Hromadné - Tohle je kometa, můj pane...- část 2.

(vojenské sídlo)

Aki, Hyde

Hyde ještě chvíli nechápe, co se tu děje. Začíná mu to možná malinko docházet, i když by si nepředstavil, že...tu zůstane? Nenápadně se ohlédne po Senovi, ale ten se div nepotrhá smíchy. Prostě to na něm vidí, i když se to snaží maskovat. Moc mu to nejde. Většinu času ale hledí do Gacktovy stejně zaskočené tváře. Je teď tak hrozně roztomilý, že by mu nejradši skočil do náruče a...Ne, to nemůže nebo...? Ale ne. +Oblečení budeš shazovat později.+ Zavtipkuje na jeho adresu v hlavě a pak se rozzáří a hrozí, že oslní polovinu bitevního pole, i když je dost daleko. Tak kometa...Málem se rozpustí na zem a musí mu to nutně být vidět na očích. Pomalu začne docházet i jemu, co Aki říká a navzdory vší slušnosti na něj vytřeští oči a vzápětí se uchechtne. Zní trochu jako blázen, ale...Tohle se mu prostě jen zdá. +Teď bych na tu zem povalil tebe, gomen Sena-chan.+ Další myšlenky, které si rozhodně nehlídá a stojí ho hodně přemáhání, aby neudělal něco nepřístojného. Znovu se ohlédne na Senu, ale ten je na tom snad ještě hůř, než předtím. +No počkej, až tě dostanu do rukou. Tohle ti jen tak nedaruju, ale první tě asi umačkám.+ Slibuje mu v duchu a když Gackt padne před princem na kolena, přitiskne si dlaně na ústa. Stěží rozmrkává dojetí a nikdy na tom nebyl s rozpoložením tak špatně. Kdo by na jeho místě nebyl, Aki mu splnil jeho nejtajnější sen a konečně mohl začít opravdu žít, tedy ta část duše, která si přála někomu patřit.

"Gackt-san." Prohodí překvapeně Aki, když před ním padne na kolena, ale dá průchod svým emocím a vřele a spokojeně se usměje. Tohle bylo další s těch nejlepších rozhodnutí, které učinil. Kdyby to bylo jen pro tuhle chvíli a v paláci by padl na dno, stálo to za to.

"Ani na vteřinu jsem nepochyboval, že si to zasloužíte oba." Prohodí tlumeným hlasem a položí Gacktovi ruku krátce na rameno, než je nechá, aby společně odešli. Hyde se na něj ještě s neskutečně vděčným úsměvem ohlédne, ale díky Senovi už jistě ví, co to pro něj znamená. 

Aki se za nimi ještě chvíli dívá, než se otočí na Senu. Je kolem nich dost lidí, ale to mu nebrání v tom, aby k němu přistoupil, vzal ho za ruce a podíval se mu do tváře.

"Právě jsme zachránili dvě duše. Ne, hloupost, ty jsi je zachránil." Promne mu zlehka hřbety zápěstí svými prsty, než ho odvede ke stolu a společně si užijí hostinu. 

Hyde poslušně cupitá vedle Gackta, ale jakmile se zavřou dveře a ocitne se v jeho náruči, rozesměje se na celé kolo.

"Teď už se mě nezbavíš." Rozesměje se podruhé, dokud není zase postaven na zem a přitiskne si dlaň na rty. Přiloží si ukazováček na rty a zahraje mu káravý pohled, protože je to samozřejmě jeho vina, že jdou slyšet všude. Kousne se do rtu a následuje ho, až do jeho komnat, kde se původně chtěl rozhlédnout, ale jeho plnou pozornost má muž před ním. Zlehka se mu vymaní ze sevření a zatahá ho za lemy kimona na hrudi.

"Vůbec jsi mi nenapsal." Obviní ho s našpulenými rty, ale v očích mu létá tolik jisker, že to tu brzy podpálí. Zapře se drobnými dlaněmi o jeho hruď a tlačí ho před sebou, než dojdou až k několika polštářům.

"Sedni." Zavelí, jako byl jím.

"Něco pro tebe mám." Pobídne ho, aby se mu nebránil a počká, až to udělá. Špička jazyka se proběhne přes horní ret, než se mu pravý koutkem pozvedne. Sáhne po malém zvonečku, kterým přivolá jeho sloužící a rozpřáhne ruce, než se k němu mrně nakloní.

