Hromadné - Někdo to dělat musí. - část 2.

(Hydova kancelář)

Gackt

Ušklíbne se, když ho Hyde osloví podle toho zvířátka. Vyšle k němu očima signál, že tuhle přezdívku by tady mít vážně nechtěl. Ať je to jak je to, je chlap a dost egoistický. Přece na něj nebudou pokřikovat takhle? Pak už ale užasle tak trochu visí Hydovi na rtech, když mu vypráví všechno o šéfovi protidrogového. Je mu jasné, že to nejsou princezny, ale myslel si, že podobný styl vyšetřování se praktikoval naposled v Americe někdy po válce, kdy se smělo mlátit podezřelé atlasem a střílet na ulici podle uznání. Ale v Japonsku moderní doby? Po pravdě si ale vůbec nedovede představit, že by osobně prošel něčím takovým a v ten moment musí uznat, že zajíčkem opravdu je. Neviděl ještě nic. Nezažil nic. Je horlivý to změnit, ale ne zas tak moc, aby musel skončit ve spárech čínské mafii. Ano, k nim už mu ty drogy seděly. Drogy a porno. Pro Yakuzu levné artikly, ale pro Čínu hlavní komodita. Nakonec vydechne v jakémsi chápavém ahá a promne si dlaní bradu. Ne celý. Jaká část těla asi šéfovi protidrogového chyběla? Nebo části? Až ho uvidí, něco mu říká, že ho pozná i bez představování. Znal od otce z armády hodně příběhů, znal i hodně jeho kolegů, kteří si prošli pravým bojem a některým taky něco chybělo, ale v jeho světe to pořád bylo něco, co se ho vlastně bezprostředně nedotýkalo. Žil svým spokojeným životem zlatého dítěte, měl všeho dostatek a jediné, s čím se musel rvát, byla přízeň otce a dobré známky. Tohle se bude muset změnit, jinak si mezi nimi sám bude připadat jako nevyzrálé děcko. Otázka zní, jestli na to bude mít. Taky uměl trochu boxovat, vlastně docela dost dobře, ale podle pravidel… Prostě jako ve sportu, ne jako někde na ulici. A rána v obličeji ho vážně moc štvala! Pak se řeč stočí zpátky k jeho možným slabinám. Pokrčí rameny. 

"Výšek se nebojím a jsem bezdětný." Odpoví mu jednoduše. Nemá to být nějaká umanutá odpověď, ale zrovna teď ho nic nenapadlo. Měl za sebou hodně fyzických testů a prověrek, na nic se nepřišlo. A ohledně tamtoho… to by neprozradil nikdy a už vůbec ne první den v práci a někomu, kdo je ženatý. Stejně tomu nepřikládá váhu pro výkon jeho povolání. Přikývne na znamení, že se ozve, kdyby ho něco napadlo, ale pak se Hyde rozhodne odpovědět na jeho otázku a Gacktovy oči ožijí. Ano, to jméno si spojí, i když to ještě nemusí nic znamenat. 

"Nepřekvapuje mě, že nikdy nikdo nic neřekl, pokud je tak vysoko v jejich žebříčku. Spoustu bossů spolupracovalo přímo s komisaři, protože měli zrovna společný cíl." Rozhodne se nakonec odvážně rozvíjet svoje domněnky. 

"Yakuza je jako rodina. Kryjí se navzájem, dávají si peníze, schovávají uprchlíky… Nepodrazí ho. Ne, dokud se neobjeví dost silný soupeř." Pokývá hlavou. Znovu chápavě kývne. Teď už rozumí tomu, proč vraždy vyšetřuje protidrogové. Tanaka není překupník ani dealer. Má rodinnou spojitost s místním oddělením. To ale nebyl správný postup a pokud se jim to vymkne z rukou, dost si to poslechnou od generálního. Mohl by z toho být pěkný průšvih, ale jejich šéf to mlčky schvaloval. Už má jasný obrázek proč si ten druhý komisař může něco podobného dovolit. Podle něj je nemožné, aby byli u toho svědka dřív. 

