(univerzita)
Sena, Ricko
"Takže s ním chci jít v pátek večer ven." Šeptá Rickovi.
"To je v pohodě, řekneš mámě, že jsi u mě jako vždycky. Nikoho nenapadne, že to tak není." Odpovídá Ricko a Sena se spokojeně usměje. Zrovna tiskne růžové rty přetřené leskem na jeho tvář na znamení díků, když koutkem oka zašilhá ke katedře a málem spadne ze své židle někam mezi studenty. Těžko popsat pocity, které jím projely, když dole na učitelském postu uviděl… Inorana??? Ani ve snu by ho nenapadlo, že učí zrovna tady a už vůbec ne, že dostane jejich třídu. A k tomu možná viděl, jak líbá Ricka na tvář. Tedy pokud měl šanci si ho v davu studentů vůbec všimnout. +Nejsi zase tak nápadný… je tady mraky lidí!+ Ubezpečuje se, ale moc dobře ví, že svítí na dálku, ať je kdekoliv.
"Co je?" Nechápe zrovna Ricko, když kmitá pohledem mezi jím a směrem, jakým se dívá. Zatím žije v iluzi, že jde o nějakého studenta, kterého Sena třeba nechce potkat.
"Myslíš, že je s námi ve třídě?" Ptá se ho Ricko na svůj smskový projekt a Sena konsternovaně přikývne. Je s nimi ve třídě. Inoran s nimi rozhodně je ve třídě.
"Uhm promiň, co jsi říkal?" Sena se na něj konečně podívá a pak uslyší svoje příjmení.
"Ageiwa-san..." Dolehne k němu konec věty. Vrátí vykolejený pohled k Inoranovi. Oříškové oči se na něj usmívají. Určitě se ho ptal na rozbor nějakého díla nebo… kde skončili v učebnici… nebo…
"Um..." Vysouká se na nohy Sena kvůli odpovědi a absolutně netuší, co má říct.
"Gomen, sensei-san, já…" +Jsem nedával pozor… vůbec netuším, co jste říkal, ani co říkáte dál, vidím jenom vaše rty, kabát od Armaniho a...+ Několikrát zamrká.
"Už budu dávat pozor." Zamumlá a zase si hrkne na židli. Několik studentů se směje a Ricko taky. Sena nabírá rudou do tváří.
Inoran, Uruha
Když se ten podvečer rozloučil se Senou, zamířil domů i se svým nákupem Měl v plánu, že se vrhne na nějaké resty. No dobře, tohle byly věci, které měl mít hotové tak za čtrnáct dní, ale to by nebyl Ino, aby něco zmeškal nebo to neměl v předstihu. Jenže se mu vůbec nedařilo, prostě jen seděl u stolu, hlavu podepřenou dlaní a místo všeho ostatního měl v mysli jen růžové prameny a chuť Senových rtů. Vzdal to hodně pozdě a konečně se odebral do postele. Zvládl ještě několik stránek rozečtené knížky, než usnul. Na druhý den byl rád za budík, protože by nejspíš poprvé v životě zaspal. Všechno zvládne během chvilky a se svou taškou se vydá do školy. Na sobě ale nemá své typicky střídmé oblečení, ale několik kousků, které mu vybral Sena. Stačí jen překročit práh školy a má kolem sebe soustu pozornosti. Většinu zvládl proplout téměř bez povšimnutí, dnes se mu to zdá se nepodaří. Kdyby jen tušil, kolik dokáže udělat pár skvěle vybraných kousků. Měl by Senovi v pátek poděkovat, i když si v první vteřině nebyl úplně jistý, že ho těší nebo přivádí do rozpaků. Svůj názor si ukotví hned, jakmile se na chodbě potká s Uruhou."No páni, Ino-kun, já nestačím zírat." Ozve se příjemný hlas a kočičí oči jej sjíždějí od hlavy až k patě.
