Hromadné - Domů se vrátit nemůžu. Nechci.- část 2.

(bar)

Sena, Ruki

Ruki vypadá Senovým prohlášením naprosto vyvedený z míry. V sociálním systému japonských služeb a protislužeb, kdy každou hloupost a dáreček musíte oplatit něčím o trochu větším, ale ne zase příliš, abyste neurazili je tohle nabídka, za kterou by měl spáchat rovnou sebevraždu. Nikdy v životě to nebude moct Hydovi se Senou splatit a bude před nimi hanbou tlouct obličejem o podlahu kdykoliv se na ně podívá. Jenže jestli se chtěl trochu vyspat a alespoň jednou se soustředit na práci a ne na přežití, nemohl říct ne. Do téhle situace se koneckonců svým útěkem z domova uvrhl sám. Možná bude jednou slavný a koupí jim třeba drahé auto. Nic menšího to nevyváží. 

"Dobře." Hlesne, ale je mu celý ten myšlenkový pochod vidět ve výrazu tváře. Hyde to řekl úplně přesně. Chce dělat hudbu a ne umřít na vyčerpání. Jakmile ale kluci začnou mluvit o jídle, hned začne dělat zamítavá gesta dlaněmi. 

"Ne, ani ne." Samozřejmě pěkně kecá, ale stačí jedna laskavost, nemusí za něj ještě platit večeři a něco mu říká, že oni by to nenechali jenom tak. Zatím tady schopně pocucává pořád tu jednu sodovku. Jakmile Hyde začne objednávat, vypadá zaskočeně dokonce i Sena. 

"Miláčku tobě se chce dneska zvracet?" Zeptá se ho na ten náhlý popud, proč chce mixovat pivo, koktejly a cibulové kroužky se slanými arašídy, ale i tak se na obsluhu mile usměje a nechá ho, ať si dělá, co chce. Když si Hyde se Senou vyměňují zamilovaný polibek, Ruki odvrátí pohled, ale ne proto, že by mu pohled na ně vadil, ale proto, že má před očima jedinou osobu a ta mu chybí ještě o to víc, když se jí sám nemůže vůbec dotknout. Teď jim opravdu závidí. Stačil by mu i Reitův hlas, doopravdy ano, ale teď, bez telefonu, je to všechno ještě mnohem horší. Zatváří se přistiženě, když Hyde zmíní tu koupi auta, jako by mu před chvílí snad viděl do hlavy, ale jeho výraz je dnes večer pořád takový a taky dost vyjukaný, takže si toho kluci nejspíš ani nevšimnou. Pousměje se. 

"To je vidět." Řekne a trochu povystrčí svoje pověstné růžky. Kdyby se trochu otrkal a byl si jistější v kramfelcích, kluci by poznali, že není zdaleka tak zakřiknutý, jak teď vypadá a že umí k ledajaké situaci říct svoje. Třeba k tomu, že tu po sobě hladově lezou jako by byli někde hodně v soukromí. Chudáci hosté nevědí kam s očima. Jenže pak mu Hyde řekne, že už nenechají samotného. Zní to dost vážně a jako by mu tím sliboval, že to platí napořád a on se poprvé hřejivě a doopravdy upřímně usměje. Ze srdce mu spadne obrovský kámen, uvolní napjatá ramena a sveze se na sedačce trochu níž. Dokonce natáhne ruku po jednom z těch barevných koktejlů a tiše srkne. Ve svém věku ještě nevypil skoro žádný alkohol, takže trochu vytřeští oči na skleničku. +Vítej ve světe dospělých.+ Pomyslí si. Z tohohle bude nejspíš opilý, ani si nemusí dát vůbec nic jiného. Sena si taky vybere koktejl, ale na rozdíl od Rukiho se tváří jako by v něm vůbec nic nebylo. 

"Ale to je skvělý nápad!" Chytne se toho hned Sena. 

