(Hydův byt)
Sena, Ruki
Těžce si povzdechne a mne volnou rukou svůj unavený obličej. Takže se to rozkřiklo a Kai s Uruhou čelí ještě spolužákům. Ti uměli být někdy mnohem zlejší, než učitelé nebo rodiče. Rei se nemohl postavit všem nebo je tlouct, nadělal by si jen problémy a ještě by s ním rozpoutali nějaké kárné řízení. Kai se taky uměl bránit, ale chudák Uru měl jemnější povahu. "Kaz by je měl všechny přejet skateboardem." Zavrčí. Reitova další slova doopravdy potřeboval slyšet. Kdo ví proč ho před chvílí popadl ten paranoidní strach, že nebude moct přijet tak brzy, jak by Ruki chtěl, ale když ho slyší, jak mu slibuje společnou budoucnost, bezmezně mu věří a upne se na to celým srdcem. Vlije mu to novou energii do žil. Je to, jako by mu Reita dal nějakou povzbuzující pilulku. Dokonce nepatrně zvedne koutky. Usměje se ještě víc, když mu Rei připomene ten prstýnek. Mimoděk se podívá na svou ruku, kde měl být a zatřepe prsty.
"Dám na sebe pozor." Slíbí mu hned, aby ho trochu upokojil. Vydá ze sebe něco mezi vzlykem a tichým smíchem, když ho Rei nabádá, aby nebrečel a sám slyší, že on brečí taky.
"Už se směju, vidíš?" Broukne měkce.
"Stačí jenom tvůj hlas." Trošičku zapomíná, kde je a s kým. Asi je to vůči klukům hodně zlé chování, jenže to nejde vůbec ovládnout. Sena si zrovna v zrcátku upravuje oči i vlasy, když mu Hyde řekne, že všechno bude. Tak moment, on mluvil o svatbě a Hyde… Prudce skloní zrcátko do klína a otočí se na něj s jasnou otázkou v očích. Několikrát zamrká, když mu Hyde vlasy zase rozhodí a mluví o tom, co všechno ještě musí stihnout, než na tu svatbu dojde. Jsou to takové detaily nejbližší budoucnosti. Kdyby se vážně měli brát, nestačil by si ani rozmyslet v jaké barvě by byl obřad.
"Pavouk?" Zopakuje po něm, ale ne proto, že by se jich bál. Kaz a Aoi mají pavouka v teráriu? Neobvyklé, ale zverimexy je prodávaly. Občas se na ně s Rickem chodili dívat, zatímco Boo a Zye čekali venku. Nebo na pivu. Když se Hyde vzdálí, znovu si opraví vzhled a hlavou mu pořád víří jenom to jediné – jak to myslel? Tiše se zasměje všemu, co jim nakoupil s sebou a bez hlesu Rukimu naznačí, aby vstal. Dá docela práci ukrást si jeho pozornost, ale Ru chápavě přikývne a vstane. Samozřejmě aniž by přerušil hovor. Když si telefon vyžádá Hyde, Ruki na něj vytřeští oči jako by se ho chystal připravit o život a Sena neví, jestli se rozesmát nebo mu ho má být ještě víc líto. Ruki nakonec přístroj neochotně odevzdá, ale už šeptá Senovi, že se ani nerozloučil. Jenže k jeho uším už doléhá, co si má Rei napsat do telefonu a Ru zahanbeně sklopí oči. Přesto se začne ještě o něco víc usmívat a už rozhodně nebrečí. Dneska začalo slunce zase svítit. Sena se musí rozesmát, když Hyde prohlašuje na celou hospodu, že je hvězda a že mu má někdo líbat boty. Několik lidí, hlavně dívek, se skutečně otáčí a měří si ho pohledem, jestli ho odněkud neznají. Jedna dokonce vypadá, že riskne podpis. Senovo vzezření tomu asi dost pomáhá, takhle lidé běžně nevypadali. Ruki konečně ukořistí telefon zpátky a cupitá za klukama ven z hospody a k taxíku.
"Dobře." Přikyvuje zrovna na Reitova slova, když ho usazují doprostřed mezi sebe a on je za to rád. Cítí se líp a taky, že jim nepřekáží.
"Je to dobrý. Mám pořád plno práce, zatím všechno připravuju, až přijedete. Tedy… myslí si to. Jedem jim musí všechno podřídit, bude to těžký a taky nesmí přijít na… no, ty víš. Mají svoje plány, harmonogramy, požadované prodeje a naplnění vystoupení… když to zvládneme, tak nás podpoří. Píšu texty, snažím se je udržet v pocitu, že to za to stojí." Sena mezitím otočí oči k Hydovi. Musí se předklonit, aby na něj přes Rukiho viděl.
