Mana x Tora - Ale pomůže, jen musí být dost pevná. - část 3.

(Toulouse)

Tora

Jindy by ho asi vytočil některými řečmi, které vedl, než se mu rozhodl říct, co v tom všechno je. Mana si je jistý sám sebou, ale to on nikdy příliš neuměl. Nevěřil tomu, že spolu byli v ložnici ten první večer a stejně se ho nedokázal vzdát. Pokaždé, když nad tím přemýšlí, nedokáže pochopit, proč zrovna on sám. Je to neskutečný pocit a stejně se občas přistihne, že tomu nevěří. Když je s Manou sám, je všechno v pořádku, jakmile se přidá někdo jiný, pochybnosti ho doženou rychleji, než by čekal. Je to zvláštní kombinace, asi se vážně jednou zničí navzájem, ale…Nechce to jinak. To proto dneska vyjel, jinak bojovat neumí a vzdát se snad poprvé v životě nechce. On sám nevnímá nic, jen Manu a to, co mu chce říct. Čeká úplně všechno, hlavně další narážky nebo přilévání do ohně, ale to se nestane. Je mu vděčný, protože není zrovna ve stavu, kdy by znovu vybuchl. Tedy možná ano, ale spíš by se otočil na patě a prostě odjel. Ale kam? Domů, kde ho nic moc nečeká? Nemůže pracovat a moc mu toho nezbylo. Koutky se mu zvednou vzhůru, když přijde věta, jestli ho vůbec zná.

"Někdy si říkám, jestli mě vůbec znáš." Zopakuje po něm, protože i Mana by měl už dávno vědět, jak vnímá sám sebe. Přece na to tolikrát narazili a stejně jsou v tomhle ohledu oba slepí. Mana mu taky říkal, že se mu líbí on a ne nikdo jiný. Proto si ho vybral a proto…Jsou spolu. Tedy, snad ještě jsou. Shlédne ruce na své hrudi a přitiskne ho majetnicky k sobě ještě blíž, než pomalu vzhlédne.

"V tom případě, asi nakupovat nepůjdu." Zavtipkuje trochu a je vidět, že se trochu sbírá ze země, na kterou ho Klahův příchod dostal. No tak dobře, on se možná konečně uklidní, ale jen na chvíli, aby bylo jasno. Druhou dlaň položí na Manova bedra a začne s ní pomalu stoupat nahoru, aby se mohl zase vrátit dolů a zasekne se až na jedné z poloviček, za kterou ho přitiskne k sobě. Začíná mít pocit, že tohle skončí klasickým usmiřováním. Nadechne se, aby mu odpověděl, že se příště udrží a nic podobného neřekne, aby neměl důvod mu to neříkat hned. Všechny poznámky a možná i malá výčitka, že mu to mohl říct rovnou, se ztratí v polibku, u kterého si zamručí jako raněné zvíře. Tohle na něj působí nejvíc, pak už nepřemýšlí nad ničím jiným. Jakmile se Mana odtáhne, podívá se u do očí a koutek se mu pozvedne s provokativním pousmáním.

"Tak dobře, já počkám po focení." Provokuje ho schválně.

"A pak si vyberu odměnu." Teď už se usměje opravdu, protože je mu jasné, co přijde a navíc ho prostě baví Manu malinko dráždit.

"Začíná mě zajímat, co by se mohlo stát, kdybych se opravdu neudržel." Tohle už je jen další poznámka, aby zjistil, co by mu provedl, kdyby toho nenechal. Povolí své sevření, aby s ním pak mohl trhnout proti sobě a udělat tuhle chvilku mnohem víc vzrušující.

"Ty ale víš, jak mě udržet daleko od něj, hm." Prohodí v blízkosti jeho rtů.

"Já totiž vážně potřebuju neustálý dohled a tu krabičku jsem taky pořád nedostal." Dostává se do stádia, kdy je mu zase jedno, kde jsou a nejsou. Kdyby to udělali tady, rovnou na to stole a na těch pitomých taškách, které tu Klaha nechal? Koutky se mu znovu zvednou, jak se mu ta myšlenka zalíbí.

"Víš, že jsi neskutečně sexy, když se na mě zlobíš." Složí mu kompliment, než ho začne tlačit svým tělem ke stolu.

