Gackt x Zyean - Brýle nepotřebuješ. - část 5.

(cesta domů)

Zyean

Zye k němu zvedne pohled a trochu drze jím naznačí něco jako ne?, když přijde na vplétání. Chvíli tak působil, že by to klidně udělal. Nadechne se, aby mu odpověděl na to běhání okolo domu, kdyby nedodal… Neměl by mu přijít na mysl to, co si právě pomyslel a u toho jen odvrátí pohled stranou a opravdu moc se snaží nezrudnout. Je rád, že na něj přes Gackta Mir nevidí. Muselo by jí to snad všechno dojít. Začíná se vážně proklínat, kam to vlezl a ne…Tohle ani nikomu vyprávět nemůže, protože by musel dojít k detailům, jinak by to nebylo k pochopení. Zmrzlina ho celkem zaměstnala, ale vzhlédne zrovna ve chvíli, kdy na něj podivně dívají oba a pak stočí pohled i jeden na druhého. No kruci a tohle bylo co? Trhne sebou, když mu Gackt řekne, že to chápe. Vážně na vteřinu dostal strach, že něco poznal. Je co poznávat? Od něj by možná mohlo a to by opravdu nerad. Už tehdy se zařekl, že na nic podobného nebude myslet ani náhodou a to platí i co se týká Mir. Pěkně se v tom plácá, jen co je pravda. Překvapeně zamrká, když má jeho ruku kolem ramen. Je to příjemné a ne, že ne, ale možná až moc a to by rozhodně nemělo.

"Hai, samozřejmě. Je to logické." Podaří se mu vydolovat souvislou větu i když na jeho obvyklé já dost krátkou. Jenže v něm roste pocit, že se mu to prostě nelíbí. Jednoduše se mu to nelíbí, ale sám se v sobě přestává orientovat, u koho mu ten pocit vadí víc.

"Eh?" Vypadne z něj jenom, když se Gackt nabídne, že ho hodí domů. Ne, tohle není úplně nejlepší řešení. Už minule měl velký problém, když s ním byl sám a teď? Po tom všem? Ještě dneska dopoledne ho nenapadlo, že prostě umře. Tohle nemůže přežít ani náhodou. Zvládne se ještě ohlédnout na Mir a usmát se.

"Tak ahoj, uvidíme se na doučování." Rozloučí se i s ní a tváří se malinko provinile i když se tomu snaží zabránit. Snad to bude vypadat, že je to kvůli tomu, co se tu dnes stalo a ne tomu, že s ním odjíždí sám a má minimálně černé svědomí. Gackt ho mohl klidně poslat autobusem, ještě přece není vůbec pozdě, ale on ne, on ho bude trápit celou cestu, už jen tím, jak se bude tvářit klidně vedle něj a bude u toho vypadat…+Už si to ani nemysli proboha.+ Napomene se už poněkolikáté dneska. Nestihne ani nic říct a už sedí v autě, kolem kterého snad ani pravděpodobně nešel, ale jeho myšlenky spíš plují někde kolem Gackta a ticha.

"Díky za odvoz." Podaří se mu dostat tak něco jiného, než mlčení a nějakou pitomou poznámku. Svírá mezi prsty látku svých kalhot a uvědomuje si, jak moc se mu potí ruce. Teď to přijde, opravdu čeká něco jako spílání za to, co se tam dělo. Minimálně otázky přijdou. Překvapeně se na něj podívá, když jedna přijde ale úplně jiná, než čekal.

"Vážně se mě ptáš na tohle?" Vypadne z něj naprostá pitomost a ještě přechází automaticky k tykání. Podívá se na své ruce a krátce si povzdechne.

"Mělo by pořád platit." Dodá ještě k tomu celému, ale začíná být v háji stejně, jak minule, možná ještě o trochu víc, protože mu před očima tančí jejich polibek a začíná mu docházet, jak moc by chtěl, aby se to opakovalo. Krátce vyhlédne z okna na probíhající cestu kolem, než promluví znovu.

"Ale je to čím dál horší a kdyby ses mě zeptal ještě jednou, asi řeknu, že ho ruším. Neumím lhát, tedy ne tak, aby mi někdo uvěřil." Ano, je přesvědčený o tom, že to příliš neumí. Ne v takových věcech.

"Proč to děláš?" Zeptá se ho nakonec napřímo a podívá se na jeho profil.

"Máš doma krásnou, vtipnou a chytrou holku, kterou ti může kde kdo závidět." Připomene mu klidně Mir a těkne očima k červené na křižovatce, kde právě stojí.