"Jak dlouho ho hledají?" Zeptá se nakonec. Možná už je dávno mrtvý a tělo se nikdy nenajde. Tanaka by byl padlý na hlavu, kdyby dopustil opak. Natáhne ruce po složce, kterou Hyde drží. K tomu případu ho pořád něco táhne, i když do něj nesmí strkat nos. V půli pohybu ustrne, protože z Hyda vypadne, že do hospody jde taky a k tomu jak to tam obvykle vypadá. Gackt se pomalu narovná, otočí první list a oči mu klesnou na Tanakovu fotku. Krasavice… jemné rysy, krásný profil, paradoxně vysoká a dost vytrénovaná postava. Kruci, co tohle je? Nemůže se rozhodnout, jestli se mu líbí nebo ne. Hyde přeruší tok jeho myšlenek svým vyprávěním o první pijatice s kumpány a on se poprvé hlasitě a opravdu upřímně rozesměje. 

"Promiň, úplně tě tam vidím." Směje se dál a práce je na chvíli zapomenuta. Neumí si představit, že by se mu stalo něco podobného, ale je to neskutečná představa. 

"Mohl bys..." Začínají mu téct slzy z koutků očí. 

"Mohl bys to dneska zopakovat?" Raději si převezme svůj komínek práce, ale ani na ty papíry nevidí. Musí se nějak uklidnit. A ten Hydův smyslný tón mu v tom zrovna nepomáhá. Jeho podvědomí okamžitě zabere a zbystří. Pozor na něj, Ju-ken ho varoval! Nenechá se nachytat první den! 

"Proč tady? Je to hlavní město, nic většího už v Japonsku není. Kamkoliv jinam půjdu, vraždy tam budou taky, ale… kariéra se dělá tady." Tohle je hodně jednoduchá rovnice. 

"V jakém vztahu jsou Tanaka a Ju-ken?" A už je zase zpátky u toho. Listuje úplně jinou složkou, než přidělenou a hledá fotku toho svědka.

Hyde

Hyde nepatrně pozvedne obočí, když mu Gackt řekne, že výšek se nebojí a je bezdětný. Chvíli převaluje v hlavě, jestli mu to nechce jen říct nebo ho vážně nic nenapadlo, ale nakonec to nechá být. Ono se to pozná, až přijde na věc, jestli nějakou slabinu má jako většina obyvatel planety. Jen doufá, že to nepřijde ve chvíli, kdy to ani jeden nebudou čekat. Co chvíli těká očima po telefonu, jak kdyby celou dobu čekal, kdy zazvoní. On bez případu dlouho nevydržel a čím déle to bylo, tím nervóznější byl. Tak prostě vypadal jeho život a vlastně už si to jinak nedokáže představit.

"Tak to máš štěstí." Okomentuje to nakonec, ale nemyslí to tak, že by si svého syna nepřál, právě naopak.

"Manželství je v pohodě, dokud to nedojde k rozvodu." Prozradí mu zase o kousek víc, co se jeho osoby týká. Očividně nemá problémy mluvit o sobě a svém soukromí. Ono už toho stejně víc není. Žádný osobní život už dlouhá léta nemá. Krátce se na něj podívá a vidí ten odlesk v očích. Horlivost mu napovídá, že pro něj tak práce znamená mnohem víc a je v něm hromada zvědavosti a touhy začít na něčem pracovat. Znal ten pocit moc dobře, znal ho u sebe, i když se ho za ty roky naučil ovládat. Tedy myslel si to, ona to tak úplně pravda nebyla.

"Nemůžu ti říct, jestli jsi to trefil nebo se pleteš. Myslíš, že tohle ví jen dva lidi v téhle budově a ti se o tom bavit nebudou. Ale myslím si, že máš pravdu." Kývne hlavou a zdá se, že se nad tím musí taky trochu zamyslet. 

"Co tak sleduju z útržků, Číňané jsou dost silní soupeři, ale zatím se je daří držet na uzdě. Jen mám obavy, aby to udržet vůbec šlo." Pokrčí znovu rameny a pak zachytí pohled Gackta na fotku, kterou už viděl několikrát.

"Zvláštní kombinace vzezření a volby povolání co?" Zavtipkuje, než konečně odlepí zadek od stolku, obejde ho a zapluje na svou židli.

