si do něj a už se pohodlně uvelebí v posteli.

"Asi začínám být dost nedočkavý, takže ty kalhoty půjdou dolů. Prostě překáží." Představuje si, jak mu je postupně svléká a bere to i s prádlem.

"Ty tvoje nožky taky stojí za pořádný průzkum. Cítíš moje rty na stehnu, pěkně z vnitřní strany? Tu chuť už nikdy nedostanu z hlavy. Asi z tebe prostě a jednoduše zešílím."

Sena, Ruki

Chvíli to trvá, než si jeho oči zvyknou na tmu, ale jakmile uvidí, jak je Hyde nedočkavý a přeskakuje kvůli němu nábytek, zahihňá se a krátce si rozverně přiloží dlaně na rty, než se Hyde ocitne u něj a obejme ho. Okamžitě protáhne dlaně pod jeho rameny a přitiskne je na lopatky, zatímco před ním couvá a ochotně se nechá skolit na pohovku. Je to hrozně vzrušující, když se Hyde chová takhle dobyvačně. Cítí jeho vzrušené bradavky na vlastním těle, uhýbá tváří do strany, aby mu mohl nabídnout svůj krk a je z něj úplně u vytržení. Na Rukiho chudáčka už úplně zapomněl. Kde koho by asi vzrušovalo i to, že je někdo vedle, ale Ru na ně stejně nemá čas a oni na něho. Hrozné… Alespoň se později nebude cítit provinile. Skrz rty mu unikne první sten a je následován dalšími, jak se Hyde propracovává po jeho těle pořád níž. Zvolna dá stehna od sebe a má pocit, že už teď musí pohovka chytnout plamenem, jak silně jeho tělo hřeje. Povzdechne si a upře oči někam do stropu, když mu Hyde přednese svůj návrh. Líbí se mu, ale co si počne s tím jeho potichu, to doopravdy neví. 

"Zkusím to." Ozve se v odpověď, ale jakmile jeho rty ucítí přímo na své špičce, vrazí si zápěstí mezi rty a trochu se kousne. Tiskne víčka pevně k sobě a u toho se usmívá, ale bude se to muset vynahradit nějak jinak. Třeba tím, že se pod jeho rukama začne kroutit sem a tam, aby nějak ulevil kumulující se slasti. Teď, když se nemůže dívat dolů, vnímá jeho rty mnohem výrazněji. Zná je už z paměti, ale přes to… 

"Nakonec to má něco do sebe, nemyslíš?" Broukne a zaboří prsty do jeho vlasů, aby se jimi mohl probírat sem a tam, zatímco se snaží nezbláznit z jeho pozornosti. 

"Já ti řeknu, jak je to nejlepší. Tak, že u toho vážně nezvládneš odpovídat."

Ruki okamžitě znejistí. 

"Je to moc rychle?" Lekne se, ale Reitova další slova a reakce ho trochu ukonejší. Zvládnou všechno… i sex na dálku. Ještě pořád si není jistý, že to zvládne dotáhnout do konce, ale Rei mu zdatně plete hlavu. Tolik mu chyběl, že mu vážně stačí jenom jeho hlas a představy. Pousměje se, když mu Rei řekne, že se mu ruce třesou vždycky. Před očima si představuje, jak jeho vlastní dlaně klesají níž po jeho břiše, dokud nejsou u linie kalhot. 

"Narazil jsem na překážku. Nelíbí se mi." Řekne mu. 

"Říkal jsi pomalu, ale já zlobím a rozepnu knoflíček a po něm i zip." I když tu Rei není, stejně uhne vlastní tváří stranou, jak si představuje jeho rty na krku a znovu si povzdechne do telefonu. 

"To bohužel nemám." Zalituje, protože by ho zajímalo, co by s nimi měl dělat. Nechce tu Hydovi se Senou lézt po skříních. Jenže pak Rei zajde mnohem dál, Rukiho ruka okamžitě sjede dolů do vlastního klína a on si poprvé tiše zasténá. Vyjde naproti sám sobě a má pocit, že se zblázní. 

