Boogie x Hyde - Ale kdo by poslouchal, co máma říká. - část 3.

(Hydovo doupě)

Hyde

"Abstinent, nekuřák a pravděpodobně panic." Zopakuje si tiše Hyde pro sebe do nitra ložnice, kterou osvětlují spíš jen plameny krbu a komíhají se podle jeho nálady.

"Tak na tobě se ti pošuci pěkně vyřádili." Protáčí očima a směje se svému vlastnímu vtipu. Nejeden okřídlený by z Boogieho skákal do nebe radostí a zatím…Má ho tady on a nespočet dlouhých minut, kdy mu bude ukazovat mnohem příjemnější a temnější stránky života. Pořád věří tomu, že ho prostě zkazí. Co by to nezvládl, věnuje se svému umění už dost dlouho. Natahuje uši, aby slyšel kroky po schodech, ale zatím se nic neděje. Hadíma očima vidí, co Boo v kuchyni dělá a musí se rozesmát znovu.

"Voda? Neblázni, kdybys tušil, co v tom dělají ryby." Zavrtí nad ním hlavou. No a co, že je balená, určitě se neplete. Pohodlně se zavrtí na posteli s rukou pod hlavou a nechá víčka klesnout, aby zostřil svůj zrak, který je dole v obýváku. S tím, jak rozvernější náladu má, se mu přizpůsobují i světla. Kdyby ho napadlo, že stačí zhasnout, asi to udělá rovnou. Boogieho strach je vážně roztomilý a snad nikdy si nic podobného o žádném člověku nemyslel. On Boo taky není tak úplně člověk, ne v tom pravém slova smyslu. Jakmile se Boo pohne nahoru, opustí pomalu mysl hada, aby mu neublížil, protože je to přece jen jeho miláček, kterého tahá všude s sebou a občas ho někomu podstrčí, aby ho vyděsil a nahnal do své vlastní náruče. Někdy ho prostě nechá, aby si žil vlastním životem a dělal, co ho napadne. Jen čistě z nudy a pro pobavení na dlouhé zimní večery a že už jich zažil. Sledovat, jak dotyčný leze na skříň nebo propadá úplně hysterii je něco, co ho spolehlivě rozesměje. Pak se jeho nový objev zjeví v ložnici a vypadá malinko vyděšeně. Asi jako celou dobu, kdy je tady. Pozvedne nad ním obočí a rozesměje se naplno, jakmile dveře zavře.

"Ještě zamknout." Poradí mu pobaveně a asi se utopí v tom skvělém alkoholu, když vidí, jak reaguje na jeho skoro nahotu.

"Kdybych tušil, jak moc se ti budu líbit, svléknu se úplně." Neodpustí si poznámku, než nakloní hlavu na stranu. Možná by mohl…Nechal by se? Hyde stočí své oči na plameny v krbu, které se pořádně rozhoří a osvětlují místnost mnohem víc. Celý zbytek domu se ponoří do tmy. Pojistil si tím fakt, že Boo nebude chtít nikam utíkat. Pochybuje, že by strčil palec u nohy za práh dveří.

"Mám tu i lázeň na čokoládu, Boo-chan, třeba by ti přišla k chuti nebo mě, když tě jí pěkně poliju." Zkusí to vzít odjinud, než je cesta plná alkoholu. Může být na sladké a získá si ho tím víc. Nemluví nahlas, jen šeptá a nechává hlas dolehnout, až k němu. Společně s ním se přesune za jeho záda, objeme ho kolem pasu a položí bradu na rameno.

"Není to hřích, jestli se ti líbím. Je to přirozené a nemá smysl se tomu bránit." Začne ho nepokrytě svádět. Ano, zase. Rozběhne se dlaněmi po jeho břiše a nakonec zabloudí i pod látku jeho svršků.

"Jsi heboučký, nedotknutý, to mám opravdu rád." Pokračuje dál podmanivě a tentokrát se nenechá jen tak odradit.

"Když mi řekneš, co bys rád, můžeme z toho udělat nezapomenutelný večer. Copak by se ti to nelíbilo?" Odmlčí se na chvilku a zabloudí konečky prstů k lemu jeho kalhot.