"Tak která je ta šťastná?" Dedukuje Uru bez váhání a popravuje mu límeček polorozepnuté košile. Dokonce mu sáhne i dozadu a podívá se na cedulku.
"Hm a ještě ses k tomu rozšoupl, tak to musí být objev století." Provokuje ho dál a Ino vypadá, že možná každou chvíli opravdu zrudne.
"Ale ne, žádná není, jen mám poradce." Snaží se to zahrát do autu, jinak se Uruhy nezbaví celý den. Má ho rád, jen je občas největší drbna na škole a předčí i uklízečky s kuchařkami.
"Hm, tak poradce...Když jsem ti to nabídl já, odmítl jsi mě." Našpulí na něj rty a pohodí skoro uraženě hlavou. Ino se neubrání krátkému povzdechnutí, než ho pozve na kávu.
"Já jsem to tak úplně neplánoval, prostě jsem ho potkal v obchodě a najednou jsem měl plné ruce tašek." Pokrčí rameny s naprosto nevinným výrazem, ale ten úsměv ho musí prozradit.
"Takže ne ona ale on. Asi jsem tě doteď pořádně neznal." Zasměje se Uru. Ještě chvíli klábosí ve sborovně, než musí Ino naklusat na hodinu.
"Pak se uvidíme, potřebuju poradit." Mávne rukou a už radši neslyší Uruhovu poznámku, aby si zavolal toho svého poradce. No jo, ale když ten dárek má být přece pro něj. Jde o minutku později, takže třída už je plná studentů. Projde až ke svému stolu, kde odloží svou tašku a vyskládá z ní několik podkladů pro dnešní hodinu. Spíš jen jediný papír, stejně to má všechno v hlavě a nebude to tradiční hodina, ale tím už nejspíš nikoho nepřekvapí.
"Vidím, že máte všichni skvělou náladu. Pokud ovšem někdo potřebuje nastartovat, káva není daleko či snad čaj?" Pokyne ke dveřím, ale většina už je u něj zvyklá a ví, že si to s sebou přinést může.
"Není nic horšího, než ospalá mysl, obzvlášť když máme na programu důležité osobnosti." Dodá ještě a usadí se polovinou pozadí na kraj stolu. A pak ho uvidí. Vteřiny nikdy neplynuly pomaleji. Ne, rozhodně si ho s nikým nespletl a kdyby neseděl, nejspíš se tu odporoučí k zemi. Málem si převrhne i svůj vlastní hrnek, jak hledá papíry, aby se podíval, co chtěl říct. Jen si pořád dokola přehrává Senovy rty na tváři toho kluka a ne, vůbec mu z toho není dobře. Zvedne se v něm zvláštní pocit, který dodnes neznal. Asi malý osten žárlivosti. Naštěstí rychle najde nit.
"Neusilujme o to, co nám zanechali naši předchůdci, usilujme o to....." Odmlčí se a rozhlédne se po třídě, stejně jeho oči znovu padnou na Senu.
"Dokáže mi někdo tento citát doříct nebo aspoň prozradit, kdo je jeho autorem? Hm, tak třeba. Ageiwa-san..." Zkusí jen tak a trefí se přímo do černého. Vidí Senu, jak vstává.
"V pořádku. Jste tu nový, stejně jako váš kolega." Konečně sklouzne se stolu a vydá se jeho směrem, v ruce dřímá svůj hrnek s kávou.
"Ten ale vypadá na rozdíl od vás mnohem čileji." Věnuje krátký pohled Rickovi, když je téměř u nich a položí hrnek před Senu.
"Ještě jsem z něj nepil, nemějte obavy." Podívá se mu dlouze do očí, v těch svých radost a zároveň nervozitu, že ho tady vidí.
"Takže. Neusilujme o to, co nám zanechali naši předchůdci, usilujme o to, co nám naši předchůdci chtěli zanechat." Dokončí citát, protože se k němu nikdo jiný nemá.
