Boogie x Hyde - Ale kdo by poslouchal, co máma říká. - část 4.

(apartmán v Las Vegas)

Boogie

+Ty jsi pěkný hajzl...+ Počastuje ho v duchu, když se po něm dotčeně ohlédne. Hyde mu tohle udělal schválně, nejspíš jako pomstu za to, jak ho odmítal a vážně se mu to povedlo. Jenom mu to potvrzuje fakt, že jeho podstata je skrz na skrz zlá a baví ho lidem jedině ubližovat. Proč si musel na celé planetě všimnout zrovna jeho? Ať je ta entita jakákoliv, už se jí rozhodně nezbaví. Na tohle bude i vymítač málo. Jestli existovali takoví jako je on, nejspíš bude existovat i jeho protipól a začíná opravdu hořet, aby zjistil kdo to je. Jenom někdo takový mu může pomoct. Do té doby se musí stát perfektním hercem, naučit se od Hyda co nejvíc, zkusit přežít a nějak se nepomátnout ze všeho, co po něm bude chtít. Sex ho začíná trápit asi nejméně. Co kdyby chtěl, aby někomu ubližoval? To by Boogie nikdy nedokázal. Už se mu daří sedět alespoň na zadku a ždímá svoje tričko, když k němu zvedne pořád stejně dotčený a podmračený pohled. A že se tohle na jeho tváři nevidí často. 

"Asi bych jí měl mít hodně, když mám trávit čas zrovna vedle tebe nemyslíš?" Vážně se na něj zlobí a hodně, to je teď snad poznat, ne? 

"Vůbec jsi mi neřekl svoje jméno." Dodá. Netuší, jak ho má oslovovat. Vlastně ani neví, jestli to chce vědět. Říkalo se, že když se démona zeptáte na jméno, pozvete ho do svého života. Tedy pokud vám odpoví. Pak se jich zbavovalo zatraceně těžko. Posune oči na město pod nimi, ale… měl by ho poznat, ale nepoznává. Hyde mluví o hazardu. Je tohle Vegas? Opravdu se dostal z Tokya do Vegas na lusknutí prstů? 

"Ještě by to mohlo být třeba Monako." Broukne pro sebe. Normálně by skákal bez sebe radostí z toho, že může něco podobného vidět, ale teď má pořád ještě náladu vzhůru nohama z toho, co se s jeho životem za posledních pár hodin stalo. Vážně toho není málo! 

"Tvých nepřátel?" Začne s novými otázkami. 

"Kdo to je?" Hyde v tu chvílí vstává a nemá na sobě vůbec nic kruci! Samozřejmě, že mu tam ujely oči a ne zrovna jenom na chviličku. Boo trochu hlasitěji polkne, když vykročí k němu, ale i když je to tělo před ním omamně krásné, nedovede už vyhnat z hlavy, komu patří. Vlastně vůbec nechce, aby se přibližoval, ale za chvíli už ho Hyde vytáhne na nohy, jako by nic nevážil a on prostě jde. Co mu taky zbývá. Navíc má pravdu, je mu strašná zima. S vděkem natáhne ruce pro deku i oblečení a když Hyde zavelí, aby se svlékl, okamžitě zčervená, ale pak ho mine a jde si sám pro věci. Boo toho samozřejmě využije, aby se okamžitě převlékl a zamotal do hřejivé deky a úlevně si povzdechne. Pořád ještě stojí na místě, když se před ním Hyde natáhne na pohovku a skutečně mu začne odpovídat. 

"S jakým darem? O žádném nevím. Nebudeš zklamaný?" Jenže mu něco říká, že démon by se jen tak nespletl. Boo nemá ani ponětí o tom, že by měl umět něco speciálního a ani trochu o to nestojí, ale tahle entita se za ním nehonila pro nic za nic. Pravděpodobnost, že si ho s někým spletl, neexistovala. Hyde má pravdu. Nechce být lovná zvěř. A mohl by jí být pro kohokoliv. Spoléhat se na něčí ochranu? Nesmysl, to už by to udělali. Už zase se dívá na jeho dlaň, která mu nabízí mnohé. Teď už váhá daleko méně. 