"První zmínka o tom, že by ho mohl někdo vidět, přišla myslím včera. Poznáš to, když se něco semele. Celá budova je v tu chvíli na nohou a lidi se hemží z jedné strany na druhou. Dá se to podle toho dost dobře odhadnout. Možná i z výrazů ve tváři kluků z vrchu." Sdělí mu svůj skromný odhad. 

"Jak jdou do akce, nepoznáš v podstatě ani jednoho, prostě se v nich něco přepne. Myslím, že to je tréninkem jejich šéfa. Co vím já, tak z dvou set projde jeden maximálně dva, co se k nim hlásí a stejně to většinu neodradí." Sáhne po jedné ze složek.

"Pokud ho ale někdo najde, tak je to Ju. Je jak stopovací pes, tak nějak mi to připadá, jak šestý smysl. Navíc celé město zná snad nazpaměť, hlavně ty nejhorší zákoutí." Uchechtne se. Prostě si toho medvěda představil v oblečku psů, kterých už taky viděl hodně.

"Promiň, mám dost dobrou představivost." Omluví se mu upřímně.

"Hej, nesměj se mi, to vůbec nebylo vtipné a být tebou připravím se na něco podobného." Varuje ho a tváří se nadmíru uraženě.

"No dobře, teď bych se rozhodně bavil taky." Protáčí očima a u toho si pohrává s tužkou, kterou opírá o rty a už zase hledí do papíru. Ani si neuvědomuje, že své gesta vůbec neovládá. Nadechne se, aby mu odpověděl, co mají mezi sebou za vztah, jenže se zarazí. Není si úplně jistý, že by se to Ju-kenovi líbilo. Z druhé strany to tady věděl každý. 

"Jsou bratři. Haku je o pár let mladší." Odpoví mu nakonec popravdě.

"Vůbec si to nedokážu představit a tuším, že ho hrozně štve. Slíbíš někomu z rodiny, že ho budeš chránit a ono se to zvrtne. Pokud se jejich šéf rozmyslí a bude ho chtít sebrat, kdyby to opravdu bylo tak, on mu neřekne ne a prostě půjde. Haku pro něj znamená dost, ale práce a jistá loajalita nejspíš mnohem víc." Vyplní několik kolonek, než ho zaujme pohyb za dveřmi. Sklo je sice napůl neprůhledné díky kouřovému efektu, ale stejně vidí větší koncentraci lidí.

"Myslím, že ho právě našli." Kývne tím směrem hlavou a zamračí se.

"Snad ho našli v celku." Dodá ještě s nádechem starosti. Brzo se dozví, jestli ano nebo ne. Nechá to prozatím být.

"Ta fotka je na páté straně." Začíná ho malinko poznávat a je mu úplně jasné, co hledá.

"Je to vážně ještě kluk. Myslím, že ani neví, kdo po něm jde a proč." Vypadá zase trochu ustaraně.

"Není fér, že některým se to prostě nevyhne." Prohlíží si Gackta zase dost dlouho a musí se zlehka pousmát.

"S tebou to taky bude těžké, když nebude mít práci, hm? Vypadáš nažhaveně." Neodpustí si poznámku a snaží se sám sobě zakázat další. Ono by jich bylo, ale copak si to může dovolit?

"Možná bychom ty papíry mohli dneska nechat. Já Takeshiho nějak ukecám." Zatváří se naprosto nevinně.

"Chceš vidět třeba tělocvičnu nebo něco jiného?" Nabídne mu možné trávení času. On sám se sem stejně nejspíš vrátí, aby zase kousek poposkočil s prací. Nemusí tím Gackta unudit hned první den.

"Mohl bych si tě pořádně otestovat." Nakloní hlavu mírně na stranu a nevědomky skousne konec tužky.

"Už dlouho jsem tu neměl nikoho z akademie, třeba se jejich metody za to roky zlepšily." Dobírá si ho malinko a je mu vidět na očích, že to nemyslí zrovna vážně.

"Ale jestli nechceš a zajímají tě víc papíry, tak se tu můžeme klidně na další týden zahrabat. Objednám svačinu." Zamává mu barveným meníčkem z jednoho blízkého občerstvení. Takové ty věci, co jsou hotové za pět minut a na stole za dalších pět. Jeho oblíbená dieta.