"Seděl jsem vedle tebe v letadle tak dlouho, cesta sem netrvala zrovna chvíli a už jsme tu několik desítek minut a pořád se musím držet zpátky." Šeptá mu do rtů, než společně narazí do desky stolu, na kterou ho vysadí. 

"Už mě to nebaví. Je čas na můj lék." Snaží se ho tu svádět a mezitím se pasuje mezi jeho stehna, která ho nutí dát daleko od sebe. To, že u toho nejspíš něco převrhli jej mimo jeho vnímání. Ale to řinčení by asi přeslechl jen hluchý, no a on v tuhle chvíli. Vezme ho se silnějším stiskem za stehno, než se pustí do jeho rtů se vší vášní a touhou, která se v něm vzala snad odnikud. Prsty druhé ruky jej provokuje u lemu korzetu, jak kdyby se chtěl znovu dostat k té krabičce, ale…Tak nějak ji v tuhle chvíli k životu nepotřebuje.

"Jaká je pravděpodobnost, že sem někdo přijde?" Zeptá se ho provokativně, než vyjede po stehnu výš a sáhne mu rovnou do klína. Ta chvilka na festivalu…Klidně si ji připomene znova, tam je taky málem nachytali. Povzdechne si, jakmile ho znovu políbí a pak si krátce opře čelo o to jeho.

"Buďme zase jenom spolu, aspoň na chvíli." Tohle zní trochu jako prosba, která se do jeho hlasu dostala ani neví jak.

Mana

Cítí, jak mu po zádech přejíždí Torovy dlaně a tiše si povzdechne, když se jedna z nich konečně zastaví na pozadí. Ale ano, už ho zná, ale stejně se mu jeho absence sebevědomí pořád nelíbí. Nemá k ní vůbec žádný důvod, ale vážně mu něco takového chce říkat on sám? Ten, který na veřejnosti pro jistotu vůbec nemluví? Nejvyšší čas, aby se v tomto malém problému přestali vrtat a věnovali se příjemnějším věcem. Tora má zdá se moc dobře jasno v tom, které to jsou. 

"Ne, nakupovat nepůjdeš. Jestli tě někdo bude oblékat, pak to budu já. Nebo svlékat..." Asi vůbec není potřeba ho dráždit, ale stejně… Trochu udýchaně se od něho po tom polibku odtáhne a pousměje se. 

"Ani po focení… Na podobná zranění se nevztahuje pojistka." Předstírá starost o Klahu a na okamžik skloní hlavu. 

"Jakou odměnu bys ještě chtěl? Za to, jak nejsi ani na chvíli hodný? Obcházíš můj personál a taháš z něj cigarety, piješ přede mnou litry kávy, dráždíš moje modely… mě..." Vyjmenovává dlouhý seznam jeho prohřešků a to se ještě vůbec nedostali k tomu, jak je v poslední době nerudný. Věnuje mu další povzdech, když s ním Tora tak prudce trhne proti sobě a v jeho očích rozeznává každou jednotlivou linku a přechody odstínů, jak moc je blízko. Skoro se rty dotýkají a on cítí to jemné brnění před bezprostředním dotekem. 

"Tu ani nikdy nedostaneš." Slibuje mu šeptem a pak musí začít couvat před Torovým tělem. Pevněji se ho chytí za tričko na hrudi. 

"Jsem rád, že se ti to líbí. S tvým stylem chování si toho asi užiješ docela dost." Slibuje mu krušný život po svém boku, dokud nenarazí pozadím o desku stolu. Krátce se rychle ohlédne. 

"Tady ne." Varuje ho hned, ale tón jeho hlasu nemá takový důraz a kromě toho, jeho tygra by nejspíš nezastavilo, ani kdyby začal křičet o pomoc. Upřímně, přišel by vůbec někdo? Saga a Nao by u vchodu všechny ubezpečovali, že to je v pořádku, je mu to úplně jasné. V příští vteřince už ho Tora vysazuje nahoru a nekompromisně se vtěsná mezi jeho stehna. Ne, že by se Mana nějak zvlášť bránil, ale v žaludku ho znovu silně zabrní a honem se rozhlédne. 