"Velký Bašó nám jistě chtěl něco důležitého říct, ale mě by spíš zajímalo..." Odmlčí se je vidět, že někteří z nováčků čekají, co z něj vypadne.
"Který film nebo písnička za poslední dobu, vás při tomto citátu napadne? K čemu byste ho přirovnali. Možná tím zvládneme pochopit daleko víc." Zastaví se tak v polovině a opře se bokem o jednu z lavic.
Sena, Ricko
Inoran mu to pro jednou odpustí, ale vykročí přímo k němu a Rickovi a Senův žaludek udělá kotrmelec. Teď už zpozorněl i Ricko, protože je jim věnována pozornost celé posluchárny a všichni nejspíš čekají, jaká bude odpověď. Měl by ji říct on? Jenže Ricko neposlouchal úplně stejně. "Tak já bych využil nabídky a skočil pro to kafe. Cukr? Mlíko?" Nabídne se, když ukazuje palcem na dveře a třída se rozesměje. Trocha podplácení nového učitele, proč ne? Sice už jedno kafe má, ale kofeinu není nikdy dost. Pohledy jich obou klesnou na hrnek, který třímá učitel v dlani a Sena zrudne ještě víc. Není to takový záměr, ale mohlo by to vypadat trochu jako výsměch za nepozornost. Ještě, že už ho stačil poznat někde jinde. Pak očima zase vystoupá k Inoranově tváři a jejich pohledy se na dlouho setkají. Ricko mezi nimi zvědavě těká pohledem a horečně uvažuje, kde už jméno Bašó slyšel.
"Padesátkrát a stále poprvé." Vyletí z Ricka za nového bujarého veselí posluchárny a Sena se konečně usměje. Musí udělat decentní facepalm. Asi měli říct něco sofistikovaného, ale tohle byl prostě Ricko, jeho nic nezastaví. Ricko vrhne omluvným pohledem po kamarádovi a pokrčí rameny.
"Promiň, je to spontánní." Hlesne. Od jistého setkání v obchodě s košilemi nemyslí vůbec na nic jiného, než na jedny konkrétní rty a jeho představa je taková, že se mu přesně takhle neokoukají. Bylo jedno, co v něm zanechaly, důležité bylo, co v něm CHTĚLY zanechat! Inoran má pravdu. Bašó má pravdu a Ricko spokojeně okusuje gumu na obyčejné tužce, když se sveze níž na židli, překříží nohy v kotnících a zasní se. Sena raději zůstane mlčet a pozoruje Inoranovy vzdalující se záda, než konečně sáhne po hrnku a prohlédne si ho. Jeho osobní… Pije z něj, sahá na něj… Nový úsměv mu vyskočí na rtech a zvedne šálek k prvnímu doušku. Polovina studentů si vážně jde pro kafe a on se rozhodne pro něj vytratit taky. Čistě proto, aby se na chodbě vydýchal, zaskákal si na místě, že je to on, došlo mu, jak tupý je na Japonštinu a upravil se v odrazu skla automatu. Hned vedle je ještě jeden na sladkosti. Hodí do něj pár yenů a se vším se vrátí do třídy. Nenápadně se protáhne kolem katedry a zanechá na ní Kit Kat s jahodovou příchutí. Sám si vleze zpět na své místo a pod lavicí rozbalí velké růžové lízátko ve tvaru srdce. Posune Rickovi kafe, které vzal pro něj a v očích se mu blýskne hřích. Tak, pane učiteli! +Takhle mě vyvádět z míry! To ti jen tak neprojde.+ Pomyslí si, když nalehne horní polovinou těla na desku stolu, opře o něj lokty, v jedné dlani lízátko a druhou si podepírá tvář. Upře dlouhý pohled přímo na přednášejícího a pak začne to lízátko důkladně a cíleně co nejsvůdněji olizovat. A až se jeho oběť chytí na háček, koutky se mu vyhoupnou nahoru, aby věděla, že to opravdu, ale opravdu dělá schválně. Prstíky ruky, kterou si podepírá tvář zabloudí na pramen svých vlasů, který si u toho namotává na prst a posléze jím sklouzne k uzlu kravaty, který chvíli popotahuje a pak ho povolí… Dostane se prstíky na knoflíček, rozepne jeden… dva… To už na sobě cítí Rickovy oči a jeho obočí až u linie vlasů. Nechápe, co to Sena provádí, ale dobře se tím baví.