Gackt

"Říkal jsem si, která by byla spokojená, když tady máš deku." Poukáže bradou vedle sebe k pohovce, ale použije odlehčující tón. Je to v podstatě vtip. Jejich práce si podobnou oddanost žádala. Gackt nemá ani ponětí, co mezi nimi bylo špatně a přijde mu netaktní se ptát, když se zatím vůbec neznají, ale jestli je rozdělilo jeho poslání, možná o tom měla víc přemýšlet, než si ho vzala. Podle něj ženy měly následovat muže a podporovat je v tom, co dělají a tohle bylo přece extrémně důležité. Možná je lepší, že to takhle dopadlo. Pokývá hlavou, když mu Hyde řekne, že s jeho teorií souhlasí. To je dobře, nerad by se svými závěry byl za pitomce hned první den. Aby to udržet vůbec šlo? Skutečně si TMPD myslelo, že by mohlo dojít na válku gangů? O tom dosud neslyšel, zřejmě to byla velmi tajná informace. Něco podobného město nezažilo spoustu let a bylo žádoucí, aby to tak zůstalo. Pousměje se, když dojde na Hakueie. 

"Spíš nevím, jestli bych chtěl někoho s tváří něžné holčičky a pak rozbalil metr osmdesát chodící posilovny." Řekne nahlas. Haku je prostě… není jeho typ, tak. Ta fotka ale mohla hodně klamat. Japonci měli jemné rysy a v běžném životě mohl vypadat jako všichni syčáci okolo. Nechá se poučit, jak pozná, že je čas vyptávat se na novinky, stejně jako si poslechne, kdo svědka určitě přivede. Možná proto se mu tak daří, protože to ostatní vedle něho už vzdali nebo už ani nehledají. Vůbec nepochopí, čemu se Hyde směje, ale přejde to novým decentním úsměvem a pak si povzdechne a protočí očima v sloup. 

"Možná bych měl začít předstírat nemoc. Nachladím se za..." Stočí modrý pohled na hodiny na stěně. 

"Asi tak osm hodin." To už budou pomalu končit. To, že jsou Haku a Ju-ken přímo bratři, ho překvapí. Ještě víc, když se dozví, že ho má Ju-ken nejspíš rád. Nebo minimálně měl. Slíbil ho chránit? A kdo zaručí, že to nedělá pořád? Nikdo… jejich šéf. Podle toho, co o něm už ví, nehne raději ani brvou, aby odsud neletěl obličejem napřed a nepřistál až doma v Okinawě, ale stejně… Ju-ken díky bratrovi bude mít v podsvětí neskutečné kontakty a nutně musí vědět víc, než ostatní. Nestopuje se mu tak dobře taky kvůli tomu? 

"Hlavně, když v tom má jasno." Řekne jenom s novým úsměvem, aby nebylo znát, že by Ju-kena zpochybnil. On by měl ale v hlavě už navždycky maličkatý vykřičník, i kdyby ho znal dobře. Lidé si v sobě nosili různá tajemství a krev nebyla voda. Zvedne zaujatě hlavu, když mu Hyde vysvětlí pohyb za dveřmi. Svědek ještě nebyl na stanici, ale zřejmě se vědělo, kde ho hledat a teď se chystala akce. 

"My nepůjdeme?" +Ne...+ Odpoví si hned v duchu a závidí všem řadovým policistům, co mohou v tuto chvíli na ulici. Nalistuje si pátou stranu a… zůstane na fotku chvíli hledět. Aqui… Aki Midori, dvacet pět let, povolání neznámé… moc toho o něm nevěděli, ale ten makeup, co to znamenalo? Maličký, drobný kluk s docela výrazným obličejem. Skutečně byl tak nevinný? Proč tu tedy nebylo, kde studuje nebo čím se živí? Pak se ale zatváří přistiženě, složku zaklapne a vrhne po Hydovi nevinný úsměv. 

"Já totiž..." Má cenu něco zastírat? 