"Rozhodně to zvládnou. Budeme jim to muset zarazit, jinak má Ru zítra padáka." Řekne rozhodně. Ru ho neposlouchá.
Hyde, Reita
"Jasně, pavouk. Henry první z Kazovy vůle král záchodu a přilehlých provincií." Zavtipkuje Hyde, když už jsou u taxíku. Jeden večer se s Kazem malinko přiopili a stavěli Henrymu hrad, ale to už mu radši vyprávět nebude, asi by se smíchy potrhal."Někdo má psa…" Odtuší ještě a pomáhá cpát Rukiho dovnitř, aby mohli opravdu vyrazit.
"To je dobře, že jsem ti mohl aspoň trochu zvednout náladu. Napiš mi ještě adresu, kde teď budeš. Možná mě něco napadlo, co bych ti chtěl poslat." Prohodí Rei a už se i on malinko usmívá. S telefonem už ty chvíle, kdy je bez něj přežije trochu lépe a doufá, že rukou to taky pomůže.
"To je mi jasné, že se nic nesmí provalit. Ale teď už víme, co a jak a kluci taky. Bude jednoduší si na to dát pozor." Ujišťuje ho, že to není nic, co by komukoliv překáželo.
"Teda asi ty dva budeme muset krotit, ale to půjde." Zavtipkuje na adresu Kaie a Uruhy. Jakmile se ti dva dostali k sobě, bylo těžké je od sebe odtrhnout a přesto věděl, že oba dost usilovně trénují a den ode dne se zlepšovali. Uru tedy jen u Kaze, protože jeho kytaru mu máma zabavila. Asi si myslí, že ho tím odradí. Má to spíš opačný efekt.
"Píšeš?" Ozve se Rei zvědavě.
"A už jsi napsal i něco pro mě?" Tohle popíchnutí si nemohl nechat jen tak utéct.
"Nebo píšeš texty pro holky, aby za tebou na ulici utíkali?" Pokračuje dál ve zlepšování Rukiho nálady.
"Abych si místo basy nemusel přivézt samopal." Uchechtne se krátce. Tohle už trochu zavání Kazovými myšlenkami. Asi s ním tráví víc času, než by měl. Ale jeho vyhrožování všem, kdo se na Aoiho jen podívá jinak, než by měl je přímo legendární. A to si ho vzal. No co, on by nejspíš dělal to samé. Jen pro jistotu.
"Dobře, ty mu zkonfiskuješ telefon, já ho přivážu k posteli." Rozdělí jim úkoly Hyde, který se taky trochu nakloní a moc se mu nezamlouvá, že je od Seny tak daleko. Ale pro Rukiho…Co by neudělal. Ještě, že je nevnímá a nic neví, asi by pištěl už při vylézání z taxíku. Cesta netrvá dlouho a za chvíli už musí opravu vystoupit a zamíří k domu, tam do výtahu, aby je vyvezl do jejich patra. V bytě panuje chaos a je vidět, že většinu času tráví v posteli. Hyde jako první zamíří k lince, kde odloží všechno, co nakoupil a začne lovit v lednici, jestli je tam něco k jídlu. Vykoukne na něj porce polévky.
"Skvělý, tohle bude pro začátek stačit." Kývne spokojeně hlavou a sáhne po ovladači, aby pustil hudbu. Pak strčí polévku do mikrovlnky a chvíli počká, než ji vytáhne a položí v misce na stůl.
"Večeře." Houkne na Rukiho, protože ten má pořád telefon u ucha.
"Možná je necháme, aby se najedli společně?" Nějak vyměkl a najednou mu ten telefon ani moc brát nechce.
"Večeře?" Ozve se Rei do telefonu.
"Neříkej mi, že jsi doteď nic nejedl?" Dedukuje si rovnou.
"Nezlob mě nebo Hydovi řeknu, aby s tebou spali a dohlédli na to, že budeš jíst." Vyhrožuje Rukimu, než se zarazí a něco ho napadne.
"Ru-chan." Jeho hlas trochu změní barvu.
"V čem budeš dneska spát?" Odmlčí se na chvíli a musí snad být i slyšet, jak se trochu přidrzle usmívá.