"Je to vážně hrozné, když tu nejsi." Přizná mu. Realita mu palčivě chybí. 

"Umím. Bylo by hned po všem a musel bys chvíli počkat." Přizná mu. Nejrychlejší orgasmus v dějinách vesmíru. Překvapí ho, když si Rei ze všech částí jeho těla vybere zrovna rty, ale upřímně ho to potěší. 

"To je romantické." Řekne mu vřele. Asi ho po tom prohlášení miluje ještě víc. 

"Líbí se ti vážně nejvíc?" Broukne a pak se zasměje. Je mu úplně jasné, co tam Rei dělá. 

"To ty taky." Šeptne, aby věděl, že i on má dlaň dávno v klíně. 

"Ano..." Uteče mu souhlasný povzdech a chvíli se pere s oblečením, aby ho ze sebe dostal úplně. 

"Ty tvoje půjdou taky, aby tě netlačily. Mám o tebe starost, víš?" Znovu si tiše zasténá, když Reitovy rty skutečně ucítí na stehnu a volnou dlaň přesune tam, aby těm slovům dodal na realističnosti. 

"Líbí se mi, když ze mě šílíš." Řekne mu.

Hyde, Reita

Hyde se zatváří pobaveně, když mu Sena řekne, že to zkusí. Však on ví, že se neudrží. Už jen to, jak to bude zkoušet, se mu rozhodně bude líbit, to ví už teď. Trochu si přidrží jeho boky, aby se mu moc necukal, ale do stran no příliš neomezuje. Ten pohyb mu klidně dovolí, což bude dobře i pro něj, tak skvěle odhadne, kde to bude nejlepší. Dává si hodně záležet na péči v Senově klíně a užívá si jazykem každý milimetr. Svoje rty ale zatím nepoužije. Věří tomu, že s tímhle si vystačí dost dlouho, aby Senu nakonec donutil být opravdu hlasitější. Chudáček Ru, je možné, že z toho telefonu bude mít houby, pokud si teda nebudou sténat do noty. Ta myšlenka ho dost pobaví a je mu jasné, že tohle by se jen tak někde stát nemohlo.

"Hm s tebou má kouzlo snad úplně všechno, ale máš pravdu, tohle si vážně užívám." Odpoví mu s tichým zavrněním a vrátí se k nedokladné péči, kterou přece nesmí zanedbat. Spokojeně přivírá víčka pod dotekem ve svých vlasech a opře se o stehno, aby si vyslechl, jak to bude nejlepší. Musí snad být i vidět, jak moc v očích zasvítí.

"Vážně? Tak dobře." Odsouhlasí mu to s roztouženým podtónem.

"Já už budu jen mlčet." Dodá ještě smyslně, než si ještě navlhčí prsty a pak už se skloní k jeho klínu, aby mu ukázal, jak moc dobré může jeho mlčení být. Samozřejmě si dává hodně záležet, ale pořád je to mučivě pomalé a nikam nepospíchá. Nezmění se to ani v okamžiku, kdy zabloudí prsty víc dozadu a podráždí další citlivá místečka. Opravdu se snaží spokojeně neculit, jakmile Senův hlas zaslechne. V ten okamžik se oddálí a prostě přestane, aby ho vydráždil ještě víc, než se k laskání znovu vrátí. Udělá to tak několikrát, dokud si není jistý, že by to mohlo být příliš. Pak se začne pomalu přesouvat nahoru nad jeho tělo a prohlédne si zblízka linie jeho tváře. Už je schopně rozeznává, jak si oči přivykly na tmu.

"Má to rozhodně něco do sebe. Jeden si tě může opravdu důkladně vychutnat." Zavrní do jeho rtů, které si krátce uzme a v ten okamžik se pohne boky proti jeho. Hydovo sténání na sebe nenechá dlouho čekat a celá návštěva v ložnici už se do jeho hlavy prostě nevejde.

Spokojeně se uchechtne, jakmile se Ruki přizná, že by bylo po všem a hodně rychle. Tohle dokáže vyhnat jeho ego dost vysoko i když se to jindy příliš neděje.