"Uspořádáme Rukimu večírek! Řekneme to klukům, najdeme společné volno v kalendáři a sejdeme se, hmm… kdo má největší byt?" Zeptá se Hyda. Z nadšení ho vyruší telefon. Chvíli je ticho a nakonec stočí udivené oči na Rukiho, protože hovor je očividně pro něj. Ten vypadá ještě zaraženěji, když po telefonu natahuje ruku. Zní to, jako by Hyde tykal jeho otci. Proč někdo řeší, kde bude spát? A proč se tolik rozčiluje? Sena se začíná mračit jako by chtěl telefonu vynadat, že je na Hyda ústnatý, ale pak se Rukiho výraz dokonale změní a Sena má pocit, že asi steče pod sedačku, jak dokonale to vypadá. Prostě na něj během hovoru nepokrytě zírá a usmívá se. 

"Rei-koi?!" Vybafne Ruki zaskočeně a už si cloní volnou dlaní ucho, aby ho dobře slyšel. 

"Ha… hai, jsem v pořádku. Mám se skvěle!" Trochu lže, ale Rei už teď vypadá, že starostí asi umře, vůbec mu nemůže vyprávět, jak tady válčí, jinak sekne se školou a přijede ještě v noci a jeho mamku trefí. 

"Hai, budu spát u kluků, jsme tady společně." Ubezpečuje ho, jako by se s klukama znal už alespoň měsíc. 

"Pracuju a… doufám… já…." +Že všichni přijedete...+ Jenže to není schopný ani říct. Hlas mu uvízne v krku, těžce polkne a do očí se mu natlačí slzy… Slyšet Reitu takhle je… Neklidně poposedne a rozhlédne se, ale ve skutečnosti si nikoho nevšímá. 

"Taky mi hrozně chybíš. Miluju tě. Jak se všichni máte?" Na jazyku ho pálí, kdy Rei přijede, ale když mu to řekne, znovu riskuje jeho teleportaci sem.

Hyde, Reita

"Miláčku, ty ještě nevíš, co jsem schopný sníst najednou." Zapřede Hyde Senovým směrem a už se k němu sune. Ruki stejně nemá teď zrovna čas a on toho s klidem využije. Je mu úplně jedno, jak se tváří okolí. Co je mu po nich, přece nedělá nic, za co by se měl stydět. Má nádherného přítele. Copak se mu může někdo divit, že se chová podobně? Ať si trhnou. Koutky se mu vyhoupnou nahoru a už si přitahuje nějaký pěkný koktejl.

"Ten večírek zní skvěle. Musíš naočkovat Boogieho, aby ukecal Tetsuyu. Do jeho bytu se vlezeme s přehledem všichni." V očích se mu zlověstně blýskne. Úplně vidí Tetsuyův výraz, když se mu tam nakvartýrují všichni.

"Jen abychom to všichni přežili." Dojde i na malé starosti.

"Možná se po něčem koukneme." Nadhodí a je vidět, že na pár sekund se opravdu zamyslí. Bylo by skvělé, kdyby do té doby dorazili i ty dvě holubičky v chomoutu. Mohli by to vzít jako hromadnou párty s trojitým přivítáním. Když už párty tak obřích rozměrů, ale na to už je Tetsuyův byt rozhodně malý.

"Pozoruješ ten výraz." Kývne hlavou k Rukimu a u toho se tulí k Senovi. Poslední dobou se chová, jak zamilovaná holka, ale příliš mu to nepřekáží. 

"Určitě mám úplně stejný výraz, když si voláš ty." Dodá s pohledem upřeným do Senovy půvabné tváře a už mu podstrkuje cibulový kroužek, aby se mohl alespoň na vteřinu dotknout jeho rtů.

Reitovi se neskutečně uleví, když konečně uslyší Rukiho hlas. Bylo to neskutečné peklo být tak daleko a netušit, jak se má a jak se mu daří. Ta starost ho ani na vteřinu neopustila. Bylo to v pohodě, když ho měl na očích, ale to teď nešlo a jeho to hrozně trápilo. Ano, byl daleko od svého otce, ale taky daleko od něj.