"Bude se ti po tom krásně spát a úplně zapomeneš, kde jsi." Zapře se do jeho těla a víc ho k sobě natiskne, aby cítil na svém pozadí Hydův klín, který rozhodně není v klidu.

"Ale ne s kým." Dodá, aby bylo jasno, že tohle plánu určitě nemá. Jen ať si dobře pamatuje každý dotek a kdo mu je dává. Pak k němu třeba i přilne mnohem víc. Líbí se mu opravdu moc a je to pro něj požitek vnímat jeho vůni. Vůbec mu nedochází, že by k němu mohl třeba přilnout. Když ucítí za svýma nohama kraj postel, prostě ho vezme za vzdálený bok, otočí ho čelem k sobě a přitiskne se na něj znovu.

"Můžu zařídit, aby ti bylo pořádné horko a plameny ten důvod nebudou. Ne ty v krbu." Pošeptá mu skoro do rtů, když s ním provede menší otočku a místo toho, aby ho políbil, jej s hravým výrazem odešle do peřin.

"Je měkoučká, budeš u mě jako v bavlnce." Prohlédne si pozorně každou linii jeho těla.

"Normálně bych byl rád, že se válíš v posteli v oblečení, takový hřích." Koutky se mu pozvednou a v očích se rudě zablýskne.

"Ale teď ne, chci vidět, co mě ještě zaujme kromě očí." Klesne si na postel a začne se přesouvat po čtyřech nad Boogieho tělo.

"Mám pocit, že toho bude opravdu hodně." Mrkne na něj, když se konečně skloní a uzme si jeho rty. Jeho polibek je zkušený a nikam nespěchá, nechává do něj proudit část své aury, která ostatní svádí k nepravostem. Není si po tom všem jistý, jestli bude Boo reagovat stejně, ale zkusit to musel.

Boogie

"Máš pravdu!" Řekne a honem se natáhne po klíči a zamkne. Prostě pro pocit! +Právě ses zamkl v ložnici s psychopatem, co tě chtěl zavraždit a teď znásilnit!+ Křičí na něj jeho hlava, ale on už prostě neví kudy kam! Potřebuje se alespoň chvíli tvářit, že se vůbec nic neděje a je tady s nějakým kamarádem, jinak se prostě nervově zhroutí. Kéž by se ráno probudil, zjistil, že to byl hodně divoký sen a mohl jít normálně do práce! Chtěl někdy někdo jít tak moc úplně normálně do práce? Musí protočit očima nad Hydovou další poznámkou. Ještě, že teď k němu stojí zády, tak moc spontánní to bylo. Světlo ohně z krbu zesílí a společně s ním taky teplo. Celkově to vytváří příjemnou, bezpečnou a útulnou atmosféru, on by se nejradši zabalil do deky a prostě jenom spal. Konečně se po Hydovi ohlédne, když zmíní tu čokoládu a zavrtí hlavou. Po pravdě od té doby, co omdlel, neměl nic v puse, začíná mít hlad a čokoláda není to, co by člověk v takové situaci chtěl jíst. Nejspíš by ani nevnímal její chuť. Jen toho spoustu zhltl a pak by mu bylo špatně. Stočí tvář od něho ke krbu, ale než k němu stačí vykročit, Hyde se ocitne těsně za jeho zády a obejme ho kolem pasu. Boo strne a doširoka otevře oči, ale víc se ani nehne. 

"Nemám strach, že by to byl hřích..." Slyší říkat sám sebe, ale asi s tím neměl začínat, jak mu teď bude vysvětlovat, že k sobě přece nic necítí a že ho Hyde spíš děsí, než aby ho přitahoval? A pak takové ty skoro nepodstatné otázky jako je pohlaví a podobně… Zlehčuje si to své vlastní mysli. Klesne očima k jeho dlaním, když ho začnou hladit po těle a na chvíli zadrží dech. 

"No já..." Prohlášení o jeho nedotčenosti ho donutí zčervenat a trhaně vydechne, když se ho Hydovy dlaně dotknou i na holé pokožce. On by pro něj vážně udělal cokoliv? Žádné poutání k posteli, praktiky se spoustou krve a kde jaké jiné šílenosti, které by k němu seděly mnohem víc? Divné… 

"A proč musíme zapomínat na to, kde jsme? Nebylo by lepší být na místě, na kterém se nic zapomínat nemusí?" Nadhodí a opatrně se po něm ohlédne. Když mu chce tolik vycházet vstříc, tak proč si tedy neříct, co chce? 