"Děláš mi v hlavě pěkný bordel." Obviní ho vzápětí a nejradši by vystoupil a zapálil si. Není naštvaný, jen neví, co se sebou.

"Chtěl si odpověď. Tak dobře." To už se zase dívá na něj a vůbec neví, co dělá, když se k němu nakloní, vezme ho za vzdálenou tvář a přitáhne si ho na své rty. Jak je s ním sám, tohle nejde ovládat.

Gackt

Koutkem oka se podívá po Zyeanovi a všimne si jeho nervózního žmoulání kalhot. Kupodivu to v něm vyvolává příjemný pocit, když ví, že za to nejspíš může. 

"Ano, opravdu se ptám zrovna na tohle." Řekne překvapivě klidně a vyrovnaně, zatímco pozoruje silnici před sebou. 

"Nechal jsi u nás všechno to jídlo, do konce i zmrzlinu." Z ničeho nic uhne ze silnice a zamíří za bilboardem, hlásajícím, že McDonald je asi pět set metrů. Mělo by platit. Mělo… to mluví samo o sobě za hodně. Neovládne další úsměv, když mu Zye řekne, že to ultimátum je velmi křehké a jen maličký kousek před krachem. Jakmile ho ale napomene proč tohle dělá, zatváří se trochu otráveně a pokrčí rameny. 

"Já vím." Tohle mu Zyean opravdu nemusí připomínat, myslí na to od chvíle, kdy ho vysadil z autobusu v jeho čtvrti. Nejraději by se ho zeptal, jestli mu Mirai padla do oka a to na to až doteď ani nepomyslel, ale místo toho mu Zye řekne, že mu dělá v hlavě bordel a on znovu pokrčí rameny. On ví, že tohle celé je pitomost. Prostě mu přeskočilo, místo vlastní úžasné holky, kterou všichni znali, si chce začínat se studentem a klukem navrch, ohrožuje svou kariéru, pověst, možná celý život. Nejen svůj, ale i Zyeanův, protože takové rozhodnutí proti němu může obrátit rodiče, kamarády, můžou ho vyhodit ze školy… Oba je můžou vyhodit ze školy a co hůř, Gackt by klidně mohl jít sedět, kdyby toho někdo chtěl opravdu hodně zneužít, i když už mu bylo dvacet. Jenže si není schopný poručit. Sám ještě neví, jestli je to tím zakázaným ovocem, asi spíš ne… Prostě ho od toho polibku nemůže vyhnat ze své hlavy. S Mir bylo všechno úžasné, ale takové… podle očekávání všech. Zye je jeho správný adrenalinový koktejl, ten, s kým má to správné mrazení po páteři. U Mirai mu hrozí stereotyp i přes to, jaká byla. Ne kvůli ní, ale znáte to… rodina, děti, skvělá žena, skvělý muž, velký barák… bla, bla, bla… A bylo to tu zase. Tohle už si jednou myslel. Jede skoro po paměti, než zastaví na křižovatce kvůli červené. Málem by ji přehlédl, protože Zye se odhodlává k tomu, aby to celé nějak rozsekl… nejspíš. Ucítí na tváři jeho dlaň, nechá se otočit čelem k němu a pak už znovu cítí ty pohlcující, něžné a asi roztomile nezkušené rty. A je ztracený. Je to přesně tak, jak uvnitř sebe ví. Je to jako výběr mezi spořádaným snem širokého okolí a jeho osobním sladkým bordelem a on chce ten bordel. Někdy je těžké pochopit sám sebe, ale jedno ví jistě. Život má jenom jeden, už není nejmladší a chce ho prožít podle sebe a podle toho, jak nejlépe se cítí ne podle toho, jak ho vychovali, co by měl a co neměl. Kdyby od něj společnost nic neočekávala, prostě by se sebral a šel tam, kam ho srdce táhne a to je zrovna teď Zye. Trhne sebou, když se za nimi rozlehne netrpělivé troubení hned několika klaksonů. Odtáhne se od Zyeana, podívá se do zpětného zrcátka a vidí v něm rozhazující ruce řidiče za ním. Radši se pomalu rozjede vpřed a na chvíli pustí blikačky, aby se omluvil. Stejně už je za zbohatlického idiota, co nedává pozor, hlavně, že má drahé auto a možná i za něco mnohem horšího. 

"Ničíš mi reputaci." Broukne tiše. 

"A myslím, že tohle je teprve začátek. Pravděpodobně zruinuješ celý můj život jako nějaká příšera v tvé počítačové hře, necháš za sebou požár a trosky a pak odejdeš. Ale..." Krátce k němu stočí oči. 