"Nemám v plánu vyjít na ulici a pouštět se někam na vlastní pěst, jsem jen zvědavý." Tak teď by měl křížit i prsty na nohou. Hydův návrh zní lákavě. Svačina vůbec. S díky odmítne, že zrovna teď hlad nemá, ale nakonec se spolu vydají na prohlídku celé budovy a několik seznamovacích koleček s kolegy, než padne tma a je čas vyrazit do hospody. Není to úplně za rohem, takže se s Hydem rozhodnou vzít taxi. Během dne se dozvěděli, že Aquiho skutečně našli živého a zdravého, ale ten kluk jim utekl dřív, než ho dovedli na stanici. Proč? Vždyť by ho ochránili? Gacktovi se tohle všechno honí hlavou, zatímco zírá z okýnka na své straně auta a není příliš přítomný myšlenkami. Hyde telefonuje, pije novou kávu z jeho hrnku a… 

"Zastav! Stůj! Zastav!" Málem taxíku prorazí díru do střechy, jak do ní zabuší a ještě za jízdy se hrne ven. Skoro ho přejede projíždějící auto, Gackt se prudce narovná, rozhlédne a doslova tryskem vyrazí za postavou, kterou zahlédl z okýnka. 

"To je on!" Řve na Hyda, o kterém ani neví, jestli je za ním. 

"Stůj! TMPD, stůj!" Křičí, jakmile se k Aquimu přiblíží dost blízko. Davy procházejících lidí mu to znemožňují a ten kluk je jako ještěrka. Gackt má ale natrénováno.

Hyde

Hyde zpozorní a zvedne oči od papírů, jakmile dojde na nemoc. Jen pozvedne obočí a pak se upřímně rozesměje.

"Tomu se říká kolegiální soudržnost. Já nevím, není ti to blbý hned první den?" Zeptá se ho, ale není v tom nic zlého, prostě jen vtipkuje. V očích se mu zablýskne, když ho napadne ještě něco.

"Netipoval bych tě na někoho, kdo vydrží dlouho jen tak ležet v posteli." Prohodí, jak kdyby to nebyla vůbec žádná narážka. Tomu nešlo poručit. Radši se rychle vrátí k tématu číslo jedna celé budovy. To ho zachrání od dalších provokací, které by si Gackt mohl přebrat jakkoliv. Ju-ken to vlastně dost dobře trefil, ale už dlouho neměl takové nutkání ty dvojsmysly vážně používat, v práci určitě ne.

"Je přesvědčený o tom, že má." Ani on nechce zpochybňovat Ju-kenovu loajalitu, ale sám byl v tomhle realista. Kdo může říct, jak by se zachoval, když bude stát před rozhodnutí vůči své vlastní rodině? Co kdyby se něco podobného stalo jemu a jeho synovi? Ne, nad tím nechce přemýšlet a už zase mu létají myšlenky kolem Gackta a teď jsou to jeho slova o jeho preferencích. To znamenalo, že by bral jiný typ kluka? Muže? Nebo to myslel úplně jinak? Asi se ho po pár panácích prostě zeptá. Třeba by s ním nakonec mohl taky probírat pánské zadky a že by bylo co. V téhle budově se to ji jen hemžilo a některé byly opravu výstavní. Nakonec dojde i na obhlídku zbytku budovy, ale ne na svačinu. Bude ho muset pořádně zkazit, protože on by klidně jedl pořád a cokoliv, co chutná skvěle, i když občerstvení není nóbl. Někdy byly ale ty nejlepší věci právě z těchto míst. Za rok na sledovačkách a pochůzkách věděl, kde se dá dobře najíst a stačí mu drobné z kapsy.

"Jen klidně buď. Ale nenech to zajít až moc daleko." Varuje ho po cestě, protože ví, jak to dokáže být zrádné. Zvědavost ale byla při jejich práci dost žádaná. Nic se nemá přehánět. Takeshi ho naučil opravdu hodně a hlavně trpělivost a nevrhat se po hlavě úplně do všeho. Je těžké najít tu správnou rovnováhu. K večeru už spolu vtipkují víceméně bez problému a některé narážky jsou dost na hraně. Ani jeden s nimi očividně nemá problém, což Hydovi opravdu vyhovuje. Zrovna se mu chytá popsat, jak bar, kam míří vypadá, když taxík po Gacktově příkazu prudce zastaví. Je div, že do nich nenarazilo auto za nimi. Hyde si málem namlátí o přední sedačku, vylije kafe, ale bez váhání se vyklopí z taxíku. Kafe zahodí, aniž by se staral, kam dopadne. Dojde mu ve vteřině, co Gackt uviděl. Jenže ho taky napadne, že nemusejí být jediní, kdo ho objevil. Rozběhne se za nimi, ale míří trochu stranou, kde není proud lidí tak hustý. Do ruky už bere telefon a mobilizuje všechny kluky, díky dispečinku. Chvilku má pocit, že je ztrácí a neví, jestli náskok vážně má. Nezdráhá se ani vyskočit na kapotu stojících aut, aby se ujistil, že běží správně. Je tu vážně dost přelidněno, ale nezdržuje se obhlídkou příliš dlouho, než zase vyrazí do davu. Modlí se, aby mu nezmizel a nezahnul jiným směrem. Očima hledá každou skulinku a je dost mrštný na to, aby jí využil, trvá to pár minut, než má Aquiho na dohled a zároveň vidí opodál slepou uličku. Tuhle část zná dost dobře, tady trávil pochůzkami dost času.