"Nechceš mi to popsat. Jen abych věděl, jak se máš a jestli ti nic nechybí." Stěží přemáhá pochechtávání. Klidně by se vsadil, že se Ruki aspoň malinko začervená. No co, on je v pokoji, máma sem nepůjde a je potřeba mu připomenout, jak je jim spolu dobře.
"Já asi nemám to srdce." Ozve se Hydův hlas, když si otvírá pivo a pozadím se opírá o hranu linky.
"Bude to mít studený." Dodá starostlivě ale co, je ve stádiu, kdy mu to klidně ohřeje na třikrát. Ne, tohle bude muset zařídit Sena, on na to prostě nemá žaludek.
Sena, Ruki
"Dobře, zeptám se kluků hned, jak bude chvíle." Řekne a už se těší, co by mu Rei mohl poslat. I kdyby to byly žvýkačky, bude to prostě něco od něho a on nemá ani sílu dělat drahoty a říkat mu, ať si nedělá starost. Taky se zasměje, když se Rei trefí do Uruhy a Kaie. Kaz s Aoim se měli, byli na tom úplně jinak, všechno mohli řešit po svém. Zarazí se a začervená, když se ho Rei zeptá, jestli napsal i něco pro něho. "Um… spoustu… já… musel jsem se nutit do věcí pro společnost..." Odkašle si a povolí si dvěma prsty neexistující knoflíky u trička. Měl ho tak plnou hlavu, že byl dlouhé týdny schopný svoje nálady jenom vypisovat, šeptat je papíru a vzpomínat tak na společné chvilky. Rozhodně nemínil žádný z těch kousků věnovat společnosti, která by na ně měla už navždycky práva, to se prostě nestane. Zároveň o nich ale Reitovi nechtěl říkat. Prostě se příliš styděl. Ale nelhal by mu. Teď mu je bude muset všechny zazpívat, to ví. Když dojde na ty holky, protočí očima. Nikdy se za žádnou neotočil. Nikdy ho nezajímaly. Možná by ani nezačaly, protože na ně prostě nebyl a možná to jenom nestihl, protože od jisté doby existuje jenom Reita.
"Trefil bys sám sebe." Řekne mu dobrácky. Vůbec si nevšimne, že už jsou na místě, tak nějak automaticky vystupuje z taxíku, následuje kluky a jede výtahem, dokud se neocitne v malinkatém bytečku. Zvědavě se rozhlíží a se sluchátkem na uchu si zouvá boty. Vůbec netuší, jak se sem kluci chtějí zmáčknout, ale bude spát klidně na zemi, je mu to jedno. Za posledních pár týdnů už spal ledaskde. Popojde do bytu, ale pořád telefonuje. Sena nechá Rukiho Rukim a Hyda zase Hydem, když chystá jídlo a sám si skočí na malou sprchu a odmalovat se. Když vyjde ven, jeho tělo je zamotané jenom ve velkém růžovém ručníku a vlasy má sepnuté sponou nahoru, aby se nenamočily. Vypadá výrazně jinak, než s líčením, ale před kým by se tu styděl? Hyde ho zná a Ru ho ani nevidí. Přikývne na Hydova slova a kývne hlavou k ložnici.
"Dáme mu soukromí. Ať nechodíme my přes něj, na záchod a tak." Souhlasí a zamíří tam, aby alespoň převlékl peřiny. Má to za chvíli. Přece jenom uložit Rukiho tam… ne to by nedovolil. Ru se zaskočeně ohlédne, když ho Hyde pozve k jídlu a hned se lekne toho Reitova napomenutí.
"Jedl. Já…." Je znát, že kecá, ale kdy to měl stihnout?
"Oni už dohlíží." Broukne Ruki, naznačí Hydovi rty Děkuji za tu polévku a s telefonem u ucha si kecne ke stolu. Už jak jí cítí, dojde mu, jak šílený má hlad. Zhltne ji snad během několika vteřin. Po té Reitově otázce se zatváří zaskočeně. V čem bude spát? Mimoděk si prohlédne své věci.
"No...asi v mikině a…" Vůbec mu nedochází, kam Rei míří.
"Popsat?" Zeptá se zaskočeně, v tu chvíli Sena pochopí, vezme ho za ramena a s vlčáckým úsměvem ho směruje do ložnice. Tam mu s Hydem ve dveřích zamávají a zavřou za ním.
"Tak." Řekne Sena.
"To bychom měli. Starost o děti je snadná. Jde nám to." Zhodnotí si. Ru ještě chvíli mrká na dveře, než se doloudá k posteli. Cestou zhasne a nechá si jen lampičku.