"Chci si zahrát." Řekne mu a zastaví v drive in okénku. 

"Karamelovou zmrzlinu s dvojitou polevou. Velkou. Dvě kávy, jednu bez cukru, díky." Nadiktuje a za chvíli už mají zaplaceno a věci uvnitř auta. 

"Co děláš o víkendu?" Zeptá se. Netuší, co si počne s Mir, ale něco… ehm, vymyslí.

Zyean

Vážně to udělal? To je to první, co mu prolétne hlavou. Měl se na to vykašlat, říct mu, že ultimátum platí a nechat se odvézt domů. Jenže tohle všechno mu tak možná zůstane jako naprosto nepodstatná myšlenka. Mnohem důležitější jsou rty, které mu polibky oplácí a on je zase úplně v pytli. Už je mu dost jasné, že pokud se od něj neodstřihne úplně, tak to tak prostě bude. Jenže…Viděl by ho ve škole a trpěl by asi každou hodinu. Nejspíš by si přesedl do první řady a zíral by stejně jako ty holky, které nutně potřebují kapesníčky. On by ho potřeboval taky. Ještě, že má plné rty práce, jinak by se nejspíš trochu hystericky rozesmál. Mir je zapomenuta, celý svět se smrkl do jediného bodu, které je právě vedle něj a na polibky, kterých nemá dost. Vlastně to byl naprosto skvělý nápad, že přestal přemýšlet. S mírně nakrčeným obočím se ohlédne dozadu, aby viděl, kdo je ruší a má sto chutí otevřít okýnko a vytasit prostředníček na auto za sebou. Ne, tohle by nebylo slušné, ale stejně musí jen mírně pozvednout koutky. Ničí své chatrné přesvědčení už jen tím, co tu provádí. Napůl vyprskne smíchy, když ho Gackt obviní. On jemu? Sám byl přesvědčený, že je vlastně hodný kluk a nikdy by si nic podobného nedovolil. Gackt ničí reputaci, kterou si sám uvnitř své hlavy nastavil. Nic zatím neřekne, jen kouká na své dlaně na stehnech. Už se zase uculuje, když ho přirovná k příšeře a pak se rozesměje úplně.

"Myslím, že lepší kompliment jsem nikdy neslyšel. Necháš si ho patentovat?" Podívá se na něj a vypadá hodně uvolněné, jak kdyby z něj tíha posledních dní úplně spadla.

"Víš, co mám na hrách nejradši?" Zeptá se ho místo nějaké smysluplnější odpovědi.

"Můžeš si vytvořit vlastní, kde si určíš pravidla sám. A navíc…" Odmlčí se na chvilku a krátce se podívá na jeho profil. Má pocit, že mu tváře už zase hoří anebo někdo v autě parádně přitopil, ale…

"Na těch nejlepší hrách se dobře tvoří závislost." V očích se mu blýskne a začíná dost dobře zapomínat, že si ještě před chvíli chtěl zapálit. Ohlédne se na druhou stranu, když znovu zastaví. Úplně přestal vnímat okolí a je překvapený, že vidí okénko v McDonaldu. +Napadlo tě, že to bude nějaké odlehlé parkoviště co?+ Rýpe si sám do sebe, ale popravdě…Ne, nad tímhle ani přemýšlet nebude.

"Počkej, to nemusíš." Pokusí se ho zastavit s objednávkou, ale je pozdě.

"Jestli mi pak řekneš, že budu muset běhat kolem celého bloku…" Neubrání se další poznámce a zdá se, že se mu jeho řeč vrátila.

"Já to radši pak vyjezdím." Zarazí se hned, jak to dořekne.

"Na kole." Doplní pro jistotu, aby ho třeba nenapadlo to, co mu proběhlo hlavou. Možná to dodávat neměl. +Facepalm, Zye, ale dlaň je málo.+ Protočí nad sebou očima.

"Bylo lepší, když jsem nemohl mluvit." Prohodí nahlas a Gackt z vykolejením jeho osoby nekončí.

"Víkend?" Trochu na něj vytřeští oči a vzápětí zrudne. Už zase má myšlenky, co by mít neměl. Ne, k sobě domů ho nevezme, takže nocování nehrozí. Snaží se zapojit racionální myšlenky a nebýt jak puberťačka s rozlítanými hormony. Jde to těžko, těch hormonu má najedou nějak moc.

