Hromadné - Padesátkrát a stále poprvé. - část 2.

(univerzita)

Sena, Ricko

Na Senově tváři se objeví naprosto upřímný, najednou celkem něžný úsměv, když Inoran před celou třídou řekne, že klidně změní svůj názor jenom proto, že se mu líbí ten Senův. Takhle starší a zkušenější lidé většinou nevystupovali. A on si už nepřijde tak… no, minimálně nevzdělaně, vedle něho. U těch sexuálních zvratů se tiše zasměje s dlaní před ústy. Jenže pak ho Inoran naprosto dostane. Zvraty v historii jejich země? Japonsko dlouhou dobu nepodporovalo dovoz knih, středověk byl tak trochu tajemstvím, ale možná modernější doby… Byl by to náročný průzkum v zemi tolik sevřené morálkou, ale jeho by to téma vážně moc bavilo. Nejdřív si myslí, že jde o seminárku, ale Inoran mu nabídne téma rovnou celé práce. Tohle by mu mohlo přinést diplom, kdyby vážně chtěl. Dlouze se nadechne a… Pak se v něm promítne rovnou několikero pocitů najednou. Opravdový vděk, pobavení a taky stud, když si jeho slova přebere zároveň jako další popíchnutí. Skloní oči a jeho tváře ozdobí lehká červeň. Pomůže… uhm… a třeba nepůjde jenom o knížky. A pak už Sena nebude tolik na koni. Žmoulá lemy svého saka pod lavicí a nechává se malinko unášet na růžovém obláčku. Procitne až ve chvíli, kdy se přímo u nich objeví ten druhý učitel a rovnou se jim posadí na lavici. Sena sebou trochu hrkne, zvedne oči k těm kočičím nad sebou a jemně pootevře rty. 

"Arigato." Hlesne na jeho slova o Inoranovi i na zjevný kompliment ohledně tvořivosti. Už tuší, co za hodiny budou mít s ním a když ho vidí, těší se na ně o to víc. Uruha vypadá jako přesně ten člověk, který by ho mohl naučit všechno. V jediném okamžiku si ho Uruha získal a on zapomněl na to, jak se mu prve vůbec nelíbilo, že sedí na Inoranově stole. Ricko vedle něho vypadá jako by zíral na císaře osobně. Zaklání se na židli, tiskne záda do opěry, nos má plný Uruhova parfému a ani za nic nechce, aby si náhodu všiml jeho klína. Teď by mohl. Třída propukne v nový smích, když se učitelé špičkují a někteří studenti začnou prosit, že přesně takto by to chtěli, ale Ricko si uvědomí, že vůbec netuší, o čem se tady mluví. Říkal něco o praxi. Sena něco o posteli. Uruha – postel – praxe – sex… Bohužel není schopný myslet vůbec na nic dalšího. Dnešní hodina je pro něj totální fiasko a to si slíbil alespoň dva semestry. Máma ho zabije. Cítí, jak se mu potí dlaně a nějak hůř se mu dýchá a najednou se zvedne na nohy. 

"Gomen, hned budu zpět..." Vydechne a po cestě mezi židlemi si povoluje uzel na kravatě. Proběhne chodbou rovnou k toaletám a zapadne na ně. V umyvadle si pustí proud studené vody a prostě pod něj strčí obličej. Naštěstí je tu sám. Na chvíli toho nechá, svlékne si sako a vyhrne rukávy a pak si tvář několikrát opláchne, než se podívá na svůj odraz. Sena svoje flirtování s učiteli možná zvládá, ale on… On by tam na něj snad musel skočit a začít z něj rvát oblečení. Na tohle je moc mladý a jeho rozpoložení rozhodně nemusí vidět celá třída. Musí se uklidnit a především si vymyslet výmluvu na příštích deset tisíc hodin s Uruhou, protože to s ním v jedné třídě prostě nerozchodí. +Jak je možný, že se ti tolik dostal pod kůži? Je to chlap… starej!… egoistickej… nejdokonalejší...+ Sena ještě chvíli hledí na prázdné místo vedle sebe a pak sebou cukne. 