"Popsat?" Začne mu konečně spínat a opravdu už červená.
"Teď? Kluci jsou za dveřmi." Šeptá, ale už se taky culí.
Hyde, Reita
Hyde zrovna stojí u linky, když se Sena vrátí z koupelny a…Tohle by mělo být trestné, když zrovna nejsou v bytě sami. Jeho myšlenky už se točí jenom kolem jedné věci a to je to místo, kde končí ručník. Chvíli ho hypnotizuje, jak kdyby mu pod tím pohledem mohl spadnout a už se smyslně usmívá."Není za co." Prohodí k Rukimu na jeho děkuji, ale je fakt, že už ho moc nevnímá. Už vůbec ne to, co říká do telefonu.
"Jasně, soukromí. To přesně potřebuju…uhm, potřebuje." Opraví se hned a z očí mu sálá jenom jediná věc. Pořád ještě mají koupelnu, ale ten gauč bude taky stačit, možná linka…Kde to byli? Asi u převlékání postele. Ne, slovo postel taky není ten nejlepší nápad. Bez obtíží pomůže Senovi nacpat Rukiho do ložnice a první Hydova starost není uklízení misky, ale tahání Seny za lem ručníku.
"A co vyzkoušet způsob, jak se vyrábějí. Pořád mám pocit, že jsme to pořádně nevyzkoumali." Zatahá za ručník znovu a prsty levé ruky stoupá po Senově stehně a odhaluje pomaličku další kousky bledé kůže.
"Ty jsi byl ve sprše a beze mě? Že se nestydíš." Natáhne se pro krátký polibek a dlaň už má pod ručníkem na jeho dokonalé polovičce.
"Nestydíš, doufám, že se nestydíš." Začne ho nepokrytě svádět a jejich nově objevený potomek je v tu ránu na druhé koleji.
"Asi bychom dneska měli být trochu tišeji. Myslíš, že to zvládneme?" Skousne si spodní ret a očima bloudí po jeho těle, kam ho jen to vlastní pustí.
"Já bych to aspoň zkusil." Ru si pořád může zacpat uši. Však co, přece není ještě nedotčený, aby nevěděl, že tohle je v životě naprostá nutnost. A když máte takového dokonalé přítele, to je ten největší ráj na zemi a rozhodně bez toho nejde žít.
"Ru-chan." Ozve se Reitův hlas na druhém konci, když mu řekne, že v mikině. Tohle rozhodně na mysli neměl, ale má úplně před očima, jak to Rukimu pomalu dochází. Je dobře, že na něj kluci dohlédnout. Bude přece jen trochu klidněji spát.
"Hm, to bych slyšel moc rád a do nejmenšího detailu." Pokračuje dál v myšlence, která ho napadla zrovna před chvíli. Jen doufá, že Rukiho nechají spát někdo o samotě, jinak se s podobnými věcmi může rovnou rozloučit. Koutky se mu spokojeně zvednout, jakmile se dozví, že kluci jsou za dveřmi.
"Když budeš šeptat, neuslyší tě." Pobízí ho dál.
"Ale no tak Ru-chan. Nevím, kdo mě zatáhl ke Kazovi domů, i když byli všichni venku a čekali až…" Připomene mu, že on se umí nestydět a tuhle jeho stránku zná. Ještě ne moc dobře, ale jistě ji brzy pozná mnohem líp. Sám už došel ke dveřím, které zamkl a vrátil se k posteli, kde se pohodlně rozvaluje. Když zavře oči, prostě vidí, že tu Ru je s ním.
"Tak mikinu, té bych se zbavil jako první. Pak určitě ještě triko. Hm." Nechá víčka znovu klesnout a prostě si vybaví do nejmenšího detailu, jak Ruki vypadá a…O moc víc k vzrušení nepotřebuje. Tohle bylo vždycky rychlé.
"Triko půjde dolů a hodně pomaleji. Kousíček po kousku. Ruce na bocích, rty na bříšku…." Odmlčí se a musí se krátce nadechnout. Už zase je tu ta chuť sednou na cokoliv, co ho dopraví do Tokya a mohl by si to užít opravdu.
"Možná mi můžeš poradit, kde všude bych ještě mohl. Někdy se prostě neumím rozhodnout." Další krátká pauza.
"Mimochodem já už to triko nemám. Najednou mi bylo dost horko, víš?"