Inoran, Uruha
Senovy oči ho nechtějí jen tak pustit, když do nich kouká. Měl by si uvědomit, že na něj takto zírat nemůže, ale kdo si má poručit? Osud měl hodně škodolibý smysl pro humor, když chodí zrovna do školy, ve které učí. Těšil se tolik, až ho uvidí, ale že to bude tak brzy, to nečekal. Kdyby ho potkal na chodbě a mohli si společně promluvit, nebyl by to takový šok. Do reality ho uvede až Rickova odpověď, který rozhučí celou třídu. Po chvilce mu dojde, že je to smích. Skloní na chvíli oči do země a mile se usměje. Jiný by ho nejspíš napomenul, že tohle není příklad, který by byl nejlepší. On v tom však vidí jistý smysl. Najde si smysl snad ve všem, aby studentům ukázal, že všechno se dá propojit. Když se to vezme kolem a kolem..."Vlastně jste to trefil úplně dokonale, když si to správně přeložíme." Pokývá hlavu na potvrzeních vlastních slov a konečně se zvedne z lavice, aby udělal několik kroků.
"Každý den by měl být prostor pro nový začátek. Ponaučit se z toho, co jsme předchozí den udělali špatně a přeměnit v pokrok k lepší budoucnosti." Rozvede to mnohem více. Pokračuje dál a přejde k tabuli, kde napíše slovo evoluce.
"Taková malá evoluce pro každého z nás." Otočí se do třídy a po očku sleduje, jak se někteří odebírají pro kávu. Vyčká s naprostým klidem ve tváři, až se zase všichni vrátí a zatím nechává ostatní, aby vytáhli ještě několik známých filmů. Někteří sahají po klasice, jiní vyberou za vděk něčím podobným jako Ricko, i když nikdo není tak vtipný. Sena zmizí ze třídy taky a on se po něm ohlédne, skoro to vypadá, že se bojí jeho útěku. Teď, když ho našel, by si nerad nechal ujít možnost být mu na blízku, ač to bude se soustředěním velmi složité a to ještě netuší, co ho čeká.
"Já sám si vzpomněl na jednu z písní, kterou jsem nedávno zaslechl. Je sice v angličtině, ale od Japonců, což někdy není na škodu." Pokrčí rameny, očividně není na japonštině tolik závislý jako jeho kolegové, kteří by ho za podobný názor ukamenovali.
"Wake up before your time is up
You'll never know if you don't try now
So go and don't look back
This is your life, this is your time to shine
Welcome to the revelation
Liberate yourself it's now or never
Don't let them take you down
Welcome to your evolution
Free yourself and make it last forever" Jeho angličtina je ucházející a dokáže se s ní obstojně domluvit. Jazyky ho vždycky bavily, i když nakonec zůstal u své největší lásky. Dokončí a už zase kouká na Senu, který právě začal provádět něco, co ho přinutí zůstat málem zírat s otevřenou pusou. Je tu vážně nesnesitelné horko a přísahal by, že klimatizace se prostě rozbila.
"Uhm, máte ještě někdo nějaký příklad?" Zeptá se, i když se musí několikrát odmlčet, a i když přejede očima celou třídu, stejně se zase zasekne na hříšném Senovi, který se ho prostě rozhodl zničit. Málem se přerazí o vlastní židli, když chce obejít stůl a znovu po očku nahlédnout do papírů, on se prostě nedokáže soustředit. Všichni už jsou zpátky a společně s nimi ještě někdo.