"Neměl bys jim říct, že mě mají svléknout?" Zatváří se na vteřinu rozverně. Zešílí za tu chvilku oba, ale nemůže si pomoct a musí vidět, jak moc se bude ovládat. Nejradši by mu řekl tolik věcí, ale to prostě musí počkat, protože jeho drobné tělo má na to celé svůj názor. Pro Kami, vždyť spolu byli jen jednou! Tohle by nepřežil nikdo i ten malinko pubertální kluk ve svatyni na tom byli líp.

Gackt, Sena

"My oba." Opraví Sena Akiho. Možná si tohle celé vymyslel, když se mu Hyde svěřil se svou láskou k veliteli, ale bez Akiho pravomocí a obratného vyjednávání by to nikdy nebylo možné uskutečnit. Ještě musejí Hydovi říct, že se hned ráno vracejí zpět do paláce a jeho tu nechávají. Dojde na veliké loučení a dnes si Aki ještě s generálem musí hodně pohovořit o celé situaci na hranicích, ale… na to je ještě chvíli čas. A tak ho využijí prohlídkou hradu, diskuzí s důstojníky a pak se nejspíš sami na chvíli zavřou ve svých komnatách. Gackt nezastaví, až dokud se neocitnou v jeho komnatách, nebo spíš pokojích. Tohle se s Akiho palácem v žádném případě nedá srovnat, ale jemu to nikdy nevadilo. Je zvyklý na vojenský stan nebo taky jenom zem. Hyde si naštěstí ničeho nevšiml, když ho pokládal na zem a to je dobře. 

"Nebo se spíš nezbavíš ty mě. Ještě nevíš nic o tom, jak náročné to může být." Zasměje se, když naváže na jejich předchozí konverzaci. Klesne krátce očima na jeho ruce, když ho tahají za kimono, ale hned je zase vrátí k jeho nádherným očím. Ve tváři mu ještě pořád sedí nadšeně rozesmátý výraz, i když se usmívá především očima. Marně zavzpomíná, co přesně si s těmi dopisy slíbili. Vůbec tady neměl prostor na nic jiného, než na obranu hranic a bitevní vřava uměla být vážně ošklivá. 

"Promiň mi to." Začne se omlouvat a myslí to vážně upřímně. 

"Já..." Chce začít, aby mu to nějak vysvětlil, ale to už ho Hyde tlačí někam dozadu a nakáže mu, aby se posadil. Gacktovo obočí vystoupá nahoru. Tak takhle s ním ještě nikdo nemluvil. Oprava… takhle s ním mluví jeho babička!!! Přesto dosedne na polštáře a je vážně zvědavý, co na něj ten uličník chystá. Vypadá to, že je to jen nějaký dárek, ale to se přepočítal, což zjistí ve chvíli, když si Hyde zavolá sloužící a nadhodí ten příkaz. Teď se Gackt uvaří ve vlastním kimonu, to je jasné. Udělá jakési ehe značící pochopení a v očích se mu blýskne. Slibuje mu tím odvetu, jen co budou sami, ale on je ten poslední, kdo by se styděl jen proto, že je tu pár lidí navíc. Když se sloužící dostaví a čekají na pokyn, Gackt udělá vzletné gesto směrem k Hydovi. 

"Pomozte mu, ať se může převléknout." Nařídí, zatímco se na polštářích celkem pohodlně rozvalí a pak už sleduje, jak se kolem něj otáčejí, povolují tkaničku po tkaničce a vrstvy začínají klesat. 

"Pomaleji..." Nařídí v jednu chvíli a přísahal by, že si všiml, jak se služebná zarazila a loupla po něm koutkem oka, ale pak pokračovala. Už je asi všem jasné, že tohle není obyčejné svlékání a oni jsou vlastně součástí jejich předehry, ale koho to zajímá. Gackt je tu pánem, Hyde je teď vlastně jeho konkubína a oni mu patří společně s ním. Celou tu dobu se mu dívá přímo do očí, jazykem obtáhne svoje rty a začíná být vnitřně neklidný, ale navenek se umí kontrolovat dokonale. Teď už ano, když se dovede orientovat v situaci. Ne jako před tím, když si s ním Aki trochu hrál. To je taky pěkný uličník! Ale Gackt ho vážně zbožňuje. Nakonec je všechno dole. Čas na odvetu. Nechává ho tam prostě stát, služebnictvu zakáže, aby šli pro nové oblečení a pěkně si ho celého prohlédne. Pak si povzdechne. 