"Mám tady všechny zaměstnance! Neustále někdo chodí tam a zpátky!" Začíná se zlobit, ale při tom už protahuje paže kolem jeho krku, aby se mohl přitisknout k jeho horkému tělu. Miluje ten pocit. Je proti němu o hodně štíhlejší a dodává mu to ty správné prožitky. Stůl mu málem podjede pod zadkem, když si ho Tora za stehna přitáhne k sobě, až u toho něco shodí. Těžko říct, co to bylo. Od svačiny se tu válelo dost nádobí a pak taky spousta tašek a pracovních věcí. O kus dál je dokonce i počítač. Tora začne Manovy rty drancovat, jako by spolu byli snad poprvé a on mu začne ihned stejně intenzivně odpovídat. Má v sobě ještě adrenalin z předchozího rozhořčení a Torova ruka na korzetu je dráždivá. 

"Opravdu veliká. Asi tak stoprocentní." Odpoví mu udýchaně, ale jenom to, protože už ho musí zase líbat a prsty vášnivě zajíždí do tmavých pramenů jeho vlasů. Propne se proti němu a zvrátí hlavu dozadu na lopatky, když ucítí jeho dlaň přímo v klíně. Nejraději by ho odtáhl někam do soukromí, protože z tohohle by mohlo být opravdu velké extempore. Pak ho ale Tora překvapí. Znovu se narovná, opřou si čela o sebe a v Manových očích se ocitne cosi zaskočeně zamilovaného. Vždyť přeci jsou jenom spolu. Celý ten čas jeho rekonvalescence spolu žili, jako kdyby se k sobě nastěhovali. 

"Budeme." Slíbí mu přesto. Ví, co tím myslí. Už žádné vměšování. Nikoho. Ani kluků, i když je mají oba opravdu rádi.

Tora

"Tady ne?" Obočí se mu zvedá, protože na festivalu to byl Mana, kdo si vybral malou místnost, kde bylo všechno slyšet. Někdy ho dokonale překvapení, jak se snaží tvářit, že se mu to celé nelíbí. Ale ono libí, vidí mu to na očích. Na chvíli nechá klín klínem a užívá si celé jeho tělo, jak kdyby se ho doteď pořádně nedotýkal. Je to neskutečně návykové. Mana je snad jediný, koho by za ty cigarety a litry kafe klidně vyměnil. To proto se mu do dneška dařilo s tím úspěšně bojovat. On bude příčinou, když přestane, stejně tak bude nejspíš hlavním důvodem, proč si zapálí. Jeho povaha a taky to, jak moc na něj dokáže žárlit. Je to šílená kombinace ale on už dávno ví, že bez ní nemůže žít. Kdyby to bylo jinak, asi už se dneska sbalí a prostě pojede domů. Kdyby mu na Manovi nezáleželo, asi nad tím mávne rukou. Jak uměl být výbušný, tak dokázal být i pěkně flegmatický.

"Bojíš se, že někdo uvidí můj nahý zadek?" Teď je to on, kdo se pustí do provokací. Ať se klidně podívají, mnohem víc by mu vadilo, kdyby viděli ten Manův. Ale v první chvíli to asi přežije, pak bude zase nevrlý. Jenže pak mu Mana oplatí vyznání a on se zvládne jen skoro zasněně pousmát. Jak kdyby žádný problém nebyl, jak kdyby si před chvíli nevjížděli do vlasů úplně jinak.

"Já se pokusím být hodnější." Jeho hlas o hodně změkne, i když touha je tam pořád. Nakloní se trochu víc, aby ho mohl procítěně políbit. Takový polibek mu ale nevydrží dlouho a už se pouští do mnohem vášnivějších vod. Za zadek ho chvíli tiskne k sobě, než se boky odtáhne a začne se pasovat se zapínáním jeho kalhot. 

"Nebudou chodit, když nás uslyší." Připomene mu, že k němu určitě všichni mají dost respektu, aby se téhle jídelně vyhnuli obloukem.

"Jeden by klidně v nejlepším přijít mohl." Neopustí si sovu vlastní provokaci. Třeba by konečně Klaha dal pokoj, kdyby je spolu viděl a přišel na to, jak jim to společně jde.

"Kašli na všechny, jsme tu jen my dva." Pošeptá mu do rtů a zamíří těmi svými stranou na jeho dokonalou šíji. Tím mu snad dostane z hlavy všechny myšlenky. Knoflík už povoluje, zip pomalu a opatrně taky. Teď už mu nic nebrání, aby ho nadzvedl a stáhl je pod zadek a pak od něj odstoupil a užil si pohled na to, jak kalhoty i prádlo opouštějí štíhlé nožky.