"Tak to jsme dva. Jen já mám pocit, že bych skončil u tvého svlékání." Složí mu kompliment a vlastně může být i malinko rád, že ho vidět nemůže, to by byl pěkný trapas.

"Fotbalisti umí být romantici, jen ty si myslíš, že v hlavě nemáme nic." Přijde na řadu i typické rýpání, bez čeho by nemohli žít.

"A stejně si to užíváš po telefonu i s přitroublým fotbalistou." Připomene mu jeho slova s nádechem pobavení. Jenže dál už na vtípky nemá moc myšlenky.

"Hm, tak dobře dolů s nimi." Povzdechne si, jakmile začne rozepínat své kalhoty a stahovat si jeho dolů. Víčka už zase klesnou, aby viděl, jak to dělá Ru a ne on sám.

"Takovou starost si ani nezasloužím." Konec slova se protáhne do povzdechu, jakmile má konečně dostatek volného prostoru. 

"Doufám, že ze mě brzo budeš šílet taky. Ale když už máš ty kalhoty tak hezky dole pokusím se, abys i ty mysle na moje rty. Dokážeš si představit, jaké by to bylo, kdybys je cítil o hodně níž." Sám už má své prsty kolem vlastní chlouby a pomalu se dostává do stádia, kdy se mu jen těžko dýchá.

"První jen několik pomalých polibků, pak možná i jazyk. Znáš mě, já se toho rozhodně nebojím." Neubrání se dalšímu povzdechu.

"Úplně vidím, jak se kroutíš. Ještě, že mám natrénování, tohle bych jinak jen těžko udržel." Myslí samozřejmě jeho boky. 

"Povíš mi, jak moc by se ti to líbilo?" Doluje z něj odpovědi, aby sám sebe popohnal ještě o kousek výš. Asi mu bude stačit jen další ano a bude hotový.

"Ru-chan." Vydechne jeho jméno do telefonu, protože jen ta představa a…

"Promiň, nějak si nemůžu pomoct, hrozně mě baví tě trápit, takže asi na chvíli přestanu. Tak to bude přece mnohem lepší. Možná s fackou, ale…to přežiju."

Sena, Ruki

Byl to jen jediný polibek a Hydovy rty jsou ten tam. Ne, že by mu snad jeho ruka nestačila, ale taková sladká návnada a najednou je jí konec? Hyde se mu to schopně snaží dostat z hlavy a tahá z něj jeden povzdech za druhým. Opravdu jsou čím dál hlasitější a pořád pravidelněji dochází k momentům, kdy se Sena nedokáže hlídat a zapomene se. A to jsou teprve na začátku. Kruci. Otevře oči do tmy, aby se trochu zkoncentroval a zase utišil a v ten okamžik mu Hyde roztouženě pošeptá, že splní jeho přání. Dovede se jen zhluboka nadechnout a zavrtět očekáváním a pak už ho skutečně ucítí pevně kolem svého menšího já. Ihned oči zase zavře, za víčky jimi protočí a sáhne po malém dekoračním polštářku, aby si ho přitiskl na obličej, jinak se Ruki prostě nevyspí. Tohle je prostě hrozné. Nejspíš tady na místě zešílí, ale krásně zešílí. Hydovy rty si dávají opravdu důkladně záležet a jako by to nestačilo, vždycky, když je v nejlepším, nechají toho. Hyde už ho dobře zná i za těch několik dní, moc dobře pozná, kdy to má přijít a dovede ho slastně mučit celé dlouhé desítky minut, zatímco Sena má pocit, že se prostě rozpadne na tisíc kousků. Mačká ten polštářek k sobě, šťastně se usmívá a jakmile se Hyde začne přesouvat nad něho, odhodí ho někam přes opěrku a honem si ho přitáhne do své náruče. U toho rovnou zvedne jednu nožku, zaklesne špičku za jeho lýtko a začne s ní přejíždět nahoru a dolů. Z jeho rtů ochutná sám sebe. Není to pro něj nezvyklé, protože i tohle už mají za sebou a Hyde to navíc dovede podat jako jednu z nejlepších věcí na světě. Kdo by se potom styděl? Pak už ale pocítí jeho přítomnost v plné síle, zatne nehty víc do kůže jeho paží a jeho uši pohladí Hydův sametový hlas. Mohl by ho celou noc jenom poslouchat a měl by vystaráno a všechno dohromady je neskutečný koktejl. Kdo by se jim mohl divit, že pořád nemají dost?