"Nechci nikomu ubližovat." Broukne, aby mezi nimi bylo jasno. Hyde mu slibuje, že u něj bude v bezpečí a to dokonce i přes to, co před chvílí chtěl. I to si kvůli němu odepře? Stačilo se tohle všechno otočit za tu chviličku, co spolu byli? Boo měl umřít, ale nestalo se to. Není pod lampou největší tma a nejvíc bezpečno v náručí nepřítele? A opravdu by se nenašlo kousek dobrého v bytosti jako je on? Co když našlo? Vždyť mu to Hyde dává najevo každou chvíli, i když tím sleduje vlastní cíle. Konečně mu svou dlaň podá a nechá se přitáhnout blíž k němu. Dosedne na pohovku vedle něj a zvedne k němu svoje oči. Dost důvěřivé oči. 

"Neměl bych dát výpověď, aby s tím počítali?" Pípne a kousne se do spodního rtu. Opravdu má starost, aby si v hotelu poradili, byla to slušnost a navíc… 

"Ne?" Odpoví si sám docela tiše, ale stejně na něj upírá štěněčí pohled.

Hyde

Myslel si, že toho konečně Boo trochu nechá a nepřijde další dvacet tisíc otázek. Má pocit, že mu z něj za chvíli půjde hlava kolem. Copak on je nikdy nepřestane pálit jednu za druhou? Jak kdyby na tom všem záleželo. Hlavní je, že jsou tady a mají ještě spoustu věcí na práci. Samozřejmě, až po zábavě. Ale ne, on si prostě nedá říct. Hyde protočí očima v sloup a sáhne vedle pohovky, teda spíš napůl za ni, kde je malý bar, který otevře a vytáhne malou lahvičku. Miluje tyhle hotelové vymoženosti. Mohl by jich mít v domě stovky a stejně ho nepřestanou bavit. Škoda jen, že se nedokáže skoro opít. Bude mít příjemnou náladu a možná bude o trochu rozvernější, ale to je tak všechno.

"Co je ti po nich? Jim si byl celé roky úplně ukradený." Protočí nad ním očima v sloup. To je jim podobné. Někoho stvoří a dělej si, co chceš, hlavně nedělej ostudu. On se o své hračky staral, učil je žít a…No dobře, ne vždycky to dopadlo, jak chtěl, ale nikdy je nenechával svému osudu. Ten Boogieho je vlastně sebevražedná mise. On by to za to rozhodně označil.

"Mám jich tolik, že bychom nedělali celou noc nic jiného a já pak nemám vůbec dobrou náladu." Podívá se na něj takovým způsobem, který jasně značí, že to rozhodně nechce zažít. Třeba si konečně vzal ponaučení z jejich společného cestování a nechá to být. O jméně se zatím bavit nebude, pořád čeká na tu správnou chvíli. Přece jen to jeho už mělo nějakou moc a nevěděl ho zdaleka každý. Ne každý byl natolik zkažený, aby si ho zasloužil.

"S tím darem, který jsi na mě použil v té uličce. Pěkně jsem se proletěl, jen co je pravda." Prozradí mu malinko víc a ušklíbne se.

"Že se nestydíš, takhle zacházet s tím, kdo tě v noci přepadne. Zničil jsi mi oblečení." Obviní ho ale v očích má nadšené plamínky. Jen ať ničí, on se milerád koukne.

"Zatím jsi ve stádiu, kdy se objeví, jakmile jsi na pokraji. To můžeme společně změnit. Naučím tě ji ovládat." +Opatrně.+ Dodá si v duchu. Ještě si není jistý, že je Boogie opravdu jeho. Sám potřebuje zjistit, jak dalece jeho schopnosti sahají a na co si dát pozor.

"Ale pochybuju, že bych byl zklamaný." Zavrtí nad tím hlavou. Boo se konečně odváží a za pár sekund cítí teplo jeho těla. Přitáhne si ho částečně na svou hruď a jen stěží odolává pokušení si zopakovat to, co se dělo v jeho domě v Tokyu. Prozatím si vystačí s hlazením po Boogieho těle a nakonec skončí na jeho zadku, který si neodpustí sevřít. Aspoň jednu polovičku pro ten pocit. Musí se zasmát, když dojde na výpověď. Boo si v první chvíli odpoví sám a snaží se dál, aby mu to dovolil.