"Tohle bych si taky mohl natočit nebo vyfotit. To víš, katalog potřebuje odvážnější fotky. Tohle jen tak někdo nemá." Sjede očima celou jeho postavu. Na tom stole je příliš sexy, nedokáže se dlouho držet stranou.

"Mana-sama. Můžeš mi vyprávět, co všechno bych si mohl užít." Nezapomněl ani jedinou jeho provokaci. Dlaněmi přejíždí po nožkách a zvedá je nahoru, aby si je zaklenul za boky. Jen malinkou chvilku ho trápit, když on sám ještě zůstal oblečený. 

"Teď budu dráždit jenom tebe." Broukne mu zase do rtů, když už má zase dlaň v jeho klíně, prsty bez váhání objeme jeho chloubu a začne mu všechny provokace, které by jistě dostal zpátky, gumovat z hlavy plynulými pohyby nahoru a dolů.

"Ale pokud ti to přijde málo, můžu se ještě pokusit vydolovat tu krabičku." Dodá, aby to náhodou nebylo moc málo a skloní se k lemu jeho korzetu, aby látku těsně nad ním stiskl mezi zuby a zatahal nahoru.

"Dostanu se k ní,  o tom nepochybuj." Nechce jí, ta krabička je mu teď dokonale jedno. Jediné, co momentálně k životu nutně potřebuje, je Manova blízkost a chvilky, kdy se mu tlak zvedne a nejen ten. Tedy, tam už asi není co zvedat, jen už potřebuje ty kalhoty vážně dolů. Nakonec na něj ani nepočká, aby to udělal a začne si je přímočaře rozepínat.

"Potřebuju ti ty tresty vyhnat z hlavy." Dostává ze sebe trhaně a s odmlkami, kdy si dopřává jeho rty. S každým dalším prolnutím jsou jeho doteky mnohem dravější, stejně jako vlastní svlékaní. Ještě pár vteřin a asi si nebude mít zase zpátky, co obléct. Za chvíli už mu kalhoty sklouznou ke kotníkům a to mu bohatě stačí, on sám víc nepotřebuje. Přistoupí zase o něco blíž a natiskne se nahým klínem na ten Manův. Teď už se ozve jeho hlas v tichém zasténání jídelnou. Všechno se to hrozně rozléhá, ale jemu to vůbec nevadí.

"Budeš se hrozně stydět, až půjde kdokoliv kolem nás. Uvidíš jim to na očích, že ví." Bez váhání mu řekne, co se bude dít po tom a on…se bude náramně bavit. Pohne se boky proti jeho, aby mu nedal moc možností protestovat. Chtěl by ho provokovat mnohem víc, ale už na to nemá myšlenky. Bez otálení si navlhčí prsty a zároveň zvedá jeho nožku výš, aby se dostal k nyní velmi potřebným místům.

Mana

Kdyby býval tušil, na jakou místnost to Tora myslel, vysvětlil by mu, proč je v tom obrovský rozdíl, ale takhle jen razantně přikývne na potvrzení svých slov. Nemá to vůbec žádný efekt, Tora si zase dělá, co chce a vzdorovat mu je téměř nemožné. Jemu vždycky připadal krásný a k tomu ta postava, ty ruce… Chce je mít úplně všude. Cítit jeho pevnou náruč, ve které se hravě ztratí a ještě mnohem víc. Jakmile se začne propadat do touhy, už z toho nebývá návratu a pak je schopný provádět nepřístojnosti i novinářům před očima. To je velmi nebezpečné. Nakloní hlavu k rameni. 

"Jestli se na něj někdo podívá, zřejmě se mu stane nějaká nehoda. Šlápneš na hrábě a najednou jsi bez očí, to se stává." Pronese nevinně. Měkce se pousměje, když vidí tu náhlou změnu v jeho tváři a dokonce dostane jakýsi příslib. A stačilo k tomu tak málo. Jen jednoduché ujištění. Mana měl někde v sobě touhu pořád provokovat a zůstávat nedosažitelný. Dříve ho cíleně trápil tím, že neříkal věci, které Tora potřeboval slyšet, ale to se teď nejspíš změní. Nechá se pohltit tím pomalým a hlubokým polibkem, kdy mu pookřeje v náručí a povolí stisk svých paží, které dosud Torovi bránily pokračovat. Jakmile se to stane, Tora hned přišlápne plyn a tentokrát už se Mana nechá strhnout. Líbá ho tak dlouho, dokud se od něj Tora neodtáhne a udýchaně sleduje, jak se mu snaží rozepnout kalhoty. 