Tiše, ale hodně spokojeně se zasměje. To je dobře. Jsou oba hodně mladí, očividně dost nadržení a Ru by snad měl i strach, kdyby Rei došel dál a nic se nedělo. Ta dálka jim mohla přinést cokoliv a on nechtěl dopustit, aby se to stalo. Vlastně je tenhle nápad s telefonem moc dobrý. Nesmí se stydět, právě naopak. Znovu se zasměje. 

"Asi jsi nedostal tolikrát míčem do hlavy. Nestihl jsi to, protože jsem tě zachránil a ty dáš fotbalovému týmu sbohem, vzpomínáš, pane basisto?" Připomene mu, ale ví, že fotbal pro Reitu dávno není číslo jedna. Z jeho povzdechu docela dobře pochopí, že Rei už nemá kalhoty a mimoděk při té představě zčervená. No vážně. Je tu sám a stejně se to děje. 

"Máš krásné boky, víš to?" Pošeptá mu. Chybí mu úplně stejně jako ta ramena. A ty dlaně, ty především. Jeden by čekal, že to budou jejich klíny, ale jeden si vybral rty a druhý ruce. Rei ho svými dalšími slovy přinutí zalapat po dechu. Rty o hodně níž, tím asi nemyslí zrovna kotníky? Zesílí stisk vlastní ruky v klíně a jakmile uslyší změnu v Reitově dýchání, musí si už začít pomáhat. Je to nečekaně příjemné, i když je ta ruka pořád jeho. Není to úplně ono, ale je to dost. Překvapí ho, když mu Rei začne popisovat, jaký u toho Ruki je. Tohle jsou momenty, kdy se nevidí ani nevnímá. 

"Já vím..." Vyrazí ze sebe trochu udýchaně, což jasně značí, co na druhé straně linky provádí. Rei by mu to nedovolil tak rychle, jenže jen jeho hlas ho nedovede přinutit brzdit. 

"Já..." Vážně moc by mu teď chtěl něco povídat, ví, že je to potřeba, ale namísto jakýchkoliv slov, se ozve jenom jeho zasténání a neskončí jen u jediného. K tomu uslyší vlastní jméno a malá dlaň výrazně zrychlí.

"Nepřestaneš." Ubezpečí ho dost rázně na to, aby Reitovi došlo, že Ru má jen malý kousek do konce a rozhodně to dotáhne.

Hyde, Reita

Málem ho zalehne, když si ho Sena přitáhne k sobě. Musí se tiše zasmát a z Hydovy tváře nemizí spokojený a hlavně smyslný úsměv.

"Tak moc se na mě těšíš." Provokuje ho trochu i slovy.

"Ještě pořád…" Dodá, protože tohle ho mohlo za nějakou chvilku přejít. Zatím to tak nevypadá a on se rozhodně bude snažit, aby se to nestalo. Užívá si kontury jeho tváře a o hodně víc jeho hlas, když ho teď pořádně nevidí. Přijde mu to mnohem intenzivnější. A pak, že se světlem je to lepší. Každé má svoje pro a proti. Ohleduplně posečká pár vteřin, než rozpohybuje svoje boky v pravidelném rytmu. Jak mě chuť ho malinko trápit, teď už to prostě nejde.

"Promiň Ru, ale tohle budeš muset vydržet." Zamumlá si pobaveně pro sebe, než se přestane ovládat i on. Vlastně se ani moc nesnaží a jediné, co dokáže utlumit jeho sténání, jsou Senovy rty. Líbá ho vášnivě a žene je oba k brzkému vrcholu. Musel vydržet část večera bez něj a hodlá si to rozhodně vynahradit. Ostatně můžou klidně pokračovat v koupelně. Tak je nějaká šance, že je jejich nový, jedno noční spolubydlící neuslyší. Sám zatíná prsty do polstrování gauče a snaží se udržet váhu na roztřesených dlaních, než se mu malinko podlomí, jakmile ho smete vrchol.