"Vůbec si nejsem jistý, jestli budu fungovat tak, jak by sis zasloužil ty, když nebudu v prostředí, které bych si sám vybral." +Ty s ním vážně obchoduješ a artiklem je tvoje tělo???+ Díky tomu, jak moc teď vnímá Hydovo vzrušení, si vůbec nevšimne, že společně couvají směrem k posteli, až do chvíle, než musí udělat čelem vzad a podívá se rovnou do jeho očí. Je tím tak zaskočený, že se v příští vteřině bez odporu vyválí rovnou v peřinách. Teď už jde vážně do tuhého! Do slova! 

"Po-počkej!" Zvedne jednu ruku před sebe, když si Hyde začne klekat na postel, pokrčí jednu nohu v koleni a trochu se poposune dozadu, tedy dál od něho. Není mu to vůbec nic platné, postel není nekonečná a za chvíli už cítí Hydovy rty na svých. Vlastně mu tu skládá jeden kompliment za druhým a to je od okamžiku, kdy ho chtěl zavraždit docela pokrok. Ono se říkalo, že psychopati občas k někomu přilnuli, byli na něm závislí a tomu jedinému neublížili, ale nesměl je zradit. Boogieho podstata se umí bránit proti zlu, zaštítí proti němu svou mysl a nedovolí mu, aby s ním manipuloval. Jenže sex není zlo, je to úplně jiný druh magie a na něj Hydova aura začíná působit. Jako by si lízl nějaké drogy. Překvapí tím sám sebe. Kolem jeho vnímání se začnou omotávat šlahouny něčeho, co mu slibuje skutečně hluboké zážitky. Ale stejně! 

"Tak co bude s tím místem?" Vybafne na něj, když se odtrhne od jeho úst, zvedne se na předloktí a podívá se mu zblízka do očí. 

"Nebo nás odtud neumíš dostat?" +Ty hazardére!+

Hyde

Chvíli ho baví, jak mu Boo utíká, chvíli ho to neskutečně štve. Je to jak kdyby se nemohl rozhodnout, jestli si ho vezme i s protesty nebo to zkusí bez nich. Něco mu říká, že by měl možná šanci, kdyby byl pomalejší a opatrnější. Jeho podstata mu ale napovídá, že by se vůbec ptát neměl a čekat na souhlas už vůbec ne. U všech temnot, on ho snad nakonec poprosí, aby přestal dělat drahoty a mohli si to oba užít. Už jen Boogieho měkké rty jej přemlouvají, aby ho prostě stáhl pod sebe, něčím mu tu pusu převázal a pustit ho, až bude jen vzdychat jeho jméno a že by to rozhodně dělal. Protočí očima v sloup a dlouze si vydechne, když přijde první otázka, která ho nutí počkat.

"Tak blízko." Prohodí si pro sebe skoro uraženě a pokusí se znovu dostat na jeho rty, aniž by mu odpověděl. Ale marně. Na násilí je ještě brzo, ale jakmile to bude Boo ještě chvíli protahovat, asi se k němu uchýlí.

"Dej mi pět minut a bude ti úplně jedno, kde jsme." Usměje se široce a pokusí se k němu nenásilně dost podruhé. Už by se ho skoro dotýkal rty, když přijdou další slova a on začíná přemýšlet, kde leží nejbližší páska. Asi v tom sklepě, kde naposledy někoho přivazoval. Dalo mu to mnohem míň práce, než tohle ukecávání jeho nového kolouška. +Minimálně pět milionů tvorů už bys měl v kalhotách a ty to zkoušíš právě s ním?+ Baví se na svůj účet a má pocit, že za chvíli už vážně vybouchne, otočí ho na břicho a způsobí mu pořádný atomový výbuch a že už nějaký viděl. Vzdá to na pár vteřin, kdy obrní sám sebe, aby nebyl příliš hrr a posadí se na paty.

"Na co mám pořád čekat? Mám sice celá staletí, ale to neznamená, že mi mezitím uvadne." Protáčí očima v sloup a promne si tvář v dlaních. Začíná být naštvaný sám na sebe, že si do postele vzal zrovna jeho. +Stojí ti to za to? Kšefty se světlem?+ Plivne si v duchu na všechny okřídlené, co mají vážně pitomý smysl pro humor a poslali mu do cesty zrovna někoho s kým si ani…Nové protočení očí v sloup.