"Pošlu tam někoho, aby to udělal za tebe. Chci tě mít pod dohledem." Nastíní mu, jak budou probíhat další dny. Je to jako na houpačce, ale on má rád podobný život. Dokud si nebude jistý, že ho Boo nezradí, nedá mu prostor k ničemu.

"Najdou si za tebe náhradu, za dva dny si na tebe nevzpomenou. To jsou lidé, dělají, co se jim hodí." Pokrčí nenuceně rameny. Už viděl tolik, že mu jeho názor jen těžko někdo vyvrátí.

"Najdi jejich slabost a prodají úplně kohokoliv i své vlastní dítě." Mlaskne si s jistou spokojeností.

"A tohle na mě vůbec nezkoušej." Zamračí se na něj, když vidí ten pohled.

"Jestli to na někoho platí, tak na mě vůbec." Už se malinko šklebí a špulí pusu, jak ho bere nutkání mu na to nakonec kývnout. Okázale se ohlédne ven z okna, aby ho neviděl a nakonec stočí oči zpátky k němu.

"Tak fajn, můžeš tam ráno zavolat." Málem se plácne do čela. Být to kdokoliv jiný, prostě řekne ne a hotovo, tak co se to děje? Podívá se kousek výš, kde už si pohrává s Boogieho temnými, pomalu schnoucími prameny. Líbí se mu to, dokonce se na chvíli ztratí ve svých vlastních myšlenkách. Pak klesne očima na jeho rty a prostě neodolá. Tentokrát si to chce mnohem víc užít a už nikam tolik nespěchá. Stejně z toho nic nebude, asi by ho vážně zabil. Věnuje mu několik skoro až líných prolnutí, než se mu zblízka podívá do očí.

"Hyde. Jsem Hyde, budeš si to pamatovat Koloušku?" Pravý koutek se mu pozvedne.

"Vyslovíš to jméno a už ho nikdy nezapomeneš. Jakmile ho vyslovíš, už tě vždycky najdu, i kdyby ses schovával sebelíp." Prozradí mu i další střípek, který by asi měl vědět. To, že by ho mohlo zakrýt mocné světlo, mu neřekne. Co on ví, jestli by ho hledal nebo ne. Přiblíží k jeho rtům lahvičku se zlatavou tekutinou.

"Napij se. Zahřeje to a bude se ti mnohem líp spát. Noční můry ti se mnou nehrozí. Já jsem ta nejhorší, která tě může potkat. Můžu ti to klidně hned ukázat v ulicích tohohle města, ale věř mi, že bys pak neusnul dlouhé roky." Naráží samozřejmě na jeho nedotčenou dušičku. On sám si to nejspíš užije, až opravdu usne.

"Je tu mnohem větší postel, než u mě doma. Chceš ji vyzkoušet?" Už zase ho svádí a tón jeho hlasu se změní.

"Klidně si tě tam odnesu." V očích se mu blýskne.

Boogie

Nasadí zaražený pohled, když mu Hyde řekne, že byl těm lidem tak dlouho ukradený. On si to nikdy nemyslel, ale… mohla to být pravda? Říká to jenom tak nebo skutečně něco ví? Pracoval pro ně přece tak dlouho a i když byli přísní, chovali se k němu fér. Nebyla to zrovna druhá rodina, ale to v práci ani nečekal. Na ty nepřátele by mu nejraději řekl, že by třeba bylo nejlepší žádné si nedělat, ale teď, když už věří tomu, kdo Hyde je, si něco podobného opravdu nedovolí. Zatím vůbec nestojí o to být jedním z nich. Když Hyde začne mluvit o tom, co se dělo v uličce, Boo doširoka otevře oči a hledí na něj, jako by se chtěl přesvědčit, že si z něj Hyde nedělá dobrý den. Nic z toho si nepamatuje, ale nejspíš to bude pravda. 