"Hm a co takhle Padesát odstínů?" Ozve se smyslný hlas, který protne třídu. Uru si to míří rovnu ke katedře a usadí se na kraj stolu s nožkou přes nohu.
"To je taky o překonávání hranic sebe samého. Hlavní roli v tom hraje bolest a slast, ale to je jako v životě ne, Ino-sensei?" Kočičí oči se rozhlédnou po třídě, nakonec padnou na Ricka, kterého pozná během vteřiny. Nezvykle krojené rty se roztáhnou v mírném pousmání a neodpustí si pohodit hlavou.
"Cukr a bič? Pro mě rozhodně víc cukru." Zasměje se tiše. Občas měl neplánované návštěvy hodin svého přítele, když se zrovna nudil a neměl nic na práci a to byl zrovna dnes. Další hodina mu začínala až za chvíli a jemu to nedalo.
Ino má pocit, že se na něj se na s Uruhou domluvili. Jinak si nedokáže představit, jak je možné, aby se ho oba dva snažili zahnat do koutka. Sena tím, co právě dělá a Uruha svými slovy. Musí se hodně rychle vzpamatovat, jinak tu nejspíš na místě zrudne. Naštěstí mu v tom jeho povaha zabrání.
"Zdá se, že se dostáváme do vod, vhodných spíš pro večerní školu." Uchechtne se Ino, protože mu vlastně nic jiného nezbývá a prohrábne si vlasy na týle. Pořád je trochu v rozpacích.
"Ale i to je podstatná součást života, pro některé dost podstatná." Střelí očima na Uruhu, který mu pošle vzdušný polibek, ale oči mu těkají na úplně jiné místo. Ino k tomu místu přímo míří, tak jak mu postavení lavic dovolí.
"Touha je jedním z hlavních pohonů pro nás všechny, v tom máte pravdu oba. Bez ní se jen těžko dá něčeho dosáhnout a teď nemá úplně na mysli...postel." Dodá, aby bylo jasno, a znovu upře pohled na Senu.
"Co vy na to Ageiwa-san? Jistě na to máte svůj vlastní názor." Zeptá se ho přímo, aby mu jeho provokaci aspoň trochu vrátil. Dlaněmi se zapírá o lavici a snaží se ho pohledem vyvést z míry. V očích se mu zablýskne a hlavou prolétá jen jediná myšlenka. +To lízátko by mohlo dost vyprávět.+
"Mrzelo by mě, kdybych vám nedal dostatek prostoru. A můžete klidně využít i konzultačních hodin, které jsou hned po naší přednášce." Usměje se na něj mile, jak to umí jen on, než se narovná.
"Stejně jako vy ostatní, pokud k tomu máte, co říct nebo jakékoliv poznámky." Stočí hovor k ostatním, aby měl alespoň pocit, že není vůbec nápadný.