"Kašleme na to, co si zasloužím nebo ne. Jsi hodný…" To slovo mu moc nejde přes pusu.

"Že máš starost o můj prožitek, ale mně stačí pár pěkných orgasmů a budu fakt spokojený." Už se zase přesouvá na všechny čtyři, aby se dostal nad něj. Dlaň putuje po stehnu, ale zase z toho nic není.

"Já ti tu pusu zacpu a bude mi jedno čím." Začíná být netrpělivý. Trpělivost nikdy nebyla jeho silná stránka a to se teď projevuje naplno.

"Tak fajn." Rozhodí rukama, když dosedne na paty.

"Nejsem idiot, chtěl bys do vlastní postele co?" Podívá se na něj trochu pozvednutou bradou, než si prohrábne dlaní tmavé prameny.

"Můžu nás dostat úplně kamkoliv, ale do tvojí postele nechci. Bude určitě malá, zdi vymalované kytičkami a povlečení s medvídky." Rýpne si do něj a horečně přemýšlí, kam by ho vzal. Jeden přesun, Boogiemu se obrátí žaludek a bude z toho houby, musí prostě šetrně.

"Nebude se ti to líbit, ale když chceš." Varuje ho napřed a přemýšlí dál. Napadá ho spousta míst, ale silně pochybuje, že by Boo chtěl souložit třeba na hřbitově. Ve svatyni? Ne, s tím ho taky pošle do háje, ale tam to bylo skvělé, už je proto, že ji pěkně znesvětil. A pak ho to konečně napadne. Je to dost daleko ale je to místo, kde by se mu možná mohlo líbit. Pár týdnů už se tam neukázal, ovšem to město miluje. Je plné hříchu, lehkých holek i kluků a hazardu. Prostě ráj pro něj. Koutky se mu zlověstně zvednou nahoru, když se zase pomalu přesune nad něj.

"Vezmu tě na jedno místo, ale slib mi, že jestli ti brada klesne úžasem, uděláš úplně všechno." Natáhne k němu ruku.

"Z tohohle není cesty zpět. Znáš ty báchorky o smlouvě s Ďáblem?" Odmlčí se na chvilku a bez váhání mu vtiskne dlaň do té jeho.

"Nikam mi neutečeš." V očích mu zahoří rudě, než se přitiskne na jeho rty v dalším vášnivém polibku, který mu snad zpříjemní cestu. Je to jen mžik a pro Hyde nic neobvyklého, když kolem nich proletí spousta kilometrů a oba dva se objeví v bazénku v jeho oblíbeném apartmánu. Sám si poklidně stáhne už mokré prádlo a pohodlně se opře předloktími o kraj. Je tu naprosto luxusní výhled na město plné neonů, které ozařují noční oblohu.

"Měl jsi mě nechat tě svléknout. Smůla, teď už to dolů bude muset." Sjede ho hladovýma očima od hlavy a ž k patě.

"Tak co, vyhrál jsem?" Zeptá se ho narovinu. Pokud zalže, vlastně vyhraje, protože i to by se mu líbilo. Pokud s ním souhlasí, vyhrál taky. Není nad to, když jsou obě dvě odpovědi dobře.

Boogie

Boogie nemůže uvěřit tomu, že by to snad mohlo mít nějaký efekt. Hyde si skutečně sedá na paty a dívá se na něj z větší vzdálenosti, i když si u toho zrovna mne obličej v dlaních a pořád si stěžuje. Že by na něj měl Boo skutečně nějaký vliv? Jakmile mu začne vyhrožovat, že mu tu pusu zacpe, po zádech mu přeběhne mrazení a lekne se, že to možná doopravdy přehnal, ale pak se ozve to jeho Tak fajn a Boo překvapeně zamrká. Cítí se tak nějak odhaleně, když se Hyde dovtípí toho, co po něm vlastně chce a ani netuší proč. Přikývne na jeho slova, ale nasadí výraz kotěte na dešti, když mu Hyde začne vyjmenovávat, co všechno by u něho doma našel. 