"Myslím, že můžeš být v klidu, nemám ani ponětí, jak jsem to udělal." Hlesne a sklopí oči. Hyde mu to ale začne okamžitě vysvětlovat. Pořád mu to přijde příliš neuvěřitelné, ale zaobírá se tím v myšlenkách tak silně, že ani příliš nevnímá tu jeho bloudící ruku. Dokud nestiskne jeho zadek. Okamžitě vystřelí pohledem k tomu Hydovu, ale on mu odpovídá jako by se vůbec nic nedělo. Chce ho mít pod dohledem? Jako kdyby snad Boo měl kam utéct, ale možná, že když ho hledal on, hledá ho i někdo jiný a on už chápe, že moc nestojí o to, aby se mu to povedlo. 

"To není pravda. Je plno lidí, kteří by to nikdy neudělali." Má tendence bránit lidské pokolení, i když ví, že v minulosti to bylo kvůli hladu docela běžné. Ale to bylo tehdy a plno rodičů naopak pro svoje děti životy obětovalo. I když ho Hyde napomíná, aby se na něj takto nedíval, stejně si nemůže pomoct a hledí na jeho profil, který je odvrácený, až do chvíle, kdy povolí. Jeho rysy ho znovu silně zaujaly, až z toho málem zapomněl, že vlastně na něco naléhá. Pak ale překvapeně zamrká a kouzelně se na něj usměje. Kývne hlavou a odvrátí pohled někam ke svému klínu, kde si spokojeně pohrává s látkou kalhot. Tak to přece jenom funguje. Z nějakého záhadného důvodu si může dovolit tohoto démona o cosi žádat, když bude opatrný a skromný. Cítí na sobě jeho oči a posléze i jeho dlaň na pramíncích vlasů, ale když se na něj chce znovu podívat, rovnou ucítí jeho měkké rty. Přinutí ho ihned zavřít oči a vložit do toho líného polibku prožitek. Drží si jeho tempo, dokud se Hyde zase mírně neoddálí a skoro se topí v jeho očích, které jsou tak blízko, zatímco mu prozrazuje své jméno. Není pravé, to je jasné, spíš přezdívka, kterou si nejspíš sám dal. Někdo skrytý ve tmě, vlastně se to k němu hodí. 

"Dobře." Řekne jenom. Možná by měl být rád, že je to takhle. 

"Funguje, i když není pravé?" I ta přezdívka má svoje kouzlo? A chce to Boogie říct? Nebylo by lepší, kdyby mu říkal nějak úplně jinak? Do pití alkoholu se mu příliš nechce, ale stejně ho poslechne a sáhne po lahvi. 

"Ne, to vidět opravdu nechci." Řekne měkce, ale přesto se pousměje. Trochu se začervená, když mu Hyde znovu začne navrhovat postel. Zavrtí hlavou. 

"Ne… zatím ne..." Špitne a klopí před ním oči. 

"Tedy… ne, že bych chtěl spát na zemi, já… to zvládnu tady." Poplácá dlaní o pohovku. 

"Sám… myslím sám." Říct větu, aby vás v ní démon nemohl několikrát vzít za slovo, je opravdu těžké.

Hyde

Boo mu potvrdí jeho myšlenku, že vůbec netušil, co se v té uličce stalo. Tím líp. Věří tomu, že bezpečně pozná, když mu lže a taky si domyslí, že spíš ani neví, jak se něco takového dělá. To ho taky bude muset naučit, jinak se dál nepohnou. To, že Boo netuší, jakou moc má mu dost nahrává do karet. Ukáže mu ji a zároveň to bude moct řídit a dám mu patřičný směr. Takový, který ho nakonec nehrozí. Přijde mu to jako skvělý tah, že ho nechal žít. Tedy prozatím. U jeho názoru na ostatní a to, co by udělali a co ne se jen pochybovačně zasměje. On moc dobře ví, čeho je člověk schopný. Jsou vlastně silní a zároveň neskutečně slabí. Je to taková dost nevyvážená kombinace, ale to je taky k jeho prospěchu. Když jeden ví, jak se přizpůsobit, dá se s nimi taky dost dobře manipulovat. Většina lidí v sobě má hluboce zakořeněný pocit ublíženosti. V rodině, u přátel, v práci…Vždycky se najde ten správný bod, který dokáže využít ve svůj prospěch. Za dlouhá léta a se svou přirozeností se ho naučil najít.