"To je moc dobře, nebudeš tam sám." Odpovídá mu s jistou úlevou v hlase a na druhém konci pokrčí nešťastně obočí. Z toho snad není cesty ven. Tedy ne takové, aby někomu neublížil. Ví, kde je jeho místo, ale nechat tu mámu samotnou….Co má kruci dělat? Po jeho doufám se odmlčí a snaží se přijít na to, co mu chce říct. Vlastně to tuší, ale nemůže mu nic slíbit. Za kluky rozhodně ne. Prudce se nadechne po Rukiho vyznání a složí hlavu do dlaně.

"Já tebe taky, hrozně moc. Myslím na tebe každý den, každou vteřinu." Skoro si povzdechne. Přemáhá nutkání sednout na první vlak, možná i letadlo, kdyby mu někdo koupil letenku.

"Je to tady trochu složité. Kai a Uru bojují, jak můžou. Teď jsou na chvíli u Aoiho a Kaze. Snaží se přivést mámy k rozumu, aby jim povolily se vídat. Zatím to na velký úspěch nevypadá. Nedávno jsme mluvili o Tokyu. Ru, já myslím, že jsou připravení odjet za tebou a nechybí málo, aby praštili se školou. Jen do hlavy jim nevidím. Aoi a Kaz mluvili o tom, že to hodně brzo zabalí a pojedou." Vypráví mu pomalu a dostává se sám k sobě.

"Ru, já…." Odmlčí se na chvilku.

"Když jsem četl ten mail od tebe, sbalil jsem si věci a byl jsem rozhodnutý odjet. Jenže pak jsem viděl mámu v kuchyni." Přijde další odmlka.

"Potřeboval bych se rozpůlit." Nechce mu přidělávat starosti a ví, že to Ru má těžké, jen chce, aby věděl, že mu na něm hrozně záleží a nechce ho tam nechávat samotného déle, než je nutné.

"Vydrž prosím ještě chvíli. Dorazím hned, jak se situace trochu uklidní. Vím, že do tebe chci hrozně moc a ničí mě představa, že ti nemůžu být na blízku a pomoct ti. Teď ti můžu aspoň volat. Nenech si ten telefon vzít. Domluvím se s Hydem a Kazem a vyrovnám se s nimi." Je vidět, že vůbec neví, jak z toho ven.

"Nebudu čekat na konec školy, to je moc dlouho. Chci jen, aby byla máma v pohodě. Asi tuší, že nemám v plánu školu dodělat, asi se s tím už smířila." Krátce se nadechne a je slyšet, jak moc se jeho hlas láme.

"Ru-koi, nedokážu si bez tebe představit ani den. Pamatuješ na ten hotel před koncertem. Myslím na to každý večer a vím, že tak zase jednou budeme usínat. Spolu a pak už to jinak nebude. Budeš mít hrozně plné zuby, jak se pořád rozvaluju, víš." Pousměje se s pohledem upřeným do země.

"Já nevím, Sena-chan. Asi můžeme jít klidně domů. Prostě ho naložíme do taxíku a zavřeme ho na záchod. Tohle bude tak do rána." Utahuje si z nich dobrácky Hyde, když už zobe to, co je na stole. Od každého trošku a u toho se uculuje.

"Kdyby nebyl tak unavený, tam mu uspořádáme křest v Tokyu. Ale asi to necháme na víkend. Nerad bych, aby mi první den zkolaboval. To by mi ten jeho Rei přijel asi pěkně dát do nosu a možná, že i Kaz." Ano, tohle ho taky napadlo. On by šel slavit klidně teď hned. Pohodlně se zapře na sedačce a podívá se na Rukiho, kterého sjede očima od hlavy až k patě.

"Tak se mi zdá, že jsme ho právě adoptovali." Dojde mu vzápětí a podívá se koutkem oka na Senu.

"Můžeš mi říct, jak si dokázal mít takovou postavu i po dítěti?" Oblízne si mlsně horní ret. No tuhle noc si asi bude muset nechat zajít chuť nebo Rukimu koupit nějaké dobré špunty do uší. Ještě, že mu Sena nabídl svůj byt. Asi by se nebyl schopný krotit víc, jak tu jedinou noc. Pak se k Senovi nakloní a opře si bradu o jeho rameno.