"Stůj." Zařve z opačné strany a jen se modlí, aby Aqui do té uličky vážně zahnul, odtud už jim nikam utíkat nemůže. +Nebuď hloupý, venku ti nikdo nepomůže.+ Přemlouvá ho v duchu a prodírá se davem, aby se dostal mnohem blíž. +Kruci, kdo tě trénoval?+ Vzápětí by si odpověděl, že nejspíš ulice. Tihle kluci běhat rozhodně uměli a dokázali zmizet jak pára nad hrncem a stačil jim k tomu jen žebřík na střechu. Hyde to moc dobře věděl, vždyť tady vyrůstal. Očima se snaží najít Gackta a gestem paže mu ukázat, kam ho mají tlačit. Chybí jim už jen pár metrů, jestli to ta nedostanou, zmizí jim za dalším rohem. Za zády se mu ozývají první majáky hlídky, která byla kolem a lidé se začínají ohlížet. To je špatně, nebudou mít tak snadnou cestu kolem. Jenže jeho oči, které jsou velmi vytrénované a vidí i další pohyb z třetí strany, který nejde s proudem. Sám už sahá po zbrani, kterou doteď krylo lehké sako. Není sám, kdo ji má. +No do prdele.+ Haku tu má svoje lidi a pokud chytí Aquiho, už ho nikdy neuvidí. Není si jistý, že Gackt muže viděl taky. Hyde má pocit, že dotyčného už někde viděl. Ve spise? Byl to on? Ne, v tomhle davu ho na dálku nepozná. Navíc má kapuci, které stíní jeho tváři a žádné vousy. To nebude Jun, nejspíš.

Gackt, Aqui

Dovolí si jenom jedno ohlédnutí přes rameno, jestli je Hyde za ním a to stačilo k tomu, aby mu Aqui málem zmizel. Dál už si to nemůže dovolit. Letí jako střela mezi lidmi, občas do někoho nevybíravě strčí, ale jeho cíl je důležitější, než omluvy chodcům. Málem srazí ženu na kole, připlete se mezi školáky a skoro s sebou vezme stánek se zmrzlinou. Viděl, že Hyde má u ucha telefon a měnil směr. Znají se přesně osm hodin, ale věří mu. Ví, co dělá a město zná. Rozhodně tisíckrát líp, než přistěhovalec z Okinawy. Během chvíle Gackt neví, kde je, ale teď zrovna vnímá jenom svůj cíl. Jakmile bude po všem, sedne nad mapu Tokya a bude studovat jako šílený. Ve všech volných chvílích bude tahat Hyda od čerta k ďáblu, aby si tohle město nastudoval a že má co. První den a už ví, jak moc velká nevýhoda to je. Za to Aqui rozhodně ví, kam má běžet. Podle něj má nějaký cíl. Někde se až doteď schovávat musel. Když se ulicí rozlehne Hydův hlas z úplně jiné strany, než by čekal, krátce se usměje. Aqui za ním trhne hlavou a skutečně změní směr a ke Gacktově překvapení letí rovnou do uličky, ve které ho Hyde chce mít. V nečekanou chvíli Aqui zakličkuje, už si uvědomil svoji chybu, ale Gackt ho nenechá utéct. Nechce na něj vytahovat zbraň, je to svědek, ne zločinec a tak mu brání jenom pohybem svého těla. Stačí to na to, aby Aqui zabral a zaběhl do uličky. Je to vystrašené kuřátko, nechce se s nimi dostat do střetu. Několik čumilů se za nimi otáčí a nahlíží do uličky, než jdou dál. Aqui prudce zabrzdí proti zdi. Silnice nikam nevede. Rychle se rozhlíží a pak se prudce otočí na místě čelem ke Gacktovi. Gackt zastaví několik metrů od něho, jeho hrudník se prudce, udýchaně zvedá a zvedne dlaně, aby Aqui viděl, že není v ohrožení. 