Sena, Ricko
Tak zrovna takhle ten výklad Ricko vůbec nemyslel, ale celé to bylo v duchu lepší japonské budoucnosti, jak to do nich hustili v jednom kuse. Evoluce, pokrok, práce v týmu, pro společnost a blaho všech na úkor sebe samého. Přistihne se, že v duchu dělá bla bla bla. Sena vypadá, že vůbec neposlouchá, ale opak je pravdou. On, na rozdíl od Ricka, chce tuhle školu vychodit a za stálého lízání si z Inoranových slov vezme k srdci to o práci na sobě samém. Když ho chytil záchvat tvořivosti, taky chtěl být lepší, než naposled a pořád se učil, jak to vyšperkovat víc. Překvapí ho, když jim Inoran začne recitovat text písně s podle něj dost perfektní angličtinou. Asi by měl chodit na doučování se Zyeanem. Možná mu o to i řekne, když to tak poslouchá. Najednou před senseiem nechce být za pitomce. Kdyby tušil, co se honilo hlavou Rickovi, byla nynější Inoranova slova v přímém rozporu s tím, co si myslel na začátku. Tahle verze se oběma samozřejmě líbí mnohem víc a dokonce i Ricko začne zase poslouchat. Senovy koutky poskočí vzhůru, když s sebou Ino vezme židli. Samozřejmě mu neušlo, jak se pořád dívá jeho směrem, mnohem víc, než kamkoliv jinam. Zdá se, že jeho malé škádlení nese svoje ovoce. A pak se posluchárnou rozezní ještě jeden hlas a tentokrát zatrne Rickovi. On nekecal. Uruha tady skutečně učí. Tužka mu pomalu vypadne z ruky a s tichým dozvukem skončí až na podlaze pod jeho nohama, zatímco on sám teď vypadá podobně jako Sena na začátku hodiny. Dívá se na ten pružný krok a až odsud vidí rty, na které myslel jen před malou chvílí. Mnohem víc, než na kluka z smsky, se kterým má rande… Kmitne očima vedle sebe, ale zdá se, že Sena mu teď nevěnuje žádnou pozornost a to je dobře. Zírá na Uruhu dost dlouho na to, aby se nakonec potkali očima a jím projede ostré zamrazení a… ano, taky touha. Všechno, co se stalo v kabince, je zpět a začne to mít svou odezvu. Ještě, že sedí. Polkne a znovu zkontroluje Senu. Nic, naštěstí. Inoran si po chvíli přisadí, že sex je nedílnou součástí Uruhova života a Ricko má sto chutí říct nahlas, že toho už si taky všiml. Místo toho sleduje přestřelku mezi nimi a především dlouhé nohy na katedře. I Sena si samozřejmě měří pohledem nového učitele a horečně uvažuje nad tím, kdo to je, že se tam tak vystavuje a vede podobné řeči. To tady Inoran učí s takovými? Ještě, aby mu ho třeba balil. Jenže Ino zrovna kráčí rovnou k nim a pronáší něco o touze. Sena zapíchne modré oči do jeho a zvolna odkládá lízátko, zatímco se narovnává v zádech. Když řekne, že nemá na mysli postel, kmitne obočím nahoru a dolů a udělá lehkou grimasu říkající Škoda. Teď zrovna má odvahy na rozdávání. Inoran se naklání nad jeho lavicí a je opravdu blízko. Zřetelně cítí jeho parfém. Ten, co mu sám vybral. Málem by ho míjel nosem, když několikrát mávne řasami a zase se po vyvolání postaví. "Mám. Myslím si, že postel hýbe světem a dějiny to dokazují zas a znovu. S úplně každým mává objekt jeho touhy, ať už to byl Alexander Veliký, který upřednostňoval svého přítele před manželkou nebo třeba otrokyně sultána Sulejmana, která to dotáhla až na první legitimní manželku v historii sultanátu." Konečně má co říct a vypadá to, že i něco četl. Ricko povytáhne obočí a teď je to on, kdo se rozvalí na lavici. Jak tohle Sena ví?
"Vzhledem k tomu, že se naše názory na postel liší, nejspíš ty hodiny opravdu využiji." Pár lidí se zasměje, i když jim uniká kontext a Sena se snaží nezrudnout. Opravdu mu tu do očí řekl tohle? Ricko dusí smích v rukávu saka s čelem opřeným o desku lavice. Ino jim přestane věnovat pozornost, Sena se zase sveze na židli a na lízátko už si ani nevzpomene. Teď je horko jemu. Ricko odlepí tvář od rukávu, narovná se a poplácá ho po stehně.