"Možná je mu špatně…!" Vydechne ochranitelsky, když zvedne oči k Uruhovi na desce stolu a chce se zvednout na nohy, aby se rozeběhl za ním.

Inoran, Uruha

Ino už má zase oči jen pro Senu a vidí, jak nad tématem přemýšlí. Možná je to trochu risk, brát něco takového jako téma své práce, ale on je přesvědčený, že pokud se to podaří, získal by tím skvělé hodnocení. Vlastně vůbec nepochybuje, že by to nedokázal s tím, jak se popral s první hodinou. Vidí v ně hodně potenciálu a s tím, jak poznává jeho chování, je mu jasné, že se jen tak neztratí. Rozhodně mu s tím velmi rád opravdu pomůže, když o to bude stát.

"Stačí jen říct." Prohodí tiše, aby ho slyšel jen on a sám se znovu podívá na Uruhu. Ten se ze svého místa očividně nehodlá hnout a věnuje ještě poslední pohled Senovi. Vedle sebe má jeho momentálně střed zájmu, k němu se hodlá hned vrátit.

"Není vůbec za co, takové studenty mám nejraději. Hm, jestli se nepletu, uvidíme se ještě dnes." Kývne mu hlavou a konečně se kočičí oči znovu stočí na Ricka, který je chudáček nějaký bledý. Uruha se v tu chvíli mnohem víc narovná a jeho oči září do každého koutku učebny. Dostal ho, vidí to na něm a nemohl by být spokojenější. Lepší hodinu si opravdu naplánovat nemohl a později za to Inovi asi vážně poděkuje. Sice nebude vědět za co, ale na tom nezáleží. +Tolik se ti kabinka líbila? Dobře, moc dobře.+ Pohrává si v duchu se slovy, než se zase trochu nakloní.

"A já čekal nějakou trefnou odpověď. Asi někdo zapomněl, jak se mluví." Dobírá si ho ještě trošičku, než se musí prudce narovnat, jak se Ricko zvedne, omluví a zmizí z učebny. Uru za ním překvapeně kouká a párkrát zamrká, jak kdyby přemýšlel, jestli se mu to náhodou nezdá. Pak ho ale napadne, proč tak rychle utekl a koutky se mu roztáhnout do dalšího spokojeného úsměvu. +Tak rychle? Ještě lepší.+ Ohlédne se na Senu, který už vstává a zastaví ho dlaní na svém rameni.

"Byla by škoda přijít o zbytek hodiny." Trochu ho zarazí zátky na místo. To on bude ten, kdo za Rickem půjde a přesvědčí se, že jsou jeho dedukce správné.

"Pokud je mu opravdu špatně, odvedu ho na ošetřovnu." Ujistí Senu, že jeho kamarád bude v bezpečí a znovu ho sjede pohledem. +Máš s ním něco nebo ne?+ Ptá se ho žárlivě v duchu, ale i kdyby, on to dokáže hravě překonat. Ne, Ricka z hlavy nepustil vůbec a proto taky ty smsky. Málem by si povzdechl sám nad sebou, než se zvedne a zamíří lehkým krokem ke dveřím.

"Přeji krásný, žhavý den pánové a dámy." Popřeje celé třídě, než po ně zůstane tak maximálně jeho parfém.

"Pak, že japonské školy jsou nudné a striktní." Decentně si odkašle, zatím se ze svého místa nepohne, jen se otočí k celé třídě.

"Máme ještě pár minut. Pochopím, když je budete chtít věnovat přípravě na další hodinu, pokud si to daný předmět vyžaduje. Pokud tomu tak není, chtěl bych vás poprosit o malou službu." Přesune se k prázdnému místu vedle Seny a usadí se způsobně na židli.

"Je to menší průzkum pro mě. Je vás tu spoustu nových a já rád přizpůsobím hodiny právě vám. Proto vás požádám o jednu dvě věty, co jste si z této hodiny odnesli. Co vás zaujalo nejvíc? Já se zatím pokusím si vzpomenout na nějaké citáty nebo verše, kterými bych dnešní hodinu popsal." Sáhne po kousku papíru a stočí oči na Senu.