"Moc ti to nejde. Už sis moc zvykl na ty sukně, viď?" Dráždí ho. Nejspíš chce o ně přijít nadobro. Jenže Tora, který něco trhá na kusy, je sexy Tora. S jeho tvrzením musí souhlasit, ale stejně z toho bude šuškanda ještě za deset let. Byla by, i kdyby byli v ložnici, ale teď jim jenom přilejí do ohníčku. Hraně zalapá po dechu, když Tora znovu zmíní Klahu. Ten to nejspíš taky nepřeslechne, i když jistá šance by tu byla, pokud trucuje u sebe v ložnici. Dům je velký. Tora má pravdu. Teď jsou tu jenom oni dva, přesně tak, jak mu před chvílí slíbil. A tak uhne tváří do strany, aby se mohl nechat hýčkat, blaženě zavře oči a u toho zatíná prsty do jeho boků. Musí ho pustit a sevřít okraje stolu, aby ho Tora mohl vysvléknout. Na svoje nohy je patřičně hrdý a nezapomene se u toho trochu nakrucovat, pěkně pro efekt, tak jak je zvyklý z focení. Ví, že to funguje. 

"To klidně můžeš. Můžeš si to pak dát na stoleček v práci do rámečku." Pohodí trochu vlasy a jednu propnutou nožku zvedne patřičně vysoko, aby ho tím víc vydráždil. Není nad hezké výhledy. To už je Tora znovu u něho a on udělá spokojené hmm, když použije jeho správné oslovení. Nechá si zvednout nožky výš a překříží je v kotnících, aby mu Tora svými boky už neutíkal. On sám mu to hned vrátí stiskem v klíně. Nechá hlavu spadnout do záklonu a dlouze si zavzdychá. Najednou je opravdu těžké dát dohromady pořádnou větu a Tora pro jednou vyhrál. Okusuje svoje rty a mne je mezi zuby pod nápory slasti. Pustí jednou dlaní stůl a zaboří mu ji do vlasů, když ho Tora tahá zuby za tkanice korzetu. 

"Strašně ti nařežu. Měl bys s tím počítat. Být tebou, tak to nedělám." Varuje ho předem o tom, co se mu před tím honilo hlavou. Prý vyhnat tresty z hlavy! To se nestane. V příštím okamžiku už je Tora bez kalhot a on ho pocítí na nahé pokožce proti svému klínu. Nejradši by se rozesmál přívaly spokojeného štěstí. 

"Ty se budeš hrozně stydět. Jak budeš křičet, abych tě rozvázal. A já to neudělám." Ještě pořád je mu schopný odpovídat.

"Ty tkanice si dobře pamatuj, rády se zakusují do zápěstí." Tora má ale samozřejmě pravdu. Uvidí jim to na očích a vzhledem ke své povaze bude nejspíš chodit s maskou přes celou hlavu. Ani ten jeho nejlepší kamarád nebude mít takovou. Prudce zalapá po dechu, když se ho Torovy prsty dotknou rovnou u vchodu, už to asi nevydrží. Podívá se mu do očí a v těch jeho už je rozpoutáno samotné peklo. 

"Dále." Řekne mu blahosklonně.

Tora

"Sukně jsou lepší, jeden se pak vůbec nezdržuje a kdyby někdo přišel..." Nedopoví větu, protože musí dlouze vydechnout, aby se trochu ovládl a nezasténal nahlas. Stačí mu jen Manova přítomnost, aby byl úplně hotový a to se ještě nic pořádně neděje. O Manových kalhotách radši mlčí, protože on cítil, jak se látka napíná a povolují švy. Tohle mu asi jen tak neodpustí, ale zničené věci bude žehlit později. Možná si to tím sexem vyžehlí úplně. Musí se pousmát, když si uvědomí, na co myslí. Ještě víc, když si představí, že Klaha je ten, kdo šlápne na ty hrábě.