"No, v sobotu jsem do šesti na brigádě, ale pak… Máš v plánu doučování?" Vypadne z něj a možná bylo opravdu lepší, když se styděl a snažil se tomu zabránit. Teď už asi jen tak nezmlkne. Radši se věnuje zmrzlině a dává si pozor, aby mu nezničil interiér. Stačí první lžička, kterou si vloží mezi rty a se spokojeně přivřenými víčky sjede o několik čísel na sedačce níž.

"Hm…" Zavrní si spokojeně, než do ní hrábne podruhé a natáhne ji směrem ke Gacktovým rtům.

"No tak to zkus." Pobízí ho s hravými jiskrami v očích.

"Z jedné lžičky nepřibereš a když si to nevezmeš hned, budeš to mít na sedačce." Snaží se tvářit neoblomně, ale oči má jako štěně, které někdo nechce pohladit a nechá ho sedět v koutě. Ani netušil, že něco podobného umí. No co, pořád je o dost mladší, přece nečeká, že bude až tak rozumný a věří zmrzlině tolik, že mu chutnat bude.

Gackt

Poslechne si jeho odpověď a je nečekaně chytrá. 

"Hmm..." Kývne uznale hlavou. 

"Miluju světy, ve kterých si určuju pravidla jenom já sám." Řekne mu a odhalí tím částečně všechno, nad čím celou tu dobu přemýšlí. Společnost, která mu říká, co je normální a očekávané tím elegantně hodí přes palubu a nejvíc vtipné na tom je, že když si vzpomene na Toshiyu… není v tom sám. Teď by se nejraději rozesmál on. Při jeho slovech o závislosti pozvedne obočí a natočí se k němu celou horní polovinou těla. Paží se opře o opěru za Zyeanovou hlavou a šibalsky se usměje. 

"Vůbec bych je neměl začínat hrát, varují před tím úplně všude. Ale vždycky jsem byl docela hazardér, i když jsem jenom… hm, angličtinář." Nahodí úsměv hodný proslulého zloděje, kterému by toho angličtináře snad nikdo ani nevěřil. Zye je roztomilý, když si teprve teď všimne, kde to jsou. 

"Nebudeš muset běhat, mě by stačil jiný sport." Řekne úplně bez obalu. Možná to bylo moc, ale teď už asi nemá smysl něco zastírat? Mimoděk si prohlédne celou jeho postavu a znovu se nevinně usměje, zatímco mu v očích září rozverné a velmi zaujaté plamínky. Udělá jakési chápavé aháá, když Zye dodá to s kolem, ale opravdu moc roztomile se červená. Rozpaky budou něco, co na něm Gackt bude rozhodně milovat. Protočí očima nad tou brigádou, myslel si, že ho bude mít pro sebe celý den, ale… možná by mohl dojet za jeho vedoucím, nacpat mu do ruky dvojnásobek Zyeanova platu a oznámit mu, že je dneska prostě indisponován. Zye by mu asi nepoděkoval, takže bude muset být trpělivý a to se mu nechce. +Už jsi jako on.+ Už podruhé si vzpomene na svého kolegu a přítele.

"Mám v plánu hodně věcí, ale angličtina to asi nebude." Znovu jde do toho víc na přímo a pozoruje přehlídku Zyeanových výrazů, když se mu tvář slastně mění díky zmrzlině. Zavrtí hlavou, že si nedá, i když o tom zase tolik přesvědčený není. Se lžičkou jde dělat hodně sexy nepřístojností a on by je na něm všechny rád vyzkoušel. V ten okamžik sebou silně trhne, protože je znovu vytroubí. Vůbec si nevšiml, že je za nimi další auto, které by také rádo svou objednávku. Znovu si povzdechne, narovná se a nastartuje, aby odtud konečně odjeli. Za chvíli už auto míří po dálnici rovnou k Zyeanovi domů. Po cestě sám sebe ještě víc utvrdí v rozhodnutí, které právě udělal, aniž by tušil, že Mir sedí doma a myslí na toho stejného kluka, kterého má teď vedle sebe. Nakonec nebude problém to, že se rozcházejí, ale spíš to, kvůli komu se to stane. Znovu zaparkuje před jeho bytovkou, když ho Zye navede, kde to asi je. Posledně s ním nebyl až tady, když jeli autobusem. 

"Poslouchej mámu. A jdi včas spát." Začne si ho rovnou dobírat. Chvíli si prohlíží jeho oči. 

"Můžu tě ještě jednou políbit nebo radši ne? Sousedi a tak..." Myslí to vážně. Nerad by riskoval, že půjde jeho máma okolo z práce domů a rovnou je oba seřeže kabelkou. Jednou tyhle problémy možná přijdou, ale teď ještě ne.