"Pokud budete tak laskavý a půjčíte mi něco na psaní." A pak se zarazí, protože mu něco dojde.

"Uhm, ještě poslední věc, zkusme se vyvarovat slovu sex. Tohle by mi vedení rozhodně neschválilo, možná v jiné zemi." Zavtipkuje a odívá se znovu na Senu, když si bere propisku, neodpustí si letmý dotek na jeho prstech.

"Aby to nakonec nebyly milostné verše." Tohle patřilo hlavně jemu, ostatní si to snad přeberou jinak. 

Uru mezitím kráčí po chodbě a neochvějně míří k záchodům. Nepochybuje, že bude právě tam. Pravou dlaň má zabořenou v kapse kalhot a levou se opře do dveří. Nechá je zase dovřít, než se zády opře o stěnu vedle nich, pokrčí nohu v koleni a pravděpodobně zanechá otisk boty, jak si nožku pohodlně zapře. Nikdo tu není, to už stihl zjistit a ještě chvíli nebude, dokud neskončí hodiny. Potřebuje jen pár minut.

"Studená voda?" Nadhodí a mírně pozvedne obočí, oči z něj ale nespustí ani na vteřinu.

"Ricko-chan, jsi roztomilejší, než si vůbec dokážeš představit." Mluví pravdu, ale z jeho rtů to zní trochu jako dobírání. Odlepí se od stěny a vykročí jeho směrem.

"Copak se stalo?" Prohodí s hranou starostlivostí.

"Bylo ti horko? Udělalo se ti nevolno?" Zastaví se až těsně u něj, krátce očima těkne přes rameno, než se ho dlaní dotkne v klíně.

"Nebo tam bylo prostě jen moc těsno?" V očích mu zasvítí, když n vlastní kůži zjistí, jak na tom je. Zavrtí nad ním hlavou a opře se bokem o umyvadlo.

"Těžké to dospívání, když si nemůžeš ani užít a musíš na brigádu." Jasně, že mu s radostí vyčte, že ho tam nechal a ještě si ho dobíral.

"Jak to jen jeden má vydržet v takových hodinách, hm?" Klesne očima k jeho klínu a pak zase pomalu vystoupá nahoru.

"Možná bych ti mohl pomoct." Vydechne smyslně, když se odlepí a přistoupí těsně k němu.

"Anebo tě tu nechám, jako ty mě v té uličce." Pohodí hlavou, ale upřímně, asi by to nedokázal. Tvářit se tak chvíli může, aby to neměl jednoduché.

Sena, Ricko

Sena se zastaví v polovině kroku a věnuje Uruhovi překvapený pohled, ale je to učitel. Má pravdu, na ošetřovnu by s ním měl jít asi on. Jen by ještě před chvílí přísahal, že je Ricko zdravý jako rybička a cítí se skvěle. Vždyť se spolu smáli celé dopoledne! Trochu zaraženě si zase sedne a přikývne a pak sleduje jeho odcházející záda, dokud se dveře nezavřou. Zdá se, že se tam dívá většina posluchárny a najednou je všude kolem hrozně zvláštní ticho. Zadoufá, že se Ricko brzy vrátí a nic mu nebude. Pomalu otočí oči na Inorana, který se rozhodne ukončit hodinu pro ty, kdo chtějí. Malá část studentů posluchárnu skutečně opustí, ale zbytek tu zůstává a poslouchá jeho další instrukce. Inoran se posadí na volné místo vedle něho, ale Sena je ještě pořád hluboce zamyšlený nad Rickovým chováním, takže sebou mírně trhne, když je osloven. 

"Uhm, hai..." Vydechne a sáhne do pouzdra pro stříbrné pero, vykládané blýskavými kameny. Podá mu ho do ruky a jejich prsty se na okamžik dotknou. Projede jím jeho hřejivé teplo, konečně se pousměje a letmo se na něj podívá koutkem očí. Jeho tváře znovu začnou nebezpečně rudnout, když Ino pronese to o milostných verších. Sáhne ještě pro jedno pero a maluje si na roh sešitu kytičky. K tématu už se nepřipojí. Musel by mluvit o svém učiteli a to se nehodilo. Nakonec je přeci jen po hodině a posluchárna se začne vylidňovat. Zůstane tu celkem hodně studentů, kteří chtějí s Inoranem něco probrat, ale když se zvedne z místa a zamíří ke katedře, je už skoro poslední. 