"Nemám na zdech kytičky." Odporuje mu tiše, ale o velikosti postele a povlečení už raději mlčí. Skoro se trefil. 

"Co se mi nebude líbit?" Hlesne, ale Hyde mu neodpoví a místo toho s ním začne sám smlouvat. Boogieho oči klesnou na nataženou ruku a v žaludku ho zalechtá. Udělá úplně všechno? Ne, na tohle se mu tedy kývat opravdu nechce, ale zároveň to zní jako vážně úžasné místo a to tak, že i pro něj, když mu má brada klesat úžasem. Všechno je lepší, než tohle shnilé vězení. Nakonec mu svou dlaň rozechvěle podá. A v okamžiku, kdy Hyde přitiskne svoje rty na jeho, se stane něco neuvěřitelného. Všechny vnitřnosti se mu obrátí vzhůru nohama. Má pocit, jako by se ho něco snažilo protlačit dírou o průměru jednoho centimetru. Rve ho to dovnitř, až to bolí, jeho mysl je ještě v ložnici v bažinách, ale tělo už někde úplně jinde a k tomu ten šok, když se z ničeho nic ocitne rovnou ve vodě. Nečeká to, takže zapluje pod hladinou, děsivě si lokne a úplně bez sebe se odrazí nohama ode dna, aby se pokusil popadnout dech. Strašně kašle a nějakým zázrakem se mu podaří zachytit dlaněmi okraje, ale šok ještě nekončí. Skrz oponu mokrých vlasů zírá někam do prázdna před sebou a jeho hlava si není schopná uvědomit, že nevisí někde na okraji střechy, ale je v bezpečí bazénu. Tedy bezpečí… před chvílí se málem utopil. A k tomu fakt, že se právě ocitl na úplně neznámém místě. Naprosto mimo všechny smysly se mu podaří dostat k okraji bazénu a vydrápat se na něj. Vyčerpaně se převalí na bok, dýchá jako by měl souchotiny a zírá před sebe. Do jeho těla se dá okamžitá zimnice. Ať už chtěl Hydem tímhle dokázat cokoliv, právě si tu noc plnou vášní nejspíš sám podkopal. 

"Tohle se neděje..." Mumlá Boo pořád dokola a objímá svoje tělo rukama. Má šílené halucinace nebo se svět prostě zbláznil, ono je to jedno. Zavře oči a na tvářích ho zapálí horké slzy. Teď už ale začíná pomaličku věřit. Tomu, že existuje svět, který dosud neviděl, vlkodlaci, nejspíš kouzla, možná i tomu, kdo Hyde doopravdy je… a pokud je to pravda, měl by snad chtít raději umřít. Slyší jeho slova dožadující se výhry, jako by Hyde snad nemohl čekat, co s ním tohle všechno provede, ale vůbec není schopný se ani pohnout, natož, aby na ně nějak reagoval. Teprve po několika dlouhých minutách se promočený jako myš dostane na všechny čtyři a ohlédne se po něm. 

"Sliboval jsi odpovědi na moje otázky a ještě jsi mi žádnou nedal." Řekne tiše a trochu ochraptěle. 

"Proč chceš zrovna mě?" Položí mu další.

Hyde

Hyde jen nepatrně pozvedne obočí, když se Boo topí v bazénu. Asi by ho za chvíli sám vylovil, ale nechává ho, aby se s tím popral sám. No co, třeba si příště rozmyslí trvat na svém. Takový malý pomstychtivý pocit. Koutky se mu nepatrně zvednou, jakmile se dostane nad hladinu a vidí, jak se třese. Malé vyděšené kuřátko. Nechce ho podceňovat, ale zrovna teď nevypadá jako někdo, kdo by mu kdy dokázal ublížit. Ještě jeden takový přesun a zničí ho.

"Varoval jsem tě, že se ti to líbit nebude." Pokrčí rameny a ohlédne se přes rameno, aby nahmatal krabičku cigaret. Kochá se pár vteřin výhledem na svítící město, než svůj pohled zase pomalu stočí k němu.