"Běžte rozeslat postel..." Pošle je klidně provést další krok. Nějak ho jejich okounění dráždí. Příjemně…

Hyde

Hydovi pořád malinko létá hlavou to o Gackotvě náročnosti, ale jen se tomu potěšeně culí. Dokáže si vůbec jeho velitel představit, co může být v harému náročné? Asi mu to později pošeptá do nejmenšího detailu. On se na jeho náročnost rozhodně těší a vůbec se jí nebojí. V očích se mu těmi pocity jen blýská a s naprostým klidem poslouchá blížící se kroky jeho sloužících. Studem on taky nikdy netrpěl, takže se nechá klidně svlékat, aniž by u toho hnul byť jen řasou. Právě naopak, vydatně se jim snaží pomáhat tím, že se všelijak natáčí a prohýbá. Ono to má i druhý mnohem podstatnější důvod. Jen ať si ho Gackt prohlédne pěkně ze všech úhlů a vůbec nedokáže vnímat, že se jedna z dívek červená. Asi už to začíná docházet nejen jí a když přijde pobídka, aby to bylo pomaleji, musí se Hyde provokativně pousmát. Sám obratně maskuje nějaké své doteky na vlastním těle za prostou pomoc, aby to svlékání šlo lépe a klidně je zpomalí, jen aby bylo se na co koukat. Jakmile se jeho drobná dlaň dostane až do vlastního klína, nahodí ve své tváři výraz naprostého anděla a jakým ups, které zformuje na rtech a pak se zlehka uculí. Však on si domyslí, že to bylo schválně. Tak trochu očekával, že je pak všechny pošle pryč, aby si společně užili, ale to se stát nemá. Jistě, chce mu to vrátit, ale Ga očividně neví, komu hodlá provokace vracet. Přenese váhu na pravou nohu, čímž trochu pozvedne bok, o který si zapře jednu dlaň. Okázale se rozhlíží po sloužících a zachytává nenápadné pohledy na jeho tělo. To mu taky ani v nejmenším nevadí. Vypadá, jakoby nad něčím přemýšlel, když si prsty přejíždí po rtech a pak si tiše povzdechne, protože to celé prostě trvá moc dlouho. Bez souhlasu se začne procházet po pokoji, jak kdyby na sobě to oblečení měl a dává si záležet, aby jeho chůze byla dostatečně sexy a vábila jeho pohled. Občasně větší zhoupnutí v bocích, když se dlaněmi o něco opře a zkoumá, nějakou pitominku, co tu je. Nezakázal mu přece se pohnout nebo šmejdit po jeho pokojích. Ani v nejmenším se to nemůže rovnat přepychu v paláci, jenže on si po tom ani stýskat nemůže.

"Mohl jsem vám rozestlat sám, můj pane." Ohlédne se krátce přes rameno a prohlédne si jeho celou postavu. Všichni mají plno práce a tak si dovolí další provokaci, když si hodně názorně sjede dlaní po hrudníku, zády k němu samozřejmě a nechá hlavu mírně padnout dozadu a jeho rty opustí další povzdech, protože on už by rozhodně mohl a to úplně cokoliv. Ale co by ne, klidně se tu bude procházet s erekcí. Pak si dovolí krátký pohled přes rameno a gestem ukazováčku mu naznačí, kam přesně by měl jít, totiž za ním. Tiše a melodicky se zasměje, než zase popojde kousek dál a usadí se holým pozadím na nízký stolek. Pomalu si přehodí nožku přes nohu, zapře se dlaněmi dozadu a zamává mu chodidlem, které se houpá ve vzduchu.

"Není vám zima, můj pane?" Zeptá se ho smyslným hlasem s mírně pozvednutým obočí a dovolí si pohled do jeho očí, jen krátce. Pořád to hraje na starost, ale podstat otázek pramení někde úplně jinde.

"Nemáte hlad, můj pane nebo chuť?" Zeptá se ještě, než klesne na předloktí a bez váhání mu předvede, jak by se mu mohl klidně dát. Trvá to sotva pár minut, než se zase zvedne na nožky a přejde k oknu. Prostě svou myšlenku, která ho právě osvítila, musel uskutečnit. Tentokrát to bude nejspíš kvůli zvědavosti, prostě se z toho okna napůl vykloní, vystavit mu tak své pozadí.

"Páni, tohle jsem ještě neviděl." Prohodí dost nahlas, aby ho slyšel. Samozřejmě, že je to jenom kvůli výhledu, ale ten jeho to vážně není. +Provokace za provokaci, jak dlouho si vydržíš hrát?+ Ptá se ho v duchu a u toho se spokojeně nakrucuje. Přísahal by, že ho jeho oči propalují skrz. Měl by se ohlédnout? S provokativním úsměvem to přece jen udělá.