"Ahoj, pane Armani." Řekne tiše a zastaví se s rukama spojenýma před sebou asi metr od jeho stolu. Prohlédne si jeho oblečení a dá tak najevo, že si samozřejmě všiml. 

"Sluší ti to." Mrkne na něho a pak se krátce podívá na nedotčenou tyčinku, než se k němu očima zase vrátí. 

"Měl bych jít na oběd, ale říkal jsem si, že bych měl využít těch nabízených konzultací. Takže..." Vytáhne z tašky malý kupovaný salát, zatavený v mističce s fólií a krátce jím zamává ve vzduchu, než ho zase uloží. 

"Jestli se nebojíš, že ti pokecám koši… um… kabinet?"

Ricko stočí překvapené oči ke dveřím, když uslyší jejich cvaknutí. Hodina už skončila? Hlas, který se ozve vzápětí si ale snad i vysnil. Narovná se v ramenou a podívá se do Uruhovy spanilé tváře, zatímco on mu říká, jak je roztomilý. Kupodivu mu to přijde jako kompliment a on se letmo pousměje, než se natáhne po papírovém ručníku, aby si tvář osušil. Odhodí ho do koše a v tu chvíli má Uruhu rovnou za zády a co víc, jeho dlaň přímo v klíně. To samo o sobě i beze slov mu stačí na to, aby se vzrušení v plné síle vrátilo a jemu se zachtělo umřít a znásilnit ho zároveň. Tiše si povzdechne a stiskne víčka k sobě, ale ne, takhle to nerozežene. 

"Tak nějak všechno v jednom." Dostane ze sebe konečně. Uru se od jeho zad vzdálí a on se k němu pootočí čelem. Samozřejmě, že mu dá pěkně sežrat, co se stalo na ulici a Ricko stiskne rty a protočí očima. Když ale dojde na to, že by mu mohl pomoct, silně se zachvěje a díky zkušenosti, jakou s ním má, si nepřeje nic jiného. Už ho má zase jen několik milimetrů od svého těla a musí trochu zvednout bradu, aby se mu podíval zblízka do očí. Asi by si to zasloužil, ale to přece nepřizná! Nemá ani nejmenší ponětí, proč je Uruha tady a proč mu nabízí další něžnosti, ale ptát se ho na to nebude. Ještě by si to rozmyslel! 

"Nezamkl jsi." Řekne docela tiše, protože za chvíli by mohl být záchod plný studentů. Nejde to vůbec vydržet, stát tak blízko u něho, dýchat jeho vůni a nic neudělat. Jeho ruce se pohnou úplně samy, když se opřou o Uruhova prsa a mírně je pohladí. Teď se opravdu upřímně usměje a zakotví očima na jeho rtech. Jednu dlaň posune k jeho tváři a chce si je podat k polibku. Točí se mu z něj hlava.

Inoran, Uruha

Je pro něj těžké se soustředit, když Sena sedí vedle něj. Má pocit, že je kolem nich neproniknutelná bublina, do které se nic jiného nevejde a vlastně ani vzduch ne. Jeho srdce se rozběhlo o něco rychleji, když mu plně dojde, jak blízko něj je a v hlavě má stou zklamání, když se ho nemůže dotknout. Tedy ne tak, jak by chtěl. Na to je tu příliš mnoho očí. Přistihne se, že si prohlíží Senovo pero, které asi nedá jen tak z ruky. Sena už svůj klobouk má a on má najednou nutkání si taky něco přivlastnit. S celou třídou se rozloučí verši o zapadajícím slunci a nekonečných dunách pouště, které symbolizují pocit, když jste daleko od někoho, na kom vám příliš zaleží. Pozoruje pár zad, které mizí za dveřmi. Pak přijdou na řadu poslední opozdilci, kterým poradí, kde hledat další materiály k dnešní hodině, některým nabídne rady elektronickou formou a poděkuje za pozornost, kterou mu věnovali. Pak už se Senu zůstanou v učebně sami a jeho oči se upírají jen na něj. Zatím se nehne do katedry, v kapse košile září jeho propiska, kterou mu půjčil a nevrátil. Krátce  k ní těkne očima a pak se podívá zpátky na Senu.