Sena, Ruki
Sena si je naprosto jistý, že Rukiho neuvidí dřív, než ráno. Budou si pro něj muset dojít a probudit ho, možná taky dovést do práce, aby odtud vůbec trefil, odpoledne ho zase vyzvednout a ukázat mu Senův byt. Pak už to bude zase na něm, ale to už zvládne. Teď už má ale všechnu jeho pozornost Hyde, kterého ručník nenechává klidným. Nebrání se mu, jenom se uculuje a začne si namotávat pramen vlasů na prst. "Na to, jak bychom je mohli mít my dva ještě nepřišel nikdy nikdo, ale pokoušet se o to můžeme. Třeba budeme první a dostaneme Nobelovu cenu za reprodukci." Nevinně pokrčí rameny.
"A co jsem měl dělat? Měl jsi tolik starostí s péčí o naše milované dítě..." Pokračuje dál v jejich hře, zatímco ručník stoupá vzhůru. Je to skoro div, že pořád kryje jeho klín, protože Hydova dlaň už se dostane až na jeho pozadí a způsobuje v jeho těle doslova elektrizující výboje. Je to neskutečné. Sám před ním pomalu couvá směrem k pohovce, ale při tom se nakrucuje a hází po něm očima, zatímco štíhlé prsty sevřou obě Hydova předloktí.
"Budu se moc snažit, nechci mu tu noc znepříjemňovat." Vydechne a myslí to vážně, ale není si vůbec jistý, že se nezapomene. Představa, že by se dnes drželi zpátky? To nezvládnou ani jeden. U pohovky už se vytahuje na špičky, aby dosáhl na Hydovy rty a zároveň jednou rukou najde lem svého ručníku, povolí ho a nechá ho spadnout ke kotníkům.
"Zhasni… kdyby šel čůrat, nemusí to mít i s osvětlením." Řekne mu s tichým smíchem. Je to jen jistá ohleduplnost, protože jinak se na Hyda dívá moc rád a jen tak by si to neodepřel. Samozřejmě se pořádně vystaví ze všech stran, jakmile se od něj Hyde musí vzdálit, aby to pro něj bylo co největší utrpení. Alespoň si pospíší.
Ruki okamžitě zrudne, když mu Reita připomene jejich společné chvilky u Kaze doma. Pořád se snažil namluvit sám sobě, že nebyli zase tak nápadní a kluci se dole zdrželi, ale… Všichni vědí, že tam mrzli, dokud nebylo po všem. A teď už není pochyb o tom, co by chtěl Rei teď. Takhle do telefonu? Je Ruki schopný zvládnout něco podobného? Může se vůbec po celém dni uvolnit v cizím bytě a… Jemně se kousne do rtu. +Tak dobře.+ Pomyslí si v duchu a seskočí z postele, aby došel docela tiše zamknout. Kupodivu tu je klíček. Pak se vrátí a ponoří ložnici do úplné tmy. Nastaví na telefonu mikrofon na velmi potichu, aby měl volné ruce a zároveň nebylo nic slyšet a přetáhne si mikinu přes hlavu.
"Je dole." Prozradí mu.
"Ta mikina." Jeho hlas zní hodně nervózně. Tričko prý pomaleji. Tiše si povzdechne, dosedne znovu na matraci a vezme za lemy trička. +Nespěchej...+ Připomene sám sobě. Nejsou to jeho ruce, na které chce myslet. Jsou Reitovy. Velké a hřejivé a dělají to přesně…
"Takhle..." Slyší zašeptat sám sebe a dotkne se konečky prstů bříška nad lemem kalhot. Obkrouží je a vydají se výš, zatímco hrnou látku s sebou. Je to snadné. Rozechvěle vydechne a je to pěkně slyšet do telefonu. Jakmile ho doprovodí Reitův hlas a on si představí jeho rty na kůži, hlasitě si zavzdychá. Víčka už má zavřená a automaticky si přesedne tak, aby měl nohy nahoře a záda opřená o čelo postele.
"Nemáš?" Skoro zalapá po dechu a ve svých vzpomínkách si ho pěkně prohlédne.
"Musím si sáhnout. Hodně se mi třesou ruce." Popisuje mu, ale jemně se při tom usmívá.
"Fotbal je pro pitomce, ale měl něco do sebe..." Pochválí ho.
"Zatím jdeš nahoru, nespěcháš." Navádí jeho rty po vlastním těle.
"Občas to lechtá..." Dodá šeptem.
"Já… jsem pořád dlaněmi na tvých prsou, promiň…" Nechce se mu ani z bodu číslo jedna.
Žádné komentáře:
Okomentovat