Gackt

Pamatuje si každý malý detail Hydova těla, i když to bylo jenom jednou. Tedy toho, co z něj přes to kimono mohl vidět. Vlastně spíš cítit pod rukama. Vlastně neviděl ještě vůbec nic kruci a Hyde mu teď dopřává dostatek času, aby to všechno dohnal. Ještě, že sedí, jinak by snad doopravdy upadl, jak ho Hyde připravuje o dech. Není zrovna vysoký, ale jinak má všechno naprosto akorát. Úplně všechno. Některá místa jsou dokonce sympaticky těsnější. Když si Gackt všimne, jak se ta služka červená, podivně mu to zahraje na ego, protože i jí se zřejmě líbí to, co zrovna svléká. Hmm, hmmm a to všechno je teď jenom jeho. I kdyby měl celý rok, nejspíš by se nedokázal nasytit všech detailů a to by Hyde mohl jen tak stát. Ale on se čile hýbe, pobízí jeho představivost a nutí ho vzpomínat, jak vzdychá, když se sahá na místa, na která si zrovna sahá sám. Omylem, samozřejmě. Gacktův klín už je samozřejmě maximálně v pozoru a nemůžou ho v tom rušit ani lidi okolo. To jeho ups je vážně roztomilé a vyžene mu to koutky nahoru. Když sloužící nepošle pryč, ale rozestýlat, Hyde mu začne svérázně dávat najevo, jak moc ho to čekání nudí. Nechává ho, aby si tu všechno prohlédl, protože to teď budou i jeho pokoje. Měl by mu dát vlastní, neslušelo se, aby trvale sdílel komnaty s konkubínou, ale tady na hranici v tomhle hradě mu mohli všichni trhnout nohou. Co kdyby zítra umřel? To má spát sám ve studené posteli? Sleduje každičký jeho krok a pohyb, je jako nestydatá múza a on by mohl sedět a skládat básně na jeho krásu, eleganci i ďábelskou drzost. Neskutečná osobnost. Vážně neskutečná. Asi po milionté si pomyslí, jak moc je císař vedle, když ho nechal odejít, ale… jen ať je, ať je, Hyde by se nikdy nedostal k němu. Tiše se zasměje, když to Hyde nevydrží a promluví jako první. 

"To není práce pro tebe. Ty máš úplně jinou." Řekne mu a dívka, co prochází kolem, zrudne ještě víc. Ukloní se a opustí pokoj. Gackt jí ani nestačí kývnout, protože Hyde mu zrovna předvádí divadýlko s doteky, které nevidí, ale moc dobře je vnímá. Zavrtí hlavou, když ho Hyde láká k sobě. Ještě ne, ale nejradši by si sáhl do klína a užil si pohled na něj trochu víc. Znovu se zasměje, když se Hyde posadí a stehnem si zacloní klín, aby tam nebylo vidět, zatímco si tak kývá nožkou. Rty zformuluje neslyšné ne, když se ho Hyde ptá na tu zimu, ale jakmile dojde na chuť a on se tam tak položí, Gackt si trochu zmučeně povzdechne, zakloní hlavu a na chvíli zavře oči, aby ovládl sebe a svoje tělo. Jde to těžko, protože má za zavřenými víčky jenom jeho a výhled, kterému žádná stehna nebrání. Když oči zase otevře, Hyde je znovu v pohybu a vykloní se z okna na nádvoří. 

"Já taky ne..." Musí s ním souhlasit Gackt, protože ten výhled je opravdu unikátní. Jeden z toho má mžitky před očima, jak dokonalý je to zadek. Ve chvíli, kdy se na něj Hyde ohlédne, se konečně pohne a začne vstávat. Nejde ale k němu. Hyde se ho snaží vyhodit ze sedla, ale on mu to rád vrátí. Nasadí vlastní dráždivý úsměv, když se vydá rovnou k ložnici, ze které už odchází i zbytek služebnictva, ještě jednou se po něm ohlédne a zmizí v ní. Rovnou se svalí na nízkou postel, opírá se o levé předloktí, zatímco má pravou nohu pokrčenou a chodidlem opřenou o zem a lem jeho oděvu sotva zakryje výhled. V rukou si přehazuje granátové jablko a čeká na toho raracha.