"Budeš asi zaměstnávat modela bez očí." Narazí na něj znovu. Ještě pořád mu neopustil, že se motal kolem Many, ale to se taky změní. Dá si na něj dobrý pozor. Teď, když ví, že je Mana opravdu jen jeho, si bude o dost víc věřit, aby se nenechal vytočit. V tuhle chvíli je o tom přesvědčený, ale ať na něj nezkouší mluvit, když bude zrovna snídat to, co mu doktoři předepsali, to bývá hodně mrzutý a Klaha může být rád, že tu není Gackt a jeho zelené, divně páchnoucí smoothie. To by ho vzal za límec a vyhodil až za hranici pozemku. Usměje se podruhé, ta představa se mu rozhodně líbí. Naštěstí už si jeho pozornost získá plně Mana, když ucítí jeho nožky na svých bocích. Mohl by ho pozorovat hodiny, jak sebou krásně šije. Asi si to jednou opravdu dopřeje. Prsty se zatím obratně dostává do jeho nitra a poslouchá dální a další provokace. To nařezání zní rozhodně zajímavě. Od něj by si vážně nechal líbit všechno. Skloní se k jeho rtům a v očích se mu zablýskne.

"Už se nemůžu dočkat." Prohodí s nádechem provokace a sáhne na tkanice.

"Budeš jich potřebovat opravdu hodně, aby mě to dokázalo udržet na místě." Prorokuje tkaničkám bídný osud. Chuděrky, ničeho se nedožijí, s ním rozhodně. Nepočítá s tím, že by vydržely pár pořádných trhnutí. S jeho sílou určitě ne a může být klidně po dvou infarktech.

"Neboj, nenechám tě čekat." Nadechne se prudčeji, když vytáhne prsty z jeho nitra a začne se tam dobývat úplně jinou částí těla. Tou, která brzo exploduje a stačí se jen podívat na Manu na stole. Několik Klahových tašek je na zemi, zbytek je vysypaný po stole a na pár kouscích oblečení si Mana už v podstatě stele. +Zůstanou ti tam pěkný fleky.+ Pomyslí si uštěpačně a pak už ho pustí úplně z hlavy. Vezme Manu za jeho výstavní stehna, aby si ho přidržel u sebe a překonává pomalu a opatrně každý milimetr. Do větší poloviny se dokáže krotit a pak už sobě nevládne. Stiskne víčka k sobě, když do něj prudčeji přirazí a zakloní hlavu společně s delším zasténáním. Když ji vrací zpátky, zahlédne ve dveřích Sagovu hlavu, která už rychle mizí a zpoza nich se ozve jen hulákání na Naa, že je to dobrý, že už jsou v sobě. +Pitomec.+ Musí se nad tím zasmát, ale ani na vteřinu ho nenapadne přestávat.

"Je na čase, aby sis vybral nový stůl." Dá mu jasně najevo, co hodlá za pár chvil udělat. Další kroky na chodbě už úplně přeslechne a nechává se dokonale strhnout úzkostí Manova nitra, která mu způsobuje zatmění před očima. S každým dalším přírazem sobě nevládne o trochu víc a jeho přírazy jsou stejně prudké jako nádechy, které pomalu nestačí zásobovat plíce kyslíkem. Sem tam se mu podaří dostat se k Manovým rtům, na které uspořádá pravý nájezd a nehodlá se jich jen tak vzdát. Vůbec neví, jak dlouho zvládl vydržet, než se ozve delší zasténání a naplní Manovo nitro. První vteřiny se jen zapírá dlaněmi o desku stolu, v těch další už ho několikrát pohladí v klíně, aby se ujistil, že i on si užije všechnu extázi do poslední kapky. Další kroky už jen tak nepřeslechne. Vzhlédne pomalu ke dveřím a zůstane tak. Neví, jestli se mu chce do prudších pohybů, aby se oblékl a dovolil to i Manovi nebo už je to stejně jedno, protože je všichni slyšeli.

"Jak velký si exhibicionista?" Zeptá se ho pobaveně a místo toho, aby začal panikařit, se znovu natahuje k jeho rtům.

"Já asi začínám být." Dodá, aby to byla ta správná třešnička na dortu.