"Nevěřil bych, na co si troufneš." Pošeptá mu. Sena k němu stočí oči. +Kdybys tušil...+
Inoran, Uruha
"Hm, škoda, takhle hodina vypadala doteď celkem zajímavě." Ozve se Uruhův hlas s rozverným pousmáním a kouká na Inoranovu tašku. Začíná mít žízeň, měl si něco vzít s sebou. Kdyby tam měl třeba lahev s vodou, asi by mu ji klidně znárodnil. Zase stočí oči na Ricka, jak kdyby byla chvilka prostě příliš a věnuje mu další ze svých okouzlujících úsměvů. Kdyby tohle nebyla třída, asi mu i zamává, ale...Ne, to už by bylo vážně příliš. Za to Inoran nevnímá skoro nic, co se děje kolem nich. Sena si přitahuje všechnu jeho pozornost a on čeká na jakoukoliv reakci. V duchu si maluje, že je připravený opravdu na všechno. Omyl. Jen jeho blízkost v něm probouzí něco, co začalo v centru a teď se projevilo znovu a v plné síle. Jak jen tohle zvládne doučit, to netuší. Překvapeně zamrká, když se Sena začne zvedat a chvíli na něj hledí zapírajíc se dlaněmi o desku, takže musí víc pozvednout hlavu. Narovná se vzápětí, když se mu Sena chystá odpovědět, ale neustoupí ani o krok. +No páni, netušil jsem, že by tohle mohl někdo tady vědět.+ Proběhne mu hlavou a je mu vidět na výrazu, jak moc je nadšený a zároveň vyvedený z míry.
"Nejspíš budu muset své tvrzení přehodnotit." Vyloví jak první a usměje se na Senu vřele.
"Vaše znalosti jsou velmi dobré, co se týká sexuálních zvratů v dějinách." V očích se mu blýskne, když to vyloví a zlehka se mu poukloní.
"Arigato Ageiwa-san, za vaše znalosti. Pokud budete chtít, jistě by nás zajímaly podobné detaily i v japonských zemích. Třeba jako téma vaší práce na konci semestru." Nabídne mu jistou možnost. Tohle téma by si ostatní vybrali jen stěží.
"Pokud se pro něj rozhodnete, dejte mi vědět, rád..." Odmlčí se na moment a už zase na něj upírá upřený pohled, ve kterém se zračí, jak moc rád by byl.
"Vám s tím vypomůžu." Dokončí a ohlédne se na všechny ostatní.
"To je přesně to, co od vás chci. Svůj vlastní názor na cokoliv." Mluví hlavně k těm, kteří jsou u něj noví.
"Naučit se všechno slovo od slova není jednoduché, ale pro mě je důležitější, když to dokážete využít. Všechno souvisí se vším." Podívá se znovu na Senu a nepřestává se usmívat.
"Hm a co nový domácí úkol, Ino-sensei?" Ozve se Uruhův hlas, když se projde po třídě a vyhlédne z okna, než zamíří mezi lavice. On aby zůstal chvíli zticha, to by nešlo. Zastaví se kousek od Seny a zároveň i Ricka, když odvážnému zatleská.
"Dostal jste ho, gratuluju." Zhodnotí jej pohledem a zapíchne oči do drobných detaily, které ho zdobí.
"A těším se, až vás uvidím na hodině. Kreativní." Poslední slovo si prohodí spíše pro sebe.
"Ale k tomu úkolu. Co takhle kdybys do svých hodin zapojil i praxi?" Dobírá si vlastně celou třídu.
"Tohle téma by bylo nejvděčnější za posledních sto let v historii celého Japonska." Usadí se na lavici, kde sedí Ricko a hodí po něm svůdnýma očima.
"Hm, má pravdu nebo ne?"
Ino už protáčí očima v sloup.
"Myslím, že za chvíli budu muset mít na dveřích cedulku mládeži nepřístupno, jestli přijdeš znovu." Počastuje Uruhu menším dobíráním a je mu jasné, že zrovna tohle téma bude mít úspěch.
Žádné komentáře:
Okomentovat