"Gomen, nešlo odolat pokušení si něco ukořistit." Omluví se mu jako první.

"Ahoj, Sena-chan." Pozdraví ho na oplátku a krátce si povzdechne.

"Proč mám nutkání tě minimálně pozvat na kávu, jen tě vidím." Sdělí mu, jak na něj celou dobu působí a pak se málem opravdu začervená, když mu pochválí oblečení.

"Měl jsem toho nejlepšího poradce, to je tím." Nenechá dlouho kompliment na své hlavě a donutí se odtrhnout oči od těch jeho, aby si ho pořádně prohlédl.

"To tobě to sluší, až mi bereš dech." Tohle si prostě nedokázal odpustit. Úsměv se mu ještě rozšíří, když přijde na ten salát.

"Hm, víš, jak se na podobné jídlo ve tvé přítomnosti dívám. Ale kdo by mohl odolat pokušení?" Mezitím, jak mluví, si sbalí pár svých věcí a už stojí v jeho blízkosti, pohrávajíc si konečky prstů s jeho prameny. Tomu taky neumí odolat dlouho. 

"Jen si vzpomenu, jak ti to sluší, když tě krmím a myslím, že oběd dostává úplně jiný rozměr. Mám pocit, že ani pokecaná košile mi nebude vadit." Usměje se na něj vřele s jasným blýsknutím v očích, než mu pokyne paží, aby vykročil ke dveřím jako první. Sám zůstane ještě chvíli stát na místě a pozoruje jeho vzdalující se postavu. Lhal by sám sobě, kdyby řekl, že mu ani jednou oči nesklouzly dolů. +Za tohle tě budou na věčnosti hrozně mučit.+ Udělí si bez váhání trest, zatváří se nadmíru spokojeně a vykročí za ním. 

"Musím říct, že tvůj příchod byl to nejlepší, co mě dneska potkalo." Sdělí mu bez váhání, když kráčí vedle něj chodbou a otevírá mu všechny dveře, které jen může. Nakonec dojdou až k těm konkrétním.

"Vaše konzultace může začít." Pobídne ho dovnitř, kde se nachází několik knihoven. Jinak je jeho kabinet zařízen hodně skromně. Tedy až na křeslo, ve kterém sedává nejradši a je to znát. Jakmile se za Inem zavřou dveře, odloží tašku na nízkou skříňku a bez váhání sáhne po Senově zápěstí. Pomalu si ho přitáhne do své náruče a jeho oči naberou něžnější nádech.

"Tolik jsem na tebe myslel. Myslíš, že jsem si tě přivolal? Možná se mi to jen zdá." Mluví tiše, když se nepatrně skloní.

"Ahoj moje Múzo, kdes byla tak dlouho?" Zeptá se ho s krátkým pousmáním, než ho opatrně políbí.

"Hm, to jsou přesně ty pocity, které jsem v tobě chtěl vyvolat." Ozve se Uruhův hlas a rozezní se místností v tiché ozvěně. Působí na Ricka mnohem víc, než by si kdy představil a to žene jeho povahu do netušených končin. Tolik se mu to líbí, ale je to snad poprvé v životě, kdy nemá chuť toho zneužít. To, že si ho dobírá a trochu mu vyhrožuje...Je to jen maličká provokace. Sám moc dobře ví, že odejít bude neskutečný výkon. Jen kdyby nebyli na půdě školy...Tohle úplně nedomyslel.

"Měl bych mít důvod zamykat? Přeješ si podobný důvod?" Provokuje ho dál a ví, že je to něco, co opravdu umí. Všechno je vyšperkované roky. Z každého flirtu, který má za sebou, si něco odnesl, ale tohle je trochu jiné. Cítí to uvnitř sebe, jen není zralý na to, dát to najevo. Jeho úsměv se změní, když se Rickovy ruce opřou o jeho prsa a Uruhova víčka klesnou.