"Žádná zbraň!" Zavolá na něj, ale podle toho, jak Aqui těká očima kolem sebe ví, že chce dál utíkat. "Proč jsi nezůstal na stanici, čeho se bojíš?" Naléhá na něj Gackt, ale do hovoru ho nejspíš nevtáhne. O tom, že na ulici nejsou sami, vůbec nic neví. I on slyší přijíždějící posily a Aqui sebou nešťastně trhne. Když se Gacktovi za temenem ozve ohlušující výstřel, trhne sebou a klekne k zemi. Prudce se ohlédne. Za ním stojí podstava v kapuci, v natažené ruce drží zbraň a jde rovnou po Aquim. Netrefil se. Naštěstí ani do něho, ani do Gackta. Policie to není. Jen ta vteřina Aquimu stačí, aby vyrazil ke stěně a okapu u ní a už šplhá nahoru. 

"Nedělej to, zlomíš si vaz! Utrhne se!" Zařve Gackt a je mu v patách. Za ním je střelec, ale taky Hyde. Ráno mluvil o stoprocentní důvěře. Teď mu ji dává. Když sám půjde po střelci, Aqui zmizí na střeše. Pověsí se na okap a pomáhá si o stěnu nahoru. To sako mu teď neskutečně překáží. Železo brzy zapraská a nýty začnou léta ze zdi. Tohle chtěl. Sundat ho dolů, dokud není moc vysoko. Další výstřel neslyší, musí doufat, že Hyde a posili řeší útočníka. +Nenech se zastřelit.+ Přistihne se, že má o svého parťáka strach. Okap se zlomí, on dopadne rovnou na zadek a do náruče se mu zřítí drobné tělo. Aqui se okamžitě začne škubat a rvát jako vzteklá kočka a Gackt má co dělat, aby ho udržel, ale už ho nepustí.

Hyde, Ju-ken

Hyda málem porazí jeden muž, který se mu připlete do cesty, ale nakonec se mu podaří náraz ustát. O to víc si pospíší, aby byl u uličky, co nejdříve. Vyšlo mu to, nahnali Aquiho do úzkých a teď se musí hlavně zbavit neznámého muže, který má svědka očividně přivést taky. Sirény policejních aut zesilují. Vypadá to, že většina jednotek už je tady. Hydův běh opět zastaví davy, které už panikaří a snaží se dostat, co nejrychleji pryč. Díky tomu se muž v kapuci dostane mnohem blíž, než Hyde. Střílet teď, nejspíš trefí někoho z nevinných občanů. Musí být prostě rychlejší. Zrychleně dýchá a snaží se odrážet těla, když se před ním konečně otevře víc prostoru. Vidí zbraň, která míří na Aquiho a je dost pravděpodobné, že se trefí. Tihle kluci byli dost dobře trénovaní, aby neměl problém z celkem krátké vzdálenosti. Hyde se nerozmýšlí, zastaví se na místě a prostě vystřelí. Trefit cíl v pohybu není nic lehkého, proto se kulka otře o nepřítelův bok a očividně ho dost rozhodí a donutí ho krýt se a taky zaměřit pozornost na něj samotného. Nemá šanci ho momentálně trefit a sám se musí posunutu za roh, aby ho netrefil. Očima těká po okolí, postřehne Gackta, který rve okap ze stěny a v duchu mu gratuluje za skvělý nápad.