"Sagovy nemůžeš vypíchnout oči, toho mám celkem rád, ale ostatní…"

Mana

"Mám jich opravdu hodně a ty si koleduješ." Sykne do jeho rtů, protože si s tím Klahou vážně nedá pokoj ani teď. Pak už ale konečně pocítí jeho přítomnost v plném rozsahu a jestli Tora dovede uvažovat nad taškami a věcmi na stole, on vůbec ne. Jestli je tam něco jeho, ušpiní se to nebo potrhá, tak bude později znovu řádit, ale teď je mu to úplně jedno. Jen si nesmí jehlici z brože zapíchnout třeba do pozadí. Nezaregistruje ani Sagovu přítomnost a volání, tak moc mu Tora všechno vyhání z hlavy. Vší silou se ho drží stehny za boky, ale stejně nakonec padne zády napřed mezi tašky a ještě, že je v nich oblečení, alespoň to má do měkkého. Nový stůl… povážlivě se pod nimi kymácí, i když je velmi bytelný a Mana se tomu dovede jenom hříšně usmát. Tora ho rozhodně nešetří, ale on to ani nechce. Po té předešlé hádce chce pořádné usmiřování, potřebuje se trochu zničit, aby mohl zase chvíli spokojeně a především uspokojeně fungovat a to právě teď dostává. Na chvíli mu dovolí tu jeho chlapskou převahu a krocení jeho nespoutané povahy a sám si to náramně užije. Nejspíš bude mít na stehnech i jinde spoustu modřin, cítí, jak ho začínají pálit namáhané svaly a to všechno dohromady společně s drážděním všech tajných míst mu přivodí naprosto neskutečný orgasmus, který s ním otřese jako útok kavalérie. Jak toho jindy moc nenamluví, teď si jeho hlas nejspíš užívá široké okolí a on neví ani tohle. Teprve když se přes něj přelije největší vlna, dojde mu, že je plný Torovy touhy a nejspíš byli v přibližně stejnou dobu. Konečně si dovolí povolit stisk svých stehen. Svaly se mu nekontrolovatelně rozechvějí a on bude mít nespíš chvíli problém udržet se na nohou. A není si zrovna jistý, že si bude chtít hned sednout. Otevře oči, zamrká do nenadálého světla a pak je posune k Torově uřícené, ale blaženě spokojené tváři. 

"Sluší ti to." Hlesne a najednou je z něj dokonale poslušná a spokojená manželka. Cítí jeho dlaň, jak ho už trochu líně dráždí v klíně, aby si užil do poslední kapky všechno, co ještě jde a neskutečně si to užívá. Tomu se říká ohleduplná pozornost. Jenže v tu chvíli Tora zvedne oči někam nad jeho tělo směrem ke dveřím a protože je hned neskloní, Manovi je úplně jasné, že tam někoho vidí nebo spíš viděl. Okamžitě se mu na čele objeví ustaraná vráska, vyhoupne se do sedu a ohlédne přes rameno, ale ten dotyčný měl dost rozumu, aby utekl. 

"Kruci, to neslyšeli, že sem teď nemají lézt?" Lamentuje pro sebe a mírně od sebe Toru za boky odstrčí, aby mohl seskočit ze stolu. Je to přesně, jak čekal. Kdyby Tora nestál jen kousíček od něho a on se ho nemohl spěšně zachytit, asi by se odporoučel rovnou k zemi. Ani mu nedovolil, aby ho znovu políbil, takže si ten polibek ukradne teď a už se kolem něj protahuje, aby na podlaze našel svoje kalhoty. Během oblékání poslouchá jeho slova. 

"Saga tu byl?" Je znát, jak moc byl a ještě trochu je, mimo. 

"Pojďme se zabydlet..." Řekne nakonec. Potřebuje někam utéct asi tak na zbytek dne, než se přestane trochu stydět a nasadí zase svůj výraz nedotknutelného šéfa. Tora měl úplnou pravdu, teď se bude dívat na všechny podezřívavě a uvidí to i tam, kde nic nebude. Nakonec ho vezme za ruku a odvede ho s sebou z kuchyně do patra. Cestou se minou jenom s jednou členkou jeho týmu, která tiše pozdraví a klopí oči do země a pak už za nimi Mana přibuchuje dveře starožitného apartmánu. Všechen nábytek je z masivu a ozdobně vyřezávaný, dveře těžké a bytelné a postel doslova obrovská. Jejich věci už sem někdo nanosil. Mana se opře zády o vrata a zapíchne modrý pohled do Tory. 

"Kde je ta krabička?" Ani tohohle si nevšiml. 

"Jen počkej…!" Vytahuje tkanice z korzetu a vykročí směrem k němu…