"Hm, tohle nevypadá jako špatný začátek. Jen si asi odmyslím okolí." Zasměje se tiše, když očka znovu otevře a vidí, jak se vábivé rty přibližují. Už je mě možnost ochutnat a chtěl by znovu, jen...Tohle by ho vážně mohlo stát místo. Jendu dlaň položí na tu jeho na své tváři a druhou pozvedne také. Zadrží ho uprostřed pohybu, když mu bříška prstů položí na rty a jemně, skoro hravě ho po nich pohladí.

"Já vím, že chceš ze školy rychle pryč a líbání s učitelem, možná i sex na záchodcích by ti to zařídil, ale...Víš co se tu děje za zvěrstva?" Skoro vytřeští oči, když si představí, že by se přece jen uvolil a do té kabinky ho zatáhl.

"Ano i ta, na která právě teď myslíme oba dva." Otře se svými rty o prsty, které ještě neodpustily měkké rty a vlastně mu tím trochu prozradí, jak se sám cítí a na co myslí. Tentokrát je to on, kdo položí dlaně na jeho prsa a donutí ho zacouvat až k umyvadlu, aby ho o něj opřel. Přitiskne se na něj, jak jen to jde a stehnem si zlehka najde jeho klín, který už snad víc pobízet nepotřebuje.

"Mám přesně patnáct minut, než mi začne hodina. Několik dveří odtud, mám malý ateliér." Sáhne do své kapsy a vytáhne klíče, kterými mu zacinká před očima.

"Je pravda, že málokdy chodím opravdu na čas." Tváří se, že nad tím přemýšlí a pak se konečně opravdu skloní k jeho rtům a pohraje si s tím spodním, po kterém si neodpustí přejet jazykem.

"Čas běží zajíčku. Třeba opravdu nechám odemčeno." Vydechne skoro roztouženě, než se silou vůle donutí dotrhnout od jeho mladého těla a vykročí ke dveřím. Ohlédne se ještě přes rameno a prohlédne si ho celého.

"Hm, takhle košile se mi nelíbí. Asi bych tě o ni hodně rychle připravil a ty kalhoty..." Zamává mu konečky prstů a upřímně se rozesměje, když se ve dveřích mine s dalším studentem.

Sena, Ricko

Stočí modré oči na svoje pero u něj v kapsičce a upřímně se usměje. Proč ne? Mohl by ho postrádat a když ví, že je u něho? Připadá mu to pěkné, že si takhle vyměnili osobní drobnosti a chtějí je mít při sobě. Příště si na přednášku rozhodně vezme jeho klobouk! Jeho úsměv se ještě o něco rozšíří, když vidí něhu v Inoranových očích a poslouchá jeho slova o tom, jak rád by ho hned někam vzal. Jemně pokrčí rameny na znamení, že bohužel musí už za hodinu na Uruhovu přednášku. Pak mírně rozpřáhne dlaně a prohlédne si sám sebe a svoje vzezření. Inoran je tak pozorný. Sleduje ho, jak si balí věcí a natáhne ruku po tyčince. 

"Tuhle jsem ti koupil, abys měl něco sladkého." Podá mu ji, ale trochu zvážní, když mu oplácí dlouhý pohled do očí, zatímco si Ino pohrává s jeho vlasy. Je velmi blízko a mluví o jejich společném zážitku. Senu trochu opouští odvaha a zároveň nechce nic jiného, než aby s těmi doteky nepřestával. Jemně kývne hlavou a vykročí směrem, který mu Inoran ukazuje. Po chvíli už společně kráčí chodbou směrem k jeho kabinetu a on si užívá všechnu jeho pozornost a galantní chování, když se k němu chová jako k němu hodně váženému. Má skoro pocit, že na nich musí být vidět jejich vzájemná náklonnost, ale nikdo jim ve skutečnosti větší pozornost nevěnuje. 