"Odhoď zbraň! Už je tu celá tokyská divize, nemáš šanci." Pokusí se ho přesvědčit. Nebude to k ničemu, to už ví dávno, ale získá tím alespoň čas. Neznámý střelec vypálí ještě jednou a Hyde palbu opětuje. Jenže místo toho, aby dál držel jeho pozornost, se dotyčný pokusí dostat Aquiho, jakmile zjistí, že ho má ve své náruči Gackt. Obětuje očividně klidně i svůj život, aby toho kluka dostal. To toho ví tolik? Hyde ví, že bude stačit jediná vteřina, aby ho trefil. Jinak přijdou buď o svědka nebo o Gackta dovolit nehodlá ani jedno. Vystoupí ze svého krytí, uklidní dech a namíří přesně. Pokud mine, může je klidně trefit on sám. Ruce ani paže se nezachvějí, když zamíří, dlouze se nadechne a vystřelí. Byly to jen vteřiny, jemu to připadalo jako věčnost. Zabiják zvládne jen pozvednout zbraň, ale kohoutek nestiskne. Hydova kulka ho trefí do středu zad a jeho tělo se sklácí k zemi bez známek života. Hyde se rozběhne k tělu, aby ho odzbrojil, kdyby se náhodou netrefil dobře. Odkopne zbraň z jeho ruky a skloní se, aby přiložil prsty k jeho krku. Rozhlédne se kolem sebe, aby zjistil, jestli jich tu náhodu není víc, než se rozběhne k těm dvěma. Pohledem obsáhne oba, jakoby se chtěl ujistit, že jsou v pořádku.

"Dostaneme tě do bezpečí." Slibuje Aquimu bez váhání a nadechuje se, aby mu ještě něco řekl. Kolem se to začíná hemžit policisty v uniformách, ale jeho spíš zaujme hlas, který se rozezní kolem.

"Skvělý, vážně skvělý, ten už nám nic neřekne." Prohodí Ju-ken a v jeho tváři je patrná změna, o které Hyde mluvil ještě v kanceláři. Teď už jen práce a nic jiného.

"Převezmeme si ho." Řekne a zastaví se až u nich.

"Dobrá práce." Prohodí trochu strojově, když Aquiho paži uvězní do železného stisku a trhne jím ne moc vybíravě k sobě.

"Mohli jsme ho tam odvézt my." Ozve se Hydův hlas, kterému se rozhodně nelíbí výraz, jaký Ju-ken má. Vždyť ho úplně vyděsí. Už teď se třese. Tohle nebyl pro takového kluka zážitek, který by jen tak dostal z hlavy. Podle něj to chtělo úplně jiný přístup.

"To už není vaše starost." Ozve se hrubý hlas Ju-kena.

"Půjde k výslechu a pod ochranu někoho z nás, aby na něj nemohli." Kývne hlavou k tělu uprostřed uličky.

"Teď je jediný, kdo nám může něco říct." Dodá ještě a už vleče Aquiho ke svému autu, které stojí na rušné ulici dál. V ruce pořád svírá zbraň a dělá Aquimu živý štít, pokud by střelec nebyl jediný. Cestou se k němu přidávají muži z jeho oddělení a začnou se vytrácet, až je Aqui v bezpečí auta. Ostatní policisté už páskují místo kolem a korigují dav, který se moc uklidnit nechce.

"Tohle bylo divný." Zamračí se Hyde a bez váhání vykročí k tělu mrtvého muže. Koncem pažby odklání látku mikiny a hledá cokoliv, co by mu řeklo víc, než někdo přijde. Má jen pár minut. Zamračí se, jakmile mu oči padnou na lem mikiny, který jen částečně skrývá zadní část krku, když kapuce spadla. Poodrhne ho dál a spatří linie tetování.

"Tohle není japonské." Ohlédne se na Gackta a pak se posune ke zbrani, která se válí opodál.

"Číňani, ale proč? Co ten kluk viděl?" Zeptá se spíš sám sebe, než se sem nahrnou kluci z protidrogového.

"Jo jasně, není to náš případ." Protočí očima Hyde, protože už je pakují pryč. Tady už nemají dávno, co dělat. Bude muset podat hlášení a nejspíš je oba čeká výslech, ale to až zítra. Počká, až jsou dost stranou a už si strká cigaretu mezi rty.

"Na to pivo půjdeme zdá se sami." Kývne hlavou směrem, kam se můžou vydat. Mlčí celou dobu, jak kdyby se bál, že je někdo uslyší.