"Vážně doufám, že za ním nakonec přijedou. Ale je to dobrá zkouška. Tak aspoň bude vědět, že za sebou opravdu stojí." Pokývá zamyšleně hlavou.

Sena, Ruki

"Boogieho stačí slušně požádat, ale jak si poradí s tím tvým basákem, na to jsem hodně zvědavý." Tváří se Sena trochu skepticky. Ne, že by nevěřil Boogieho krásným očím, ale nebude to poněkud… málo? Stočí oči k telefonujícímu Rukimu, pak se výmluvně podívá na Hyda a přikývne. 

"Jsou kouzelní, co? Jenom mi to trochu trhá srdce." Přizná se, protože Ru vypadá ztrápeně a jemu stačí jenom představa, že by teď Hyde někam odjel na delší dobu a nejspíš by se mu lámal hlas úplně stejně. Nikdy by si nepomyslel, že bude rád, že ještě není tak slavný, aby jezdil nějaké tour. Je to v jejich oboru hodně kacířská myšlenka a nesmějí se tím nechat svazovat, ale stejně ho to napadlo. Pak přece jen zavrtí hlavou. 

"Ne, ne… nemáš." Řekne velmi měkce. 

"My dva spolu totiž můžeme být." Jeho výraz trochu zvážní a malinko posmutní, ale pak ho oběma rukama vezme kolem krku a přitáhne si ho na rty pro velmi něžný polibek. Nechce Ručka ještě popichovat, ale on se na ně stejně nedívá. Pravděpodobně má před očima, možná přímo vedle sebe, někoho úplně jiného. Pak už se společně věnují uzobávání jídla. Jakmile Ruki vysloví to slovíčko Doufám, Rei se odmlčí a on si umí před očima představit, jak se teď asi tváří. Jejich máma jim hodně pomohla, Rei jí měl strašně rád a děda umřel teprve nedávno. Zůstala by tam opravdu úplně sama. Ono se to jednou stane, ale asi nečekala, že to bude ještě dřív, než její syn vychodí školu. Hrozně se bál, aby ho kvůli tomu nepřestala mít ráda, když ho neměli rádi ani jeho vlastní rodiče. Rei a ona byli kromě kluků jediní, koho měl. Bráchu taky, ale ten se vždycky bál otevřeně postavit na jeho stranu. Pravděpodobně už se taky příliš neuvidí. Když se doslechne, jak jsou na tom kluci a že se nesmějí vídat, jeho srdce se stáhne a zabolí. Prožívají podobné trápení jako oni. Narážejí do sebe ve škole a nesmějí dát najevo vůbec nic. Co je vlastně horší? Mámy jim určitě kontrolují i telefon a teď už možná i poštu. 

"Doufám, že se to nikde nerozkřiklo." Hlesne. To poslední, co kluci potřebují, je ještě šikana ze strany spolužáků a sportovních týmů. Jestli jsou kluci na pokraji, možná opravdu přijedou dřív, než sám čekal. Dává si to celé za vinu, ale nápad s kapelou byl jejich společný a taky by jen těžko ovlivnil něčí vztahy. Jen byl první, kdo praštil do toho útěku. 

"Nebudete to tady mít o moc snazší..." Řekne tiše. 

"Nebudou." Opraví se hned, protože Rei ještě nic neřekl a on na něj nechce naléhat. Jen by měli vědět, že Rukiho chleba je teď opravdu vydřený. Pak se Rei rozpovídá o tom, jak chtěl přijet, ale nešlo to a on zaboří tvář do volné dlaně, ve které nedrží telefon. Mlčí. Chápe to a zároveň by nic nechtěl víc, než aby to tehdy dokončil. 

"To víš, že to vydržím." Řekne a snaží se, aby z jeho hlasu nebylo nic poznat, ale po tváři se mu sveze slza. Až se situace uklidní… to nebude teď někdy. To je velmi neurčitý termín. 