"Sena-koi." Zavrní mu do rtů a dokončí to s dalším náhlejším zasténáním. Zapře si čelo o jeho hrudník. Sice by asi nebylo vidět, jak se pitomě usmívá, ale...jen pro jistotu.

"Čekal jsem potlesk." Podaří se mu vydolovat, jakmile je schopný se pořádně nadechnout.

"Začínám pochybovat, že budeme zvládat nějaké večery mimo…chtěl jsem říct ložnici, ale asi to vztáhnu na celý byt. Je tu ještě tolik možností." Vyzkoušeli toho opravdu hodně za tak krátkou dobu, ale on by jistě vymyslel i několik dalších.

"Hm, fotbal? Co to je?" Zavtipkuje Rei, ale už to jde vážně špatně. Nějak není schopný myslet na nic jiného, než na Rukiho hlas a svou vlastní ruku v klíně. Konverzace pro něj začíná být trochu mimo kapacitu. Ale stejně mu to nedá. 

"Mojí base je po tobě smutno víš. Tak hezky sis ji označil a ona teď špatně hraje." Vlastně je to on, komu se hrozně stýská, ale nějak si neopustil mu to připomenout.

"Záchrana v pravou chvíli." Okomentuje to celé nakonec.

"Hmm." Ozve se do telefonu tiše a trochu trhaně, když mu Ru pochválí jeho boky. Kdyby mu to šeptal do ouška a ležel vedle něj, bude to ještě lepší.

"Problém je, že teď bych vůbec neměl mluvit, když tě mám v…" Odmlčí se, protože už zase tiskne víčka k sobě a ozve se další zvuk, který značí, jak moc je blízko.

"Nepřestanu, už nikdy nepřestanu s tím, že tě miluju. Pamatuj si to." Zatmívá se mu před očima a ze rtů mu jde čirá pravda, kterou si uvědomuje snad od prvního momentu, kdy spolu opravdu byli. Prý si kluk jako on nemůže být jistý, ale on je.

"Nepřestaneme společně hm. Ještě malinký kousek a…" Hlas se mu zlomí v posledním zasténání, které jasně značí, že on už do cíle vážně doběhl. Původně si myslel, že bude potřebovat mnohem víc času, když ho nevidí, ale…

"Teď bych si tě přitáhl k sobě a nepustil celou noc." Ozve se jeho hlas po chvíli a je rád, že nemůže vidět, jak jeho tvář malinko posmutněla. Tohle mu rozhodně chybí. Obejmout ho a ochránit před celým světem.

"Trochu jsem podcenil situaci, myslím, že budu ještě převlékat postel. Doufám, že na tom jsi stejně." Jeho hlas je o malinko pevnější, ale pořád stejně udýchaný, když se krátce zasměje.

"Jestli řekneš, že ne, moje ego to opravdu neunese. A klidně můžeš říct, kde všude." Teď když tu hranici prolomili, už nemá vůbec žádné zábrany cokoliv říct.