"Ale děje. Vítej v realitě, Boo-chan. V takové, kterou někteří za celý život neuvidí a pak si na nich něco pěkně smlsne." Zasměje se tiše, protože si na pár případů vzpomíná a jsou to rozhodně skvělé vzpomínky. Vloží si pomalu cigaretu do koutku a přemýšlí, kde naposledy nechal nějakou dobrou lahev, ale všechny jsou moc daleko. Nikam se mu nechce. Ne teď, když to vypadá, že Boo díky strachu skočí z tohohle skvělého balkónku. Málem se udusí dýmem z cigarety, když dojde na otázky, které mu nezodpověděl.

"Ty máš teda kuráž. Málem umřeš strachy a stejně si nedáš pokoj. Asi ti to nestačilo hm?" Uchechtne se krátce, než nechá cigaretu v koutku a s napnutím svalů na pažích dosedne na okraj bazénu.

"Nechceš si radši užít výhled a trochu zábavy. Jsi v největším městě plném hazardu a ty se ptáš na tohle?" Protáčí nad ním očima už po několikáté. Už je mu jasné, že si dneska nic neužije a štve ho to a zároveň nemá chuť podnikat něco násilnického. Vlastně už mu udělal dost.

"Vlkodlaci jsou nejlepší adepti na podobné hrátky. Dají se snadno ovlivnit, asi ta zvířecí část. Většina bude vždycky malinko tíhnout ke zlu. Moje původní myšlenka byla, že je přetáhnu na svou stranu, aby tě našli. Byl jsem rychlejší, ale upouštět od toho nebudu. Tím, co jim vkládám do hlavy, mi brzo budou naslouchat úplně a trochu pocuchají nervy mým nepřátelům." Začne s první otázkou, kterou si pamatuje. Tahle je ta jednodušší. Není si úplně jistý, že by mu na tu druhou měl říkat pravdu. Co když ho otočí proti sobě? Má Boo v tomto stádiu tolik síly, aby ho dokázal zničit? Pořád má pocit, že o jeho schopnosti tu jde. Jenže, co když je to malinko jinak? Ne to ho vůbec nenapadne. Nakonec se dostane na nohy, pomůže na ně i Boogiemu a vezme ho pod křídlem. 

"Pojď dovnitř. Jinak se ti rozpadnou kosti tím, jak se třepeš." Ne, tohle není vůbec o starosti, ale když už si ho chce vychovat, přece mu neumře tak pitomě. On má přece rád své mazlíčky. Dotáhne ho až do nitra luxusního apartmánu a na chvíli zmizí. Vrátí se se suchou dekou a novým oblečením.

"Tak to shoď." Pobídne ho a jen tak se projde po bytě, aby si zašel pro volné černé kalhoty. Víc toho nepotřebuje.

"Ale jestli chceš umřít ještě dneska, tak si v tom zůstaň." Rýpne si do něj a jakmile se vrátí, usadí se na pohovku.

"Líbíš se mi." Prohodí a je to sice pravda, ale oproti tomu, co by mu měl prozradit, je to spíš vtip. V očích se mu zablýskne a už se válí na velké luxusní pohovce.

"Jsi jediný svého druhu. Jsi člověk, ale s darem, který nemá jen tak někdo." Udělá to trochu jinak. Ani pravda ani lež, jen to co se mu hodí.

"Vlastně jsem za dlouhá staletí nepotkal nikoho, jako jsi ty. Snažil jsem se tobě podobné stvořit, ale neměl jsem štěstí. Něco tomu vždycky chybělo." Další část jeho života, kdy se snažil stvořit někoho, kdo by za něj později bojoval. Nejblíže byl Uru, ale ten… Několik nadávek mu proběhne hlavou a v očích rudě zasvítí.

"Teď tu mám tebe. Už mi konečně věříš, co po tomhle světě kráčí a nevím…Chceš být jenom lovná zvěř nebo bys rád využil svůj potenciál?" Láká ho k sobě malinko jinak.

"Pojď za mnou a nech se vést. Provedu tě nocí, ukážu ti její krásu a nakonec se budou bát tebe a ne ty jich." Natáhne k němu dlaň.

"Mohl jsem tě zabít už tolikrát a neudělal jsem to. Není na čase mi začít věřit?" Pozvedne koutky ve smyslném pousmání.

"Mám tu hezky teploučko, jako u krbu." Nechá teplo proudit skrze dlaň, aby teplejší závan mohl cítit i Boogie.

"Budu tě svádět, o tom nepochybuj, ale možná…Opravdu jen možná tě dneska nechám spát."