"Dobře." Řekne mu, aby ho utěšil, ale ví, že telefon si nenechá. Hyde a Sena už toho pro něj takhle dělají příliš a Rei už toho taky zaplatil až moc. Rei nechce školu dodělat… byl o rok starší, než Ruki, ale stejně měli do úplného konce ještě další rok. Takže ani tohle neznamenalo zrovna přelom školního roku. Když uslyší, že Rei sotva udrží vlastní hlas, prostě si vzlykne a honem si zacloní ústa dlaní. Při tom se ale usmívá, protože myslí na hotel. 

"Pamatuju." Potvrdí mu, protože Rei ho teď nemůže vidět. Jenže stačí vzpomínka na jednu z mála chvilek, kdyby byli doopravdy spolu a slzy už nejdou zastavit. Je to prostě k nevydržení a teď má pocit, že jeho srdce prostě praskne, on se sesune pod stůl a bude po všem. Možná to bylo jeho věkem, že to tak špatně snášel a možná byl prostě jenom zamilovanější, než kde kdo. 

"Já vím." Dovede jenom zašeptat do sluchátka. Sena poslouchá všechno, co mu Hyde říká, ale místo okamžité odpovědi začne cosi lovit v kabelce a nakonec vytáhne kapesník. 

"Jestli si kvůli němu rozmažu oči, tak mu to asi i odpustím." Řekne a usměje se na Hyda, když dojde na vtípek s adopcí a jeho postavou. 

"Vždycky jsem měl strach, že to s tebou bude rychlé. Jenom jsme přeskočili svatbu." Řekne mu. Poznali se za den, za tři spolu bydleli a pátého dne měli syna. Pozítří se vezmou a Hyde postaví dům. Asi někde na střeše mrakodrapu. 

"Taky doufám." Řekne, když si suší oči. Bohužel se mohlo stát cokoliv a nemuselo se to povést i přes fakt, že za ním jeho kluci stát doopravdy budou. Ru už není schopný mluvit, ale zarytě odmítá vypnout telefon. Sena mlčky kývne na Hyda, aby skutečně zaplatili a zavolali taxi. Nemá cenu Rukiho trápit na veřejnosti.

Hyde, Reita

"No tak na půl." Prohodí Rei o tom rozkřiknutí po škole. Nadechne se dlouze, než pokračuje.

"Někteří tomu nevěří a jiní..." Odmlčí se na moment, aby si rozmyslel, jak to podá. Nechce mu vůbec přidělávat starosti. 

"Znáš mě Ru-chan, já jim nedovolím, aby jim to ještě ztěžovali." Pokusí se to trochu odlehčit.

"A ani se nemusím prát." Doplní i když to není tak úplně pravda. Už pár ran rozdal a je tak trochu v nemilosti, ale nic co by bylo horší, než to, co by mohlo čekat kluky.

"Vážně si nedělej starosti, ono to časem vyšumí." Má pocit, že mu to uklidňování příliš nejde. Nakrčí obočí, když se Ruki opraví a přijde mu, že pochybuje o tom, jestli vůbec dorazí. A to se mu nelíbí už vůbec.

"Ru-koi, poslouchej mě dobře. Nic mě nezastaví, abych za tebou přijel, rozumíš. Nemůžu mluvit za kluky, ale já se do Tokya chystám za tebou. Nechci říkat kdy, abych ti neslíbil něco, co nedodržím. Ale přijedu. Bez tebe totiž nic nemá smysl. Ano?" Sebere v sobě všechny zbytky sil, které mu ještě zůstaly.

"A ty mi slib, že na sebe dáš do té doby pozor, prosím. Je to nesnesitelné, když to nemůžu dělat já a budu to dělat, jakmile se uvidíme." Tohle mu klidně slíbí.

"Dal jsem ti prstýnek, zapoměls? Byl sice ze zelí, ale dostaneš lepší. Mysli na to." Samozřejmě, že už to má do detailu neplánované a rozhodně si nechce nic rozmýšlet. S mámou už o tom mluvil. Asi jí trochu zkazil iluze, ale netrvalo jí vůbec dlouho se s tím smířit.

"Ru, prosím nebreč. Je to na houby, já to vím a nic mě neničí víc, než že jsi tak daleko a nemůžu tě obejmout, ale to zvládneme. Společně." Pokouší se ovládnout hlas, ale je to marný boj. Samotnému už mu po tvářích stékají slzy a ví, že nevydrží ani týden.