Sena, Ruki

"Tebe nejde mít dost." Potvrdí mu, dokud ještě může mluvit. Prý jestli ještě pořád? Jak dlouho jsou spolu? Týden nebo tak něco? Kromě toho nikdy nikde, ani v časopise, neviděl nikoho krásnějšího, než je Hyde a to by ani nemusel mluvit o tom, jak moc si vyhovují a jaký je v posteli. To by se asi musel úplně zbláznit, aby ho někdy poslal pryč a rvát se o něj bude, i kdyby měl při tom zničit celé Tokyo. Vrací mu trochu uspěchané polibky a rychlejší tempo mu vůbec nevadí. Přece jenom, nejsou tady úplně sami. I tak už si plnými doušky užívá Hydův hlas a ano, Ru to bude muset vydržet, ale už jenom chviličku. Posune ruce dolů na Hydův úžasný zadek, stiskne jej a pomáhá mu v pohybech proti svým bokům. Sám po chvíli zvedne stehna o dost výš a zahákne kotníky za ta Hydova, aby ho pustil co nejdál. Při tom si výrazně zasténá, protože to je něco, co ho málem odešle na okamžitý vrchol. Tohle všechno je prostě úžasné, ale nakonec už tomu nemůže odolávat a po chvíli Hyda následuje. Jeho poznámce se musí udýchaně zasmát. Z vedlejšího pokoje se neozývá vůbec nic, Ru možná usnul vyčerpáním s polštářem na hlavě. Asi má chudáček dostatek taktu na to, aby nevylezl ven a neřekl jim, že se úplně zbláznili. Konec konců, mohl spát venku, takže se asi hodně zdráhá. 

"Zvládneme je mimo byt, ale rozhodně ne v něčí společnosti." Uvede to trochu na pravou míru a v očích mu zazáří. On by si příště klidně zkusil něco trochu zakázanějšího. Nějaké místo, kde by hrozilo přistižení. Ne, že by právě teď přistiženi nebyli nebo že by tyto papírové stěny něco utlumily. Nakonec nechá nožky pomalu klesnout a udělá si trochu větší pohodlí. Poklidně nadechuje vůni Hydovy kůže a oči se mu trochu začnou klížit. 

"Ani nechci vědět v kolik vstáváme." Špitne. Musí přece dopravit Ručka do jeho práce.

Ruki se potěšeně zasměje, když si Rei vystřelí ze svého milovaného fotbalu. Je to velmi příjemný kompliment, když kvůli tomu na něj zapomněl. 

"Víš, co mi budeme muset pořídit? Ty golfové polobotky..." Připomene mu ještě jednu jejich drobnost, kterou musel nechat doma. Bez nich už to nejspíš nikdy nepůjde. Pro ně dva to navždycky bude něco jako podvazky. A vestičku k tomu. 

"Tvojí base..." Zopakuje po něm trochu trhaně, protože ho už lechtá snad až ve vlasových koříncích. Rei mu připomene, co s ním zrovna jakože provádí a Rukiho hlas se vinou té představy zlomí do jasného zasténání, které mívá, když se dostane na svůj vrchol. Teď to není jinak. Reita mu v tu samou chvíli opakuje, že ho nepřestane milovat a i když Ruki normálně není schopný v podobný okamžik přemýšlet, teď slyší každé jeho slovo, zatímco létá mezi hvězdami. Je to nádhera. Uvědomění, že Reita na druhé straně prožívá to samé, mu zvedne koutky nahoru. Sklouzne na posteli do úplného lehu, sáhne po pokrývce a zachumlá se do ní s telefonem pod uchem. 

"Pořád cítím tvoje ruce." Řekne mu tiše a zívne si. Vzápětí se zahihňá. Ani neví, kde ta mokrá kaluž je. Nechce se ani pohnout, nikde ho teď nestudí. 

"Já nevím, kde mají povlečení." Zašeptá tiše. To je trapas. Co jim ráno řekne? Reitovy prasárničky ho překvapí, ale samozřejmě mile. 

"Umm… určitě po celých… Rei-chan? Rei..." Ruki zatřese telefonem a podívá se na jeho obrys ve tmě. Neozve se z něj ale ani typický zvuk přerušeného signálu. Baterie se po celém večeru prostě a jednoduše úplně vybila. A on mu nestihl ani popřát dobrou noc a navíc nemá nabíječku. Teď prostě nemůže vylézt, jít vedle a otravovat tam, že ji nutně potřebuje. Sice je nevnímal, ale podprahově zachytil, co se tam dělo. V ložnici je najednou strašlivé ticho a tíha samoty na něj dopadne ještě silněji. Stejně ten přístroj nepustí z ruky. Zavolají si zase hned zítra a dny, kdy tu bude bez něj, budou jenom ubývat. 

"Dobrou noc, lásko." Pošeptá do tmy.