Zyean

Zyeanovi se objeví v očích něco, co tam ještě před chvíli nebylo. Touhu tvořit vlastní pravidla mají rozhodně společnou, ale on se tam spíš trochu schovává, než že by měl podobné nutkání i v realitě. Ve hře je všechno jiné, mnohem jednodušší. Tak to v životě nechodí a to on už dávno ví. Co ho opravdu vykolejí, je narážky na sport. Vážně mu zaskočilo, jenom kvůli tomu. Doteď mu nějak nedošlo, že až budou opravdu sami, asi už žádná brzda existovat nebude. A rozhodně kvůli tomu nebude několik nocí spát. S holkou už to má za sebou a před tím byl neskutečně nervózní. Před Gacktem bude asi tisíckrát tolik.

"A kruci." Vypadne z něj úplně pitomě, ale hned se malinko zazubí, protože to nemyslel špatně.

"Teď nemám na hry ani pomyšlení." Přijde i druhá poznámka, ale zase to zní úplně jinak, než by mělo. Ne, že bude myslet jenom na TO. Ale prostě asi z nervozity umře. Ne, tohle se mu normálně nestává.

"A já čekal, že mě budeš učit mluvit s plnou pusou." Narazí na jejich poslední doučování a demonstrativně si radši zacpe pusu lžičkou se zmrzlinou, kterou mu Gackt odmítl. Ono to bude jistě, než ještě řekne něco, co bude znít ještě pitoměji a bude po to vypadat ještě víc, jak nadržený puberťák. No, na to už je nejspíš pozdě.

"Ty vedlejší účinky mají i další levely." Zamumlá s plnou pusou a ještě pořád se malinko pochechtává tomu troubení.

"Málem kvůli nám umřeli hlady." Rýpne si i do toho a začíná mít pocit, že se v té zmrzlině radši nějakým způsobem utopí. Tohle prostě nejde ovládat. Ohlédne se na něj s pozvednutým obočím, jakmile zastaví před jeho domem.

"Po tomhle všem mám usnout?" Hodí to všechno na něj, protože on samozřejmě jen tak spát nepůjde a pak mu hravě zasvítí v očích.

"Dobře, pane učiteli." Koutky se mu vyhoupnout nahoru. Ne, už se nebude divit, co to z něj leze. Nemá to vůbec smysl. Je vidět, že by se dalšímu polibku nebránil a krátce sklopí oči, protože vážně doufat, že to udělá. Jenže má pravdu, tady byli moc na očích a vidět je někdo…všechno by šlo do háje a ještě mnohem dál. Už tak je to hrozný risk, teda…Ono ještě vlastně pořádně není co. Tedy sám tomu nějak nemůže uvěřit. Cítí se v jeho blízkosti skvěle a muž vedle něj je prostě neskutečně sexy, provokativní a na jednoho kluka je toho příliš. Posbírá si svoje věci a je vidět, že s tím úplně nespěchá.

"Příště můžeš zastavit o blok dál. Já si to klidně dojdu." Prohodí, když znovu vzhlédne, už se zase culí.

"Dobrou noc." Popřeje mu a začne se soukat z auta. Ještě ale za sebou nezavře dveře a nakloní se do nich.

"Víš, možná se přece jenom u toho počítače na chvíli zdržím. Ten absťák bych asi nevydržel, kdo ví, kdy se k němu zase dostanu." Teď se mu to provokuje, když mu stačí udělat několik rychlých kroků a bude v bezpečí. Ještě se krátce rozhlédne.

"Asi potřebuju naučit, co je večerka." Snaží se ovládnout úsměv, ale jde to špatně.

"Ah, gomen, já ti vlastně nedal číslo, ale už musím nebo mě máma zabije. Tak ahoj, pane učiteli." Zopakuje své oslovení a zavře za sebou dveře. Udělá několik krků, než se se smíchem otočí a pak už zmizí v nitru domu. Se spokojeným výrazem odemkne a…A kruci výslech měl čekat.

"Hm, ahoj." Samozřejmě padnou otázky, jaké bylo rande a co Mir…a…jemu začíná být vážně nevolno.

"Jo jo, bylo to vážně super, ale jsem unavený, zítra toho mám moc." Pokusí se dost neobratně vymluvit, než za ním zapadnout dveře. Ne, z toho pokoje nevyleze, dokud nebude muset. Už jen pro ty výčitky, co právě teď má a jen tak se jich nezbaví.