"Ale no tak, Sena-chan." Povzdechne si Hyde, když vidí, že tahá kapesník. No nebudou si lhát do kapsy, on už k tomu nemá daleko. Nikdy podobnými emocemi netrpěl, ale je si jistý, že kdyby měl teď odjet, asi to bude nést hodně špatně. Ru je mladší, je tu sám a Rei…Očividně mu na něm hodně záleží, jim oběma a to netuší ani třetinu z toho, co pro sebe navzájem dělali. Koutky se mu však pozvednout, když dojde na přeskočení svatby.

"Neboj se, na všechno jednou dojde. Jen se nám to naskládalo trochu jinak, než ostatním." Pokrčí rameny a odhrne mu několik růžových pramen z tváře.

"To doženeme, jen se musíme první postarat o náš nový přírůstek." Povzdechne si na adresu Rukiho.

"Pak přijede Aoi a Kaz a s nimi Henry a budeme mít i domácího mazlíčka. Říkal jsem ti o něm? Je to pavouk a má styl, bude se ti líbit." Snaží se ho malinko vytáhnout z dojemné scény, která se jim odehrává přímo před očima. Pak jen kývne hlavou a na chvíli zmizí, aby se postaral o placení. Bude to určitě rychlejší. Jakmile přijde zpátky má plnou náruč další kroužků a různých pitominek, které by jim mohli přijít k chuti.

"To má k tomu, až se nám doma opije." Kývne hlavou k Rukimu, než odloží věci na stůl a postará se i o to taxi.

"Máme ještě dvacet minut, to mezitím stihneme dopít." Usadí se na chvíli znovu vedle seny a sáhne po svém rozpitém koktejlu, než se rozhodne a natáhne ruku k Rukimu.

"Dej mi ho na chvíli, pak ti ho vrátím, neboj." Poprosí ho a jakmile má přístroj u ucha, už poslouchá přemlouvání, aby Rukimu ten telefon vrátil.

"Klid." Protáčí očima v sloup.

"Mám v plánu mu ho nechat, takže si přepiš jméno nad číslem, něco hrozně romantického, třeba Miláček, Zlatíčko nebo tak něco." Musí si do něj trochu rýpnout.

"Hyde-kun, ty jsi…" Rei to nestihne ani doříct.

"Jo jo, já vím nejlepší na světě a dobrá víla. Povíš mi to osobně a můžeš mi líbat i boty, když u toho bude dost lidí." Malinko protáčí očima a je vidět, že si dělá legraci.

"Budu ti posílat peníze z brigády na zaplacení účtů, no vážně." Slibuje mu Rei bez váhání a dočká se jen nepatrného odfrknutí.

"Tsech, zapomínáš, že jsem hvězda, na jeden účet navíc ještě mám, ale tu laskavost si někdy vyberu, to se neboj. Můžeš pak třeba vrazit Tetsuyovi, až mě naštve. Máš celkem ránu, jak jsem slyšel." Vyřeší to úplně po svém a vrátí telefon Rukimu.

"Je čas se zvednou zlatíčka nebo nám to taxi vážně ujede." Posbírá to, co před chvíli koupil a pobídne Rukiho i Senu, aby šli s ním. 

"Ru-chan, teď už to bude lepší, budu ti volat každý den, hm? Psát a znovu volat." Reitův hlas zní o něco lépe, než před chvílí.

"Polezu ti na nervy a nedám ti chvíli klidu, dokud to nebudu moct dělat osobně." Ano, tohle je další věc, kterou mu klidně slíbí.

"Jak je to s tou společností? Co po tobě chtějí, abys dělal?" Vyzvídá dál a očividně to nemá v plánu jen tak pokládat. Nejradši by ho měl na telefonu celou dobu. Než půjde Ru spát a pak zase bude volat, až se vzbudí.

"Myslíš, že zvládnou telefonovat celou noc? Abychom ho pak ráno nekřísili." Zeptá se Hyde Seny, když se všichni soukají do taxíku.