"Tak to abychom se potkávali co nejčastěji." Řekne mu tiše a vstoupí do jeho kabinetu. Okamžitě si začne všechno okolo prohlížet, porovnávat to s tím, co o něm už ví, ukládat si do hlavy detaily. Chce udělat další kroky dál, ale Ino ho chytí za zápěstí a on se k němu nechá překvapeně otočit. Udělá malý krůček až těsně k němu a opře dlaně o jeho prsa, když se mu podívá do očí. Srdce mu už zase běží jako o závod a navíc jsou tu zavření úplně sami. 

"Ino-san..." Vydechne tiše a začíná z toho být na rozpacích, ale velmi příjemně. Označení múza se mu moc líbí, stačí se usmát, než se jejich rty pomalu spojí a Sena by se byl nejraději rozplynul. Oplácí mu něžné polibky, naprosto omámený jeho přítomností a nechce se mu je přerušovat ani na okamžik. Už jen to, jak strašně Ino voní… Nakonec se přece jen mírně oddálí a znovu se na něj usměje. 

"Vzhledem k tématu mé konzultace se ani nedivím, že jste se rozhodl pro praktickou ukázku, pane Armani, jen si nejsem jistý, že po tom dám dohromady větu, byť na papíře." Řekne mu upřímně a udělá krůček vzad, než se začne rozverně rozhlížet okolo. Mraky knih, poezie, známí autoři. 

"Těším se na ty milostné verše..." Vytáhne pomalu ze své aktovky to hříšné lízátko, zbaví ho papíru a přiblíží ke svým rtům s prvním olíznutím, než se mu podívá do očí.

Té jeho poznámce s okolím se Ricko i přes vší svou touhu musí zasmát. On je na tom tak špatně, že ho úplně přestal vnímat, ale ano – jsou to školní záchodky. Uruha ho v polibku zastaví, ale neodežene ho úplně. Ricko pozoruje vlastní prsty, jak hladí jeho rty, které pronášejí nová slova. Asi i tohle je pravda, ale jak mu má říct, že je mu to všechno jedno, protože na zeměkouli už existuje jenom on? Když Uru zmíní, že i on myslí na jisté věci, Rickovy koutky se vyhoupnou nahoru. Nechá se jím zatlačit k umyvadlu, o které se opře zadkem, plný očekávání z toho, co udělá. Už pochopil, že má naproti sobě nepředvídatelného a všehoschopného krasavce. Jakmile se Uru ocitne těsně u něho, dlaně mu automaticky vylétnou na jeho boky. Sykne si vzrušením a pevně je sevře, když se mu o klín otře Uruhovo stehno. Dvacet minut, ateliér… taková rychlovka… ale alespoň by se nemusel stydět, až se udělá během prvních dvou vteřin… Řekne, že přece spěchali… Všechno, co Uru dělá a říká, mu neskutečně plete hlavu. Přeostří na klíč v jeho prstech, ale jen na krátkou chvíli, než se mu dostane pozornosti jeho rtů. Chce ho náruživě políbit, ale není mu to dovoleno a pak už se za ním jen trochu zmateně dívá, když se mu vzdaluje. Láká ho k sobě dalšími přísliby a on opravdu jde. Toho studenta si uvědomuje jen podprahově. Ve skutečnosti ho ani nevidí. Snaží se nehypnotizovat jeho zadek, když ho následuje s rozestupem několika metrů a usmívá se čím dál tím víc. Uru zmizí za dveřmi, on ještě chvíli počká, pokradmu se rozhlédne a pak tam vklouzne za ním. A už nevyjde z údivu. Kolem je toho hodně k vidění, vzduchem se nese jeho těžký parfém a všechno na něj křičí jeho přítomností. Hodně to o něm říká, takové jeho teritorium, ale nakonec si očima najde zase a jenom jeho. Teď se tváří trochu nejistě, najednou neví, co s rukama, ale… opře se zády o dveře a uculí se. 

"Vezmeš si míry nebo už to máš v oku?" Prohodí a klesne očima na svou košili a posléze i kalhoty. Sako nějak pozapomněl na záchodě. Jestli tam později nebude, má docela problém. Teď pro něj ale rozhodně nepoběží. Ani za nic se odsud nehne, dokud nebude muset!