Hyde

"Mám tolik práce, že ani nevím, jak ji do konce života stihnu." Popustí znovu uzdu svému jazyku a jasně mu naznačí, že tu práci chce mít rozhodně s ním. Musí mu to být na očích prostě vidět. Sloužící už úplně vypouští z hlavy a jen vnímá na svém těle Gacktovy oči. Jak kdyby mohl přesně tušit, na co se zrovna dívá. Po očku ho pozoruje, jak se tam spokojeně rozvaluje. Jen ať si udělá pohodlí, ale už by taky mohl jít k němu. Jak dlouho to vydrží? Ještě před pár minutami by se vsadil, že ho má za chvíli…No doslova za zadkem a ono nic. Nepatrně se pro sebe zamračí, když pořád nejde, ale jakmile Gackt okomentuje výhled, už se zase usmívá. Jestli v tu chvíli nekouká na něj, asi ho něčím přetáhne, ale vážně. Tiše se zasměje nad svými myšlenkami, které mu pořád nedají pokoj. Znovu se na něj ohlédne a to už Gackt vstát. V očích mu zahoří jistá nedočkavost a je vidět, jak by se nejradši přitulil k němu, ale Ga ho znovu překvapí a prostě nejde. To už si zakládá ruce na hrudi a vypadá opravdu dotčeně, když jde pryč.

"Kam…" +Si myslíš, že jdeš?+ Dokončí svou otázku v duchu a dokonce na něj znovu vyplázne špičku jazyka, když se na něj ve dveřích podívá. Ne, on za ním prostě nepůjde. Jak mu jen mohl odolat a vůbec, co tam dělá? Probíhá mu pořád dokola hlavou a nakonec zvědavost zvítězí. Maluje si, jak ho najde v posteli a jeho kimono bude ten tam. Nechá víčka klesnout a užije si tu představu Gacktova nahého těla na posteli, než se podvědomě pohne kupředu. To nejde ovládnout! Zastaví se dál ode dveří, než jen malinko nakoukne dovnitř. Zapírá se o rám a málem přepadne dovnitř, když ho na té posteli uvidí. Je neskutečně sexy, jak si tam hoví a on na něm může oči nechat. Tohle většinou zažívali ostatní s ním a nebývalo to naopak. Měl by si zvyknout, že s panem generálem je všechno malinko jiné. Koutky se mu rozverně pozvednou, když se konečně vzpamatuje a schová se za dveře, než se znovu objeví, ale tentokrát celý. Opře se bokem o rám, nasadí tu nejvíc sexy pózu a výraz, než na něj kývne hlavou.

"To je všechno pro mě?" Nahodí smyslným tónem hlasu a dlouze si ho prohlédne od hlavy až k patě.

"Jenom pro mě?" Broukne ještě o trochu vábivěji a zastaví se očima bez známky červenání přesně v místech, kde by klidně mohl ukázat víc. Teď tu látku jeho kimona nad klínem vážně nemá rád. 

"A co je ještě moje?" Neopustí si další drzost a konečně se pohne. Zastaví se před ním a pomalu poklekne před něj a postel. Dosedne zlehka na paty a složí ruce na stehna. Dokonale napodobí stydlivý výraz nezkušené slečny, ale cukající koutky prozrazují, jak moc by se chtěl tvářit jinak.

"Budete si přát ještě něco kromě svačinky, můj pane?" Broukne tichým hlasem, jak kdyby čekal na příkaz. Jenže je rychlejší. Pozvedne svou dlaň a konečky prstů položí na jeho lýtko a začne je sunout pomalu nahoru. Sklouzne na jeho vnitřní stranu, ale nezataví se ani díky látce kimona. Se zaujatým výrazem ji odhrnuje stranou a zastaví se těsně před tím, než by odhalil jeho klín.

"Byl jsem tak blízko." Vydechne, jako by byl v nejlepším a nechá víčka na vteřinu klesnout, než začne to samé provádět na druhé noze. Hezky pomaloučku, není kam spěchat, mají pro sebe přece dlouhé roky. Ano, vážně tomu věří.

"Mohl bych nekonečně dlouho zkoumat každý kousek." Zavrní tiše, než se mírně nakloní a přitiskne své rty kousek nad jeho koleno, u toho zvedá oči k těm jeho a hříšně se usmívá.

"Anebo bys to mohl dělat ty." Provokuje ho záměrně a očividně neví, kdy přestat a rozhodně to bude dělat pořád. Hlavně ve chvílích, kdy by neměl, ale nenápadně samozřejmě.

"Jak moc jsem ti chyběl?" Dožaduje se svých odpovědí, po kterých tak toužil. Bylo mu smutno nebo vůbec? Viděl jeho výraz a stejně by to rád slyšel od něj. Snad poprvé v životě si je nejistý sám sebou. Ga kvůli němu dělal doslova psí kusy, ale pořád se mohlo za tu dobu něco změnit. A pokud ano, rychle to změní zpátky.