"Je jich jak šafránu, Boo-chan. Nebuď naivní." Usměje se na něj v podstatě vřele, jak kdyby konejšil malé dítě, které má svou pravdu. Zatím si to myslí, ale klidně mu ukáže věci na tomto světě, po kterých velmi rychle přijde o iluze a že jich má. Zatváří se tajemně při poznámce o jménu a s hranou nevinností pokrčí rameny.

"Těžko říct. Budeš to zkoušet? Malinko pokoušet osud?" Trochu víc se k němu nakloní, aby ho zase malinko vyprovokoval, ale je mu jasné, že minimálně dneska se o to nepokusí. To jméno bylo opravdu dvousečná zbraň. Jednou…Možná mu ho opravdu řekne, ale na to je příliš brzy.

"Až to budeš chtít zkusit, mysli na to že už jsem tě jednou našel a zvládnu to znovu." Varuje ho, aby bylo jasné, že z jeho dosahu se jen tak nedostane. Závisí na tom celá jeho existence, pravděpodobně. Obočí mu stoupá nahoru, jakmile dojde na tu postel a musí se opravdu upřímně rozesmát.

"Ty jsi neskutečný. Jeden zmíní postel a už myslí hned na sex." Tváří se, že Boo je tady ten zkažený a svede to všechno na jeho hlavu. Pak ale přikývne.

"Dobře, pro dnešek ti dám klidnou noc." Souhlasí nakonec i když dost neochotně. No co, tak si v noci udělá menší výlet do ulic a tam třeba své choutky zažene. Anebo si to prostě pro dnešní večer odpustí. +Dostává tě.+ Ozve se jeho podvědomí. +Ani náhodou.+ Brání se na oplátku. Několikrát se nadechne, jak kdyby pořád přemýšlel, než se mu v očích blýskne a pomalu pozvedne jeho tvář za bradu. Podruhé pomalu najde jeho rty svými a znovu si je patřičně vychutná, když však jeho víčka klesnou, svět se s nimi zhoupne. Není to tak nepříjemné, jak když v tom létají tisíce kilometrů a díky jeho nepatrnému vlivu mu to cestování trochu zpříjemní. Během vteřiny jsou v ložnici tohoto apartmánu. Hyde se opírá zády o čelo a Boogieho má přitisknutého k sobě.

"Odnesl bych tě, ale vypadalo by to vážně divně." Broukne melodickým hlasem skoro do jeho rtů, než se malinko oddálí.

"Tak už spi, Boo-chan. Dneska si užij klidnou noc, moc tě jich v budoucnu nečeká." Trochu ho postraší, aby si náhodou nemyslel, že mu to dá jen tak zadarmo a pak se vymaní zpod jeho těla.

"Dělám to jen proto, abys věděl, že se o své mazlíčky starám." Ukáže na něj ukazováčkem, když se zastaví v polovině ložnice. Prohlédne si ho, jak se válí v jeho posteli a s tichým povzdechem se otočí na patě.

"Sladké sny o mě." Popřeje mu ještě a vykročí z ložnice. Zavře za ním dveře, aby tam měl příjemnou tmu a sám se vydá na terasu, kde se opře dlaní o zábradlí. Vzhlédne k obloze, kde se odráží světla neonů 

"Nikdy nevyhrajete. O to se postarám." Zavrní nebezpečně, než se ďábelsky pousměje a pozvedne lahvičku, kterou si vzal po cestě ke svým rtům. Pije vždycky jen sám na sebe, na nikoho jiného. Jim na zdraví rozhodně připíjet nebude. Pak plynulý pohybem překoná zábradlí a zmizí ve tmě, aby dodal městu pod ním tu správnou hříšnou atmosféru. Je toho tolik, co by mohl udělat a musí to být něco opravdu pořádného, aby smazal své snad i dobré skutky pro toho Kolouška, ke kterému se jistě brzo vrátí.

Boogie

Možná jich je jako šafránu, ale tím Hyde vlastně přiznal, že jsou. Boo si hrdě myslí, že je jedním z nich. Pousměje se nazpět. 

"Asi ano." Řekne nakonec a může to znít trochu zlobivě, ale on pochybuje o tom, že by se mu podařilo Hyda neoslovit. Dřív nebo později by to podvědomě udělal tak jako tak, takže asi nemá moc smysl se tomu vyhýbat. Navíc, jak Hyde sám řekl, už ho jednou našel i bez podobné vazby, takže to nejspíš zvládne znovu. Okamžitě zrudne, když ho Hyde obviní, že hned myslí na sex. 

"Já? Za to můžeš ty! To ty od začátku něco zkoušíš a naznačuješ mi, že se tam spát rozhodně nedá." Pokusí se na oko dotčeně bránit. A ano, kvůli tomu hned myslí na sex, když se řekne postel. Chvíli si předstíraně prohlíží konečky svých prstů a uvědomuje si, že když se mu z mysli podaří vytěsnit fakt, co se dnes stalo a kdo Hyde je, vlastně je mu teď v tuhle chvíli vedle něj příjemně. Prostě… normálně. Obyčejně. To by mu asi neměl říkat. Pro sebe se pousměje, když mu Hyde slíbí, že dnes skutečně nic nebude. Drží démoni slovo? Snad ano. Přece musí mít nějaký kodex i oni, nebo ne? Nechá si znovu pozvednout bradu a políbit se na rty a s posledním prolnutím se mu znovu zblízka podívá do očí. Po každém takovém doteku se cítí trochu omámeně a o něco víc povolně. To jsou síly, které Hyde neustále používá, i když asi zrovna ani nechce a kterým Boo není schopný vzdorovat. A pak se to stane znovu. Je to jen zlomek toho, co před chvílí, ale stejně zatne konečky prstů do Hydovy kůže na prsou a trochu zmateně se rozhlédne kolem, teď už po ložnici. Není to ta v bažinách, bohu dík! Jsou nejspíš pořád v hotelu, tomto bytě, nebo co to vlastně je, ale Boogie už by se ani nedivil, kdyby to pro změnu bylo někde jinde. Jeho slovům se musí pousmát. To má pravdu, přece jenom je Boo minimálně o deset čísel vyšší. Ne, že by se tak i cítil. Nechá ho, aby vstal, zatímco sám sklouzne v posteli níž do polštářů a přitáhne si přikrývku až k nosu. Pozoruje ho, jak jenom tak kráčí po ložnici a jejich pohledy se ještě jednou setkají. Pak si ale dlouze zívne a jakmile zůstane v pokoji sám, doopravdy se ihned propadne do spánku. Měl by vyskočit na nohy, utíkat, podnikat cokoliv, i kdyby měl běhat po celém Vegas a na kolenou prosit všechny entity, aby mu pomohly, ale on prostě jenom docela obyčejně usne. Nebo možná neobyčejně? Může za to Hyde? Nebo celkové vyčerpání? Nebo něco docela jiného? Jeho spaní je navzdory všemu doopravdy klidné a plné příjemných snů. Ve většině z nich mu Hyde skutečně dělá průvodce, ale jen spolu mluví, někam ho vodí, jako by byli v jiném světě. Boo si bohužel nepamatuje o čem to bylo, i když se uprostřed noci probudí. Pořád je sám. Byt je zamčený a vysoko, ale kdo ví proč necítí žádnou paniku ani touhu odsud utíkat ani teď. V klidu se vysprchuje, najde něco čistého na převlečení a vrátí se do postele, kde znovu upadne do hlubokého spánku. V tomto se ocitne u nádherné jabloně s nezvyklými kořeny. Houpe se na ní jablko a když po něm chce natáhnout ruku, kolem kotníků se mu ovine hadí tělo. Hřeje… Když se Boo podívá dolů, zjistí, že má dvě hlavy. 

"Ahoj..." Osloví ho. Bohužel si nepamatuje jak. Tak malý kousek od odpovědi na něco moc důležitého. Bohužel…